Česká národní rada 1986 – 1990

K oběma návrhům jsme také měli možnost vyslechnout člena ústavně právního výboru poslance Čaju. Samozřejmě, že nemůžeme jako poslanci bez stranické příslušnosti se usnášet na tom, abychom přinucovali ostatní poslance se stranickou příslušností, jak mají hlasovat. V tomto smyslu jsme jen rozvinuli diskusi, týkající se především ústavního zákona podle tisku 227, kdy jsme vyslovili souhlas se změnou tohoto ústavního zákon.

K tisku 228 jsme po diskusi se dohodli, že chceme přednést několik připomínek, především k článku 1 se domníváme, že ve větě, která začíná: Návrh na nové poslance předkládají po vzájemné dohodě politické strany a společenské organizace společně s Občanským fórem ČSR a Veřejností proti násilí v SSR v příslušných volebních obvodech. Jde o to, aby poslanci byli navrhováni z těch volebních obvodů, kde se poslanecká místa uvolní. Zároveň se ztotožňujeme i se zpravodajskou zprávou poslance Mečla, týkající se účinnosti tohoto zákona. Shodli jsme se, že v článku 2, odstavec dvě by měl tento odstavec končit - článek první pozbývá účinnosti dnem provedení voleb do zákonodárných sborů. Nemělo by tam být nejpozději do dne 31. 12. 1990, jestliže by tento článek takto zůstal, domníváme se, že by pak i po provedení nových voleb mohl tento návrh zákona - tento zákon být znovu použit. V podstatě jsou to všechny připomínky, na kterých jsme se shodli s tím, že by tento zákon neměl mít platnost kontinuální, ale jednorázovou.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Štěpánkovi. přeje si ještě někdo vystoupit v rozpravě? Hlásí se poslanec Čestmír Adam, prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Čestmír Adam: Vážené poslankyně, vážení poslanci, já mám pouze jednu poznámku, a to že předpokládám, že napříště bude ČNR otázky voleb do České národní rady upravovat vlastními zákony tak, jak to bylo dosud zvykem.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji za faktickou poznámku poslanci Adamovi. Přeje si závěrečné slovo zpravodaj poslanec Josef Mečl, aby odpověděl na dotazy poslance Štěpánka? Připomínky? Prosím.

Poslanec Josef Mečl: K návrhu pana poslance Štěpánka. Myslím, že do usnesení můžeme doplnit návrh, pokud jde o článek 1, odstavec 1 v příslušných volebních obvodech. Otevřeně řečeno, nejsem si jist, zda Federální shromáždění tuto úpravu, která má svůj význam, stihne provést, ale je to úprava, která je rozumná a je možné ji do tohoto odstavce prvního, článku 1 doplnit. Pokud jde o článek 2 - pokud jde o účinnost, ono je to koncipováno trochu jinak. To znamená tento zákon bez odvolání pozbude účinnosti dnem provedení voleb do zákonodárných sborů. Kdyby nebyly volby v příštím roce provedeny, přesto pozbude účinnosti dnem 31. prosince 1990, takže to nebezpečí, že by tento zákon mohl být aplikován i po provedených všeobecných volbách, v tomto ustanovení založeno není. Jsou zde dvě lhůty - absolutní a relativní. Takže tuto připomínku je nutno chápat takto. Vše.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Mečlovi. Mohu ukončit rozpravu? Děkuji. Končím rozpravu poslanců. Jelikož je zde pozměňovací návrh k předloženému návrhu usnesení, dám hlasovat o pozměňovacím návrhu, v souladu s jednacím řádem tak jak jej přednesl poslanec Štěpánek jménem klubu poslanců bez stranické příslušnosti. Kdo z poslanců souhlasí s tím, abychom doplnili připravené usnesení o návrh, který zde přednesl poslanec Štěpánek. (Hlasuje se.)

Je někdo proti?

Zdržel se hlasování? Ne

Takže usnesení bude upraveno a budeme o něm hlasovat ve smyslu, jak ho přednesl zpravodaj poslanec Mečl ve smyslu doplnění poslance Štěpánka.

Než přistoupíme k hlasování, a to o každém bodu zvlášť, chtěl bych připomenout, že pro přijetí návrhu usnesení stačí v tomto případě, když se pro něj vysloví nadpoloviční většina přítomných.

Kdo tedy souhlasí s návrhem usnesení ČNR, obsaženém v tisku ČNR 162, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? Ne.

Zdržel se někdo hlasování? Rovněž ne.

Usnesení je tedy přijato jednomyslně.

Nyní přistoupíme k hlasování o druhém bodu pořadu, samozřejmě s úpravou, kterou jsme přijali v předcházejícím hlasování o protinávrhu.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení ČNR, obsaženém v tisku 163, doplněném tak, jak ho navrhl poslanec Mečl, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji vám.

Zdržel se někdo hlasování? Dva. Děkuji.

Je někdo proti? Nikdo.

Konstatuji, že jsme přijali obě dvě usnesení a zpráva o tom bude neprodleně zaslána Kanceláři Federálního shromáždění.

Prosím nyní paní ministryni spravedlnosti dr. Burešovou o informaci o stavu ve sborech nápravné výchovy na území ČSR.

Ministryně spravedlnosti ČSR Dagmar Burešová: Vážený pane předsedo, vážené paní a páni poslanci, když jsem vstupovala do své funkce na ministerstvu spravedlnosti, byla jsem si vědoma toho, že mě čeká těžký úkol. Věděla jsem, že budu mít velké problémy s naším vězeňstvím, protože ze zkušenosti obhájkyně jsem věděla, že naše trestní represe je značně tvrdá a ve srovnání s ostatními evropskými státy někdy až dvojnásobně vysoká. Potvrdila jsem si tento fakt vyžádáním rozboru z Nejvyššího soudu a z tohoto rozboru jsem zjistila, že trestní postih byl zostřen podstatně zejména v 70. letech. Soudcům bylo dokonce konkrétně vytýkáno ukládání podmíněných trestů, a to dokonce i u prvotrestaných. Přitom právě podmíněné tresty plní tu nejdůležitější funkci trestu. Totiž tu stránku prevenčně - výchovnou.

Těžká represe, o které jsem mluvila, má za následek, že věznice jsou přeplněné, podmínky věznění naprosto nepřispívají k převýchově pachatelů, naopak je utvrzují v pocitech křivdy, izolace, dochází k zpřetrhání rodinných vazeb, k destrukci osobnosti. Přitom zejména osoby mezi 18 až 24 lety jsou podle poznatků psychologie a penologie přístupné převýchově a jejich resocializace je zásadně možná. Psychologové ve vězeňství mají funkci naprosto nedostatečnou, jejich pozice jsou okleštěny, vychovatelé jsou na nízké úrovni. Většinou vězni upřímně řečeno fungují jako laciné pracovní síly. V důsledku těchto zkušeností jsme již před vánocemi ve spolupráci s panem předsedou ČNR Šafaříkem ustavili vyšetřovací komisi při ČNR a ministerstvu spravedlnosti, složenou z poslanců ČNR, jedné advokátky a jedné penoložky. Předsedou této komise se stal pan předseda ČNR Šafařík. Podněty z této komise se měly stát podkladem pro novelizaci zákona o výkonu trestu a vydání zákona o výkonu vazby. Měly se stát i důležitým vodítkem při zpracování trestních novel. Události nás však předběhly, patrně v souvislosti s televizní relací z Leopoldova přeskočila jiskra i do věznic v českých zemích, vězni začali držet hladovku, odmítat práci, vznikaly nepokoje. Správa NVÚ v noci na Štědrý den požádala o pomoc při uklidňování odsouzených. O vánočních svátcích bylo třeba navštívit 19 věznic. Chtěla bych na tomto místě poděkovat předsedovi ČNR, který iniciativně s poslanci svého volebního obvodu navštívil dvě výchovná zařízení, právě tak profesoru Mečlovi, který se zástupcem výboru pro ochranu nespravedlivě stíhaných panem Uhlem rovněž navštívil dva ústavy. Zbylých 15 ústavů jsem uklidňovala s pomocí advokátů a členů Občanského fóra.

Požadavky odsouzených se pohybují ve dvou rovinách. První z nich se týkají zlepšení sociálních a pracovních podmínek, zlepšení jídla, hygieny, žádají, aby se směli sprchovat častěji nežli jednou za deset dní, týkají se možnosti uchovávat dopisy a nevracet je při obdržení dalšího dopisu, mít možnost mít fotografie ve světnici, dívat se na televizi a podobně. Druhá skupina požadavků je zásadní povahy a ty bude třeba řešit v novém zákoně o výkonu trestu. Besedy probíhají tak, že odsouzení si volí mluvčí, besedy se konají v kulturní místnosti, atmosféra byla klidná, požadavky byly rozumné a seriózní. Všichni však ve všech ústavech, kde jsme byli, žádají přešetření poměrů ve vězeňství.

27. prosince se sešla první schůze vyšetřovací komise na České národní radě. Po krátké poradě jsme vytvořili menší skupiny, zpravidla o třech členech a hned první den se rozjely tyto skupinky do šesti nápravně výchovných ústavů, kde se nám situace jevila nejnapjatější. Dnes 28. jedou další skupinky, případně i tytéž pokračují v šetření dál do dalších sedmi věznic. Krize však ještě není zažehnána. Dál docházejí přípisy odsouzených z NVÚ, některé jsou dokonce ultimativní, někteří odsouzení vyhrožují sebepoškozením. Docházejí však i přípisy příslušníků NVÚ, bohužel se stejně ultimativními požadavky. Přitom od počátku jednání s odsouzenými, které jsme vždy vedli za přítomnosti náčelníka NVÚ - a tady musím konstatovat, že mezi jednotlivými náčelníky byly podstatné rozdíly - někteří se skutečně jevili jako velice schopní, na svém místě, jiní naopak už svým vystoupením ukazovali na to, že situaci nejsou schopni zvládnout. Při těch besedách jsme odsouzeným vysvětlovali nutnost existence sboru nápravného zařízení, nabádali jsme je ke klidu a pořádku, a vysvětlovali jsme jim, že i při předpokládané humanizaci vězeňství, musíme příslušníkům poskytnout ochranu. I v demokratické společnosti bude kriminalita a budou tedy i věznice. Ostrahu budou i nadále vykonávat příslušníci NVÚ a ve valné většině ti poctiví příslušníci, kteří ji vykonávali doposud a kteří mají ke zlepšení vězeňství kladný vztah. Jejich práci v budoucnosti bude společnost potřebovat, a proto i podporovat. K eskalaci napětí došlo z jednoho prostého důvodu, jak mi potvrzují ti poslanci, kteří se vrátili z včerejší návštěvy Valdic. Příčinou této eskalace je strach. Vězňové mají strach z příslušníků a s některými z nich mají z minulosti skutečně špatné zkušenosti, to musím připustit - a příslušníci mají strach z vězňů. Pro vaši informaci jde také o 2. a 3. nápravné skupiny, tedy o odsouzené, kteří mají trest odnětí svobody stanovený třeba na 10 let, za tu dobu už odvykli normálnímu občanskému životu, mají zpřetrhané vazby s rodinami, přáteli, manželkami. Není divu, že se i příslušníci bojí.

Amnestie bude vyhlášena z technických důvodů teprve k 1. 1. 1990. Může proto nastat obdobná situace, jaká nastala o vánočních svátcích, může dokonce nastat i situace horší. Obracím se proto na vás, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, pokud takováto situace nastane, pomozte ve svých volebních obvodech návštěvou některého nápravného zařízení. Ty z vás, kteří jsou ochotni pomoci, prosím, aby dali svou adresu sekretariátu ČNR, který bude i o svátcích fungovat. Ještě zdůrazňuji, zvlášť při besedách s vězni, nejde o řešení právních otázek, ty zůstávají vyhrazeny zákonné úpravě, jde o řešení humánních otázek, obecně lidských. V tom směru si myslím, že každý z vás po zkušenostech, které máte, nám může být velice mnoho nápomocen. Bylo by škoda, kdyby naše krásná revoluce, která nám otevřela cestu k demokracii, byla pošpiněna krveprolitím, ke kterému by při vzpouře vězňů mohlo dojít. Musíme chránit nejen příslušníky SNV, nejen samotné odsouzené, ale především naši občanskou společnost. Děkuji vám předem za obětavou spolupráci.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Dovolte, abych poděkoval paní ministryni Dagmar Burešové za informaci o našem vězeňství. Předsednictvo ČNR po schůzi dnešní, která bude, zváží její výzvu. Domníváme se však, že by bylo dobře, v případě, že amnestie bude vyhlášena teprve až po 1. 1., aby ministerstvo spravedlnosti v dohodě s Kanceláří prezidenta republiky, protože otázka amnestie nespadá do kompetence zákonodárných sborů, aby prostřednictvím televize byla tato informace dána ihned snad po volbě nového prezidenta, jinak nastane situace velice složitá a pravděpodobně málokdo vysvětlí tuto skutečnost, protože zřejmě v jednotlivých nápravných zařízeních se počítá s vyhlášením amnestie asi ihned.

Dovolte mi nyní, vážené poslankyně, vážení poslanci, vás ještě informovat o činnosti předsednictva ČNR za tuto krátkou dobu od minulé schůze České národní rady. Předsednictvo České národní rady se sešlo jednou, a to 20. prosince. V rámci svých ústavních úkolů pověřilo člena vlády ČSR Bedřicha Moldana řízením ministerstva životního prostředí České socialistické republiky s platností od 1. ledna 1990. Dále vyhlásilo zákony, které jsme přijali den předtím na 18. schůzi ČNR. Předsednictvo ČNR se rovněž seznámilo se zprávou ČTK o situaci v rumunském městě Temešváru, a na jejím základě přijalo následující stanovisko, které dalo k dispozici tisku:

"Předsednictvo České národní rady je hluboce roztrpčeno a znepokojeno současnými událostmi v rumunském městě Temešváru. Důrazně odsuzuje brutální postup armády a policie a vyzývá vedení státu, aby zastavilo válku proti vlastním lidem. Předsednictvo České národní rady protestuje proti flagrantnímu porušování lidských práv, výslovně vyjádřených závěrečným dokumentem vídeňské následné schůzky."

Dále předsednictvo České národní rady ustavilo skupinu deseti poslanců, kteří spolu s funkcionáři a pracovníky ministerstva spravedlnosti ČSR, dalšími odborníky a zástupci politických sil prověří situaci v nápravně výchovných zařízeních na území České socialistické republiky. Tato akce, jak víte ze sdělovacích prostředků, intenzívně probíhá a bude ještě pokračovat pochopitelně po Novém roce, tak jak nás informovala paní ministryně spravedlnosti. Máte k mé ústní zprávě nějaké připomínky? Poslanec Stanislav Rázl.

Poslanec Stanislav Rázl: Pane předsedo, vážená Česká národní rado, osobně jsem velice rád, že předseda ČNR rozhodl a schválili jsme, aby paní ministryně spravedlnosti informovala Českou národní radu o situaci ve věznicích. Myslím, že mohu říci za celou řadu poslanců, že tato otázka, jakmile se dostala na televizní obrazovky, nenechala žádného obyvatele v Československu klidným a že otázka, co se vlastně děje zahýbala s každým, kdo tyto zprávy slyšel, zejména v momentu, kdy byl šot z věznice v Leopoldově. Myslím, že paní ministryně zde řekla zejména to, co se málo dostalo mezi obyvatele. To znamená, jaké jsou vlastně příčiny a jaké jsou požadavky. Z tohoto hlediska se domnívám, že by přispělo k určitému uklidnění, kdyby vhodným způsobem byly prezentovány ty požadavky, které tady byly jmenovány, to znamená takové detaily, jestli se mohou jednou, dvakrát nebo třikrát dívat na televizi, nebo jestli se mohou jednou, dvakrát koupat apod. Mohu říci, že jsem slyšel i výrok - tak první boj, který v republice nastává, jde o nějaká fešácká vězení. Vězení je vždycky vězení, je to přirozené, to je nepříjemná záležitost, ale je potřeba to dát do určité roviny, ve které by národ věděl, že první co řešíme nejsou otázky obtížného života těch nejvíce a nejtížeji pracujících, ať už vezmeme ženy v textilkách, lidi na pásech apod., ale že první do čeho se pustím, že budeme řešit solidní podmínky potrestaných. Říkám to z rozhovoru s lidmi. My na tento politický aspekt musíme dbát. Přitom nemám kvalifikaci, abych tyto otázky do hloubky posoudil. Je ustavena skupina poslanců, my jim věříme, věříme i tomu, že ministryně se svým aparátem ví, jak tyto otázky řešit. Chtěl bych ovšem stejně tak upozornit, jestliže existuje strach vězňů, že existuje strach obyvatelstva, do jaké míry půjde amnestie a zda např. nebudou amnestováni recidivisté, protože ze světa je známo, co určité benevolence provedly a jaké z toho byly následky ve společnosti.

Paní ministryně mluví o strachu vězňů, já se domnívám, že je potřeba ty otázky rozebrat šířeji. Sám jako mladinký ředitel jsem byl postaven v 50. letech před problém přijímání lidí, kteří se vracejí z nápravné výchovy, vím, jak je to složité. Nejen zejména to, aby se přijímali jako lidé, kteří si trest odbyli a ostatní aby se na ně přestali dívat jako na mukly, ale vím, jak složité je přijímat a zaměstnávat několikrát potrestané. Čili všechny tyto otázky je třeba mít na zřeteli, aby tento komplex, do kterého se dnes na základě iniciativy vězňů musí naše česká vláda a ministerstvo spravedlnosti pustit. V tom strachu obyvatelstva - prosím i ministra vnitra, aby ani na chvilku nezapomněli, že existuje ve velkých aglomeracích, ve velké Praze skutečně strach jít ven, zejména večer ženy. V našem volebním obvodu - soudruh Šlapák mi může potvrdit a celý ten poslanecký sbor ze Severočeského kraje, to už není žádná legrace, tam se skutečně bojí lidé chodit večer. Není dneska čas, abychom otázky hlouběji rozebírali. Nenechává mě tato otázka klidným. Poněvadž vedle těchto otázek nás mohou čekat i velice složité otázky v jednotlivých podnicích a závodech. I tam může vládu a nás jako poslance čekat velice mnoho skutečně složitých sociálně-ekonomických a politických problémů. Doporučuji, abychom velice přesně a citlivě postupovali v otázce spolupráce a řešení těch nepokojů ve věznicích. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Bohumír Rosický: Děkuji poslanci Rázlovi. Já myslím, že na těchto otázkách se u nás pracuje. ČNR vytvořila nejen zmíněnou komisi. To, co zde bylo dáno je zatím k informaci, domnívám se, že jedno z plén České národní rady těmto otázkám by mohlo být věnováno, jakmile zjistíme další podrobnosti.

Vedle toho jsme zřídili petiční výbor nebo petiční komisi, kam se každý občan může obracet, tak jak je to v jiných parlamentech.

Vracím se k přednesené ústní zprávě. Doporučuji, aby Česká národní rada vzala na vědomí ústní zprávu předsedy ČNR o činnosti předsednictva ČNR za dobu od 19. do 28. prosince 1989.

Kdo souhlasí s přednesenou zprávou? (Hlasuje se.)

Zdržel se někdo?

Je někdo proti? Není. Děkuji vám. Dovolte nyní, abych předal slovo předsedovi České národní rady Jaroslavu Šafaříkovi.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Milé poslankyně vážení poslanci, vážení hosté, dovolte mi, abych se společně s vámi na závěr dnešní schůze České národní rady a na prahu nového roku zamyslel nad tím, jakou tvářnost dáme našemu českému státu a jeho lidu na samém rozbřesku opět nabyté svobody nejen lidské, ale v určitém smyslu i národní. Svoboda je kouzelné slovo a již jeho samotné vyslovení napřimuje záda a zjasňuje pohled. Svoboda se úzce váže k demokracii, ale všichni si musíme uvědomit, že velice často hovoříme o bohatých demokratických tradicích našeho národa, ale málokdy jsme v demokracii skutečně žili. Malost českých poměrů, určité rysy sektářství, jistá nedemokratičnost vedla kdysi T. G. Masaryka k formulaci myšlenky, že je zapotřebí, aby naše národy žily 50 let ve svobodě a pak již nebude mít obavu o jejich osud. Tyto myšlenky formuloval jako prezident jednoho z nejdemokratičtějších států Evropy u vědomí faktu, že demokracii se není možné naučit ze dne na den, ale že to vyžaduje vstřebání demokratického cítění celými generacemi. Jak známo, jeho přání historie nevyslyšela, a po 20 letech demokratické republiky přichází hrůzné období, kdy vše demokratické i české bylo potlačováno. Republika se začala znovu vytvářet po roce 1945. Byla již členěna do jiných mezinárodních vztahů. Je úkolem historiků posoudit, ale při vazbě na našeho největšího spojence Sovětský svaz, který byl ovládán totalitní doktrínou stalinismu, musela být tato demokracie dříve či později zardoušena. Nastal únor 1948, jenž byl nazýván vítězný, který jak se říkávalo po 40 let, definitivně vyřešil otázku politické moci v Československu. Všichni intuitivně tušili, že nikdy není možné něco natrvalo jednoznačně stanovit. A právě v tomto pohledu a ohledu platí slova Karla Čapka, který říkal: Každé násilí je krátké na obecnou lidskou potřebu svobody, rovnosti a demokracie mezi lidmi a národy. Monopol moci a pravdy, který se zdál být neotřesitelný, se rozpadl během několika týdnů na padrť. Zdálo by se, že nyní je už vše jednoduché, neboť jestliže jsme rozbili dosavadní monopolní strukturu - otázka demokracie je vyřešena. Nezapomínejme však na již zmíněnou úvahu T. G. Masaryka - demokracie znamená vládu lidu a jinými slovy řečeno - jde o způsob řízení společnosti. My všichni se musíme učit vlastní humanitní a parlamentní demokracii a to usilovně a poctivě. Hovoří-li se o svobodě, má se zpravidla na mysli především svoboda občanů, ale jde samozřejmě i o svobodu národa. Národa, kterého je Česká národní rada představitelkou. My, dědicové tisíciletého českého království, budeme muset zvedat k novým výšinám českou státnost, vyzdvihnout ji z hospodářského vyčerpání, z vědeckotechnického zanedbávání, z potlačené vzdělanosti, z pokřivené právní kultury, ze zanedbanosti mravní výchovy a z nedostatečného národního uvědomění.