Česká národní rada 1986 – 1990

S první zprávou komise Federálního shromáždění a České národní rady jste byli seznámeni písemně. Žádám o další poznatky poslance Hofmana.

Poslanec František Hofman: Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, nebyli jsme seznámeni písemně jen s první zprávou, ale ve svém podkladovém materiálu máte i druhou zprávu, která je součástí tohoto materiálu. Věřím, že neuspokojím svým diskusním vystoupením většinu poslanců. Je tady poslankyně Kocurová, vrátila se ze zasedání parlamentní komise. Já jsem byl tady dnes celý den, takže z dnešního jednání nemohu uvést své poznatky.

Komise byla zřízena ne jak si mnozí občané myslí na vyšetřování, ale na dohled nad vyšetřováním. Máme opravdu k dispozici veškeré materiály, které vojenská prokuratura v současné době má. Máme možnosti nahlédnout do všech spisů, pozvat si toho, koho naše komise uzná za vhodné, kdo by mohl vznést objasnění do celé této politováníhodné události, která se 17. listopadu udála.

Ministr vnitra a životního prostředí to tady řekl jednoznačně. K tomu bych chtěl dodat, že jsme znovu vyslechli na žádost bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, který vypovídal ve stejném smyslu jako v první zprávě.

Jsme ostře sledováni jak tiskem, tak veřejnými sdělovacími prostředky. Nemá cenu vám říkat své dedukce, a ani to není na místě, protože komise pro vydávání oficiálních zpráv má svého mluvčího. Jedině on po konzultacích v této komisi je kompetentní vydávat oficiální zprávy.

Zítra by měla být oficiálně vydána další průběžná zpráva, která bude zveřejněna. Lidi mnoho neuspokojím, lidé by v mém volebním obvodu i tady chtěli jména. Bohužel, v zájmu dodržení všech zákonných norem a prostředků není možné tato jména zveřejnit, protože by se mohlo v dalším vyšetřování třeba dojít k závěru, že jsou nevinní. To jsou jasné věci podle právních předpisů.

Budou-li otázky, odpovím je já nebo poslankyně Kocurová.

Místopředseda ČNR Bohumír Rosický: Děkuji poslanci Hofmanovi. Prosím poslankyni Kocurovou, má-li nějaké doplnění.

Poslankyně Anna Kocurová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dnes jsem se na chvíli zúčastnila této parlamentní komise. Zabývali jsme se poštou. Dostali jsme hodně dopisů, podnětů a svědectví. Odpovídali jsme na ně a směřovali jsme je, aby se ohlašovali na vojenskou prokuraturu, kde je mohou vyslýchat. Přispělo by to k dalšímu vyšetřování.

Dělali jsme zprávu pro vydání druhého komuniké z našeho zasedání. To bude zítra vydáno v tisku.

Místopředseda ČNR Bohumír Rosický: Děkuji poslankyni Kocurové. Dovolte, abych zahájil diskusi ke všem čtyřem bodům. První se přihlásil písemně do diskuse poslanec František Vrbka.

Poslanec František Vrbka: Vážení poslanci, vážení hosté, s hlubokým obdivem jsem přijal vystoupení našich studentů a všech lidí dobré vůle, kteří pozvedli svůj hlas po 17. listopadu za studenty, za demokracii.

17. listopad, Mezinárodní den studentstva, oslavovali studenti pokojnou manifestací na památném místě naší vlasti na Vyšehradě. Cestou byli napadeni, byla hrubě pošlapána jejich lidská důstojnost. Následky těchto událostí byly strašné. Celá Praha a vlast povstala za studenty, ale naše Česká národní rada nezaujala postoj, který by odpovídal brutálnímu zásahu bezpečnostních sil. V celém dění jako by nebylo České národní rady, ani poslanců.

Jako poslanec z Vysočiny, volební obvod Žďár, jsem čerpal informace pouze ze sdělovacích prostředků, což byl trestuhodný nedostatek. Proč nebyla svolána Česká národní rada, třeba mimořádné zasedání?

Jako poslanec jsem se cítil zaskočen reakcí předsednictva ČNR na události 17. listopadu zejména tím, že přijalo prohlášení z 20. listopadu, které bylo schváleno a zveřejněno ve sdělovacích prostředcích, aniž znalo názory poslanců ČNR a naším prostřednictvím i názory našich voličů.

Nelze ani úplně souhlasit se stanoviskem předsednictva ze 14. prosince. Tím jsme byli jako poslanci postaveni do špatného světla před veřejností, a proto chceme, aby celá situace byla přehodnocena a nové předsednictvo zaujalo zásadní stanovisko se zveřejněním ve sdělovacích prostředcích nejméně do konce roku se zdůrazněním, že tento zásah pořádkových sil byl brutální a nezákonný a nikdy se nesmí opakovat.

To také vyplývá ze zprávy společné komise Federálního shromáždění a České národní rady pro dohled nad vyšetřováním událostí ze 17. listopadu 1989 v Praze.

Slíbil jsem svým voličům, že budu trvat na důsledném potrestání viníků této hanebnosti. Chceme znát jména osob, která tento masakr připravily, které ho řídily, i jména příslušníků, kteří jej nejaktivněji prováděli.

Doporučuji požádat Federální shromáždění nebo naše ministerstvo vnitra (to už zde bylo zmíněno) o rozpuštění pohotovostního pluku SNB a dalších složek, které se zásahu zúčastnily. Jsem rád, že to zde ministr vnitra slíbil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Bohumír Rosický: Děkuji poslanci Františku Vrbkovi. Dále se hlásí poslanec Henzl.

Poslanec Jaroslav Henzl: Pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci ČNR, vážení hosté, navážu na předřečníka. Velice bych si přál, aby Česká národní rada již nikdy v budoucnosti se neukázala před naší veřejností jako orgán tak neschopný a bezmocný, jak jsme toho byli svědky v nedávné minulosti. Přes četné žádosti poslanců o svolání mimořádné schůze ČNR se tak nestalo, dokonce jim nebylo ani odpovězeno. A tak jsme se sešli více než měsíc po tragických událostech.

Nejvyšší orgán zákonodárné moci v osudových chvílích po tragických událostech 17. listopadu zcela selhal a nepozvedl svůj hlas. Nebylo nám umožněno se sejít a vyjádřit své zcela odmítavé stanovisko s prohlášením předsednictva ČNR ze dne 20. listopadu t. r. Neměli jsme možnost přednést tak stanovisko svých voličů, kteří nás o to žádali. Chtěli jsme vyjádřit nesouhlas těm členům předsednictva, kteří pro toto prohlášení zvedli ruku.

I když předsednictvo ČNR prohlásilo 14. prosince toto prohlášení za mylné z důvodu špatné informovanosti, nelze s tím zcela souhlasit, protože v tomto orgánu nezasedají žádní nováčkové a nešlo o první demonstraci v tomto roce. Takovéto jednání autoritu ČNR nepozvedne, ba právě naopak. Jsou situace, kdy je třeba se řídit ne stranickou direktivou, ale zdravým rozumem a podle svého svědomí.

Přeji novému vedení ČNR, aby společně s převážnou většinou svých poslanců postupně znovu získávalo úctu, uznáni a autoritu, aby ČNR pevně zakotvila ve vědomí našeho národa jako orgán, který bude vždy hájit a prosazovat oprávněné a nejvroucnější přání a tužby všeho našeho lidu. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Bohumír Rosický: Děkuji poslanci dr. Henzlovi. Prosím předsedu vlády.

Předseda vlády ČSR František Pitra: Vážený pane - předsedo, vážené poslankyně a poslanci, projednáváme velmi závažnou tematiku tragických událostí kolem 17. listopadu. Já jako předseda české vlády jsem zaujal k těmto otázkám stanovisko na předsednictvu ČNR, ale chtěl bych i na tomto fóru říci svůj osobní názor, své stanovisko.

Chci před vámi prohlásit, tak jak jsem to už předtím učinil, že o zraněných dne 17. listopadu jsem se dověděl jako většina z vás až z televize. Měl jsem snad tu smůlu, že u příležitosti Mezinárodního dne studentstva jsem měl slavnostní projev v pražském Karolínu. Odtud jsem se vrátil na Úřad vlády pro materiály na přípravu výjezdního zasedání naší vlády do severních Čech, abych se mohl přes sobotu a neděli na jednání připravit.

Říkám zcela upřímně, že ani ve snu mě nenapadlo, že může dojít k nějakému konfliktu, pokud jde o ohlášenou manifestaci studentské mládeže. Ty pochybnosti jsem neměl jednak proto, že skutečně takové kolektivní stanovisko orgánu bylo, že nelze v žádném případě připustit jakýkoli zásah. Navíc jsem bezpečně znal i stanovisko svého ministra soudruha Jirečka o tom, že v žádném případě se zásah vůči demonstrantům nepřipustí.

Je ale všeobecně známo, že jedna věc je kolektivní stanovisko orgánu a druhá věc je konkrétní činnost lidí bezprostředně odpovědných za řízení toho či jiného úseku, a to i v té oblasti dřívějšího systému stranické odpovědnosti. To konec konců ukáže závěr šetření, které se provádí.

Přiznám se, že první informace se mi zdály skutečně neuvěřitelné, neboť jsem byl hluboce přesvědčen o tom, že nikdo z odpovědných lidí nemůže v žádném případě připustit jakýkoli zásah.

Když za mnou přišli v neděli ráno do bytu dnešní primátor hl. m. Prahy soudruh Hájek a bývalý ministr kultury a informovali mne potom, jaká je situace, ani na chvíli jsem neváhal a požádal generálního prokurátora ČSR, aby důsledně a rychle přešetřil události.

V neděli večer po vzrušené diskusi v předsednictvu ÚV KSČ (říkám zcela otevřeně, že to bylo po velmi rozporných informacích představitele ministerstva vnitra i vedoucího tajemníka MěV KSČ soudruha Štěpána) jsem byl, jak známo, pověřen úkolem vystoupit v televizi. Tomuto vystoupení jsem se bránil právě pro nepřehlednost situace. Argumentoval jsem rozporností informací i tím, že jsem požádal generálního prokurátora v neděli, aby prošetřil příčiny a celou situaci.

Považuji za svou velkou chybu, že jsem se podřídil závěrům předsednictva a v televizi jsem vystoupil s jeho stanoviskem.

Za stejně chybné považuji i to, že jsem respektoval závěr předsednictva strany, abych pro nepřehlednost situace a rozporné informace se nezmiňoval o tom, že jsem provedl první krok - to znamená žádost na prokurátora o prošetření.

Už na prvním zasedání ÚV KSČ po 17. listopadu jsem řekl, že to, že jsem poslechl, považuji za největší chybu a daň mé tzv. stranické disciplíně. Podlehl jsem argumentům, že šlo o událost na území ČSR a že k těmto věcem by měl vystoupit představitel státních orgánů ČSR. Řeknu otevřeně, že motivací vystoupení bylo uklidnění veřejnosti i pod vlivem desinformací, které byly kolem smrti vysokoškoláka atd.

V pondělí ráno se sešla federální vláda. Zde jsem také informoval o tom, že jsem osobně provedl tento krok směrem ke generální prokuratuře. Přesto všechny tři vlády přijaly známe stanovisko, které bylo nesprávné a vycházelo z neúplných informací o příčinách vzniku a průběhu této tragické události tak, jak ji podával představitel federálního ministerstva vnitra.

V české vládě jsme odpoledne přijali shodné stanovisko s federální vládou, i když musím říci, že někteří soudruzi ministři hovořili už tehdy o tom, že zásah byl neadekvátní. Česká vláda jak v úterý 21. 11., tak ve čtvrtek 23. 11. vyslechla informace o postupu šetření a uložili jsme kategoricky ministru vnitra, aby složky Veřejné bezpečnosti postupovaly důsledně v souladu se zákony a ve čtvrtek jsme důrazně žádali prokurátora, aby urychlil šetření.

Postup byl velmi pomalý. Proto jsme se ve stanovisku vlády ve čtvrtek obrátili na veřejnost, aby k tomu poskytla neprodleně veškeré podklady, které by sloužily k objektivnímu posouzení událostí. I to byl argument proto, jak obtížné je dělat rychlejší závěry vzhledem k dostupným informacím.

O tomto svém stanovisku jsem hovořil několikrát v českých orgánech počínaje zasedáním předsednictva ústředního výboru Národní fronty v době, kdy jsem se na ně obracel o důvěru ke složení nové vlády, obdobně 5. prosince na jednání předsednictva ČNR. Na jednání předsednictva ČNR jsem řekl, že "památný den studentstva a mládeže celého světa byl tragicky poznamenán zlovolným rozhodnutím, které nejen přineslo utrpení mladým lidem, ale také těžce poškodilo autoritu vlád. Toto všechno se dotklo i mne osobně, protože zásah se udál bez vědomí české vlády a navíc bezprostředně poté, kdy jsem měl projev na shromáždění v Karolinu a v něm jsem hovořil o tradicích a smyslu tohoto významného svátku. Vzpomínal jsem na své nedělní vystoupení v televizi, které mi bylo uloženo.

I mne po celou dobu velmi vzrušoval pomalý postup šetření a uzavírání celé záležitosti. Požádal jsem soudruha Jirečka, aby mi ve formě dopisu sdělil vše, co je známo kolem těchto událostí pokud jde o české řídící orgány. Udělal to. Tyto věci jsou známé komisi, která byla ustavena.

Já osobně jsem přesvědčen o tom, že pomalý postup objasňování je dokladem absurdnosti systému, který v oblasti řízení Bezpečnosti existoval. Pevně věřím, že po úmorné práci komise Federálního shromáždění, ČNR a studentů se podaří odhalit viníky a příčiny těchto událostí.

Toto jsem považoval za nutné říci v zájmu objektivní pravdy, pokud jde o úlohu české vlády v souvislosti s tragickými událostmi.

Osobně velmi těžce prožívám, že jsem se podrobil tehdy usnesení tehdejšího předsednictva ÚV KSČ a vystoupil se stanoviskem orgánu v nedělní televizi, přestože jsem od počátku vyjadřoval pochybnosti a také jako první provedl zákrok, aby se věci vyšetřily.

Místopředseda ČNR Bohumír Rosický: Děkuji předsedovi české vlády. Omlouvám se poslanci dr. Adamovi. Jeho přihláška do diskuse byla omylem zasunuta do minulých vystoupení. Prosím poslance Adama.

Poslanec Čestmír Adam: Vážené poslankyně, vážení poslanci, události 17. listopadu 1989 již vstoupily do dějin českých revolučních hnutí a zvratů a s nimi se vynořil i dosud neznámý pojem něžná revoluce. Studenti a další občané, nevyjímaje zahraniční novináře, byli surově zbiti způsobem, který v řadě případů způsobil těžká zranění, možná že v některých případech i s trvalými následky zakládajícími vznik invalidity.

Od této události uplynul již více než jeden měsíc. Vysokoškoláci postižení nevyprovokovanou bestiální surovostí, které se nemůže řádný člověk dopustit, nikoho nenapadli, ale naopak ozdobili ty, kteří je pak zbili až do bezvědomí, květinami a zazpívali jim mírumilovné písně.

Z toho, co jsme se dozvěděli z předložené zprávy, vzniká náznak toho, že někdo vysokoškoláky na Národní třídu zavedl a podle předem schváleného záměru je sevřel tak, aby nebylo úniku a s úmyslem je pro příště odradit po projevu svobodného názoru dal nelidsky zmlátit.

Proti asi pěti tisícům neozbrojených účastníků průvodu zasáhlo po zuby ozbrojených 629 příslušníků SNB z Prahy a 940 příslušníků pohotovostního pluku VB ČSR a neuváděný počet příslušníků protiteroristického komanda, ačkoli se nikdo ani na okamžik nemohl domnívat, že na Národní třídě jde o teroristy. Zásah byl zřejmě pečlivě připraven a řízen a surovosti se děly s výslovným souhlasem velitelů.

Je mně velice líto, ale jako příslušník odboje musím říci, že jsme se po 9. květnu 1945 domnívali, že takovéto surovosti se mohly dít jen v nacionalistickém, šovinistickém a fašistickém záští, že normální český člověk by se nikdy ničeho takového ani dopustit nemohl.

Od události uplynul už více než měsíc a vyšetřování pokračuje rychlostí a přesností, která nikoho ani v nejmenším neuspokojuje. Důsledkem je pokračující stávka vysokoškoláků, kteří se oprávněně chtějí domoci zjištění skutečných viníků a jejich spravedlivého potrestání podle platných zákonů. Oni nepožadují žádnou odvetu. Důsledkem je však také pokračující společenské napětí, které dává kariéristům a lidem se zlým svědomím možnost pokusů o tzv. uplatnění urážením a pronásledováním občanů.

Co k celé záležitosti má říci Česká národní rada, která je ve skutečnosti nejpříslušnější k řešení celé věci? A jak to, že česká vláda nebyla o věci nejenom informována, ale nebylo ani požadováno o její souhlas, protože zřejmě šlo o frapantní porušení ústavních vztahů, o zachování ústavně nepříslušných činitelů.

Navrhuji, aby Česká národní rada přijala toto stanovisko:

1. že měla být k této věci svolána ihned třepa rozhlasem nebo telegramy, a to už 20. nebo 21. listopadu.

2. že je vážným nedostatkem, že v zákonu o jednacím řádu České národní rady, ale i Federálního shromáždění chybí ustanovení o vyšetřovacím výboru, jeho pravomoci a o jeho procedurálních pravidlech pro vyšetřování, právě tak jako to, že přes podané návrhy nebyl obnoven výbor ČNR na ochranu práv občanů, zrušený v roce 1970, který jakožto ústavní orgán ČNR by měl být partnerem ministra vnitra ve věcech Bezpečnosti.

3. že je třeba rychle oprostit SNR od příslušníků, kteří se na surovostech a jejich přípravě a provedení podíleli, aby náš lid se mohl spolehnout na demokratičnost metod VB a dal SNB opět svou důvěru a podporu. Oddalování tohoto řešení totiž vede i k růstu kriminality a k ohrožování osobní bezpečnosti osob a majetku.