Úterý 19. prosince 1989

Minulé zanedbávání výstavby čistíren odpadních vod, které bylo důsledkem současné investiční politiky centra, ale ani současné uvolnění ekologických investic, které se často orientují do velkého počtu malých, pro zásadní řešení nevýznamných akcí, zatím nedává záruku účelného využívání prostředků a jejich soustřeďování do akcí i míst, která jsou nejdůležitější. I zde přechod z dosavadního havarijního stavu do poměrů alespoň relativní rovnováhy si vyžádá uplatnit důsledně řízený proces, který teprve potom může přejít do formy vhodné autoregulace.

Racionální využívání pitné vody a organizační řízení podniků

K tomu zde uvádím, že nazmar přichází 20 i více procent vyrobené pitné vody, což následně vede k tomu, že musíme vybudovat nová a nová vodárenská díla a souběžně s tím budovat nadměrně dimenzované čistírny. Tato zjištění jsou potvrzena i zkušenostmi ze sousedních hospodářsky vyspělých zemí.

Všechny pokusy o nápravu dosavadního stavu byly neúčinné, neboť způsob řízení organizací a hodnocení jejich činnosti bránily uplatňování racionalizačních opatření. Nikoho příliš nevzrušovalo, že např. teoretická doba obnovy vodovodních sítí v ČSR odvozená od délky se pohybuje kolem 170 let, v Praze dokonce kolem 1000 let, a to vše při uvažované životnosti 60 - 50 let podle druhu potrubí. Řešení těchto otázek se musí promítnout do ekonomického řízení podniků. Aktivní účast resortu životního prostředí by s využitím fondu postupně umožnila realizovat racionalizační opatření bez ekonomických ztrát pro organizace a pracovníky.

Velké obavy pracovních kolektivů podniků vodovodů a kanalizací vyvolává - soustava ekonomických nástrojů platná od 1. 1. 1990. Plánuje se ztráta pro tyto podniky v ČSR ve výši 1,5 mld. Kčs. Ani není přesně známa motivace pracovních kolektivů. Zní to neuvěřitelně, ale maloobchodní cena vodného a stočného je 80 haléřů za metr krychlový, ačkoliv výrobní náklady podle pravidel oboru v roce 1995 budou Kčs 10. Rozdíl má být dotován. Tyto cenové relace však nevedou k racionálnímu využívání pitné vody obyvatelstvem.

Jak jsem byla informována, jednotlivé krajské podniky vodovodů a kanalizací velmi silně pociťují nedostatek současně platných forem a metod řízení, kdy jejich zakladateli jsou příslušné národní výbory, po odborné stránce by však měly být, skutečně však jen měly být, řízeny ministerstvem lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ČSR. Všechny podniky však pociťují nedostatečnost tohoto uspořádání z hlediska potřeb prosazování jednotné, koordinované a ekonomicky zdůvodněné provozní a rozvojové politiky svého oboru. Aby odstranily a zmírnily tento nedostatek, ustavily před krátkým časem sdružení státních podniků vodovodů a kanalizací ČSR, které by si zasluhovalo plnou podporu nově vytvořeného ministerstva životního prostředí ČSR.

V úvahu rovněž připadá možnost přímého řízení těchto podniků ministerstvem životního prostředí, protože tyto podniky jsou a při vhodném řízení nadále mohou být výrazným aktivní i činitelem při řešení důležité složky životního prostředí, jíž bezpochyby pitná voda je.

Cesty k nápravě nedobrého stavu vyplývají ze společenského a ekonomického podceňování významu jakosti pitné vody jako nenahraditelné součásti potravinového řetězce. Je úkolem všech centrálních orgánů, zejména pak ministerstva životního prostředí, přispět k nápravě, a to vydáním vhodných ekonomických pravidel, která zdůrazní celospolečenský zájem na jakostní pitné vodě, prosazováním a dodržováním komplexu norem, které ochrání zdroje povrchových a podzemních vod, včetně vhodné investiční politiky při výstavbě čistíren odpadních vod, uplatněním racionálních přístupů včetně výchovy obyvatelstva k šetření pitnou vodou a postupným vybavováním podniků vodovodů a kanalizací potřebnou technikou k plnění jejich povinností.

Očekávám, že nově konstituované ministerstvo životního prostředí účinně přispěje k řešení problému jakosti pitné vody pro obyvatelstvo i potravinářský průmysl.

Vážené poslankyně a poslanci, dovolte mi, abych krátkou druhou část svého vystoupení uvedla netradičně vyjádřením osobního vnitřního rozporu, který mne i další poslance Československé strany lidové tíží od začátku tohoto volebního období. Bylo to na samém počátku mé poslanecké činnosti, kdy jsem pod tlakem informací a argumentů zdravotnických odborníků, které se podle dalšího demografického vývoje a nárůstu potratovosti ukázaly být nesprávnými, pod vlivem tehdejších vyšších politiků a v časové tísni schvalovací mašinérie, prakticky neměla možnost nesouhlasit s přijetím zákona o umělém přerušení těhotenství, tedy zákona, který byl a je v rozporu s mým vnitřním přesvědčením. Dnes, kdy můžeme svobodě říci svůj vnitřní názor s vědomím, že bude slyšen a případně i akceptován, v době, kdy můžeme předkládat názory věřících občanů bez obav, že budou zlehčovány, jménem poslanců Československé strany lidové a v zastoupení členů naší strany předkládám vládě ČSR tento podnět: Zrušit dosavadní zákon o umělém přerušení těhotenství z roku 1986 a vypracovat zákon nový, ve kterém by byly uplatněny tyto principy: Zákaz žádaného přerušení těhotenství v jakékoli formě; umělé přerušení těhotenství povolit na základě lékařského vyšetření jen v případě ohrožení života ženy nebo vážného poškození jejího zdraví; do zákona zapracovat společenská a sociální opatření podporující donošení dítěte z nežádoucího těhotenství pro zájemce o náhradní rodinnou péči a rozpracovat společenskou působnost zákona i mimo zdravotnictví, zejména do výchovy v rodině, na školách, v kultuře, sportu, a to s cílem předcházet nežádoucímu těhotenství.

V souvislosti s tímto podnětem žádáme ministra zdravotnictví a sociálních věcí, aby na příští schůzi ČNR podal analýzu současného stavu potratovosti, a to i v porovnání s předpokládaným vývojem, který byl poslancům dokladován při projednávání dosavadního zákona a aby zahájil legislativní činnost k přípravě zákona nového. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslankyni Sobotové. Do rozpravy se dále přihlásil poslanec Škoda. Připraví se poslankyně Kučerová.

Poslanec Jan Škoda: Vážené poslankyně, vážení poslanci, mnohokrát bylo v minulém měsíci zdůrazněno, že se Československo, a s tím samozřejmě Česká socialistická republika, ocitla na určité křižovatce.

Měli jsme v průběhu minulých dnů možnost posoudit, jakou obrovskou energii, lidskou energii, je možné uvolnit, když se otevřou stavidla svobody a demokracie.

Myslím si, že naším úkolem i dnes v ČNR, když posuzujeme stručné programové vyhlášení české vlády, je uvažovat o tom a posoudit, jak tuto velikou energii využít pro další blaho naší ČSR i ČSSR.

Chtěl bych říci jménem členů Československé strany socialistické, že považujeme za nejdůležitější v současných dnech tyto dvě věci:

Za prvé zajistit, aby jakýmkoli způsobem nebylo možné vrátit se k minulým pořádkům. Je zřejmé, že v uplynulých dnech, v podstatě revolučních, se podařilo velice rychle dosáhnout některých výsledků. Podařilo se odstranit z Ústavy monopol jedné strany, podařilo se zrekonstruovat vlády, změnit vedoucí orgány zákonodárných a zastupitelských sborů.

Některé procesy budou nepochybně trvat déle. Půjde o to, abychom usměrnili naši ekonomiku do nových kolejí, abychom přizpůsobili celý společenský a politický život novým podmínkám.

Tyto procesy nebude možné udělat ze dne na den. Považujeme proto za nezbytnou podmínku dalšího vývoje zajistit, aby všechny důležité politické, ekonomické a společenské procesy probíhaly pod veřejnou kontrolou sdělovacích prostředků, poslanců zastupitelských sborů všech stupňů. V tom musíme i my spatřovat jeden z hlavních úkolů naší České národní rady.

Vítáme v klubu naší strany stručné prohlášení předsedy vlády o směrech další činnosti vlády. Je pochopitelné, že v průběhu několika dnů nebylo možné připravit obsáhlé vládní prohlášení a věříme, že až nám bude prohlášení písemně předloženo, bude už splňovat všechny požadavky, které jako poslanci musíme od vlády vyžadovat.

Chtěl bych jménem naší strany ujistit vládu a jejího předsedu, že se budeme snažit podrobit toto písemné vládní prohlášení bedlivé kontrole a bude-li to třeba i kritice a v našem jednání i v tisku naší strany se pokusíme tvůrčím způsobem doporučit případné úpravy.

Stejně tak ale chci přislíbit, že všechny záměry, na kterých se shodneme, bude naše strana v budoucnosti podporovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Janu Škodovi. Diskutovat bude poslankyně Kučerová.

Poslankyně Jana Kučerová: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, všichni, jak zde sedíme, a spolu s námi i obrovská většina našich občanů bez ohledu na stáří, politickou příslušnost a náboženské vyznání, prožíváme vzrušené dny plné nadějí i obav. Jsem přesvědčena, že velká část, a to zejména těch velmi mladých, ani nemůže dobře vědět, o co vlastně jde a na druhé straně je mnoho těch, kteří vědí až příliš dobře, co chtějí. Já sama svým věkem patřím spíš k té střední generaci, a proto tím víc oceňuji statečnost dnešních vysokoškoláků, kteří ze sebe nedělali mučedníky a jako první se zasloužili o probuzení našeho vědomí.

Pracuji jako dělnice a jsem bez politické příslušnosti. Všechny předchozí i dosavadní snahy o politické i hospodářské reformy se v žádném případě mně ani mým spolupracovnicím neprojevily v plnějším výplatním sáčku. Zato však stále přibývá na intenzitě práce, což se také projevuje i na zdravotním stavu nás, dělnic. Je proto zcela logické, že se velmi zajímám nejen o demokratizační proces, který podporuji, ale i o jeho ekonomickou stránku. Jsem tomu povinna jak svým voličům, tak i spolupracovníkům. Pokud mi to čas dovolí, sleduji noviny i televizi a stále marně očekávám nějaký zásadní a hlavně reálný pohled nebo návrh na další vývoj naší ekonomiky. Zatím jsem však pouze slyšela, že staré metody byly špatné a že ani nová přestavba, která měla být uplatňována od ledna příštího roku, není ta pravá.

Nejsem národohospodářský teoretik ani prognostik, ale všechna vystoupení k ekonomice, která jsem slyšela, byla víc než mlhavá a dělala na mne dojem, že nyní nevíme kudy kam. Pokud mi však uniklo některé zásadní východisko, pak se autorovi hluboce omlouvám.

V televizi jsem viděla část vystoupení pana docenta Komárka, již jako I. místopředsedy federální vlády. ze zimního stadiónu v Praze. Velmi mne zaujala jeho slova, že ekonomické dopady nemají pocítit občané, ale podniky. Já nevím, které podniky a občany tím pan Komárek myslel, ale já zatím neznám žádný podnik, kdy by pracoval bez lidí. Také jeho slova o otevření naší ekonomiky světu byla přijata s velkým nadšením. Plně chápu, že to bude ani nutné. Chybí mi tam však jedno, a to jak bude federální i česká vláda tento proces řídit, aby se naše země a její lid nestal laciným sluhou cizího kapitálu. Jde mi o to, abychom z extrémní strnulosti a dogmatismu nespadli po hlavě do nového extrému, který s sebou ponese nezaměstnanost, zadluženost a bude rájem pro novou parazitující vrstvu společnosti. Nevím, jestli jsem se dobře vyjádřila, ale jde mi o období nejbližších let, o kterých dosud nikdo z nových politických ani vládních představitelů nemluvil a patrně nemá ani jasné představy.

Také krátké vystoupení pana ing. Dlouhého, nynějšího místopředsedy federální vlády a předsedy Státní plánovací komise v televizi, bylo zajímavé tím, že vyvracelo obecné mínění o této instituci jako o administrativně byrokratickém kolosu.

Na závěr svého vystoupení jsem se chtěla otázat pana ministerského předsedy, jakou cestu k přestavbě ekonomiky bude volit v nejbližším období vláda ČSR. Po jeho úvodním projevu však pokládám tuto otázku zatím za bezpředmětnou. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslankyni Kučerové. Přeje si ještě někdo vystoupit? Hlásí se poslanec Rázl.

Poslanec Stanislav Rázl: Pane předsedo, Česká národní rado, přijali jsme včera, po zprávě pana předsedy, určitou modifikaci zákona o České národní radě, podle kterého má vláda na nejbližší schůzi ČNR přednést své vládní prohlášení.

Dali jsme tedy vládě určitou licenci, aby měla čas připravit se předložit vládní prohlášení, které bude odpovídat nejen vzniklé nové politicko-společenské situaci, ale zejména proto, aby měla čas připravit se i v duchu diskusí k návrhu plánu roku 1990 i k návrhu státního rozpočtu. Dnes, jak víme, bude předložen návrh na rozpočtové provizorium.

Dnes tedy jsme slyšeli nový přístup, a sice, že předseda vlády Pitra přednesl předvládní prohlášení. Já osobně to považuji za velice šťastný nápad. Myslím, že nám všem poslancům dává šanci, abychom viděli, jakým způsobem vláda přemýšlí, kterými otázkami se chce zabývat a jak k některým otázkám již dnes ze všeobecné pozice přistupuje.

Doporučoval bych proto, aby předvládní prohlášení, které dnes tady předseda vlády přednesl, bylo dáno poslancům k dispozici.

Nyní mi dovolte v podstatě tři poznámky k obsahu předvládního prohlášení.

Myslím, že mohu za sebe i za celou řadu poslanců Komunistické strany Československa vyslovit souhlas s tím, že celkové pojetí toho bodu, který se zabývá právní a legislativní aspekty přípravy nového vládního prohlášení a programu práce vlády,musíme všichni podpořit právě vzhledem ke změnám politicko-společenské situace.

Sám bych chtěl zejména upozornit na to, že je třeba velkou pozornost věnovat i té krátké zmínce, o které předseda vlády mluvil, to je přípravě Ústavy ČSSR a pravděpodobně i ČSR.

Chtěl bych se zejména zmínit o tom, co zde již poslanci připomínali při diskusích o přípravě ústavy, a sice, že ústava vzniklá v roce 1968 byla postavena na rovnosti obou národů Čechů a Slováků, národů a národností v těchto republikách, že jsou z titulu pojetí ústavy prezentovány priority moci státu a že tedy existují společné pravomoci a výhradní pravomoci, které jsou dány buď delegací do kompetence federace anebo zůstávají jako priority moci a kompetencí na úrovni národních republik. Tato otázka musí být v nové ústavě - podle mého názoru - velice přesně propracována, včetně návrhů ústavního soudu. Jinak se budou znovu opakovat velice složité a nepříjemné otázky nejen v oblasti politiky kultury a zdravotnictví, ale zejména v celé oblasti ekonomiky.

Nebudeme si zastírat, že na základě nesprávných nebo nepřesných informací se na jedné straně rozvíjejí vášně nacionalistické, na druhé straně jsou označováni lidé jako šovinisté. Nic takového lidu ČSSR nemůže prospívat.

Druhá poznámka: Předseda vláda to nazval jako zabezpečení plynulého chodu ekonomiky. Tomuto přístupu rovněž musíme dát podporu. V této souvislosti bych chtěl upozornit i na diskuse nejenom v našem výboru, ale i v ostatních výborech ČNR při přípravě a diskusi o plánu na rok 1990 a o státním rozpočtu.

Soudruzi členové vlády, prosím vás, neprohlašujme boj proti inflaci slovně. Skutečně jej provádějme. Inflace, to je ožebračování nejchudších. Proto nebojme se otevřeně říci, kde zdroje inflace jsou. A nesvádějme na hlavní zdroj inflace příjmy z mezd nebo příjmy družstevníků apod. Uvědomme si, že i když tato složka může mít a má určitý vliv zejména v době, kdy existuje nerovnováha na vnitřním trhu, že dalšími zdroji inflace a nerovnováhy v republice je státní rozpočet, který jde nad míru tvorby národního důchodu a rozdává nevytvořené, že to je neefektivní investiční výstavba, přes kterou pumpujeme do národního hospodářství nejen mzdy, ale i neefektivní investice. A nemám tím na mysli jen výrobní, ale i nevýrobní z hlediska přetažených nákladů.

V této ČNR jsem kdysi prohlásil: Jestliže v socialistické soutěži sbíráme halíře a koruny, tak nesprávnou investiční výstavbou potom přes odpisy vyhazujeme milióny a miliardy. A žádnou soutěží tuto neefektivnost přes investice nemůžeme národnímu hospodářství a pracujícím vrátit.

Stejně tak jako je třeba velice přísně se podívat do oblasti úvěrové emise. Letitý boj o inflaci, která pumpuje přes úvěrovou emisi do národního hospodářství peníze, jsme my staří vždy prohrávali. Nyní rekonstruovaná vláda by i toto velice pečlivě měla zvažovat.

A konečně jsou to nenávratné zahraniční půjčky. Nebudu věci dále rozvádět.

Třetí poznámka. Jsem poslancem za Severočeský kraj a konkrétně z města Ústí. Žil jsem tam léta a pracoval a vím, co je životní prostředí v Severočeském kraji. Prosím vládu, aby tomuto kraji, zejména jeho nejohroženějším částem, věnovala pozornost, jak to měla už dřívější vláda ve svém programu, aby se věci dokončily, ale zejména aby se přestalo v Severočeském kraji slibovat.

Problém odsíření je jako program. Ale vzhledem k tomu, že jsou dnes i další vědecké poznatky o nedýchatelnosti, zejména v době inverzí, kterou způsobuje pozadí, tedy ne ty hlavní velké energetické zdroje, ale zejména rozptýlené pozadí, prosím, aby vláda věnovala pozornost vyhlášenému programu plynofikace a elektrifikace těchto ohrožených území a aby zajistila, že to, co se tam řekne, bude skutečně realizováno.

Poslanci ČNR a celé sdružení poslanců v Severočeském kraji vyslovili obavy, že to, co se připravovalo při řešení Severočeského kraje ve vládě, byla jen celá řada slibů, protože např. plynofikace nebyla ani kapacitně ani finančně zabezpečena ani se nikdo neznal k tomu, kdo a jak tento složitý komplex otázek technických, technologických, materiálních a finančních bude zabezpečovat, koordinovat a řídit.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP