Česká národní rada 1986 – 1990

Na závěrem mi dovolte říci, že vládu, nás všechny poslance, ale také všechny pracující v Československu čeká jen tvrdá a tvrdá práce, neboť kalkulace, výkonnost rozhodne o tom, jak budeme rychle nejen odstraňovat tzv. chyby minulosti.

Poslanci v-našem výboru znají, že zastávám názor, že každý, kdo přijde do vedoucí funkce, ať už ředitel podniku nebo ministr, že dědí chalupu i s dluhy. Nic se nevyplatí vymlouvat se na to, jak to kdo dělal v minulosti špatně, protože sám nevím dopředu, zda to budu dělat lépe. Teprve každodenní práce a získání právě toho elánu, který byl nutný k tomu, abychom se zbavili přežitků minulosti, a udržení tohoto elánu a získání všech pro skutečně poctivou práci rozhodne o tom, zda budeme žít lépe, zda budeme moci všechny sliby, i ty, které byly dnes avizovány právě těm nejhůře situovaným lidem a pracujícím v republice, zabezpečit.

Přál bych vládě, aby jak při vládním prohlášení, tak i při její další práci měla úspěch. A myslím, že nejen komunisté, ale všichni poslanci jí dáme plnou podporu a že budeme pracovat ve svých obvodech tak, abychom podpořili její úsilí a její dobrý program. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Stanislavu Rázlovi. Přeje si ještě někdo vystoupit? Poslanec Štěpánek.

Poslanec Vratislav Štěpánek: Pane předsedo, dovolte mi tři stručné poznámky. Vážené poslankyně, vážení poslanci, v souvislosti s prohlášením naší nové vlády bych se rád obrátil na ministra lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu, na ministra kultury a na ministra vnitra a životního prostředí sice s lokální, ale ne zase zanedbatelnou otázkou. Na všechny tři ministry jsem se obrátil letos v únoru v souvislosti s pořádáním šestidenní mezinárodní motocyklové soutěže v okolí města Brna. Dostal jsem odpověď ministra Bočka i ministra Jirečka, ale žel žádnou odpověď od ministra kultury, ačkoli se to týká i chráněných oblastí.

Podle zkušeností a ohlasů občanů města Brna a širokého okolí se vyvíjí velká nespokojenost s pořádáním šestidenní motocyklové soutěže, která má jít po okraji chráněné krajinné oblasti Moravský kras, která se má dotýkat oblasti klidu a jít blízko moravské stepi. Ministr Boček jako bývalý ředitel státních lesů mi dá za pravdu, že by na dlouhou dobu zničila lesy, které kolem krasu jsou zachovalé.

Zatím, jak víte, se Svazarm zúčastnil šestidenní motocyklové soutěže svými delegáty v NSR a zatím se, pokud vím, nic neděje v souvislosti s tím, aby tato šestidenní motocyklová soutěž byla převedena do takových oblastí, kde by nemohla poškodit přírodu.

Ptám se proto znovu všech tří ministrů, zda v této věci mohou nebo jsou ochotni učinit další kroky.

Druhá poznámka se rovněž týká prohlášení předsedy vlády a týká se křesťanských církví a náboženských společností. Chci jako kněz křesťanské církve přivítat to, že konečně, když se jedná o zákoně týkajícím se 60 % občanů této země, tedy věřících, se také konzultuje s křesťanskými církvemi. Chci to ocenit a uvítat a věřím, že i konečné zákony budou takto konzultovány.

V souvislosti s připomínkou poslankyně ing. Sobotové chci říci, že se jako křesťanský duchovní samozřejmě ztotožňuji se žádostí o revizi zákona o potratu. Také ve zdravotním a sociálním výboru při projednávání zákona jsem si své poznámky řekl. Ale chtěl bych doporučit, aby tento eventuálně revidovaný zákon byl rovněž dán ke konzultaci křesťanským církvím.

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Štěpánkovi. Slovo má poslankyně Marcela Černá.

Poslankyně Marcela Černá: Vážený pane předsedo, vážení poslanci a poslankyně, já si myslím, že musíme přivítat velice otevřený program, se kterým vláda dnes před nás předstoupila. Já samozřejmě za svůj volební obvod a vzhledem k tomu, co obyvatele trápí, vítám, že vláda se bude i nadále zabývat plošnou plynofikací oblasti. To je veliká bolest, která nás skutečně, jak řekl poslanec Rázl, v Severočeském kraji trápí. Lidé nechtějí jen program. Oni umějí spočítat, co to obnáší v technickém provedení.

Vítám jako poslankyně výboru pro kulturu a výchovu to, že byla řečena slova o našem kulturním dědictví a o tom, co chce vláda udělat v oblasti památkové péče a v oblasti rozvoje kultury a umění. Myslím, že právě v oblasti památkové péče nejde jen o zachování kulturního dědictví, ale jde také o to, co jsme zde už jako poslanci na předchozích jednáních připomínali, že v těchto kulturních památkách jsou umístěny tisíce a možná desetitisíce bytů. Je zde i možnost pro řešení bytové otázky tak, aby bylo umožněno i pro mladou generaci zabezpečit bydlení.

O otázkách údržby bytového fondu v návrhu vlády nepadlo ani slovo, ale lze z toho odvodit, že to nebude jen otázka národních výborů, které budou tyto činnosti zabezpečovat.

Já se z hlediska své profese nemohu nevyjádřit k názorům, které zde zazněly k otázce interrupčního zákona. Já si vážím. věřících a vážím si každého svobodného názoru. A osobně si myslím, že pokud chceme mluvit o demokracii a chceme, aby nebyla nikdy vrácena zpátky doba, kdy bychom si svobodně nemohli vyjádřit názor, musíme o demokracii pečovat. Ale k uvedenému zákonu musím uvést jiné zkušenosti.

Já jsem viděla umírat ženy po nepovoleném přerušení těhotenství. Viděla jsem, že zemřely matky, které měly doma 3 - 4 děti, a to jenom proto, že se styděly jít před interrupční komisi. A jsem dost mladá, takže jsem nezažila tzv. andělíčkářky, kdy tyto události byly daleko častější.

Já si myslím, že nikdo z nás lékařů nevnucuje ženám, že musí jít na interrupci, a že existence zákona nenutí žádnou ženu, aby žádala o přerušení těhotenství. Je to svobodná vůle ženy, zda chce nebo nechce mít dítě. A hlavně zda něco dělá pro to, aby ho neměla, když ho mít nechce. Myslím, že bychom neměli dopustit, aby bylo v zákoně zavedeno omezení této svobody ženy, svobody rozhodnout se, co bude sama dělat. Zákon nenutí žádnou věřící ženu, aby šla na interrupci. Já se k tomu přikláním proto, že bych zase nerada viděla umírat matky, které si na černo budou nechávat dělat potrat. Ženy k tomuto problému musejí přistupovat uvědoměle. Zákon však nemůže bránit ženě, která si z jakýchkoli důvodů nemůže těhotenství ponechat, jít na interrupci. V opačném případě to pak ženy řeší jiným způsobem, který může mít tragické konce. Děkuji. (Potlesk.) I

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslankyni Marcele Černé. Hlásí se poslanec Anděl.

Poslanec Václav Anděl: Vážené poslankyně, vážení poslanci, myslím, že zde dochází k hlubokému nepochopení. Velice si vážím poslankyně Marcely Černé a beru vážně. vše, co ona zde řekla. Musíte však pochopit, že věřící lidé mají na některé otázky jiné názory. A musíte také pochopit, že jestliže náš národ má být národem humanistickým, tak se musíme velice vážně zabývat zákonem o umělém přerušení těhotenství. Všichni víme, a viděli jsme i řadu filmů, že každá interrupce je vraždou.

Vím, že jsou problémy, že nebude jednoduché tento zákon revidovat a změnit, ale ten zákon se musí změnit. Nemůžeme přece legalizovat v zákoně možnost vraždy.

Nezlobte se na mne, ale považoval jsem za nutné tento názor zde říci. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Andělovi. Přeje si ještě někdo vystoupit k tomu, co zde řekl předseda vlády?

Poslankyně Jana Zimová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, předseda vlády se zde velmi krátce zmínil o otázce našeho školství.

Když jsem začínala ve svém prvním období jako poslankyně, nekladla jsem si příliš vysoké cíle, ale měla jsem snahu udělat co nejvíce v oblasti školství, protože tam jsem se cítila doma. Bohužel, velice často jsem si připadala jako Don Quichot a možná, že ještě méně úspěšně.

V současné době, kdy velice sílí ekonomický tlak, mám obavy, aby tato situace nebyla ještě horší.

17 let pracuji v oblasti učňovského školství. Nemyslím, že by to bylo mnoho, ale také si nemyslím, že by to bylo tak málo, že bych zde nemohla odpovědně vystoupit.

Jestliže chceme, aby naši mladí lidé byli opravdu takoví, jak si všichni přejeme, tzn. zdatní profesionálové, ale i morálně vyspělí, musíme zvažovat, kdo a jak je bude vychovávat, v jakém prostředí. Jestliže tomu bude tak, jako dosud, že se budou učni učit na tom, co už nikdo nepotřebuje, mám obavy, že příliš mnoho profesionální zdatnosti a umu nedosáhnou. Pokud nám budou vedoucí hospodářští pracovníci dávat jako mistry ty, kteří neobstáli u nich, mám opět obavy, že nikoho nic nenaučí.

Například když dříve byl někdo dobrý zlatník, tak byl široko daleko vyhledáván a každý si chtěl dát vyučit dítě k němu. Ale dnes je to velmi často právě naopak.

Dále bych měla dotaz na pana ministra školství: Jak se bude řešit povinná desetiletá docházka. Pracuji v oblasti mimoškolní výchovy, tzn. oblasti dřívějších internátů, domovů mládeže atd. Staráme se o děti po době školního vyučování a práce. Neumíte si představit, jak je těžké, vychovávat děti, kterým je 14 let, kterým chybí máma, kterým chybí táta, protože dnes stále stoupá počet rozvodů. Musíme často tuto rodinu nahrazovat, i když jsem přesvědčena o tom, že kolektivní výchova nikdy a v žádném případě rodinu nenahradí.

Tím, že tyto děti ve 14 letech centralizujeme, tím podporujeme určité negativní věci, které v nich byly. Myslím, že bychom měli opravdu zodpovědně zvážit, zda by měla povinná desetiletá docházka vypadat tak jako dosud. Pokud by měla být povinná desetiletá docházka, tak ať je na základní škole, nebo aby děti byly na základní škole - jako dříve - aspoň do 15 let. Protože dodnes mě nikdo nepřesvědčil o tom, že toto je vhodné a nejlepší řešení.

Ptám se tedy pana ministra znovu, jestli pokládá za vhodné, aby byla desetiletá docházka tak, jak tomu je.

A ještě jedna věc. Měla jsem často příliš sporů s pracovníky - ekonomy. Já nejsem ekonom a myslím, že se jím nikdy nestanu. Jsem pedagog a tak se také budu chovat a tyto názory zastávat. V současné době je mnoho těchto dětí - ať děláme, že to vidíme nebo nevidíme - levnou pracovní silou. A to nejen levnou pracovní silou v oboru, ale často i na takové práce, které s učebním oborem naprosto nesouhlasí.

Proto se ptám v této době, která je velice demokratická a velice humánní: budeme toto trpět ještě nadále? Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslankyni Janě Zimové. Do diskuse se dále přihlásil poslanec Sedláček.

Poslanec Josef Sedláček: Vážená Česká národní rado, vážení hosté, zaujímat stanovisko k nově rekonstruované české vládě není jednoduché.

Musíme si totiž uvědomit, že v minulých letech jsme zde tolikrát projednávali otázky související s plněním programového prohlášení vlády, že zaujetí dnešního stanoviska musí být krajně střízlivé.

Věc je komplikována i faktem, že jsme zpravidla vždy jednomyslně znovu a znovu vládu podporovali a přitom jsme dnes v situaci, že vláda, které jsme před časem vyslovili důvěru, již vládou není.

V současné době mně ani tak nejde o věcnou stránku problému. Jde o otázku politického přístupu k vládě jako takové.

Především myslím, že je zapotřebí, aby tato vláda měla kromě podpory stávajících politických stran též podporu nových politických seskupení, zejména Občanského fóra. Dnes celá země hledá svůj vztah k tomuto novému politickému jevu.

Chtěl bych říci, že u nás v Československé straně socialistické jsme přesvědčeni. že Občanské fórum je třeba pokládat za významné politické seskupení, bez ohledu na to, za co se pokládá ono samo. Jde samozřejmě spíše o hnutí, avšak toto hnutí formuluje zcela jasné politické požadavky a disponuje nemalou silou je prosadit.

Profesionální politika musí být založena na předvídavosti a racionálních úvahách. Emoce zde nemají naprosto žádnou cenu. Proto je naší povinností přistupovat k Občanskému fóru nejen jako k jakési politické realitě, ale vycházet z faktu, že představuje jednu z nejvýznamnějších akčních politických sil v současné době, která má širokou podporu občanů.

Vláda nebude vstupovat do lehkého období. Bude muset rovněž vytvořit všechny podmínky pro to, aby kromě politické reformy, jež musí být dovedena do konce, byla zajištěna realizace hospodářské reformy. Naši poslanci ve výborech, ale nakonec i při samotném hlasování při předkládání tzv. ekonomických zákonů, vyjadřovali četné pochybnosti o tom, do jaké míry je hospodářská reforma beze zbytku a dokonale založena. Tyto pochybnosti v nás samozřejmě přetrvávají.

Nezbývá nám však nic jiného, než vstoupit do nových podmínek a podrobit celé národní hospodářství, jeho jednotlivé subjekty, zvýšeným nárokům.

V tomto smyslu se domnívám, že svoboda slova, která není prakticky již vůbec omezována, i svoboda vědeckého bádání, budou přispívat k poměrně rychlým možnostem korekce nesprávných cest hospodářské reformy.

Jestliže po období, kdy se veřejnost nemohla vyjadřovat k otázkám politického života, chce každý k této problematice říci své, přijde opět doba, kdy ekonomické otázky zprostředkovávané různými úhly pohledu politických stran i různých seskupení, půjdou znovu do popředí pozornosti.

Požadujeme, aby všechny subjekty národního hospodářství, počínaje podniky a konče vládou, žily v tvrdém rozpočtovém omezení. My, poslanci, budeme muset napříště věnovat daleko větší pozornost tomu, jaké prostředky vláda schválí a jaké nikoli. To nejsou prostředky vlády, to jsou prostředky lidu a my jsme odpovědni za to, jak s nimi bude naloženo.

Proto musíme v tomto smyslu podstatně zvýšit svou odpovědnost. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda ČNR Jaroslav Šafařík: Děkuji poslanci Sedláčkovi. Přeje si ještě někdo vystoupit? Hlásí se poslanec Niedoba.

Poslanec Vladislav Niedoba: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, ČSSR je mnohonárodním státem, kde kromě Čechů a Slováků žije a spoluvytváří národní hodnoty a národní důchod početná skupina národnosti maďarské, polské, ukrajinské a německé. V ČSR je to především početná skupina národnosti polské a německé.

Jako představitel polské národnostní menšiny bych se chtěl zmínit o některých palčivých otázkách, které nebyly po řadu let řešeny vůbec, nebo byly řešeny jen polovičatě.

Naše ústava zaručuje všem občanům a všem národům a národnostem právo na všestranný rozvoj vlastních forem národního života. Právo je však věc jedna a realizace je věcí druhou.

Uvedu několik příkladů.

Za prvé - soustavné násilné odnárodňování. V rámci reorganizace školství před 10 lety došlo k násilnému zavírání málotřídních škol s polským jazykem vyučovacím a byly zřizovány integrované školy. Děti do těchto polských škol musejí dojíždět několik kilometrů, zatímco mají ve vesnici českou školu. Rodiče často v zájmu zdraví a bezpečnosti svých dětí musí je umisťovat do českých škol. Díky této promyšlené akci téměř z 10 tisíc dětí ve školách s polským vyučovacím jazykem nám jich zůstalo v současné době něco málo přes 3000. Stejná situace je pokud se jedná o mateřské školy.

Máme zákon o desetiletém povinném školním vyučování. Po skončení základní školy jdou do středních škol a odborných učilišť, kde jsou zbaveni možnosti výuky v mateřském jazyce. Jedinou školou s polským vyučovacím jazykem je gymnázium v Českém Těšíně. Paralelní polské třídy jsou na SEŠ, střední zdravotní škole a průmyslové škole strojní, kde však značný počet předmětů je vyučován v jazyce českém.

Ve smyslu zákona 144/1968 Sb. byla stranickými a správními orgány určena města a obce, které jsou povinné dodržovat dvojjazyčnost. Bohužel, nikdo toto nařízení nebere vážně.

Většina nápisů, plakátů, firemních označení apod. je vyráběna v jazyce českém. Přitom je málo platné, že obchod nebo úřad je označen v českém i polském jazyce, když v tomto obchodě nebo úřadě neumějí nebo nechtějí vyřizovat věci v polském jazyce. Tento neradostný jev ztrpčuje život hlavně starším občanům.

Přitom celá řada inteligence je přemísťována na pracoviště ve vnitrozemí a na území národnostně smíšená. Přicházejí lékaři a jiní pracovníci, kteří neznají místní podmínky a často bezcitně realizují politiku odnárodnění.