Česká národní rada 1986 – 1990

Vedle těchto nejvýznamnějších akcí je nutno zajistit příspěvek z centralizovaných zdrojů pro obnovu výrobního zařízení, která nejsou provázena přírůstkem výroby. Zde bych na prvním místě uvedl obnovu regeneračního kotle sulfátové celulózky ve Štětí s investičními náklady 1 mld. 300 mil. korun. Naše ministerstvo navrhlo zařadit pro 9. pětiletku realizaci těchto nejdůležitějších akcí, zabezpečujících strukturální změny do státního programu rozvoje číslo 12. V současné době se zpracovávají na našich podnicích celulózo-papírenského průmyslu koncepce rozvoje, které vycházejí z resortních koncepcí a jsou respektovány také reálné možnosti obnovy a modernizace výrobních zařízení. Aby bylo dosaženo alespoň částečného zlepšení stavu výrobní základny papírenského průmyslu v 9. pětiletce a neprohlubovaly se stávající disproporce v papírenské produkci, je žádoucí proinvestovat v tomto období celkem 14 mld. korun. Tento rozsah prací a dodávek v investiční výstavbě předpokládá poskytnutí dotací v celkovém objemu 7 mld. korun. Předpokládá se však, že tyto strukturální změny budou pokračovat v 10. a 11. pětiletce. Hlavně v těch zpracovatelských odvětvích papírenského průmyslu.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji ministru Jaroslavu Bočkovi, slovo má ministr Ondřej Vaněk.

Ministr zemědělství a výživy ČSR Ondřej Vaněk: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, odpovídám na podnět číslo 3 soudruha poslance Jiřího Čurdy, který uvedl: Zemědělská praxe kritizuje nižší zajištěnost tržní produkce živočišné výroby krmnými fondy. Při nedostatku průmyslového zboží na našem trhu se zájem spotřebitelů přesouvá do oblasti spotřeby masa, zejména vepřového, jehož výroba je náročná na jadrná krmiva. Proto je zapotřebí tyto otázky znovu zbilancovat a posoudit současně dosavadní systém nákupu obilovin. K zabezpečení rovnoměrného zásobování spotřebitelského trhu masem, mlékem, vejci a jatečnou drůbeží bylo nutno zabezpečit v roce 1989 zvýšené dodávky živočišných výrobků do tržních fondů nad úroveň ročního plánu. Pro vaši orientaci za tři čtvrtletí tohoto roku je to více o 24,5 tisíc tun jatečných zvířat, o 115 mil. litrů mléka a o 50 mil. kusů vajec. Uvedené navýšení výroby si vyžádalo vyšší spotřebu jadrných krmiv, která nebyla kryta z vlastních zdrojů. Z toho důvodu jsme byli nuceni požádat o zápůjčku krmného obilí z federálních hmotných rezerv v celkové výši 600 000 tun, která musela být z letošní sklizně vrácena. Tím došlo k nepokrytí bilance, bilanční potřeby jadrných krmiv pro úkoly letošního roku a i příštího roku, tedy do nové sklizně Federální vláda proto na svém zasedání 19. října rozhodla o zvýšení dotace jadrných krmiv do centrálních zdrojů pro ČSR o těchto 600 000 tun na vyrovnání bilanční potřeby jadrných krmiv na plánovanou živočišnou výrobu a dodávky do tržních fondů. Vzhledem k tomu, že při přípravě plánu na rok 1990 tedy na příští rok, se dále zvyšují požadavky spotřebitelského trhu na dodávku živočišných výrobků nad úroveň směrnice 8. pětiletky, např. u jatečných zvířat se jedná o navýšená o 12 000 tun, u mléka o 50 mil. litrů, u jatečné drůbeže o 20 000 tun, zůstává nepokryta bilance jadrných krmiv pro období do sklizně 1990. Byla proto přijata na úrovni našeho resortu opatření jednak k hospodárnému využití veškerých zdrojů krmiv a jednak bude nutné s ohledem na toto navýšení požádat o překlenovací zápůjčku krmných obilovin do sklizně roku 1990, koncem prvního pololetí příštího roku.

Na základě řady připomínek a námětů k současnému systému hospodaření s obilním fondem připravujeme pro rok 1990 jeho změnu s cílem eliminovat některé jeho dosavadní nedostatky. Předpokládáme změnit propočet potřeby jádra z tržní produkce na výrobní ukazatele s tím, že budou přehodnoceny normativy spotřeby jádra na produkční ukazatele. Tím bude také lépe stimulována výroba každého zemědělského podniku a zároveň i účelnější a efektivnější využití jadrných krmiv. Bude tak vyhověno i připomínkám k vlastnímu systému nákupu obilí a jeho přerozdělení. Odbourávají se rovněž dosavadní problémy při převádění jadrných krmiv mezi zemědělskými podniky na zástavový skot a odchovávané jalovice, chovné prasničky a další meziprodukty.

Dále bych chtěl zaujmout stanovisko k podnětu číslo 10 poslance Jindřicha Matyáše, který sdělil: Doporučuje se přezkoumat statuty fondů vodního hospodářství a ochrany ovzduší a pro zúrodnění půdy a event. zákonem ČNR zabezpečit, aby prostředky těchto fondů mohly být čerpány pouze pro stanovené účely. Vyšlo by se tím vstříc připomínkám mnoha poslanců. Mne se tedy týká připomínka k fondu pro zúrodnění půdy.

Hospodaření s prostředky Státního fondu pro zúrodnění půdy je stanoveno zákonem ČNR č. 77/1969 Sb., o Státním fondu pro zúrodnění půdy ve znění zákona č. 175/1982 Sb. a navazujícím prováděcím předpisem, kterým je výnos MZVž ČSR ze dne 21. prosince 1988 čj. 1909/88 - 220, jímž se blíže stanovují podmínky pro poskytování subvencí na stanovené účely.

Od svého zřízení Státní fond pro zúrodnění půdy plnil a plní významnou a nenahraditelnou úlohu v zúrodnění půdy a zintenzivnění zemědělské výroby. Prostředky Fondu se významně podílejí na realizaci komplexních opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí, zejména krajinného, ochraně spodních a povrchových vod a na snižování ztrát při skladování některých zemědělských produktů. Počínaje lednem 1989 platí nové podmínky pro poskytování subvencí nebo půjček z Fondu. Došlo k zpřísnění a upravení podmínek pro poskytování subvencí s cílem, aby lépe vystihovaly naplňování společenské objednávky a odstranily nedostatky zjištěné revizemi prováděnými jak naším resortem, tak Výborem lidové kontroly. Tento systém zvyšuje ekonomickou zainteresovanost investorů. Je nutné zdůraznit, že sazba subvence, tedy její výše na měrnou jednotku kapacity není konstantní, ale správce Fondu, tedy naše ministerstvo zemědělství a výživy ČSR ji určí vždy dopředu na stanovené období návazně na koncepci zúrodňovacího programu a v závislosti na finančních možnostech tohoto Fondu.

Další změnou je úprava příspěvku od organizací zemědělských na úhradu nákladů na financování provozu, údržby a oprav hlavních melioračních zařízení paušální částkou 120 Kčs na hektar zavlažované půdy, dříve to bylo rozpětí 100 až 250 Kčs na hektar v závislosti na míře využívání závlah. Nově je zaveden příspěvek organizací, tedy zemědělských podniků na úhradu výše uvedených nákladů a odvodnění, které činí 60 Kčs na hektar odvodněné půdy. Těmito opatřeními je zabezpečeno čerpání prostředků z fondu pouze pro stanovené účely. Prostředky Státního fondu pro zúrodnění půdy jsou účelně vynakládány a zásady pro poskytování subvencí odpovídají zákonu ČNR č. 77/1969 Sb. Tento zákon tedy není potřeba měnit. Problémem však v posledním období je nestabilizace zdrojů fondu, které jsou tvořeny odvody za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě a také nízkou dotací ze státního rozpočtu na krytí požadovaných investic, řešících zejména tvorbu a ochranu životního prostředí, to jsou úpravy vodních toků apod. a údržbu základních prostředků ve správě státu včetně řešení povodňových škod na nich, které spravuje Státní meliorační správa.

K zajištění těchto úkolů se ukazuje jako nezbytné stabilizovat zdroje fondu v jednotlivých letech 9. pětiletky alespoň na hodnotě 1 mld. 600 až 800 mil. korun, z toho je cca 700 mil. korun ze státního rozpočtu a zbytek do výše této částky je zajišťován úhradou z poplatků za odnětí zemědělské půdy od příslušných investorských organizací. Vážený soudruhu předsedo, děkuji za pozornost.

Ministr zdravotnictví a sociálních věcí ČSR Jaroslav Prokopec: Do přípravy pro jednání federální vlády byly zapojeny všechny resorty české vlády a podařilo se nám mnoho, myslím ale, že ne všechno se soudruhem Tomanem se nám podařilo obhájit v dělení prostředků, nepodařilo se nám prosadit v dělení prostředků na federální úrovni prioritu Prahy. Prosím za prominutí, že to je trochu delší.

K sestrám bych chtěl říci, že jsem vysoce ocenil práci kterou skupina poslance Junga vykonala na území Prahy. Přinesla nám mnoho nových poznatků. K číslům, které jsou uvedeny v materiálu je vidět, že je výrazně vyšší počet lékařů v Praze ve srovnání s ostatními kraji a k tomu bych chtěl říci toto: Populační ročníky sedmdesátých a šedesátých let se vyznačovaly vysokým podílem žen. Praha, ať chceme nebo nechceme, se stala z hlediska zaměstnání mužů a jejich doprovázejících vzdělaných žen - lékařek, místem, kde podíl žen představuje 64 %. Pro vysvětlení bych chtěl uvést, že se opticky vytváří představa, že soudruh Horčík má k dispozici dostatečný počet lékařů, ale rodinné povinnosti těchto žen vedou často k tomu, že ony na pracovišti přítomny nejsou. Chtěl bych říci, že jmenované usnesení z 19. října řeší také od 1. května 1990 výrazně otázky mzdové. Chtěl bych vám sdělit, že z rozhodnutí české vlády, tak jak jsem citoval tu prioritu priorit mám za úkol řešit tyto otázky v české sféře tak, že základní, hlavní prostředky půjdou na řešení otázek sester, potom na první linii styku s obyvateli, to je ta, která je rozhodující pro spokojenost obyvatel a ve třetí řadě na úzkoprofilové obory. Vy to dobře znáte, na vás se lidé obracejí, jsou to rentgenologové, anesteziologové, patologové, prostě všechny ty obory, kam nám lékaři nechtějí nastoupit.

V souvislosti s tím je připraven předložený materiál, který bude chtít zvýraznit obtížnost sesterské práce a pokusit se o návrat některých sester z jiných povolání zpět do zdravotnictví. Předkládáme návrh na postupné zavedení 36 hodinové pracovní doby pro sestry, nejprve v těch nejtěžších oborech, později potom, tak jak nám naběhnou nová školská zařízení, která budou produkovat nové sestry, to rozšířit a doplnit toto o mzdovou preferenci ještě jedním týdnem dovolené navíc. My to považujeme za naprosto oprávněné.

Promiňte mi tedy, prosím vás, toto odbočení a dovolte mi vrátit se k podnětům. Mohu na podnět poslankyně Vašíčkové, týkající se populační politiky říci, velmi stručně, že námět je přijímán, že bude součástí nového materiálu, nicméně mi dovolte s tou populační situací v české republice vás seznámit. Myslím si, že to stojí za to.

Současná populační situace je výslednicí minulých vývojových tendencí a změn v počtu a struktuře obyvatelstva. Trvalý pokles počtu narozených dětí, trvající v ČSR s přerušením v letech 1963 a 1964 od počátku padesátých let, s minimem v roce 1968, byl podnětem k přijetí rady sociálně ekonomických opatření Tato opatření v letech 1968 - 1973 vytvářela ucelenou soustavu a stala se stimulujícím faktorem reprodukce. V roce 1969 se zvýšil počet narozených dětí a vzestup pokračoval zrychleným tempem i v dalších letech s vrcholem v roce 1974. Vzrostl zvláště počet druhých a částečně i třetích dětí. Příznivé věkové složení žen působilo vedle vnějších stimulů jak na porodnost, tak i na sňatečnost. Odhaduje se, že zvýšením plodnosti se v letech 1969 - 1978 narodilo "navíc" 295 000 dětí.

Podrobnější analýza demografického vývoje tohoto období ukázala, že vlna zvýšení porodnosti souvisela do značné míry s tím, že se rodily i děti, jejichž narození dříve rodiče odkládali nebo dokonce odmítali. Současně s tím působily i tendence, vedoucí k dřívějšímu narození dětí, plánovaných původně na pozdější dobu. Z toho logicky vyplývá, že tato kumulace byla pro další období neopakovatelná, a že muselo zákonitě dojít k poklesu porodnosti v dalších letech.

Životní úroveň rodin s dětmi je především závislá na výši příjmu, počtu ekonomicky činných osob a počtu závislých osob, především nezaopatřeních dětí. Z rozborů tempa růstu životní úrovně domácností podle počtu dětí a podle počtu ekonomicky činných v domácnosti vyplynulo, že zvyšování zaměstnanosti a zvyšování průměrných mezd jako stimul růstu životní úrovně se projevuje nejpříznivěji v rodinách bezdětných, nikoliv ve vícedětných rodinách. Rovněž růst mezd se promítne v příjmu na hlavu nejvíce v malých domácnostech a nikoliv v domácnostech s více dětmi. Proto pomoc rodinám s dětmi je možná pouze formou sociální, resp. populačních dávek, které jsou zaměřeny přímo a účelově na rodiny s dětmi. Životní úroveň rodin s dětmi v protikladu s rodinami bezdětnými, ale i s rodinami s jedním dítětem je nižší. Např. údaje statistiky životní úrovně v roce 1985 ukazují, že při stejně vysokých příjmech z ekonomické činnosti a přes retardační vliv sociálních dávek, diferencovaných podle počtu dětí, klesá příjem na osobu v domácnosti se dvěma dětmi zhruba o 1/6 a v domácnosti se třemi dětmi o 1/4 oproti domácnostem s jedním dítětem. Proto také pokles počtu narozených dětí postihl nejprve děti v druhém pořadí.

Obecně lze konstatovat, že se zhoršuje populační klima, k čemuž přispělo zeslabení účinnosti sociálně ekonomických opatření, cenové úpravy dětského zboží, to podtrhuji, tam se nám to projevilo nejvíce a stále trvající problémy v bytové politice a zhoršení mezinárodní situace. Průzkumy Federálního statistického úřadu z roku 1985 ukázaly na obecné snižování počtu dětí v rodině. Jestliže v roce 1977 plánovali mladí manželé v době sňatku v průměru 2,2 dítěte, v roce 1981 to bylo 2,16 a v roce 1985 jen 2,03 dítěte.

Doposud byla opatření orientována na nápravu a ne na odstranění určitého jevu, jednalo se spíše o politiku intervenční a proto federální vláda uložila do konce t. r. rozpracovat návrh státní rodinné politiky, jejímž hlavním cílem by mělo být odstranění negativních jevů v rodinném životě a vytvoření všech předpokladů pro její zdárný vývoj. V tom smyslu přijímáme podnět poslankyně Vašíčkové.

K podnětu č. 5 - hledat ekonomické stimuly pro zvýšení Zájmu hospodářských organizací o zdraví svých pracovníků. Z analýz, které ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí ČSR provedlo. vyplývá, že metodika regulace pracovní neschopnosti, stanovená v roce 1982 společně vládou ČSSR a Ústřední radou odborů, je nedostatečná.

Základní nedostatek spatřuji v tom, že hospodářské vedení podle zákona č. 20 z roku 1966 o péči o zdraví lidu, nejen odpovídá za zdraví svých pracovníků, ale také provádí rozbor pracovní neschopnosti. Rozbor totiž podle uvedeného opatření vypracovává na podkladě údajů závodního lékaře komise národního pojištění a komise pro ochranu a bezpečnost při práci. Většina takových "rozborů" je buď zcela formální, anebo se snaží omluvit příčiny vzniku nemocí a úrazů.

Důležitost ekonomických stimulů pro ovlivňování vývoje pracovní neschopnosti ukazuje dnes v podstatě stabilizovaná pracovní úrazovost. Podnik totiž odpovídá pracovníkovi za škodu, vzniklou poškozením zdraví pracovním úrazem, zaviněným organizací nebo odpovědným pracovníkem. Navrhl jsem na 15. zasedání ÚV KSČ, aby byl v ČSSR obnoven během 90. let systém nemocenského pojištění. Tento systém by se nejen staral o vyplácení nemocenských dávek, ale především o stav ochrany a zabezpečování zdraví lidí jak v práci, tak v celém jejich životě. A mezi důležité úkoly by nutně patřilo stanovení vyšších odvodů těm podnikům, které mají riziková pracoviště, neodůvodněné vyšší pracovní neschopnosti apod.

Zájem podniků o zlepšování a zajišťování zdravých pracovních podmínek svých pracovníků lze přitom podněcovat dvojím způsobem. Jednak vyšším odvodem v případě, který jsem uvedl, anebo slevou, snížením odvodu ze zisku v případě, kdy se v pozitivním směru překročí procentuální průměr pracovní neschopnosti, např. v oblasti, v níž podnik působí. Druhou možností, která může fungovat současně s nemocenským pojišťovacím systémem, je ekonomická zainteresovanost samotných pracovníků. Tento způsob se používá v některých západních zemích, hlavně ve skandinávských státech. Podle tohoto systému má pracovník - já vám to řeknu pro zajímavost, já to neprosazuji - má pracovník během každého kalendářního roku možnost vyčerpat pro nemoc a úraz 25 nebo 30 dnů pracovní neschopnosti. Po tuto dobu dostává plných 100 % pracovní mzdy. A vyplácení nemocenského - příslušně ve srovnání se mzdou sníženého - nastupuje až po oněch 25 nebo 30 dnech. A naopak - jestliže pracovník uvedených 30 dnů nevyčerpá, dostává od nemocenského pojištění prémii v plné hodnotě platu za každý "neodstonaný" den.

Mohu vás zároveň ujistit, že uvedených 30 dnů je podle našich dlouholetých průměrů dostatečně dlouhá doba pro to, aby se mohly vyléčit všechny běžné choroby které dnes, podle našich analýz, procento pracovní neschopnosti a délku této neschopnosti zvyšují nebo významně prodlužují. Uvedené náměty jsme zařadili do návrhu dokumentu o dalším rozvoji zdravotní a sociální péče, který, jak jistě víte, v současné době připravujeme.

Tady přijímáme druhý podnět soudružky poslankyně Vašíčkové a budeme s ním v tomto dokumentu pracovat. Děkuji vám za pozornost.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji ministru soudruhu Prokopcovi. Soudružky a soudruzi, já se táži, zda má někdo z poslanců nebo poslankyně ke zprávám ministrů nějaké připomínky nebo doplňky? Nejsou. Jinak bych prosil, aby se těmito otázkami zabývaly výbory, abychom sledovali, aby každý takový námět se dotáhl do konce, ale samozřejmě, abychom z toho neudělali tady druhé jednání České národní rady.

Doporučuji, abychom přijali následující usnesení: "Česká národní rada bere na vědomí odpovědi členů vlády ČSR na otázky a podněty poslanců, přednesené na 15. schůzi České národní rady.".

Kdo souhlasí s tímto návrhem? (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Ne. Děkuji vám.

Znovu připomínám k pracovnímu pořádku, aby výbory se těmito věcmi průběžně zabývaly s tím, že ty podněty, jak soudruh předseda vlády si rozpracovává k jednání ve vládě, tak i my věci koordinujeme společně, takže všichni členové předsednictva, tedy v podstatě všichni předsedové našich výborů podkladové materiály mají. Prosím, abyste - znovu opakuji - se průběžně otázkami zabývali až do vyřešení problémů.

Tím jsme projednali bod XII. našeho pořadu.

Bod

Tato zpráva vám byla rozdána před schůzí. Máte k ní nějaké dotazy nebo připomínky? Nejsou. Navrhuji, aby Česká národní rada schválila zprávu o činnosti svého předsednictva za dobu od poslední schůze České národní rady podle tisku 133.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)