Česká národní rada 1986 – 1990

Vše, co jsem zde uvedl, není zdaleka jen mým soukromým názorem. Proti výstavbě v projektovaných rozměrech se staví řada institucí ČSAV, Polské akademie věd, Horská služba i laická veřejnost.

Proto Vás, vážená paní poslankyně, prosím o laskavé tlumočení těchto názorů na zasedání České národní rady dne 28. 3. 1989.

Děkuji Vám a jsem s pozdravem

"S modrou oblohou"

RNDr. Miloš Kužvart ml. v. r.

Pražská 139, Dolní Břežany V Dolních Břežanech 18. 3. 1989"

Poslanec Jan Koláčný: Svým příspěvkem bych se rád připojil k rozpravě o problematice životního prostředí a péče o něj. Stav prostředí, v němž dnes žijeme, je značně nepříznivý a také jeho vývoj v posledních letech nás nemůže uspokojovat. Jak jsme slyšeli z přednesených rozborových zpráv a příspěvků, příčin tohoto stavu je víc. Nedostatky v jednotlivých sférách životního prostředí se vyskytují stále, a to i přes péči, kterou tomuto problému věnují odborné resorty a specializované složky. Průběžně řeší běžné otázky životního prostředí po své linii, ale příklady ukazují, že ne vždy dostatečně úspěšně.

Životní prostředí tvoří mnoho sfér zcela odlišných svým charakterem - ovzduší, voda, zeleň, úroveň hluku, podpovrchové vrstvy atp. všechny společně nám poskytují podmínky k životu, lepší či horší.

Péči o zachování úrovně životního prostředí na únosném stavu a jeho zlepšení ve všech těchto sférách mají však v rukou zcela oddělené, nesouvisející a bohužel dost často nespolupracující složky.

Vyvstává otázka, zda by péče o životní prostředí v celém komplexu neměla mít nad sebou jediný koordinující orgán, který by veškerou činnost usměrňoval, dohlížel na konkrétní správce jednotlivých sfér i účastníky zabývající se problematikou životního prostředí a koordinoval jejich působení.

Z obsažné zprávy, přednesené ministrem vnitra a životního prostředí s. Jirečkem k rozvoji péče o životní prostředí u nás, je zřejmé, že základní podmínky pro tvorbu a rozvoj životního prostředí se v daném území zakládají už v územním plánu. Zastavme se proto podrobně u jeho problematiky.

Stavební zákon z roku 1976 respektuje skutečnost, že území, jeho podmínky a stav předurčují program jeho sociálně ekonomického rozvoje. V souladu se zákonem územní plány, jako součást systému řízení společnosti, komplexně řeší funkční využití území, stanovují zásady jeho organizace a věcně i časově koordinují výstavbu v něm. Tím mají vytvářet předpoklady trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, tedy předpoklady pro tvorbu a ochranu životního prostředí a jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší.

Zákon tak principiálně řeší také povinnost péče o životní prostředí.

Analýza vývoje životního prostředí a současného stavu našich měst, vesnic i krajiny však ukazuje, že mnohdy nejsou respektovány územně technické podmínky a závažné části schválených územních plánů.

Z toho ovšem vyplývá, že nejsou dodržovány podmínky stanovené zákonem. Dosavadní benevolence a jednostranné prosazování okamžitých úsporných řešení vedly k takovým ekologickým škodám a následkům, jejichž odstranění si vyžaduje obrovské náklady a dlouhý čas.

Proto je nutné při úvahách o dalším hospodářském rozvoji, při výstavbě sídel a jejich soustav vycházet z toho, že socialistické životní prostředí, vytvářené investiční výstavbou, působí ve svém úhrnu komplexně od velkých územních celků přes soubory a stavby až po architektonický detail. Je tedy nezbytné posílit účinnost a jednotnost působení národohospodářských a územně plánovacích nástrojů a urbanistické a architektonické tvorby v přípravě a realizaci investiční výstavby. Zásadě účelného, komplexního, věcného a časového souladu musí být podřízeny úzce chápané skupinové, podnikové nebo resortní zájmy. Jen tak lze zajistit trvalý soulad urbanistických a architektonických principů v harmonickém rozvoji hospodářského, společenského a kulturního života socialistické společnosti.

Další rozvoj naší socialistické společnosti je podmíněn dynamickým rozvojem ekonomiky. V podmínkách naší vysoce urbanizované země musí být však přitom respektovány územní a prostorové možnosti i limitující ekologické faktory, racionálně využívány přírodní zdroje.

Za to odpovídáme straně a společnosti. Plně si přitom musíme uvědomovat svou zodpovědnost před budoucími generacemi. Vždyť v tom, co svou prací dnes vytváříme, budou lidé žít a pracovat v 21. století. Naší chloubou však nemohou být jen samotná díla, ale také zachování přírodních krás, jimiž naše země vždy vynikala.

Významnou úlohu v územním plánování mají národní výbory. Nejen jako pořizovatelé územně plánovací dokumentace, ale zejména při formulování jejího zadání. To musí být v bezrozporovém souladu s orgány státní správy a zároveň vyjadřovat budoucí potřeby řešeného území. V procesu tvorby územně plánovací dokumentace sledují a usměrňují navrhované řešení tak, aby byly koordinovány zájmy a potřeby komplexního rozvoje území a jeho funkčních složek s otázkami životního prostředí, jeho dotváření a ochrany.

Chceme-li tedy zlepšit úroveň životního prostředí, musíme nevyhnutelně položit důraz na kvalitu a závaznost územních plánů a činnosti s tím spojené. V praxi to bude znamenat dát nejen prioritu zpracování koncepčních podkladů, ale také zajistit kontrolu jejich dodržování. Současně je nezbytné, abychom docílili potřebného postavení územního plánu v připravované novele zákona o národohospodářském plánování. Uzemní plán nemůže být jako dosud jen víceméně pasivním vykonavatelem národohospodářského plánu, ale jeho partnerem. Současný stav životního prostředí si to vyžaduje, protože v mnoha územích vytváří doslova bariery dalšího extenzívního rozvoje hospodářství.

Vzhledem k tomu, že nositeli územně plánovací činnosti jsou národní výbory, měli bychom se zajímat i o to, jaké postavení a vážnost má územní plánování u vedoucích představitelů národních výborů i na jednotlivých odborech. Dosavadní zkušenosti ukazují, že hlavní činností těchto orgánů je především operativa. A je tedy nezbytné, aby tyto orgány byly vybaveny kvalitními koncepčními materiály a odbornými pracovníky, což umožní kvalifikované rozhodování.

Příkladem, jak jsou národní výbory dosud nedostatečně odborně vybaveny, mohou být Severomoravský a Západočeský krajský národní výbor. Jejich oddělení územního plánování mají jen po dvou odborných pracovnících urbanistech, což je zcela nepřiměřené rozsahu problematiky a úkolům, které mají v kraji zajišťovat.

Pokud se zamýšlíme nad budoucím uspořádáním řízení státní péče o životní prostředí, je nezbytně nutné vybavit tato pracoviště výkonnými řídícími a koordinačními funkcemi a pravomocemi, podpořenými možností nejen přímo ukládat sankce, ale také vetovat rozhodnutí, která by vedla k poškození životního prostředí.

Tyto pravomoci je třeba dále doplnit právem rozhodovat o využití celospolečenských prostředků, vyčleněných na tvorbu a ochranu životního prostředí. To si nezbytně vyžádá též nárůst pracovníků a zvýšené finanční nároky na tuto činnost (řídící, metodickou, organizační, ale i výzkumnou). Prostředky, které společnost věnuje tomuto úseku se mnohonásobně vrátí snížením počtu vzniklých kalamit a havárií, zlepšením situace ve zdravotním stavu populace a v neposlední řadě i ve změně názorů obyvatel, zejména mladých.

Předseda ČNR Josef Kempný: Můžeme přistoupit k projednání šestého bodu

Soudružky a soudruzi poslanci, jde o novou funkci, vyplývající z novelizace zákonů o organizaci soudů a o volbách soudců a prokuratuře, jak ji koncem minulého roku schválilo Federální shromáždění Československé socialistické republiky.

I v tomto případě přísluší právo podat návrh Národní frontě, a proto prosím místopředsedu ústředního výboru Národní fronty ČSR poslance Václava Běžela, aby nás s návrhem na volbu místopředsedy Nejvyššího soudu ČSR seznámil.

Poslanec Václav Běžel: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, dovolte, abych vám jménem předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky předložil návrh na volbu místopředsedy Nejvyššího soudu České socialistické republiky, který byl projednán v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními o organizaci soudů a o volbách soudců dne 15. února 1989. Návrh je obsažen v tisku číslo 108.

Navržený kandidát splňuje všechny politické a odborné předpoklady pro výkon funkce a všechny podmínky stanovené v § 39, odstavci 1 a 2 zákona o organizaci soudů a o volbách soudců ve znění vyhlášeném pod číslem 19/1970 Sb. Se svou kandidaturou souhlasí.

Předsednictvo ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky vyslovilo názor, že kandidát JUDr. Ladislav Fajstavr skýtá záruku, že bude ve své funkci uplatňovat právní normy a předpisy v souladu se zájmy socialistického státu.

Proto doporučujeme, aby Česká národní rada zvolila navrženého kandidáta do funkce místopředsedy Nejvyššího soudu České socialistické republiky.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Václavu Běželovi.

Máte, soudružky a soudruzi, k návrhu nějaké připomínky nebo dotazy? (Nebyly.)

Kdo souhlasí, aby podle návrhu uvedeného ve sněmovním tisku 108, byl soudruh Ladislav Fajstavr zvolen místopředsedou Nejvyššího soudu České socialistické republiky, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se, jednomyslný souhlas.) Děkuji.

Tím byl soudruh JUDr. Ladislav Fajstavr zvolen místopředsedou Nejvyššího soudu České socialistické republiky.

Děkuji soudruhu Běželovi.

Nyní přistoupíme k projednávání dalšího bodu, kterým je

Prosím zpravodajku ústavně právního výboru poslankyni Olgu Koukalovou, aby odůvodnila návrh.

Zpravodajka poslankyně Olga Koukalová: Soudružky a soudruzi poslanci, od poslední schůze České národní rady v prosinci 1988 požádalo podle zákona o organizaci a o volbách soudců 21 soudců z povolání o zproštění soudcovské funkce.

Z uvedeného počtu je 14 soudců znovu navrhováno k jiným soudům, 3 soudci hodlají nastoupit jiné zaměstnání, 2 soudci odcházejí ze zdravotních důvodů, 1 soudkyně z vážných rodinných důvodů a 1 soudkyně odchází z důvodu péče o děti.

Ústavně právní výbor České národní rady projednal došlé žádosti o zproštění soudcovské funkce ve své schůzi 15. března 1989 a jeho jménem doporučuji, aby Česká národní rada zprostila funkce soudce z povolání soudce, kteří o toto zproštění požádali a jsou jmenovitě uvedeni v tisku číslo 109.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji soudružce poslankyni Koukalové.

Máte, soudružky a soudruzi poslanci, nějaké připomínky nebo dotazy k návrhu ústavně právního výboru? (Nebyly.)

Navrhuji, abychom přistoupili k hlasování tak, že budeme hlasovat o celém návrhu usnesení najednou.

Jsou nějaké připomínky k tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Kdo tedy souhlasí s návrhem ústavně právního výboru, obsaženým v tisku 109, aby Česká národní rada zprostila soudce z povolání, uvedené v tomto návrhu, soudcovské funkce, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se, jednomyslný souhlas.) Děkuji.

Děkuji soudružce Koukalové.

Osmým bodem pořadu je

Prosím místopředsedu ústředního výboru Národní fronty poslance Václava Běžela, aby návrh uvedl.

Poslanec Václav Běžel: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, z rozhodnutí předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky předkládám návrh na schválení 58 kandidátů na volbu soudců z povolání k Nejvyššímu soudu České socialistické republiky, ke krajským, okresním a obvodním soudům v České socialistické republice. Písemný návrh je uveden v tisku číslo 110.

Pro Nejvyšší soud České socialistické republiky se navrhují 4 kandidáti,

- pro Městský soud v Praze a krajské soudy v České socialistické republice 54 kandidátů.

Z navržených soudců je nově navrhováno 13 kandidátů z řad justičních čekatelů, kteří složili předepsanou zkoušku, a 1 kandidát není pracovníkem justice.

V návrhu, který předkládáme, je 33 mužů a 25 žen, 7 kandidátů je ve věku do 25 let, 24 ve věku do 35 let a 27 ve věku do 60 let.

Vážení poslanci, při výběru kandidátů na soudce z povolání byla sledována jejich všestranná připravenost, zkušenosti z justiční praxe a angažovanost při uplatňování právních předpisů. všichni kandidáti se podílejí na politickém a společenském životě na pracovištích i mimo ně.

Na základě provedených hodnocení jednotlivých kandidátů na funkce soudců z povolání je možno konstatovat, že všichni splňují politické i odborné předpoklady stanovené v § 39 odstavce 1 zákona č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců z povolání v úplném znění vyhlášeném pod číslem 19/1970 Sb. všichni kandidáti se svou kandidaturou k uvedeným soudům souhlasí.

Soudružky a soudruzi, dovolte mně, abych z pověření předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky doporučil předložené návrhy na soudce z povolání ke zvolení a abych vyslovil přesvědčení, že po svém zvolení budou ve své činnosti prosazovat a uskutečňovat politiku Komunistické strany Československa a záměry našeho socialistického soudnictví.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Václavu Běželovi.

Má někdo z vás, soudružky a soudruzi poslanci, dotazy nebo připomínky k předloženému návrhu? Nejsou.

Doporučuji, abychom přistoupili k hlasování, a to o celém předloženém návrhu najednou.

Jsou připomínky k tomuto způsobu hlasování? Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s návrhem na volbu soudů z povolání k soudům České socialistické republiky, jak je obsažen v písemném návrhu předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR, Podle tisku 110, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím jsme zvolili soudce z povolání.

Posledním bodem našeho dnešního pořadu je