Česká národní rada 1986 – 1990

Soudružky a soudruzi, projednali jsme velice náročný problém. Nechci si přisvojovat nárok na závěrečné slovo, ale chtěl bych připomenout jenom jednu základní věc, která se v celém projednávání, zejména v diskusi, vyskytla minimálně. Máme-li totiž tyto věci realizovat, potřebujeme k tomu potřebné zdroje a že je třeba to stále spojovat s plněním úkolů a využít k tomu především Prohlášení ústředního výboru Komunistické strany Československa k 41. výročí Vítězného února.

Následující čtyři diskusní příspěvky nebyly z časových důvodů předneseny.

Poslanec Walter Herrgesell: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, úkoly a postavení národních výborů při tvorbě a ochraně životního prostředí známe z každodenního života a naší poslanecké praxe velmi dobře. Všichni bychom mohli hovořit o národních výborech a iniciativě lidí při plnění volebních programů Národní fronty a o hledání nových cest i při řešení úkolů na úseku životního prostředí.

Samozřejmě, že národní výbory svůj díl odpovědnosti za řešení otázek životního prostředí mají, ale existují některé vazby zejména k federálním i republikovým průmyslovým resortům, které jim objektivně znemožňují nést plnou odpovědnost. Nechci národním výborům dělat arbitra, ale domnívám se, že z pohledu našeho výboru je třeba na některé tyto problémy upozornit.

Národní výbory ve snaze tyto své úkoly koordinovat, zřídily zpravidla u rad národních výborů příslušné komise životního prostředí jako pomocný aktiv. Tento aktiv, většinou složený z odborníků i ředitelů výrobních organizací, však pracuje bez rozhodovací pravomoci a zdlouhavě prosazuje svoje závěry. Přestože se v praxi otázkami výkonu státní správy na úseku životního prostředí zabývají většinou všechny orgány národních výborů, bylo by vhodnější, aby komise životního prostředí pracovaly jako komise pléna národního výboru s ohledem na zvýraznění jejich postavení.

V uplynulém období byly novelou zákona o národních výborech svěřeny národním výborům širší pravomoci ve věcech ochrany životního prostředí, zejména na úseku sankcí za jeho znečišťování. vybavení pravomocemi tu je. Při jejich realizaci se však naráží na tu skutečnost, že pokuty a další sankce často podstatu věci nemění nebo jen částečně, když si ještě k tomu uvědomíme, že některé organizace s těmito sankcemi již počítaly a platily dlouhodobě za znečišťování životního prostředí bez zájmu o zásadní řešení existujících závad. Přitom národní výbory pro zabezpečení svých úkolů musí s organizacemi na svém území nejen spolupracovat, ale sdružovat s nimi finanční a jiné prostředky. Potřebují i jejich přímou pomoc pro zabezpečení programu zeleně, tvorby a ochrany životního prostředí, ale i celé řady dalších úkolů v rámci plnění volebních programů Národní fronty. A zejména na základním stupni národních výborů není ještě jejich autorita ani svěřené pravomoci takové, aby jim umožnily postupovat proti organizacím tvrdšími metodami bez nebezpečí, že se následně tento postup nepromítne negativně do spolupráce národních výborů s dotčenou organizací při řešení dalších úkolů.

Je skutečností, že mnohá místa neznají úklid a čistotu, kterou tak rádi obdivujeme jinde. Jejich zabezpečení však často není jen otázkou organizace a kvality práce. Je spojené s dalšími náležitostmi, které národní výbory obtížně zajišťují - potřebnou mechanizaci, pohonné hmoty k jejich provozu, dostatek pracovních sil atd.

Často slyšíme kritiku, že národní výbory v oblasti péče o životní prostředí mnoho zanedbaly. Musíme však vidět, že v uplynulých letech před ně byly stavěny daleko naléhavější aktuální úkoly, které musely zabezpečit. Centrálně jim byly jako prioritní stavby určeny výstavby jeslí, mateřských škol, dostavby a opravy dalších školských budov. A ještě dnes v některých místech z hlediska potřeb občanů musí v prvé řadě zajistit základní potřeby míst, jako jsou např. vodovody, kanalizace, základní zdravotnická péče apod.

Přesto počet ekologických staveb realizovaných národními výbory jak formou řádné investiční výstavby, tak akce "Z", od minulé pětiletky neustále stoupá. Z kapacitních a finančních důvodů je řada rozhodujících staveb (především čistíren odpadních vod) realizována v akci "Z". Význam těchto akcí je nesporný. Bude však zapotřebí zvážit únosnost hranice této formy výstavby. Národní výbory se doslova potýkají se stále se opakujícími nedostatky v oblasti projekce a stavebních kapacit, při shánění stavebního materiálu. A to ubírá národním výborům síly při zajišťování jejich dalších úkolů.

Domnívám se, že k řešení potřebné péče o životní prostředí je nezbytný jednotný postup národních výborů a orgánů a organizací všech resortů. Otázky péče o životní prostředí vyžadují vysoce odborný přístup. Amatérsky tyto zásadní otázky již dále řešit nelze a přitom odborně fundovaní pracovníci na národních výborech, jimž je dáván velký díl odpovědnosti, chybí. Také nemohou být zakládány pouze administrativní předpoklady k řešení problémů. Dobudování organizační struktury orgánů na úseku péče o životní prostředí i plány a koncepce této činnosti musí být posouzeny a zpracovány komplexně a podle jednoznačné legislativní úpravy otázek životního prostředí tak, aby vytvářely předpoklady především k ekonomickému řešení ochrany jednotlivých složek životního prostředí. V některých místech bude tlak na otázky čistoty vod, jinde na ovzduší, někde na čistotu, v nejexponovanějších oblastech jako je Severočeský, Severomoravský kraj a hlavně město Praha bude třeba věnovat pozornost všem složkám.

A nejen pozornost, ale důsledné a účinné řešení. Uvedu jeden příklad: otázka ochrany půdního fondu. Ano, mnohé se jistě už udělalo. Ale můžeme se spokojit s konstatováním, že zábor zemědělské půdy se podařilo částečně snížit? Neměli bychom tu mít již výsledky znějící úplně jinak, například o naprostém zastavení úbytku? Stále se požadavky stavebních organizací nebo investora řeší mnohdy uspěchaně, nedostatečně promyšleně, bez zvážení všech dopadů. Mnohdy si stavební organizace diktují podmínky stavebního místa, neboť je výhodnější stavět "na zelené louce" než organizačně i technicky náročněji ve stávající zástavbě. A tak potřebujeme-li byty nebo nějakou stavbu naléhavě, ustoupíme někdy i z přijatých zásad.

Nemůžeme nevidět též mezinárodní souvislosti znečišťování životního prostředí. vedle domácích zdrojů znečištění se i u nás negativně projevuje vliv znečištěného prostředí z území sousedních zemí. Všichni jsme přivítali iniciativu předsedy federální vlády soudruha Adamce, hledat společně se sousedními zeměmi společné programy řešení. Nemohu jinak, ale musím se zmínit o našich hraničních horách, které jsou prvními stojícími jako hráz v cestě západním větrům. O Krušných horách se již nejednou hovořilo a mnoho se pro jejich ozdravění již udělalo. Můj včerejší průjezd krajinou nad Chomutovem to ukazuje, i když mnohé nás ještě čeká. Do stejného postavení a devastace se dostaly hory mého rodného kraje a místa života, právě i výkonu poslanecké funkce - Jizerské hory. Tady může úsilí národních výborů pomoci jen při likvidaci kalamit, či zmírnění následků současného stavu. Zásadní řešení je mimo jejich dosah. A protože příroda se řídí pravidelným koloběhem, všechny její bolesti vyvolávají další následky. Ať již je to problém zabezpečení pitné vody v daných oblastech, pronikání škodlivin do potravinového řetězce, nebo otázka obnovy vegetace vůbec.

Hovoříme o odpovědnosti národních výborů za zlepšování stavu životního prostředí. Cožpak ale mohou ovlivnit zavádění bezodpadových technologií, likvidaci všech možných odpadů, výstavbu investičních akcí jejichž výroba, byť znečišťující životní prostředí, je jim zdůvodněna jako celospolečensky nezbytná? Mohou ovlivnit stav čistoty ovzduší, které patří k prioritním aspektům znečišťování životního prostředí? Nechtěl jsem dát v mém krátkém vystoupení návody na řešení těchto otázek. Chtěl jsem je uvést proto, abychom si znovu uvědomili, že otázky řešení životního prostředí a odpovědnosti za něj nejsou jen resortní záležitostí ministerstva vnitra a životního prostředí a národních výborů, ale že jsou to otázky dotýkající se nás všech - jednotlivce, organizací i orgánů a že pohled na životní prostředí se musí stát součástí každé naší činnosti. Národní výbory, i když jim byla svěřena koordinující úloha v péči o životní prostředí a pustily se do celé řady řešení otázek a budování ekologických staveb, v této činnosti nemohou zůstat často osamoceny, ale musí mít vytvořeny podmínky k tomu, aby zejména při rozhodování o územních plánech byly jejich názory na směry rozvoje území plně respektovány a pro ostatní subjekty závazné. Z pohledu životního prostředí to vyžaduje zpracovat ucelené koncepce (Severomoravský, Severočeský, Praha, pohraniční oblasti) při plném uplatnění aktivity a především hluboké místní znalosti národních výborů.

Z jednání našeho výboru pro národní výbory a národnosti vyplynulo, že základním pozitivem tohoto plenárního zasedání je, že ukazuje plně složitost projednávané problematiky a nezbytnost jejího komplexního řešení všemi resorty, jejich organizacemi, národními výbory, orgány a organizacemi Národní fronty i dalšími orgány.

Poslanec Pavel Krubl: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, dnešní plénum ČNR projednává jeden z nejdůležitějších celosvětových problémů současné doby. Lze říci, že ochrana životního prostředí patří v současné době mezi základní problémy lidstva.

I když řešení problémů životního prostředí nelze provádět izolovaně, nebudu diskutovat o problematice životního prostředí ani jiných zemí ani jiných krajů, ale zaměřím se na problematiku, která tíží občany Severočeského kraje a tedy i mé voliče z okresu Chomutov, u kterého je problematika životního prostředí velmi aktuální a stále živá.

Řešení problematiky životního prostředí není v tomto kraji a okrese novou záležitostí, které vzniklo v poslední době. Určité úseky se již řeší delší dobu, neboť z pohledu dřívějších názorů při řešení problematiky životního prostředí se jednalo spíše o okrajové záležitosti a jejich vlastní řešení nebylo stavěno na úroveň ostatních naléhavých úkolů společnosti

Celý náš okres je poznamenán bouřlivým rozvojem povrchové těžby uhlí, výstavbou parních elektráren, rozvojem hutního průmyslu a v blízkém okrese Most i rozvojem chemického průmyslu. Vzhledem k nepříznivé poloze se v určitých obdobích koncentruje výskyt nejen nebezpečných, ale v mnoha případech i zapáchajících plynných splodin (např. merkaptany ap.), které zhoršují životní podmínky obyvatel tohoto okresu. To vedlo státní orgány k tomu, že v tomto okrese byl vybudován první prognózní signální systém pro sledování situace v čistotě ovzduší a bylo možno vyhlašovat případné regulace známých hlavních zdrojů koncentrací při dosažení a překročení povolené hodnoty emisí SO₂.

O tom, že výskyt škodlivin - u občanů mnohdy zjednodušovaný pouze na SO₂, je vysoký oproti celostátním průměrům i když nejsou nepříznivé povětrnostní podmínky pro rozptyl, se bylo možno přesvědčit při relacích jak v televizi, tak v rozhlase ze Severočeského kraje v měsících lednu a únoru. Tak např. v Klášterci byl dne 27. 1. 1989 24hodinový průměr 1058 mg/m³ (přípustná koncentrace je 150 mg/m³, přičemž nejvyšší půlhodinové znečištění dosáhlo 1600 mg/m³ a okamžité 2000 mg/m³. Město Klášterec bylo a je považováno v rámci okresu za jedno z míst s nejčistším ovzduším.

Není záměrem tohoto mého vystoupení opakovat skutečnosti, které jsou známé ze sdělovacích prostředků, kde se tato problematika nyní vyskytuje mnohem více než v dobách dřívějších a byla i předmětem dnešní zprávy vlády. Chci jenom z pohledu poslance přímo žijícího v tomto prostředí poukázat na to, že je třeba daleko šířeji a zodpovědněji se touto problematikou zabývat v praktické realizaci a věnovat mimořádnou pozornost ze strany centrálních orgánů oblastem, kde je tato problematika nejsložitější. Mezi tyto patří jak pánevní okresy Severočeského kraje, tak i část oblasti Sokolovska.

V Severočeském kraji se již mnohé pro obyvatele vybudovalo. Svoji úlohu zde jistě sehrál i Oblastní plán Severočeského kraje. Je zde rozsáhlá bytová výstavba včetně technické a občanské vybavenosti ovšem i s nedostatky v dokončování této vybavenosti charakterizované nejen pro tento kraj, pravidelné výjezdy dětí do škol v přírodě, i když v poslední době se vede polemika v krajském tisku o jejich vhodnosti, dětem jsou poskytovány bezplatné přesnídávky, jsou organizovány zlevněné výjezdy o sobotách a nedělích mimo zasažené oblasti apod.

Přesto občany velmi zaráží, že řada věcí, které by pro tento kraj a okres měly být zajištěny přednostně vázne, nebo se termín realizace oddaluje i když svým způsobem zasahují do problematiky životního prostředí. Je to např. řešení tramvajové dopravy v aglomeraci Chomutov - Jirkov (expertizu stavby schválila vláda ČSR v lednu letošního roku), o jejíž realizaci se jedná již minimálně 10 let, výstavba 2. etapy dostavby nemocnice (zejména se jedná o nové pavilony interny, kdy stávající jsou nahnilé), kde po vyřešení všech problémů je tato stavba závislá na limitu zahajovaných staveb pro rok 1990. V případě nezapsání do plánu na zahájení v roce 1990 bude nutno předělávat projekty (změna technologie výroby panelů v 9. pětiletce) a celá výstavba by se zdržela o celou pětiletku. velmi negativně působí i odsouvání termínu tzv. kompenzačních staveb (sportovní haly Kadaň, Klášterec), které by měly být mimo veškeré limity, neboť byly odsouhlaseny a potvrzeny jako akce kompenzační, tj. kompenzující zhoršení stavu příslušné oblasti vlivem rozšiřující se např. potřeby složišť popílku pro elektrárny. Těžko se dá vysvětlit např. obyvatelům města Jirkova, že přestože toto město roste co do velikosti i počtu obyvatel, snižuje se přidělený limit pohonných hmot, což je na úkor provozu mechanizačních prostředků na úklid silnic a chodníků v oblasti se zvýšeným spadem tuhých emisí, což platí i pro další města okresu. I přes několikerá opatření stále chybí v kraji i našem okrese značný počet lékařů, což neumožňuje v plné míře zlepšovat zdravotní a péči nemluvě o dostatku moderní zdravotnické techniky.

K radikálnímu zlepšení životního prostředí pánevních okresů kraje během příštích 5 - 10 let zřejmě nedojde, budou se řešit problémy, které naše společnost řešit umí, na které si samozřejmě vydělá a které zmírní dopad průmyslu a těžebních činností v tomto kraji.

Ke zmírnění negativních dopadů na životní prostředí může dojít pouze konkrétním programem odsíření největších zdrojů emisí, který je ovšem nutno konkretizovat tak, abychom pouze neověřovali a neplatili technologie, které nám různí dodavatelé nabízejí, systematickými opravami a rekonstrukcemi odprašovacích zařízení nejenom velkoelektráren, ale i ostatních zdrojů znečištění a tomu i přizpůsobit výrobní program podniku, který bude tuto technologii zajišťovat, omezovat lokální vytápění tuhými palivy a nahrazovat zemním plynem, přednostně zajišťovat potřeby zemního plynu pro průmyslové podniky, kde to povede ke snížení emisí SO₂, plánovitě a technicky řídit výstavbu čistíren odpadních vod, komplexně racionalizovat spotřebu paliv a energií a plnit program výstavby jaderných elektráren s cílem postupného odstavování některých elektráren s tím, že zde odpadne nutnost budovat drahá odsiřovací zařízení a budovat a rozšiřovat složiště popílku, které se neobejdou bez záboru zemědělské půdy.

Co říci závěrem. Péče o životní prostředí přes zdůrazňování důležitosti řešení problémů se nestala nám ještě vlastní a zatím si v plné míře široká veřejnost neuvědomuje důsledky, které mohou vzniknout nedůsledným řešením této dříve opomíjené problematiky. Proto musíme začít již ve školách seznamovat žáky nejen s příčinami současných ekologických problémů, ale aby přizpůsobili ekologickým potřebám též své chování a aby se na ochraně životního prostředí sami podíleli. Tím se zajistí do budoucna každému možnost vyznat se ve vlastním životním prostředí a poznat změny způsobované různými vlivy, promýšlet alternativy a uplatnit je v místním rozsahu.

Jednoduše řečeno - problematika životního prostředí a jeho praktické řešení se musí stát vlastní nám všem a musí se stát nezbytnou součástí našeho každodenního života.

Poslankyně Eva Lišková: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a poslanci, chtěla bych vám sdělit, že mezi našimi občany je o životní prostředí zájem. A nejen to. Sledují, že dnes projednáváme tyto otázky.

Důkazem toho je dopis, který jsem obdržela od jednoho mého voliče dr. Miloše Kužvarta, ale i řady dalších občanů, kteří nedali na papír své dotazy a připomínky k tomuto problému.

V tomto dopise mě žádá, abych na našem jednání upozornila na problémy budování nové "boudy" na Sněžce.

Já jsem samozřejmě neměla čas si prověřovat údaje v dopise obsažené. Jsou velice odborné a zajímavé. Chtěla bych proto požádat příslušné orgány vlády o zaujetí stanoviska k této věci.

Fotokopii dopisu předám. To je vše co jsem chtěla říci. Děkuji za pozornost.

"Vážená paní poslankyně,

obracím se na Vás ve věci zamýšlené výstavby na Sněžce. Jak jistě víte, dle plánu Komise pro komplexní rozvoj oblasti Krkonoš má být ve vrcholové partii této hory budována nová Česká bouda spolu s konečnou stanicí lanovky. Obě stavby jsou projektovány jako modernější a mohutnější náhrada za stávající objekty, které jsou v nevyhovujícím technickém stavu.

Na Sněžce jsou ve střední Evropě plošně nejrozsáhleji vyvinuty alpinské ekosystémy. Tyto ekosystémy jsou zcela jedinečné tím, že se zde prolínají dva zoologické a botanické prvky, totiž alpský, který má centrum svého výskytu v oblasti Alp a na Sněžku zasahuje svým nejsevernějším výběžkem, a arktický, který má zde své nejjižnější místo výskytu. Právě tímto prolínáním je dána unikátnost této lokality.

Celá oblast Krkonoš trpí devastací přírodního prostředí, která nemá obdoby. Krkonošský národní park patří mezi 10 nejohroženějších parků na světě! A nyní nebezpečí naprostého zhroucení ekosystémů zvýšíme výstavbou "rekreačních" zařízení za 250 miliónů Kčs (plus asi 20 miliónů devizových korun). Zainteresované orgány se tváří, jako by to byla ekologická investice! Přitom tyto prostředky by se daly využít mnohem účelněji (čističky odpadních vod apod.).

Je známo, že existuje ekologicky únosná varianta rekonstrukce zařízení na Sněžce. Podle ní by lanová dráha po své rekonstrukci a s ní spojeným zvýšením své přepravní kapacity měla být ukončena na nynější mezistanici na Růžové hoře nebo v její blízkosti. Rozhodně by nevedla až na vrchol Sněžky. Občerstvovací zařízení by nemělo mít podobu hangáru s 250 místy u stolu, ale mnohem skromnějšího kiosku. v případě náhlého zhoršení počasí by čs. návštěvníci měli mít možnost útulku na polské straně (mezi bratrskými národy by takováto služba neměla být problémem).