Česká národní rada 1986 – 1990

Řada měření je prováděna měřícími stanicemi Českého hydrometeorologického ústavu. výzkumným ústavem ekologie průmyslové krajiny, Státní vodohospodářskou inspekcí a celou řadou vědeckých a vývojových pracovišť. Je ke škodě věci, že tato měření nejsou srovnatelná. Navíc jsou zaměřena pouze na jednu nebo dvě škodlivé látky v ovzduší a nejsou prováděna podle jednotné metodiky. Síť měřících stanic je neúplná a jejich technické vybavení je naprosto nedostatečné.

Výsledky takovýchto měření jsou pak nepřesvědčivé, slouží často lokálním zájmům a nezřídka jsou předmětem různých spekulací a zdrojem nesprávného ovlivňování názorů občanů.

Trvalou pozornost věnují ekologickým otázkám národní výbory a jejich orgány.

Zásadní význam k dosažení změny stávajícího nepříznivého stavu přinese realizovaná investiční výstavba. Hodnota již prováděných ekologických staveb a staveb připravených k zahájení do roku 1990 přesáhne v kraji 2,2 miliardy Kčs.

Na zlepšení životního prostředí ve městech a obcích je v kraji vynakládána ročně také jedna třetina prostředků určených na zvelebování měst a obcí.

výbory lidové kontroly kraje provedly v zemědělských závodech prověrku téměř 1650 hnojišť a skládek průmyslových a statkových hnojiv, která ukázala, že 11 % skladů průmyslových a 14 % hnojišť a polních skládek statkových hnojiv neodpovídá stanoveným podmínkám. Obdobné byly i výsledky prověrky uskladnění pohonných hmot a topných olejů.

K podstatnému snížení úletu těžkých kovů bylo v hutních podnicích kraje zastaveno zpracovávání albánského loužence.

Vůči organizacím a jednotlivcům narušujícím životní prostředí byly v naprosté většině případů vyvozeny nezbytné závěry. Finanční postihy uložené za znečišťování ovzduší v minulém roce 22 organizacím přesáhly 11 mil. Kčs a za znečišťování vody 200 organizacím výše téměř 6 mil. Kčs.

Přes značné zlepšení práce národních výborů na tomto úseku v posledních letech, signalizují orgány prokuratury i prověrky provedené výborem lidové kontroly KNV stále přetrvávající benevolenci a nedůslednost některých národních výborů při posuzování případů porušování životního prostředí v místech jejich působnosti. pokuty však všechno neřeší. V případech, jako je tomu např. u NHKG v Ostravě, která bezvýsledně u svého ministerstva usiluje řadu let o zařazení odsiřovacích zařízení do plánu investic - a dnes jdou pokuty k tíži pracovního kolektivu a mají zcela opačný výsledek a způsobují vážné politické škody.

K dosažení stavu, kterého musíme v oblasti životních a pracovních podmínek dosáhnout, je zapotřebí vedle budování náročných ekologických staveb potřebné vytvořit i nezbytné právní, ekonomické i organizační podmínky.

Vedle komplexního dobudování jednotné monitorovací sítě je třeba odstranit současnou roztříštěnost právních úprav ochrany přírody. Starší právní předpisy, které nedostatečně nebo vůbec nevymezují povinnosti organizací k zajištění komplexní péče o přírodu, půdu a ochranu životního prostředí, již nevyhovují.

Autorita současného právního řádu je snižována i tím, že v právních předpisech jsou stanoveny povinnosti přesahující současné technické i ekonomické možnosti naší společnosti, nebo se v nich zejména u sankčních oprávnění používá nezávazných termínů, jako "je možno" apod. Plně proto podporuji návrh předložený soudruhem Rosickým, zpravodajem k projednávané problematice, aby práva a povinnosti v oblasti péče o životní prostředí byly vymezeny zákonem.

K hlubšímu pochopení nezbytnosti chránit přírodu a životní prostředí by měly vykonat více i naše školy. Podporuji návrh, aby v rámci stávající systemizace ministerstva vnitra a životního prostředí a národních výborů byl vytvořen samostatný, výkonnými pravomocemi vybavený aparát od centra až po základní články národních výborů. Ukončilo by to současnou paradoxní situaci, že mnohé inspekce a kontrolní orgány dozírající na životní prostředí jsou řízeny resorty, které se samy nemalou měrou podílejí na jeho znečišťování.

Vážené soudružky a soudruzi, podporuji opatření vlády ČSR k rozvoji péče o životní prostředí v ČSR i usnesení navržené ke schválení dnešní schůzi. Jsem přesvědčen, že jejich důsledná realizace nám pomůže k tomu, abychom zdravé životní prostředí v naší vlasti uchránili. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Norbertu Požárovi, slovo má poslanec František Vrbka.

Poslanec František Vrbka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, je jistě velmi pozitivní, že XVII. sjezd KSČ věnoval mimořádnou pozornost životnímu prostředí a že vytyčil i řadu velmi naléhavých úkolů, které je nutno bezodkladně řešit. Tuto skutečnost naši občané velmi oceňují, ale nebrání to jejich dotazům, se kterými se setkáváme ve volebních obvodech i na veřejných schůzích. Ptají se, kdo nese odpovědnost za chybná nebo neuvážená rozhodnutí v předchozích letech která vyústila až do současného stavu, jehož náprava bude vyžadovat miliardové náklady. Přitom je skutečností, že vše nelze řešit okamžitě, a to ať už z hlediska výrobních a stavebních kapacit, tak i z hlediska vysokých nákladů, což mohu dokumentovat i ze svého volebního obvodu - Nové Město na Moravě, okres Žďár, kde nám ničí lesy vysočiny elektrárna Chvaletice a chybějí nám finance na čistírny odpadních vod.

V této souvislosti pokládám za nutné připomenout, že otázkami životního prostředí se zabývala Česká národní rada již v roce 1973 a je ke škodě věci i nás všech, že se nepodařilo za celou tu dobu vyřešit řadu problémů a nedostatků, jak bylo uvedeno i ve společné zpravodajské zprávě.

Nechci zde argumentovat nebo opakovat již řečená nebo obecně známá čísla, která představují tuny spadu či hektary poškozených lesů. Zatímco vedeme boj s následky, měla by být upřena naše pozornost a úsilí na jejich příčiny. Ve shodě se stanoviskem našeho výboru pro obchod, služby a dopravu jsem přesvědčen, že základním klíčem k řešení problémů životního prostředí je ekonomika.

Jde především o snížení energetické náročnosti národního hospodářství. Jestliže se nám podaří snížit energetickou náročnost čs. ekonomiky, pak vytvoříme základnu pro komplexní řešení, jehož součástí je racionalizace celé ekonomiky i racionalizace v přístupu k řešení otázek životního prostředí.

Podíváme-li se na problém energetické spotřeby blíže, pak vidíme, že od první světové ropné krize došlo ve vyspělých průmyslových státech k výrazné racionalizaci spotřeby energie, která se pozitivně projevila zejména v měrné spotřebě v oblasti tepla. Na území ČSR se program, který byl vyhlášen jako státní cílový program 02 nedotáhl a zůstali jsme v polovině cesty. Dokladem toho je skutečnost, kolik je např. z centrálního zásobování tepla měřeno a regulováno. přitom světové statistiky i fakta dokazují, že v centrálním zásobování teplem lze jeho regulací a měřením přes výměníkové stanice a tepelné zdroje jeho spotřebu snížit až o 25 %. To je přece ohromný ekonomický a ekologický zásah.

Druhá podmínka úspěšného boje o životní prostředí vede přes strukturální změny národního hospodářství nejen české, ale celé československé ekonomiky, neboť otázky ochrany životního prostředí nejsou pouze národním, ale celostátním problémem i problémem našich bezprostředních i vzdálenějších sousedů

Podíváme-li se na tento problém z pohledu budoucích podmínek života současných i příštích generací, pak tím více musíme v této souvislosti přivítat iniciativu předsedy federální vlády soudruha Adamce.

Není přece žádným tajemstvím, že i naše ekonomika dosud ušetřila na přírodě ohromné sumy, a proto je i její povinností, aby jí nyní a v příštích letech svůj dluh splatila. Je jen otázkou, zda ministerstvo vnitra a životního prostředí České socialistické republiky i národní výbory mají za současných podmínek dostatek síly a váhy k tomu, aby mohly tento proces nejen ovlivňovat, ale i řídit.

Soudružky a soudruzi, vedle velkých znečišťovatelů má svůj negativní podíl na poškozování životního prostředí i doprava, a to zejména automobilová. Stupeň rozvinutí motorizace se často uvádí jako odraz hospodářské a sociální vyspělosti země. Také v České socialistické republice je značně rozvinutá motorizace. Například jeden osobní automobil připadá zhruba na 5 obyvatel, nákladních a ostatních užitkových automobilů včetně autobusů a traktorů je kolem 400 tisíc. V této vybavenosti jsme spolu s NDR na prvním místě mezi socialistickými státy a blížíme se vybavenosti ve státech západní Evropy. Nemůžeme však být spokojeni s dosavadním technickým stavem našich silničních motorových vozidel, zejména s jimi produkovanými škodlivinami do ovzduší a s jejich nadměrnou hlučností.

Problém spočívá v úrovni kontroly silničních motorových vozidel. Ve vyspělých státech je z hlediska škodlivin v ovzduší zavedena povinnost tato vozidla podrobovat pravidelným kontrolám. Musíme konstatovat, že v Československé socialistické republice není systém pravidelných technických kontrol dostatečně zabezpečen, přestože již v minulosti byla k těmto otázkám přijata příslušná vládní usnesení, zejména pokud jde o výstavbu stanic technické kontroly. Zatím se docílily jen dílčí výsledky, systematická realizace postupuje neuspokojivě a pravidelné kontroly všech silničních motorových vozidel nákladních, nelze uskutečňovat. Důvody spočívají v trvalém nedostatku náhradních dílů respektive v tom, že držitelé vozidel často nemají ani možnost vozidla udržovat v pořádném technickém stavu, a provádění kontrol je výrazně podvázáno nedostatkem kontrolních zařízení a přístrojové techniky.

Nelze však pominout ani skutečnost, že v situaci tohoto stavu vzniká dostatek prostoru také pro zanedbávání i jinak dostupné technické péče o vozidla. Proto je nutno zabývat se neodkladně systematickým řešením těchto otázek, z nichž zlepšování stavu životního prostředí je na předním místě.

Je čas, abychom se zamysleli nad technickou úrovní i nově vyráběných motorových vozidel, nad rozšiřováním používání bezolovnatého benzinu i nad montáží katalyzátorů, a to jak z hlediska vnitřního, tak i zahraničního trhu.

Soudružky a soudruzi, vysoký průměrný podíl autobusové přepravy v městské hromadné dopravě má jistě své příčiny v operativnosti jejího nasazování vzhledem k rozvíjejícím se přepravním potřebám našich měst. Následkem je zamořování městského ovzduší a hlučnost. Právem proto kladou stranické a státní orgány důraz na rozšiřování elektrických trakcí městské hromadné dopravy a na snižování podílu městských autobusů.

Zvlášť významný je přitom rozvoj trolejbusové přepravy, která je u nás zastoupena v městské hromadné dopravě dosud nízkým podílem. Svými vlastnostmi i přijatelnými pořizovacími náklady je vhodná i pro menší města. v rozvoji trolejbusové trakce proto jde nejen o její rozšíření tam, kde je již provozována, ale také o výstavbu nových trolejbusových systémů ve městech, kde jsou nyní provozovány jen městské autobusy, jako je například Kladno, Karlovy Vary, Havířov aj.

Rozšiřování elektrických trakcí v městské hromadné dopravě nesporně představuje jeden z hlavních ekologických úkolů v působnosti příslušných národních výborů a myslím, že i náš poslanecký sbor musí tyto záměry plně podporovat.

V této souvislosti bych se chtěl zmínit ještě o jedné závažné otázce. V nedávné době jsme byli svědky televizního pořadu o zhoršování životního prostředí v Krkonoších. Rovněž zde je aktuální využít ekologicky nezávadnou trolejbusovou dopravu.

Také hlavnímu městu našeho státu a jeho rozvoji se v posledních pětiletkách věnovala mimořádná pozornost. Městská hromadná doprava v Praze je zajišťována metrem, tramvajemi a autobusy. Trolejbusové linky v Praze byly roku 1972 zrušeny. Důvody spočívaly hlavně v nutnosti častých změn vedení linek vzhledem k výstavbě města, kdy se v této situaci lépe přizpůsobovalo nasazování autobusů. V současné době jsou však některé pražské sektory už stabilizovány a mělo by se v nich přistoupit k zavedení ekologicky nezávadných trolejbusů náhradou za městské autobusy, například v severních nebo i jižních částech Prahy.

Soudružky a soudruzi, na závěr mi ještě dovolte poznámku k současné terminologii jednotlivých kategorií či úseků životního prostředí.

V poslední době se v našem tisku i v ostatních hromadných sdělovacích prostředcích objevují od různých autorů i různé názvy. Dochází ke směšování pojmu ekologie a životní prostředí, uvádí se malé a velké životní prostředí atp. I zde to zaznělo. Domnívám se proto, že je nutné z praktických důvodů i pro nejširší veřejnost tyto pojmy srozumitelně objasnit a jednotně je také používat. Pokud vím, svět chápe životní prostředí jako celek ve třech kategoriích, a to jako přírodní, bytové a pracovní prostředí, které spolu úzce souvisí a navzájem se také ovlivňují. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji soudruhu Františku Vrbkovi.

Soudružky a soudruzi poslanci, v diskusi vystoupilo 11 poslanců a předseda vlády České socialistické republiky. Z přihlášených nevystoupili poslanci Pavel Krubl, Václav Šlapák, Pavel Chudoba, Josef Jehlička, Jan Koláčný, Eva Lišková a Walter Herrgesell.

Ptám se, jestli někdo z těchto přihlášených poslanců je toho názoru, že chce v rozpravě vystoupit a nepředat pouze písemně své diskusní vystoupení. (Soudruzi poslanci Šlapák, Chudoba.)

Prosím poslance Václava Šlapáka, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Šlapák: Vážený soudruhu předsedo České národní rady, vážený soudruhu předsedo vlády, soudružky a soudruzi poslanci, dnešní jednání České národní rady o problémech rozvoje péče o životní prostředí v České socialistické republice se značnou měrou dotýká především Severočeského kraje. Stupeň narušení životního prostředí a zejména čistoty ovzduší zde dosáhl kritického bodu. Zvláště ostře se vyhrotila kritika životního prostředí v kraji v uplynulém zimním období. V měsících lednu a únoru byla téměř v polovině kraje po 25 dnů vysoko překračována nejvyšší přípustná koncentrace kysličníku siřičitého. V některých dnech dosáhla až přes 1800 mikrogramů v krychlovém metru vzduchu. To je více než dvacetinásobek přípustných hodnot. v těchto dnech se ovzduší stávalo nedýchatelným. Tento stav si ověřili nejen poslanci výboru pro národní výbory a národnosti České národní rady, ale také poslanci z dalších výborů, kteří se zúčastnili průzkumu k přípravě na dnešní zasedání pléna České národní rady o životním prostředí a dubnového jednání předsednictva České národní rady o plnění oblastního plánu rozvoje.

Dlouhodobá inverze v kraji měla velice nepříznivý odraz v politických postojích, náladách a názorech obyvatelstva na dosavadní řešení stavu životního prostředí. Otázky zásadního a rychlého řešení, především čistoty ovzduší, se tak dostaly do popředí pozornosti převážné části obyvatel kraje, a to včetně projevů neklidu a výrazné kritičnosti i pochybností o schopnosti společnosti problémy zdravého životního prostředí v kraji pro život příští populace vyřešit.

Výrazné zhoršení čistoty ovzduší nastalo v posledních letech také v západní části okresu Děčín v souvislosti s uvedením elektrárny Prunéřov II do provozu a v pomezí s Německou demokratickou republikou a Polskou lidovou republikou ve šluknovském a frýdlantském výběžku s citelným dopadem na porosty v Lužických a Jizerských horách.

Krajské i okresní stranické a státní orgány dostávaly veliké množství stížností a připomínek občanů, na základě kterých musely občanům vysvětlovat stav a postup řešení. Několik dnů po zde již vzpomenutém výbuchu se v areálu krajského a městského národního výboru se dokonce ozvala skupina nazývající se "ekoteror" s výhružkou, když tyto orgány ani hnutí Brontosaurus nedokázaly dosud stav uspokojivě řešit, vezme to tato skupina ekoteror do svých rukou s tím, že pokud se stav nezlepší, můžeme očekávat další útoky proti objektům státních i společenských orgánů a organizací.

Poslanci, kteří navštívili kraj, se mohli přesvědčit, že krajské ani okresní orgány nečekají se založenýma rukama, ale usilují o zásadní a intenzivní řešení situace. V kraji je zpracována oblastní dlouhodobá koncepce tvorby a ochrany životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů do roku 2000 a ekologický generel Severočeského kraje.

Severočeský krajský výbor Komunistické strany Československa i severočeský krajský národní výbor se v posledním čtvrtletí roku 1987 zabývaly otázkami ekologické odpovědnosti a orientovaly pozornost všech organizací na důsledné zabezpečení úkolů ke snižování emisí, průmyslových i domovních odpadů a zvyšování čistoty a pořádku.

V současné době severočeský krajský národní výbor za pomoci odborných ústavů intenzivně pracuje na podrobném programu řešení životního prostředí v 9. pětiletce s výhledem do roku 2000 s tím, že by měl tvořit základ oblastního plánu na toto období. Vláda České socialistické republiky jej má projednat v říjnu letošního roku.

Vedle koncepčního řešení je věnována pozornost i operativním opatřením jako například rozšíření a prohloubení regulačních opatření v době nepříznivých rozptylových podmínek v ovzduší včetně zkvalitnění prognózního a signálního systému, rozvíjení aktivity občanů a podniků v udržování čistoty a pořádku, rozšiřování a údržbě zeleně v našich městech a obcích. Jen v průběhu této pětiletky bylo občany kraje dosud vysázeno přes 9 miliónů nových stromů a keřů, převážně při obnově lesních porostů, a bylo založeno 974 hektarů nových zelených ploch.

Víme, že zlepšování životního prostředí není jen otázkou realizace velkých ekologických investičních akcí. Výrazně se může stav zlepšit a dosáhnout okamžitého efektu podstatně rychlejší modernizací a dodržováním ekologické kázně. To však vyžaduje odpovědný přístup všech stávajících znečišťovatelů a také zpřísnění kontrol u jednotlivých zdrojů znečištění. K tomu se v kraji i okresech důsledně přistupuje.