Přesto však zde žijí lidé, zakládají
rodiny, mají zde svou práci, plní úkoly
pro celou naši společnost.
Uvažujeme-li o řešení ekologických
otázek, ochraně ovzduší, vody, zemědělského
a lesního půdního fondu, zabýváme
se převážně řešením
následků a v tomto duchu také investujeme
do opatření, která by zmírnila vliv
těchto následků na životní prostředí.
Méně se již zabýváme řešením
možností odstraňování příčin,
které tento negativní vývoj do jisté
míry ovlivňují.
V poslední době se stále častěji
objevují úvahy pracovníků Prognostického
ústavu Československé akademie věd,
týkající se oblasti palivo-energetického
komplexu.
Stručně vyjádřeno - spočívají
zhruba v tom, že
- požadují, aby v plánech rozvoje bylo uvažováno
s podstatným snížením spotřeby
energie v Československu, cca ze 100 na 70 mil. tun měrného
paliva,
- požadují omezit výstavbu jaderných
elektráren a potřebnou energii získávat
z plynu nebo jiným dovozem.
Zdánlivě jsou oba požadavky rozumné.
Spotřeba energie v ČSSR na jednoho obyvatele je
špičková a energetická náročnost
našeho národního hospodářství
je jedna z největších na světě.
Rovněž naše plány na výrobu elektřiny
nás zařazují na první místo
ve světě v její ceně. Vyrábíme
nejdražší elektřinu na světě.
Negativní vliv má struktura našeho průmyslu
a specifická skladba energetických zdrojů
- především vysoký podíl hnědého
uhlí.
Úkol XVII. sjezdu Komunistické strany Československa
snížit těžbu hnědého uhlí
a lignitu na úroveň 94 miliónů tun
ročně zřejmě zůstane, soudě
podle dosavadního vývoje, přes jistě
nemalé úsilí příslušných
orgánů, nesplněn.
Investiční náročnost našeho palivo-energetického
komplexu je vysoká. Náklady na provoz jaderných
elektráren jsou u nás třikrát vyšší
než náklady na provoz jaderných elektráren
ve Spojených státech amerických. A srovnávat
je s Francií, Švédskem či dalšími
zeměmi v Evropě by pro nás dopadlo ještě
hůře.
Přesto zpomalení výstavby jaderných
elektráren znamená omezit získání
zdrojů, které splňují požadavky
na snížení imise síry, oxidu dusitého,
kysličníku uhličitého, a které
mají v souhrnu nižší karcinogenitu než
uhelná elektrárna. Ve svých důsledcích
to. znamená ale zvládnout rozsáhlou a investičně
neméně náročnou a energetický
efekt nepřinášející akci odsíření
a v budoucnu likvidaci oxidů dusíku, kterou dosud
podceňujeme, nebo rozvinout zatím nezvládnutou
výstavbu plynových elektráren a vytvořit
technické a ekonomické předpoklady pro dovoz
plynu.
Neměly bychom ani zapomenout na nedávnou minulost,
kdy jsme naši energetickou bilanci ve velkém převáděli
na ropné produkty, a na zkušenost, kterou jsme v souvislosti
s tím získali.
Je to připomínáno všechno proto, aby
bylo zřejmé, že rizika modelu rozvoje palivo-energetického
komplexu, nabízeného prognózou, jsou značná.
Není totiž vyloučeno, že na základě
obdobných úvah svých prognostiků naplánovali
rumunští a bulharští ekonomové
současnou energetickou situaci svých zemí.
Již v úvodu svého vystoupení jsem hovořil
o tom, že jsem z průmyslového okresu, kde mimo
těžby uhlí je rozhodující chemický
průmysl, v Litvínově Chemické závody
československo-sovětského přátelství.
Je to v našem okrese největší znečišťovatel
ovzduší při výrobě technologické
energie - Teplárna 700. v tomto podniku již 20 let
řeší odsíření spalin,
ale zatím bez výrazného výsledku.
Na plánovanou stavbu odsíření se zpracoval
projektový úkol, ale velmi závažná
je skutečnost, že ještě dnes není
dořešena technologie této stavby, i když
se našim občanům říká,
že stavba odsíření bude zahájena
a dokončena v 9. pětiletce, tedy do roku 1995.
Ano, soudružky a soudruzi, již od roku 1970 tyto věci
slibujeme. Jsem přesvědčen, že je v
zájmu zdraví občanů, ale i přírodního
bohatství a mezinárodních vztahů,
aby tento termín byl konečný.
Výstavba odsiřovacích zařízení
u rozhodujících zdrojů škodlivin je
nutná nejen v našem okrese, ale i v sousedních
okresech, a to zejména v Chomutově, Lounech a Teplicích,
neboť v posledních letech došlo v zimním
období opakovaně k takovým situacím,
při nichž hodnoty kysličníku siřičitého
překračovaly i tisíc miligramů na
jeden metr krychlový, přičemž povolená
norma je 400 miligramů.
Severočeskému kraji, zejména pánevním
okresům, byly svého času přiznány
různé priority s ohledem na nepříznivé
přírodní prostředí, zhoršující
životní podmínky obyvatel vlivem průmyslové
činnosti, zvláště těžby
hnědého uhlí a chemie. Tyto priority měly
vést, a také z počátku jejich zavedení
vedlo, k určité eliminaci nepříznivých
životních podmínek obyvatel, ale postupem času
se priority pánevních okresů pomalu, ale
jistě snižují, ale ovzduší a životní
prostředí se stále zhoršují.
Během posledních let, tak jak si společenské
vědomí zvykalo na trvalé finanční
mimorozpočtové příjmy, které
byly původně založeny na eliminaci nepříznivých
životních podmínek, začaly se příslušné
orgány, ministerstvem počínaje, stavět
k těmto finančním zdrojům jako k organické
součásti rozpočtů národních
výborů. To mělo za následek postupné
snižování běžně přidělovaných
finančních prostředků ve formě
neúčelové či globální
dotace ze státního rozpočtu.
V současné době je situace taková,
že po drastickém snížení fondu
škod a náhrad SHD, z něhož se mimo jiné
financovala zejména činnost kulturních organizací,
sportovních organizací, volebního programu
a některé činnosti technických služeb
i akce "Z" stojí okres Most před problémem,
který rozhodně není v nepánevních
okresech kraje.
Je třeba dodat, že problém nespočívá
jen v omezených prostředcích fondu škod
a náhrad. Dalo by se hovořit o snižování
prostředků z výnosu zákona číslo
35 z roku 1967 Sb., o stanoviscích účelování
rozpočtových prostředků na výjezdy
dětí do škol v přírodě
a o přezíravém vztahu SHD k jiným
problémům okresu, než jsou jejich vlastní
apod.
K poznání situace však plně postačí
uvědomit si problém na příkladu fondu
škod a náhrad z vývojové řady
let 1986 - 1989. V roce 1986 dostaly národní výbory
okresu Most 30,05 miliónů korun, v roce 1987 už
jen 24,1 miliónů korun a v roce 1988 17,308 miliónů
korun, a pro letošní rok bylo národním
výborům našeho okresu přiznáno
pouhých 9 miliónů korun.
Z těchto podmínek již náš pánevní
okres není schopen se sám vypořádat
ve finanční oblasti při plnění
volebních programů Národní fronty
s rozvojem školství, zdravotnictví. A to jsou
tedy důvody a fakta, že preference pánevních
okresů byla a je dnes již jen vzpomínkou.
Soudružky a soudruzi, nechceme se se situací smířit
a snažíme se problémy řešit. vzniklo
nové město Most s téměř 70
tisíci obyvateli, které čeká na dobudování
svého centra, dokončení obchodní a
distribuční sítě, ale i rekreačního
zázemí. Rekultivační práce
postupně tvoří novou tvář mostecké
krajiny, ale tempo a rozsah prací nestačí
potřebám a oprávněným požadavkům
občanů svého okresu na řešení
vzhledu a funkčnosti krajiny. Snažíme se vylepšovat
vzhled měst, obcí a celé krajiny výsadbou
zeleně a její údržbou. Dnes je takto
udržováno téměř 9 miliónů
čtverečních metrů zelených
ploch, desetitisíce stromů a keřů.
Tato opatření jsou však pouze dílčí
a obyvatelé mého okresu stále zdůrazňují
a hlasitě požadují principiální
a urychlené řešení zásadních
problémů životního prostředí.
Jejich argument, že tento okres přinesl a přináší
oběti pro celou naši společnost, je oprávněný
a je třeba, aby i naše společnost vrátila
své dluhy tomuto kraji a těmto lidem. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Josefu Brisudovi. Slovo má poslanec Norbert Požár,
připraví se poslanec František Vrbka.
Poslanec Norbert Požár: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, v návaznosti na zprávu
vlády České socialistické republiky,
kterou v úvodu dnešního zasedání
přednesl ministr vnitra a životního prostředí
soudruh Jireček, vás chci ve svém vystoupení
blíže seznámit se současným nepříznivým
stavem životního a pracovního prostředí
a z toho vyplývajícími nepříznivými
důsledky jedné z nejvíce postižených
oblastí naší vlasti, ostravsko-karvinské
průmyslové aglomerace.
V této aglomeraci, ke které řadíme
i Třinec a jeho okolí, žije na ploše asi
6 tisíc kilometrů čtverečních
1,2 miliónů obyvatel, to je 60 % obyvatel kraje.
Složitá problematika Přerova, který
leží mimo oblast aglomerace, zde již byla dnes
rozvedena.
Na území aglomerace je soustředěna
naprostá většina rozhodujících
průmyslových podniků kraje, vážně
narušujících všechny složky a součásti
životního prostředí. Přestože
všechny měřené druhy emisí mají
kromě prašnosti v kraji klesající tendenci,
životní prostředí v ostravské
průmyslové aglomeraci vykazuje stále neuspokojivý
stav.
Programy ochrany a tvorby životního prostředí
nejsou v kraji důsledně plněny především
proto, že pod tlakem celospolečenských potřeb
je stále odkládáno rušení chemických
výrob v podnicích Ostramo a Dukle Hrušov, Koksovny
Jana Švermy, realizace odsiřovacích technologií
v NHKG a další.
Přes mnohé signály o ekonomicky nevhodné
struktuře průmyslu je nadále rozvíjena
těžba metalurgie a koksárenství, oddaluje
se rozhodnutí o snížení objemu těžby
uhlí. Ostravský průmysl zůstává
všestranně negativně působícím
celkem, jehož negativní důsledky trvale devastují
strukturu i funkci ekosystému a na minimum snižují
účinnost přírodních samočistících
mechanismů.
Obyvatelé Ostravy, okresu Karviná a části
Frýdku-Místku, kde hustota osídlení
překračuje tisíc obyvatel na kilometr čtvereční,
jsou vystaveni dlouhodobému nekontrolovanému působení
řady škodlivin, z nichž většina není
měřena a o jejichž společném
integrovaném efektu, byť i v malých, ale dlouhodobě
působících dávkách, je minimum
informací.
Do styku se škodlivinami navíc přicházejí
občané jak v prostředí pracovním,
tak i v místě svého bydliště.
průmyslové závody prostupují obytné
domy. Komplexní bytová výstavba je v kraji
dále realizována v imisně nevyhovujících
lokalitách. Aglomerace neposkytuje ani možnost krátkodobé
rekreace v relativně příznivějších
podmínkách. Tak zvané areály zdraví
vykazují tytéž nedostatky jako sídliště
a ani dosavadní víkendové rekreace v přetížených
Beskydech, značně postižených emisemi,
rovněž neuspokojuje.
Obyvatelé, kteří jsou v aglomeraci vystaveni
soustavnému působení extrémně
znečištěného ovzduší cizorodých
látek v pitné vodě a potravinách,
kteří jsou postihováni hlukem, trpí
nedostatkem zeleně na sídlištích, nemají
ani možnost kvalitní regenerace své pracovní
síly.
Nejvíce je v ostravské průmyslové
aglomeraci znečišťováno rovněž
ovzduší. V minulém roce v ní byly zaznamenány
emise 176 tisíc tun kysličníku siřičitého,
84 tisíce tun oxidu dusíku, 43 tisíc tun
kysličníku uhelnatého, 102 tisíc tun
popílku a 36 tisíc tun ostatních tuhých
škodlivin. Emise řady dalších látek,
jakými jsou dehtové látky, těžké
kovy z ocelárenských technologií apod., však
nejsou vůbec sledovány. Do ovzduší se
navíc v aglomeraci ročně vypouští
35 - 40 miliónů krychlových metrů
koksárenského plynu.
Ač je množství emisí, produkované
aglomerací, obrovské, je podstatně nižší,
než tomu bývalo ještě v nedávné
minulosti, kdy se Ostravě říkalo "černá"
a kdy jsme kouřící komíny považovali
za symbol naší průmyslové vyspělosti.
Velmi nepříznivá je situace v kraji v kvalitě
pitné vody. Kvalita ukazatelů pro pitnou vodu vyhovuje
jen 30 % obyvatelstvu dodávané vody, což se
týká i vody z podzemních zdrojů. Podzemní
zásoby pitné vody pro Ostravu v Nové Vsi
a Dubí vykazují znečištění
aromatickými uhlovodíky a průsakem ropných
látek. V kraji je ročně vyprodukováno
přes 400 miliónů krychlových metrů
odpadních vod, které způsobují, že
všechny větší toky v kraji jsou zařazeny
do třetí a Ostravice a Odra do čtvrté
třídy znečištění. V kraji
dosud platí 50 výjimek o ochraně vod. Roste
i počet a závažnost havarijního znečištění.
Jen v roce 1988 jich bylo v kraji zaznamenáno 117.
Mimořádně složitým problémem
ostravské průmyslové aglomerace jsou důlní
poklesy, násypy hald a průmyslová složiště.
V ostravsko-karvinské uhelné pánvi je již
registrováno 1200 ha důlních a 270 ha hutních
odvalů a 1500 ha půdy je postiženo terénními
depresemi. Půda širokého okolí Ostravska
je celá desetiletí soustavně kontaminována
dlouhodobě působícími cizorodými
látkami z imisí a průsaku skládek.
Vzhledem k tomu, že zemědělské závody
musí i na Ostravsku plnit náročné
úkoly zemědělské výroby, podílí
se nepřiměřenými aplikacemi pesticidů,
umělých hnojiv a tekutých odpadů živočišné
výroby v nevhodně silně imisně zatížených
oblastech na znečišťování půdy
a životního prostředí i zemědělské
závody.
Podle zjištění za rok 1988 obsah rtuti a kadmia
v zelenině a většině rostlinných
produktů vypěstovaných v okrese Ostrava a
Karviná vysoce překračuje normy stanovené
ministerstvem zdravotnictví. Rovněž na Třinecku
obsahuje zemědělská půda např.
více než trojnásobek kadmia a olova a 1,5 násobek
chromu a jeho sloučenin než v okrese Olomouc. Jejich
samovolný pokles v půdě je přitom
i při okamžitém přerušení
jejich přísunu emisemi z hutního průmyslu
otázkou mnoha desetiletí. Vyřešit urychleně
odlučování tuhého aerosolu v hutních
podnicích je proto nanejvýš aktuální
a potřebné.
Nejsložitější je v kraji zpracování
toxických odpadů. Vzhledem k tomu, že neúměrné
množství tohoto odpadu je ukládáno na
skládky, které neodpovídají požadavkům,
je nutno tuto situaci řešit vybudováním
specializované skládky pro kraj nebo centrální
skládky pro deponování toxických odpadů
z území celé republiky.
Závažný a dosud podceňovaný je
i tepelný odpad průmyslových podniků.
Ten v ostravské průmyslové aglomeraci dosahuje
již 24 % celoročního průměru
slunečního příkonu. Jeho důsledkem
je silné narušení tlakových, teplotních
a vlhkostních poměrů i změny proudění
větrů a zhoršení provětrávání
v celé oblasti se všemi průvodními jevy
působícími nepříznivě
na přírodu i zdraví lidí.
Zvláštní pozornost v Severomoravském
kraji zasluhuje problematika rizikových pracovišť
a s nimi souvisejících chorob z povolání.
V kraji pracuje na rizikových pracovištích
143 500 osob, z toho více než 41 000 v riziku skupiny
D. Tím se kraj podílí více než
jednou třetinou na všech rizikových pracovištích
v ČSR.
Pracující jsou na rizikových pracovištích
ohroženi především prachem, vibracemi,
dlouhodobým jednostranným zatížením
i hlukem, který na ně působí nejen
v zaměstnání, ale i v městských
sídlištích. Hlukem je ohroženo v kraji
více než 500 000 lidí. I když se na tomto
poškozování obyvatel podílí nejvíce
silniční doprava, v ostravsko-karvinské aglomeraci
je to navíc rovněž hluk způsobený
technologickými zařízeními, vypouštěním
páry a technických plynů ve velkých
hutích a chemických podnicích a koksovnách,
které se vyznačují nepřetržitým
provozem a jsou umístěny přímo v obytných
částech měst.
Přímým důsledkem všech těchto
nepříznivých životních a pracovních
podmínek je pak i nemocnost, která je v kraji trvale
vyšší než v jiných oblastech Československa
a dále se zvyšuje.
Zdraví obyvatel nepříznivě ovlivňují
nejen plynné škodliviny - oxid siřičitý,
oxid dusíku a uhlovodíky - ale i toxické
látky a těžké kovy, převážně
vázané na tuhý aerosol vypouštěný
hutními podniky. Tyto látky při dlouhodobém
působení na člověka snižují
jeho celkovou odolnost i proti rakovině, a proto dosud
přetrvávající a nevyřešené
otázky dalšího snížení prašnosti
jsou v ostravské aglomeraci jedny z nejdůležitějších.
Nemocnost na rakovinu plic, žaludku a tlustého střeva
je u mužů a žen v Ostravě a v okrese Karviná
podstatně vyšší než činí
celostátní průměr a tato nadále
vzrůstá.
Velmi nepříznivá je v kraji a zejména
v ostravské průmyslové aglomeraci situace
u chorob z povolání. Severomoravský kraj
se na celkovém počtu přiznaných chorob
z povolání v ČSR podílí téměř
41 %. Nejvíce se vyskytuje zaprášení
plic, onemocnění způsobená vibrací,
profesionální onemocnění kůže,
onemocnění z dlouhodobého nadprůměrného
jednostranného zatížení a poruchy sluchu
způsobené hlukem.
S pracovními podmínkami přímo souvisí
i invalidita. 22,8 % všech invalidních důchodů
a 21,8 % všech částečných důchodů
z celé ČSR je rovněž přiznáváno
v Severomoravském kraji.
Uvedené údaje dokazují jednoznačně,
že ostravská průmyslová aglomerace vyžaduje
z hlediska péče o životní prostředí
i z hlediska péče o zdraví lidu prvořadou
pozornost, srovnatelnou s řešením podobných
problémů v severních Čechách
a v Praze.
Uvedený stav není ani občanům našeho
kraje lhostejný. Dokazuje to průběh většiny
schůzí a zasedání i počty dopisů
občanů. V posledních letech se jimi zabývají
všechny stranické, státní, společenské
i hospodářské orgány a organizace.
Ke zlepšení životního prostředí
v kraji v období 8. pětiletky byla pro zlepšení
stavu přijata celá řada opatření.
Stav znečištění ovzduší
sleduje hygienická služba kraje pravidelnými
denními měřeními obsahu oxidu siřičitého
a tuhého aerosolu na 30 měřicích stanicích
v 9 lokalitách.