Česká národní rada 1986 – 1990

Slovo má poslanec Jan Škoda, připraví se poslanec Jaroslav Kolařík.

Poslanec Jan Škoda: Soudružky a soudruzi, v ústavně právním výboru jsme věnovali zvláště v poslední době otázkám ochrany a tvorby životního prostředí značnou pozornost. Přirozeně jsme se věnovali především otázkám řízení a problematice právních nástrojů péče o životní prostředí.

Společný zpravodaj soudruh akademik Rosický hovořil o některých zákonech, o normách a jejich dodržování či spíše porušování a zvláště se zmínil o zákonu o ochraně ovzduší.

Je zřejmé, že všechny problémy, které se v poslední době v oblasti životního prostředí nahromadily, není možno vyřešit pouze uplatněním legislativních prostředků. Právo je jen jedním z celé řady nástrojů, které socialistický stát uplatňuje při řízení ochrany a tvorby životního prostředí. Je to však nástroj nezastupitelný a nenahraditelný. Jeho nezastupitelnost spočívá v mocenské vynutitelnosti právních norem a ve schopnosti práva řešit konflikty a odstraňovat spory.

Péči o životní prostředí v našem státě upravuje značné množství právních předpisů jak federálních, tak i republikových. Zásadních norem je asi 90, přičemž však jen asi jednu pětinu z nich tvoří zákony. Značná část těchto předpisů nabyla platnosti ještě před federativním uspořádáním státu.

Soubor předpisů upravující tuto oblast je tedy rozsáhlý. Některé součásti tohoto souboru jsou plně vyhovující, některé vyhovují částečně a někde právní úprava zatím zcela chybí. Pro vládní orgány i pro zákonodárné sbory z toho vyplývá, že před nimi na úseku životního prostředí stojí velice náročná zákonodárná činnost.

Přes některé nedostatky a mezery lze však vcelku konstatovat, že současná právní úprava vytváří důležitou a celkem solidní základnu pro zabezpečení ochrany a tvorby životního prostředí. Autoritu právního řádu však snižují především dvě okolnosti:

1. Nepodařilo se nastolit potřebnou disciplínu a dodržování právních předpisů. Potřebné řídící a kontrolní orgány nejsou vždy vybaveny dostatečnými pravomocemi a nástroji, které by jim umožňovaly donutit organizace i občany k plnění příslušných norem.

2. V některých právních předpisech jsou stanoveny povinnosti, jejichž dodržování by bylo sice velice žádoucí, ale přesahuje současné technické či ekonomické možnosti naší společnosti, alespoň v současné době. Takovým typickým příkladem je zejména zákon číslo 138/1973 Sb., o vodách, který stanoví, že výstavba obytných souborů nových závodů a obdobných zařízení nesmí být schválena, povolena ani uskutečněna bez zabezpečení zneškodňování odpadních vod.

Uvedený zákon nabyl účinnosti 1. dubna 1975 a přitom od té doby byla snad ve všech krajích povolena výstavba celé řady stavebních souborů, u nichž uvedená podmínka splněna nebyla. Pokud by přitom bylo nekompromisně trváno na plnění v zákoně stanovených povinností, nemohla by se od 1. 4. 1975 uskutečnit téměř žádná nová bytová výstavba. Zabezpečení výstavby čistíren nebylo často v silách ani plánovacích, ani investorských organizací. Vláda České socialistické republiky povolila za 15 let platnosti tohoto vodního zákona tisíce výjimek. Teprve v poslední době povoluje vláda České socialistické republiky výjimky skutečně výjimečně.

Dlouhodobá nedostatečná účinnost zákona č. 138/1973 Sb. a některých dalších odborných předpisů by se proto měla stát důležitým poučením pro budoucí legislativní práce.

Při přípravě nových předpisů bude třeba účinněji než dosud zajistit koordinovanost a propojenost zákonů a norem správně právní povahy zajišťujících ochranu a tvorbu životního prostředí se zákony a normami hospodářsko právními.

I když například v novém zákonu o státním podniku je již několik paragrafů věnováno ochraně životního prostředí, je třeba myslet na otázky zajišťování životního prostředí i v dalších hospodářských normách, které se připravují. A dovolte mi, abych se v této souvislosti zmínil o určité obavě vyslovené našimi předními ekologickými odborníky, že hospodářská samostatnost podniků, samofinancování, chozrasčot a závislost odměny pracovníků na snižování nákladů mohou způsobit, že některé podniky se budou snažit dosáhnout svých cílů nejen intenzifikací výroby, organizací práce, ale i porušováním celospolečenských zájmů, zejména zájmů ochrany a tvorby životního prostředí.

Soudružky a soudruzi, domnívám se, že je svým způsobem pozoruhodné, že značné problémy v životním prostředí, o kterých zde hovoříme, se dosud příliš neodrážejí v praxi našich soudů. Případy, kdy se soudy zabývají řešením narušených vztahů v této oblasti, jsou spíše vzácné. Příčinou je zřejmě málo účinná úprava této problematiky v dosud platném trestním a občanském právu.

Trestní zákon ani zákon o přečinech nemají žádná ustanovení, která by byla vysloveně koncipována proti ohrožování a poškozování životního prostředí. V současné době se připravují významné novelizace těchto norem a v rámci toho je potřebné vytvořit ustanovení na ochranu životního prostředí před nadměrným znečišťováním fauny a flory atd., zkrátka všeho, co se týká životního prostředí.

Bude jistě vhodné také jako přestupek postihnout ohrožení životního prostředí znečišťováním nebo závažné porušování předpisů o ochraně životního prostředí, pokud takové konání nemělo závažnější škodlivé následky.

Současně je nutná i taková úprava, která by umožňovala postihnout jako trestné činy znečištění přírodních složek prostředí, případně závažné porušení příslušných předpisů, a to i pokud by šlo o jednání nedbalostní. Zřejmě by bylo nutné vytvořit novou skutkovou podstatu trestného činu. Pokud by však narušením životního prostředí byla způsobena těžká újma na zdraví či smrt nebo značná škoda na majetku či jiný závažný důsledek, bylo by zřejmě vhodné, aby v tomto smyslu byla upravena skutková podstata § 179 obecné ohrožení tak, aby bylo více zřejmé, že lze tento trestný čin vztáhnout i na taková jednání.

Kromě hrozby trestní sankcí je nutné podpořit i výchovné a všeobecně prevenční působení ustanovení trestního zákona. Při koncipování jednotlivých ustanovení tohoto zákona, věnovaných ochraně a tvorbě životního prostředí, musíme nevyhnutelně vycházet z těch mezinárodních dohod, jichž je Československo účastníkem.

Zajištění souladu našich československých právních, ale i technických a dalších norem, které upravují otázky ochrany a tvorby životního prostředí, obdobnými normami platnými v sousedních státech, bude stále významnějším úkolem zajištění účinné ochrany zájmů československých občanů i státu a vyžádá si také rozsáhlou mezinárodní spolupráci. O některých aspektech mezinárodní spolupráce zde již hovořila zpráva vlády.

V současné době se však vlivem ekonomických problémů mezinárodním standardům často spíše vzdalujeme. Pak například československé vozy, které Československo vyváží do západních zemí, budou vybavovány účinnými katalysátory, které snižují emise ve výfukových plynech. Pro domácí trh se počítá zatím pouze s vozy bez katalyzátorů, které produkují značné množství zdraví škodlivých látek. Domnívám se, že takováto praxe je z morálních, ale i politických důvodů dlouhodobě nepřijatelná.

Ještě větší rozdíl mezi objemem škodlivých výfukových plynů by mohl, nebudou-li přijata rychlá zásadní opatření, nastat i u dieselových automobilových motorů, uváděných do provozu u nás a ve státech EHS po roce 1992. při pokračování výroby dieselových motorů se současnou úrovní splodin by jejich vývoz na náročné trhy po roce 1990 byl buď velmi omezen nebo zcela vyloučen. Ekologie s ekonomií se tady zcela jasně spojují.

Spolupráce v některých otázkách životního prostředí je dnes skutečně celosvětová. Bylo zde již hovořeno o freonech a ve sdělovacích prostředcích jsme si mohli přečíst podrobnější zprávu o této záležitosti.

Na závěr bych se chtěl v této souvislosti zeptat soudruha ministra Hojera, jaký je náš další plánovaný postup v této věci, jak rychle budou nahrazovány spreje jinými technickými prostředky a jak se bude snižovat výroba freonů v Československu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Janu Škodovi. Slovo má poslanec Jaroslav Kolařík.

Od návrhové komise jste obdrželi projekt usnesení a bylo by dobré, kdybyste se k němu mohli ještě vyjádřit a připomínky předat našim pořadatelům.

Poslanec Jaroslav Kolařík: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, mám-li se vyjádřit k problematice životního prostředí, musím zdůraznit, že je velmi rozsáhlá. Z toho jen její část týkající se ochrany lesů, vod a ovzduší je dost široká a navíc složitá proto, že některé věci jsou dosud technicky neřešené a náprava negativních dopadů byla i v řadě případů nedoceňována.

Ne vždy se zde projevuje dost odpovědnosti, a proto přetrvávají nedostatky ve výstavbě čistíren vod i kouřových plynů, ne dost účinně se řeší recyklace vody v závodech, nezavádí se odpovídajícím tempem bezodpadové technologie atd.

Myslím, že tento problém není nutné rozvádět a dokládat. Hovořila o tom zpráva vlády, společný zpravodaj i další řečníci.

Chtěl bych jen upozornit na to, že tím, že neděláme dostatečná opatření k zachycování různých oxidů a pevných látek přímo u zdrojů, tyto se rozptylují ve vodách i v ovzduší. Zde pak jejich sledování je velmi obtížné a odstraňování velmi problematické.

V přípravě na dnešní jednání jsme provedli poslanecký průzkum, a proto mi dovolte, abych se zabýval některými poznatky, které jsme při průzkumu získali.

Především jsme navštívili středisko hydrometeorologického ústavu v Tušimicích. Zde se provádí monitorování imisí a signalizují inverze. Zde a v dalších 18 stanicích měří jen oxidy síry. Ostatní škodliviny, včetně oxidů dusíku, odhadují.

Viděli jsme zde snahu řešit problémy i určité fandovství k této práci. Musíme ale zdůraznit, že stanice potřebuje vybavit moderními přístroji.

Ovšem to, že nesledujeme a neměříme a hlavně neřešíme oxidy dusíku, je pravděpodobně závažnější než si možná myslíme. V současné době dost lidí má za to, že dusičňany ve vodách, potravinách atd. pocházejí z toho, že se dusičňany přehnojuje zemědělská půda. Je tomu opravdu tak?

Odhadem do našeho ovzduší je vypouštěno v ČSSR ročně 1,1 mil. tun oxidů dusičňanů. V ČSR to má být 820 000 tun.

Přepočteme-li toto množství na srážky, které jsou jediným zdrojem vody u nás, dělá to na 1 litr srážkové vody 13 - 19 mg v průměru. A to je myslím dostatečné množství, kterému bychom měli věnovat více pozornosti. A to platí nejen u nás, ale i v jiných státech, neboť vzduchové masy se pohybují i přes hranice.

Pokud jde o hnojiva, těch je co do množství zhruba polovina. Ale je tady jedna zásadní odlišnost od oxidů. Chemická forma dusíku v hnojivech je takového charakteru, že se stává součástí bílkovin v rostlinách, případně i jinde. Tuto vlastnost však oxidy nemají, a proto je nacházíme ve vodě i dalších roztocích, včetně roztoků v živých organismech. Eventuální nevyužitou část dusíku z hnojiv můžeme odhadovat na desetinu až dvacetinu vzdušných oxidů.

Možná, že by tato úvaha chtěla, aby byla znovu propočítána a promyšlena. Jde totiž o údaje, které dost dobře nejde přejít, jako by se nic nedělo.

Navíc nemám informace, že by i ve světě se tento problém řešil. Napadá mi v této souvislosti historie s ozónovou vrstvou. Léta jsme se dovídali, že je v ozónové vrstvě díra nad Antarktidou. A nyní posledního půl roku je z toho vážný světový problém.

Možná, že je to nesrovnatelné, ale množství oxidu dusíku ve vzduchu na 1 litr srážkové vody je dost vysoké, zvlášť uvážíme-li, že se toto množství na 1 litr zvyšuje odparem.

Měli bychom zjistit kvalifikovaněji, zda se kolem tohoto problému něco děje ve světě a případně rozvinout iniciativu na jeho řešení.

Dále jsme v rámci průzkumu navštívili povodí Ohře v Chomutově. I zde se postupně prosazuje nová technika. Ale je paradoxní, že Spolek pro chemickou výrobu má dokonalejší měřící přístroje než povodí a vodohospodářská inspekce. Ale ještě horší je to, že Spolek pro chemickou výrobu je nepoužívá na zlepšení čištění odpadních vod, ale především na řešení výše úplat za vypouštěnou odpadní vodu.

V povodí Ohře je celá řada problémů. Jsou zde elektrárny se spadem imisí, chemické továrny, doly, uranový průmysl, papírny, jatky apod. Je zde asi 220 současných znečišťovatelů vod. Navíc nutno zdůraznit, že v posledních letech roste počet havárií. Příkladně během letošního roku již bylo 10 havárií a z toho 9 ropných.

Jsou však i případy, že chemická výroba byla již zrušena, ale důsledky jsou patrny dodnes. Je to na našem území, ale např. také v NSR, kde na pramenech Odry byl závod na mořidla na bázi rtuti. Dnes ta výroba je zrušena, ale rtuť se stále vyplavuje do řeky.

V návaznosti na tuto problematiku bych chtěl upozornit, že jsme byli informováni, že úplaty za znečištění vody mají být součástí výrobních nákladů.

Bylo by pochopitelné, kdyby do výrobních nákladů byly zahrnuty náklady na čističku a na provoz čistíren, ale zahrnout sem i úplaty za znečištěnou odpadní vodu, se zdá nesprávné.

Myslím, že by se měla tato informace prověřit.

Na konci průzkumu jsme mohli zhlédnout snahu o zalesnění Krušných hor i jejich zazvěření. Viděli jsme, že se našel způsob, jak alespoň dočasně zabezpečit obnovu lesních porostů s jejich funkcemi.

Potěšitelné na tom je, že mimo fandovství lesáků začíná mít o další osudy lesů zájem i širší veřejnost. Projevuje se to brigádami, vyšší návštěvností i zájmem o výstavbu chat. Myslím, že je dobré, že se sem vrací život.

Na základě těchto poznatků jsme diskutovali o tom, že veřejné mínění se silně orientuje na problémy životního prostředí. Ale ne vždy si to uvědomují právě ti, kteří by měli realizovat opatření k jeho zlepšení.

Dále jsme uvažovali, zda je vhodné, aby národní výbory ukládaly pokuty navržené inspekcí. Dělá to dost problémů v další spolupráci národních výborů se závody. Myslím, že by to vyžadovalo zamyslet se nad tímto dosavadním způsobem řešení.

Také údajová měřicí technika je u nás roztříštěna, a proto se obtížně dávají zjištěná fakta dohromady pro správnou rozhodovací činnost. Zde by asi statistika měla přijít s návrhem, jak věci řešit.

Soudružky a soudruzi poslanci, XVII. sjezd KSČ vytyčil úkol rozhodněji řešit otázky životního prostředí. Jak ukazuje dnešní jednání i poznatky našeho výboru, ne vždy se postupuje dost rozhodně. Myslím, že zpráva vlády i naše poznatky ukazují východiska. Bude však třeba i v budoucnu tyto věci důsledně sledovat. Děkuji za pozornost. (potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Soudružky a soudruzi, sedíme zde se soudruhy nad jedním problémem. Ať to počítáme jak chceme, tak máme ještě deset diskutérů. V řadě případů se problémy opakují, v řadě případů se potencuje to, co už předtím někdo řekl.

Doporučuji na základě porady mezi místopředsedy, abychom podle původního plánu skončili diskusi v 17.30 hodin. Všichni, kdo by se nedostali do diskuse, by nám předali svá vystoupení. Budeme se jimi zabývat tak podrobně, jako těmi, které tu odezněly.

Byl bych rád, abyste se k tomu vyjádřili.

(Hlas z pléna: Doporučuji diskusi uzavřít.)

Souhlasíte s tím, abychom s diskusí pokračovali do 17.30 hodin? (Hlasuje se.)

Kdo je proti? (Tři poslanci.)

Abych to nezdržoval, budeme pokračovat v diskusi. Dalším na řadě je soudruh Josef Brisuda. Prosím, aby se ujal slova. Buďte tak laskaví a snažte se maximálně zkracovat svá vystoupení a především neopakovat to, co už bylo řečeno a nepodávat podrobné zprávy a údaje o jednotlivých volebních obvodech, protože podklady máme k dispozici. Tedy do deseti minut, jak je u nás zvykem. Prosím soudruha Brisudu.

Poslanec Josef Brisuda: Vážené soudružky a soudruzi, jsem z okresu Most, z okresu, který je v povědomí většiny obyvatel naší vlasti zapsán jako centrum těžby uhlí, energetiky a chemie. Jako okres poznamenaný povrchovou těžbou, takže mnohým připomíná měsíční krajinu, zahalenou do mlhy a smogu. Je na tom mnoho pravdivého, vždyť průmyslová produkce mého okresu jej řadí mezi nejvýznamnější okresy celé naší republiky. Požadavkům naší společnosti muselo ustoupit více jak dvacet vesnic a celé okresní město Most. Nelítostné jsou i dopady do životního prostředí a zdravotního stavu obyvatel.