Česká národní rada 1986 – 1990

Řešení prvých dvou problémů souvisí v rozhodující míře s rychlostí a důsledností, s jakou bude realizována plynofikace, odsíření a elektrifikace, a to nejen bezprostředně na území města, ale i v přilehlých výše položených oblastech ústecké kotliny a celé severočeské pánvi. Přes 45 % emisí oxidu siřičitého v ČSR vzniká v Severočeském kraji a dosavadní tempo přechodu na ušlechtilé zdroje energie neodpovídá vážnosti situace v čistotě ovzduší.

Řešení třetího cíle představuje v konkrétní podobě vymístění dalších chemických výrob z bezprostřední blízkosti obytné zóny a přísnou technologickou kázeň. Jedná se například o zrušení výroby siřičitanů a pyrosiřičitanů do roku 1995, změnu výroby kyseliny fluorovodíkové ve Spolchemii.

Splnění čtvrtého cíle nám rozhodujícím způsobem přiblíží elektrifikace hromadné dopravy, zavedení trolejbusu. Zásadní obrat však nastane až po změně dopravního systému a zajištění odklonových tras mimo město.

V poslední době se o životním prostředí v různých místech objevuje řada informací v tisku. Podle mého názoru se však příliš často setkáváme s nesprávně pojatými tendencemi, které do důsledku vzato posuzují míru závažnosti znečištění ovzduší v jednotlivých oblastech podle technického vybavení monitorovacího systému, nikoliv tedy podle závažnosti dopadu znečištěného ovzduší na zdravotní stav lidí. Je třeba především vycházet z porovnání situace ve srovnatelných lokalitách a vyvozovat závěry, které budou respektovat výrazné odlišnosti, třeba i ve dvou velmi blízkých místech. Nelze například charakterizovat situace ve městě podle výsledků měření na nejrušnější křižovatce, ale nelze dělat prognózu ve vztahu k obyvatelům města podle měření ve volné krajině.

Při odstraňování negativních vlivů na životní prostředí nemůže okres, ale ani Severočeský kraj být jediným garantem. Řadu z nich bude možno krýt z investičních fondů podniků. Je však nezbytné, aby při přerozdělení fondů ochrany ovzduší a vodního hospodářství byly úměrně směrovány prostředky tam, kde jsou odpady do ovzduší a vod vypouštěny a kde zdroje těchto fondů vznikají. Dosavadní praxe ve vodním hospodářství neodpovídá potřebě. Neměly by být problémy s finančním krytím výstavby čistírny odpadních vod pro krajské město ani na průmyslové odpadní vody podniků, když celkové poplatky jen v rámci okresu budou od letošního roku činit více než 200 mil. korun ročně.

Význam okresu a celospolečenský zájem na řešení životního prostředí v postižených oblastech musí, podle mého názoru, vést k tomu, aby rozhodující stavby byly zařazeny do republikového programu ekologických investic na 9. pětiletku. Mám na mysli jak ráznou plynofikaci krajského města Ústí nad Labem, tak pátou stavbu Trmické teplárny, druhou a třetí stavbu trolejbusové trati, čistírnu odpadních vod v Ústí nad Labem, čistírny v průmyslových závodech Spolchemie a Setuza a další připravované stavby.

Jako poslanec za Severočeský kraj proto oceňuji postup naší federální vlády, která podle svého programového prohlášení provádí rozhodující kroky k odstranění nahromaděných nedostatků v životním prostředí.

Ochrana životního prostředí vyžaduje dnes stejnou pozornost jako obrana a bezpečnost státu. Domnívám se však, že tomu vůbec neodpovídají nástroje řízení vývoje naší společnosti v této oblasti. Proto jsme se také při jednání našeho výboru pro plán a rozpočet vraceli ke kritickým připomínkám, které poslanci vznášeli již v souvislosti se zřízením ministerstva vnitra a životního prostředím. K otázkám kompetencí, odpovědnosti, ale také ke stanovení reálných nástrojů pro uplatňování kompetencí je třeba se, podle mého názoru, urychleně vrátit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Haně Trojanové. Slovo má předseda vlády České socialistické republiky soudruh František Pitra. Připraví se poslanec Jan Škoda.

Předseda vlády ČSR František Pitra: Dovolte mi, vážené soudružky a soudruzi, uvést několik poznámek k dnešnímu mimořádně závažnému jednání České národní rady.

Aniž bych předcházel diskusi 11 přihlášených poslanců myslím, že už teď mohu jménem vlády i svým poděkovat za vysoce kvalifikovaný a také vysoce náročný přístup České národní rady k tak politicky citlivé otázce, jakou je ekologie. Pro vládu, která si je vědoma své odpovědnosti za aktivní přístup k řešení neutěšené situace, je přístup poslanců, jehož jsme byli svědky při jednání výborů a zejména dnes, na zasedání České národní rady, velkou pomocí. A to říkám naprosto upřímně a neformálně.

Chci vás, soudružky a soudruzi ubezpečit, že ve vládě pečlivě projednáme závěry dnešního zasedání, usnesení, které je připraveno, je pro nás závaznou orientací pro efektivnější práci v této oblasti. Všechny racionální náměty, které zde byly nebo budou vzneseny, pochopitelně využijeme, na kritické připomínky dáme konkrétní odpovědi.

Aniž bych opakoval moto, se kterým začínal své vystoupení soudruh akademik Rosický, chci i já zdůraznit, že budoucí pokolení budou naši generaci skutečné hodnotit podle toho, v jakém stavu jsme jim zanechali jednotlivé složky přírodního prostředí, které tvoří samu podstatu lidské existence.

Situace je, bohužel, natolik vážná, že nejde zdaleka jen o budoucí generace, ale jde o naše děti, o naše vnuky, o zdraví všech našich spoluobčanů.

Musíme vyvinout společně velké úsilí, abychom zastavili všeobecnou ekologickou krizi, abychom přešli k politice koncepčního zlepšování a optimálního vytváření zdravého životního a pracovního prostředí, abychom zachovali a soustavně zlepšovali biologický fond na této zemi, snižovali hladinu hluku, znečišťování vod a ovzduší, dokázali racionálně využívat chemii, bez které nelze zabezpečovat výživu lidí, v našem zemědělství, lesnictví, abychom zvládli probíhající erozi zemědělské půdy apod.

To všechno musí být doslova každodenním obsahem naší praktické politiky, máme-li v nejbližších letech změnit stav, který pro Československo rozhodně není nijak příznivý.

Není tajemstvím, že my spolu s NDR a Polskem patříme mezi země s nejvíce poškozeným životním prostředím v Evropě.

V uplynulých desetiletích došlo na celém území našeho státu k prudkému zhoršení všech složek životního prostředí. Ztráty, které v důsledku toho vznikají, odhadují odborníci zhruba na 5 - 7 % vytvořeného národního důchodu. Ale podstatné je to, co vzniká na zdraví našich spoluobčanů.

Už zde bylo řečeno, že jsme zejména v 8. pětiletce podstatně zvýšily objem investic, ale je třeba také říci zcela otevřeně, že ve vyspělých zemích je do této oblasti směrováno 4 - 7 % celkových objemů investic a u nás zhruba kolem 2 %.

Příliš dlouho jsme podceňovali narůstání ekologických problémů, přehlíželi důsledky prudkého rozvoje ekonomiky založené na extenzívním využívání přírodních zdrojů.

A stejně tak je třeba říci, že všechny tyto negativní jevy se zvlášť vyostřily právě v podmínkách naší ČSR. Například měrné emisní zatížení v ČSR představuje 12,8 tun pevných úletů proti asi 8 tunám na kilometr ročně v SSR. Pokud jde o emisní zatížení SO₂ - v ČSR kolem 27,4 tuny, na Slovensku 15,3 tuny. A mohl bych uvádět srovnání pokud jde o stav našich lesů apod.

Není tedy třeba zdůrazňovat, že v celkové ekologické politice musí nastat v tomto směru skutečně zásadní obrat.

Chci vás, soudružky a soudruzi, také ubezpečit, že české vládě je zřejmé, že při hodnocení situace na tomto úseku zdaleka nestačí výčet přijatých usnesení a projednaných dokumentů Bylo jich přijato za poslední tři roky více než 50. I mně se nabízí otázka, k čemu jsou všechna ta usnesení, když se stav výrazně nemění? Je to pochopitelně složitý problém.

S řadou soudruhů jsem konzultoval příčiny neúspěšného řešení problémů, abych si sám objasnil proč usnesení přijímaná v minulosti nebyla účinná, proč se nám nepodařilo zajistit soulad mezi ekonomickým rozvojem a stavem životního prostředí.

Jednoznačně se ukazuje, a dnešní jednání ČNR to plně potvrzuje, že měnit existující stav znamená především odstranit základní ekologické bariéry sociálně ekonomického rozvoje. A ty spočívají především v celkové struktuře ekonomiky, dosud zatížené i neúměrným extenzívním vývojem.

Přednostně musíme řešit především nešetrné nadměrné čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů, snižovat vysokou materiálovou, energetikou náročnost výroby, rychleji měnit strukturu palivo-energetických zdrojů.

Všichni musíme dbát - a vláda pochopitelně především ale i všechny ostatní struktury našeho hospodářského a společenského života - aby negativní vlivy složek životního prostředí, tj. znečištěného ovzduší, vody, intoxikované půdy, nepoškozovaly zdraví našich občanů, abychom zastavili rostoucí podíl škodlivých látek v potravinářských a zemědělských výrobcích, zajistili dostatek zdravé pitné vody, postarali se o likvidaci znečišťování našich toků, nepřipouštěli další výjimky z vodního zákona, pečovali o zlepšování stavu lesních porostů i krajiny jako celku a zlepšili péči o půdní fond.

To všechno jsou úkoly, které nám pomohou změnit i hodnotovou orientaci našich občanů, zlepšit jejich vztah ke společenským hodnotám, zajistit zdravé podmínky pro život.

To všechno jsou úkoly zásadního charakteru. Máme zpracovanou koncepci, jak celou tuto mimořádně složitou a náročnou oblast řešit. Abychom tyto úkoly mohli reálně zvládat, musíme stejně tak rozpracovat a realizovat ucelený soubor organizačních, ekonomických, legislativních, plánovacích i kontrolních pravidel, kterými budeme politiku ochrany a tvorby životního prostředí skutečně aktivně řešit.

Vláda je dosud dlužna rozpracování jednotné ekologické politiky, která by naplňovala v této oblasti i záměry směrnice k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu.

Musíme v co nejkratší době vytvořit podmínky pro účelné integrované a komplexní řízení péče o životní prostředí.

Musím říci i sebekriticky, že jsme sice vytvořili ministerstvo vnitra a životního prostředí, ale do vytvoření skutečného průřezového ústředního orgánu pro ekologii zatím mnoho a mnoho věcí chybí. Průřezový ústřední orgán pro otázky ekologie má smysl jen tehdy, pokud bude skutečně kompetentní, vybavený vysokými pravomocemi a pokud také odstraní dosavadní roztříštěnost v organizační struktuře péče o životní prostředí, jak se právem ukázalo i na dnešním zasedání a jak se promítá i do závěrů jednání České národní rady. Myslím, že neujasněnost a roztříštěnost v dělbě práce ve státní správě je také jedna z velmi vážných příčin, proč se nám nedaří otázky ekologie účinně řešit.

Řešení problémů mnoho neprospěje práce inspekcí zaměřená pouze na zjišťování závad, byť by byly sankce sebepřísnější. Zkušenosti, které jsme získali z kontroly plnění ekologického programu, nám ukázaly, jak potřebné je soustavně kontrolovat přípravu a realizaci plánovaných ekologických akcí.

V oblasti ekologie mnoho dlužíme i pokud jde o vytváření podmínek k poskytování nezbytných inženýrských činností, i když v řadě oblastí máme už pozitivní zkušenosti. v podmínkách přestavby musí sehrát velmi výraznou roli v řešení ekologických problémů ekonomická pravidla, nástroje založené na účelné funkční stimulaci hospodářských organizací tak, aby se otázky ochrany prostředí každé hospodářské organizaci skutečně vyplatily, tzn. zavést ekonomickou stimulaci, ale i odvody a sankce za poškozování složek životního prostředí tak, aby to byly skutečně sankce účinné. A tyto prostředky je možno potom sdružovat ve Fondu životního prostředí, který by sloužil dotační politice centra na ekologické investice a na státní zakázky, které v této oblasti zřejmě budou nezbytné.

Část toho fondu bude zřejmě správné ponechat národním výborům tak, aby byla výrazně posílena jejich úloha, zvýrazněn územní princip při řešení problémů životního prostředí.

Tyto naznačené kroky v oblasti komplexní politiky vlády, kterou chceme připravit, vycházejí z pojetí, že ekonomický rozvoj musí být v souladu s ekologickými účinky.

Budeme nekompromisně převádět odpovědnost za znečišťování životního prostředí na výrobce a vyžadovat nesrovnatelně tvrdší postih viníků za porušování.

Je asi logické, že součástí této komplexní politiky musí být komplexní pojetí ekologické výchovy, zapojení všech občanů do řešení problémů životního prostředí, jak bylo také zdůrazněno v diskusi. Soudruh Brejha hovořil o tom, že výchova musí být spojena s praktickou činností.

Zpráva naší vlády, kterou přednesl soudruh Jireček, ukázala na východiska, jak dnešní stav v ČSR postupně zlepšovat. Jsem ve funkci předsedy vlády zhruba šest měsíců. Za tu dobu jsme projednali také řadu velmi závažných dokumentů. Především jsme chtěli objektivně zjistit, v jaké jsme situaci po třech letech pětiletky. Nebylo to, soudružky a soudruzi, rozhodně příjemné zjištění. Mám na mysli zejména hluboké neplnění cílů ekologického programu, vážné nedostatky, které existují v projekční přípravě, v technologickém zabezpečení plánovaných ekologických staveb. Z plánovaných 5 miliard ekologických akcí na první tři roky pětiletky na území ČSR zůstalo nesplněno téměř za půl miliardy akcí, tzn. plnění na 91 %, přitom na zbývající dva roky pětiletky zůstávají k realizaci akce zhruba za 7 miliard. A to není rozhodně jednoduchý úkol.

Nemusím zdůrazňovat, že důsledky tohoto stavu pociťují především naši spoluobčané, a to zejména v ekologicky nejpostiženějších oblastech. A navíc je třeba přiznat, že spokojit se s uvedeným zjištěním by rozhodně nepřispělo ani - řeknu otevřeně - k mezinárodní prestiži naší republiky, pokud jde o plnění mezinárodních závazků, které jsme na sebe převzali. Realizovat např. záměry odsíření stávajícím tempem - říkám to zcela záměrně i přesto, co říkal soudruh Jireček ve zprávě vlády, v níž charakterizoval stanovisko FMPE - tak do roku 1995 splníme závazek, který jsme na sebe vzali, zhruba z 80 %. A s tím se rozhodně nemůže smířit. Splnit závazek tedy znamená urychlit projektovou přípravu a výstavbu dalších hlavních zdrojů znečištění. Nechci je vyjmenovávat.

Jak už zde bylo řečeno, pro životní podmínky obyvatel naší republiky má významnou úlohu likvidace nízko emitujících zdrojů.

Myslíme si, že v tomto směru vláda v posledních dnech přijala řadu závažných opatření, která předkládáme k projedná ní a ke schválení do federální vlády. Je to vzpomínaný dokument o řešení ekologických problémů hlavního města Prahy a stejně závažný materiál k ekologické problematice Severočeského kraje, kde myslím, že soudružka Trojanová najde odpověď na řadu oprávněných připomínek, které vznesla v diskusi.

Praha a severní Čechy jsou bezesporu jednoznačné priority, ale řešit je třeba i řadu nazrálých problémů v dalších místech republiky. Už zde byla řeč o Přerově, severní Moravě, středních Čechách, Kladně, Berouně atd. atd.

Nemusím zdůrazňovat, že půjde o ekonomicky mimořádně náročné akce, které si vyžadují realizovat mimořádná opatření v oblasti materiálně technického a kádrového zabezpečení. Jsme si vědomi obtížnosti úkolů zajistit dostatek finančních prostředků a koneckonců i dodavatelských kapacit na realizaci všech potřeb životního prostředí. Na celou naši ekonomiku, na mobilizaci nezbytné tvorby zdrojů to klade skutečně mimořádné nároky. Ale ustoupit v této oblasti rozhodně nemůžeme. O to větší úsilí musíme věnovat důslednému prosazování linie vysoké efektivnosti ekonomiky jako základní podmínky potřebné tvorby těchto zdrojů.

Uváděli jsme některá konkrétní čísla pokud jde o podíl ekologických investic v ostatních zemích Evropy, ale podle mého názoru neméně závažné je i srovnání mezi Českou a Slovenskou socialistickou republikou. V 6. pětiletce na ekologické investice, tzn. na ovzduší, vodu, odpady jsme věnovali 0,52 % z celkového objemu investic, na Slovensku 0,94 %, což je téměř dvakrát tolik, v 7. pětiletce na Slovenku 1,7 %, v českých zemích 0,9 %, o situaci v 8. pětiletce zde již byla některá čísla uváděna.

To všechno nás vede k tomu, že právě v současném období přestavby musíme nalézt vhodná opatření, finanční prostředky i dodavatelské kapacity, abychom zanedbané problémy životního prostředí v České socialistické republice byli s to úspěšně řešit. Ze to nebude cesta jednoduchá, nemusím zdůrazňovat. Těžko ale lze prolongovat staré administrativně direktivní přístupy. I v této oblasti plánu musíme hledat cesty, jak vhodnou ekonomickou stimulací, odvodovou politikou zajistit dostatek prostředků, plně využít nástrojů, které stanoví směrnice k přestavbě hospodářského mechanismu.

Kritické ocenění stavu životního prostředí, které jsme České národní radě předložili, vyúsťuje ve východiska, tvořící základ nových přístupů. To zabezpečí, aby výrobní aktivity neohrožovaly, nepoškozovaly přírodní rovnováhu, aby se péče o tvorbu a ochranu životního prostředí stala skutečně celospolečenským, nealternativním úkolem tak, jak to stanovil XVII. sjezd naší strany i následná zasedání ústředního výboru.

Chci vás, soudružky a soudruzi poslanci ubezpečit, že vláda České socialistické republiky je si vědoma složitosti současné situace i náročnosti úkolů, které ji v této oblasti čekají. Je rozhodnuta vykonat vše, co je v jejích silách, aby za aktivní účasti občanů České socialistické republiky, podniků, organizací, kteří pracují v teritoriu České socialistické republiky, národně i federálně řízených, dosáhla v dohledné době reálné změny současného neuspokojivého stavu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji předsedovi vlády České socialistické republiky soudruhu Pitrovi.