4. U zemědělské výroby se zaměříme
na racionalizaci vkladů živin, pesticidů a
pohonných hmot, na snižování ploch ohrožených
erozí a snížení celkových energo-materiálových
vkladů.
5. Ve spolupráci s federálně řízenými
výrobními odvětvími budeme usilovat
o splnění mezinárodního závazku
snížit celkové emise oxidu siřičitého
v ČSR na 1,5 mil. tun za rok a emise tuhých látek
pod 0,7 mil. tun za rok.
6. Při hospodaření s odpady budeme omezovat
jejich skladování a dbát o jejich celkové
využití jako druhotných surovin, vycházejíce
z toho, že každý producent odpadů musí
odpovídat za jejich nezávadnou likvidaci nebo využití.
Hlavním cílem naší dlouhodobé
strategie je celková ekologizace společenského
reprodukčního procesu, která podle provedených
rozborů a prognóz dalšího rozvoje národního
hospodářství se v nejbližší
etapě, tj. v příštích 10 letech,
promítne do zlepšení stavu životního
prostředí asi z 20 %.
Nepůjde vše najednou a bude to záviset na tom,
jak se nám podaří realizovat program ekologických
investic. Pětiletku od pětiletky se zvyšuje
zhruba na dvojnásobek jejich objem vkládaný
do životního prostředí. V 6. pětiletce
to z celkového objemu investic do národního
hospodářství v ČSR představovalo
0,52 %, v 7. pětiletce již 0,98 % a v 8. pětiletce
je to již 1,07 %.
Pro 9. pětiletku se uvažuje opět se 100 procentním
nárůstem objemu investic, a tak se dostáváme
zhruba ke 4 %, což je rozsah, který již odpovídá
hodnotám, které na životní prostředí
dávají i vyspělé průmyslové
státy. Navíc v současné době
je každoročně věnována jedna
miliarda korun na menší akce ve prospěch životního
prostředí v rámci svépomocné
výstavby, kde pozitivní roli sehrávají
národní výbory a společenská
organizace Národní fronty.
Jsme si vědomi, že klíčovou otázkou
tzv. "velkého životního prostředí"
je především zabezpečení ekologických
investičních akcí. Ministerstvo nitra a životního
prostředí provedlo prověrku, ze které
vyplynulo, že na objem 11,9 mld Kč v 8. pětiletce
je ohroženo plnění o 1,8 mld Kč. Ke
zmírnění propadu jsou zařazovány
ještě do plánu roku 1989 a 1990 další
akce, pokud jsou projekčně, dodavatelsky a finančně
připraveny.
Závažnost spočívá v tom, že
za uplynulé tři roky pětiletky bylo v objemech
prací realizováno na ekologických investicích
pouze 4,5 mld. Kč, což je necelých 38 % z celkového
úkolu 8. pětiletky. Nebylo zahájeno 25 plánovaných
staveb a jejich přesun do dalších let vyvolá
vysokou kumulaci objemů v posledních letech 8. pětiletky
a v 9. pětiletce.
Vlády ČSR a ČSSR analyzovaly příčiny,
vyslovily nespokojenost ústředním investorům
za nedostatky v přípravě ekologických
investic a přijali řadu opatření,
která umožňují zlepšit současný
stav a připravit se na předpokládané
mnohem vyšší úkoly 9. pětiletky.
Situace ukazuje, že je nezbytné v podmínkách
přestavby hospodářského mechanismu
do řešení problémů životního
prostředí vnést jednotný pevný
řád, racionálně funkční
uspořádání a vysokou odbornost, stanovit
ekonomická pravidla a volit formy pružného,
politického akčního sjednocování
širokého okruhu společenských sil.
Že nejde ze strany české vlády v řešení
životního prostředí o proklamační
projevy, svědčí řada přijatých
konkrétních opatření. Například
k ostravsko - karvinské aglomeraci, k ekonomickému
a sociálnímu rozvoji vybraných území
při západní hranici ČSR, ke komplexnímu
rozvoji Krkonoš, opatření k zásadnímu
rozsahu kvality a údržby bytového fondu v 9.
pětiletce v ČSR ve výši 24,3 mld Kčs,
k řešení současného stavu některých
vybraných městských a památkových
rezervací, prohloubení komplexní péče
o lesní a vodní hospodářství,
ochranu ovzduší v ČSR atd.
Prakticky na každém zasedání vlády
se projednává problematika, která se vztahuje
k ochraně a tvorbě životního prostředí
v naší republice. Chtěl bych ujistit, vás,
poslance, že jsme si plně vědomi, že nejde
o počet usnesení, ale o jejich realizaci a především
o výsledky, kterých bude dosaženo.
Pozitivní je například to, že minulý
týden jsme ve vládě projednávali zprávy
federálního ministerstva paliv a energetiky a odsouhlasili
opatření zejména k řešení
čistoty ovzduší v nejpostiženějších
oblastech ČSR, tj. v Severočeském kraji a
hl. m. Praze, kde již v 9. pětiletce bude zajišťována
rozsáhlá plynofikace a teplofikace zvýšeným
využitím zemního plynu, zejména u malospotřebitelů
a v domácnostech.
Počítá se s rozšířením
centrálního zásobování teplem
a výraznou změnou struktury spotřeby paliv
a energie, která umožní výrazně
zlepšit stav životního prostředí.
Předložená opatření federálního
ministerstva paliv a energetiky představují významný
přínos k likvidaci znečištění
přízemní vrstvy atmosféry, dále
jsou zajišťována opatření pro odsiřování
spalin a určitý útlum výroby elektrické
energie v elektrárnách na pevná paliva, včetně
využití elektrárenských provozů
pro centrální zásobování teplem.
O náročnosti řešení problémů
životního prostředí v hl. městě
Praze a v Severočeském kraji svědčí
rozsah investičních prostředků, který
jen z hlediska zajištění zlepšení
čistoty ovzduší činí pro 9. a
10. pětiletku téměř 39 mld Kčs.
Jen z uvedeného vyplývá, jaký nastal
v poslední době pozitivní obrat v posuzování
otázek životního prostředí jak
federální, tak českou vládou, kdy
je zcela zřejmá snaha aktivně a energicky
plnit programová prohlášení vlád.
Svědčí o tom také iniciativa předsedy
vlády ČSSR soudruha Adamce pozvat předsedy
vlád sousedních států na neformální
přátelské setkání k posouzení
možnosti spolupráce v oblasti společných
zájmů životního prostředí.
Uskutečněná jednání náměstků
ministrů životního prostředí
a expertů 13. a 14. března t. r. v Praze byla jednou
z příprav pro toto vrcholné setkání
a přinesla již praktické výsledky.
Dobrým příkladem rozvoje sousedských
vztahů byla i návštěva předsedy
vlády ČSR soudruha Pitry v Bavorsku a uspořádání
výstavy o životním prostředí
ČSR v Coburgu. Setkání s předsedou
bavorské vlády a dalšími čelnými
představiteli vlády ukázala na možnosti
spolupráce.
Potvrdilo se, že otázky životního prostředí
vyžadují širokou mezinárodní spolupráci
a jsou sjednocující myšlenkou mezi státy
s různým společenským zřízením.
Dochází k výměnám zkušeností,
prohloubení vzájemného pochopení směřující
k splnění tužby všech lidí žijících
ve střední Evropě, aby žili ve zdravém
prostředí a zanechali příštím
generacím pro život schopnou přírodu.
Soudružky a soudruzi, vážení poslanci,
ve zprávě vlády, kterou obdržíte,
je vyjádřen rozbor současného stavu
jednotlivých složek životního prostředí
s naznačením tendencí vývoje. Byli
jsme si vědomi, že každá ze složek
a činností by si vyžadovala samostatnou zprávu
a hodnocení, což není z hlediska rozsahu problematiky
možné.
Dovolte mi proto, abych na některé hlavní
problémy upozornil a charakterizoval jejich řešení.
Splnění mezinárodního závazku
odsiřování spalin, který byl přijat
v roce 1985 v Helsinkách, kromě již uvedeného,
bude podle posledních informací z federálního
ministerstva paliv a energetiky možno přes značné
obtíže splnit útlumem výroby elektrické
energie v elektrárnách na fosilní paliva,
nástupem jaderné energetiky v Mochovcích
a Temelíně, racionalizací spotřeby
paliv a energií v důsledku strukturální
přestavby a realizací odsiřovacích
zařízení.
Znečišťování ovzduší
tuhými emisemi bylo maximální v 60. letech.
Od té doby má sestupný trend, a to jako výsledek
účinnějšího zachycování
u nových zdrojů a plnění programu
rekonstrukce odlučovačů.
K časovému horizontu rok 2000 je možno předpokládat
i pokles emisí oxidu dusíku asi o 15 až 20
% vlivem strukturálních změn v palivo-energetické
základně a zásahů do spalovacích
režimů kotlů.
Analýza struktury znečištění
vod ukazuje, že hlavní podíl znečištění
je vypouštěn z městských aglomerací,
tj. 65,4 %, zatímco podíl průmyslu činí
22,2 % a zemědělství a průmyslu výživy
12,4 %. Bilanci vypuštěného znečištění
podstatně ovlivňují krajská a okresní
města, která mají buď čistírny
odpadních vod přetížené jako
Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, České Budějovice,
Liberec, nebo nemají žádné jako Ústí
nad Labem, Hradec Králové, Pardubice, Děčín,
Kolín a další. Pozitivní je to, že
některé z nich se již staví, nebo se
k výstavbě připravují.
Zatížení přírodního prostředí
vyvolává i zvýšenou nutnost ochrany
podzemních vod. Podzemní voda činí
v současné době v České socialistické
republice z celkové dodávky pitné vody veřejnými
vodovody 45 % a je výhradním zdrojem pro 2 milióny
obyvatel zásobovaným ze studní.
Ke zlepšení čistoty vod v České
socialistické republice bude vláda usilovat o realizaci
dalších, jak investičních, tak i neinvestičních
opatření. Nadále bude podporována
výstavba malých čistíren odpadních
vod v akci "Z" a vytváření podmínek
pro jejich odborné provozování. Bude posouzena
i účinnost systému úplat a sankcí
za nakládání s vodami a za nedostatky v péči
o čistotu vod. Zpřísní se posuzování
žádostí o poskytování výjimek
z vypouštění odpadních vod odchylně
od ustanovení zákona o vodách s cílem
jejich postupného odstranění.
Na březnovém zasedání vlády
České socialistické republiky k lesnímu
a vodnímu hospodářství a k ochraně
ovzduší byla přijata opatření
zaměřená na zlepšování
jakosti pitné vody, zvýšení péče
o pásma hygienické ochrany, důsledné
dodržování povinností uložených
zákony, posílení inspekční
činnosti, uplatňování regulačních
opatření v období nepříznivých
meteorologických situací, dobudování
integrovaného monitoringu hlavních složek přírodního
prostředí, zajištění dostatku
hnojit a Pesticidů pro ochranu lesů apod.
Lesy představují pro tvorbu a ochranu životního
prostředí základní stabilizační
faktor. Jejich mnohostranná funkce produkční,
půdoochranná, vodohospodářská,
rekreační, krajinotvorná - je nezastupitelná.
V evropském měřítku jsou lesy v České
socialistické republice značně poškozeny
civilizačními vlivy.
Přesto, že podstatné zmírnění
nepříznivých vlivů na lesní
hospodářství souvisí s odstraněním
znečišťování ovzduší,
vláda České socialistické republiky
bude zajišťovat opatření související
s celkovou péčí o lesní porosty, jejich
ošetřování, zabezpečování
odolnějších druhů pro novou výsadbu
a urychlenou obnovu odumírajících lesů.
Bude dbát o komplexní ochranu lesní půdy
před vodní a větrnou erozí, která
se s odmíráním lesních porostů
zvyšuje, zejména v pramenných oblastech našich
hor a zaměří se na realizaci opatření
uvedených v české koncepci k ochraně
lesa, tj. na vývoj a dovoz vhodných mechanizačních
prostředků pro lesní hospodářství,
na optimalizaci využívání dřevní
hmoty, na zajištění dostatku vápenatých
hnojiv, vhodné meliorační úpravy,
na intenzivní péči o genofond lesních
dřevin.
Významná opatření jsou prováděna
při zalesňování imisních holin
a zachování cenného genofondu lesních
dřevin a při urychlené rekonstrukci lesních
porostů, v souladu s odvětvovou koncepcí
lesního hospodářství, která
je důsledně realizována.
Ve vývoji zemědělského půdního
fondu se v posledních letech projevují příznivé
tendence pokud jde o úbytky orné půdy pro
výstavbu. Zpřísnění postupu
při záborech půdy a komplex provedených
legislativních opatření na tomto úseku
umožňuje zvýšit péči o kvalitativní
otázky. Řešit její plné využívání
a zúrodňování při současném
zdůraznění funkce půdy jako krajinotvorné
složky životního prostředí.
Uplatnění průmyslových hnojiv se stabilizuje
na dosavadní úrovni přibližně
260 kg čistých živin na hektar a nepředpokládá
se zvýšení přes 280 kg čistých
živin na hektar. Významným úkolem je
realizovat opatření, která umožňují
snížit energo-materiálové vklady do
zemědělské produkce a zajistit důslednou
aplikaci zásad diferencované péče
o krajinu v územně plánovací dokumentaci,
v koncepci urbanizace a v ekologickém generelu České
socialistické republiky.
Pozitivní opatření se již rozvíjejí
ke snížení vodní a větrné
eroze zemědělské půdy vhodnou volbou
agrotechnických programů a lze očekávat,
že bude výrazně sníženo erozivní
ohrožení zemědělské půdy,
které činilo v nedávné době
49 % celkové výměry zemědělského
půdního fondu.
Stojíme před řešením vážných
problémů při péči o horninové
prostředí, které je neúměrně
zatíženo neřízenými skládkami
odpadů. Skládky byly většinou budovány
bez znalosti geologických a hydrogeologických poměrů.
Na území České socialistické
republiky vzniká ročně cca 2,6 miliónů
tun komunálních odpadů, to znamená
na jednoho obyvatele 260 kg. Z celkového množství
je 70 % organizovaně sváženo, ale jen 6 % spalováno,
kompostováno či jinak využíváno.
Průmyslových odpadů vzniká na území
České socialistické republiky ročně
157 miliónů tun, bez skrývky z povrchové
těžby hnědého uhlí. Největší
část těchto odpadů tvoří
odpady z výroby tepla a energie, a to 23 %, a z výroby
stavebních hmot a stavební výroby 25 %, ve
zpracovatelském průmyslu asi 10 %. Využíváno
je cca 40 % vznikajících průmyslových
odpadů.
Nezbytné je zajistit souhrnnou evidenci skládek
z hlediska jejich vlivu na prostředí, jejich následného
využití jako zdroje druhotných surovin a omezení
možností pro využití území
těchto skládek pro jiné účely.
Vláda nepřipustí takové hospodaření
s odpady, které bylo kritizováno na jednání
výboru České národní rady,
například na skládce SONP Kladno v Buštěhradu
nebo na skládce Spolku pro chemickou a hutní výrobu
v Chabařovicích, kde byly ukládány
toxické odpady.
S uvedenými úkoly souvisí další
zvyšování objemu separovaného sběru
surovin, rozšiřování sítě
výkupen sběrných surovin a rozšiřování
vykupovaného sortimentu a řešení cenových
relací mezi prvotními a druhotnými surovinami.
Značné investiční nároky budou
spojeny s budováním středisek pro nezávadnou
likvidaci toxického odpadu, spaloven tuhého komunálního
a průmyslového odpadu s vícestupňovým
čištěním, jako bylo schváleno
pro Prahu a s využitím tepelné energie, třídících
a zpracovatelských závodů tuhého komunálního
odpadu a s výstavbou řízených skládek.
Vláda proto bude vyžadovat od národních
výborů, aby důsledně sledovaly vznik
a způsoby zacházení s odpady všeho druhu
v jejich územních obvodech a aby jako správcové
území také pomáhaly vytvářet
podmínky pro racionální využívání
odpadů a pro ekonomicky únosné a ekologicky
nezávadné ukládání nevyužitelných
odpadů.
Další opatření budou zaměřena
na vydání zákona o hospodaření
s odpady a druhotnými surovinami, rozvoj informačních
systémů o hospodaření s odpady, vytvoření
soustavy finančně ekonomických nástrojů
motivujících výrobce k omezování
vzniku odpadů a jejich vyššímu zhodnocování.
Negativní vlivy na životní prostředí
vyplývají také z technické úrovně
dopravních prostředků i dopravních
cest. Při odstraňování nedostatků
na tomto úseku se vláda České socialistické
republice zaměří na zvyšování
nároků na výrobu a dovoz vozidel, která
budou ekologicky vhodná a budou respektovat zpřísněné
normy. Výrazně se již podařilo snížit
obsah olova v benzinech. Bude dbáno na pravidelné
povinné prověřování technického
stavu vozidel a na údržbu, jejich kvalitu a prodlouženou
životnost komunikací, na důslednější
omezování těžké nákladní
dopravy v městech a zavádění elektrické
trakce v městské hromadné dopravě
na úkor autobusů.
Politiku v ochraně přírody zaměří
vláda na komplexní pojetí ochrany přírody
tak, aby byla udržována ekologická rovnováha
v přírodním prostředí a posilována
ekologická stabilita krajiny. Při ochraně
přírody nemůže jít jen o péči
o chráněná území, ale o její
provázanost s územním plánováním,
rozmisťováním investic, s respektováním
podmínek daného území.
V České socialistické republice je 34 tisíc
nemovitých kulturních památek, 33 % z tohoto
počtu vyžaduje celkovou rekonstrukci a 7 % z nich
je v havarijním stavu. Řešení vyžaduje
všech 35 dosud prohlášených městských
památkových rezervací.
Zajištění péče o kulturní
památky musí být úkolem především
národních výborů. Půjde o prohloubení
památkové péče v návaznosti
na koncepci urbanizace a vývoje osídlení,
která ovlivňuje využití všech druhů
památek a jejich souborů.
Vyřešení současných problémů
životního prostředí si vyžaduje
rozvoj, zkvalitňování výchovy dětí
a mládeže, ekologické výchovy dospělých,
která je východiskem pro odpovědné
přístupy v místních i oblastních
podmínkách a je předpokladem pro další
vědeckotechnický a civilizační rozvoj
a spokojený život obyvatel.
Poslanecké průzkumy, uskutečněné
Českou národní radou, ukázaly na významnou
úlohu národních výborů v péči
o životní prostředí. Jako správci
svěřeného území mají
rozhodující úlohu při tvorbě
a ochraně životního prostředí
a při racionálním využívání
přírodních zdrojů, které se
na jejich území vyskytují. Je třeba
zdůraznit, že ekologický program musí
mít každá výrobní i nevýrobní
organizace. Národní výbory musí z
těchto programů vytvořit teritoriální
pohled na řešení situace a zajistit tak žádoucí
harmonický rozvoj územních celků,
které spravují.
Ve spolupráci s federálními orgány
rozpracujeme systém ekonomické stimulace hospodářské
sféry v podmínkách přestavby hospodářského
mechanismu a budeme hledat cesty jak pomocí legislativních
opatření, odvodové politiky, zvyšování
úplat za poškozování životního
prostředí posílit úlohu národních
výborů a zajistit jim i finanční prostředky
a společně s nimi stavební a technologické
kapacity tak, aby problémy životního prostředí
mohly být řešeny podle jejich vlastních
uvážení a místních podmínek.