V řešení životního prostředí
budeme vycházet z územního principu, neboť
problémy je nutné řešit tam, kde vznikají,
a o nich nejlépe vědí místně
správní orgány, tj. národní
výbory.
Plně budeme respektovat dokument předsednictva ústředního
výboru Komunistické strany Československa
o úkolech národních výborů
při rozvoji socialistické demokracie a při
přestavbě hospodářského mechanismu.
Proto snahou vlády bude vytvořit národním
výborům takové podmínky, aby se staly
ve věcech životního prostředí
doslova nadřazenými partnery ústředních
orgánů, které řídí výrobní
odvětví a hospodářské organizace.
Proces socialistické demokracie a další rozvoj
samosprávy však vyžaduje, aby národní
výbory ve svých rozhodnutích, závazných
stanoviscích k lokalizaci investic a k využívání
přírodních zdrojů zaujímaly
nekompromisní stanoviska a racionálně ovlivňovaly
uspořádání výrobních
struktur, služeb i ostatní infrastruktury.
Stručně shrnuto, národní výbory
se v podmínkách přestavby hospodářského
mechanismu musí stát v pravém slova smyslu
skutečně vládci a správci nad svěřeným
územím a musí s plnou odpovědností
rozhodovat o kvalitě životního prostředí
a zabezpečovat zdravý a spokojený život
obyvatel.
Naším společným cílem je dosáhnout,
aby všechna naše města a obce se staly přívětivým
domovem, aby se nám podařilo výrazně
zvýšit péči o čistotu a pořádek
a celkové zlepšení životního prostředí,
aby vzhled budov, okolí podniků a zemědělských
závodů, provozoven, sídlišť, okolí
domů a domků se zlepšovaly. To vše jsou
hlavní myšlenky přijaté iniciativy roku
1989 - roku životního prostředí, čistoty
a pořádku, který jsme vyhlásili na
aktivu vlády s funkcionáři národních
výborů.
Chceme, aby cílem tohoto hnutí nebyl jen rok 1989,
ale aby mělo trvalý charakter. Chceme dosáhnout,
aby na našich sídlištích a pracovištích
byla trvale prosazována ekologická hlediska, aby
výchovou občanů se nám podařilo
odstranit mnohdy necitlivý vztah k životnímu
prostředí. Musí nám jít o vytvoření
dobrých podmínek pro socialistický způsob
života a vztahy mezi lidmi, neboť dnes záleží
na každém, jak bude bojovat proti nevšímavosti,
nezodpovědnosti, nezájmu, plýtvání,
porušování zákonnosti a projevům
vandalismu.
Každý kousek půdy, každá budova
někomu patří, a tak majitel či provozovatel
musí nést plnou odpovědnost za čistotu
a pořádek i za to, co vypouští do vodních
toků nebo do ovzduší. Jde nám především
o uvědomělý vztah k řešení
situace a tam, kde to nepomůže, musí jít
o uplatnění výrazných sankčních
postihů.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
před námi je mnoho úkolů, ale i hledání
cest, jak stav životního prostředí a
tím i zdravotní stav obyvatelstva zlepšit.
Nynější ekonomické nástroje však
nevytvářejí potřebný tlak na
racionální a ekologicky šetrné chování
průmyslových podniků a ostatních subjektů,
nevedou zejména k minimalizaci emisí a odpadů
všeho druhu. V rozhodovacích procesech ústředních
orgánů, ani podnikové sféry nejsou
dosud ekologická hlediska dostatečně uplatňována.
Chybí účinná ekologická stimulace,
která by umožnila, aby pečovat o životní
prostředí bylo pro podniky výhodnější
než platit odvody, sankce a úplaty.
Máme co napravovat i v právní úpravě
péče o životní prostředí,
která není úplná. Vláda ČSR
plně podpoří práce na přípravě
komplexního zákona o životním prostředí
jako zásadní právní normy pro uspořádání
celé oblasti péče o tvorbu a ochranu životního
prostředí a racionálního využívání
přírodních zdrojů v ČSR. Je
rozhodnuta dát problémy související
se životním prostředím pod širokou
veřejnou kontrolu a nekompromisně usilovat o likvidaci
zdrojů znečištění, o nové
přístupy k řešení problémů
životního prostředí v podmínkách
přestavby hospodářského mechanismu
za přímé podpory ČNR, organizací
sdružených v Národní frontě a
veřejnosti.
Chceme zajistit otevřenou a objektivní informovanost
tak, aby každý občan naší republiky
mohl svým dílem přispět k řešení
vážných problémů životního
prostředí a stal se i jeho tvůrcem.
Jsme toho názoru, že založená koncepce,
mimořádná aktivita vlád - federální
i české - vytváří k tomu základní
podmínky a je na nás všech, abychom vytyčené
cíle společně dosáhli.
Všichni jsme si vědomi velikosti rozsahu problematiky
životního prostředí, že se nám
nepodaří uspokojit všechny potřeby najednou,
v nejbližší době, neboť jen na řešení
"velké ekologie" v ČSR by bylo potřebné,
kdyby měly být všechny požadavky ve prospěch
životního prostředí splněny,
investovat v 9. pětiletce 69 mld Kčs, mimo již
rozestavěných staveb.
Proto cílevědomě obracíme pozornost
i na podporu a řízení tzv. "malé
ekologie", která může výrazně
pozitivně ovlivnit situaci v místních podmínkách
a kde je významná úloha národních
výborů a Národní fronty.
Základní koncepční cíle, konkrétní
opatření a východiska v tvorbě a ochraně
životního prostředí jsou nám
známy a byly staveny souborem opatření vlády
ČSR k zabezpečení státní a
české koncepce. Nyní nám musí
jít především o jejich realizaci, důslednou
kontrolu plnění a přijímání
operativních a doplňujících závěrů,
které ve svém souhrnu umožní žádoucí
sociálně ekonomický rozvoj naší
společnosti v kvalitním životním prostředí.
To vše je cílem politiky vlády ČSR a
dovolím si říci i cílem ČNR
v podmínkách přestavby hospodářského
mechanismu, protože všechny úkoly, o kterých
jsem zde dnes hovořil, před nás postavil
XVII. sjezd KSČ a následná zasedání
ÚV KSČ a naší povinností je úkoly
plně zabezpečit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
soudruhu ministru Jirečkovi. Prosím společného
zpravodaje výborů poslance Bohumíra Rosického,
aby přednesl zpravodajskou zprávu.
Zpravodaj poslanec Bohumír Rosický: Vážená
Česká národní rada, vzácní
hosté, závažnost problematiky životního
prostředí, kterou se dnes Česká národní
rada zabývá, plně vystihuje následující
motto: "Přírodu jsme nedostali jako dědictví
po předcích, nýbrž jako půjčku
od potomků" (Vasilij Peskov, nositel Leninovy ceny).
V naší zemi, stejně jako v dalších
průmyslově vyspělých státech,
máme se stavem životního prostředí
vážné problémy. Hovoříme
o nich otevřeně. Je potřeba vědět,
jak velké a mnohdy nenahraditelné škody můžeme
svým nevyváženým přístupem
k přírodě a sami sobě způsobit.
Naše komunistická strana stála vždy v
čele snah o zlepšování životního
prostředí. Ve sjezdových dokumentech se jednoznačně
zdůrazňuje naléhavost potřeby řešit
tuto problematiku a kriticky se poukazuje na existující
nedostatky.
XVII. sjezd KSČ zadal úkoly, otevřeně
konstatoval, že stav životního prostředí
v naší zemi není dobrý a naléhavě
vyžaduje řešení. Ničemu dnes neprospěje
vzájemná kritika mezi resorty. všichni musíme
svým dílem a podle své kompetence přispět
k tvorbě a ochraně životního prostředí.
Péči o zdravé životní prostředí
je nutno pokládat za základní podmínku
života lidí. A není na světě
větší hodnoty než zdravý člověk,
který se plně může oddat své
práci ve prospěch rozvoje naší socialistické
společnosti.
Velký díl práce zde připadá
i na nás, poslance. Naši voliči nám
dali důvěru a při různých setkáních
nás důsledně upozorňují na
mnohé nedostatky v naší společnosti,
životní prostředí nevyjímaje.
Právem požadují, abychom jejich náměty
a připomínky uplatňovali vůči
centrálním řídícím orgánům,
včetně vlády a požadovali zjednání
nápravy. To je také jeden z projevů socialistické
demokracie a podíl široké vrstvy pracujících
na řízení a správě státu.
Není to poprvé, kdy nejvyšší zastupitelský
sbor ČSR projednává otázky životního
prostředí. Již v roce 1973 se schůze
ČNR zabývala stavem životního prostředí
v ČSR. přijala usnesení, z něhož
bych krátce citoval: "Péče o zlepšování
životního prostředí je stále
naléhavějším úkolem v zájmu
zachování zdraví člověka, jako
nezbytného předpokladu jeho osobního štěstí
a úspěšného rozvoje vyspělé
socialistické společnosti."
Dále usnesení doporučilo vládě
ČSR, aby mj. "zajišťovala plánování
úkolů tvorby a ochrany životního prostředí
jako nedílnou součást národohospodářských
plánů, jež by zajišťovaly finanční
a materiální prostředky i kapacity k výstavbě
potřebných zařízení."
Kdyby byla splněna alespoň část tehdy
přijatých doporučení vládě
- podotýkám zhruba před 16 lety - měli
bychom dnes menší díl práce před
sebou. Splnilo se ale velmi málo, což svědčí
i o naší vlastní nedůsledné kontrolní
činnosti vůči vládě.
Nové myšlení a přístupy, které
jsou dnes naší stranou požadovány, musí
být spatřovány i v tom, že rozhodnutí
poslaneckého sboru i autorita jednotlivých poslanců
jako představitelů našeho lidu budou jednotlivými
resorty i vládou brány skutečně vážně
a že se jimi také budou tyto orgány vážně
zabývat.
Vezměme si jenom kolik námětů a doporučení
přichází z jednání našich
výborů jednotlivým resortům a kolik
se jich splní. Je tomu tak i proto, že poslanecký
sbor dosud plně nevyužíval všech svých
pravomocí. Dáváme jednotlivým ministrům
i vládě jako celku důvěru, snažíme
se jí pomáhat a podporovat v práci v duchu
rozhodnutí našich politických orgánů.
Ale tam, kde se věci po několikerém upozornění
neřeší, budou muset být přijaty
odpovídající závěry. Nikoliv
pro senzaci, ale pro zjednání nápravy, poněvadž
zastupitelský sbor zde má vlastní, z ústavy
vyplývající odpovědnost. To po nás
požadují nejen naši voliči, Komunistická
strana Československa a Národní fronta, ale
odráží to zároveň i cíle
přestavby.
Musíme i v oblasti životního prostředí
pracovat tak, že každý odpovídá
za určitý svěřený úsek
a nese za to svůj díl odpovědnosti. Proto
také poslanci v této činnosti musí
pravdivě skládat účty voličům
a resorty a vláda musí totéž dělat
vůči zastupitelskému sboru. Jedině
tak lze upevňovat důvěru našich občanů
v politiku Komunistické strany Československa a
Národní fronty, neboť otázka životního
prostředí je dnes významným faktorem
spokojenosti lidí, jak jsme to slyšeli ve zprávě
naší vlády.
Pochopitelně i v oblasti životního prostředí
nepůjde vše nyní zařídit naráz.
Naši důvěru a optimismus musíme opírat
o názor, že zde půjdeme v duchu pokrokových
a kulturních tradic naší země. O to
se musíme společnými silami zasadit.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, přípravě
na dnešní jednání věnovaly výbory
i předsednictvo České národní
rady maximální pozornost. V rámci kontroly
plnění úkolů programového prohlášení
vlády byly provedeny poslanecké průzkumy.
V předsednictvu ČNR a ve výborech byla projednána
řada dílčích materiálů
souvisejících se stavem ovzduší, půdy,
vody, lesů a zvláště životního
prostředí v ohrožených krajích.
Byla přijata konkrétní doporučení
jak vládě ČSR, tak jednotlivým resortům.
Jako společný zpravodaj výborů si
dovolím tlumočit nejzávažnější
zjištění a stanoviska z jednání
jednotlivých výborů ČNR.
Jednou z velmi důležitých oblastí je
legislativní proces. V současné době
zabezpečuje oblast životního prostředí
v ČSSR 9 zákonů a dalších 35
federálních a 65 republikových právních
norem. Společným úkolem nás poslanců
musí být v co nejkratší době
požadovat vypracování a přijetí
zákonů, které dosud chybějí,
nebo které je nutno zlepšit. Jde např. o nový
zákon o ochraně ovzduší, o zákon
o odpadech a o zastřešující zákon
o tvorbě a ochraně životního prostředí.
Při kontrole dodržování zákonů
určených pro oblast tvorby a ochrany životního
prostředí poslanci zjistili, že nejzávažnější
nedostatky jsou v dodržování stávajícího
zákona č. 35/1967 Sb., o opatřeních
proti znečišťování ovzduší.
Na jeho nedodržování se podílejí
především federální resorty,
zejména federální ministerstvo paliv a energetiky.
XVII. sjezd KSČ přitom jmenovitě uložil
"za jednu z rozhodujících cest ke zlepšování
kvality ovzduší považovat změnu struktury
palivo-energetické bilance, ... centralizované zásobování
teplem a zemním plynem při současném
snížení spotřeby hnědého
uhlí a zavádění dokonalejších
technologií."
ČNR v této souvislosti, vycházejíc
ze stavu znečištění životního
prostředí v České socialistické
republice, trvá na urychleném dopracování
a předložení nového zákona o
ochraně ovzduší a opatřeních
proti jeho znečišťování, a to vedle
oxidu síry, také oxidu dusíku, uhlovodíky
a fotochemické okysličovadla.
Vlastní poznatky poslanců upřesněné
zjištěními Generální prokuratury
potvrdily, že rovněž u některých
dalších existujících zákonů
z oblasti životního prostředí není
jejich dodržování na úrovni potřeb
společnosti. Jde o zákon č. 138/1973 Sb.,
o vodách, zákon č. 61/1977 Sb., o lesích,
zákon č. 124/1976 Sb., o ochraně zemědělského
půdního fondu, zákon č. 50/1976 Sb.,
o územním plánování a stavebním
řádu, zákon ČNR č. 36/1975
Sb., o pokutách za porušování předpisů
o vytváření a ochraně zdravých
životních podmínek, zákon ČNR
č. 65/1986 Sb., kterým se doplňuje zákon
č. 40/1956 Sb., o Státní ochraně přírody
zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru
nad jadernou bezpečností jaderných zařízení
a další.
Tento stav byl především ovlivňován
nepřekonanými názory, svědčícími
o podceňování negativních vlivů
průmyslové a zemědělské výroby
a neodůvodněným preferováním
jiných, zejména výrobních úkolů,
na úkor dodržování povinností
stanovených právem k ochraně životního
prostředí.
Česká národní rada vycházejíc
z tohoto rozboru konstatuje, že základní cíle,
stanovené v této oblasti nejvyššími
stranickými orgány, nejsou splněny. K jejich
realizaci musí být koncentrovány společenské
síly a prostředky, mobilizovány finanční
a hmotné zdroje. Vláda by měla počítat
nejen s represivními účinky zákonů,
ale zároveň musí vytvářet účinné
ekonomické stimuly pro jejich fungování.
V posledním desetiletí u nás došlo,
jak konstatovala zpráva vlády, k výraznému
podcenění problematiky životního prostředí.
Přitom musíme zdůraznit, že česká
vláda soustavně upozorňovala na stav znečištění
v České socialistické republice. Její
činnost vrcholila vládním usnesením
č. 160/1984, v němž poukázala na rozsáhlé
škody, působené neřešeným
stavem, a na východiska k nápravě. Toto závažné
usnesení však nebylo tehdejší vládou
prakticky akceptováno a nevznikla ani povinnost je plnit.
Mnoho jsme si nepřipouštěli, kde je hranice
únosnosti negativních vlivů a kde končí
autoregulace přírody. Ekonomické zájmy
převažovaly a dosud mnohde převažují
nad zájmy ekologickými. Naše strojírenství,
průmysl a stavebnictví málo zaregistrovaly,
že bude potřeba vyrábět účinná
a kvalitní zařízení pro tvorbu a ochranu
životního prostředí včetně
měřící techniky, ač tyto signály
byly dostatečné. Tak zvaný ekologický
průmysl u nás prakticky neexistuje.
Do 8. pětiletky vlastně nebyly finanční
prostředky účelově vázány
na ekologické stavby. V 8. pětiletce sice došlo
k nápravě, ovšem pozdní vyčlenění
těchto prostředků způsobilo, že
chyběla projektová a inženýrská
připravenost. Nastal problém s čerpáním
těchto prostředků. Podrobně o tom
hovořil soudruh ministr Jireček.
V současné době však procento národního
důchodu, vyčleňované na ekologické
investice, je u nás, platí to o této pětiletce,
nižší, nežli je tomu ve srovnatelně
exponovaných zemích.
Připomínky poslanců směřují
rovněž do oblasti řízení životního
prostředí. Přivítali jsme ustavení
koordinačního orgánu na úrovni republiky,
tj. ministerstva vnitra a životního prostředí
České socialistické republiky. Otázkou
však zůstává vymezení jeho kompetencí,
protože za jednotlivé složky životního
prostředí nadále odpovídají
jiné resorty. Ministerstvo vnitra a životního
prostředí České socialistické
republiky nemůže provádět centrální
kontrolu, neboť nemá k dispozici příslušné
inspekce. Po dosavadních zkušenostech se ukázalo,
že je potřeba toto ministerstvo, aby mohlo plnit úlohu
průřezového orgánu na území
republiky, vybavit takovými nástroji, jako je inspekce
vodohospodářská, ovzduší, půdy,
dále územní plánování,
a jejich činnost umožňující instituce.
Tuto závažnou otázku bude nutno řešit
organizačně i materiálově. Česká
vláda musí hledat cesty, jak účinně
ovlivňovat v oblasti Péče o tvorbu a ochranu
životního prostředí federální
resorty.
Již první zkušenosti z práce státních
podniků totiž ukazují, že se neřídí
dnes ve světě platným pravidlem: co je ekologické,
musí být i ekonomické. Za zdravé životní
prostředí se platí, na nezdravé pak
mnohonásobně celá společnost doplácí.
Znamená to, že náklady na životní
prostředí se musí promítnout do ceny
výrobků. Aby však byly z cenového hlediska
takové výrobky vůbec prodejné, musí
být sníženy celkové náklady růstem
produktivity práce, především prostřednictvím
vědy a techniky. Uplatnit tento model pro naši ekonomiku
zatím představuje vážný problém.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vláda
České socialistické republiky zpracovala
koncepci tvorby a ochrany životního prostředí
a využívání přírodních
zdrojů do roku 2000. Je to závažný dokument,
obsahující řadu konkrétních
akcí pro zlepšení životního prostředí,
podrobně zde o něm mluvil jménem vlády
soudruh ministr, včetně termínů jejich
plnění. Má naši plnou podporu a ve své
kontrolní činnosti se budeme zasazovat o jeho plnění
v plném rozsahu. Stranou dění nestojí
ani federální orgány a je věcí
iniciativy české vlády, jak podíl
jejich odpovědnosti bude prosazovat ve federální
vládě.
Nejzávažnějším problémem,
na který jsme byli upozorňováni, je čistota
ovzduší. Více než polovina republiky je
zasažena emisemi. Dostalo se nám ve zprávě
vlády informace o tom, jaká je představa
federálního resortu paliv a energetiky, jak splní
do roku 1993 snížení emisí oxidu siřičitého
o 30 %. Průzkumy poslanců v Severočeském
kraji však ukazují, že splnění
je zřejmě málo reálné. Vyplývá
to i z nesnižované těžby hnědého
uhlí. Kromě toho teprve do 31. března, o
tom zde též mluvil soudruh ministr, bude dopracována
koncepce odsíření federálním
ministerstvem. Mnoho času ztratilo ministerstvo různými
přípravnými pracemi včetně
výběru rozličných metod odsiřování.