Česká národní rada 1986 – 1990

Někdy se vnějšímu pozorovateli může zdát, že v mechanismu projednávání návrhů zákona postoj příslušníků ostatních politických stran je dán jaksi poměry nebo je dokonce vynucený. Jestliže jsem se šíře zabýval našimi náměty, pak to bylo z toho důvodu, abych ukázal, že jsme měli možnost - a též jsme jí reálně využili - předložené návrhy zákonů oproti původní podobě upřesnit i změnit. Budeme-li pro ně jako členové Klubu poslanců ČSS hlasovat, děje se tak z naprosto pevného a jasného vnitřního přesvědčení, že navržené zákony jsou i našim dílem.

Vývoj však jde dál. Jestliže jsem hovořil o tom, že některé naše náměty mohly být méně odůvodněné, jsou jiné, na kterých již z hlediska budoucnosti i nadále budeme trvat. V současné době kluby poslanců naší strany ve Federálním shromáždění i v České národní radě připravují zásadní náměty Československé strany socialistické k postavení nejvyšších zastupitelských sborů i k vytvoření orgánů ústavního dozoru - ústavního soudu. Tyto náměty poté, co nabudou konečné podoby, zašleme komisi pro přípravu ústavy. Nemohu se proto zabývat v této fázi jednotlivostmi, ale některé momenty bych velmi rád zdůraznil.

Vůdčí a životní myšlenkou našich námětů je potřeba podstatným způsobem zdůraznit význam nejvyšších zastupitelských sborů, zejména pak ve vztahu k výkonným orgánům. Zdůrazňujeme v této souvislosti myšlenku, že dosavadní tendence směšování jednoty státu a politické moci ve smyslu materiálním a dělby práce ve smyslu formálním je jednou z prapříčin nedostatků a formalismu v práci zastupitelských sborů. Uvědomujeme si, že mezi orgány zastupitelskými a výkonnými nutně může a dokonce i musí docházet ke vzniku četných rozporů. Tyto rozpory je třeba důsledně řešit na půdě těchto orgánů a k tomu je nutné vytvořit všechny časové i věcné podmínky. Tímto přístupem přispějeme k výraznému růstu autority nejvyšších zastupitelských sborů. V našich námětech hodláme věnovat též zvýšenou pozornost zákonodárné činnosti. Trváme na důsledném uplatnění principu dvojího čtení zákonů. Domníváme se rovněž, že je třeba posílit kontrolní pravomoc České národní rady, a to případně též i vytvořením samostatného kontrolního orgánu. Tolik krátce k našim předpokládaným námětům.

Soudružky a soudruzi, co říci na závěr? Principy socialistického parlamentarismu se stále více stávají osou našeho politického systému. Projednávané zákony o poslancích a jednacím řádu České národní rady jsou proto důležitým příspěvkem k jeho konstituování. Nezůstaňme však proto také jen při jejich schválení, uvádějme je důsledně do života naší každodenní poslaneckou prací. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Jiřímu Fleyberkovi. Slovo má poslanec Bohumil Kozák, připraví se poslanec Emilián Hamerník.

Poslanec Bohumil Kozák: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, proces hluboké přestavby, kterou nastoupila naše společnost pod vedením Komunistické strany Československa a na kterém se podílejí i ostatní politické strany sdružené v Národní frontě, mezi nimi i Československá strana lidová, zasahuje i činnost nejvyšších zákonodárných sborů. Odrazem toho je i projednávání zákonů o jednacím řádu České národní rady a o poslancích České národní rady. Jejich přípravě věnovali poslanci i výbory mimořádnou pozornost. Věřím, že jejich přijetí bude přínosem pro zkvalitnění činnosti celé České národní rady, všech jejích orgánů i poslanců. Zdaleka tím však nemůže být vyčerpána naše iniciativa ve snaze zlepšit, zracionalizovat a v souladu s aktuálními požadavky doby celkově zefektivnit výslednost celé naší práce.

Stále před námi stojí požadavek nadále prohlubovat pracovní charakter činnost České národní rady a všech jejích orgánů, vytvářet podmínky pro to, abychom nejen schvalovali předložené návrhy zákonů, ale abychom se mohli aktivně podílet již na jejich tvorbě či dopracování, abychom postupně dospěli do stavu, že budeme schopni s plnou odpovědností vůči společnosti uplatňovat vlastní zákonodárnou iniciativu. Jak konkrétně uvedl ve svém vystoupení generální tajemník ÚV KSČ soudruh Jakeš na prvním zasedání komise pro přípravu Ústavy ČSSR, základní tendence směřující k posílení pracovního charakteru činnosti zákonodárných sborů by se měla promítnout zejména v úloze plenárních zasedání a výborů. A dále uvedl, že by se měla zdůraznit především zákonodárná a kontrolní funkce, aby se posílil státně mocenský charakter zákonodárných sborů při rozhodování o základních otázkách života společnosti a státu. Přitom bylo zdůrazněno klíčové místo poslanců.

V návaznosti na to bych chtěl ve vztahu k projednávaným návrhům zákonů o jednacím řádu i o poslancích uvést některé poznatky z pozice - abych tak řekl - řadového poslance.

Požadavek na prioritu zákonodárné činnosti se zatím podle mého názoru nedostatečně promítá do činnosti především výborů. Začíná to již u samostatného plánování zákonodárných prací. Proto také připomínky poslanců směřovaly k § 57 návrhu zákona o jednacím řádu. Když to vyjádřím velice jednoduše, jsme schopni si naplánovat kontrolní činnost, iniciativní činnost, ale jen s velkými obtížemi si plánujeme činnost zákonodárnou

V současné době jsou výjimečné podmínky, řada rozhodujících zákonů zabezpečujících postup přestavby se projednává s ohledem na požadavek urychlit zavedení nového hospodářského mechanismu o jeden rok. I takových závažných zákonů, jako je např. zákon o národohospodářském plánování, ale i další zákony, se navrhuje a požaduje projednání přímo paragrafovaného znění. Pak je ovšem potřeba, aby všechny orgány a instituce, které zabezpečují legislativní proces, respektovaly, že poslanec musí mít čas na to, aby návrh zákona ve svém volebním obvodě konzultoval. Nelze nadále vyžadovat, aby poslanci projednávali návrhy zákonů, které obdrží prakticky v den jejich projednávání. Proto také bych chtěl podpořit závažnost stanovení lhůty v § 57 a zdůraznit, že zkrácení uvedených šedesáti dnů bychom měli připustit opravdu jen zcela výjimečně.

Hovořil jsem o prioritě zákonodárné činnosti. Zatím se nedostatečně projevuje i v pracovních plánech orgánů ČNR, mám na mysli jak předsednictvo, tak i výbory. Zase uvedu svůj názor. Mne samozřejmě musí zajímat, jak hospodaří podnik, ve kterém jsem zaměstnán. To mě zajímá jako pracovníka i jako poslance. Jako poslance mě však v první řadě musí zajímat i skutečnost, jak na tyto výsledky působí náš právní řád, jak se projevuje působení zákonů a na ně navazujících prováděcích předpisů. To by také, podle mého názoru, měl být předmětem intenzivnějšího zkoumání v rámci kontrolní a iniciativní činnosti jak ze strany výborů, tak i ze strany předsednictva ČNR.

Vycházím přitom z předpokladu, že v zákonodárné činnosti je Česká národní rada v České socialistické republice nezastupitelná. A voliči se na nás obracejí s dotazy, jak je to s kvalitou a účinností některých zákonů, proč v některých směrech nezaujímáme jako poslanci aktivnější stanovisko vůči vládě apod. Mohu říci, že na takovéto podobné dotazy voličů se velmi obtížně odpovídá.

V souvislosti s vlastní zákonodárnou iniciativou ČNR považuji za nutné zdůraznit, že je třeba začít intenzívně vytvářet podmínky pro její realizaci. Mám na mysli podmínky jak v činnosti orgánů ČNR, zejména potom výborů, tak i v činnosti aparátu Kanceláře ČNR. Pro nás, řadové poslance, je to nesmírně důležité.

V souvislosti se zákonodárnou činností bych chtěl ještě uvést, že při přípravě jednání ČNR se zatím nedostatečně pracuje se závěry jednání jednotlivých výborů. Při závěrečné koordinaci a přípravě společných zpráv se málo využívá zmocnění, která dávají výbory svým předsedům a zpravodajům. Potom se mohou vyskytovat i takové případy, kdy většina výborů se usnese prakticky na stejné připomínce, ale tato připomínka není do společné zprávy zahrnuta. Tomu bychom měli v metodách naší práce důsledně předcházet.

I příklad dnes projednávaného návrhu zákona o boji proti alkoholismu a jiným toxikomaniím dokumentuje potřebu důsledné práce se závěry jednání výboru. K návrhu zákona, který má 18 paragrafů, je více než 50 návrhů na změny a doplňky. A v takovémto případě by se měl projevit výrazný podíl zpravodajů a předsedů výborů, kteří mají zmocnění svých výborů, na přípravě společné zprávy.

V jednání našeho výboru se velice živě hovořilo o otázce informovanosti. Ve vztahu k zákonodárné činnosti se domnívám, že stojí za zvážení promyslet systém informovanosti tak, aby poslanci byli pokud možno informováni od samého počátku průběhu přípravy toho kterého zákona nebo rozhodujícího předpisu navazujícího na přijatý zákon apod. Určitý systém přenosu informací zde existuje, a je třeba trvale pracovat na jeho dalším zdokonalování. Myslím si, že i my jako poslanci zde máme určité rezervy v práci s informacemi, které k dispozici máme. Zdůrazňuji však, že je podstatný rozdíl mezi poslancem řadovým a poslancem, který pracuje v některých hospodářských, stranických nebo jiných funkcích.

V závěru svého vystoupení bych chtěl zdůraznit, že jsem se pokusil hovořit konkrétně a tedy zdůraznit trend k pracovnímu charakteru našich jednání. Chtěl bych podpořit přijetí obou navržených zákonů, jak o jednacím řádu, tak i zákona o poslancích ČNR. I tyto dva zákony by měly být obsahem naší trvalé kontrolní činnosti a jejich uplatňování vyžadováno v tom duchu, v jakém vyznívala podpora při jejich projednávání ve výborech i při jejich schvalování zde na plénu České národní rady. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Bohumilu Kozákovi. Slovo má poslanec Emilian Hamerník, připraví se poslanec Jan Škrobánek.

Poslanec Emilian Hamerník: Soudružky a soudruzi poslanci, na dnešní 14. schůzi České národní rady máme projednat a schválit zákony ČNR o poslancích a o jednacím řádu ČNR. Nehodlám opakovat nebo jinými slovy zdůvodňovat obsah a smysl předložených zákonů a jejich jednotlivých ustanovení. Učinili to tak ve svých vystoupeních představitel navrhovatelů zákonů, předseda ústavně právního výboru poslanec soudruh Josef Mečl a společný zpravodaj soudruh Václav Hájek.

Stejně jako ostatní výbory ČNR, projednával předloženého návrhy zákonů i výbor pro národní výbory a národnosti. Pokusím se v určitém zobecnění charakterizovat hlavní obsah názorů, připomínek a stanovisek členů našeho výboru. Jsem přesvědčen, že se vyznačují vysokým stupněm objektivity, protože všichni členové výboru mohli předložené návrhy zákonů posuzovat na základě svých vlastních, nezřídka dlouholetých zkušeností. Uvádím již v úvodu svého vystoupení, že výbor pro národní výbory a národnosti doporučuje, aby předložené návrhy zákonů o poslancích a o jednacím řádu ČNR schválila. Říkám to především proto, aby snad z obsahu mého dalšího vystoupení nevznikl dojem nějaké rezervovanosti, zdrženlivosti nebo dokonce i výhrad k předloženým návrhům zákonů.

Výbor pro národní výbory a národnosti oceňuje na předložených návrzích zákonů zejména:

- že se zbavují ustanovení zastaralých a překonaných,

- že věcně stvrzují řadu ustanovení, která se stala zvyklostí, v praxi se vžila a uplatňují se a která dosavadní zákony neobsahovaly,

- že uvádějí nová ustanovení konformní s procesy rozvoje a prohlubování socialistické demokracie.

Některé návrhy, připomínky a úvahy k předloženým návrhům zákonů se musely uzavřít zjištěním, že není reálné požadovat jejich uplatnění, protože svým obsahem šly za rámec zákonů vyšší právní síly, jako je Ústava ČSSR, ústavní a jiné zákony FS a ČNR, jak o tom už učinili stručnou zmínku jak soudruh poslanec Mečl, tak soudruh poslanec Hájek.

Považuji za vhodné některé z těchto námětů a úvah uvést a zároveň prosím, abyste mi v zájmu stručnosti prominuli určitá zjednodušení. Uvádím je proto, že mohou posloužit jako náměty při přípravách zásad nové Ústavy ČSSR a dalších zákonů, ale i pro zamyšlení, zda je možné přece jenom všelico za pochodu korigovat, dělat nově a lépe.

V Československé socialistické republice jsou dvě roviny vrcholných zastupitelských orgánů a nejvyšších orgánů státní moci: dvoukomorové Federální shromáždění a národní rady. Postavení a úloha těchto orgánů jsou si velmi blízké. Podstatné rozdíly jsou v institucionálním uspořádání. Podle ústavního zákona o čs. federaci je v čele Československé socialistické republiky prezident a článkem 61 je mu svěřena řada rozhodovacích pravomocí. Je to v dobrém slova smyslu dědictví, snad lépe řečeno, pokračování v tradicích parlamentarismu z předmnichovské a unitární republiky.

Na úrovni České socialistické republiky vykonává řadu pravomocí prezidenta předsednictvo České národní rady. Tím se de facto vytvořil stav, že v čele České socialistické republiky je kolektivní orgán, a to předsednictvo České národní rady, i když tento faktický stav v žádném zákoně zapsán není.

A tak předsednictvo České národní rady jmenuje a odvolává předsedu vlády a její jednotlivé členy, tedy vykonává pravomoc, která v úrovni federace je svěřena prezidentu republiky.

Naproti tomu například soudce okresních soudů volí plénum České národní rady. Aniž by se stavěly proti sobě funkce vládní a soudcovské, stojí za zamyšlení, zda pravomoc jmenovat a odvolávat předsedu vlády a její jednotlivé členy by se neměla svěřit nejvyššímu národnímu orgánu státní moci, tedy plénu České národní rady, a to současně s projednáním programového prohlášení vlády.

Jinou praxí je, jak o tom hovořil ve společné zpravodajské zprávě soudruh Hájek, že předsednictvo České národní rady schvaluje pracovní plány České národní rady a jejích orgánů. To má oporu i v zákonném ustanovení, podle kterého předsednictvo České národní rady řídí a koordinuje práci orgánů České národní rady, tedy i pléna. V diskusi se hovořilo o tom, zda svůj plán práce by na základě návrhů předsednictva České národní rady, výborů, případně poslaneckých klubů i jednotlivých poslanců nemělo schvalovat plénum České národní rady. Soudruh poslanec Hájek nám sdělil, že navrhovatelé dali přednost technicko-organizačním důvodům. Bylo by třeba prodiskutovat, zda nedat přednost hlubšímu uplatnění demokratických principů v práci nejvyššího zákonodárného sboru, nejvyššího orgánu státní moci a požádat, aby i ostatní, s nimiž má Česká národní rada koordinovat své záměry a plány, toto postavení Nejvyššího orgánu státní moci v České socialistické republice respektovali.

Byly i další náměty a úvahy. Myslím však, že stačí i tyto dva příklady, které svědčí o tom, jak se členové našeho výboru zamýšleli nad možností aplikovat požadavek "více demokracie" v systému a metodách práce orgánů České národní rady, zejména jak povýšit postavení, úlohu a pravomoce pléna České národní rady, nejvyššího orgánu státní moci České socialistické republiky a jejích poslanců.

Jinými slovy řečeno: bylo by vhodné analyzovat, posoudit, zda výsostné postavení předsednictva České národní rady, které v podmínkách České socialistické republiky stojí jako kolektivní orgán v jejím čele, se příliš nepřeneslo do fungování vnitřního mechanismu orgánů České národní rady a zda to odpovídá naléhavému požadavku upevňování a prohlubování socialistického demokratismu. Tento aspekt se koneckonců nevztahuje jen na Českou národní radu, vztahuje se i na jiné orgány a organizace.

Znovu zdůrazňuji a opakuji, že jsme tyto a podobné úvahy uzavřeli s tím, že jdou za rámec platných zákonů a že mohou posloužit jako náměty v úvahách při novém formování postavení a úlohy orgánů České národní rady v souvislosti s přípravou zásad nové ústavy a že tedy na ně nečekáme odpověď.

Zároveň jsme došli k závěru, že hranice dané zákony vyšší právní moci nemohou znamenat, že již dnes a ve zbývající části volebního období není možné práci České národní rady zlepšovat. Vždyť samotný obsah předložených návrhů zákonů je návodem a inspirací k lepšímu a dokonalejšímu výkonu funkce poslance České národní rady a jejích orgánů.

Hovořili jsme mimo jiné o postavení a úloze výborů České národní rady, o jejich vzájemných vztazích, o vztazích k předsednictvu a plénu České národní rady. Správné je ustanovení, že výbory České národní rady působí jako její iniciativní a kontrolní orgány. Vezměme jenom jeden požadavek na výbory, a to být iniciativní. Do toho patří i projednávat návrhy zákonů, posuzovat je, mít k nim připomínky a doporučení. Budu konkrétní.

Když jsme v říjnu minulého roku projednávali návrh zákona o zemědělské dani, doporučili jsme zvážit, aby finanční prostředky a činnosti, které zemědělské organizace sdruží národnímu výboru pro zajištění potřeb komplexního sociálně ekonomického rozvoje dané oblasti, byly odpočítatelnou položkou, případně snížením základu pro vyměření odvodu z mezd a ze zisku. Obdobné doporučení měl výbor pro zemědělství a výživu.

Česká národní rada postoupila toto doporučení Federálnímu shromáždění. Snad není třeba široce zdůvodňovat, že sdružení prostředků nebo činností od jednotného zemědělského družstva je obdobným, byť dobrovolným odvodem jako jsou jiné povinné odvody do státního rozpočtu. Dodnes jsme se nedozvěděli, proč toto doporučení nebylo přijato. Víme, že přijato nebylo z textu schváleného zákona.

Vždycky platilo a platí, soudružky a soudruzi poslanci, že za dobrou sebemenší připomínku se poděkuje a při nesprávné připomínce se vysvětlí, proč se nepřijímá. Už o tom dnes byla také řeč. Jinak se iniciativa navrhovatelů utlumuje, podlamuje, ba dokonce zaniká a nastupuje v pravém slova smyslu byrokratismus. Toto poučení, hluboce pravdivé, jsme nevymyslel já. Tak nás, mladé začínající odborové funkcionáře, učil a vedl soudruh Zápotocký. A ono to platí nejen pro práci v odborech, ale má to obecnou platnost.

I když jsem uvedl příklad ve vztahu k Federálnímu shromáždění, platí totéž i ve vztahu mezi našimi výbory. A dá se to odstranit velmi lehce. Stačí, když gestorský výbor přizve na své jednání zpravodaje, předsedu nebo místopředsedu z výborů, které měly vážné připomínky a na místě v jednání gestorského výboru se věci vysvětlí a uzavřou. Zejména to platí tehdy, když shodnou připomínku ve svých usneseních uplatňuje více výborů. Zel, tato metoda se velmi málo uplatňuje.