Česká národní rada 1986 – 1990

Otázka úvěrování zásob knižní produkce byla pro rok 1988 vyřešena vládou ČSR a současně bylo doporučeno Generálnímu řediteli hlavního ústavu Státní banky Československé pro ČSR zabezpečit úvěrovou podporu zásob. Dáváme tedy vládě ČSR podnět, aby i v dalších letech byly knižní zásoby posuzovány jako součást tržních fondů a byly vyčleněny z limitu snižování zásob, pokud ovšem bude ministerstvo kultury ČSR garantovat, že jde o knihy odpovídající náročným ideově a kulturně politickým hlediskům socialistické společnosti v současné etapě její komplexní přestavby.

Hledání nových cest při financování místní kultury v souvislosti s vytvářením státních podniků považuje výbor České národní rady pro kulturu a výchovu za nesmírně významný a aktuální úkol. Nesmíme připustit, aby, řečeno slovy soudruha Fojtíka na 10 zasedání ústředního výboru KSČ, byly hospodářskými organizacemi redukovány či dokonce škrtány prostředky na kulturně výchovnou činnost a další kulturní aktivity pracujících a mládeže. Otázka pro výkonnou sféru ovšem zní, jakým způsobem, jak rychle a účinně bude tato stranická směrnice realizována v praxi.

Poslední poznámka směřuje k několikrát ověřenému poznatku z volebních obvodů, že okresní národní výbory, národní výbory základního stupně, případně orgány Národní fronty, neznají záměry centra při tvorbě koncepčních materiálů a legislativních norem. Fungující informační systém se zpětnou vazbou v současných podmínkách není žádný přemrštěný požadavek, ale nutnost, chceme-li skutečně splnit náročné úkoly komplexní přestavby československé společnosti.

Závěrem z pověření výboru České národní rady pro kulturu a výchovu doporučuji 13. schůzi České národní rady předložený návrh rozpočtu České socialistické republiky na rok 1989 schválit. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Miroslavě Zajebalové. Slovo má poslanec František Štefan, připraví se poslanec Rostislav Vysloužil.

Poslanec František Štefan: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, projednáváme dnes jednu z důležitých otázek - plán a rozpočet hospodaření České socialistické republiky na rok 1989. Zaměřím svůj příspěvek na oblast vědeckotechnického rozvoje v odvětví, kde pracuji, to je zemědělsko-potravinářský komplex.

Jsme názoru, že předložený návrh zakládá podmínky pro racionální užití zdrojů a pro další posun v rozvoji výrobních sil. O naplnění zapracovaných cílů se musíme zasadit všichni bez rozdílu. To znamená, že svůj aktivní podíl zde musí sehrát i centrum a v souladu s principy přestavby hospodářského mechanismu především podniková sféra.

Musím konstatovat, že v zemědělsko-potravinářském komplexu bude přestavba uplatněna v celém rozsahu v předstihu již od 1. ledna nastávajícího roku. Podstatně se mění ekonomické klima a ze svého hlediska mohu říci, že teoreticky správným směrem. Především 50 procentní zdanění mezd, které se zde, na rozdíl od ostatní sféry národního hospodářství, uplatňuje v celém tomto rozsahu nově, vytváří kvalitativně odlišný poměr v relacích mezi lidskou prací a její náhrady technikou.

Prozatím musím konstatovat, že vysoká cena dodávaných strojů a zařízení a jejímu růstu neodpovídající růst výkonnosti těchto strojů, nevytvářela tlak na pracovně úsporný typ rozvoje našeho zemědělství.

Nyní se to tedy změní. Zatím však opakuji, jen teoreticky správným směrem. Neznáme totiž, jak se budou chovat dodavatelé techniky pro zemědělství, to je zda nedojde k dalším inflačním cenovým posunům, které znovu povedou ke zpomalení substituce živé práce technikou, tedy opět k destimulaci vědeckotechnického pokroku. To nesmíme připustit, neboť bychom nepokročili na cestě v posilování prvků intenzívního rozvoje ekonomiky, který je, jak zdůraznilo i poslední zasedání ÚV KSČ, jediným reálným východiskem úspěšné soutěže s vyspělými ekonomikami.

Sledujeme-li trendy ve světovém zemědělství, tak ty jasně ukazují, že k minimalizaci společenských nákladů na výrobu nezávadných potravin dnes vede pouze jediná cesta, a tou je efektivní intenzifikace zemědělské prvovýroby. To platí nejen o zemích s omezeným půdním fondem, jako je Československo, ale i o zemích s dosud relativně velkými možnostmi extenzívního rozvoje.

Z tohoto hlediska nejztíženějším odvětvím zemědělské výroby je chov skotu. Váže v souhrnu a v podstatě v každém zemědělském podniku více pracovníků, než kolik je například traktoristů a kombajnérů i všech pracovníků v rostlinné výrobě.

Shodné s diskusí, která v posledních měsících probíhá na toto téma v odborném tisku se domnívám. že v nových ekonomických podmínkách daných přestavbou se musí vědeckovýzkumná základna i centrum k této problematice znovu vrátit a přijímat koncepci, která bude skutečně odpovídat požadavkům intenzívního rozvoje ve velkoobchodních podmínkách.

Osobně jsem názoru, že musíme jít cestou podstatného vzestupu výkonnosti dojnic a tím snižování jejich početního stavu. Investiční náročnost současného směru je nad reálné možnosti nejen podniků, ale zřejmě i státu. Ekonomický tlak na snižování počtu pracovníků, ale i současná míra zastaralosti značné části objektů neumožňuje dlouho vyčkávat, nemá-li dojít k narušení trhu potravin v mléčných produktech. To pochopitelně nelze připustit.

Myslím, že z tohoto pohledu musíme přehodnotit i stávající politiku v oblasti biotechnologií. Především ve využití procesů, které jsou již zvládnuty a zakládají vysokou efektivnost. Návrh prováděcího plánu technického rozvoje na rok 1989, jak jsme se s ním ve výboru seznámili, tuto oblast plně nezabezpečuje. Zaspíme-li u biotechnologií dobu, budeme za několik málo let tam, kde jsme dnes v elektrotechnice.

Druhou oblastí, kde jsme si z pohledu technického rozvoje vědomi nepřiměřenosti potřeby živé práce, je naše opravárenství. I zde převážně pracuje stejný počet pracovníků, kolik jich je v primárním odvětví zemědělské výroby, to je v rostlinné výrobě. Příčin tohoto stavu je víc, a to včetně subjektivních. Ta nejpodstatnější je však v tom, že míra funkční spolehlivosti a kvality materiálu u dodávané techniky je neuspokojivá.

Žádný zemědělský podnik si přitom nemůže dovolit riskovat neprovozuschopnost v době pracovních špiček. K tomu pochopitelně přistupuje trvající nedostatek náhradních dílů, nutnost jejich renovace, ale také výroby celé řady strojů a zařízení, dělaných doslova na koleně v provozních podmínkách zemědělských podniků.

I toto je, podle mého názoru, oblast, kterou je potřeba nově, na základě důsledného uplatnění vědy a techniky, komplexně zhodnotit i na úrovni centra, a to nejen v samotném ministerstvu zemědělství a výživy, ale i v resortech odpovědných za vývoj a výrobu této techniky pro zemědělství.

Na těchto dvou příkladech jsme chtěl ukázat, že to, co platí o uplatňování vědeckotechnického rozvoje v zemědělství zvlášť, platí o jeho řízení a plánování v celém národním hospodářství obecně. Nadále se ukazuje, že podstatou tohoto neuspokojivého stavu je absence ekonomických stimulů, které by vyvolávaly přirozený tlak na účinné a náročné využívání výsledků vědy v praxi.

Za těchto podmínek lze pouze obtížně řešit a prosazovat v plánech vědeckotechnického rozvoje náročné a národohospodářsky významné úkoly, protože řada výrobních podniků nemá skutečný zájem na řešení takovýchto úkolů, to je úkolů, jejichž úspěšnost je podmíněna určitým rizikem a kdy ekonomické efekty se projevují až v delším časovém odstupu.

Tento nepříznivý jev do jisté míry podporuje i současná metodika plánování, podle které musí být již při zakládání úkolu zajištěna jeho konkrétní realizace včetně plánovaných ekonomických efektů. Do plánu jsou tak zařazovány úkoly bez výzkumného úkolu, bez výzkumného rizika, úkoly, jejichž řešení nemůže přinést výraznou inovaci.

Výzkumné ústavy a vědeckovýzkumné základny resortů se tedy zabývají převážně řešením drobných inovačních akcí, které se v podstatě snaží eliminovat zhoršující se stav základních prostředků a řešení krátkodobých výrobních programů.

Uvedenými vlivy je nepříznivě ovlivněna i kvalita státního plánu technického rozvoje i na příští rok. Ani jeho zpřesnění jednotlivými resorty, řízenými vládou ČSR, nezabezpečuje v potřebné kvalitě úkoly uložené těmto orgánům usnesením vlády ČSR číslo 210 z letošního roku. Jejich plnění vyžaduje, aby intenzívní spoluprací České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj s jednotlivými ústředními orgány byly v co nejkratší době nedostatky odstraněny a tím byl vytvořen potřebný prostor pro plnění stanovených úkolů této pětiletky. A o to přece nám všem společně jde.

Děkuji za pozornost. (potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Františku Štefanovi. Slovo má poslanec Rostislav Vysloužil.

Poslanec Rostislav Vysloužil: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté!

Národní výbory plní v rozvoji našich měst a obcí stále významnější úlohu. Toho jsme si vědomi i my, poslanci zastupitelského sboru, a proto jsme také přijali novelizovaný zákon o národních výborech, jehož účelem je posílit postavení národních výborů a umožnit jim pružnější plnění úkolů sociálně ekonomického rozvoje svěřených území.

Žádnému národnímu výboru se však nemůže dařit plnit úkoly bez potřebného objemu finančních a rozpočtových prostředků. Funkcionáři všech národních výborů, které jsou v mém volebním obvodě naříkají, že v té či oné kapitole jejich rozpočtů naléhavě chybí prostředky a že proto musí některé programy utlumit, odložit a výdaje redukovat.

Z toho důvodu se také nedostala do plánu stavba tělocvičny při základní škole v Šumperku a velké rozpory jsou také v plánu pracovníků a mezd na nově otevírané kapacity ve školství, zdravotnictví a sociálních službách.

Národní výbory jsou dnes opravdu v nelehké situaci. Rozpočet, který schvalujeme, jim i přes určité zvýšení zdaleka neumožňuje uskutečnit všechny záměry a na přidělení mimořádných prostředků se, jak již bylo řečeno, spoléhat nemohou. A za této situace jsem se setkal s tím, že jsou národním výborům ukládány další úkoly, k jejichž plnění nemají žádné předpoklady.

Jako konkrétní příklad chci uvést převod správy drobných vodních toků Temence a Bratrušovského potoka z dosavadní správy hospodářské organizace Severomoravské státní lesy Krnov do správy Městského národního výboru Šumperk, jehož územním obvodem protékají, a to vše v souladu se zákonem České národní rady číslo 138/1972 Sb. o vodách.

Městský národní výbor se tomu zcela samozřejmě brání vzhledem k tomu, že správa těchto vodních toků je v současné době velice náročnou záležitostí. Jejich koryta jsou příliš mělká a nejsou schopna odvést větší příval vody, což v minulých letech způsobilo čtyři povodně s miliónovými škodami. Pro odstranění ohrožení těmito povodněmi byla dřívějším správcem Severomoravskými státními lesy Krnov a jeho projekční složkou Lesoprojektem Šumperk vypracována studie na úpravy předmětných toků, jejíž realizace představuje v rozpočtových nákladech u potoka Temence 21 miliónů korun a u Bratrušovského potoka 63 miliónů korun včetně úseků jiných správců.

K určení správcovství došlo ministerstvem lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu České socialistické republiky bez delimitace pracovníků a bez náležitého zvýšení rozpočtu městského národního výboru. Nechci zde vystupovat jako obhájce národního výboru, ale na druhé straně chci vyjádřit názor, že v okresním městě, kde je sídlo stavební správy státních lesů Krnov, které je vybaveno potřebnou mechanizací a odbornou kvalifikací pracovníků k údržbě vodních toků, by bylo logičtější ponechat správu těchto toků této hospodářské organizaci.

Městský národní výbor jako orgán státní moci a správy má zákonem o národních výborech uloženo zajišťovat potřebnější úkoly v komplexním sociálně ekonomickém rozvoji spravovaného území, než je přebírání povinností od hospodářských organizací v nakládání s národním majetkem. Z toho bychom měli při dalším rozhodování vycházet a národní výbory od takovýchto úkolů chránit, jestliže chceme, aby jejich správní činnost nebyla stále více potlačována činností hospodářskou.

Dovoluji si proto požádat ministerstvo lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu ČSR o přehodnocení postupu v tomto a jemu podobných případech.

Děkuji za pozornost. (potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Rostislavu Vysloužilovi.

Soudružky a soudruzi, zjišťuji, že promluvili všichni přihlášení řečníci.

Přeje si ještě někdo z poslanců slovo? (Nikdo.)

Můžeme proto rozpravu ukončit.

Přeje si slovo někdo z členů vlády? Soudruh první místopředseda vlády Miroslav Toman. Uděluji mu slovo.

První místopředseda vlády ČSR Miroslav Toman: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci!

Především mi dovolte říci několik poznámek před závěrem diskuse a odpovědět na otázky, které nám byly předloženy. Nejprve bych ale chtěl poděkovat za připomínky, podněty, vyjádřenou podporu přednesené zprávě, a to jak k plánu na rok 1989, tak i k rozpočtu.

Je důležité, že v době, kdy řešíme velice naléhavé problémy české ekonomiky, můžeme v otevřeném, kritickém a soudružském ovzduší hovořit o všech problémech reálně, s přihlédnutím k situaci, která v ekonomice je.

Ve zprávě nebylo možné postihnout všechny úseky, a to především proto, že by obsah této zprávy překročil možnosti dnešního jednání. Ve zprávě jsme chtěli především zdůraznit ty prioritní úseky, na které se chce vláda soustředit ve své činnosti v nejbližším období, a proto jsme o těchto otázkách hovořili podrobněji.

Nyní několik poznámek k dotazům, které byly vysloveny, aniž si dělám nárok odpovědět na všechny. Všechny podněty, které byly předneseny, zvážíme, odpovědně posoudíme, jak jsme slíbili v programovém prohlášení.

K dotazu soudruha poslance Horáčka, který se ptal, jak budou řešeny státní zakázky. Nyní se dopracovává zákon o plánování, který by měl tuto kategorii jako způsob rozmisťování společenské objednávky řešit. V této etapě nejsme tak daleko, abychom mohli zcela jednoznačně říci, že státní objednávka je již deklarována v celém rozsahu. v této souvislosti bych však chtěl připomenout jednu skutečnost. Zdaleka nemůžeme počítat s tím, že státní objednávky budou řešeny jako podstatná součást plánu.

Dříve, než bude uplatněna tato forma, budou využívány jiné ekonomické nástroje, především diferencovaný odvod, diferencovaný mzdový normativ, ale také stimulativní příplatky k zaměření produkce. v žádném případě nemohou počítat v těchto podnicích, kde se budou odchylovat od zaměření produkce v jejím užití, že budou mít stejný mzdový normativ za tuto produkci jako za tu, kterou od nich budeme potřebovat pro krytí vnitřních potřeb i vnějších vztahů.

Tato záležitost bude dopracována v souvislosti s náběhem nového mechanismu, počínaje rokem 1990, jak bylo schváleno na 12. zasedání ústředního výboru strany, během prvního pololetí příštího roku, a pak bych si dovolil soudruhu Horáčkovi odpovědět. V tomto případě si nyní nechci hrát na proroka.

Několik slov k problematice zkušebnictví ve sklářském oboru. Ano, s tím souhlasíme, problematika zkušebnictví v tomto oboru se musí posoudit. Za námět bych chtěl poděkovat, obsah diskusního příspěvku posoudíme a rozhodneme, jak se v této oblasti bude dále postupovat. Je to citlivá otázka, protože se promítá do ekonomické oblasti. Přitom to dodnes nikomu nevadilo. Nejprve musí být ale stanoven správný základ, na základě kterého budeme hodnotit.

K otázce soudruha poslance Meiera. Nechci odpovídat na připomínku, že neznají ukazatele k 1. 1. 1989. Chci ale říci, že i my si musíme na některé otázky v procesu plánování udělat jiný názor. Především jsou stanoveny určité celostátně platné limity a normativy, jako jsou odvody z fondů, které již nebudou záležitostí plánu.

Jistě jste z mého vystoupení postřehli, že klademe především důraz na to, abychom nerozšiřovali počet normativů a ukazatelů, ale abychom především těmi rozhodujícími usměrnili soulad zájmů kolektivů pracujících v podnicích se společenskou objednávkou.

Nevím, které ukazatele chybí, ale znovu chci zdůraznit, že tyto otázky měly být již dořešeny. Jedinou oblastí, která zůstává otevřená, je oblast materiálně-technického zabezpečení, a to včetně mzdového normativu, který se na ni váže.

Odpověď na dotaz, jak budeme řešit živelné pohromy v oblasti centrálního fondu krmiv. Především bych chtěl říci, že v nové základně mechanismů pro přestavbu zemědělsko-potravinářského komplexu zůstane ponechána tzv. kategorie centralizovaných zdrojů, která reprezentuje poměrně velkou část. V České socialistické republice to bude více než milión tun jadrných krmiv. To znamená, že oněch 150 tisíc tun, které Česká socialistická republika do konce roku potřebovala na řešení důsledků živelných pohrom, jsme do konce roku již uvolnili. České socialistické republice ale chybí k zabezpečení potřeb živočišné výroby v příštím roce zhruba 600 tisíc tun. Proto musíme získat další zdroje, tzn. zhruba 450 tisíc tun nyní a v další etapě 150 tisíc tun, abychom kryli živočišnou výrobu.