Česká národní rada 1986 – 1990

Při odkrývání možných úspor se objevuje celá řada možností, počínaje úsporami nafty a konče úsporami cementu, přes využití právě technického rozvoje. Vždyť zejména v prováděcích projektech je možné hledat zdroj nebývalých úspor.

Při všech těchto opatřeních nelze zapomínat na využívání především lidské iniciativy, aktivity a na morální a finanční ocenění. Obdobně všude tam, kde se pracuje s cementem, je třeba prosazovat technologickou kázeň, pořádek a hospodárnost. Vždyť průměrná spotřeba cementu na jednoho obyvatele je u nás 620 kg. To je jedna z nejvyšších spotřeb v Evropě. To je prvenství, o které nestojíme.

Závěrem chci říci, že v rámci náročných úkolů nelze zapomínat na pracovníky. Je nutno udělat skutečně dokonalý servis kolem lidí, vytvářet solidní zázemí pro život na stavbách a umět ocenit dobrou řemeslnou práci. Je nutno trvale rozdmýchávat v lidech potřebu profesionální cti, odpovědnosti, dobrého vztahu k podniku i k vykonávané práci.

I když změna myšlení lidí je dlouhodobým procesem, lze ji zkrátit poctivým a otevřeným přístupem k řešení problémů, které se na pracovištích vyskytují. A tento trend, jak se zdá, v organizacích ministerstva stavebnictví ČSR byl již nastoupen.

Tuto skutečnost náš výbor oceňuje. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Antonínu Očenáškovi. Slovo má poslanec Josef Meier, připraví se poslankyně Gertruda Hambalčíková.

Poslanec Josef Meier: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, plán a rozpočet na rok 1989 projednáváme několik dní před koncem roku 1988. To nám umožňuje již dnes zhodnotit dosažené výsledky za tento rok a posoudit předpoklady pro vstup do příštího roku.

Nepřipomínal bych tyto vztahy, kdybych nechtěl upozornit, že pro zemědělství a potravinářský průmysl je tento předěl roků velmi významný. Zemědělské i potravinářské podniky totiž vstupují od počátku příštího roku do nových hospodářských podmínek. Od 1. 1. 1989 budou řízeny podle nových pravidel a podle nich se musí také chovat. Podle zásad zákona o státním podniku, zemědělském družstevnictví a dalších zákonů přijatých v letošním roce budou zabezpečovat svoji výrobu. Výroba se bude řídit podle velmi náročných ekonomických pravidel a podle nich také hledat cesty odbytu svých výrobků. To vše s cílem dobře zabezpečovat náš vnitřní trh potravinami a samozřejmé odpovídajícím způsobem se podílet na našich vnějších vztazích.

Tento vstup do nových podmínek si zasluhuje, abychom si ho připomenuli a uvědomili si jeho závažnost. Všechno, co se bude v souvislosti s tím dít, se bude dotýkat všech poslanců České národní rady. Většiny z nás proto, že máme volební obvody i na vesnicích a všech proto, že se to bude týkat tak citlivé oblasti, jako je zásobování vnitřního trhu potravinami.

Přitom je třeba si připomenout, že zemědělství pracovalo a dosud pracuje při nižším počtu závazných ukazatelů jak v oblasti výroby, tak i při zabezpečování vstupů i výstupů. Čili půjde zde o určitý posun. Ale u potravinářského průmyslu půjde o značně větší změnu v systému řízení a jeho vlastní činnosti.

Proto jsme i z těchto hledisek přistupovali k projednání plnění plánu letošního roku, přípravy na příští rok i kapitoly rozpočtu na rok 1989.

Předcházející zkušenosti a výsledky minulých let i současnosti ukazují, že zemědělci a potravináři své úkoly plní dobře a maximálně usilují vyrobit dostatek potravin s jediným cílem, aby to byly potraviny dobré kvality, bez škodlivin. Svědčí o tom stav v zásobování našich spotřebitelů, i když samozřejmě nechci zastírat, že i v oblasti sortimentu, jakosti, včasnosti jsou rezervy a je zde co zlepšovat.

Při posuzování způsobu a charakteru zásobování potravinami lze podle mého názoru pozorovat snahu, aby to, co se vyrobilo, se dostalo ve vhodné a chutné formě až na stůl našich spotřebitelů. Je tomu tak proto, že při zabezpečení trhu potravin nastupuje stále více trh spotřebitele, který může klást požadavky na sortiment, kvalitu, balení atd.

To vše jsou pozitivní předpoklady, které zvyšují náročnost na práci našich zemědělců a potravinářů.

Náročnost se však také značně zvětšuje v ekonomické oblasti. Je tomu tak proto, že zvýšení nákupních cen i úprava velkoobchodních cen je jen reagováním na zvýšené odvody do státního rozpočtu a na zvýšené velkoobchodní ceny vstupů a nikoliv vylepšení ekonomických podmínek.

Dovolte mi, abych poukázal na jednu skutečnost. U značného počtu zemědělských podniků není dosažena rentabilita u prosté zemědělské činnosti. Podniky jsou nabádány, aby zavedly přidruženou výrobu - dnes říkáme vedlejší činnost. Většinou se jedná o podniky, které nemají ani dostatek pracovních sil pro základní zemědělskou činnost. Mám za to, že každý by měl dělat to, co mu náleží a dělat to pořádně. My zemědělci sdílíme názor, že tak důležitá výroba, jako je výroba potravin, by měla být rentabilní.

Při projednávání výsledků letošního roku a přípravy na příští rok jsme zaregistrovali, že plány na příští rok se připravují, ale značné nejasnosti jsou v zajišťování vstupů. Proto je ve výrobě značná pozornost věnována právě této oblasti.

V této souvislosti chci uvést, že není dobré, když za několik dní vstupujeme do nového roku a neznáme mnohé ukazatele, které budou platit v roce 1989. My bychom chtěli, abychom už jednou konečně mohli říci: Je 1. ledna, máme zpracován plán, kolektivní smlouvu a další potřebné dokumenty. Říkáme: plán je zákon. Ale kdy ho budeme moci definitivně zpracovat? Zdá se nám, že o některých věcech se příliš dlouho rozhoduje. My nemůžeme říci lidem jako v minulosti: Plán dostanete opět až v měsíci březnu nebo v dubnu.

Fakta uvedená v informaci, kterou jsme měli k dispozici, ukazují, že problémy v materiálně technickém zabezpečení se opět opakují. Někde dokonce prohlubují. Někdy se to jeví tak, jako bychom zapomínali, že výsledky každého odvětví jsou vizitkou celé ekonomiky. To v plném rozsahu platí i pro zemědělství a potravinářský průmysl. Vždyť jeho výsledky jsou ovlivňovány více než z 60 % vstupy z jiných resortů národního hospodářství.

Výrazně se to ukazuje například na obalových materiálech, které značně ovlivňují prodejnost, ale i kvalitu potravin.

Tyto nedostatky samozřejmě nutí příslušné výrobce k tomu, aby hledali jiné cesty k zajištění těchto vstupů, i když je diskutabilní, zda je to nejefektivnější cesta.

Řada nedostatků je i v jiných oblastech, např. v chemických prostředcích, umělých hnojivech a hlavně v jejich skladbě.

Myslím, že výrazný je zde příklad vyorávače cukrovky firmy Klein. Několik kusů se ho dovezlo. Několik kusů si vyrobily některé zemědělské podniky za účinné organizátorské práce cukrovarů. Tyto stroje se osvědčily i v sušších i ve vlhčích podmínkách. Také ztráty při sklizni se podstatně snížily. Ale strojírenství nepracuje s tímto typem strojů, ale spolupracuje s jinými firmami. Tu se nabízí otázka, zda jim záleží na tom, aby jejich výrobky měly dobrou pověst a aby cítili zodpovědnost za jejich spolehlivost a výkonnost.

Za takovéto situace se ztráty při sklizni cukrovky odhadují na 20 - 25 %. Jejich podstatné snížení by značně ovlivnilo letošní výpadek cukrovarů, ale není účinný nástroj k tomuto způsobu řešení.

Myslím, že i tyto problémy budeme muset v nové soustavě řešit, abychom mohli mobilizovat rezervy v zemědělství a potravinářském průmyslu.

Jsme si vědomi, že i v těchto odvětvích je řada rezerv, které lze mobilizovat rozvojem iniciativy, zdokonalením organizátorské práce, ale jsou i takové, které budou vyžadovat určité vklady a prostředky.

Proto jsme při jednání výboru kladli důraz na hledání východisek a na řešení stávajících nedostatků. Myslím, že od nového roku to bude i nadále úkolem centrálních orgánů, ale mnohem větší podíl si na tom musí vzít i jednotlivé podniky zemědělsko-potravinářského komplexu.

Jsem přesvědčen, že se prohloubí i spolupráce s dodavateli vstupů i odběrateli zemědělské a potravinářské produkce, tedy s našimi obchodními partnery. Bez toho bychom nedořešili potřebné zajištění pro společensky žádoucí výrobu.

To vše jsou důvody, proč zdaleka nemůžeme podlehnout sebeuspokojení nad letošními výsledky, které přes klimaticky složitý rok jsou povětšinou dobré.

Také příští rok nebude jednoduchý. Vždyť jen nenaplněná krmná bilance signalizuje, že bude třeba rozvinout mimořádné úsilí a provést další zajištění, a to nehovořím o jiných věcech.

Přesto i zde mi dovolte poukázat na jednu věc. Od příštího roku jsou zavedeny jednotné normy pro spotřebu jádra na jednotku výroby pro celou republiku stejné. Myslím si, že to není správné. Přece není všude stejná nutriční hodnota vyrobené objemné píce. To znamená, že z této píce, která z objektivních důvodů má rozdílnou kvalitu, není možné vyrobit stejnou výši masa nebo mléka apod. Myslím si, že spotřeba jadrných krmiv by měla být diferencována dle podmínek. Máme zavedeny produkčně ekonomické skupiny, které vyjadřují základní podmínky výroby, možná, že bychom je mohli použít pro stanovení norem, nebo je třeba najít jiné ukazatele pro stanovení objektivnějších norem. Například u osiva o důležitosti provenience nikdo z nás nepochybuje, ale podobné je to i s objemnou pící.

Chtěl bych ještě položit jednu otázku - jak budou v bilanci jadrných krmiv řešeny živelní pohromy, např. kroupy. Podnik, ve kterém pracuji, byl postižen letos krupobitím v rozsahu 1 900 tun. Nikdo nám dodnes neřekl, jak tato situace bude řešena. Bez tohoto krytí nejsme schopni vůbec existovat.

Soudružky a soudruzi, jsme ujišťováni, že na nedořešených věcech se usilovně pracuje. To nám umožňuje říci na adresu pracovníků komplexu, kteří s přípravou plánu mají vážné starosti, že budeme práci neustále sledovat a oprávněné požadavky napomůžeme prosazovat.

Za těchto podmínek můžeme proto doporučit jménem výboru pro zemědělství a výživu rozpočet pro příští rok ke schválení.

V závěru svého vystoupení bych chtěl uvést, že poslanci, členové Klubu poslanců Československé strany lidové jsou si vědomi náročnosti a složitosti úkolů roku 1989. Mnohé odráží také právě projednávaný návrh zákona o státním rozpočtu. Pozornost těmto otázkám klademe nejen v práci Klubu poslanců, ale i v práci ve volebních obvodech a zvláště na svých pracovištích v pracovních kolektivech. I vedení naší strany si je vědomo zásadního významu řešení ekonomického rozvoje i významu současné etapy přechodu ekonomiky na nový hospodářský mechanismus a jeho urychlení.

Chceme pro tyto úkoly v souladu se závěry 7. pléna ÚV KSČ o aktivizaci Národní fronty do tohoto procesu zapojit co největší počet našich členů. Podrobně jsme tyto otázky probírali 8. prosince na celostranickém aktivu předních hospodářských pracovníků členů ČSL k otázkám přestavby a vědeckotechnického rozvoje.

Vystoupení v rozpravě vyzněla, přes svou kritičnost, ale i věcnost, v jednoznačný závěr, dát všechny síly, aktivitu i energii pro řešení těchto celospolečenských úkolů.

To zavazuje i nás - poslance, členy ČSL k podpoře projednávaného návrhu zákona o státním rozpočtu ČSR. Děkuji za pozornost. (potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Josefu Meierovi. Slovo má poslankyně Gertruda Hambalčíková. Připraví se poslanec Josef Domas.

Poslankyně Gertruda Hambalčíková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, vnitřní trh je nejen nedílnou, ale i velmi významnou součástí národohospodářského plánu i rozpočtu republiky, neboť jeho prostřednictvím se realizuje materiální uspokojení potřeb našich občanů. Skutečnost, že právě tato oblast našeho národního hospodářství je v popředí zájmů celé společnosti a dá se říci i kritiky, není jisté náhodná. Již průběh minulého roku ukázal některé vážné nedostatky a poruchy na vnitřním trhu, které přes všechna dosud přijatá opatření se nepodařilo odstranit. Z těchto důvodů také náš vnitřní trh nesehrává svoji stabilizující úlohu, která mu přísluší.

Přesto, že není cílem mého vystoupení, abych zde prováděla hlubokou analýzu stavu, pokládám za nutné alespoň ve stručnosti zhodnotit vývoj situace na vnitřním trhu od počátku 8. pětiletky a zejména pak letošního roku, který v plnění plánovaných ukazatelů maloobchodního obratu ministerstva obchodu a cestovního ruchu ČSR předčí všechna očekávání.

Nebude jistě ke škodě našeho jednání, když si připomeneme, že jedním z rozhodujících úkolů vyplývajících ze závěrů XVII. sjezdu KSČ bylo celkové zkvalitnění vnitřního trhu v procesu uspokojování rostoucích hmotných a kulturních potřeb obyvatelstva. O správnosti tohoto záměru není jistě pochyb a i když závěry sjezdu jsou platné pro celou naši společnost, vidíme sami ve své poslanecké práci, že přístupy k jejich plnění jsou různé a že i zabezpečení tohoto úkolu, pokud se nejedná pouze o písemné rozpracování, je složitou a náročnou záležitostí, která vyžaduje dlouhodobé koncepční řešení. Dokladem toho je i jednání 10. a 12. zasedání ÚV KSČ.

Z podkladových materiálů, statistických údajů i úvodních vystoupení vidíme, že vývoj situace na vnitřním trhu od počátku 8. pětiletky je charakterizován vyšší dynamikou růstu osobní hmotné spotřeby než předpokládal státní plán. Této dynamice neodpovídalo fondové krytí, které se soustřeďovalo a dosud soustřeďuje do oblasti průmyslového zboží.

Ve svých vystoupeních na schůzích České národní rady jsme hodnotili vnitřní trh na úseku potravinářského zboží jako vyrovnaný a plně krytý základními potravinami. Je jistě pozitivní, že se v průběhu doby podařilo odstranit i některé nedostatkové druhy zboží. Dosud však nejsou plně uspokojeny požadavky našich občanů na některé masné výrobky, mléčné produkty, ale i výrobky pro diabetiky. Není také zcela jisté, zda nabídka potravinářských výrobků je plně v souladu se zásadami správné výživy a zda nadměrná konzumace nevede ke snížení fyzické zdatnosti zejména u mládeže.

Samostatnou kapitolu tvoří naše hospodaření s potravinami. Je bohužel naše tradice, že se rádi ohlížíme za hranice naší vlasti a obdivujeme vše možné a nemožné, ale je jen naše škoda, že také neobdivujeme, jak občané jiných států s vyšší životní úrovní hospodárně nakládají s každým kouskem chleba i zbytkem jídla. Proto se také nedivme, že oni těžko mohou pochopit naše mnohdy velkorysé nákupy na volné dny a ještě hůře asi chápou naše pondělní cesty k popelnicím, které se plní nejen chlebem a pečivem, ale i zbytky uzenin, sýrů a masa.

Jestliže tedy hodnotíme trh potravin jako ustálený a vyrovnaný, neznamená to, že není pro příští rok i roky následné co zlepšovat. Pravidelná a stálá nabídka širokého sortimentu potravinářského zboží by jistě zmírnila horečnost nákupu a dá se předpokládat, že i spotřeby. To ovšem předpokládá zavedení i některých druhů základních potravin s delší dobou trvanlivosti, a to i za vyšší cenu, jako např. u mléka nebo chleba.

Daleko složitější situace provází všechny tři roky 8. pětiletky na úseku průmyslového zboží a přes všechna opatření ministerstva obchodu a cestovního ruchu i vlád se nepodařilo tuto situaci plně zvládnout. Není jistě nutné, abychom si zde znovu opakovali sortiment zboží, které je stále nedostatkové. Ze zkušenosti z předchozích let i letošního roku bychom se již měli poučit a vyvodit nejen příslušné závěry, ale i předpoklady pro uspokojení poptávky i nutných potřeb v průběhu příštích let.

Na stabilitu vnitřního trhu při jeho současném fondovém zabezpečení má přímý vliv i kupní síla našeho obyvatelstva a nižší míra úspor. Podíváme-li se proto střízlivýma očima na celý průběh růstu maloobchodního obratu a vezmeme-li za skutečnost, že jen ministerstvo obchodu a cestovního ruchu ČSR očekává překročení plánu obratu o více než 8 mld, což představuje proti roku 1987 zvýšení téměř o 11 mld Kčs, tak při všech nedostatcích v nabídce průmyslového zboží se prodalo, resp. naší občané nakoupili mnohem více než v předchozích letech. Je proto otázkou, do jaké míry je tato situace vyvolaná skutečnou potřebou a jakou roli zde hraje i určitá nervozita a nejistota našich občanů ve stabilitu cen a koneckonců i měny. Také některá krátkodobá opatření vedená snahou o posílení stability vnitřního trhu mohou mít za určitých podmínek právě opačný účinek.

Posuzujeme-li proto průběh vnitřního trhu v letošním roce i chování našich kupujících z pohledu plánu základních úkolů ministerstva vnitřního obchodu a cestovního ruchu ČSR na rok 1989, pak ukazatele maloobchodního obratu i dodávek zboží do tržních fondů nedávají reálný základ zklidnění a stabilizace vnitřního trhu, a to jak ze strany nabídky, tak ani ze strany uspokojení potřeb a finančních možností velké části našeho obyvatelstva. Zcela záměrně říkám velké části, neboť ne všichni - a netroufám si říci, zdali se jedná o 20 či 50 % našeho obyvatelstva - nemají tyto problémy a jejich zájem se soustřeďuje na nákupy v nižších cenových polohách potravin i průmyslového zboží.

Již dříve jsem uvedla, že měrná čísla státního plánu pro oblast vnitřního obchodu neodpovídala reálné skutečnosti v roce 1987 a ani v letošním roce. Přes tyto poznatky stanoví však státní plán úkoly pro ministerstvo obchodu, jak byly zapsány pro 8. pětiletku a již dnes se dá předpokládat, že budou opět překročeny. Mám proto otázku, jakým způsobem bude vláda řešit tento rozpor a jaká je záruka, že bude dostatečná nabídka nikoli luxusního drahého zboží, ale základních a nutných potřeb.