Mělo by se rovněž skoncovat s bilancováním
plánů na základě uzavřených
smluv o přípravě dodávek, které
odběratele nezavazují k ničemu, ani k předložení
hospodářských smluv na čtvrtletí.
Jde o čistě jednostranný akt. Stejně
tak je tomu s uzavíráním různých
kol dodavatelsko-odběratelských vztahů, přepisováním
plánů a očekávaných plnění
do různých tabulek apod. To vše brání
skutečné iniciativě a socialistickému
podnikání státním podnikům.
Právem jsou v této souvislosti v podnicích
vzbuzovány obavy z toho, aby nedošlo k tzv. přemalování
firem generálních ředitelství a výrobních
hospodářských jednotek a vytváření
různých sdružení. První poznatky
ukazují na to, že jen málo uvolněných
pracovníků ze zmíněných zrušených
institucí projevuje např. zájem o řídící
funkce v našich podnicích.
Je všeobecně známo, že naše výrobní
podniky jsou značně technicky zastaralé a
nové moderní zařízení lze pořídit
prakticky jenom na západních trzích. Pro
tyto účely byl vytvořen tzv. devizově
návratný úvěr. Jaké jsou však
zkušenosti? Podnik, který se rozhodne jít touto
cestou, však toho mnoho - jak jsme se přesvědčili
- nezíská. I po řádném zaplacení
devizově návratného úvěru zůstává
o splátky povýšený státní
plán na stejné úrovni. To je v pořádku.
Ale je třeba zvážit, zda by po zaplacení
úvěru neměla jít část
výrobků na obohacení domácího
trhu. A dále zda by podnik neměl mít pravomoc
hospodařit s částí devizových
prostředků získaných tímto
vývozem. pro svůj další technický
rozvoj. Vůbec nemám na mysli prosazovat tendenci
"bohaté podniky - chudý stát".
Je potřeba co nejrychleji pozvednout technickou úroveň
a vybavení našich podniků jejich vlastním
přičiněním. Obdobné podmínky
by měly být prosazovány při uzavírání
kooperací.
Z hlediska financování technického rozvoje
je rovněž problematické použití
částky jednoho procenta z odpisů základních
fondů na tento rozvoj. po přepočtech v podnicích
vzniká kuriózní situace, neboť například
zmíněný podnik juta by tímto způsobem
obnovil svůj základní fond asi za 100 let.
Zdá se, že překonaná je i otázka
investičního limitu. Způsob investování
by se měl odvíjet od vytvořených zdrojů
ku prospěchu celé společnosti.
Další negativní, obecně platnou tendencí
je vztah státních podniků k zahraničnímu
obchodu. Mám zde na mysli především
pravidlo týkající se devizového normativu.
Podnik není subjektem devizového plánu a
devizové operace se nepromítají do jeho chozrasčotu.
To má minimální stimulační
efekt pro jeho exportní i činnost. Kdyby devizový
účet přímo zvyšoval nebo snižoval
jmění podniku, to znamená, že podnik
by vlastnil devizy v obchodní paritě, byl by nucen
k daleko vyšší aktivitě v zahraničně
obchodní činnosti. Dosavadní úprava
pro zacházení s devizovým normativem je podle
názoru pracovníků praxe hodnocena jako snaha
ministerstva zahraničního obchodu a podniků
zahraničního obchodu podržet si i v této
oblasti rozhodovací monopol - mnohdy za cenu určitých
národohospodářských ztrát.
Je potřeba zvážit, zda bude účelné
v nových podmínkách nadále vynakládat
značné finanční částky
na financování aparátu podniků zahraničního
obchodu. Stejnou práci - a nezřídka kvalifikovaněji
a s nesrovnatelně nižšími náklady
jsou si schopny podniky zajistit samy. Nakonec i za sféru
podnikání v zahraničním obchodě
má vedení podniku odpovědnost před
pracujícími a musí mít možnost
přímo ji ovlivňovat. Domnívám
se, že v podmínkách hospodaření
na základě plného chozrasčotu je opodstatněné
prosazovat možnost přímého vývozu
bez organizace zahraničního obchodu. Současná
praxe vede k administrativě a zdlouhavému řízení
mezi odběratelem v zahraničí a výrobcem.
Zahraniční partneři to kritizují a
mnohdy přicházíme i touto cestou o výhodné
trhy.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, několik
příkladů, které jsem zde uvedla, ukazuje
na určitý rozpor mezi tím, co se chce a tím,
co se může. Na jedné straně je požadována
iniciativa, samostatnost v rozhodování a samofinancování
podniků, na druhé straně je stále
řada předpisů a vyhlášek, které
toto neumožňují. Je potřeba podpořit
úsilí vlády o přestavbu, to znamená
rychle odbourat v hospodářské oblasti to,
co se neosvědčilo a co je také řídícími
pracovníky podniků s dobrým úmyslem
kritizováno. A naopak urychleně přijímat
opatření, která přinesou celospolečenský
užitek. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslankyni Danuši Dohnalové, slovo má poslanec
Josef Kaňa.
Poslanec Josef Kaňa: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, vážení hosté, náš
vnitřní trh je již delší dobu předmětem
intenzivního zájmu nejen široké spotřebitelské
veřejnosti ale své místo pravidelně
a v širokém rozsahu zaujímá na stránkách
denního tisku, v pořadech rozhlasu a televize.
Touto problematikou se také intenzivně zabývají
vlády ČSR a ČSSR, které přijaly
v minulém i letošním roce významná
usnesení k jeho stabilizaci a zlepšení celkové
úrovně, jež nejsou vždy bezezbytku plněna.
Také nedávné 10. zasedání ÚV
KSČ věnovalo vnitřnímu trhu značnou
pozornost a kriticky se vyslovilo k jeho nedostatkům i
na adresu těch, kteří nesou zodpovědnost
za jeho zabezpečení. Je proto zcela logické,
že dnes, kdy ČNR projednává plnění
programového prohlášení vlády
ČSR, je těmto otázkám věnována
náležitá pozornost, což dokumentuje i
vystoupení předsedy české vlády
soudruha Pitry, ale i celá řada dalších
vystoupení v rozpravě.
Tento široký zájem má své hluboké
opodstatnění, neboť úroveň vnitřního
trhu je v očích veřejnosti rozhodujícím
ukazatelem životní úrovně a plněním
základních ekonomických záměrů
vytyčených XVII. sjezdem KSČ. Je to i proto,
že vývoj na vnitřním trhu do značné
míry odráží nejen efektivnost činnosti
většiny odvětví národního
hospodářství, ale i provázanost a
proporcionalitu ekonomického vývoje. V této
souvislosti je nutné zejména zdůraznit nezbytnost
celkové rovnováhy vnitřního trhu,
ale také zejména zvýšení jeho
strukturální rovnováhy.
Aniž bychom si dnes kladli za cíl posuzovat vlastní
řídící, koncepční a
organizátorskou práci ministerstva obchodu, je nutné
konstatovat, že resort obchodu se objemově s úkoly
plánu 8. pětiletky vyrovnává, což
dokumentuje i plnění maloobchodního obratu
za uplynulé období. plnění plánu
maloobchodního obratu je však pouze jedna stránka
věci, neboť ta rozhodující, tj. vytváření
příznivého celospolečenského
klimatu a podnětů pro aktivizaci pracujících,
plněna není a vnitřní trh zde nesehrává
svou základní a určující, ale
i nezastupitelnou úlohu ve společnosti. Toto obecně
známe zjištění by mělo vést
příslušné řídící
orgány nejen k zamyšlení, ale i ke změně
přístupů při tvorbě plánu
na 9. pětiletku i při sestavování
výhledových cílů a záměrů
našeho národního hospodářství,
zejména jeho dalšího vývoje v posilování
žádoucích odvětví a oborů
či útlumu méně perspektivních,
neefektivních provozů, jejichž výrobky
jsou často na trhu nerealizovatelné.
V opačném případě se budeme
i nadále potýkat s negativními dopady, které
vyvolává současný systém tvorby
plánu a které se projevují na vnitřním
trhu v tom, že kvalitativní stránky obchodu
se nepodařilo plně zvládnout a na našem
vnitřním trhu stále přetrvává
nerovnoměrný vývoj v jeho zásobování,
což je umocněno omezenými možnostmi nabídky
a úzkým sortimentem výrobků.
Svůj negativní dopad na stabilitu vnitřního
trhu má i nižší tvorba hmotných
zdrojů k peněžním příjmům
obyvatelstva, což se projevilo v dynamice prodeje a v překročení
plánovaného přírůstku obratu
o několik miliard korun.
Stále však přetrvává nepříznivý
stav v zabezpečování spotřebitelské
poptávky, zvláště u průmyslového
zboží, kde klesá i podíl základních
druhů zboží pro uspokojování
potřeb rodin s nižšími příjmy.
Tento stav umocňuje také skutečnost, že
vývoz má stále přednost před
dodávkami na vnitřní trh.
Také kvalita výrobků a jejich užitné
vlastnosti, módnost, modernost a další, zasluhuje
zamyšlení, neboť je terčem časté
kritiky vůči obchodním organizacím,
se kterou se setkáváme při styku s voliči
a i když dochází k mírnému poklesu
reklamací vůči výrobě i spotřebitelů
v obchodě, zůstává skutečností,
že ministerstvu obchodu a cestovního ruchu ČSR
se dosud nepodařilo tento trend výrazně změnit.
Asi bychom si měli všichni a na všech pracovištích
v této souvislosti položit otázku, kam se poděla
naše dřívější hrdost nad
kvalitou a dokonalostí výrobků. I nadšení
a zdravý patriotismus na příslušnost
nejen k této republice, tomuto státu, ale i k továrně,
ústavu či jinému pracovišti.
Otázka kvality a technické úrovně
není přece jenom pouze naší domácí
záležitostí, tj. záležitostí
vnitřního trhu, ale má zásadní
význam pro uplatnění a konkurenční
schopnost našich výrobků na zahraničních
trzích kapitalistických států, rozvojových
zemí a už vůbec není zanedbatelná
ani ve vztahu k trhům zemí RVHP. Zatímco
v jiných průmyslově vyspělých
zemích je řešení kvality výrobků,
dosažení špičkových parametrů
základní otázkou existence výrobce,
tj. otázkou ekonomickou, nahrazovali jsme tento nejjednodušší
a nejúčinnější prostředek
různými administrativními opatřeními
a málo účinnými dopady. Bude proto
na výrobě i obchodu, aby se v nových podmínkách
hospodářského mechanismu s tímto problémem
co nejúčinněji a také co nejrychleji
oba partneři vyrovnali.
Soudružky a soudruzi, jsme v závěru třetího
roku 8. pětiletky, v roce, kdy řada výrobních
i obchodních organizací vstoupila do experimentu
v přípravě na přestavbu hospodářského
mechanismu a kdy od příštího roku najede
na nové podmínky značná část
národního hospodářství. Skloubení
celospolečenských, podnikových a v neposlední
řadě individuálních zájmů
nebude v příštích letech lehkou záležitostí
a staví vládu před složitou situaci,
úspěšně zvládnout nejen zbývající
léta této pětiletky, ale připravit
národní hospodářství a celou
společnost na úkoly 9. pětiletky. Je nutno
si uvědomit a vyrovnat se se skutečností,
že přestavba hospodářského mechanismu
bude mít ve svých důsledcích a zejména
v první fázi přímé dopady do
všech oblastí vnitřního trhu, neboť
dosavadní zkušenosti ukazují, že mechanismus
přestavby uvolnil v současné etapě
dosavadní vliv centra na vytváření
rovnoprávných dodavatelsko-odběratelských
vztahů, které v etapě nevyrovnanosti zdrojů
a potřeb vnitřního trhu oslabily současné
postavení organizací vnitřního obchodu.
Tato skutečnost proto zcela nutně vyvolává
v této fázi potřebu zásahu centra
k žádoucímu uspokojování požadavků
vnitřního trhu.
Soudružky a soudruzi, na závěr svého
vystoupení bych znovu zdůraznil, a bylo to už
několikrát řečeno na půdě
ČNR prostřednictvím poslanců našeho
výboru, i dnes ve zpravodajské zprávě
soudružky Jarošové, že vnitřní
trh a jeho zabezpečení není pouze záležitostí
jednoho resortu - v tomto případě ministerstva
obchodu a cestovního ruchu, ale že za jeho zásobení
a úroveň nesou rovnoměrný díl
odpovědnosti i všechny ostatní resorty a centrální
orgány, které stanoví podmínky proporcionálního
i strukturálního vývoje našeho národního
hospodářství.
Je třeba vzcházet z toho, že výroba
kolejnic, cementu, automobilů, ale zejména věcí
denní a krátkodobé potřeby není
přece určena pouze pro naplnění plánovaných
ekonomických ukazatelů a limitů. Hlavním
posláním výroby je uspokojovat hmotné
a kulturní potřeby občanů, zajistit
neustálé zvyšování životní
úrovně lidí a současně tak
zabezpečovat stálý rozvoj naší
socialistické společnosti, jak to formuloval a přijal
i XVII. sjezd KSČ.
Již dříve jsem uvedl, že nové podmínky
staví před vládu nové problémy
a úkoly a bude proto i na nás, poslancích
ČNR, abychom přes kritická stanoviska k současným
nedostatkům vyslovili vládě ČSR nejen
plnou podporu, ale pomohli jí překonat současné
problémy a vytvořit tak lepší podmínky
pro další rozvoj naší společnosti
a zvyšování životní úrovně
našeho lidu. Těmto cílům dají
svou podporu i poslanci - členové Čs. strany
lidové, jejichž jménem na základě
jednoznačného stanoviska našeho klubu poslanců
bych chtěl vyjádřit plnou podporu záměrům
vlády ČSR při naplňování
těchto náročných úkolů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Josefu Kaňovi. Soudružky a soudruzi, nyní
přerušíme jednání k polední
přestávce na 75 minut, budeme pokračovat
ve 14,45 hodin. Byl vám rozdán návrh usnesení,
který připravila návrhová komise.
Prosím, abyste svoje připomínky k návrhu
odevzdali členům návrhové komise nebo
u prezence, pokud možno brzy po obědě.
Přerušuji jednání na hodinu a čtvrt,
přeji vám dobrou chuť. Jako první po
přestávce bude diskutovat poslanec soudruh Antony.
Místopředseda ČNR Milan Vondruška:
Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v odpoledním
jednání. Jako první vystoupí poslanec
Antony a připraví se poslanec Podlešák.
Prosím soudruha Antonyho, aby se ujal slova.
Poslanec František Antony: Vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, vážení hosté, ve svém
vystoupení bych se chtěl zabývat některými
problémy našeho hlavního města Prahy,
které byly často diskutovány na obvodních,
ale hlavně na městské konferenci KSČ.
Prvním takovýmto problémem je modernizace
pražského průmyslu.
Všichni bychom si jistě přáli, aby Praha,
jako hlavní město, byla nejen vzorem elegance, jak
se o ní zpívá, ale především
vzorem svým moderním průmyslem, vědeckotechnickou
základnou a progresivní ekonomickou strukturou,
která by dovolovala plně využít kvalifikace
dělnické třídy a tuto kvalifikaci
také dále rozvíjet.
Zatím máme k takovému vzoru daleko. průměrné
stáří strojů v pražském
průmyslu značně převyšuje celostátní
průměr a v některých odvětvích
je více než polovina strojů odepsána.
Přesto se na nich stále vyrábí. Tento
strojní park volá po modernizaci, a to tím
spíše, že až na výjimky byla výrobně
technická základna Prahy v celém poválečném
období silně zanedbávána.
Zastaralá je i struktura pražské ekonomiky.
V dosavadním, zpravidla nekomplexním řešení
modernizace a nové strukturalizace pražského
průmyslu jsou uspokojovány na prvém místě
resortní zájmy, a to představuje ve svém
důsledku hlavní překážku celkovému
zvyšování společenské produktivity
práce. Je třeba si uvědomit, že ovlivnění
struktury pražského průmyslu a zmodernizování
jeho výrobní základny je stěžejním
úkolem, který je třeba začít
důsledně řešit již v současném
období přestavby hospodářského
mechanismu. Nesmí jít o žádnou kampaň,
ale o plánovitě a koncepčně řízený
nepřetržitý proces, vycházející
z celospolečensky žádoucí cílové
přestavby řešení. Jeho základem
musí být konkrétní celek perspektivních
výrobních programů, musí se v něm
projevit náš vztah k životnímu prostředí
i objektivní fakt, že další úspěšný
rozvoj města je možný jedině za podmínky,
že z výrobní sféry bude uvolněno
dostatek pracovních sil pro potřeby dalšího
nezbytného rozvoje terciární sféry.
V současné době se spolu s aktualizací
Generálního plánu rozvoje hlavního
města Prahy provádí i aktualizace ekonomické
struktury s termínem ukončení do 31. března
příštího roku. Chtěl bych zdůraznit,
že to není jen problém pouze městských
orgánů, ale že se na jeho řešení
musí podílet aktivně všechny resorty
i vlády, jak česká tak i federální.
Dosavadní výsledky totiž jasně ukazují,
že právě resortní a skupinové
zájmy jsou účinnou brzdou žádoucího
postupu. Je to možné dokumentovat i na řešení
otázek dislokace v souvislosti se současným
snižováním aparátu ústředních
orgánů a organizační přestavbou
výrobně technické základny.
Snížením aparátu ústředních
orgánů by mělo dojít k uvolnění
ploch pro potřeby bydlení, zdravotnictví,
obchodu a služeb. Přesto však prvé návrhy
z řady resortů tak jednoznačně k tomuto
vytyčenému cíli nesměřují.
Mám na mysli například podklady z ministerstva
obchodu a cestovního ruchu, ministerstva výstavby
a stavebnictví, ministerstva zemědělství
a výživy, ministerstva kultury, ministerstva lesního
a vodního hospodářství a dřevozpracujícího
průmyslu, ale i dalších, které byly
předloženy v souvislosti s dislokačními
otázkami. Ukazuje se rovněž, že pokud
jde o generální ředitelství dislokovaná
v Praze, značná část předpokládá
své převedení na státní podniky
a tedy vůbec nepředpokládají uvolnění
dosud jimi užívaných kancelářských
prostor pro jiné účely. V některých
případech jsou to ovšem i generální
ředitelství, která nemají žádnou
podstatnou výrobně technickou základnu v
Praze.
Modernizace pražského průmyslu, vymisťování
neproduktivních výrob i snižování
aparátu ústředních orgánů
a středních článků řízení
by mělo ve svých důsledcích vést
k úspoře pracovních sil tolik potřebných
v terciární sféře. Například
v oblasti placených služeb pracuje v Praze pouze 5
% všech pracovních sil a mezi srovnatelnými
velkoměsty světa jsme v tomto směru na jednom
z posledních míst. Na tomto úseku bychom
potřebovali alespoň třikrát tolik
lidí. K tomuto vzestupu nelze použít ve větší
míře migraci do Prahy, protože ta spolu přináší
další potřeby bytů. Již dnes je
však v Praze na 37 tisíc žádostí
o přidělení bytu, které nejsou uspokojeny.
Proto je potřeba tolik zdůrazňovat úsporu
pracovních sil v oblasti průmyslu a řízení
k naplnění požadavku moderního města
například na služby všeho druhu.
Ještě k jednomu problému bych chtěl
hovořit, a sice ke komplexní bytové výstavbě.
Její problémy se v současné době
nejkoncentrovaněji projevují právě
v Praze a v Severomoravském kraji, jmenovitě v Ostravě.
Skutečností více odpovídající
by ovšem bylo, kdybychom hovořili o nekomplexní
bytové výstavbě. Tento fakt, spolu s výraznou
nerovnoměrností průběhu komplexní
bytové výstavby, která už byla založena
v samotném plánu, jsme od počátku
tohoto volebního období kritizovali. Bylo to konstatováno
i ve společné zpravodajské zprávě
soudružky místopředsedkyně Jarošové.
Chtěl bych k tomu říci, že vláda
musí už konečně v této oblasti
zjednat pořádek. Nejde jenom o to, abychom takzvaně
zreálnili úkol na letošní pětiletku,
a tedy snížili plánovaný počet
bytů určený k dokončení, ale
zejména, aby se předešlo opakování
nežádoucího stavu. Komplexní bytová
výstavba je svým způsobem kontinuální
proces, vyžadující rovnoměrnost a včasné
vytváření komplexních podmínek
pro její realizaci. Přitom si nemůžeme
dovolit stavět takzvané holobyty a neustále
zanedbávat především občanskou,
ale také následnou technickou vybavenost. Dnes je
to již výrazně politický problém,
a jako na takový bychom se také měli dívat
a také tak k němu přistupovat. Zdůrazňuji
to proto, že znám materiál, který byl
v současné době zpracován do vlády
České socialistické republiky o zabezpečení
úkolů komplexní bytové výstavby
a modernizace bytového fondu v letech 1988 až 1990
a přechodu do 9. pětiletky. Problémy, tak
jak jsou v něm shrnuty a charakterizovány, odezněly
například již na lednovém společném
jednání našeho výboru pro plán
a rozpočet s výborem pro národní výbory
a národnosti. Trvalo bohužel 8 měsíců,
než se dostaly na pořad jednání vlády.
Ze souboru opatření, který byl navržen,
bych chtěl zdůraznit dvě opatření,
jejichž realizace by měla přispět k
tomu, aby se současný stav v budoucnosti neopakoval.
Při tvorbě plánu komplexní bytové
výstavby je třeba důsledně sledovat
rovnoměrnost při výstavbě bytů
a soulad prostředků s věcným programem
vyplývajícím z projektové přípravy
a průběhu výstavby jednotlivých staveb.
počty bytů je nezbytné odvozovat od dokončovaných
částí stavby v daném plánovaném
období. Není možné připouštět
odtržení ukazatele počtu bytů od realizace
stavby jako celku v souladu s projektem organizace výstavby.