Česká národní rada 1986 – 1990

Proto také komplexní řešení celé problematiky, jak již zaznělo v předchozích vystoupeních, nebude jednoduchou, ani krátkodobou a lacinou záležitostí. Musíme proto zcela otevřeně a popravdě mladým lidem říkat reálnou skutečnost, co možné je a co možné není, co uděláme my, ale také, co chceme od nich. Jsem toho názoru, že je lépe říkat pravdu, i když je mnohdy velmi nepříjemná, než nechat ovlivňovat naši mládež různými desinformacemi domácích i zahraničních tzv. přátel naší republiky.

Soudružky a soudruzi, náš výbor se již v závěru minulého roku zabýval realizací zdokonalené výchovně vzdělávací soustavy v resortu ministerstva obchodu a civilně správních úseků ministerstva vnitra ČSR. Nechci se ve svém vystoupení dlouze vracet k tomuto jednání, ale pouze připomenout naše společné konstatování, že přes řadu dílčích úspěchů, kterých se podařilo dosáhnout v rozvoji učňovského školství na úseku jednotlivých resortů celostátně, existují stále problémy, které je třeba řešit v rámci programu zdokonalování výchovně vzdělávací soustavy ČSSR. Jednalo se o řadě problémů, na které se neustále poukazuje, jako jsou vyučovací osnovy, podíl teoretické výuky v praxi, materiálně technické zabezpečení a dostupnost nové techniky pro učně, vliv mistrů a vychovatelů na učňovskou mládež. v této souvislosti jsme poukazovali na nízké společenské ocenění těchto pracovníků, kteří jsou bezprostředně ve styku s učni a kteří tak mají i přímý vliv na formování jejich pracovního i společenského vývoje.

Dále jsme hodnotili z našeho pohledu i práci a vliv organizací SSM, která je mnohde velmi formální a nenaplňuje své poslání. Přitom je skutečností, že od dob našeho členství ve svazu došlo k velkému nárůstu profesionálních pracovníků v aparátech SSM na všech úrovních, což mělo jen malý vliv na ovlivňování aktivity a nadšení široké základny mládeže.

Protože jsem poslankyně výboru pro obchod, služby a dopravu, dovolte mi v závěru mého vystoupení poukázat i na některé vlivy vnitřního trhu, konkrétně řečeno - jednoho z jeho úseků - na formování, výchovu a společenské chápání dětí i mladé generace. Jde mi o prodejny TUZEX. Nechci zde hodnotit tyto prodejny z pohledu jejich ekonomického přínosu pro naše národní hospodářství, ale z pohledu vlivu nákupu v těchto prodejnách na ty, co na to mají, i ty, pro které je tento druh obchodu, pokud nepřekračují zákony, nedostupný.

Víme všichni, že zahraniční měnu, převedenou na tuzexové poukázky, lze v podstatě získat dvěma způsoby: prací v zahraničí, nebo nákupem na černém trhu. Zatímco je nereálné, aby všichni občané naší republiky pracovali v zahraničí, je bohužel reálné tyto poukázky koupit - i přes určité riziko - od "veksláků", což se také děje s velkým ziskem pro zprostředkovatele. Není jistě málo rodičů, kteří tento nezákonný způsob volí, aby oblékli své děti již ve školce do zboží nakoupeného v Tuzexu. Nevím, zda se již někdo zabýval tím, jaký vliv a dopad takovéto nerovnosti mají na výchovu těch nejmenších i na třídění společenských postojů a zájmů žáků základních, učňovských i vyšších stupňů škol, když hledají své místo a uplatnění ve společnosti. Je a bude asi velmi těžké těmto mladým lidem vysvětlovat, že mají být poctivými, pracovitými a vůbec řádnými občany naší socialistické společnosti, když sami vidí, žě něco takového, i když nelegálně, ale ve značném rozsahu, v naší společnosti existuje, něco, co tento druh nebo způsob obchodu zapříčiňuje.

Je jistě zcela logické, že tuto skutečnost nelze paušalizovat, ale je nutné si uvědomit, že negativní věci se šíří daleko rychleji a mnohdy i úspěšněji než to pozitivní a žádoucí, a proto se domnívám, že v komplexu celého programu dalšího rozvoje mladé generace bychom neměli zapomínat ani na takovéto úseky a jejich působení, a to nejen na mladou generaci, ale i na ostatní členy naší společnosti. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Škarydkové. Slovo má poslanec Květoslav pazderník, připraví se poslanec Rostislav Vysloužil.

Poslanec Květoslav Pazderník: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Rodina - jak již zde bylo připomenuto - je základním článkem socialistické společnosti, je nenahraditelným prostředím pro šťastný a zdravý vývoj dětí a nezbytným předpokladem formování harmonické osobnosti mladého člověka a jeho úspěšného společenského zapojení. Proto Československá strana lidová vidí v rodině základní společenskou jednotku a podporuje všechna opatření, která zvyšují společenský význam a postavení rodiny a přispívají k vytváření odpovědných a morálních postojů. Členové ČSL vedou své děti při výchově v rodině k odpovědnému a svědomitého manželství a ke správnému vytváření morálních a mravních hodnot. Oceňujeme důraz, který na rodinu a otázky výchovy mladé generace položil ústřední výbor Komunistické strany Československa a chceme svým podílem přispět k jejich řešení.

Řada problémů mladé generace a tedy problémů společnosti začíná výchovou v rodině. Zde se však ponejvíce zapomíná na vybudování a hlavně dodržování systému zásad a autorit. Mladí lidé potom přesně rozpoznají dvojaké chování, které ničí jejich důvěru, pocit jistoty, pocit pevného zázemí, vlastní odpovědnosti a také úcty, což je dnes další silně nedostatkový atribut lidského chování a jednání. Nepřesvědčivé, rozporuplné jednání dokáže zvláště mladého člověka znejistět. Mládež pak téměř neuznává jakékoliv autority, část jí vyrůstá s neúctou vůči rodičům, učitelům, mistrům a dostává se i do rozporu se zákonem. Někteří rodiče naopak projevují snahu vyhnout se své odpovědnosti vůči dětem, vůči sobě i společnosti. Za výchovu pak činí odpovědnými školu a společnost. Děti vidí často jen úpornou snahu dosáhnout v materiální oblasti všeho, co jen lze dosáhnout, více to zde rozvedl poslanec Kraus. Je to pro ně příklad, který sice někdy sami odsuzují, ale pak podle takových návodů sami jednají v dospělejším věku. proto se dětem a mládeži může někdy zdát svět dospělých světem nepravdy a klamu a reagují na něj po svém, případně se bouří a protestují.

Dne 15. června t.r. přinesly deníky téměř neuvěřitelnou zprávičku pod titulkem "Stalo se za bílého dne" o dvou hrubých případech násilí a terorizování školáků skupinami mladíků. možná, že jste to četli. Šokuje na tom lhostejnost dospělých, protože, jak bylo uvedeno, stalo se to před zraky mnohých.

Říkáme si národ Komenského, ale zdá se, že mnohé jeho myšlenky budeme muset teprve objevit. Již Komenský zdůrazňoval důležitost výchovy od prvních krůčků dítěte a nenahraditelnost matky v tomto prvém období. Dnes to odborníci, především lékaři a psychologové, potvrzují s tím, že základy toho, co si člověk s sebou do života ponese, jsou položeny od prvních tří až pěti let života a částečně již v období před narozením.

Říkáme také, že děti a mládež jsou budoucnost národa. Proto je také nejvýš naléhavé řadu otevřených problémů urychleně řešit. A začít se musí výchovou v rodině. To, co společnost dnes potřebuje, to nejsou jen slova. Žijeme v době, kdy lidé pouhým slovům stále méně důvěřují a obrňují se proti nim krunýřem lhostejnosti. Kdyby stačily jen dobré rady a hmotná opatření, stačilo by se s nimi obrátit na širokou veřejnost, ale ta může být zasažena jen tím, co je viditelné - příklady.

I sdělovací prostředky, především televize, by měly vedle problémů ukazovat také kladné příklady harmonických rodin se správnou výchovou. Významný moment a působení kladného příkladu podtrhl včera na setkání s novináři i soudruh Jakeš, a myslím, že to platí nejen v ekonomice. A jestliže existuje společenská objednávka, pak by to v současné době měla být právě tato.

Nemůžeme ani opomenout otázku ekonomického zajištění mladých rodin. Je pravdou, že mladí lidé vstupují do manželství příliš brzy. V uplynulých 25 letech došlo k silné akceleraci tělesného vývoje mladé generace - tělesně dospívá mezi 11-13 rokem. Ale období mezi tělesnou a duševní zralostí se prodloužilo, neboť k akceleraci duševní zralosti nedošlo. Rozhodně není duševní zralost jedince dosažena v 18 letech věku, tedy při dosažení právní zletilosti. Období mezi tělesnou a duševní zralostí je velmi. složité. Dospívající člověk je konfrontován někdy s protichůdnými zájmy, chtěl by se chovat jako dospělý a jindy by rád využíval výhody dospívajícího. Jde tedy o období, kdy může být také snadněji zlákán k nevhodným návykům, k protispolečenské činnosti, včetně podlehnutí Působení škodlivé propagandy různými dnes dostupnými sdělovacími médii.

Specifické postavení má v tomto období také sexuální výchova a v ní především zdůraznění odpovědnosti za případné následky. V předčasně uzavřeném manželství duševně a sociálně nevyzrálých lidí pak často dochází k rozpadu rodiny, což se negativně odráží ve výchově dětí.

Do manželství vstupují mladí lidé často i bez jakéhokoli finančního zajištění, ale přitom chtějí žít hned po založení rodiny "na úrovni". Často na to bývají zvyklí ze svých rodin, kde to berou jako samozřejmost a nehledí třeba na to, že jejich rodiče zvyšovali svou životní úroveň postupně.

Je třeba vytvářet mladým rodinám možnosti a prostor pro výchovu dětí, je to nejen otázka bytů, půjček, ale i podmínek zejména pro ženy - matky, i když podíl otce na výchově je též významný. Dovolte mi podotknout jednu malou poznámku, sociální, ale i zákonné normy přiřkly otci v minulých desetiletích vůbec nejnižší statut, jaký kdy v historii otce a vychovatele měl.

Jak své děti vychováme a jakou budou mít ve svém mládí zejména raném mládí - možnost rodinu vidět a poznat její funkci, takovou i ony vytvoří a tak budou spoluvytvářet společnost a stát.

Dovolte mi zmínit se ještě o jedné otázce. Často si ani neuvědomujeme, že mezi námi žijí i ti, kterým nebylo dopřáno dosahovat ani průměrných výkonností v důsledku jejich tělesného a duševního stavu. To však neznamená, že nemají být zapojeni do našeho životního a pracovního koloběhu. Žijí mezi námi a nemůžeme je ani jejich potřeby přehlížet. Dnes tvoří 10 % populace.

Prostředky na zdravotnickou a sociální péči o ně dosahují úctyhodné výše. Tato péče však není tím hlavním, na co postižení občané a především postižená mládež čekají a co potřebují.

Zajímavý pořad k tomuto problému uvedla včera večer Československá televize u příležitosti 75. výročí založení Jedličkova ústavu.

Postižená mládež představuje určitý duševní i pracovní potenciál ekonomicky zatím nedoceněný. V mnohých případech při pohybové neschopnosti bývá duševně výkonná a naopak při těžší mentální retardaci disponuje obdivuhodnou zručností a vytrvalostí.

Na jedné straně postižená mládež vyžaduje naši všestrannou péči a na druhé straně chce - ale nemívá vždy možnost plně uplatnit své schopnosti, získat pocit uspokojení a chuť do smysluplného života a vrátit společnosti alespoň část péče, která jí byla věnována. Tento proces se zatím nedaří náležitě skloubit, neboť existuje řada problémů, které je třeba v zájmu obou stran zásadně řešit. Vyplývají z uplatňování principu normalizace a integrace postižených osob a rovnosti práva na vzdělání a práva na práci pro všechny občany.

Jedná se zejména o problémy:

V oblasti vzdělávání prodloužit školní docházku v pomocných školách na minimálně 10 let, tj. dnes do 18 let věku. Začlenit výchovu k pozitivnímu vztahu k invalidním osobám, i zejména dětem a jejich rodičům, do občanské a mravní výuky základních škol. Realizovat v potřebném rozsahu opatření k umožnění získání vyššího - středního a vysokoškolského vzdělání imobilním dětem schopným tohoto vzdělání, zřizovat pro mentálně postižené takové typy zařízení, která umožňují integraci vzdělávání a pracovního zapojení v místě bez přemísťování do jiných ústavů. Upravit učební osnovy zvláštního školství s přihlédnutím k potřebě a možnostem pracovního zapojení mládeže alespoň na určitý druh práce či určité úkoly.

V oblasti pracovního zapojení zřizovat chráněné dílny a provádět revize, event. snížit náročnost výkonových norem předpisovaných k plnění postiženým osobám s přihlédnutím ke stupni a druhu postižení.

V oblasti zdravotní a sociální péče a osvěty zřizovat chráněné bydlení pro mentálně postižené, odstraňovat právní a administrativní překážky v zájmu častějšího kontaktu mentálně postiženého, umístěného v ústavu s celoročním provozem, s rodinou, hledat řešení k odstraňování architektonických bariér k usnadnění zapojení postižených osob do všech oblastí běžného života.

Domnívám se, že otázky a problémy výchovy i zapojení do života společnosti zdravotně postižené mládeže patří do našeho dnešního jednání, neboť i ona je součástí naší mladé generace. Uvádět okruh potřeb, které jsem uvedl, je sice strohé, ale výmluvné. Nadto je třeba k řešení potřeb postižené mládeže přistupovat s vědomím, že nad ekonomickými stimuly by měla vždy převládat hlediska zdravotní, sociální a obecně humánní.

Soudružky a soudruzi poslanci závěr mi dovolte jménem Klubu poslanců členů Československé strany lidové vyslovit plnou podporu základním východiskům, jak jsou navržena v návrhu usnesení a zároveň ujistit Českou národní radu, že se na jejich realizaci podle svých možností Československá strana lidová a její členové účinně budou podílet. (potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Květoslavovi Pazderníkovi. Slovo má poslanec Rostislav Vysloužil, připraví se poslankyně Alena Hanzlová.

Poslanec Rostislav Vysloužil: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, výchova mladé generace a její příprava pro praktický život vyžaduje řešit některé problémy, které se v minulých letech nahromadily. Je proto třeba přivítat a podpořit snahu vlády ČSR o komplexní posouzení, vyhodnocení a řešení základních stránek jejího života.

Jednou z nejdůležitějších oblastí v přípravě mladé generace je výchovně vzdělávací proces a konkrétně potom to, co si z něj každý pro uplatnění v životě odnese. Proto nesmírně záleží na jeho obsahu, na úrovni, schopnostech a zájmu pedagogického sboru a v neposlední řadě na materiálně technickém zabezpečení všech stupňů škol. Současné úkoly v přestavbě všech stránek života naší společnosti automaticky kladou vyšší nároky na kvalitu a účinnost tohoto vzdělávacího procesu a na společenskou funkci naší školy. Z tradice vysoké vzdělanostní úrovně a řemeslné zručnosti dnes již nevyžijeme, potřebujeme dále zvyšovat teoretickou přípravu a odbornou dovednost mladých lidí ruku v ruce s přestavbou občansko-politickou, proto je rostoucím požadavkům periodicky přizpůsobován systém výchovy a vzdělávání, který je otevírán všemu novému a progresivnímu, všemu, co může přinést společenský pokrok. Velkou pozornost těmto změnám také věnuje výbor ČNR pro školství a vědu.

Na sklonku minulého roku bylo přistoupeno k pracem na analýze stávající výchovně vzdělávací soustavy. V souhrnu je možno říci, že její realizace nesporně přinesla pozitivní výsledky.

V poslaneckých a rodičovských funkcích se ale setkáváme i s takovými poznatky, které odhalují její slabá místa a vyjadřují naléhavost určitých změn. Chtěl bych zde vzpomenout problematiku výchovy a přípravy naší dělnické mládeže.

Měli jsme možnost rozšířit si naše poznatky několika průzkumy. Shlédli jsme například nový komplex budov Středního odborného učiliště mlékárenského v Kroměříži, který nabízí ty nejlepší podmínky pro teoretickou i praktickou výchovu žáků, jejich ubytování a využití volného času. Naproti tomu však zemědělské učiliště tamtéž rozhodně nebudí dojem zodpovědného přístupu ze strany provozovatele k vytváření odpovídajících podmínek pro výchovu, výuku a ostatní potřeby zemědělského dorostu. Takovéto neopodstatněné rozdíly platí i pro mnohá další učiliště a dá se říci, že jsou dnes zcela běžným jevem. Pramení to do značné míry z dosavadního způsobu zakládání, financování a řízení středních odborných učilišť.

Právě specifičnost řízení je jedním z nejbolestivějších problémů činnosti této skupiny výchovně vzdělávacích zařízení. Zřizovateli středních odborných učilišť jsou dosavadní výrobně hospodářské jednotky, které ve většině případů svoji funkci danou školským zákonem neplní a přesouvají pravomoc a zodpovědnost na své podřízené organizace, tj. podniky. Přechod na chozrasčotní způsob hospodaření však podniky nutí k úsporám ve ztrátových činnostech a k těm - z jejich pohledu - patří i vybavování a zabezpečování chodu středních odborných učilišť. Také ekonomická, personální a organizační podřízenost ředitelů učilišť ředitelům podniků je faktem, který nepříznivě ovlivňuje plnění výchovně vzdělávacích cílů.

V současné době je diskutována řada návrhů na řešení řízení. Žádný z nich však důsledně tento problém neřeší a neodstraňuje všechny dosavadní problémy. Podpořit lze ten z nich, který uplatňuje, aby pedagogičtí a provozní pracovníci, tzn. mistři odborného výcviku, vychovatelé a hospodářští pracovníci, byli zaměstnanci učiliště a učitelé teoretického vyučování pracovníky odborů školství, metodicky řízené ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČSR.

V prvním případě jde o to, aby se mistři a vychovatelé mohli plně věnovat pedagogickému a výchovnému procesu a nebyly na ně plánovány například výkony podniků, aby jejich odměňování, zejména pohyblivá složka mzdy, nebyla určována podnikem.

Zařazení učitelů teoretického vyučování pod metodické vedení resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bude dále přispívat k jednotnosti výuky v základních předmětech podle platných učebních osnov, zejména pokud jde o zajištění prvních dvou let povinné desetileté školní docházky a ke stabilizaci těchto pedagogických kádrů na učilištích.

Nadále však bude platit, že odpovědnost za materiálně technické a kádrové zabezpečení, zejména odborné a praktické přípravy, nesou příslušné resorty. Bude však třeba přistoupit na takové formy jejich péče, které nebudou v rozporu se společenskými zájmy a budou trvale přispívat ke zkvalitňování výchovně vzdělávacího procesu v přípravě na dělnická povolání.