Česká národní rada 1986 – 1990

Soudružky a soudruzi, správně poukazujeme na skutečnost, že výchova dětí a mládeže musí být úkolem celé společnosti, a tedy i každého jednotlivce. Musíme tedy dbát o to, abychom dostali do výchovy všechny prvky tam, kde budou působit v jednotě, v celospolečenském kontextu, nikoliv izolovaně. Nejde tu jen o jednotné výchovné působení rodiny a školy. Dítě a mladý člověk by měl být pod určitým výchovným působením i mimo prostředí rodiny a pedagogický dozor, v anonymitě ulice, dopravního prostředku, sportovního utkání. A tam je určitě mnoho nevyužitých možností. Z toho vyplývá, že ve snaze o účinnější výchovu dětí je nutné se dostat k výchově dospělých. Aby nebyli k nežádoucím projevům dětí a mladistvých lhostejní, aby je nenechávali bez povšimnutí, aby v sobě našli i někdy potřebnou odvahu zasáhnout, jindy jen mimochodem ověřit, kontrolovat. Před léty jsme si ve Svazu žen v Brně vyzkoušely takový "reflektor" starších členek ČSŽ, které si všímaly dětí, jež v době vyučování potkaly na ulici, a hlídaly tak zvané záškoláctví. Víme, že zanedbáváním povinností v ranném věku se začíná řetězová reakce nezodpovědnosti, která posléze může člověka dovést až k porušení zákona. Bohužel se nám léty projevil i zřetelný pokles úcty rodiny a veřejnosti tedy i mládeže ke škole, k učitelům a výchovným pracovníkům. Je to velmi nezdravý jev, který s sebou nesou zárodky neúcty k autoritám státních institucí, vedoucích na pracovišti a ve společnosti obecně.

Málo podle mého názoru doceňujeme při formování mládeže význam osobního příkladu. Příklady není nutno brát jen z dějin, kulturní a politické minulosti. Příklady by měly být živé, působivé, vybízející k napodobování. Mládež by je měla potkávat ve škole, v osobnostech pedagogů, v osobnostech vedoucích PO SSM, sportovních instruktorů a trenérů, samozřejmě v rodině a v neposlední řadě v pracovních kolektivech. Nepovažujeme za nadnesené tvrdit, že jediná špatná životní zkušenost nejednoho mladého člověka ovlivní na celý život. Jestliže se setká s přetvářkou, snahou odbýt práci, obejít příkaz nebo předpisy a ono to projde, ztrácí pozvolna i upřímný a svědomitý vztah k práci, který si do té doby vypěstoval. Dostáváme se znovu k pravdě, že výchova a zdravý růst mladé generace vyžaduje především výchovu těch, kteří na mládež působí.

V této souvislosti chci uvést, jak se právě v tomto směru orientujeme ve svazu žen. Za prvořadé považujeme působit na matky a na ženy, které se na své mateřské poslání připravují. v zorném úhlu výchovy mládeže k estetice, vkusu, k soudružským mezilidským vztahům, k vnímání hlubokého humanismu naší socialistické společnosti získáváme ke specifickým aktivitám pro děti a s dětmi také ženy pracující ve školství, učitelky, vychovatelky, kulturní pracovnice. Třetí rovinou je pak působení na děti a celé rodiny.

V úvodu jsme hovořila o výchově k manželství a odpovědnému rodičovství. Teď se zmíním o vztazích k rodině již existující.

Stabilita rodiny je uznávána jako společenská hodnota. Je podporována řadou ekonomických, sociálních, zdravotnických a kulturně politických opatření. Nedostatečně se však projevuje celospolečenská morální odpovědnost za rozvíjení kvalitního rodinného života, nedostatečně se projevuje sociální role společnosti při vytváření společenského vědomí závažnosti socialistického charakteru rodiny, při ovlivňování právě její stability. Pokud nevystačíme s výchovou potenciálních a stávajících rodičů, s přesvědčováním a konec konců i důraznějším vyžadováním patřičné odpovědnosti za výchovu vlastních dětí, budeme muset uvážit i právní opatření.

Ve svazu žen se rovněž domníváme, že by měl být v zájmu ochrany nezletilých dětí zabezpečen povinný vstup společenských organizací, zejména ROH a SSM, do řešení případů, které směřují k rozpadu rodiny.

Za prevenci výchovných problémů a poklesu citového zázemí v rodině oprávněně považujeme vyšší objem časového prostoru matek, které jsou povětšinou nositelkami rodinné pospolitosti. Ale často nesprávně jen ve spojení se snížením jejich zaměstnanosti. Ano, dejme například maminkám malých dětí možnost volby. Umožněme jim pracovat na kratší úvazek nebo v pružné pracovní době. Za to se i ve Svazu žen budeme prát. Ale neztrácejme ze zřetele, že zatím této možnosti nebudou moci, mimo jiné, i z ekonomických důvodů využít všechny. Řadě žen také nebude moci vyhovět zaměstnavatel podniku, kde se pracuje v nepřetržitém provozu, jinde budou pracovnice vystaveny nebezpečí, že například za šestihodinovou pracovní dobu budou za krácený plat odevzdávat plné pensum práce. A navíc, při současném stavu zásobování, služeb, dopravy atd., není nikde záruka, že zabezpečování materiálních potřeb rodiny nepohltí čas, o nějž bude matka tzv. "bohatší". proto znovu a opakovaně ve svazu žen apelujeme na příslušné centrální státní orgány a národní výbory a ve spolupráci s nimi hledáme cesty, jak ženám i při jejich vysoké zaměstnanosti vytvářet prostor pro výchovu dětí. Zejména zkvalitněním, širším sortimentem a dostupností služeb, zlepšením organizace obchodu, zdravotnictví a vytvořením možností lépe vybavit domácnosti apod. V této souvislosti by se dalo hovořit i o dělbě práce v rodině, která má i mnoho výchovných stránek, které se později odrážejí v životě dalších generací.

Na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku. Jestliže cítíme nutnost orientovat se ve výchově dětí a mládeže na ty, kteří ji ovlivňují přímo a se značným dopadem, nemůžeme opomenout televizi, rozhlas, film, video, publicistiku a literaturu pro mládež. Ty ve škále výchovných činitelů zaujímají právě v dnešním světě přední místo. Vítáme proto záměr ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČSR vyslovený v Analýze čs. vzdělávací soustavy poskytovat odbornou pomoc při tvorbě filmů a vzdělávacích pořadů v Československé televizi a při tvorbě programů pro děti a mládež. Přimlouvám se za akcentování citové složky výchovy v těchto i dalších žánrech. I tady bude platit, že vložené investice se bohatě vrátí. Je třeba jednat rychle, při hledání nezbytných prostředků, případně přehodnotit přijaté záměry - například výrobu některých filmů, které nás stojí vysoké částky a přitom jejich společenský efekt je nevýrazný. V zájmu nových generací by jistě stálo za to, nastoupit k výchovné ofenzívě i zde. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Miroslavě Němcové. Slovo má poslanec Miroslav Němec, připraví se poslankyně Olga Škarydková.

Poslanec Miroslav Němec: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, v předloženém materiálu vlády ČSR i ve vystoupení ministra školství, mládeže a tělovýchovy soudruha Juliše k problematice mladé generace jsou podrobně rozebírány různé faktory ovlivňující vývoj mladého člověka. Vzhledem k obsáhlosti, dovolte mi zabývat se pouze některými problémy, které jsou pravidelně předmětem jednání zdravotního a sociálního výboru.

Jednou z nesporných výhod naší společnosti je bezplatná zdravotní péče. Můžeme říci, že zdravotnická péče o děti je nejlépe koordinovanou složkou zdravotní péče, zvláště pak ve své preventivní orientaci. Do ukončení základní školy jsou děti v péči dětského lékaře, který je zná prakticky od narození, takže v tomto období je velice dobře postaráno o správný vývoj každého jedince.

Podstatně jiná situace je v péči o mladistvé. Dorostový věk, který je velmi mnohostranný, má podstatný vliv na další rozvoj osobnosti. v praxi to však vypadá tak, jako by naše zdravotnictví na toto údobí života člověka poněkud pozapomnělo. Již v zařazení k lékaři panuje značná nejednotnost. Část mládeže náleží k lékaři obvodní dorostové péče, část k lékařům závodní dorostové péče a zbývající k obvodním lékařům. Ačkoliv se jedná o velmi důležitou složku zdravotní péče, kádrové zajištění dorostového lékařství stagnuje od roku 1982. Zvýšení představuje pouze 0,03 lékařského místa na 10 000 obyvatel. V celé ČSR pracuje v současné době 290 dorostových lékařů z plánovaných 306, avšak pouze 274 z nich má požadovanou odbornost. Z tohoto počtu je však 68 ve věku nad 60 let, přitom 18 lékařů má již více jak 70 let. Tento přehled o naplněnosti lékařských míst je však značně zkreslen i tím, že jsou zde uváděny i rozdrobené úvazky obvodních a závodních lékařů.

Z této skutečnosti potom také vycházejí počty mladistvých připadajících na jednoho dorostového lékaře. Nejhůře na tom je Jihomoravský kraj s počtem 2500, Východočeský s 2300 a Severočeský s 2050.

Přitom normativ stanoví na jedno lékařské místo 1400 až 1600 žáků SOU nebo 1600 až 1800 studentů gymnázií a ostatních škol. v Jihomoravském kraji pracuje pouze 11 dorostových lékařů s plným pracovním úvazkem a 20 dalších lékařů vykonává tuto funkci pouze částí svého úvazku. Při stanovené potřebě 0,4 lékařského místa na 10 000 obyvatel chybí v současné době v Jihomoravském kraji asi 41 dorostových lékařů. Při plném vytížení lékaře posudkovou činností, účastí v odvodovém řízení a ostatních činnostech zbývá pro zajištění léčebně preventivní péče průměrná doba k ošetření jednoho mladistvého kolem 3 minut. Při tomto zatížení nezbývá čas na zajištění takové úrovně v péči o mladou generaci, jakou nabízí současné možnosti našeho zdravotnictví, jako je včasná genetická konzultace s mladistvými, zejména dívkami s vrozenými vadami, které se dostávají do fertilního věku, spolupráci s jinými odborníky při zajišťování péče o defektní mládež, zajištění individuální zdravotní výchovy atd.

Musím také zdůraznit, že dorostové lékařství má navazovat na pediatrickou péči a pokračovat v široce založené preventivní činnosti. Významnou složkou této péče je posuzování zdravotní způsobilosti ke studijním a některým oborům i k přípravě na povolání. Vzhledem k tomu, že nová školská soustava posunula rozhodování o volbě povolání mezi 13. až 14. rok věku dítěte, jedná se o krok, který vyžaduje složité a odpovědné posouzení. Zejména pak v těch případech, kdy se jedná o zdravotní oslabení či handicap. Nevhodné pracovní zařazení znamená nejen ekonomické ztráty pro společnost, ale i škody a ztráty psychické a morální pro jedince samotného.

Třebaže byl konstituován obor dorostového lékařství, což vyplynulo ze specifiky dorostového věku, je přijímán nejen odborníky, ale i institucemi jako obor, který sice existuje, ale není již odpovídajícím způsobem chápán jeho dopad léčebně preventivní, etický, prognostický i ekonomický. Jsem přesvědčen, že v zájmu společnosti je, aby obor dorostového lékařství nebyl pouze oborem neatraktivním, jak se konstatuje, ale aby se mu dostalo uznání, které si právem zaslouží.

Celkový zdravotní stav mladé generace je ovlivňován především zdravotním stavem žen. Veškerá populační opatření směřovala na prohloubení a ochranu mateřské funkce ženy v době před početím, během těhotenství a porodu, se zvláštním zaměřením na prohloubení gynekologické péče o nejmladší skupinu žen. Tato snaha se projevila konečně také v přijatém celospolečenském projektu "Péče o ženu a dítě".

V rámci tohoto projektu došlo k významnému zlepšení prekoncepční genetické péče vybudováním referenční laboratoře pro prekoncepční péči s republikovou působností a postupným budováním sítě oddělení lékařské genetiky v jednotlivých krajích ČSR. Síť pracovišť lékařské genetiky na úrovni nemocnic s poliklinikou III. typu je nyní dostatečná. Znepokojivá je však situace v budování sítě pracovišť prenatální diagnostiky a genetických poraden na úrovni nemocnic s poliklinikou II. typu. Chybí vůbec vysoce specializovaná centra. Přitom rozvoj pracovišť lékařské genetiky je značně nerovnoměrný jak v personálním, tak i v materiálním vybavení. Pouze v hlavním městě Praze je normativ pracovníků naplněn na cca 85 %, naproti tomu v Jihomoravském a Severočeském kraji je naplněn normativ pouze na 12 až 13 %. Značné potíže jsou nejen s diagnostickými prostředky, ale také se základním vybavením jako jsou normální světelné mikroskopy. Chybí také výpočetní technika, která nejen, že podstatně přispívá ke zefektivnění práce týmu odborných pracovníků, ale je možné ji využít k vytvoření registru osob a rodin s genetickým postižením. Vytvoření registru takto ohrožených rodin na úrovni krajů a v dalším období až na úrovni okresů s cílem jednotné prenatální diagnostiky a prevence je zcela v souladu s hlavními směry zdravotní politiky, tj. prohlubování prevence na všech úrovních léčebně preventivní péče.

Na základě analýzy genetické zátěže populace a v souladu s rozvojem genetických preventivních metod lze předpokládat potřebu genetické péče asi u 10 - 15 % populace. Plným uplatněním a rozvinutím této péče by bylo možné snížit velmi rychle kojeneckou úmrtnost o 2 až 3 promile. Bylo by také možné snížit nebo i zamezit narození dětí s poruchami páteře a poruchami vývoje hlavy. Zanedbatelný není také efekt v prevenci dědičných chorob, např. kardiovaskulárních, ovlivňujících střední délku života. v těchto případech je primární prevence účinnější než prevence sekundární a léčba.

Genetická péče je také ekonomicky vysoce efektivní. Náklady nutné ve společnosti k ošetřování jednoho jedince v asylovém zařízení představují asi 1 mil. Kčs, ale nelze přitom vyčíslit hodnoty etické. Rozvoj lékařské genetiky je motivován její efektivností v prevenci společensky závažných chorob a vrozených vad. Přínos genetické prevence je přitom úměrný rozsahu péče a zavádění nových náročných a na přístrojové technice závislých metod.

Soudružky a soudruzi poslanci, o tom, že zajištění a posílení stabilní rodiny představuje závažný celospolečenský úkol, se zde již hovořilo. Chtěl bych uvést, že ČSSR patří řadu let mezi země s nejvyšší sňatečností v Evropě. V ČSR na 1000 obyvatel připadlo 7,7 sňatků. Také úroveň dosažené natality mezi 18. až 24. rokem je v ČSR dvojnásobná proti evropskému průměru. Tento stav je v protikladu s chováním žen ve většině evropských států, kde maximum natality se posunuje do období po 25. roku věku. Také věk mužů - otců je podstatně nižší než jinde v Evropě. Tato skutečnost přináší nejen ekonomické důsledky pro mladé lidi, ale odráží se také i v psychické zátěži mladých rodičů a v osudech jim narozených dětí.

Děti velmi mladých matek jsou zatíženy vyšším podílem nedonošenosti, z toho plynoucí vyšší nemocnosti v období narození a vyšším počtem poruch poporodní adaptace i novorozeneckou úmrtností. Mezi počtem žen rodících do 20 let a výší kojenecké úmrtnosti je přímá závislost. Stoupající počet a opakované interrupce sebou nesou riziko následné sterility. Ročně přibývá v ČSR 20 000 sterilních manželství. Narůstající promiskuitní tendence v sexuálním chování mládeže, nedostatek citových vazeb a kladných emocí, absence odpovědnosti k partnerovi s sebou přinášejí rizika nejen zdravotní, ale i psychická a sociální.

Uvedené skutečnosti spolu s nedokonalou připraveností na rodinný život jsou také jednou z příčin časté rozvodovosti manželství trvajících 2 - 3 roky. A právě rozvodovost můžeme považovat za základní hledisko, podle něhož je možné posuzovat vývoj stability rodiny.

Výchova k manželství a rodičovství představuje tedy nejvýznamnější prvek systému působícího k posílení stability rodiny. Cílem této výchovy je posilování stabilního manželství a upevňování rodiny zejména s ohledem na výchovu dětí.

Jak se ukazuje, společnost může jen značně obtížně ovlivňovat výchovu k manželství a odpovědnému rodičovství přímo v rodinách, kde příklad rodičů, zvláště negativní, významně působí na chování již dospělých dětí, především po založení vlastní rodiny.

V tomto směru hraje významnou úlohu především škola. V rámci nové výchovně vzdělávací soustavy je tato problematika zapracována do učebních osnov. Bylo by však jistě užitečné zvážit, zda je vhodné vynechání této závažné problematiky na středních odborných učilištích.

Výchova k manželství a odpovědnému rodičovství by měla být i nedílnou součástí činnosti manželských a předmanželských poraden. Za současného stavu však musí poradny věnovat hlavní pozornost poradenské a manželsko-terapeutické činnosti, takže výchova k manželství a zejména pak její výchovně osvětová součást stojí na samém okraji zájmu. Bude nutné urychleně zjednat nápravu třeba v tom smyslu, že poradny se stanou metodickými centry pro tuto problematiku.

Soudružky a soudruzi, investice společnosti vkládané do výchovy mladé generace, tedy našich nástupců, nejsou malé. Nemůžeme předpokládat, že se nám vrátí okamžitě. Jde o dlouhodobý proces, jehož výsledkem má být osobnost vytvářející hodnoty, avšak v žádném případě nám nesmí být lhostejné, jaké hodnoty budou vytvořeny a za jakou cenu. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Miroslavu Němcovi. Hovořit bude poslankyně Olga Škarydková, připraví se poslanec Květoslav Pazderník.

Než budeme pokračovat v rozpravě, chtěl bych vás upozornit, že vám byl rozdán návrh na usnesení, který připravila návrhová komise. Prosím vás, připravte si připomínky, abyste je mohli odevzdat členům návrhové komise nebo u prezence začátkem příští přestávky.

Poslankyně Olga Škarydková: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, v přípravě na jednání výborů i dnešní naše jednání si každý z nás jistě s velkým zájmem prostudoval teze vlády, které se týkaly jednoho z nejdůležitějších úseků naší společnosti, a to problematiky mladé generace. Jsem toho názoru, že se jedná nejen o důležitý, ale svým způsobem i složitý problém, jehož komplexní řešení nelze oddělovat od přestavby naší společnosti.

Bereme-li důsledně, že vše začíná a končí u člověka, tak právě zde, zejména v počátcích celého cyklu při komplexu jeho výchovy a jeho přípravy na řádného a platného člena socialistické společnosti, máme dost co napravovat.

Hovořím-li o mladé generaci z pohledu svých let, pak si nemohu dovolit říkat, že naše mládež a vůbec celá mladá generace je dobrá nebo špatná. Je prostě taková, jak na ni působily všechny obecné i konkrétní podmínky naší společnosti. Proto také naše generace v diskusi s mladými asi již neobstojí tím, že se budeme pouze odvolávat na minulá léta a stavět před ni obrazy daleké budoucnosti. Nezapomeňme, že mladí vidí spoustu věcí jinak než my, mají rozdílné názory, zejména v otázkách řešení současných problémů a nedostatků, jsou mnohem otevřenější a jejich stanoviska jsou jednoznačnější, i když to také neznamená, že musí mít vždy pravdu a že dokáží hodnotit věci v širších souvislostech.

Každá generace má své odlišnosti dané podmínkami vývoje i společenských přeměn, za kterých se rodí a vyrůstá. Proto je i rozdíl mezi námi a našimi dětmi a ten je zejména v tom, že mládež nechce pracovat pouze pro ideu lepšího života příštích pokolení, ale že sama chce realizovat svá přání a tužby dnes, že chce také bydlet, slušně se oblékat, žít kulturně, ale mít i čas na výchovu svých dětí a toto také žádá od nás a chce, abychom jim pomohli. Toto je tvrdá realita a čím dříve si ji v plné míře a dosahu uvědomíme, tím lépe, zejména dnes v podmínkách přestavby, v podmínkách dané hospodářské situace, kdy bychom měli vážit každou korunu, za co ji vydáme a jaký nám přinese celospolečenský efekt.