- v řízení všech stupňů
škol posilovat prvek demokratismu, samosprávy a veřejné
kontroly,
- urychleně prosadit do života opatření
k postupnému budování základních
škol jako center volného času mládeže
i dospělých v obcích a na sídlištích.
4. Pro období 9. pětiletky připravit změněný
systém profesionální orientace, rozmísťování
14-letého dorostu, přijímání
na střední a vysoké školy a umísťování
absolventů. Není zanedbatelné poznání
sociologa, že největší tendence k negativním
projevům mají právě ti mladí
lidé, kteří nejsou spokojeni se svou odbornou
přípravou. Tito také mají nejčastěji
lhostejný vztah k naší zemi.
5. V souvislosti s přestavbou ekonomiky doporučit
jednotlivým ústředním orgánům
na základě zásad schválených
vládou přijmout programy pracovního uplatnění,
rozvíjení aktivity, účasti na řízení
ekonomiky i dalších významných oblastí
našeho společenského života a řešení
sociálních otázek mladých pracovníků
do 30 let.
6. Urychleně projednat systém péče
o zvláště talentovanou mládež,
především v oblasti přírodních
věd, techniky, ale i na dalších úsecích,
kulturní nevyjímaje.
7. Důsledněji plnit "Zásady společenského
ovlivňování volného času dětí
a dospívající mládeže",
zejména ve vytváření nabídky
příležitostí v každé obci
- hřiště, bazény, integrovat přístupy
jednotlivých systémů zájmových
aktivit, koordinovat je i s činností hromadných
sdělovacích prostředků. Současně
sledovat a postupně systémově řešit
ve spolupráci s organizacemi sdruženými v Národní
frontě nezbytné podmínky pro aktivní
využívání volného času
dětí a mládeže, zejména v oblasti
techniky, přírodních věd, kultury,
tělesné výchovy, sportu, turistiky a branně
technických sportů. Podle názoru mladých
nejvíce brání využití volného
času nedostatek odborníků, kteří
se starají o kvalitu volného času a kteří
se dokáží mládeži věnovat,
a zvláště špatná dostupnost moderní
techniky.
8. V rámci přípravy příští
pětiletky v oblasti obchodu a služeb posoudit specifickou
nabídku zboží a služeb pro děti
a mládež, zvláště v oblasti výživy,
oblékání, obuvi, potřeb pro volný
čas, tělesnou výchovu a vzdělávání.
Co nejdříve využít zkušeností
z mezinárodní výstavby polytechnických
pomůcek a hraček a umožnit našim dětem
přístup k technicky přitažlivým
hračkám a stavebnicím.
9. Národní výbory orientovat k cílově
programovanému přístupu k jednotlivým
skupinám mládeže a jejich potřebám,
zvyšovat podíl mladých lidí na správě
věcí veřejných ve všech úsecích
života územních obvodů. Zefektivnit
práci komisí pro mládež a tělesnou
výchovu, zejména v jejich koordinační
a realizační činnosti.
10. posoudit stávající legislativní
vyjádření práv a povinností
mládeže a postavení její organizace,
předložit příslušné návrhy
potřebných právních úprav.
Pokračovat v pravidelném společném
projednávání otázek péče
o děti a mládež mezi vládou a představiteli
Socialistického svazu mládeže.
11. Doporučit ÚV NF ČSR projednat výsledky
11. schůze ČNR ke komplexnímu rozvoji mladé
generace ve svých orgánech a považovat práci
s mládeží za jednu z rozhodujících
oblastí činnosti všech organizací sdružených
v Národní frontě.
Dále je nutno věnovat pozornost koordinovanému
působení masových sdělovacích
prostředků směrem k účinné
výchově dětí a mládeže
v duchu nejlepších tradic vlastenecké a internacionální
výchovy. Musíme současně naši
mládež učit vážit si velkého
díla předchozích pokolení, probouzet
v ní úctu k pokrokovým tradicím našeho
lidu, dělnické třídy a KSČ
i k našemu socialistickému dnešku. V myslích
a srdcích vlastenectví s proletářským
internacionalismem. To posílí spolupráci
naší mladé generace s vrstevníky v bratrských
socialistických zemích, s pokrokovou mládeží
světa v oblasti vědy, techniky, kultury a sportu.
Soudružky a soudruzi, jsem přesvědčena,
že v rozpravě zazní řada dalších
stanovisek, která pomohou vládě České
socialistické republiky rozvíjet komplexní
péči o to nejcennější bohatství,
které naše socialistická společnost
má - děti a mládež. Jménem všech
výborů České národní
rady doporučuji dnešnímu jednání
nejvyššího zastupitelského sboru České
socialistické republiky vzít se souhlasem na vědomí
zprávu vlády, přednesenou ministrem školství,
mládeže a tělovýchovy ČSR akademikem
Karlem Julišem a v naší každodenní
práci orgánů ČNR i jednotlivých
poslanců ve svých volebních obvodech učinit
vše pro naplnění navrhovaného programu,
v němž nutně musí jít ne pouze
o jednostranná práva mladých a určení
povinností společnosti, ale o komplexní přístup
k začleňování mladých lidí
do práce a života. Takový přístup,
v němž budou mít mladí lidé plnou
možnost se uplatnit, získávat zkušenosti,
ale i přebírat a nést zodpovědnost.
Stále platí slova, která zazněla z
tribuny 9. zasedání ÚV KSČ, jež
se zabývalo prací strany v podmínkách
přestavby hospodářského mechanismu
a rozvoje socialistické demokracie, cituji: "Současná
etapa revolučních přeměn otevírá
mladým lidem nové, velké možnosti. Program
přestavby a demokratizace je mladé generaci blízký
a srozumitelný. Je v souladu s jejím smyslem pro
nové, s jejím zájmem o rozvoj vědy
a techniky, citem pro sociální spravedlnost, s její
zdravou ctižádostí i touhou po pracovním
i společenském uplatnění. Mladá
generace představuje významnou sociální
sílu, s níž plně počítáme
a na kterou spoléháme při řešení
závažných úkolů přestavby
a demokratizace. Její přípravu na život
a práci v socialistické společnosti považuje
strana za jeden z nejdůležitějších
úkolů. všude je nutno rozšiřovat
prostor pro uplatnění mladých lidí.
Je žádoucí, aby ti, kteří jsou
dobře připraveni, byli směleji vyzvedáváni
do vedoucích funkcí ve všech sférách
společnosti. Je v zájmu samotné mladé
generace, aby se svědomitě učila a připravovala
k plnění nynějších i příštích
úkolů." Konec citátu. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
zpravodajce poslankyni Marcele Černé za přednesení
zprávy.
Soudružky a soudruzi poslanci, doporučuji, abychom
k projednávané zprávě vlády
přijali usnesení. Doporučuji pro přípravu
usnesení zvolit návrhovou komisi, které by
předsedala společná zpravodajka výborů
poslankyně Marcela Černá a dalšími
členy byli: Alena Hanzlová, Michal Kraus, Vladislav
Krumer, Vladislav Niedoba, Josef Rot a Marie Sobotová.
Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky,
doplňky nebo námitky? (Nebyly.)
Ve schůzi je podle prezenční listiny přítomno
177 poslanců, takže ČNR je usnášeníschopná.
Můžeme přistoupit k hlasování.
Kdo souhlasí s předloženým návrhem
na složení návrhové komise, nechť
zvedne ruku! (Hlasuje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.)
Tím jsme návrhovou komisi zvolili a prosím,
aby pracovala podle pokynů poslankyně Marcely Černé.
Nyní zahájíme rozpravu k projednávané
zprávě vlády. Do rozpravy se zatím
přihlásili tito poslanci: Michal Kraus, Bohuslav
Olšan, Jiří Dona, Jaroslav Šlézar,
Miroslava Němcová, Miroslav Němec, Olga Škarydková,
Květoslav Pazderník, Rostislav Vysloužil, Alena
Hanzlová, Josef Jehlička, Vladislav Niedoba a Vladislav
Krumer.
Do rozpravy se přihlásila i předsedkyně
ČÚV SSM soudružka Zdeňka Tesařová
a já doporučuji, abychom souhlasili s tím,
že vystoupí v diskusi. (Nebyly námitky. - vysloven
souhlas.) Můžeme ji tedy zařadit do pořadí
diskutujících.
Prosím prvního přihlášeného
řečníka poslance Michala Krause, aby se ujal
slova.
Poslanec Michal Kraus: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, vážení hosté! Do značné
míry objektivním měřítkem toho,
jakou úroveň má a jak komplexní je
péče o mladou generaci, je množství
vyskytujících se negativních jevů
mezi mládeží. Přestože naše
společnost, jako socialistická společnost,
má všechny předpoklady - ekonomické,
politické, ideologické i kulturní pro to,
aby byla kriminalita a jiné závažné
protispolečenské jevy omezovány a postupně
vytlačovány ze života společnosti jako
neslučitelné se samotnou její podstatou,
musíme již několik let konstatovat, že
kriminalita a výskyt negativních jevů mezi
mládeží rok od roku neklesá a naopak,
v některých oblastech vykazuje mírný,
někde však i výrazný vzestup.
Například v Praze byl v posledních pěti
letech počet mladistvých delikventů o 100
% vyšší než v roce 1979 a jestliže
bylo v roce 1979 stíháno 517 mladistvých,
v roce 1987 to již bylo 1086.
Domnívám se proto, že je namístě
položit si otázku (a pokusit se na ni i odpovědět),
proč se nám nedaří snižovat počty
ohrožené, narušené a delikventní
mládeže? Proč přijímaná
opatření, systémy sociální
prevence a usnesení vlády z let minulých
nevedou k úspěchu? Je to problém praktické
realizace přijímaných usnesení a nebo
problém samotného jejich obsahu?
Z poznatků průzkumů Aktivu mladých
poslanců, ale i z poznatků Nejvyššího
soudu ČSR či Generální prokuratury
ČSR vyplývá, že mezi hlavní příčiny
nízké účinnosti dosavadních
systémů sociální prevence (lze-li
o systémech vůbec hovořit) patří
především stávající způsob
řešení problematiky negativních jevů
u dětí a mládeže ze strany národních
výborů formou různých komisí,
složených převážně z dobrovolníků
a většinou laiků, který zůstává
v podstatě nezměněn již více
než 30 let.
Dosavadní komise, styl a náplň jejich práce
již neodpovídají dosažené úrovni
společenského vývoje, komise nejsou schopny
v celém komplexu, na základě vědeckého
poznání a trvale (nikoli kampaňovitě)
problematiku řešit, tím spíše,
že jejich činnost je založena pouze na slovním
domlouvání či postihu a je tudíž
neefektivní.
Je vůbec s podivem, jak málo se v praxi při
současném bouřlivém vědeckotechnickém
rozvoji dotkla věda tak složitého a společensky
závažného jevu, jakým řešení
negativních jevů mezi mládeží
zcela nepochybně je. A to věda nejen jako analyzující
či zkoumající prvek, ale především
věda jako faktor a prostředek realizace snižování
kriminality mladé generace, přímo v terénu,
na základě vědeckého poznání
a systémového přístupu k řešení
daného problému. Pro prevenci asociálních
poruch neexistuje dosud žádná odborná
specializace, neexistuje ani specializovaný studijní
obor na středních či vysokých školách.
Již v roce 1975 vláda ČSR konstatovala nepříznivý
stav ve vývoji kriminality mladistvých a svým
usnesením č. 67 uložila řadu konkrétních
opatření směřujících
k ochraně mládeže před protispolečenskou
činností.
Jak vyplývá z poznatků například
městské prokuratury v Praze, musíme konstatovat,
že v nejdůležitějších bodech
se citované usnesení neplní a naopak v mnoha
směrech došlo k dalšímu zhoršení
stavu před 13ti lety.
Tak například tehdejšímu ministerstvu
práce a sociálních věcí a radám
KNV bylo uloženo vybavit oddělení péče
o děti na národních výborech dostatečným
počtem pracovníků, kteří budou
oproštěni od úkolů, jež bezprostředně
nesouvisí s náplní jejich práce. Vývoj
však byl zcela opačný. Ačkoli v následujících
letech počet rodin sledovaných orgánem péče
o dítě podstatně vzrostl, někde (např.
na Praze 4) se až zdvojnásobil, byl na některých
národních výborech počet sociálních
pracovnic v oddělení péče o dítě
snížen. Ze zprávy předsedy Nejvyššího
soudu ČSR vyplývá, že u 25 ONV není
péče o těžko vychovatelnou mládež
ani vyčleněna jako specializovaná činnost
vyžadující práci kvalifikovaného
odborníka. Řada dalších národních
výborů řešila zřízení
funkce sociálního kurátora pro mládež
pouze formálně, když do této funkce
ustanovila pracovnici ze stávajícího stavu
na úkor dalších forem sociální
péče o děti, mnohde jim byla přidělena
další administrativně náročná
agenda (např. rozhodování o mateřském
příspěvku) a navíc značnou
část pracovní doby tráví u
rozvodových, opatrovnických či trestních
soudů. Rovněž stávající
pracovní doba neumožňuje pracovnicím
řádně provádět sociální
šetření v rodinách, neboť většina
rodin je k zastižení až večer, event.
brzy ráno.
V důsledku toho nejsou důsledně podávány
návrhy na zbavení rodičovských práv,
návrhy na trestní postih rodičů, kteří
děti hrubě zanedbávají, v řadě
případů není využívána
možnost zastavení výplaty přídavků
na děti.
Protože většinu stíhaných mladistvých
(asi 90 %) tvoří chlapci, nepracuje, zejména
z platových důvodů, v této funkci
v celé ČSR ani jeden muž.
Připočteme-li k tomu stále se zvyšující
počet těžko vychovatelných dětí
a mladistvých (např. v okrese Karviná bylo
jen za jeden rok spácháno 212 trestných činů
mládeží do 15ti let a 388 mladistvými),
naprosto nedostatečnou kapacitu převýchovných
zařízení pro mládež (přestože
i toto bylo usnesením vlády č. 67/75 - konkrétně
tehdejšímu ministerstvu školství a radám
KNV uloženo), nemůžeme prakticky vůbec
hovořit o jakkoli systematické práci s jednotlivými
nezletilci, protože zvýšená péče
je jim zpravidla věnována jen bezprostředně
po zjištění protiprávního jednání.
Cest, jak tuto oblast nedostatků ve stávajících
přístupech k sociální prevenci řešit,
je několik. Nejschůdnější se
jeví být zkušenosti z pražského
Střediska pro mládež, kterému se při
použití vědeckých metod a při
nasazení odborně školených pracovníků
přímo mezi mladé lidi, daří
kriminalitu snižovat, a to nikoli výchovnými
přednáškami či besedami, ale především
aktivizací životního stylu narušených
mladistvých.
Vláda ČSR však musí, chce-li kriminalitu
skutečně snižovat, vytvořit taková
kádrová a materiálně technická
zabezpečení, aby se od experimentu jednoho střediska
mohlo přejít k širokému praktickému
využití ve všech centrech se zvýšeným
výskytem kriminality mládeže.
Většina odborníků je toho názoru,
že příčiny trestné činnosti
mládeže jsou všeobecně známy a
v průběhu několika let
se výrazněji nezměnily. Ale jsou tyto příčiny
opravdu příčinami? Nebo jsou již důsledkem
našeho životního stylu, společenského
klimatu a vůbec podmínek a možností,
které naše společnost pro rodinný život
i pro zdravý vývoj mladé generace skutečně
vytváří? Není jednou ze skutečných
příčin třeba to, že neustále
stoupající životní úroveň,
jako hlavní výsadu socialismu, se nám podařilo
v myslích národa povýšit na cíl
veškerého žití a nikoli za prostředek
k dalšímu uvědomování a zvyšování
aktivity člověka, zatímco současně
s tím vytváříme stále větší
a větší rozpor mezi průměrným
měsíčním výdělkem a
třeba cenou automobilu či barevné televize,
které v průmyslově vyspělých
zemích, a tím spíše v rozvinuté
socialistické společnosti, již patří
k předmětům denní spotřeby?
To vede potom k tomu, že zatímco rodiče vydělávají
na různých přesčasech, souběžných
či vedlejších pracovních poměrech
- kde jsou ty doby, kdy se bojovalo za osmihodinovou pracovní
dobu - děti, a především ty méně
nadané, a tedy mnohem více náchylné
k asociálním projevům, nemají kde
a s kým trávit volný čas, takže
hledají sobě rovné a odtud je již jen
krůček k závadovým partám a
všemu, co s tím souvisí.
To, že nadměrné požívání
alkoholu je jeden z hlavních důvodů, který
se výraznou měrou podílí na páchání
trestné činnosti mladistvých - přestože
existuje zákon č. 120/62 o boji proti alkoholismu
- víme všichni velmi dobře a velmi dlouho.
Zkušenosti minulých let však ukazují,
že tento zákon je již nevyhovující.
Jak dlouho se ale už pracuje na jeho novele? Přitom
v již citovaném usnesení vlády č.
67/1975 bylo uloženo zintenzivnit postih a vyhledávání
trestné činnosti proti dětem a mládeži,
zejména trestných činů ohrožování
mravní výchovy mládeže a podávání
alkoholických nápojů mládeži.
Jak je však možné, že například
na území hlavního města Prahy bylo
v roce 1986 pravomocně odsouzeno za ohrožování
mravní výchovy mládeže pouze 35 osob
a pro trestný čin podávání
alkoholických nápojů mládeži
pouze 3 osoby, přestože zde bývá ročně
průměrně 150 až 180 mladistvých
či dokonce nezletilých dodáno na záchytnou
stanici pro alkoholiky?
Přitom se vzrůstajícím počtem
mladistvých, kteří požívají
pravidelně alkohol, se také neustále prohlubuje
problematika léčby jejich alkoholové, ale
i drogové závislosti. přesto stále
neexistují zejména pro ústavní protialkoholickou
či protitoxikomanickou léčbu specializovaná
zařízení odpovídajícího
druhu, takže mladistvý jsou nevhodně umisťováni
do psychiatrických léčeben s dospělými,
duševně nemocnými osobami. Tím je efektivnost
léčby pochopitelně velmi nízká,
kolísá kolem 10 %, což je nižší
než u dospělých alkoholiků.
Navíc pachatelům trestné činnosti
na dětech, které často velmi závažně
poškodí další vývoj dítěte,
jsou ukládány poměrně nízké
a mnohdy jen podmíněné tresty odnětí
svobody. Například za trestný čin
týrání svěřené osoby
je trestní sazba od 6 měsíců do 3
let, avšak za odcizení věci v hodnotě
50 000 Kčs je již sazba 2 až 8 let. Z toho tedy
vyplývá, že věc v této hodnotě
je zákonem chráněna více než
zdravý tělesný a duševní vývoj
dítěte.
Je všeobecně známo, že se již mnoho
let hovoří o potřebě novelizace trestního
zákona. Věřím proto, že až
nám budou vládní návrhy novelizovaného
trestního kodexu předloženy, že v nich
budou příslušné sazby za trestné
činy proti mládeži náležitě
upraveny.
Soudružky a soudruzi, zkušenosti uplynulých let
jednoznačně prokazují, že problematiku
mládeže a její kriminality nevyřeší
to, když vláda, jednotlivé resorty, anebo národní
výbory zpracují program, přijmou usnesení,
rozpracují opatření, anebo se problémem
zabývají. Klademe-li si proto dnes za cíl,
aby toto zasedání České národní
rady mimo jiné přispělo i ke snížení,
či dokonce k vyřešení kriminality mládeže,
aby nebylo jen dalším z řady jednání,
které přijme rozsáhlé a náročné
usnesení k problematice mladá generace, o němž
budeme po pár letech konstatovat, že se vzhledem k
objektivním potížím nepodařilo
realizovat, musí vláda ČSR už dnes současně
s přijetím usnesení započít
s postupným vytvářením kádrových
i hmotných podmínek v souladu s potřebami
jednotlivých etap realizace, a to na všech stupních
řízení, především však
na základních článcích - ve
městech a v obcích.