Česká národní rada 1986 – 1990

Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, objektivně rostoucí potřeby zdravotnictví je nutno dále zabezpečovat v nezbytné nebo potřebné míře z celospolečenských zdrojů. Je však třeba respektovat i reálné možnosti naší ekonomiky. Je tedy nanejvýš žádoucí, aby národní výbory, zdravotnická zařízení i resort důsledněji hledaly vlastní možnosti, rezervy a zdroje příjmů i k částečnému krytí potřeb zdravotnictví. Tyto možnosti bezesporu jsou ve zlepšení organizace a řízení, v účelnějším - na všech úsecích důsledně racionálním - vynakládání prostředků a zdrojů, materiálních i pracovních. Jsou i v plnění již dříve vyhlášených výzev za úspory, za účelné využití léčiv apod. Další možnosti a rezervy spočívají v uplatňování jasných koncepcí zdravotnických zařízení, v účelném centrálním rozdělování, respektive přidělování nákladné zdravotnické techniky - zejména z dovozu - a v jejím skutečně plném využití. V praxi to například, pro ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí ČSR znamená prověření koncepce výstavby lůžkových zařízení, stanovení koncepce vybavování území a zařízení zdravotnickou a výpočetní technikou, vymezení nové spádovosti zvlášť vybavených diagnostických a léčebných center apod. Požadavek plného využití nákladné přístrojové techniky bude např. pro národní výbory a jejich zdravotnická zařízení, ale i pro nás pacienty znamenat podřízení se záměrům koncepce ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí na vybavování území a zařízení zdravotnickou technikou, respektování spádovosti zdravotnických center, která se nemusí shodovat s územním rozsahem národních výborů, využití dosud neobvyklé ordinační doby pro vyšetření na zvlášť vybavených pracovištích (např. mimopracovní dny nebo v další směně).

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, závěrem mohu konstatovat, že bývalé ministerstvo zdravotnictví ČSR vyvíjelo velké úsilí k tomu, aby se vyrovnalo s plánovanými úkoly, nevyhýbalo se řešení problémů a aktivně se na jejich řešení podílelo. Jménem zdravotního a sociálního výboru ČNR doporučuji návrh státního závěrečného účtu ČSR za rok 1987 ke schválení. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Marii Sobotové, slovo má poslankyně Gertruda Hambalčíková.

Poslankyně Gertruda Hambalčíková: Vážené soudružky, vážení soudruzi, jistě není nutné zdlouhavě připomínat společensko-ekonomickou úlohu a význam vnitřního trhu i úseku služeb, ani opakovat závěry XVII. sjezdu KSČ, které se přímo týkají růstu a zkvalitnění osobní spotřeby, a tím i životní úrovně našich občanů.

Posuzujeme-li proto dnes v polovině 8. pětiletky dosažené plánované hospodářské výsledky těchto významných úseků našeho národního hospodářství, pak je možné konstatovat, že ministerstvo obchodu jako resort z hlediska státního závěrečného účtu své úkoly splnilo. Obdobné výsledky byly dosaženy i přes řadu obtíží a překážek, zejména v materiálovém krytí a stavu technické základny, i na civilně správním úseku ministerstva vnitra, a to jak u organizací přímo řízených, tak organizací řízených národními výbory.

Toto, ve své podstatě kladné a pozitivní hodnocení, neposkytuje však plný obraz o skutečném stavu a úrovni těchto odvětví, ani o stupni uspokojování potřeb naší společnosti.

V bližším pohledu na oblast vnitřního trhu to znamená, že nepříznivý vývoj zbožně-peněžních vztahů ovlivnil i jeho celkovou úroveň. Přes skutečnost, že plán maloobchodního obratu byl překročen o 3,2 mld Kčs, vzrostly celkové příjmy obyvatelstva o 3,2 %, zatímco jeho výdaje pouze o 3 %. Z porovnání těchto vztahů a především dosud existující převahy poptávky nad nabídkou jednoznačně vyplývá, že růst příjmů překročil jejich realizaci na vnitřním trhu.

Základní příčinou tohoto vývoje jsou nedostatky ve fondovém zajištění nabídky na vnitřním trhu, a to jak u strojírenského a elektrotechnického zboží, tak i u zboží textilního, obuvi a dalších druhů. Tyto nedostatky ovlivnily i dynamiku maloobchodního obratu, a to především při prosazování výraznější tendence zvyšování prodeje průmyslového zboží před potravinami. Tento vývoj v minulém roce opět prokázal, že stěžejním problémem vyrovnanosti na vnitřním trhu je především zabezpečení výroby a dodávek zboží z tuzemské produkce, a to v dostatečném objemu i sortimentní struktuře při vhodném doplnění jeho skladby z dovozu. Tento úkol však vnitřní obchod sám vyřešit nemůže a k jeho naplnění musí přispět jak plánovací orgány, tak i výrobní resorty, a to především proto, že obdobná situace se projevuje i v letošním roce. V této souvislosti bych chtěla ocenit úsilí federální i české vlády, které přijaly v první polovině letošního roku významná opatření ke stabilizaci vnitřního trhu na léta 1988 - 1990.

Soudružky a soudruzi, již v úvodu svého vystoupení jsem uvedla, že plánované úkoly roku 1987 splnily přes řadu obtíží i přímo řízené organizace ministerstva vnitra ČSR i organizace řízené národními výbory. Vzhledem k široké paletě činností není možné, abych ve svém vystoupení postihla všechny obory, a proto mi dovolte, abych se blíže zabývala některými problémy na úseku dopravy a bytového hospodářství. Jistě jsme si všichni dobře vědomi, že automobilová přeprava má své nenahraditelné místo v každé společnosti, a to ať již se jedná o plnění přepravních úkolů materiálů a zboží, tak i osobní přepravu pracujících či ostatních občanů společnosti. Aby tato mohla však plnit své poslání a úkoly, potřebuje pro svoji činnost i komplex podmínek. Jde zejména o kvalifikované provozní pracovníky a solidní park motorových vozidel. Je bohužel skutečností, že právě tyto dva faktory se v posledních letech stávají úzkými místy a vyvolávají řadu problémů jak v nákladní, tak i osobní přepravě. Pokud jde o nedostatek pracovníků, zejména řidičů, přijala vláda ČSR v minulém roce opatření ke zlepšení tohoto stavu. Vzhledem k poměrně krátké době nelze zhodnotit jeho účinnost.

Dosud však zůstává otevřená situace v bilancích a dodávkách nových motorových vozidel. Přestože jsme na tuto skutečnost poukazovali již v minulém roce, pokládám za nutné tuto nepříznivou okolnost znovu alespoň ve stručnosti připomenout. Tak například v kategorii vozidel do 5 tun nosnosti narůstá napětí mezi potřebami a příděly u vozidel AVIA, kde jejich nedodané množství za rok 1986-87 činí 50 % stanoveného plánu a ani pro ostatní léta 8. pětiletky není zatím předpoklad zlepšení stavu.

Také u nákladních vozidel typu LIAZ a TATRA nejsou plněny plánované dodávky, což nejenže zhoršuje věkovou strukturu vozidel, ale neumožňuje ani prostou reprodukci vozového parku a má přímé dopady na výkony a využití.

Obdobná situace je i na úseku hromadné přepravy cestujících, kde se například projevuje kritický stav v autobusové dopravě nedodáním většího počtu příslušných vozidel v letech 1986 a 1987, stejně je tomu tak i v letošním roce. Vezmeme-li v úvahu, že důsledkem této skutečnosti má 23 % autobusového parku překročenou podnikovou upotřebitelnost, což v praktickém vyjádření znamená nepoužitelnost, tak za této situace můžeme asi jen velmi těžko hovořit o bezpečnosti a kultuře cestování. Domnívám se proto, že tento nepříznivý stav lze alespoň částečně řešit zásadním dodržováním usnesení federální vlády č. 158 z roku 1982 a následného usnesení vlády ČSR č. 186 z roku 1982, které zakazují až na specifické výjimky přidělovat autobusy nedopravním organizacím. Kladu si proto otázku, zda přidělení autobusů v roce 1987 jiným organizacím na úkor veřejné silniční dopravy bylo skutečně v souladu s těmito usneseními.

Složitost celé situace na úseku dopravy, a to jsem nehovořila o tramvajové a trolejbusové dopravě, umocňuje trvalý nedostatek náhradních dílů a součástí. O tomto problému jsme také již hovořili na jednáních orgánů ČNR, a proto ho nebudu dále rozebírat. Chci jen podotknout, že ani zde nedochází k pozitivnímu posunu, spíše naopak.

Soudružky a soudruzi, předmětem trvalé pozornosti občanů, což zaznělo i na ukončených okresních a krajských konferencích KSČ, je také úroveň péče o bytový fond, který spravují bytové organizace národních výborů. Je obecně známou skutečností, že dříve nerealizovaná údržba - zanedbanost bytového fondu - představuje cca 28 mld Kčs. Částečné řešení tohoto problému očekáváme v této pětiletce, a to v souvislosti s rozhodnutím o posílení zdrojů fondů oprav o 25 % oproti roku 1985. V praxi to znamená účelové příděly nad stanovený normativ ročně ve výši cca 500 mil. Kčs.

Chtěla bych ocenit tuto skutečnost, která vyjadřuje pochopení závažnosti řešení problému odstraňování zanedbanosti, na druhé straně však upozornit na problémy, které uvedená situace vyvolává.

Účelové prostředky jsou přidělovány bytovým organizacím až v průběhu roku, např. v roce 1987 byly přiděleny organizacím až na počátku IV. čtvrtletí, letos je řeší KNV v těchto dnech. Přitom materiálové zajištění akcí údržby, respektive dodavatelské zabezpečení u stavebních organizací se řídí příslušnými předpisy pro projednávání dodavatelskoodběratelských vztahů, podle kterých dodatečně předložené požadavky v roce realizace nemají v podstatě naději na úspěch. Bytové organizace pak buď postupují riziko vyplývající z uzavřené hospodářské smlouvy v předstihu bez jistoty finančního krytí nebo tyto účelově přidělované prostředky musí užít na akce, které náhodně dodavatelsky zabezpečí, avšak tyto vždy neodpovídají svým věcným obsahem pořadí důležitosti.

Řešení tohoto stavu vidím v zabezpečení doplňkových zdrojů fondů oprav již v okamžiku rozpisu plánu na podniky, a to dostatkem zdrojů pro fondy oprav v plném rozsahu normativů a usnesení vlády ČSR č. 318/86 jejich zvýšením o 25 %. V našem Severomoravském kraji v roce 1988 zdroje pro PO nedosahují úrovně roku 1985, samozřejmě nelze hovořit o plnění výše citovaného usnesení. Proto řešení ve zbývajících letech této pětiletky, zejména pro období po roce 1990, by výrazně ovlivnilo činnost organizací bytového hospodářství.

Současně bych chtěla kriticky poukázat na přístup centrálně řízených stavebních organizací k opravám bytového fondu. Stanovená dělba práce a její bližší technická specifikace jednoznačně vymezuje práce, které tyto organizace mají zabezpečovat. Při uplatňování požadavků se však bytové organizace setkávají s odmítáním a neúspěšná jsou i jednání na vyšších stupních řízení. Nelze přece stále tolerovat prioritu ekonomických zájmů stavebních organizací před společenským zájmem na udržování bytového fondu a prohlubovat tak současný neuspokojivý stav, který by měl v blízké budoucnosti nedozírné ekonomické i společenské dopady.

Na závěr svého vystoupení doporučuji z pověření výboru pro obchod, služby a dopravu, aby Česká národní rada schválila státní závěrečný účet České socialistické republiky za rok 1987. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Gertrudě Hambalčíkové.

Soudružky a soudruzi poslanci, zjišťuji, že promluvili všichni přihlášení řečníci. Přeje si ještě někdo z poslanců slovo? Není tomu tak.

Odpovědět na některé dotazy se přihlásili soudruzi ministři Vávra, Kalina, Jireček a k celkové diskusi k závěrečnému účtu soudruh ministr Nikodým.

Prosím ministra Vávru, aby se ujal slova.

Ministr výstavby a stavebnictví ČSR Jaroslav Vávra: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi, abych stručně reagoval na některé kritické připomínky jednak ze zprávy zpravodaje soudruha Mrázka i ve vystoupeních vás, poslanců.

Uvedené kritizované nedostatky jsou důsledkem dlouhodobě neřešených disproporcí, jejichž příčiny tkví v nevyrovnané bilanci stavebních prací, ve struktuře a ve vývoji investiční politiky praktikované dlouhá léta, jejichž důsledkem je neúměrně vysoká a nyní se opět zvyšující rozestavěnost.

Takovému vývoji napomohl i odchod zhruba 6000 kvalifikovaných dělníků ze stavebnictví (myšleno od ministerstva stavebnictví ČSR) od roku 1982 do roku 1986 do sféry tzv. nestavebních organizací, které se na prioritách investičního procesu podílejí nepatrně nebo vůbec.

Celá tíha úkolů v investiční výstavbě a nyní i v opravách z velké části zůstává tak na ministerstvu stavebnictví, které řídí zhruba 48 % celkových stavebních kapacit na území ČSR a přitom realizuje více než 90 % závazných úkolů státního plánu, zvláštní části plánu a komplexní bytové výstavby.

V této souvislosti bych chtěl uvést, že je bezpodmínečně potřebné, aby především místní stavebnictví se ve velkém rozsahu věnovalo problémům rekonstrukce a modernizace, protože ono představuje z celkového stavebnictví velký podíl.

Jestliže ve stavebně montážních pracích ministerstva stavebnictví, včetně velké opravárenské základny, hotelových služeb apod., pracuje 200 tisíc pracovníků, pak v místním stavebnictví jich pracuje 75 000. Vůbec podíl zaměstnanosti ve stavebnictví v naší ČSR není na úrovni potřeb našeho národního hospodářství v etapě stále ještě silné industrializace.

Dnes máme ve stavebnictví zaměstnáno zhruba 7,8 %, a to ne čistých stavebních profesí, a proti vyspělých zemím Evropy je to značně méně, i když mohu uvést, že například NDR, která dnes zaměstnává kolem 7,5 % pracovníků ve stavebnictví, se již investičním procesem v tomto rozsahu vůbec nezabývá. Převážná část jejích kapacit směřuje do oprav, rekonstrukcí, demolic a náhrad, tedy uprostřed měst do vestaveb apod.

Podle prognózy ČSAV bude u nás teprve asi v roce 2005 nasycenost objekty na území, což znamená, že do této doby potřebujeme kapacity ještě větší než ty, s kterými dnes disponujeme.

Tím také chci vysvětlit, že je zde stále stejný problém nedostatku, který vyplývá z malého počtu stavařů v této republice, i když nechci vůbec zakrýt skutečnost, že výkonnost stavebnictví, kázeň i kvality jsou problémem, se kterým jsme rozhodnuti co nejrychleji se vypořádat.

V této souvislosti bych chtěl uvést, že před 15 lety byla spotřeba cementu na hlavu v NSR taková, jaká je u nás dnes, tj. kolem 670 kg. Tím chci jenom dokreslit, že to není jenom otázka nehospodárnosti (i když i zde máme samozřejmě co zlepšovat, že je to otázka výstavby, nejen investiční politiky našeho státu, ale především individuální výstavby, oprav a rekonstrukcí chat a všeho toho, co je z nemovitostí v majetku našich občanů. Z toho také pramení vysoká úroveň spotřeby cementu v naší ČSR.

Pokud se týká superplastifikátorů. Ověřili jsme superplastifikátory dovezené z NSR. Výsledky jejich použití mají především výrazný vliv na kvalitu vyráběného betonového zboží a do jisté míry i na úsporu, i když proklamovaných 20 % v Rudém právu naším ředitelem ústavu nebylo zatím prokázáno. Plastifikátor, který vyrobil průmysl, ověřujeme. Musím říci, že soudruzi nám vyšli velice rychle vstříc ve výrobě, budeme jej používat. Cena není teď překážkou, pro kterou by se nemohl vyrábět. Předpokládám, že to bude rychle dořešeno. Ale pravdou je, že musíme provést zkoušky, aby se přece jenom nestalo, že se dopracujeme výsledků jako např. v Mesitu v Uherském Hradišti. Tedy katastrofy připustit nemůžeme.

Vyšší nákladovost za rok 1988, která zde byla kritizována, je především důsledkem nízké výkonnosti, event. rozkladu těch VHJ, o kterých jsme v ČNR již mnohokrát hovořili. Má své kořeny ve vysoké rozestavěnosti a ve stavu některých podniků, jako je Průmstav, Pozemní stavby Ostrava, PS Ústí a v loňském roce i Cementárny a vápenky, se kterými jsme vypracovali takový program a opatření, že podniky se začínají zvedat opět k výkonnosti i ke kvalitě.

Ke komplexní bytové výstavbě bych chtěl podotknout, že byla nerovnoměrná již v 7. pětiletce v důsledku toho, že nebylo předinvestováno do podmiňujících investic a technické vybavenosti, a proto také vyšla léta 1986 a 1987 hluboko pod průměr, který přísluší pětiletce. Kraje, zejména Severomoravský, ale i Praha a částečně i Západočeský kraj, neměly územní přípravu a z toho také plyne požadavek na kumulaci bytů do posledních let pětiletky, kde jdou na dvojnásobek. Z toho také plyne požadavek na lokalizaci zhruba 2000 bytů, pro které zatím nebylo nalezeno území.

Samozřejmě s těmito problémy jdeme do druhé poloviny pětiletky a navíc s krytým materiálně technickým zásobováním, které do dnešního dne ani po mých jednáních s ministry nebylo dořešeno.

Chtěl bych podotknout, že z podnětu svého předsedy naše vláda rozhodla o zpracování kapacitní bilance, objektivně pojaté, s východisky pro zbytek 8. pětiletky a s východisky pro přechod do pětiletky deváté. Proto jsme také zpracovali analýzu i návrh řešení pro komplexní bytovou výstavbu pro zbytek 8. pětiletky. Tímto materiálem se bude česká vláda zabývat 1. července tohoto roku a následně i vláda federální. Řešení, které bude přijato, bude promítnuto do plánu. Všechny disproporce materiálně technického zásobování se teď soustřeďují do federálních resortů - bývalého ministerstva elektrotechnického průmyslu, všeobecného a hutí, kde schází ve velkém rozsahu drtivá a nosná část položek pro bytovou výstavbu, jak zde o tom bylo hovořeno (sporáků, van, umyvadel, fitinků apod. až po výtahy) a kde ani po mém jednání s ministry nebylo nalezeno řešení. Bude to tedy předmětem jednání federální vlády.

Pokud jde o český průmysl a ministerstvo lesního a vodního hospodářství (pověřil mě ministr soudruh Kalina i soudruh Hojer), zde budou učiněna opatření ve výrobě k vyrovnání potřeb, i když to bude úkol zcela mimořádný.

V květnu projednala česká vláda stav a koncepci vývoje těžby a výroby kameniva. Vzala na vědomí kroky, které naše ministerstvo podniká pro budoucí potřeby. Chtěl bych požádat všechny, kdož spolurozhodují o uvolňování půdy, o podmínkách, aby přistupovali k této věci racionálně za předpokladu, že i my se budeme chovat jako řádní hospodáři, zodpovědní za životní prostředí, tj., že budeme řádně rekultivovat náhradní plochy, které nám budou určeny.

Současně jsme v resortu uložili úkol separace všech betonových výrobků, zbytků, materiálů z demolic, ve kterém je obsaženo kamenivo, k budoucímu druhotnému zpracování.