Česká národní rada 1986 – 1990

Ministr obchodu ČSR Josef Ráb: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, samozřejmě na detailní situaci v okrese Břeclav se velice těžko reaguje, protože nejsem podrobně seznámen s podmínkami. Se soudružkou poslankyní projednám věc osobně, eventuálně na ONV.

Protože tato situace netrápí jen soudruhy na Břeclavsku, ale v podstatě v každém okrese ČSR, chtěl bych informovat o situaci. Do posledních týdnů tohoto roku nebyla jistota, jaká bude celková bilance dodávek uhlí z revírů v ČSR a také, jak se nám podaří zvládnout dopravu. K 10. prosinci je situace zhruba taková, že do Uhelných skladů, které zásobují z poloviny domácnosti a z poloviny ostatní odběratele včetně terciární sféry, bylo dodáno to, co je stanoveno v plánu pro letošní rok, a je reálný předpoklad, že se podaří zabezpečit i příslib federálního ministerstva paliv a energetiky a že bude do konce roku dodáno celkem milión tun navíc. Samozřejmě je to uhlí s nižší výhřevností než před pěti lety, není všechno tříděné a podíl méně kvalitních kalů a uhelného prachu přece jen stoupá. Celý problém je nutno řešit komplexně. Také v součinnosti s ČPK jsme si už vyměnili některé podklady, které také reagují na nutnost zásadního pohledu na plynofikaci a na využití jiných topných médií, abychom se v budoucnu tímto problémem nemuseli tak intenzívně zabývat, jako v roce letošním.

Již někdy od září roku 1986 jsme řešili bilance letošního roku.

Musím ovšem také říci, že otázkám hospodárnosti s tímto zdrojem otopu by měla být v popředí většího zájmu jak našeho ministerstva vnitřního obchodu, které rozepisuje jednotlivé bilance na kraje, ale také samotných národních výborů. Hovořím o tom proto, že letošní spotřeba, i s přihlédnutím ke kruté zimě letošního roku, dosáhne historického rekordu a přesáhne 16 mil. tun uhlí. To se nám nepodařilo ještě ani v jednom roce socialistické výstavby, a pro vaši informaci, je to o 1,5 mil. tun více než v letech 7. pětiletky.

Je tedy potřeba, a s tím bych chtěl své vystoupení ukončit, ve vztahu k roku 1988 - neboť i tady je zásobování uhlím stále ještě momentem nevyjasněným a je v jednání - abychom dosáhli v plánu, a ne tedy jenom v příslibech a dodatečných bilancích toho, aby dodávky pro obyvatelstvo byly zabezpečeny na úrovni potřeb roku 1987, ale i s přihlédnutím k tomu, že v roce 1988 se zřejmě i v této oblasti minimálně o 2 - 3 % spotřeba zvýší. Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji soudruhu ministrovi a prosím, abychom to vzali jako komplexní informaci, jinak, že by s. ministr s poslankyní Šustrovou věci podrobněji projednal, pokud se týká konkrétní problematiky jejího volebního obvodu.

Má ještě někdo připomínky nebo náměty, dotazy? Ne.

Soudružky a soudruzi, zjišťuji, že ve schůzi je podle prezenční listiny přítomno 190 poslanců a že Česká národní rada je tedy schopna se usnášet.

Předkládám tedy k hlasování vládní návrh zákona České národní rady o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1988 včetně jeho příloh podle tisku 46 ve znění společné zprávy výborů České národní rady, obsažené v tisku 52.

Doporučuji hlasovat o celém vládním návrhu najednou.

Jsou k tomuto způsobu hlasování nějaké připomínky? Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s tímto návrhem zákona, nechť zvedne ruku !

(Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji.

Tím Česká národní rada schválila podle článku 107 odst. 1 písmene d) ústavního zákona o československé federaci státní rozpočet České socialistické republiky na příští rok a tak projednala čtvrtý bod pořadu našeho jednání.

Nyní přerušíme naše zasedání na obědní přestávku. Předpokládám podle zkušeností z minula, že stačí jedna hodina

Tak prosím vás, přesně za jednu hodinu budeme pokračovat v přerušeném jednání. Přeji vám dobrou chuť!

(Jednání přerušeno.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Můžeme přistoupit k projednání dalšího bodu pořadu, kterým je

Vláda ČSR pověřila odůvodněním vládního návrhu zákona ministra zemědělství a výživy Ondřeje Vaňka, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr zemědělství a výživy ČSR Ondřej Vaněk: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, z pověření vlády ČSR předkládá ČNR k projednání a schválení návrh zákona o působnosti orgánů veterinární péče ČSR.

Komunistická strana Československa a orgány našeho státu věnují trvalou pozornost proporcionálnímu rozvoji socialistické zemědělské velkovýroby i potravinářského průmyslu z hlediska důsledného uplatňování kursu XVI. a XVII. sjezdu strany na zvyšování soběstačnosti ve výrobě potravin i dalších zemědělských výrobků.

S vývojem socialistického zemědělství i s požadavky rozvoje potravinářského průmyslu souvisí i náplň činnosti, organizace a řízení veterinární péče. Socialistické společenské vlastnictví podmiňuje obohacení klasických, spíše ochranářských postupů státní veterinární služby o postupy nové a mění ji na aktivní nástroj využití biologického potenciálu hospodářských zvířat jako jednoho z rozhodujících činitelů intenzifikace živočišné výroby. Zvýšil se význam jednotlivých forem činnosti orgánů veterinární péče, zejména dozoru nad vytvářením a ochranou podmínek zdraví zvířat a zabezpečování zdravotní nezávadnosti a zvyšování biologické hodnoty živočišných produktů.

Federální ministerstvo zemědělství a výživy vypracovalo v souladu s vládním návrhem zásad zákona o veterinární péči schváleným výbory Federálního shromáždění návrh zákona o veterinární péči, který byl projednán vládou ČSSR dne 7. května 1987 a 10. listopadu 1987 schválen Federálním shromážděním.

S přihlédnutím k tomu, že návrh federálního zákona o veterinární péči byl v rámci legislativního procesu projednán též výbory ČNR, bylo možno přistoupit přímo k vypracování návrhu zákona ČNR o působnosti orgánů ČSR na úseku veterinární péče.

Upevnění a rozvoj socialistických výrobních vztahů a růst výrobních sil v zemědělství, pokračující proces koncentrace, specializace a industrializace socialistické zemědělské velkovýroby jsou zásadním faktorem, který - spolu s vytvořením nové soustavy orgánů státního hospodářského řízení zemědělství - ovlivňuje i veterinární péči, postavení a úkoly orgánů a organizací, které na tomto úseku působí.

Dosud platný zákon o veterinární péči (zákon č. 66/1961 Sb.), vydaný před vyčleněním státního hospodářského řízení zemědělství z působnosti národních výborů, účinně působil na právní regulaci vztahů na úseku veterinární péče v průběhu výstavby socialistické zemědělské velkovýroby. Přispěl k pozitivním výsledkům dosaženým při budování velkochovů v živočišné výrobě, při uplatňování jejich zdravotního stavu, v postupné likvidaci nebezpečených nákaz a nemocí hospodářských zvířat. S odstupem zhruba 25 let se však stále více ukazuje, že některá ustanovení zákona č. 66/61 Sb. o veterinární péči i právních předpisů vydaných k jeho provedení byla postupně překonána.

Po vydání zákona č. 32/1963 Sb., o organizaci řízení zemědělství, který vytvořil novou soustavu řízení zemědělství, a po vydání vládního nařízení č. 33/1963 Sb., kterým se vyčleňovaly některé organizace z podřízenosti národních výborů, byla vyčleněna také okresní a krajská veterinární zařízení.

V souvislosti s tím byly postupně ustaveny státní veterinární správy ministerstva zemědělství a výživy ČSR a SSR a jim byla podřízena okresní a krajská veterinární zařízení. Tato organizační struktura platí dosud, není však zcela v souladu s platnými právními předpisy, tj. s dosud platným zákonem o veterinární péči. Z toho vyplývá základní úloha předkládaného návrhu zákona - právně zakotvit současný stav organizace a řízení veterinární péče.

Předloženým návrhem se zakládá působnost k výkonu státní správy na úseku veterinární péče orgánům státní veterinární správy. Stanovena je působnost ministerstva zemědělství a výživy ČSR a jednotlivých stupňů národních výborů na úseku veterinární péče.

Ústřední nákazová komise se zřizuje při ministerstvu zemědělství a výživy ČSR jako meziresortní poradní orgán, jehož posláním je koordinovat plnění úkolů ústředních orgánů státní správy v boji proti nákazám zvířat a účinně reagovat na nepříznivou nákazovou situaci, jež by mohla přesáhnout rámec kraje.

Jak jsem již uvedl, zakládá zákon - na rozdíl od současného právního stavu - působnost k výkonu státní správy na úseku veterinární péče orgánům státní veterinární správy. Veterinární zařízení byla sice k 1. dubnu 1963 vyčleněna z působnosti okresních a krajských národních výborů, ale nebyla jim žádným obecně závazným právním předpisem svěřena působnost ke správním úkonům, přestože fakticky prováděla a provádějí správní úkony na úseku veterinární péče. Proto se tento nedostatek současné právní úpravy předloženým návrhem zákona odstraňuje.

Ústředním orgánem státní veterinární péče zůstává ministerstvo zemědělství a výživy ČSR.

Zpřesňuje se působnost a pravomoc místních, okresních a krajských národních výborů na úseku veterinární péče.

Organizační uspořádání státní veterinární správy upravené předkládaným zákonem je totožné se současnou organizací veterinární správy s výjimkou Městského veterinárního zařízení hl. m. Prahy, které až dosud bylo podřízenou organizací Národního výboru hl. m. Prahy. Zákon s tím nepočítá a podřizuje dosavadní veterinární zařízení hl. m. Prahy Státní veterinární správě (obdobně je nově organizováno řízení veterinární služby i na území hl. města SSR Bratislavy).

Společně se zákonem Federálního shromáždění o veterinární péči tvoří tak zákon České národní rady (spolu s obdobným zákonem Slovenské národní rady) ucelenou zákonnou úpravu na úseku veterinární péče.

Realizace navrhované právní úpravy si nevyžádá zvýšené nároky na státní rozpočet České socialistické republiky ani na plán pracovních sil. Bude mít za následek i snížení administrativní náročnosti v oblasti veterinární péče a vytvoří podmínky pro další racionalizační opatření, která budou v souvislosti s přestavbou hospodářského mechanismu uplatňována ve státní správě.

Předložený návrh zákona ČNR splňuje požadavky na zabezpečení působnosti orgánů veterinární péče ČSR a s přihlédnutím k pozitivním zkušenostem s existující organizační strukturou - plní záměr vytvořit soustavu orgánů s vlastní působností ve státní správě, přesným vymezením jejich vztahů k národním výborům a dalším orgánům, jakož i k chovatelům zvířat a organizacím nakládajícím s potravinami a surovinami živočišného původu a s krmivy. Při zachování vlivu centra ponechává zákon potřebný prostor pro přizpůsobení soustavy orgánů veterinární péče potřebám zemědělské a potravinářské velkovýroby a pro racionalizaci její činnosti.

Závěrem mého vystoupení mi dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci, abych vám poděkoval za péči a pozornost, kterou jste přípravě návrhu zákona "O působnosti orgánů veterinární péče" věnovali ve zpravodajských skupinách a v jednotlivých výborech ČNR.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, jménem vlády ČSR navrhuji, aby Česká národní rada předložený návrh zákona po projednání schválila.

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji soudruhu ministrovi Vaňkovi za odůvodnění vládního návrhu a prosím společného zpravodaje poslance Bohuslav Olšana, aby přednesl zprávu výboru ČNR o projednání návrhu.

Zpravodaj poslanec Bohuslav Olšan: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dne 10. listopadu tohoto roku schválilo Federální shromáždění zákon o veterinární péči. Bylo tomu tak proto, že podle ústavního zákona veterinární oblast přísluší do zákonodárné činnosti federace.

Jak je vám jistě známo, byl tento zákon zveřejněn dne 17. listopadu v částce 21 pod číslem 87.

Jeho obsahem je vytváření právních předpokladů pro další rozvoj veterinární péče jako důležitého činitele ochrany a upevňování zdraví zvířat, růstu živočišné velkovýroby. Současně tento zákon vytváří podmínky pro výrobu zdravotně a hygienicky a biologicky hodnotných potravin a surovin živočišného původu v zájmu zkvalitňování výživy lidu a ochrany jejich zdraví.

Zákon Federálního shromáždění předpokládá vydání zákonů národních rad upravující působnost orgánů republik včetně národních výborů při výkonu státní správy na úseku veterinární péče.

Zákon Federálního shromáždění a zákony národních rad nahradí dosud platnou úpravu vyjádřenou zákonem č. 66 z roku 1961 Sb., zákonů o veterinární péči.

Při této příležitosti můžeme konstatovat, že dosavadní právní úprava plnila svoji úlohu, ale s odstupem čtvrt století, v němž se změnily výrobně-ekonomické podmínky se ukázalo, že řada ustanovení zákona je již překonaná.

Uplatňování vědeckotechnického pokroku, postupující koncentrace výroby, specializace a industrializace zemědělské výroby a zdokonalování technologií potravinářského průmyslu s cílem lépe využít surovin a zavádět výrobu kvalitnějších potravin, měly nutně za důsledek zaostávání dosavadní právní úpravy.

Na nové právní úpravě je třeba ocenit, že orientuje na prohloubení preference, na zvýšení hygienické kvality živočišných výrobků a na předcházení ztrátám při jejich výrobě a zpracování.

Nově jsou zde formulována práva a povinnosti chovatelů zvířat a práva a povinnosti pracovníků veterinární služby.

Všechny výbory České národní rady (kromě imunitního a mandátového) projednaly návrh zákona České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky na úseku veterinární péče (tisk 41), který navazuje na uvedený federální zákon.

S tímto návrhem zákona výbory vyslovily souhlas. Při jeho projednávání doporučily provést v něm některé úpravy. Návrh těchto úprav je obsažen ve společné zprávě výborů, tedy v tisku České národní rady č. 42.

Diskuse k návrhu zákona byla bohatá a vyplynula z ní celá řada doporučení.

Dovolte, abych se stručně zásadními doporučeními, obsaženými ve společné zprávě výborů, zabýval.

Především bylo doporučeno ponechat v § 6 možnost, aby předsedou nákazové komise byl buď předseda nebo některý z místopředsedů národního výboru a nezužovala se možnost výběru výlučně na místopředsedu - tak jak je to uvedeno v návrhu zákona v § 6, odstavec 2.

Pro toto doporučení hovoří uplatnění této zásady v zákonu České národní rady č. 130 z roku 1974 Sbírky zákonů, o státní správě ve vodním hospodářství.

Tento způsob vytváří širší prostor pro národní výbory a posiluje i autoritu nákazové komise.

Další úprava uvedená ve společné zprávě k § 8 odstavec 1, písmeno c), je vlastně upřesnění a vytvoření souladu se zákonnou úpravou provedenou v zákoně o národních výborech, neboť působnost obvodních národních výborů v Praze má charakter nejen okresních, ale i městských národních výborů.

Za významnější je nutné považovat doplnění navrhované v § 9 předloženého návrhu zákona. Smyslem tohoto doplňku je zamezit rozšiřování nákaz a narušování životního prostředí ze strany synantropních a volně žijících divokých zvířat.

Předpokládá se tím, že veterinární správa bude ve spolupráci se společenskými organizacemi myslivců, rybářů a případně dalšími, s orgány státní ochrany přírody a dalšími orgány a organizacemi sledovat zdravotní stav uvedených zvířecích druhů.