Zde se nabízí otázka, zda nejsou peníze
či je to odraz nedostatků v materiálním
zabezpečení těchto oprav.
Zdá se, že desítky procent ztrát ve
vodovodních sítích celou řadu lidí
nijak zvlášť netíží, a že
nehledají cesty, jak jim zamezit.
Soudružky a soudruzi, s ekologií a hygienicko-zdravotní
problematikou souvisí i budování čistíren
odpadních vod. Myslím, že to ještě
v řadě podniků nepochopili a nedocenili.
Proto také dosud existuje mnoho výjimek na vypouštění
odpadních vod odchylně od normy.
O to cennější je to, že národní
výbory v současné době v rámci
akce "Z" budují asi 400 těchto zařízení.
To svědčí o jejich postojích vůči
potřebám občanů, ale také o
jejich dobré organizátorské práci
při zabezpečování pracovníků,
financí i potřebných materiálů.
Všichni víme, že dát tyto věci
dohromady není jednoduché.
Problémy však začnou po vybudování
a uvedení do provozu. Zde se často uvádí,
že organizace vodovodů a kanalizací nemají
dost pracovníků a dalších prostředků
na zabezpečení jejich provozu a údržby.
Nedalo by se to řešit obdobnou formou spolupráce,
jako je tomu u školek a na dalších akcích
národních výborů?
Soudružky a soudruzi poslanci, přes plnění
úkolů v lesním hospodářství
zůstává zde ještě značná
část nevyužité dřevní
hmoty. Zůstává i přesto, že se
zvyšuje výroba lesní štěpky a její
využívání zejména na topení.
V letošním roce jsme často ve výborech
a jiných orgánech České národní
rady diskutovali o samovýrobě dřeva. V některých
oblastech byl o ni zájem, ale byly poznatky, že se
samovýroba vždy nepovoluje.
Tento zájem navazuje na problémy se zásobováním
topivem.
Myslím, že tento problém by měl být
řešen směleji a cílevědoměji.
Využít tohoto zájmu při vyčišťování
lesů od zbytků těžby a podle okolností
i při některých druzích pěstební
činnosti. Bude to jistě ku prospěchu obou
zájemců.
Přes tyto problémy jsou úkoly v lesním
i vodním hospodářství zvládány
a je předpoklad, že tomu tak bude i v příštím
roce.
Také vztahy ke státnímu rozpočtu budou
letos zabezpečeny.
Navrhuji proto na závěr svého vystoupení,
abychom návrh státního rozpočtu i
návrh státního fondu vodního hospodářství
a fondu ochrany ovzduší schválili tak, jak
je předložen i v tom smyslu, jak to doporučil
poslanec zpravodaj. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslankyni Jaroslavě Šenkové. Slovo má
poslanec Jaromír Mašek, připraví se
poslanec Josef Rota.
Poslanec Jaromír Mašek: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté, na základě pověření
poslanců - členů výboru České
národní rady pro kulturu a výchovu - mi v
první části vystoupení dovolte shrnout
základní poznatky z projednávání
návrhů rozpočtových kapitol ministerstva
kultury ČSR, Čs. televize, Čs. rozhlasu a
Českého úřadu pro tisk a informace.
V druhé části bych se rád zamyslel
nad některými problémy z oblasti sdělovacích
prostředků při prosazování
dokumentu předsednictva ÚV KSČ "Uplatňování
leninské zásady otevřené informovanosti
veřejnosti tiskem, rozhlasem a televizí" do
praxe, zvláště ve sféře tzv.
místního tisku v konkrétních podmínkách
realizace strategické linie XVII. sjezdu Komunistické
strany Československa na úrovni krajů, okresů,
měst a obcí v celé naší vlasti.
Při projednávání přikázaných
rozpočtových kapitol výbor konstatoval, že
návrhy rozpočtu na rok 1988 zabezpečují
plnění jejich úkolů a zároveň
jsou vytvářeny předpoklady pro rozvoj odvětví
kultury, Čs. televize, Čs. rozhlasu i ČÚTI.
Vedle ocenění dosavadních výsledků
práce se hovořilo i o problémech, rezervách
a nedostatcích. Výbor doporučil vedoucím
pracovníkům výše uvedených resortů,
aby dále věnovali zvýšenou pozornost
efektivnímu, hospodárnému a účelnému
využívání prostředků ve
své činnosti, uplatňovali principy maximální
hospodárnosti při vydávání
rozpočtových prostředků a důsledně
plnili usnesení vlády ČSR číslo
216 z letošního roku o hospodaření se
zásobami, včetně dodržování
jejich závazného limitu. V usnesení výbor
orientoval pozornost pracovních kolektivů, aby důsledně,
iniciativně a bez otálení hledaly cesty k
aplikaci zásad přestavby hospodářského
mechanismu ČSR na své vlastní specifické
podmínky i působení.
Ocenili jsme cílevědomý postup vedení
ministerstva kultury ČSR v řešení otázek
spjatých s ekonomikou kultury, ať již souvisí
s řízením, s efektivitou vědeckého
výzkumu či s účinnější
kontrolou a inspekcí. Budeme i nadále podporovat
promýšlení a projednávání
různých variant částečného
uplatňování chozrasčotního
principu v kulturně výchovné oblasti, aniž
by byly porušeny socialistické principy kulturní
politiky čs. státu.
Za dobrý příklad hledání zdrojů
je rovněž možno označit společnou
akci Čs. televize a Čs. rozhlas s federálním
ministerstvem spojů v roce 1988, jejímž cílem
je zvýšit počet platících koncesionářů
z oblasti socialistických organizací i jednotlivých
občanů. Získané prostředky
budou využity po konzultaci s ministerstvem financí
ČSR k pokrytí mimořádných potřeb
Čs. televize a Čs. rozhlasu v nadcházejícím
roce. V této souvislosti bych znovu upozornil na nezbytnost
soustavného zkvalitňování a modernizace
materiálně technické základny obou
sdělovacích prostředků, které
mají spolu s tiskem v systému ideologické
práce strany a socialistického státu nezastupitelné
místo. Znovu jsme si tuto skutečnost uvědomili
například při sledování průběhu
veřejné diskuse k prvním dokumentům
přestavby u nás k návrhům zákonů
o státním podniku, o zemědělském
družstevnictví, o výrobním, spotřebním
a bytovém družstevnictví.
Dovolte mi ocenit, že vedení strany a státu
nepovažuje veřejnou diskusi k zákonům
za ojedinělou akci či jednorázovou kampaň.
V současné etapě rozvoje naší
společnosti, kdy se snažíme aktivizovat každého
člověka, získat ho pro angažovanost
na věcech veřejných, a o všech malých
i velkých, podstatných i podružných
záležitostech se radit s lidmi, se stává
diskuse trvalou součástí života nás
všech, stěžejním principem masové
politické práce.
Jako novinář bych rád v této souvislosti
upozornil na některé otázky související
se zásadami otevřené informovanosti veřejnosti.
Jistě vyjádřím mínění
drtivé většiny našich občanů,
tj. i členů Čs. strany socialistické,
ocením-li výraznou tendenci vedení Komunistické
strany Československa rozvíjet širokou informovanost
jako nedílnou součást politiky KSČ,
demokratizace čs. společnosti, její revoluční
přestavby, jako zásadu vyplývající
z podstaty našeho hospodářského mechanismu.
Stránky našich novin a časopisů - zejména
Rudého práva, ale i televizní obrazovky a
rozhlasové přijímače - nás
denně přesvědčují o pozitivních
změnách, které v této oblasti už
nastaly.
A právě v této souvislosti bych chtěl
položit otázku, zda všechny naše sdělovací
prostředky, tedy i na úrovni nižších
územních orgánů, postupují
stejným způsobem. Jsou všude v praxi uplatňovány
zásady dokumentu PÚV KSČ "O otevřené
informovanosti veřejnosti tiskem, rozhlasem a televizí"?
Ze zkušeností víme, že se naopak často
poukazuje na řadu nedostatků v místním
tisku, jak z hlediska připravenosti novinářů,
tak na druhé straně na neochotu vedoucích
hospodářských pracovníků poskytovat
informace, či dokonce odmítání oprávněné
nebo konstruktivní kritiky. Není samozřejmě
nutné se přesvědčovat o významu
veřejné informovanosti, která je nezbytná
pro získání všech našich pracujících
pro splnění současných i budoucích
náročných, zvláště ekonomických
úkolů. Příkaz dne zní: Je nezbytné
zajistit plynulý a rychlý tok informací,
důležitých pro praktické rozhodování
na všech úrovních řízení
a života společnosti. Nejde tedy jen o informaci úzkého
okruhu řídících pracovníků,
nýbrž všech, kdo mohou společenské
procesy ovlivnit. Inspirací ke zkvalitňování
další práce na tomto úseku zůstává
např. vystoupení tajemníka ÚV KSSS
Alexandra Jakovleva na poradě vedoucích pracovníků
sovětských sdělovacích prostředků,
jež bylo přetištěno i v Rudém právu
dne 7. prosince.
Vážené soudružky a soudruzi, považuji
za důležité položit si otázku,
co pro prosazení veřejné informovanosti může
udělat každý z nás poslanců nejvyššího
zákonodárného sboru České socialistické
republiky.
Myslím, že je především nutné
znovu se vrátit k zmíněnému dokumentu
předsednictva ÚV KSČ o uplatňování
leninské zásady otevřené informovanosti
ve všech sdělovacích prostředcích,
hlouběji se nad ním zamyslet. Dávám
v této souvislosti podnět ke společnému
semináři poslanců, zástupců
všech stupňů poslaneckých sborů
v každém volebním obvodu, za účasti
pracovníků sdělovacích prostředků
příslušných teritorií. Jeho cílem
by mělo být společně se poradit a
posoudit, jak co nejúčinněji pomoci stranickým
a státním orgánům závěry
dokumentů realizovat v praxi. Je povinností všech
nás - poslanců, sledovat sdělovací
prostředky našich volebních obvodů a
pomáhat jim v rozšiřování zásady
veřejné informovanosti ve specifických podmínkách
měst a obcí, ale i závodů, podniků,
družstev apod. Jako poslanci bychom se měli i osobně
angažovat v místních sdělovacích
prostředcích, tedy psát či vystupovat
a vyjadřovat se otevřeně k různým
otázkám a problémům, jimiž naši
voliči žijí a které je zajímají.
To by nám umožnilo podílet se spolu s redakcemi
na vytváření systému "zpětné
vazby" a ovlivňování veřejného
mínění.
"K lidem je třeba přistupovat s důvěrou,
mluvit a radit se s nimi, opírat se o jejich znalosti,
odpovědně přihlížet k jejich
mínění a s jejich přičiněním
řešit problémy" praví se ve zprávě
předsednictva ÚV KSČ na právě
skončeném 7. zasedání, kterou přednesl
generální tajemník ústředního
výboru Miloš Jakeš. Ten také v závěrečném
slově na zmíněném zasedání
podtrhl nezastupitelné místo masových sdělovacích
prostředků při zdokonalování
veřejné informovanosti. I my poslanci můžeme
na tomto úseku svým dílem trvale přispívat.
Dovolte mi v závěru, abych jménem Klubu poslanců
Československé strany socialistické v ČNR
vyjádřil podporu projednávanému návrhu
státního rozpočtu České socialistické
republiky.
Soudružky a soudruzi, z pověření výboru
České národní rady pro kulturu a výchovu
doporučuji, aby byl návrh státního
rozpočtu ČSR na rok 1988 schválen. Děkuji
vám za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Jaromíru Maškovi, slovo má poslanec
Josef Rota.
Poslanec Josef Rota: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky poslankyně,
soudruzi poslanci, v rámci svého vystoupení
bych chtěl podpořit a stručně dokumentovat
to, o čem se zmínil ve své zprávě
společný zpravodaj soudruh poslanec ing. Mrázek,
že celá oblast školství není v
návrhu státního rozpočtu České
socialistické republiky na rok 1988 dostatečně
zajištěna.
Nejde mně o to, věci zbytečně dramatizovat
či prosazovat resortní přístup. Chci
pouze upozornit kompetentní řídící
orgány na kritické připomínky našich
voličů týkající se přetrvávajících
nedostatků v oblasti školství, které
se neřeší, nebo se toto řešení
odkládá.
Jako poslanci zákonodárného sboru musíme
vždy a nekompromisně kritizovat každou nehospodárnost,
plýtvání a neobjektivní materiálové
i kádrové požadavky. Na druhé straně
ale musíme důsledně podporovat a pomáhat
prosazovat to, aby jednou přijatá usnesení
vlády a ostatní nařízení byla
řádně plněna nebo nám, jako
kontrolnímu orgánu, bylo objasněno, proč
plněna nejsou.
Vláda ČSR přijala usnesení č.
52 z 4. března 1986 týkající se nasazování
průmyslových robotů a manipulátorů,
kde ministerstvo školství má připravit
výchovu kádrů pro tento program. Ovšem
jak uvedený úkol zabezpečit, když z
rozpisu plánu a rozpočtu na rok 1988 resortu školství
lze zjistit, že k jeho plnění chybí
v plánu práce 30 osob a 1 mil. 500 tisíc
Kčs mezd? Stejně je tomu tak u zajišťování
výuky na vysokých školách, kde počet
učitelů je dán z vyhodnocení ročních
učebních plánů, tedy jde o objektivní
skutečnost, a opět chybí jak učitelé,
tak prostředky na mzdy. Počet studentů na
1 pedagoga je ve srovnání se zahraničím
značně vyšší a jsme na jednom z
posledních míst.
Podobné námitky lze uplatnit např. pokud
jde o vytváření podmínek pro vědeckovýzkumnou
činnost na vysokých školách a naplňování
programu elektronizace. V rámci rozepsaného limitu
nelze provést plnou úhradu vyplývající
z úkolů elektronizace, podle usnesení federální
vlády č. 134 ze 4. září 1986.
Dokonce se vytvořil názor, že když prozatím
nejsou odpovídající počítače,
tak je možno dále krátit finanční
prostředky na tento program.
Je tedy potřeba si klást otázku, proč
již v plánu a jeho finančním krytí
zakládáme rozpor vycházející
z toho, že na jedné straně je požadováno
prostřednictvím přijatých usnesení
vlády a příslušných rozvojových
programů zabezpečit konkrétní úkoly
a na druhé straně na to nejsou vyčleňovány
nejnutnější zdroje, zdůrazňuji,
při prověření objektivity a maximální
hospodárnosti požadavků.
Uvedený rozpor je potřeba řešit, jinak
se budeme znovu potýkat s různými úpravami
a přesuny v plánu v průběhu roku.
Domnívám se, že předností socialistického
plánování by mělo být, aby
základní vazby byly předem jasně stanoveny
a vybilancovány. To platí dvojnásob v podmínkách
omezení i těch opodstatněných vstupů,
s čímž se právě potýkáme.
Již před časem poslanci výboru ČNR
pro školství a vědu upozorňovali na
to, že v oblasti plánování školství,
které je v působnosti národních výborů,
je potřeba změnit plánovací přístupy,
především opustit metodu globálu a průměru.
Položky určené pro odvětví školství,
ale i ostatní složky nadstavby, jsou mnohdy kráceny,
nebo použity k jiným účelům.
O řešení problému krácení
objemů mzdových prostředků pro odvětví
školství při rozpisu plánu na krajské
národní výbory a nižší stupně
národních výborů ministerstvo několikrát
bezvýsledně jednalo s Českou plánovací
komisí a ministerstvem vnitra ČSR. Proto je potřeba,
aby byl plánem vytvořen takový mechanismus,
který by zajistil rozpis mzdových prostředků
v souladu s celostátní koncepcí mzdového
vývoje jednotlivých odvětví a zamezil
krácení objemů, v našem případě
na školství.
Musím se zmínit ještě o jednom nedostatku.
V plánu a rozpočtu nejsou dostatečně
zahrnuty počty provozních pracovníků
pro uvádění nových kapacit do provozu
a příslušné mzdové prostředky
na ně. Na rok 1988 byl sice vzat zřetel na ekonomické
dopady z titulu zpřesnění demografického
vývoje do plánu práce odvětví
školství v působnosti národních
výborů. Avšak požadavek České
plánovací komise vůči Státní
plánovací komisi na zabezpečení nových
školských kapacit provozními pracovníky
a mzdovými prostředky nebyl kladně vyřešen.
Bylo řečeno, že zabezpečení těchto
kapacit je promítáno již do plánu práce
a výkonů. I v této věci je nutno v
rámci ústředních orgánů
sjednat jasno. Nelze přece ponechat nákladně
zbudované a tak potřebné investice pro školství
bez možnosti provozu.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, v současné
době se z podnětu našich nejvyšších
stranických orgánů připravuje analýza
československé výchovně vzdělávací
soustavy. Nejde o to, vytvářet nějakou další
novou školskou soustavu. Záměrem je zodpovědně
a spravedlivě posoudit, co lze nadále uplatňovat,
co je nutno rozpracovat a kde udělat v dokumentu potřebné
korekce tak, jak si to vyžaduje doba. Musí být
mimo jiné řádně posouzeny i podmínky,
za kterých se dokument měl realizovat a za kterých
se skutečně realizuje, aby se předešlo
unáhleným závěrům.
Odpovědnost této práce je veliká,
rovněž tak důslednost, se kterou je jí
potřeba provést. Výsledky této analýzy
budou totiž závazným dokumentem na další
období. Nejde zde o to, když to řeknu zjednodušeně,
vejít se pouze do peněz, ale vejít se především
do svědomí. To znamená zde děláme
vše pro to, aby naše mládež byla řádně
připravena na budování naší socialistické
společnosti.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Josefu Rotovi. Soudružky a soudruzi, v rozpravě
vystoupili všichni přihlášení poslanci.
Přeje si ještě někdo vystoupit? Nikoliv.
Můžeme tedy rozpravu ukončit.
Ve vystoupeních jednotlivých poslanců byla
položena řada otázek nebo připomínek
vládě a jejím jednotlivým členům.
K těmto otázkám vystoupí předseda
vlády soudruh Adamec.
Předseda vlády ČSR Ladislav Adamec:
Vážený soudruhu předsedo, vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci. Nebývá tak často zvykem, aby po
skončení rozpravy požádal předseda
vlády o slovo. Ale domnívám se, že i
tento způsob není na závadu věci a
že možná pomůže zlepšit další
naši spolupráci.
O projednávání rozpočtu i plánu
bývá vždycky mimořádný
zájem a to proto, protože plán a rozpočet
tvoří jakýsi pilíř rozvoje
národního hospodářství, základnu
pro další zvyšování životní
úrovně.
Bylo tady řečeno mnoho velmi kritických připomínek.
Já si myslím, že tento zájem i kritičnost
svědčí o velké starostlivosti. Pokud
kritika sleduje zlepšení a je oprávněná,
chceme na ni citlivě, poctivě, bez emocí
reagovat.
Lidé vždycky budou posuzovat naši politiku podle
určitých materiálních hledisek a i
když to není vždy zcela objektivní, je
to lidské. Myslím si, že s tím musíme
v naší práci počítat.