Není jistě nutné, abych zde na tomto fóru
dalece zdůrazňoval, že vnitřní
obchod, ale i služby a doprava jsou nejen vysoce ekonomickými,
ale i politickými faktory, které působí
na myšlení, postoje, ale i na pracovní motivaci
našich občanů. O této skutečnosti
se může každý poslanec, či pracovník
kteréhokoliv orgánu přímo přesvědčit
na veřejných schůzích, kde tato problematika
je již několik let v popředí zájmu
i kritiky našich občanů. Na četné
dotazy a připomínky k zásobení a nabídce
vnitřní o trhu rozhodně neobstojí
argument, že vnitřní obchod plní plán
maloobchodního obratu. Patrně ani příliš
nikoho neuspokojíme, když na dotazy proč je
málo tříděných paliv pro drobné
odběratele odpovíme, že plán těžby
byl splněn a překročen. Tímto samozřejmě
nelze negovat výsledky, kterých bylo dosaženo
poctivou prací tisíců našich lidí,
ale chci tím jen poukázat na skutečnost,
že ne vždy a za všech okolností musí
být čísla plánu v souladu se zájmy
a potřebami jednotlivců i celé naší
společnosti. Dokladem této skutečnosti je
i vývoj situace na našem vnitřním trhu
Vycházíme-li z dosažené dynamiky základních
ukazatelů a to ať již ve vztahu k letošnímu
plánu či loňské skutečnosti,
pak bychom mohli tento stav i práci vnitřního
obchodu hodnotit pozitivně, neboť maloobchodní
obrat se vyvíjí rychleji než předpokládal
plán a ministerstvo obchodu ČSR jako resort i jeho
obchodní obory plán plní a to i za situace,
že dodávky z výroby i dovozu nedosahují
plánovaných temp V průběhu roku, ale
zejména v jeho druhé polovině se dařil
naplňovat i záměr vyššího
podílu prodeje průmyslového zboží
před potravinami vlivem vyšší nabídky
různého průmyslového zboží,
přesto, že nabídka v mnoha směrech zdaleka
dosud neodpovídá vysoké poptávce.
Tato má však svůj základ i v nadplánovaných
příjmech obyvatelstva. Důsledkem toho je
uspokojování poptávky na úkor nutných
zásob, které poklesly oproti minulému roku
o několik mld. a vnitřní obchod bude asi
jediným odvětvím, kde je starost ne jak zásoby
snížit, ale tyto naplnit a obohatit tak nabídku
příštího roku nejen o základní
průmyslové výrobky, kterých je na
našem trhu stálý nedostatek, jako jsou výrobky
textilního a oděvního průmyslu, ale
i v sortimentu obuvi.
Náš trh neskýtá ani dostatečnou
nabídku motorových vozidel, velkokapacitních
chladniček, mrazniček a zejména pak výrobků
elektrotechnického průmyslu. Svým dílem
k obohacení vnitřního trhu by měl
přispět i potravinářský průmysl.
Jedním ze stěžejních obchodně
politických úkolů příštího
roku by mělo být obohacení vnitřního
trhu i zvýšeným podílem dováženého
zboží a zvýšenou inovací sortimentu
spotřebního zboží z domácí
produkce, která by se svými parametry užitných
hodnot měla minimálně vyrovnat standardní
úrovni zahraničních výrobků.
Také stávající situace, pokud jde
o kvalitu některých výrobků na našem
trhu je málo uspokojivá. Vnitřní obchod
ani výroba by neměly čekat, že zásadní
řešení může být dosaženo
až změnou ekonomických podmínek, tj.
přestavbou hospodářského mechanismu,
kdy bude pro výrobce existenční nutností
zavádění vědeckotechnického
rozvoje, inovací, ale i vysoká jakost výrobků
při vysoké produktivitě práce a nižších
výrobních nákladech. V této souvislosti
a bez dalšího komentáře chci pouze připomenout
článek, který vyšel dne 15. 12. 1987
v Rudém právu pod názvem "Proč
podnik nefakturuje" a ve kterém je řešena
kvalita barevných televizorů Oravan - color.
Spokojenost našich občanů s prací obchodu
je vedle rozsahu nabídky zboží ovlivňována
i řadou objektivních a subjektivních faktorů
jako jsou nákupní podmínky, úroveň
práce obchodu, rozmístění obchodní
sítě a vybavenost pracovními silami. Bylo
by však nesprávné, abychom neviděli
přes řadu různých nedostatků,
že náš vnitřní obchod a to jak
státní, tak i družstevní dosáhl
v tomto směru určitého kvantitativního
i kvalitativního posunu.
Již v úvodu svého vystoupení jsem zdůraznil
celospolečenský význam dalších
úseků našeho národního hospodářství,
a to služeb a dopravy. Pod těmito zúženými
názvy se však skrývá celá řada
oborů a organizací jednak v přímé
působnosti civilně správních úseků
ministerstva vnitra ČSR, či organizací, které
jsou těmito úseky metodicky řízeny.
Jsem rád, že i zde mohu konstatovat, že plánované
úkoly letošního roku převážná
část organizací splní, a to i přes
řadu problémů a obtíží,
které bylo nutné v průběhu roku řešit.
Zůstala však řada otevřených
problémů, které představují
určitá rizika nejen pro splnění plánovaných
úkolů příštího roku, ale
které mají přímou vazbu i na další
úseky národního hospodářství.
Tyto problémy se koncentrují do několika
základních okruhů, z nichž jako nejzávažnější
lze považovat stav technické základny vozového
parku, zejména autobusů. Obdobná situace
je i u tramvají a trolejbusů městské
hromadné přepravy. Za stávající
situace můžeme proto jen těžko hovořit
o kultuře cestování. Dalším závažným
problémem je i nedostatek speciální techniky,
která umožňuje lepší využití
deficitních materiálů v silničním
hospodářství. A v neposlední řadě
se jedná o stálý problém na úseku
náhradních dílů ve vztahu k automobilovému
opravárenství.
Za zcela nedostatečnou lze pokládat i obnovu vozového
parku nejen u autobusů, ale i u nákladních
automobilů značek Avia, Liaz a Tatra. K těmto
vozidlům je v současné době i kritický
nedostatek náhradních dílů, což
znamená vyřazení velkého počtu
těchto vozidel z provozu. Je proto s podivem, že na
jedné straně se kupí v národním
hospodářství miliardové zásoby
a na druhé straně není naše výroba
schopna zajistit za několik desítek nebo stovek
miliónů náhradní díly a součásti
na údržbu a opravy vozidel, a to i přes skutečnost,
že k odstranění tohoto nežádoucího
stavu byla přijata již v předchozích
letech řada usnesení. Další dosud neuzavřený
problém spočívá v dodávkách
nových dopravních prostředků. Přes
skutečnost, že na 8. pětiletku a tedy i na
rok 1988 byly vládou schváleny závažné
bilance dopravních prostředků dochází
již v letošním roce k hlubokým propadům
proti plánu a to nejen u nákladních vozidel,
ale i u autobusů. Ze strany bilančního gestora,
tj. federálního ministerstva všeobecného
strojírenství nejsou však dodrženy ani
pětiletkou stanovené bilance na rok 1988 a výše
krytí se pohybuje mezi 50 a 80 %.
Vedle nedostatků v technické základně,
které vyžaduje radikální řešení
vystupuje do popředí i zajištění
potřebného počtu provozních pracovníků,
řidičů autobusů, tramvají,
ale i strojvedoucích metra. Dosavadní stabilizační
opatření se zatím projevila málo účinná,
aby zvýraznila atraktivitu těchto povolání,
které jsou fyzicky i psychicky mimořádně
náročná. Lze právem předpokládat,
že nedávné usnesení vlády ČSR,
které značně zvýhodňuje řidiče
osobní i městské hromadné dopravy
se pozitivně projeví na zvýšení
stavu pracovníků těchto oborů již
v příštím roce.
Soudružky a soudruzi, 8. pětiletý plán
klade vysoké nároky na nákladní i
osobní přepravu. Aby je tato mohla nejen splnit,
ale i překročit, pak zbývá odstranit
ještě mnoho nedořešených problémů
a překážek, které jsem zde ve stručnosti
uvedl. Na závěr mého vystoupení mi
dovolte, abych jménem výboru doporučil České
národní radě, aby schválila návrh
rozpočtu České socialistické republiky
na rok 1988.
Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Ladislavu Liškovi, slovo má poslankyně
Hana Stará, připraví se poslanec Norbert
Požár.
Poslankyně Hana Stará: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, textilní průmysl
tvoří 5 výrobně hospodářských
jednotek s celkovým počtem 186 tisíc pracovníků
a s výrobou, která tvoří hodnotu zboží
více než 36 miliard korun. Bavlnářský
průmysl, soustředěný především
do Východočeského kraje se na této
produkci podílí plnými 31 %.
Základní problematika zabezpečování
úkolů státního plánu je v současné
době nejvíce ovlivňována trvalým
neplánovaným úbytkem pracovníků,
a to zvláště výrobních dělníků.
Zatímco ještě na počátku 6. pětiletého
plánu bylo v bavlnářském průmyslu
68 300 pracovníků, poklesl stav k 1. pololetí
roku 1987 o téměř 8450 pracovníků,
z toho o 7900 dělníků.
Příčinu tohoto stavu lze spatřovat
v pracovním prostředí, podmínkách
a vysoké intenzitě práce.
O růstu intenzity práce pak svědčí
např. nárůst výroby na jednu přadlenu,
která se od roku 1975 při nezměněných
podmínkách strojního vybavení zvýšila
o více než 4 % na prstencové přádelně
a o 18,7 % na bezvřetenové přádelně.
Podobná situace je i na tkalcovnách, kde na jednu
tkadlenu hedvábí za stejné období
stoupl počet obsluhovaných stavů o 1,4 %
stroje. Tato fakta lze souhrnně dokumentovat růstem
produktivity práce z hrubé výroby, která
vzrostla o 60 % a je v relaci s růstem průměrných
výdělků, které se zvýšily
o 33 %. V textilním průmyslu jsou dnes ještě
pracoviště, kde žena dosahuje ergonomicky změřených
výkonů, které odpovídají výkonům
muže - horníka v podzemí.
Není nutné vypočítávat dobře
známé skutečnosti o vysoké směnnosti
a vysoké přesčasové práci žen
v textilním průmyslu, opotřebovanosti základních
prostředků, je však potřeba vzít
na vědomí fakt, že v průměru
každý pracovník v bavlnářském
průmyslu odpracuje 7,5 směny navíc ročně.
Stav a situaci v textilní výrobě značně
komplikují neutěšené vztahy v dodávkách
surovin, polotovarů, náhradních dílů,
textilních pomocných prostředků, a
to i ze zahraničí.
Soudružky a soudruzi, také náš národní
podnik Tiba a další podniky v mém volebním
obvodě se v letošním roce potýkají
s řadou potíží zejména velmi
opožděnými dodávkami barviv a chemikálií
z dovozu, protože dochází k pozdnímu
uvolňování devizových prostředků.
Projevuje se nepříznivě technická
zastaralost, protože již plánem nejsou vytvářeny
podmínky pro obnovu a modernizaci výrobních
prostředků. Je snižován objem nově
zahajovaných stavebních investic o rozpočtových
nákladech do 5 miliónů Kčs, což
se pociťuje zejména v souvislosti se sociálním
programem.
Tyto skutečnosti nejsou, především textilní
podniky v našem okrese, schopny vyrovnávat ani růstem
využívání výrobních fondů,
ani urychlením inovačního procesu, ani snižováním
materiálové a energetické náročnosti,
ani růstem produktivity práce.
Podnik Tiba, který je největším vývozcem
nejen v okrese, ale v celém bavlnářském
průmyslu, má v současné době
vážný problém v ekonomické oblasti
zejména v exportu do Kanady a Austrálie, vlivem
poklesu efektivnosti v důsledku poklesu kursu dolaru, aniž
by na tyto vlivy mohl účinně působit.
Obdobná situace je u národního podniku Juta,
kde začaly působit již v loňském
roce vlivy poklesu cen ropy a ropných produktů,
z nichž má podnik rozhodující podíl
materiálu pro výrobu. U obou podniků znamená
neplnění zisku o několik desítek miliónů
korun se všemi dopady do ekonomiky, na hmotnou zainteresovanost
pracovníků, na omezení tvorby zdrojů
pro další výrobní činnost - nehledě
na morální vlivy.
Dynamika růstu výroby, produktivity práce,
upravených vlastních výkonů, využívání
výrobních fondů a dalších kvalitativních
ukazatelů dokazují, že textiláci v okrese
Trutnov přistupují zodpovědně ke svým
úkolům. I u nás existuje jedna z nejvyšších
směnností v závodech, kde pracuje i 80 %
žen. V textilní výrobě pracuje 36 %
ekonomicky činného obyvatelstva okresu a představuje
47 % průmyslové produkce okresu.
Textilní výroba má u nás dlouholetou
tradici a ještě dnes téměř v
každé obci je textilní závod. Máme
i významné revoluční tradice. Byli
to u nás především textilní dělníci,
kteří se postavili do čela budování
naší socialistické republiky a prakticky dodnes
na tomto čele stojí. Význam naší
textilní výroby by se dal ještě podepřít
rozsahem sortimentu, úrovní exportu a dodávkami
pro vnitřní trh. Proč však o tom hovořím?
V posledních měsících dostávám
řadu otázek od svých spolupracovníků,
poslanců národních výborů i
funkcionářů, proč usnesení
vlády ČSR č. 194 ze dne 14. 7. 1987 a číslo
233 ze dne 15. 9. 1987 ke zvýšení stabilizace
pracovníků v textilním průmyslu neplatí
právě pro náš okres. Popravdě
řečeno, neumím na tyto otázky dost
kvalifikovaně odpovědět.
Skutečnosti, které jsem uvedla, by mohly svědčit
pro uplatnění těchto usnesení právě
tak jako průměrné výdělky,
které svou výší 2592 Kčs jsou
značně nízko pod průměrem okresu,
přičemž jejich růst je plně kryt
růstem produktivity práce.
V našem podniku - Tibě - se usnesení týká
jen asi 1500 pracovníků ve dvou vybraných
okresech, naopak se netýká pracovníků
závodů našeho okresu v podnicích, které
mají své sídlo ve vybraném okresu.
Stejně to platí i pro náš druhý
největší podnik Texlen.
Účinnost mzdového zvýhodnění
a dalších stabilizačních opatření
v oblastech, ve kterých byla uplatněna, se projevila
velmi kladně. Tak v rámci závodů VHJ
Bavlnářský průmysl ve vybraných
okresech bylo po uplatnění těchto opatření
odvoláno 228 z podaných výpovědí
a bylo získáno 129 nových pracovníků.
Naproti tomu v závodech, kde nebylo uplatněno mzdového
zvýhodnění, byla podána řada
stížností i výpovědí z
pracovního poměru.
Poznala jsem, že tyto skutečnosti působí
značně nepříznivě na utváření
vztahů jak uvnitř podniku, tak i mezi jednotlivými
pracovníky v závodech. Příčiny
vidím v tom, že při zvýraznění
územního hlediska byly opomenuty nezbytné
kooperační vztahy výroby a jejich význam
jako celku pro národní hospodářství.
Došlo k rozdílnému odměňování
za stejnou práci a k porušení výdělkových
relací mezi profesemi. Již dnes se začíná
projevovat fluktuace pracovníků mezi textilními
závody ve vybraných a nevybraných okresech.
Mám za to, že bude správné odpovědně
zhodnotit působení přijatých opatření
a včas přistoupit ke společensky žádoucím
úpravám tak, aby v každém textilním
závodě - v každém okrese - byly vytvořeny
příznivé podmínky pro zajištění
úspěšného nástupu do třetího
roku 8. pětiletky.
Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslankyni Haně Staré. Slovo má poslanec
Norbert Požár, připraví se poslanec
Vratislav Štěpánek.
Poslanec Norbert Požár: Vážené
soudružky a soudruzi, vystoupení ministra financí
soudruha Jiřího Nikodýma, který odůvodnil
vládní návrh zákona ČNR o státním
rozpočtu ČSR i zpráva, kterou přednesl
poslanec Miroslav Mrázek ukazují naprosto přesvědčivě,
s jakými problémy a potížemi zajišťujeme
úkoly 8. pětiletky a jak nenaplňování
sjezdového usnesení ve všech jeho částech
nepříznivě ovlivňuje náš
další rovnoměrný rozvoj.
Příčin tohoto stavu je mnoho. V úvodních
vystoupeních byly mnohé podrobně rozvedeny.
Všechny však mají jedno společné.
Snižují tvůrčí aktivitu a iniciativu
pracujících a velmi nepříznivě
ovlivňují celkovou politickou situaci u nás.
Nedostatky v materiálně technickém zabezpečení
výroby, nepravidelný přísun materiálů
a surovin, jejich nízká kvalita, chybějící
komponenty pro kompletaci výrobků, zastaralá
výrobní zařízení i nedostatek
náhradních dílů jsou nejen příčinami
prostojů, ale také příčinou
vysoké přesčasovosti a neúnosného
zvyšování intenzity práce. Prokázat
je to možno na celé řadě konkrétních
příkladů z podniků a závodů
mého volebního obvodu i Severomoravského
kraje.
Společným jmenovatelem těchto nedostatků
je nízká úroveň plánovací
a řídící činnosti, chybí
provázanost plánů mezi odvětvími,
obory, podniky ale i uvnitř těchto organizačních
celků.
Za zvlášť závažné považuji,
že v letošním roce se nevyrovnávají
s úkoly plánu nebo s velkými potížemi
i takové podniky a organizace, které patřily
v minulých letech mezi přední a jejich přístupy
byly vzorem pro ostatní.
Naskýtá se otázka: změnily se přístupy
lidí v těchto organizacích k plnění
úkolů nebo jde o výsledek nesprávné
praxe zvyšovat stále úkoly těm, kteří
je plní?
Do nekonečna není rovněž možné
konstatovat, že některé podniky dlouhodobě
zaostávají, a přitom to není znát
na jejich hodnocení ani oceňování.
K překonání těchto nedostatků
byla již uskutečněna celá řada
opatření. Jde však stále jen o dílčí
kroky, kterým chybí potřebná komplexnost
a provázanost a tuto skutečnost naši pracující
oprávněně kritizují.
Letos se to projevilo znovu např. při přípravě
návrhu plánu a přijímání
vstřícných plánů na příští
rok. V řadě podniků byly vstřícné
plány znovu navrhovány shora, bez předchozího
projednání návrhu v pracovních kolektivech,
bez uplatnění jejich námětů
a iniciativy v konkrétních podmínkách
pracovišť.
Jak vážnou bariérou v rozvíjení
pracovní a tvůrčí iniciativy pracujících
je věcná nevyjasněnost a neprovázanost
plánu, jeho nízká stabilita, nedobré
zkušenosti s dodržováním podmínek
hmotné zainteresovanosti a v neposlední řadě
nepořádek v dodavatelsko-odběratelských
vztazích, bylo na dnešním jednání
již řečeno. Neméně závažnou
příčinou nezájmu pracujících
o výsledky dosahované ve výrobě, brzdou
jejich uvědomělého zapojení do iniciativního
naplňování programu sociálního
a ekonomického rozvoje, je neřešení
oprávněných připomínek pracujících.
Jestliže na několikaletou kritiku nedůstojné
dopravy do a ze zaměstnání - a jak v okresech
Karviná, Frýdek-Místek i přímo
v Ostravě, zprávy o tom přinášejí
pravidelně všechny sdělovací prostředky
- dostávají pracující stále
stejnou odpověď, že nejsou autobusy, nemůžeme
od nich očekávat, že budou iniciativně
napomáhat řešení problémů
a nedostatků ve výrobě, kterých máme
na každém pracovišti stále dost a dost.
A všichni víme, že obdobně se neřeší,
ale pouze vysvětluje celá řada dalších,
myslím zbytečných, problémů.