Je proto třeba velice střízlivě a
přísně věcně hodnotit současnou
ekonomickou situaci, stanovit další postup velmi náročně,
ale také reálně.
Poslanci ocenili, že česká vláda se
právě touto cestou snaží jíti,
což v existujících problémech při
plnění úkolů státního
plánu musí nutně být cesta velmi konfliktní.
Je však podle názoru převážné
většiny poslanců jedině možná.
Největší problémy má bezesporu
resort ministerstva průmyslu ČSR. Jeho svízelná
současná situace má více příčin.
Mezi ně lze zařadit v prvé řadě
nedostatečnou modernizaci a její nekoncepčnost.
To mělo za následek, že se dlouhodobě
neřešily existující problémy.
Chyby se objevily i v plánu, kde nebyla doceněna
reálnost ve vztahu k náročnosti úkolů.
Nedostatečně se mobilizovaly síly k plnění
úkolů a obecně se diskreditoval plán.
Toho všeho je třeba se napříště
vyvarovat.
Bylo by ovšem nesprávné vidět současné
potíže v plnění státního
plánu i státního rozpočtu v ekonomice
řízené vládou ČSR bez objektivně
daných širších podmiňujících
souvislostí a pouze v horizontu letošního nebo
příštího roku.
Poslanci všech výborů České národní
rady rozsáhlým plánovitým průzkumem
na mnoha organizacích ministerstva průmyslu ČSR
získali poznatky, které spolu s projednáním
návrhů jednotlivých kapitol státního
rozpočtu na příští rok v příslušných
výborech České národní rady
vytváří dosti spolehlivou základnu
pro odpovědné posouzení předloženého
vládního návrhu.
Ve společné schůzi výborů ústavně
právního a pro plán a rozpočet 3.
prosince tohoto roku jsme za účasti delegací
z ostatních výborů ČNR projednali
i zprávu o očekávaném plnění
úkolů státního plánu na letošní
rok. Je zřejmé, že plánovaného
tempa růstu národního důchodu nebude
dosaženo. I když nelze pominout pozitivní výsledky
a rysy dosavadního vývoje, naše pozornost,
ale především pak pozornost vlády ČSR,
musí být zaměřena na problémové
oblasti, na důsledné a plánovité odstraňování
příčin slabších výsledků.
Vláda musí garantovat náročný
a přitom věcně podložený státní
plán na příští rok. Totéž
platí i o státním rozpočtu.
Bylo správně řečeno, ústy našich
nejvyšších představitelů, že
pro úspěch ekonomické přestavby je
nezbytné, aby každý začal s uplatňováním
nových přístupů a myšlení
u sebe. Platí to i pro nás, poslance. Zároveň
s kritickým vyjádřením svého
stanoviska, vycházejícího ze znalostí
potřeb občanů ve volebních obvodech,
chceme přijmout spoluodpovědnost za prosazení
oprávněných potřeb i náročných
úkolů, je však v podobě zbožných
přání a slovních proklamací,
ale v podobě kvalitních, vzájemně
provázaných vrcholových řídí.
cích dokumentů, respektujících objektivní
ekonomické zákonitosti a vzájemné
vazby.
Státní plán ČSR na rok 1988, a jeho
zabezpečení v hospodářských
plánech v současné podobě, je poznamenán
problémy vyplývajícími z letošního
neplnění především kvalitativních
ukazatelů. Opakují se nedostatky, mezi nimiž
je možné například specifikovat stálé
uplatňování indexové metody bez potřebné
diferenciace, zejména při přenosu úkolů
na nižší stupně řízení,
nejasnosti v řadě úkolů, týkajících
se především vztahů do zahraničí,
nezabezpečení některých závažných
záměrů, vyplývajících
z usnesení vlád ČSR i ČSSR, velmi
pomalé tempo strukturální přestavby
ekonomiky, která je prosazována nedůsledně
a nekomplexně, chronické neduhy investičního
procesu, které se markantně projevují zejména
v komplexní bytové výstavbě atd.
Slibovali jsme si, že přijetím plánu
i rozpočtu ve vládě v pololetí tohoto
roku vznikne dostatečný časový prostor
k řádné přípravě a zabezpečení
úkolů státního plánu na podnicích.
Naše zkušenost je však v mnoha směrech opačná
a není to jenom vina podniků. Odshora jsme zatím
nedokázali plánovací rytmus řídit
tak, aby neměl negativní dopady alespoň do
I. čtvrtletí plánovaného roku. Markantní
je to tam, kde je podnik závislý na dovozech surovin
nebo komponentů pro svou plánovanou výrobu.
Plánování prostě nesehrává
tu úlohu, kterou by mělo a kterou od něj
očekáváme. Nelze souhlasit s metodou, že
se výpadky z neplnění jednoho roku mechanicky
sečtou s původně stanoveným nárůstem
pro příští rok a tak vznikne plán.
To je příliš zjednodušený administrativní
přístup vedoucí opět k nereálnému
plánu. Nereálné a nesprávné
je z roku na rok indexově zvyšovat úkoly například
pro kontinuální výrobní procesy, kde
linky jedou nepřetržitě, když se nepředpokládá
žádná technologická či výrobková
změna. Není rovněž možné
souhlasit s tím, aby se zásoby nadále plánem
snižovaly i u takových výrob, kde jde o technologické
zásoby podmiňující požadovanou
kvalitu výrobků.
Zabezpečení pracovních sil pro nové
kapacity se nedá vyřešit jen tím, že
do plánu zakotvíme pouze převod stanoveného
počtu lidí z jednoho místa na druhé.
To vše je výrazem stále uplatňovaných
extenzívních přístupů s převažujícími
administrativními metodami. Myslím, že nejnápadnějším
dokladem někdy doslova naruby obrácených
postupů je fakt, že projednáváme návrh
zákona o rozpočtu na příští
rok, ale státní plán na rok 1988 ještě
uzavřen není.
Výrazně je všemi těmito skutečnostmi
poznamenán státní rozpočet a tedy
i příslušný zákon ČNR.
Prakticky jediné, co můžeme uzákonit,
a co nelze v rámci tradičního zmocnění
měnit, je vyrovnanost státního rozpočtu.
Vládní návrh zákona ČNR o státním
rozpočtu ČSR na rok 1988 je předložen
jako formálně vyrovnaný. Problémy
s vyrovnaností rozpočtu jsou již letos. Je
to přímý dopad nedostatečných
výsledků v plnění plánu. Vyrovnanost
rozpočtu na příští rok je však
dosažena za cenu některých mimořádných
opatření, a chceme-li reálně uvažovat,
je podle našeho názoru nezbytné o existujících
problémech otevřeně hovořit.
Podle názorů řady poslanců, které
odezněly při projednávání jednotlivých
kapitol rozpočtu v jednotlivých výborech
ČNR, řád problémů, ve kterých
se česká ekonomika v současné době
pohybuje, vyžaduje mimo jiné změnu v dosavadních
způsobech přerozdělování prostředků
v rámci federace. Je podle našeho názoru třeba
objektivně zhodnotit podíl české ekonomiky
na tvorbě společných zdrojů i podobě
plánovaného prostoru, který tato ekonomika
pro svou prostou obnovu a další rozvoj potřebuje.
Například dlouhodobé zanedbávání
potřeby obnovy a rozvoje lehkého i potravinářského
průmyslu, i když mají velice významný
podíl například na zabezpečení
platební bilance celé ČSSR, je podle našeho
názoru jednoznačně jednou z příčin
současných potíží české
ekonomiky. Jsou ovšem i další.
Nemůžeme například plánovitě
zakládat svůj způsob řízení
na neplánovaných výsledcích. Státní
plán stanovuje objem investic, jež nejsou finančně
zcela kryty. To pouze stupňuje problémy, které
v investičním procesu existují a nutí
k nežádoucí operativně tam, kde by měla
plánovitost být zcela určující.
Rovněž tak státní plán nedostatečně
kalkuluje se všemi reálnými dopady přijímaných
opatření v sociální oblasti.
Například přijatá opatření
v péči o matku a dítě, se kterými
všichni samozřejmě souhlasíme, měla
negativní dopad na výkony v řadě feminizovaných
výrob českého průmyslu, které
plán nevzal v úvahu, ale které tyto podniky,
až na malé výjimky, nejsou schopny, zejména
při vícesměnném provozu - plně
eliminovat.
Jak jsme se mohli při průzkumech přesvědčit,
je pro rychlou obnovu a modernizaci strojně technologického
vybavení v podnicích českého průmyslu
prakticky jediná cesta - devizově návratné
úvěry. To ovšem ve většině
případů znamená pro nejbližší
období dvou, tří i pěti let nulový,
anebo jen velmi minimální přínos k
pokrytí deficitních potřeb vnitřní
ekonomiky, protože veškeré efekty půjdou
na splátky.
Státní rozpočet vyčleňuje prostředky
na opravy a údržbu bytového fondu nad úroveň
státního plánu. Je to třeba ocenit,
ale jde o opatření, abych tak řekl, nesystémové.
Prostředky potom nutně musí někde
scházet a objevuje se to i v nedostatečně
saturovaných potřebách společenské
spotřeby, jmenovitě zdravotnictví a školství.
Tuto skutečnost kritizovali poslanci ve všech výborech
při projednávání příslušných
kapitol rozpočtu a myslím, že zcela oprávněně.
Uvedené problémy se přímo dotýkají
celé oblasti činnosti národních výborů.
Existují volební programy, které jsou naplněny
tím, co lidé přijali jako konkretizaci politiky
strany v jednotlivých místech, co by mělo
sloužit pro zlepšení jejich životních
podmínek. V řadě případů
jsou však problémy s plným finančním
zabezpečením.
Předpokládaný návrh rozpočtu
ukazuje, že pokud se nezlepší bilance na straně
příjmů, především pak
žádoucí přínos státních
hospodářských organizací, nebude možné
rozdělovat více a více prostředků.
Musí nám proto všem jít v prvé
řadě o dobré výsledky při plnění
hospodářských úkolů. V této
souvislosti chci zdůraznit současné pozitivní
přístupy vlády ČSR i aktivní
postup finanční politiky v řešení
řady problémů, o kterých jsem hovořil.
Soudružky a soudruzi, pokusím se zobecnit naše
poznatky z poslaneckých průzkumů a z jednání
ve výborech. Mohu mezi příčiny neuspokojivých
výsledků české ekonomiky zařadit
otázky nedostatečné kvality produkce, nedostatku
pracovních sil, nerytmičnosti výroby, neujasněnosti
dalších rozvojových záměrů
ve vazbě na existující potřeby a mohl
bych jmenovat ještě další. Všechny
však mají pramen v nedostatcích plánovací
praxe, řídící a organizátorské
práce po celé ose řízení.
Jsou již známy poznatky Výboru lidové
kontroly z kontroly jakosti produkce prováděné
ve vybraných podnicích v letošním roce.
Obecně řečeno, jde o nedostatečnou
aktivitu ze strany vedoucích hospodářských
pracovníků v péči o kvalitu a při
odstraňování zjišťovaných
nedostatků, často i dlouhodobě známých
a neřešených.
Jde o nedostatky v dodržování výrobních
a technologických postupů, které se průběžně
neaktualizují, jak je potřeba. Zatím nedostatečná
je hmotná zainteresovanost kolektivů výrobních
dělníků na zvyšování jakosti.
Technický rozvoj není ve většině
případů hybným momentem pokud jde
o jakost, kterou někde negativně ovlivňuje
i nedostatečná péče o údržbu
technologických zařízení.
Takovéto vesměs subjektivní příčiny
lze velmi rychle odstraňovat a právě poznatky
Výboru lidové kontroly dokladují, že
nekvalita se tím dá podstatně omezit.
Tady je jedna z významných vnitřních
rezerv např. resortu ministerstva průmyslu. Jak
jsme si ověřili, řadu potíží
si podniky tohoto resortu způsobují navzájem
nevyhovující kvalitou dodávek. Řídící
role výrobně hospodářských
jednotek a resortu samotného se v tomto směru projevuje
minimálně.
Negativní roli může sehrát i nesoulad
norem. Stává se, že v souladu s Československou
státní normou je vstupní materiál
hodnocen v prvé jakostní třídě,
ale hotový výrobek z něj, právě
z materiálových důvodů, neprojde výstupní
kontrolou
jako první jakostní třída. I tyto
případy jsme při průzkumech zaregistrovali.
Trochu v jiném světle vypadá problém
kvality produkce při vývozu spotřebního
zboží na vyspělé kapitalistické
státy. Zde přistupuje negativní vliv vesměs
starších a méně výkonných
výrobních zařízení, kterými
jsou podniky českého průmyslu vybaveny a
na kterých se požadovaná špičková
kvalita, která je základním předpokladem
prodejnosti výrobků dá docílit pouze
za cenu víceprací a tedy i vícenákladů.
Bez kvality nelze ovšem hovořit o intenzifikaci ani
efektivnosti. Proto je jí třeba věnovat trvalou
pozornost a vytvářet včas podmínky
pro její zabezpečení.
Palčivým problémem se stala otázka
pracovních sil. V podkladech k očekávanému
splnění letošního roku, které
jsme měli k dispozici, je uvedeno, že se projevuje
úbytek pracovníků v resortu ministerstva
průmyslu (letos plán předpokládal
zvýšení o 1200, ale dojde ke snížení
o více než 3500 pracovníků). Nebude
dosaženo plánovaného přírůstku
v hospodářských organizacích řízených
národními výbory o cca 1000 osob, naproti
tomu se očekává značné překročení
plánovaného počtu pracovníků
v resortu ministerstva stavebnictví ČSR. To plně
koresponduje s našimi poznatky z poslaneckých průzkumů.
Je to ovšem doklad naší malé schopnosti
plánovitě řídit otázky zaměstnanosti
a rozmístění pracovních sil. Proto
kladu otázku vládě, kde spatřuje řešení
tohoto problému?
Při průzkumech jsme se přesvědčili,
že východisko je mimo jiné spatřováno
v přijímaných preferenčních
opatřeních a především pak v
nástupu zahraničních pracovníků.
Je ovšem paradoxem, že při vstupu do 8. pětiletky
jsme právě touto cestou jít nechtěli
Domníváme se, že nástup zahraničních
pracovníků může v současnosti
pomoci zabezpečit vyšší plnění
objemových ukazatelů plánu, náběhy
nových kapacit i zabezpečení chodu některých
naprosto neatraktivních pracovišť. Je však
spojen s vyššími náklady a oddaluje definitivní
řešení celého problému. To na
nás stejně čeká a nelze se mu vyhnout.
Jeho součástí musí být promyšlená
a koncepčně prováděná sociální
politika na podnicích. Přesvědčili
jsme se, že vesměs právě tam, kde je
úbytek pracovních sil, chybí sociální
programy. Ty se nedají v krátké době
plně nahradit přijímanými, dalo by
se říci nouzovými, opatřeními
a ještě za situace, kdy je z důvodů
neplnění plánu nedostatek prostředků.
Součástí celého řešení
musí být i péče o vlastní dorost.
Pro to by měla vytvářet podmínky např.
vyhláška ministerstva školství a práce
a sociálních věcí č. 3 z února
letošního roku. Na podnicích jsme se však
setkali s kritickými a podle našeho názoru
oprávněnými připomínkami. k
této vyhlášce.
Dávám proto podnět, aby se příslušní
ministři přímo na konkrétních
podnicích např. nábytkářského
a pletařského průmyslu seznámili s
problémy kolem uplatňování této
vyhlášky. Asi by to urychlilo její žádoucí
úpravy.
Problematika rytmičnosti a plynulého chodu výroby
závisí v rozhodující míře
na fungování dodavatelsko-odběratelských
vztahů. Základní předpoklady pro jejich
fungování vytváří již
státní plán. Ovlivňují je velice
výrazně pravidla pro řízení
vnějších ekonomických vztahů.
Na jejich kvalitě závisí řešení
otázek zásob.
Fungující hmotné vztahy reprodukčního
procesu jsou základní podmínkou jeho celkové
efektivnosti. Vynucené prostoje, protože není
materiál, vzápětí nato "šturmování",
protože se musí nahradit předchozí prostoje,
výroba podle toho, na co je materiál apod. - s tím
vším jsme se setkali v různé míře
při poslaneckých průzkumech. Kritizována
byla kvalita rozpisu plánu a jeho neprovázanost
zejména mezi úkoly a zdroji, nedokonalé řízení
této oblasti ze strany vyšších stupňů
i základní rozpory, existující např.
mezi systémem kvartálních dodávek
vstupních surovin od dodavatelů a povinností
měsíčních dodávek pro vnitřní
trh ze strany příslušného výrobce
apod.
Nedostatků je zde velmi mnoho a zase např. pro resort
ministerstva průmyslu ČSR jsou zde skryty rezervy,
které je možné využít důslednou
mobilizací především subjektivního
faktoru. Platí to plně i pro ostatní resorty
řízené vládou ČSR.
Jedna zkušenost z poslaneckých průzkumů
však zasluhuje konkrétní pozornost a také
urychlenou nápravu. Všichni si stěžují
na nedostatek deviz, na nízké limity na dovozy a
často také na vysoké úkoly ve vývozu.
Státní plán není schopný uspokojit
všechny požadavky. Je tady ale zřejmě
velká rezerva, kterou musí zmobilizovat především
plánovací komise, banka a příslušné
resorty, protože to není v moci podniků a střední
články řízení zde vůbec
nefungují.
Nesoulad mezi plánem danými zdroji surovin a materiálů
a jejich reálnou potřebou nutí podniky, aby
plnily dodávky v pořadí daném plánem,
tedy za prvé exponenty, za druhé dodávky
pro tržní fondy, za třetí dodávky
pro výrobní spotřebu. Tak dochází
k tomu, že výrobce přednostně naplňuje
vývozy, a to bez ohledu na možnost případného
vyššího zhodnocení své produkce
jako subdodávek jinému finálnímu výrobci.
Textilní průmysl proto přednostně
vyveze tkaniny a nedá je ke zpracování a
zhodnocení oděvnímu nebo nábytkářskému
průmyslu, které by je mohly vyvést lépe
zhodnoceny o další práci.
Výrobce tužek je nucen vyrábět si kartony
k balení, i když v jeho blízkém sousedství
tyto kartony papírenský závod vyrábí.
Je ovšem ochoten dodat pouze to, co neuplatnil na zahraničních
trzích.
Celá takto "plánovitě" založená
situace vede k tomu, že si pro zabezpečení
svých výrob a plnění stanovených
plánovaných vývozů naše podniky
mezi sebou realizují zahraniční obchod.
Podnik, který má devizový limit, jej uvolní
ve prospěch podniku, který má vývozní
úkoly. Tak např. nábytkářský
podnik nakupuje za devizy u Vlněny Brno, Bytexu, Gumotexu
i Krkonošských papíren. Roční
obrat je řádově v několika desítkách
miliónů devizových korun.
Severomoravské celulózky Paskov dodávají
prostřednictvím PZO Ligna Jihočeským
papírnám Větřní celulózu.
Českobudějovický závod těchto
papíren zase "vyváží" kartony
na balení drůbeže Jihočeským
drůbežářským závodům.
Kartony neopustí České Budějovice,
ale příslušná organizace zahraničního
obchodu vykáže několikamiliónový
obrat v devizách. Myslím, že k tomu není
co dodávat, ale přesto položím otázku,
jaký smysl má takové plánování
a plnění?
Bezesporu je to mimo jiné doklad značných
subjektivních rezerv, o nichž stále obecně
hovoříme, ale nepracujeme s nimi, a to počínaje
plánovací komisí a konče konkrétním
podnikem nebo závodem.
Soudružky a soudruzi, oblastí, kde máme bezesporu
největší potenciální rezervy,
je uplatňování vědeckotechnického
pokroku a s tím spojená celá oblast investičního
rozvoje. Ani v působnosti české vlády
se nepodařilo výrazněji se zapojit do plnění
komplexního programu vědeckotechnické spolupráce
zemí RVHP do roku 2000 a jeho potřebám přizpůsobit
plánování a programy rozvoje a vědy
a techniky. Má to i širší objektivní
příčiny, které nelze překonat
bez zásadních přeměn v činnosti
RVHP. Pro nás je nejefektivnější cestou
navazování především přímých
vztahů našich organizací s organizacemi sovětskými.