Ani finanční prostředky, ani stavební
kapacity objektivně nestačí plně pokrýt
to, co bychom si přáli. Jak bylo ve zpravodajské
zprávě zdůrazněno, musíme proto
přísně vybírat, co je opravdu kulturní
památka vyžadující naši péči
a tu potom plánovitě a komplexně zabezpečovat.
Zatím jsme často svědky nežádoucí
kampaňovitosti a nedůslednosti v péči
o konkrétní památkové objekty. V mnoha
případech by to chtělo málo, především
pak ze strany vlastníka nebo uživatele, např.
soustavnou drobnou údržbu, aby se zamezilo rychlému
chátrání objektů.
I tady nepříznivě působí někde
nedostatečná kvalita odváděné
práce, nedostatek speciálních materiálů,
úzký profil v některých profesích
i nízká kvalita některých běžně
používaných materiálů. Je to
patrné především na střechách,
klempířských pracích a fasádách
řady objektů, často i nákladně
opravených. Zde však může včas
zasazená vypadlá taška ze střechy, případně
včas opravený okap zamezit značným
škodám.
Aktivní a v péči řádného
hospodáře se projevující přístup
každého jednotlivého uživatele památkového
objektu by jistě pomohl zlepšit současnou situaci.
Mnohdy záleží totiž na organizačních
schopnostech a využití všech možností,
které v daném konkrétním místě
existují.
Přesvědčili jsme se, že je dostatek
lidí, kteří mají vztah k této
oblasti naší kultury a jsou ochotni pro zachování
našich kulturních památek konkrétně
odvést kus práce. Je třeba, aby především
národní výbory v tomto směru vyvíjely
potřebnou řídící a organizátorskou
aktivitu. V tom můžeme také jako poslanci konkrétně
a aktivně ve svých volebních obvodech napomáhat.
Vážené soudružky poslankyně, vážení
soudruzi poslanci, hovořil jsem o ekonomickém zajištění,
dovolte mi ještě jednu myšlenku.
Státní památkový fond, který
jsme zdědili staletími i blízkou minulostí,
je dokladem vysoké kulturní úrovně
lidu žijícího na našem území.
Jsme však povinni v oblasti výchovy jít dál.
Vždyť osobní přístup každého
občana této země podstatně rozhodne
o stavu kulturních památek, jejich využití
a začlenění do společenského
života. Kulturní památky sloužící
současnosti nejlépe vypovídají o svých
hodnotách, které pak obohatí citový
a kulturní život nejen mládeže, o kterou
nám v současnosti jde, ale obohatí i náš
osobní a celospolečenský život.
Závěrem doporučuji, aby Česká
národní rada předkládaný vládní
návrh zákona o státní památkové
péči schválila. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Krystyníkovi. Slovo má poslanec Sedláček,
připraví se poslanec Novotný.
Poslanec Josef Sedláček: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci,
nový zákon o státní památkové
péči dozrával poměrně dlouhou
dobu. Vyznačuje se některými novými
přístupy a požadavky, které budou spojeny
s jeho uváděním do života. Nejde totiž
o úkoly jen pro ministerstvo kultury a památkovou
péči, ale také pro ostatní resorty,
zejména stavebnictví, všechny uživatele
objektů památkového charakteru a pro národní
výbory všech stupňů.
Na základě poznatků ze svého volebního
obvodu chci poukázat na některé ze základních
problémů, které bude podle mého názoru
s uvedením zákona do života nutné řešit
urychleně, třebaže nás trápí
již mnoho let.
Zásadním problémem v Severomoravském
kraji se jeví značný nedostatek stavebně
výrobních kapacit, nedostatek i kvalita stavebních
materiálů a často i prací. V minulém
období byly sice zřízeny u okresních
vlastivědných muzeí a okresních středisek
státní památkové péče
stavebně restaurátorské útvary, ty
však s ohledem na počty pracovníků stačí
zajišťovat jen dílčí úkoly
a běžnou údržbu. Jejich roztříštěnost,
způsob a kvalita řízení a konečně
i odchod některých pracovníků na preferovanější
místa (jen od roku 1978 pokles asi o 40 %), nezajišťují
ani do budoucna potřebné kapacity pro památkovou
obnovu.
Podíl jednotlivých okresních stavebních
podniků na akcích památkové obnovy
se neustále snižuje a velké stavebnictví
není do těchto akcí zapojeno vůbec.
Problém se prohlubuje také při obnově
městských památkových rezervací,
jejichž počet se v České socialistické
republice zvyšuje z 35 na 40, avšak ani dosavadní
průběh prací například v Olomouci
a některých dalších městech,
zdaleka neodpovídá původním a vládou
schváleným záměrům právě
proto, že ani velké stavebnictví své
plánované úkoly nesplnilo.
Také kvalita stavebních materiálů
používaných při rekonstrukcích
a modernizacích až příliš často
nevyhovuje. Velice citlivým a závažným
nedostatkem je nízká kvalita střešních
krytin, zejména cihlářských, které
zdaleka neodpovídají základní normě.
podle odborných posudků zhruba 40 % prejzové
krytiny má přijatelnou kvalitu. Vezmeme-li v úvahu,
že máme současně naprostý nedostatek
pokrývačů, pak s jejich prací plýtváme
až neodpustitelně. A pokrývání
střech nekvalitní krytinou je více než
hazardem. Rovněž nedobrý je stav i u dalších
materiálů - jako u dřeva, vápna, barev
do omítek - a tento seznam by mohl dále pokračovat.
K problémům, které se hlásí
o řešení, patří i odměňování
pracovníků, neboť je třeba brát
v úvahu zvláštní charakter obnovovacích
a udržovacích prací na památkových
objektech, kdy často teprve při zahájení
vlastních akcí se zjišťuje skutečný,
většinou špatný stav objektů a
jejich instalací, což zpravidla vyžaduje větší
podíl ruční řemeslné, často
velmi kvalifikované práce. Situaci pak zachraňuje
fortel a um starých mistrů, jejichž zkušenosti
bychom měli včas podchytit a využít
pro výuku mladé generace pracovníků
v požadovaných profesích.
Nový zákon značně rozšiřuje
povinnosti a úkoly krajských organizací státní
památkové péče, zejména o průzkumy
a výzkumy, projektovou činnost apod. Prostě
mají být komplexními, odborně řízenými
krajskými pracovišti. Avšak doposud, jak vyplývá
z důvodové zprávy, jsou určité
disproporce v rozsahu a náplni činností při
srovnávání mezi jednotlivými kraji.
Také zde bude třeba tyto problémy postupně
překonat, nejspíše plánem a rozpočtem
v příštích letech.
Nový zákon o památkové péči
zruší řadu dosud platných předpisů.
Myslím, že lze jen uvítat, že současně
s návrhem zákona ministerstvo kultury předložilo
i novou prováděcí vyhlášku která
ve svém znění respektuje i některé
připomínky, které poslanci vznesli při
projednávání návrhu zákona
ve svých výborech
Předmětem těchto připomínek
bylo i provádění restaurátorských
prací, zvláště u výtvarných
děl. Dosavadní praxe ukázala, že nelze
jen obecným pověřením socialistické
organizace nahradit osobní odpovědnost kvalifikovaného
restaurátora s odpovídající specializací
za osud svěřeného díla. Prováděcí
vyhláška neopomíjí hlediska osobní
odpovědnosti a kvality práce, zavazuje pověřené
socialistické organizace, aby restaurátorskou činnost
zabezpečovaly prostřednictvím osob s odpovídající
odbornou způsobilostí. Ústřední
orgán státní památkové péče
bude i nadále vést evidenci těchto osob.
Půjde o to, aby tento seznam byl soustavně a včas
doplňován, a to především v zájmu
dobré péče o naše umělecké
památky, péče, která má v odborném
světě dobrou pověst. Nový zákon,
který právě projednáváme, toto
postavení československé památkové
péče nesporně ještě více
posílí. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Sedláčkovi. Slovo má poslanec Novotný.
Poslanec Miroslav Novotný: Vážený
soudruhu předsedo České národní
rady, vážené soudružky a soudruzi, vládní
návrh zákona České národní
rady o státní památkové péči,
který je nám dnes předložen, je odpovědí
na potřebu zdokonalení systému této
péče tak, aby odpovídala kulturně
politickým cílům rozvinuté socialistické
společnosti.
Památky mají nesporně důležité
místo v životě našeho národa. Jsou
spojeny s historií, s revolučními tradicemi,
s životem a prací našeho lidu. Širší
pojetí péče státu o památky,
tak jak je obsaženo v návrhu, vede - myslím
- správně ke stanovení odpovědnosti
pro příslušné státní orgány
a vlastníky památek. Upřesňuje poslání
památkové péče, překonává
dosavadní mezery, upravuje vazby na stavební zákon,
zákon o národních výborech i zákonné
úpravy v dalších oblastech a prohlubuje jednotu
systému řízení.
I když tedy návrh zákona řeší
mnoho otázek, nemůžeme očekávat,
že vyřeší vše. Hlavní problémy
péče o památky spočívají
v jejich údržbě a ve využívání,
aby byly schopny plnit své kulturně politické
poslání. Rozhodující pro dosažení
těchto cílů v současné situaci
je, jak bylo řečeno, dostatek stavebních
kapacit. Jen na území našeho Západočeského
kraje přes úsilí o soustavnou aktualizaci
a kategorizaci je stále téměř 5 tisíc
nemovitých památek, často s velmi zaostalou
údržbou. Mnohé jsou rozsáhlé,
zvláště hrady, zámky či městské
rezervace a vyžadují také velké náklady
a mnoho práce.
I když se v návrhu zákona projevuje výrazná
snaha ovlivnit příznivě tuto oblast, je zřejmé,
že to nebude snadné. V sedmé pětiletce
bylo v našem Západočeském kraji vynaloženo
na údržbu a obnovu památek ročně
více než 100 mil. korun. Byla např. dokončena
rekonstrukce hradu a zámku v Tachově, staré
lékárny v Klatovech, zpřístupněn
hrad Rábí, zásadně pokročily
záchranné akce zámku Valeč, hradu
a zámku Klenová, hradeb ve Stříbře,
v Tachově atd.
Pro osmou pětiletku se s uvedenou hodnotou oprav a rekonstrukcí
počítá jen na vyjmenované akce jednotného
programu péče o vybrané kulturní památky,
a tj. 280 akcí a městské památkové
rezervace. Celková hodnota prací bude v 8. pětiletce
vyšší než v sedmé. Přesto
však stav památkového fondu a zvláště
výhled nelze považovat za uspokojivý.
Mnoho dalších i vybraných a velkých
objektů, jako např. zámek Kaceřov,
Nebílov, Teplá, Kladruby, Švihov atd. stále
čekají na rekonstrukce. V situaci kdy nám
síly nestačí, je dobrá každá
pomoc. Máme zkušenosti s dobrovolnými pracovníky.
Lidé, zvláště na vesnici mají
k památkám dobrý vztah, jsou ochotni pomoci.
Vždyť jejich obec je často známa jen proto,
že je v ní hrad či zámek. Jako příklad
bych rád uvedl skupinu mládežníků,
která pod vedením muzea ve Františkových
Lázních pomáhá stavební organizaci
při obnově hradu Ostroh na Chebsku. Stejné
zkušenosti máme i z NDR, kde nad řadou památek
mají patronáty společenské organizace
či skupiny přátel památek. Myslím,
že zde zůstává nevyužito mnoho
sil.
V některých částech našeho Západočeského
kraje, např. v pohraničí, jsou možnosti
využití památkových objektů,
hradů, zámků, zámečků,
tvrzí, klášterů atd. dost složité.
Potřeby obrany státu a zhoršené životní
prostředí v důlních oblastech jsou
limitujícím faktorem, který omezuje zájem
na využití četných architektur.
Další objekty byly při změně
svých původních funkcí a v rámci
poválečných majetkoprávních
vztahů dávány do užívání
některým správcům v době, kdy
jiné vhodnější provozní budovy
neměli k dispozici. Postupem doby však své
problémy vyřešili, památky opustili
a přestali je udržovat.
Stavební zákon sice ukládá majitelům
objektů uchovat je v odpovídajícím
stavebním stavu. Tuto povinnost zdůrazňují
i ustanovení dosud platného zákona z roku
1958 o kulturních památkách, ale v praxi
se nedařilo vlastníky k úpravě přimět.
Vítáme proto výraznější
úpravu povinností vlastníků i sankce,
které projednávaný zákon obsahuje.
Ale problém využití zůstává.
Mnohé stavby tohoto druhu, které by byly schopny
využití, jsou vesměs položeny excentricky,
a proto o ně nikdo příliš nestojí.
V situaci, kdy není jasné, na co stavby po rekonstrukci
použít, jsou sporné často mnohamilionové
náklady a ze všeho nemohou být jen muzea a
výstavy.
V poslední době se objevují návrhy
na zavedení jakési bursy těchto památek.
V jiných částech republiky opravdu mohou
být organizace, které k různým účelům,
např. rekreaci či jako školící
střediska, by takové stavby mohly využít.
Jistě by v takovém případě
byly ochotny se podílet i na rekonstrukci, aby spíše
vyhovovaly jejich potřebám. Doporučoval bych
proto příslušným orgánům
takovou bursu zvážit a organizovat.
Soudružky a soudruzi, uchování celého
rozsáhlého fondu památek do značné
míry váže na schopnost naší společnosti
je v plném rozsahu udržovat a začlenit je to
života naší socialistické společnosti,
dokázat je využít.
Přes veškerou snahu budeme muset zřejmě
ještě více zvažovat, co zařazovat
do prioritních seznamů památek a jak naložit
s těmi památkami, jejichž historická
a kulturní hodnota přece jen není tak jednoznačná
a pro které společnost nemá odpovídající
využití. Zvažovat reálné možnosti
ve vztahu k počtu reprezentantů památkového
fondu. To také předpokládá usnesení
rady našeho Západočeského KNV ke koncepci
státní památkové péče
pro 8. pětiletku, kde je zakotven a upřesněn
režim plánování údržby a
obnovy památek tak, aby byly zařazeny především
ty objekty, na jejichž zachování a dalším
uplatnění má naše socialistická
společnost prvořadý zájem. Snažíme
se, aby finanční prostředky i realizační
kapacity se soustřeďovaly efektivně a aby směřovaly
k návratnosti v co nejkratším časovém
období.
Jedním z dalších problémů našeho
kraje v oboru památek je zachování objektů
vesnické architektury. Bohatství specifických
typů tohoto druhu architektury v Západočeském
kraji reprezentují stavby Chodska, Chebska i okolí
Plzně. I když se jedná většinou
o objekty menších rozměrů a jejich využití
je snazší, nedaří se jejich poměrně
rychlý úbytek zastavit. Důvodem pro odpis
bývají především stavební
úpravy vyžádané potřebou modernizace
pro účely trvalého bydlení.
Východiska patřujeme v souladu s koncepcí
na záchranu objektů tohoto druhy např. ve
vybudování muzeí v přírodě,
u nás zvláště v oblasti Pošumaví
a Chebska. Další formou zachování, i
když omezenou, může být dohoda s majiteli
o způsobu zohlednění jejich potřeb
při trvalém bydlení, aby újma na památkové
hodnotě byla co nejnižší. Lepší
možnosti v tomto směru se ukazují u chalupářů.
V zásadě by bylo užitečné vyhlašovat
cenné sídelní útvary vesnické
architektury či jejich části po vzoru městských
celků památkovými rezervacemi typu skanzenu.
Soudružky a soudruzi, terenní praxe našich okresů
potvrdila v minulých obdobích důležitost
a nezastupitelnost funkce dobrovolných členů
aktivů státní památkové péče
především okresních konzervátorů
odborů kultury okresních národních
výborů a komise státní památkové
péče.
Máme v nich kádr odborníků v oboru
památkové péče, jejichž letitá
zkušenost i znalost není nahraditelná. Myslím,
že je třeba dávat jim v praxi ještě
větší možnosti, aby okresní národní
výbory mohly šířeji využívat
jejich podklady pro rozhodování i jejich odborná
stanoviska. Je to potřebné i proto, že na úrovni
okresů většinou jiní odborníci
nejsou.
Rád bych, soudružky a soudruzi, závěrem
vyslovil přesvědčení, které
sdílí i ústavně právní
výbor, že nový zákon České
národní rady o státní památkové
péči výrazně přispěje
ke zlepšení činnosti v celé této
složité oblasti a velké bohatství našich
kulturních památek bude mít stále
aktivní úlohu při rozvoji naší
kultury i celé socialistické společnosti.
(Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslanci Novotnému. Soudružky a soudruzi, zjišťuji,
že promluvili všichni přihlášení
poslanci.
Přeje si ještě někdo vystoupit? (Nikdo.)
Přeje si slovo soudruh ministr Klusák? (Nepřál.)
Tím můžeme rozpravu ukončit.
Prosím ještě společnou zpravodajku poslankyni
Lagovou o závěrečné slovo. (Poslankyně
Lagová se závěrečného slova
vzdala.)
Můžeme tedy přistoupit k hlasování.
Doporučuji hlasovat o celém vládním
návrhu najednou. Máte k tomuto způsobu hlasování
nějaké připomínky? (Nebyly.)
Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona
České národní rady o státní
památkové péči (tisk 8) ve znění
společné zprávy výborů České
národní rady (tisk 29) nechť zvedne ruku! (Hlasuje
se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.) Děkuji.
Schválením tohoto zákona jsme projednali
druhý bod pořadu.