Pondělí 30. března 1987

Můžeme se přitom všem opírat o spolupráci se Svazem českých výtvarných umělců, který problematice restaurátorství kulturních uměleckých památek věnoval na svém nedávném sjezdu starostlivou pozornost.

Tento neúplný výčet problémů nás vede k přesvědčení, že je třeba hledat cesty k efektivnímu sladění všech společenských požadavků na straně jedné. Na straně druhé pak nutí k rozvíjení účinnější spolupráce s ostatními odvětvími národního hospodářství při vytváření zdrojů, prostředků a nástrojů potřebných k uchovávání památkového fondu.

Ve všech těchto souvislostech, jakož i v celé struktuře památkové péče musíme přehodnotit naše metody, formy práce. Zvážit i organizační struktury. Stanovit si nové programové cíle tak, jak vyplývají z postulátů přestavby hospodářského mechanismu a ze závěrů jednotlivých zasedání ústředního výboru naší komunistické strany.

Do záchrany kulturních památek vkládáme, soudružky a soudruzi, nemalé prostředky. Máme proto povinnost dbát o to, aby těchto společenských prostředků bylo užíváno s maximální rozvážností, hospodárností a společenskou efektivností. O tom, že je možné propojit zájmy památkové péče např. s obecným zájmem o obnovu domovního fondu, svědčí vynikající příklady péče národních výborů o historická jádra měst, zejména některých městských památkových rezervací, jako jsou Cheb, Tábor, Olomouc, Litomyšl, Jihlava, Litoměřice, Pelhřimov, České Budějovice, Český Krumlov i další.

Úspěšně provedené akce obnovy kulturních památek v městském i venkovském prostředí nejednou dotvářejí dominanty krajinotvorného charakteru. Jsou architektonickou ozdobou měst, jak to přímo symbolizuje Pražský hrad v našem hlavním městě. Dobře uchovávané památky nás přesvědčují o tom, že vztah společnosti k obnově historických památek a jejich odpovídající využití se vrací především ve zkvalitňování našeho životního prostředí. Vybízí ale rovněž ke zvyšování jejich užitného a estetického přínosu.

Jak jste již byli, soudružky a soudruzi poslanci, informování, návrh zákona byl připravován v těsné součinnosti s ministerstvem kultury i dalšími orgány Slovenské socialistické republiky, takže nová úprava je jednotně přijímána v celé Československé socialistické republice. Při projednávání vládního návrhu zákona v jednotlivých výborech České národní rady byl ministerstvem kultury souběžně zpracován návrh vyhlášky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona. Při jejím dalším upřesňování a při celém praktickém uplatňování zákona budou využity i všechny konkrétní připomínky a náměty, jež byly ve výborech České národní rady vzneseny.

Jestliže dnes hovoříme o úloze člověka v naplňování celkové strategie urychlení výstavby rozvinuté socialistické společnosti, pak v jeho duchovním formování, v jeho estetické a etické výchově svou nezastupitelnou roli sehrává historická paměť národa. Její materializovanou podobou jsou kulturní památky. Mají-li k dnešnímu člověku promlouvat živou řečí, mají-li plnit poslání, jež jim socialistická společnost právem přisuzuje, musíme věnovat veškerou péči jejich uchovávání i zprostředkovávání nejširším vrstvám lidu. Právě tyto stránky působení kulturních památek měly na mysli vláda České socialistické republiky i ústřední výbor naší české Národní fronty, když v lednu letošního roku vydaly výzvu ke zkvalitňování péče o životní prostředí v naší republice.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych vám při této příležitosti jménem vlády upřímně poděkoval za váš zájem, iniciativu i podnětné připomínky. Jejich výrazem je i společná zpráva zpravodajů, která je vám dnes předkládána. Chci vyjádřit přesvědčení, že nový zákon se stane účinným nástrojem k zabezpečení celospolečenských cílů komplexní péče o památkové bohatství České socialistické republiky. Bude dobrou základnou aktivizace všech složek společnosti, které se na náročném úkolu zachování, obnově i účelném využití památkového fondu v souladu s celospolečenskými potřebami a zájmy podílejí, jak nás k tomu vede politika naší Komunistické strany Československa i program naší vlády. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji ministru Klusákovi za odůvodnění návrhu a prosím společnou zpravodajku poslankyni Hanu Lagovou, aby přednesla zprávu výborů České národní rady o projednání tohoto návrhu.

Poslankyně Hana Lagová: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, zásady zákona o státní památkové péči předložila vláda České socialistické republiky České národní radě v roce 1979, tedy ještě ve III. volebním období. Výbory České národní rady k nim tehdy přijaly obsáhlou společnou zprávu, v níž uvedly své připomínky a daly ji k dispozici vládě i ministerstvu kultury ČSR. Mohu s uspokojením konstatovat, že při přípravě vládního návrhu zákona bylo k převážné části připomínek a doporučení výborů přihlédnuto.

Vládní návrh zákona České národní rady o státní památkové péči, který dnes projednáváme, předložila vláda České národní radě v druhé polovině minulého roku, tedy na počátku V. volebního období. Delší doba pro zpracování vládního návrhu je odůvodněna tím, že při přípravě návrhu zákona bylo nutno přihlédnout nejen ke všem pozitivním i negativním zkušenostem dosavadního zákona o kulturních památkách, ale též k novým skutečnostem, např. k některým nově vydaným právním úpravám, zejména k novele občanského zákoníku a zákona o národních výborech.

Rovněž poslanci České národní rady měli ke své přípravě na jednání v České národní radě dostatek času. Využili jej ke konzultacím ve svých volebních obvodech a své připomínky podali jednak písemně, jednak ústně při rozpravách o vládním návrhu zákona ve výborech.

V minulých týdnech se vládním návrhem zákona o státní památkové péči velmi podrobně a v nejrůznějších souvislostech zabývaly všechny výbory České národní rady. Z těchto jednání vyplynula společná zpráva výborů obsažená v tisku 29, která je podkladem pro naše dnešní jednání. Z obsahu zprávy je vidět že výbory doporučují převážně jen drobné úpravy vládního návrhu, což svědčí o tom, že návrh zákona byl zpracován odpovědně.

Účelem předloženého návrhu nové právní úpravy je nahradit dosud platný zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, tedy právní předpis platící již téměř 30 let, protože postupem doby již v mnohých směrech zastaral. Jinak řečeno, účelem nového zákona je poskytnout moderním právním předpisem ochranu kulturním památkám, které podle ustanovení § 1 návrhu zákona považujeme za nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství socialistického státu.

Ve výborech jsme posuzovali celý návrh zákona právě z tohoto hlediska a z tohoto hlediska se k němu také vrátíme, až budeme po jisté době kontrolovat, jak jej státní orgány, organizace i občané uvádějí do života.

Návrh zákona vytváří podmínky pro kvalifikovanou ochranu všech druhů památek, ať jde o památky naší vzdálené i bližší historie, památky dějin dělnického hnutí, památky stavební, umělecké, archeologické, technické či jiné. Poněvadž však prostředky na ochranu památek nejsou neomezené a nelze udržovat a chránit vše, co se podle mnohdy subjektivních názorů za kulturní památku považuje, stanoví nový zákon, že kulturními památkami jsou pouze věci, které ministerstvo kultury na základě vědecko-odborného poznání a jejich společenského ohodnocení za kulturní památky prohlásí. Zákon přitom vychází z toho, že kulturní památky zapsané do státních seznamů kulturních památek podle dřívějších právních předpisů, zůstávají kulturními památkami i podle nového zákona.

Nový institut prohlašování věcí za kulturní památky je třeba přivítat, poněvadž odborným posouzením každé kulturní památky tj. z hlediska kulturně politického, historicko-vědeckého, uměleckého a celospolečenského významu bude zabezpečeno, že žádná ze skutečných kulturních hodnot nezůstane opomenuta a na druhé straně se nebudou vynakládat prostředky na údržbu a obnovu věcí, které nejsou takového významu, aby jim společnost musela věnovat mimořádnou pozornost.

V této souvislosti je třeba připomenout, jak k tomu též vede návrh nového zákona, že každý jednotlivý případ bude zasluhovat velmi důkladné uvážení, zda jsou podmínky pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku. I když ekonomická hlediska budou v takových případech jistě hrát významnou úlohu, nemohou sama o sobě vést k tomu, abychom takovou věc přestali jako kulturní památku chránit.

Nikoho asi nenapadne upírat charakter kulturní památky svědkům naší minulosti, ale i přítomnosti, jako je Pražský hrad, hrady a zámky či městské či jiné památkové rezervace rozseté po celé republice. Avšak kulturními památkami mohou být, a pokud nejsou, měly by se stát, i významné stavby novodobé architektury. I mnohá tato díla zasluhují ochranu, protože mají kvality, jimiž dovedou vypovídat o historických podmínkách svého vzniku a vytvářejí působivý rámec životního prostředí našeho každodenního života, tak velmi se lišící od časté jednotvárnosti moderní hromadné výstavby.

Soudružky a soudruzi poslanci, z toho plyne, že nelze přesně vymezit rozsah památek, protože jejich počet bude dále vzrůstat. Přitom bude třeba zachovat střízlivý pohled. Na jedné straně nemůžeme památky neuváženě zbavovat ochrany, ani na druhé straně nemůžeme připustit neuvážené narůstání jejich počtu. Musíme mít totiž na paměti, že památky jsou součástí životního prostředí, život lidí obohacují a musí nám záležet na jejich všestranném využití, ale též na odborné a včasné údržbě. Je proto správné, že zákon počítá s tím, že údržba a opravy, tedy péče o památky, včetně jejich řádného využití, přísluší vlastníkovi, popřípadě správci nebo uživateli památky. Mocenské orgány státu a specializované orgány státní památkové péče přitom dbají, aby vlastníci a uživatelé tyto své povinnosti plnili. Vložené prostředky nelze také chápat jen jako nároky památkové péče, ale jako nezbytné prostředky k údržbě národního majetku.

Zákon bude tedy vytvářet podmínky k rozvíjení a prohlubování naší péče o kulturní památky. Ovšem zákon sám památky neochrání. Ochranu, údržbu a využití památek musí zajišťovat lidé. Památky řádně nevyužité chátrají neobyčejně rychle, a proto zákon svěřuje tyto úkoly státním orgánům, dalším institucím i občanům a vytváří tak ucelený systém státní památkové péče. Tuto soustavu tvoří státní orgány od ministerstva kultury přes krajské a okresní národní výbory až po místní národní výbory. Patří k nim také specializované orgány vybavené odborníky, jako je památková inspekce, ústřední a krajské organizace státní památkové péče, pracovní komise památkové péče zřizované podle potřeby národními výbory. Okruh dobrovolných pracovníků, a to nejen konzervátorů a zpravodajů, ale zejména i dalších občanů, bude třeba dále rozšiřovat. Pozitivní úlohu by mělo sehrát zapojení široké veřejnosti, členů společenských organizací Národní fronty a ostatních společenských organizací, podniků, institucí, škol v rámci volebních programů NF na péči o kulturní památky jako součást aktivity při zlepšování životního prostředí.

Návrh zákona tedy představuje dobrý nástroj pro zabezpečování účinné péče o památky, kterými nás naše kulturní minulost i přítomnost tak štědře obdařila. Záleží tedy skutečně na lidech, kteří jsou ze zákona povoláni k ochraně památek, ale v nemenší míře na nás všech, občanech tohoto státu, abychom to co nám odkázaly věky i současnost, zachovali pro sebe i budoucí generace.

Ochrana, údržba i obnova památek vyžaduje a bude vyžadovat nemalé finanční a materiálové prostředky, nároky na umění, znalosti a fortel lidí z nejrůznějších profesí. Na druhé straně současně znamená, že čím účinněji budeme památky chránit a starat se o ně, aby zůstaly nedílnou součástí našeho každodenního života, tím rozmanitější a krásnější bude naše pracovní i životní prostředí.

Soudružky a soudruzi poslanci, závěrem mi dovolte navrhnout, aby vládní návrh zákona o státní památkové péči, ve znění společné zprávy výborů, která vám byla předložena jako tisk č. 29, Česká národní rada schválila. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Lagové za zpravodajskou zprávu.

Soudružky a soudruzi, do rozpravy se zatím přihlásili poslanci Štěpničková, Krystyník, Sedláček a Novotný.

Prosím prvního přihlášeného řečníka poslankyni Štěpničkovou, aby se ujala slova. Připraví se poslanec Krystyník.

Poslankyně Jarmila Štěpničková: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, bylo dnes zde již řečeno, že naše republika náleží mezi státy s rozsáhlým architektonicky hodnotným stavebním fondem. Převážná část těchto historických památek se stala objekty státní památkové péče, mnoho urbanistických celků bylo vyhlášeno městskými památkovými rezervacemi.

Ve státním seznamu nemovitých památek je jich zapsáno asi 35 tisíc. při dnešním projednávání zákona o státní památkové péči je na místě připomenout, že asi polovina těchto neovitých kulturních památek je ve správě národních výborů. V souladu se svým posláním národní výbory pečují o krásu našich měst a obcí a o dobré fungování všeho, co patří k plnému a všestrannému spokojenému životu našich občanů. Proto si národní výbory především uvědomují, že dobrý hospodář nejen buduje nové, ale zachovává a zvelebuje hodnoty, které byly vytvořeny v minulosti.

Od roku 1945, kdy po osvobození národní výbory převzaly mnoho objektů památkové péče do své správy, vykonaly národní výbory v péči o ně veliký kus práce. Byl by to velký seznam, kdybychom měli vyjmenovat rekonstruované zámky, hrady a další památkové objekty, jež jsou dnes využívány pro účely kulturních zařízení, pro zdravotnické a sociální potřeby, pro rekreaci, jako úřadovny národních výborů, pro některé hospodářské činnosti a pro další účely sloužící našim občanům.

Národní výbory vyvíjejí velkou snahu nejen o to zajistit vysoce estetickou, historicky odpovídající a stavebně a odborně kvalitní opravu těchto památkových objektů, ale současně se snaží o to, aby opravená zařízení byla účelně využívána. Praxe potvrzuje, že dobrému stavebně technickému stavu objektu prospívá jeho přiměřené využívání. Proto národní výbory usilují o využívání památek k provozu občanských zařízení. Mnohokrát se potvrdilo, že kulturní a společenské využití historických objektů v občanech posiluje pocit hrdosti na minulost svého města či obce, sounáležitosti s jeho dalším rozvojem a tím i rozvoj občanské aktivity. Z těchto všech pohledů byl vládní návrh zákona o státní památkové péči projednáván poslanci výboru ČNR pro národní výbory a národnosti. Zpracování a předložení nového zákona poslanci posoudili jako významný krok našeho státu v péči o kulturní památky do budoucna. Poslanci vyjádřili souhlas se zněním zákona, upozornili však na některé ekonomické důsledky jeho uplatňování v praxi. I když národní výbory - jak již zde bylo řečeno - věnovaly a věnují opravám a údržbě památkových objektů nemalou péči a značné finanční prostředky, nebude možné pokrýt požadavky péče o kulturní památky v plném rozsahu. Zásadním problémem je především zabezpečení potřebných stavebních kapacit a vysoce odborně kvalifikovaných řemeslníků, kteří jsou zapotřebí pro stavební práce na úseku památkové péče. I když národní výbory budou i nadále respektovat kulturní, historické a urbanistické požadavky památkové péče, budou muset vzhledem k vysoké četnosti památek na našem území posuzovat jejich opravy a údržbu skutečně objektivně a s přihlédnutím k současným ekonomickým možnostem.

Soudružky a soudruzi, přes některé problémy s ekonomickými důsledky uplatňování nového zákona v praxi považují poslanci výboru České národní rady pro národní výbory a národnosti předložený zákon za významný krok k zajištění potřebné péče o naše kulturní památky do budoucna, o uchování jejich nesmírného historického a kulturního významu pro náš život i pro život příštích generací. Doporučuji proto schválení předloženého zákona bez připomínek. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Štěpničkové. Slovo má poslanec Krystyník, připraví se poslanec Sedláček.

Poslanec Pavel Krystyník: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, památková péče je specifickou oblastí odvětví kultury, pro jejíž efektivní výkon je třeba vytvářet základní předpoklady především v ekonomice.

I nyní, při posuzování vládního návrhu zákona o státní památkové péči, musíme míti na paměti závěry 4. a 5. zasedání ústředního výboru KSČ, v nichž se promítají aktuální požadavky na realizaci sociálně ekonomické strategie našeho rozvoje, přijaté XVII. sjezdem KSČ. Její důsledné uskutečňování je podmínkou pro to, abychom byli schopni i takový zákon, jako je ten, který dnes projednáváme, uvádět do života, a aby nezůstával jenom na papíře. Systematickou obnovu a údržbu kulturních památek budeme schopni v plné šíři uskutečňovat jedině tehdy, když si vytvoříme potřebné prostředky a reálné možnosti efektivní prací a dobrými výsledky v plnění plánovaných úkolů ekonomiky. V tom je logika věci neúprosná a je třeba si ji jasně uvědomovat.

Projednávaný návrh zákona vytváří legislativní předpoklady pro to, aby se památková péče stala v odvětví kultury systémem který přináší nové hodnoty a prvky do života naší socialistické společnosti a začleňuje aktivně, což bych chtěl zdůraznit, kulturní památky do našeho života. Přitom však musí plně respektovat požadavek účelného a hospodárného vynakládání společenských prostředků.

Čísla, která máme k dispozici, dokladují, že nejde o malé objemy prostředků, které naše společnost vyčleňuje na obnovu památek. V šesté pětiletce představovaly náklady na obnovu a údržbu kulturních památek v České socialistické republice 2 mld 925 mil. korun, v sedmé pětiletce 3 mld 220 mil. korun a pro osmou pětiletku je programována obnova památek ve výši 8 mld 894 mil. korun.

Rozhodující část těchto prostředků - přes dvě třetiny se hradí z rozpočtu národních výborů. Národní výbory také mají největší problémy s potřebnými kapacitami a dalšími nároky na zajištění obnovy a údržby památek. Zejména pociťují značný nedostatek stavebních kapacit. Proto je žádoucí plánovitý přístup opírající se o celospolečensky žádoucí koncepci postupu v obnově a údržbě památek.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP