Můžeme se přitom všem opírat o
spolupráci se Svazem českých výtvarných
umělců, který problematice restaurátorství
kulturních uměleckých památek věnoval
na svém nedávném sjezdu starostlivou pozornost.
Tento neúplný výčet problémů
nás vede k přesvědčení, že
je třeba hledat cesty k efektivnímu sladění
všech společenských požadavků na
straně jedné. Na straně druhé pak
nutí k rozvíjení účinnější
spolupráce s ostatními odvětvími národního
hospodářství při vytváření
zdrojů, prostředků a nástrojů
potřebných k uchovávání památkového
fondu.
Ve všech těchto souvislostech, jakož i v celé
struktuře památkové péče musíme
přehodnotit naše metody, formy práce. Zvážit
i organizační struktury. Stanovit si nové
programové cíle tak, jak vyplývají
z postulátů přestavby hospodářského
mechanismu a ze závěrů jednotlivých
zasedání ústředního výboru
naší komunistické strany.
Do záchrany kulturních památek vkládáme,
soudružky a soudruzi, nemalé prostředky. Máme
proto povinnost dbát o to, aby těchto společenských
prostředků bylo užíváno s maximální
rozvážností, hospodárností a
společenskou efektivností. O tom, že je možné
propojit zájmy památkové péče
např. s obecným zájmem o obnovu domovního
fondu, svědčí vynikající příklady
péče národních výborů
o historická jádra měst, zejména některých
městských památkových rezervací,
jako jsou Cheb, Tábor, Olomouc, Litomyšl, Jihlava,
Litoměřice, Pelhřimov, České
Budějovice, Český Krumlov i další.
Úspěšně provedené akce obnovy
kulturních památek v městském i venkovském
prostředí nejednou dotvářejí
dominanty krajinotvorného charakteru. Jsou architektonickou
ozdobou měst, jak to přímo symbolizuje Pražský
hrad v našem hlavním městě. Dobře
uchovávané památky nás přesvědčují
o tom, že vztah společnosti k obnově historických
památek a jejich odpovídající využití
se vrací především ve zkvalitňování
našeho životního prostředí. Vybízí
ale rovněž ke zvyšování jejich
užitného a estetického přínosu.
Jak jste již byli, soudružky a soudruzi poslanci, informování,
návrh zákona byl připravován v těsné
součinnosti s ministerstvem kultury i dalšími
orgány Slovenské socialistické republiky,
takže nová úprava je jednotně přijímána
v celé Československé socialistické
republice. Při projednávání vládního
návrhu zákona v jednotlivých výborech
České národní rady byl ministerstvem
kultury souběžně zpracován návrh
vyhlášky, kterou se provádějí
některá ustanovení zákona. Při
jejím dalším upřesňování
a při celém praktickém uplatňování
zákona budou využity i všechny konkrétní
připomínky a náměty, jež byly
ve výborech České národní rady
vzneseny.
Jestliže dnes hovoříme o úloze člověka
v naplňování celkové strategie urychlení
výstavby rozvinuté socialistické společnosti,
pak v jeho duchovním formování, v jeho estetické
a etické výchově svou nezastupitelnou roli
sehrává historická paměť národa.
Její materializovanou podobou jsou kulturní památky.
Mají-li k dnešnímu člověku promlouvat
živou řečí, mají-li plnit poslání,
jež jim socialistická společnost právem
přisuzuje, musíme věnovat veškerou péči
jejich uchovávání i zprostředkovávání
nejširším vrstvám lidu. Právě
tyto stránky působení kulturních památek
měly na mysli vláda České socialistické
republiky i ústřední výbor naší
české Národní fronty, když v
lednu letošního roku vydaly výzvu ke zkvalitňování
péče o životní prostředí
v naší republice.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
dovolte mi, abych vám při této příležitosti
jménem vlády upřímně poděkoval
za váš zájem, iniciativu i podnětné
připomínky. Jejich výrazem je i společná
zpráva zpravodajů, která je vám dnes
předkládána. Chci vyjádřit
přesvědčení, že nový zákon
se stane účinným nástrojem k zabezpečení
celospolečenských cílů komplexní
péče o památkové bohatství
České socialistické republiky. Bude dobrou
základnou aktivizace všech složek společnosti,
které se na náročném úkolu
zachování, obnově i účelném
využití památkového fondu v souladu
s celospolečenskými potřebami a zájmy
podílejí, jak nás k tomu vede politika naší
Komunistické strany Československa i program naší
vlády. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
ministru Klusákovi za odůvodnění návrhu
a prosím společnou zpravodajku poslankyni Hanu Lagovou,
aby přednesla zprávu výborů České
národní rady o projednání tohoto návrhu.
Poslankyně Hana Lagová: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
a soudruzi poslanci, zásady zákona o státní
památkové péči předložila
vláda České socialistické republiky
České národní radě v roce 1979,
tedy ještě ve III. volebním období.
Výbory České národní rady k
nim tehdy přijaly obsáhlou společnou zprávu,
v níž uvedly své připomínky a
daly ji k dispozici vládě i ministerstvu kultury
ČSR. Mohu s uspokojením konstatovat, že při
přípravě vládního návrhu
zákona bylo k převážné části
připomínek a doporučení výborů
přihlédnuto.
Vládní návrh zákona České
národní rady o státní památkové
péči, který dnes projednáváme,
předložila vláda České národní
radě v druhé polovině minulého roku,
tedy na počátku V. volebního období.
Delší doba pro zpracování vládního
návrhu je odůvodněna tím, že
při přípravě návrhu zákona
bylo nutno přihlédnout nejen ke všem pozitivním
i negativním zkušenostem dosavadního zákona
o kulturních památkách, ale též
k novým skutečnostem, např. k některým
nově vydaným právním úpravám,
zejména k novele občanského zákoníku
a zákona o národních výborech.
Rovněž poslanci České národní
rady měli ke své přípravě na
jednání v České národní
radě dostatek času. Využili jej ke konzultacím
ve svých volebních obvodech a své připomínky
podali jednak písemně, jednak ústně
při rozpravách o vládním návrhu
zákona ve výborech.
V minulých týdnech se vládním návrhem
zákona o státní památkové péči
velmi podrobně a v nejrůznějších
souvislostech zabývaly všechny výbory České
národní rady. Z těchto jednání
vyplynula společná zpráva výborů
obsažená v tisku 29, která je podkladem pro
naše dnešní jednání. Z obsahu zprávy
je vidět že výbory doporučují
převážně jen drobné úpravy
vládního návrhu, což svědčí
o tom, že návrh zákona byl zpracován
odpovědně.
Účelem předloženého návrhu
nové právní úpravy je nahradit dosud
platný zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních
památkách, tedy právní předpis
platící již téměř 30 let,
protože postupem doby již v mnohých směrech
zastaral. Jinak řečeno, účelem nového
zákona je poskytnout moderním právním
předpisem ochranu kulturním památkám,
které podle ustanovení § 1 návrhu zákona
považujeme za nedílnou součást kulturního
dědictví lidu, svědectví jeho dějin,
významného činitele životního
prostředí a nenahraditelné bohatství
socialistického státu.
Ve výborech jsme posuzovali celý návrh zákona
právě z tohoto hlediska a z tohoto hlediska se k
němu také vrátíme, až budeme
po jisté době kontrolovat, jak jej státní
orgány, organizace i občané uvádějí
do života.
Návrh zákona vytváří podmínky
pro kvalifikovanou ochranu všech druhů památek,
ať jde o památky naší vzdálené
i bližší historie, památky dějin
dělnického hnutí, památky stavební,
umělecké, archeologické, technické
či jiné. Poněvadž však prostředky
na ochranu památek nejsou neomezené a nelze udržovat
a chránit vše, co se podle mnohdy subjektivních
názorů za kulturní památku považuje,
stanoví nový zákon, že kulturními
památkami jsou pouze věci, které ministerstvo
kultury na základě vědecko-odborného
poznání a jejich společenského ohodnocení
za kulturní památky prohlásí. Zákon
přitom vychází z toho, že kulturní
památky zapsané do státních seznamů
kulturních památek podle dřívějších
právních předpisů, zůstávají
kulturními památkami i podle nového zákona.
Nový institut prohlašování věcí
za kulturní památky je třeba přivítat,
poněvadž odborným posouzením každé
kulturní památky tj. z hlediska kulturně
politického, historicko-vědeckého, uměleckého
a celospolečenského významu bude zabezpečeno,
že žádná ze skutečných kulturních
hodnot nezůstane opomenuta a na druhé straně
se nebudou vynakládat prostředky na údržbu
a obnovu věcí, které nejsou takového
významu, aby jim společnost musela věnovat
mimořádnou pozornost.
V této souvislosti je třeba připomenout,
jak k tomu též vede návrh nového zákona,
že každý jednotlivý případ
bude zasluhovat velmi důkladné uvážení,
zda jsou podmínky pro zrušení prohlášení
věci za kulturní památku. I když ekonomická
hlediska budou v takových případech jistě
hrát významnou úlohu, nemohou sama o sobě
vést k tomu, abychom takovou věc přestali
jako kulturní památku chránit.
Nikoho asi nenapadne upírat charakter kulturní památky
svědkům naší minulosti, ale i přítomnosti,
jako je Pražský hrad, hrady a zámky či
městské či jiné památkové
rezervace rozseté po celé republice. Avšak
kulturními památkami mohou být, a pokud nejsou,
měly by se stát, i významné stavby
novodobé architektury. I mnohá tato díla
zasluhují ochranu, protože mají kvality, jimiž
dovedou vypovídat o historických podmínkách
svého vzniku a vytvářejí působivý
rámec životního prostředí našeho
každodenního života, tak velmi se lišící
od časté jednotvárnosti moderní hromadné
výstavby.
Soudružky a soudruzi poslanci, z toho plyne, že nelze
přesně vymezit rozsah památek, protože
jejich počet bude dále vzrůstat. Přitom
bude třeba zachovat střízlivý pohled.
Na jedné straně nemůžeme památky
neuváženě zbavovat ochrany, ani na druhé
straně nemůžeme připustit neuvážené
narůstání jejich počtu. Musíme
mít totiž na paměti, že památky
jsou součástí životního prostředí,
život lidí obohacují a musí nám
záležet na jejich všestranném využití,
ale též na odborné a včasné údržbě.
Je proto správné, že zákon počítá
s tím, že údržba a opravy, tedy péče
o památky, včetně jejich řádného
využití, přísluší vlastníkovi,
popřípadě správci nebo uživateli
památky. Mocenské orgány státu a specializované
orgány státní památkové péče
přitom dbají, aby vlastníci a uživatelé
tyto své povinnosti plnili. Vložené prostředky
nelze také chápat jen jako nároky památkové
péče, ale jako nezbytné prostředky
k údržbě národního majetku.
Zákon bude tedy vytvářet podmínky
k rozvíjení a prohlubování naší
péče o kulturní památky. Ovšem
zákon sám památky neochrání.
Ochranu, údržbu a využití památek
musí zajišťovat lidé. Památky řádně
nevyužité chátrají neobyčejně
rychle, a proto zákon svěřuje tyto úkoly
státním orgánům, dalším
institucím i občanům a vytváří
tak ucelený systém státní památkové
péče. Tuto soustavu tvoří státní
orgány od ministerstva kultury přes krajské
a okresní národní výbory až po
místní národní výbory. Patří
k nim také specializované orgány vybavené
odborníky, jako je památková inspekce, ústřední
a krajské organizace státní památkové
péče, pracovní komise památkové
péče zřizované podle potřeby
národními výbory. Okruh dobrovolných
pracovníků, a to nejen konzervátorů
a zpravodajů, ale zejména i dalších
občanů, bude třeba dále rozšiřovat.
Pozitivní úlohu by mělo sehrát zapojení
široké veřejnosti, členů společenských
organizací Národní fronty a ostatních
společenských organizací, podniků,
institucí, škol v rámci volebních programů
NF na péči o kulturní památky jako
součást aktivity při zlepšování
životního prostředí.
Návrh zákona tedy představuje dobrý
nástroj pro zabezpečování účinné
péče o památky, kterými nás
naše kulturní minulost i přítomnost
tak štědře obdařila. Záleží
tedy skutečně na lidech, kteří jsou
ze zákona povoláni k ochraně památek,
ale v nemenší míře na nás všech,
občanech tohoto státu, abychom to co nám
odkázaly věky i současnost, zachovali pro
sebe i budoucí generace.
Ochrana, údržba i obnova památek vyžaduje
a bude vyžadovat nemalé finanční a materiálové
prostředky, nároky na umění, znalosti
a fortel lidí z nejrůznějších
profesí. Na druhé straně současně
znamená, že čím účinněji
budeme památky chránit a starat se o ně,
aby zůstaly nedílnou součástí
našeho každodenního života, tím rozmanitější
a krásnější bude naše pracovní
i životní prostředí.
Soudružky a soudruzi poslanci, závěrem mi dovolte
navrhnout, aby vládní návrh zákona
o státní památkové péči,
ve znění společné zprávy výborů,
která vám byla předložena jako tisk
č. 29, Česká národní rada schválila.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslankyni Lagové za zpravodajskou zprávu.
Soudružky a soudruzi, do rozpravy se zatím přihlásili
poslanci Štěpničková, Krystyník,
Sedláček a Novotný.
Prosím prvního přihlášeného
řečníka poslankyni Štěpničkovou,
aby se ujala slova. Připraví se poslanec Krystyník.
Poslankyně Jarmila Štěpničková:
Vážené soudružky poslankyně, vážení
soudruzi poslanci, vážení hosté, bylo
dnes zde již řečeno, že naše republika
náleží mezi státy s rozsáhlým
architektonicky hodnotným stavebním fondem. Převážná
část těchto historických památek
se stala objekty státní památkové
péče, mnoho urbanistických celků bylo
vyhlášeno městskými památkovými
rezervacemi.
Ve státním seznamu nemovitých památek
je jich zapsáno asi 35 tisíc. při dnešním
projednávání zákona o státní
památkové péči je na místě
připomenout, že asi polovina těchto neovitých
kulturních památek je ve správě národních
výborů. V souladu se svým posláním
národní výbory pečují o krásu
našich měst a obcí a o dobré fungování
všeho, co patří k plnému a všestrannému
spokojenému životu našich občanů.
Proto si národní výbory především
uvědomují, že dobrý hospodář
nejen buduje nové, ale zachovává a zvelebuje
hodnoty, které byly vytvořeny v minulosti.
Od roku 1945, kdy po osvobození národní výbory
převzaly mnoho objektů památkové péče
do své správy, vykonaly národní výbory
v péči o ně veliký kus práce.
Byl by to velký seznam, kdybychom měli vyjmenovat
rekonstruované zámky, hrady a další
památkové objekty, jež jsou dnes využívány
pro účely kulturních zařízení,
pro zdravotnické a sociální potřeby,
pro rekreaci, jako úřadovny národních
výborů, pro některé hospodářské
činnosti a pro další účely sloužící
našim občanům.
Národní výbory vyvíjejí velkou
snahu nejen o to zajistit vysoce estetickou, historicky odpovídající
a stavebně a odborně kvalitní opravu těchto
památkových objektů, ale současně
se snaží o to, aby opravená zařízení
byla účelně využívána.
Praxe potvrzuje, že dobrému stavebně technickému
stavu objektu prospívá jeho přiměřené
využívání. Proto národní
výbory usilují o využívání
památek k provozu občanských zařízení.
Mnohokrát se potvrdilo, že kulturní a společenské
využití historických objektů v občanech
posiluje pocit hrdosti na minulost svého města či
obce, sounáležitosti s jeho dalším rozvojem
a tím i rozvoj občanské aktivity. Z těchto
všech pohledů byl vládní návrh
zákona o státní památkové péči
projednáván poslanci výboru ČNR pro
národní výbory a národnosti. Zpracování
a předložení nového zákona poslanci
posoudili jako významný krok našeho státu
v péči o kulturní památky do budoucna.
Poslanci vyjádřili souhlas se zněním
zákona, upozornili však na některé ekonomické
důsledky jeho uplatňování v praxi.
I když národní výbory - jak již
zde bylo řečeno - věnovaly a věnují
opravám a údržbě památkových
objektů nemalou péči a značné
finanční prostředky, nebude možné
pokrýt požadavky péče o kulturní
památky v plném rozsahu. Zásadním
problémem je především zabezpečení
potřebných stavebních kapacit a vysoce odborně
kvalifikovaných řemeslníků, kteří
jsou zapotřebí pro stavební práce
na úseku památkové péče. I
když národní výbory budou i nadále
respektovat kulturní, historické a urbanistické
požadavky památkové péče, budou
muset vzhledem k vysoké četnosti památek
na našem území posuzovat jejich opravy a údržbu
skutečně objektivně a s přihlédnutím
k současným ekonomickým možnostem.
Soudružky a soudruzi, přes některé problémy
s ekonomickými důsledky uplatňování
nového zákona v praxi považují poslanci
výboru České národní rady pro
národní výbory a národnosti předložený
zákon za významný krok k zajištění
potřebné péče o naše kulturní
památky do budoucna, o uchování jejich nesmírného
historického a kulturního významu pro náš
život i pro život příštích
generací. Doporučuji proto schválení
předloženého zákona bez připomínek.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji
poslankyni Štěpničkové. Slovo má
poslanec Krystyník, připraví se poslanec
Sedláček.
Poslanec Pavel Krystyník: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
památková péče je specifickou oblastí
odvětví kultury, pro jejíž efektivní
výkon je třeba vytvářet základní
předpoklady především v ekonomice.
I nyní, při posuzování vládního
návrhu zákona o státní památkové
péči, musíme míti na paměti
závěry 4. a 5. zasedání ústředního
výboru KSČ, v nichž se promítají
aktuální požadavky na realizaci sociálně
ekonomické strategie našeho rozvoje, přijaté
XVII. sjezdem KSČ. Její důsledné uskutečňování
je podmínkou pro to, abychom byli schopni i takový
zákon, jako je ten, který dnes projednáváme,
uvádět do života, a aby nezůstával
jenom na papíře. Systematickou obnovu a údržbu
kulturních památek budeme schopni v plné
šíři uskutečňovat jedině
tehdy, když si vytvoříme potřebné
prostředky a reálné možnosti efektivní
prací a dobrými výsledky v plnění
plánovaných úkolů ekonomiky. V tom
je logika věci neúprosná a je třeba
si ji jasně uvědomovat.
Projednávaný návrh zákona vytváří
legislativní předpoklady pro to, aby se památková
péče stala v odvětví kultury systémem
který přináší nové hodnoty
a prvky do života naší socialistické společnosti
a začleňuje aktivně, což bych chtěl
zdůraznit, kulturní památky do našeho
života. Přitom však musí plně respektovat
požadavek účelného a hospodárného
vynakládání společenských prostředků.
Čísla, která máme k dispozici, dokladují,
že nejde o malé objemy prostředků, které
naše společnost vyčleňuje na obnovu
památek. V šesté pětiletce představovaly
náklady na obnovu a údržbu kulturních
památek v České socialistické republice
2 mld 925 mil. korun, v sedmé pětiletce 3 mld 220
mil. korun a pro osmou pětiletku je programována
obnova památek ve výši 8 mld 894 mil. korun.
Rozhodující část těchto prostředků
- přes dvě třetiny se hradí z rozpočtu
národních výborů. Národní
výbory také mají největší
problémy s potřebnými kapacitami a dalšími
nároky na zajištění obnovy a údržby
památek. Zejména pociťují značný
nedostatek stavebních kapacit. Proto je žádoucí
plánovitý přístup opírající
se o celospolečensky žádoucí koncepci
postupu v obnově a údržbě památek.