Česká národní rada 1986 – 1990

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslanci Bohuslavu Olšanovi.

Soudružky a soudruzi poslanci, zjišťuji, že promluvili všichni přihlášení poslanci. Přeje si někdo z poslanců ještě promluvit? Ne. Přeje si vystoupit místopředseda vlády? Prosím soudruha Šrámka, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády František Šrámek: Vážené soudružky a soudruzi, chtěl bych vám ještě jednou z pověření vlády poděkovat za vaši. aktivitu při průzkumech k uplatňování vědeckotechnického rozvoje v praxi i za náměty vyslovené ve zpravodajské zprávě i v diskusi.

Ujišťuji vás, že se s nimi budeme svědomitě a náročně zabývat, stejně tak s usnesením, které přijme dnešní zasedání České národní rady. Budeme dbát na to, aby při rozpracování závěrů 5. zasedání ústředního výboru strany ústředními orgány vlády i samou vládou byly vzaty v úvahu.

Počítáme s tím, že představitelé jednotlivých resortů budou v jednotlivých výborech České národní rady skládat účty z plnění závěrů 5. zasedání ústředního výboru strany i z toho, jak naložili s vašimi připomínkami a podněty.

Vláda bude dbát na to, aby jejich odpovědi mohly být označeny jako pozitivní, aby tedy vše napomáhalo uplatnění strategie urychleného sociálně ekonomického rozvoje. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji soudruhu místopředsedovi vlády Františku Šrámkovi.

Soudružky a soudruzi, tím jsme ukončili rozpravu. Během rozpravy vám byl rozdán návrh usnesení, který připravila návrhová komise. Prosím, abyste návrh prostudovali a případné připomínky k němu odevzdali během polední přestávky členům komise nebo u prezence.

Teď přerušuji naše jednání na 90 minut. Budeme pokračovat ve 14.45 hodin. Přeji vám dobrou chuť.

Předseda ČNR Josef Kempný: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Prosím společného zpravodaje a předsedu návrhové komise poslance Bohumíra Rosického o závěrečné slovo a odůvodnění návrhu usnesení k projednávané zprávě.

Společný zpravodaj poslanec Bohumír Rosický: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, vzhledem k tomu, že diskuse proběhla zcela jednoznačně a vyzněla v podporu závěrů 5. zasedání ÚV KSČ, vzdávám se závěrečného slova.

Soudruhu předsedo, dovol, abych přistoupil nyní ke zprávě návrhové komise, která obdržela několik připomínek. Z nich, po svých zasedáních, doporučuje provést tuto změnu na str. 2, odst. 3, druhý řádek od konce, začíná to: "Podniky a sdružení spolu s vytvářením potřebných finančních, cenových a legislativně právních podmínek ..." zakončit zde větu slovem "sdružení". Z dalšího textu "s vytvářením potřebných finančních, cenových a legislativně právních podmínek" vytvořit nový odstavec na této straně, před posledním odstavcem, tohoto znění: "Vytvářet potřebné finanční, cenové a právní podmínky pro uplatňování vědeckotechnického rozvoje." Komise vychází z toho, že tento bod se potom vztahuje prakticky na všechny materiály, které se týkají vědeckotechnického rozvoje.

Další doplnění doporučuje komise na str. 3., a to v bodě II, kde doporučuje a) vládě ČSR a dále b) předsednictvu, a to je ten nový text - "předsednictvu ÚV NF ČSR využít výsledků jednání ČNR k usměrňování činnosti společenských a zájmových organizací NF".

Vedle toho několik drobných připomínek více méně stylistického rázu komise přijala a budou doplněny do konečného znění. Tolik návrhová komise.

Předseda ČNR Josef Kempný: Soudružky a soudruzi poslanci, slyšeli jste návrh na usnesení, tak jak ho předkládá návrhová komise, včetně doplňků a úprav textu, jak je uvedl poslanec Bohumír Rosický.

Kdo máte k tomuto upravenému návrhu dotazy nebo připomínky? (Nebyly.)

Podle prezenční listiny je přítomno 185 poslanců. Česká národní rada je schopna se usnášet.

Přistoupíme tedy k návrhu usnesení k projednávané zprávě vlády tak, jak jej doporučila návrhová komise včetně připomínek uvedených předsedou návrhové komise.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení České národní rady ke zprávě vlády České socialistické republiky o realizaci vědeckotechnického rozvoje při plnění úkolů 8. pětiletky a Komplexního programu vědeckotechnického pokroku zemí RVHP do roku 2000 v odvětvích řízených vládou ČSR, jak jej předložila návrhová komise a odůvodnil zpravodaj, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.)

Usnesení bylo přijato jednomyslně.

Tím jsme projednali první velice významný bod pořadu naší schůze.

Můžeme přistoupit k projednání druhého bodu pořadu, kterým je

Vláda České socialistické republiky pověřila odůvodněním vládního návrhu zákona o státní Památkové péči ministra kultury ČSR soudruha Milana Klusáka, kterého prosím o slovo.

Ministr kultury Milan Klusák: Vážený soudruhu předsedo České národní rady, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vláda České socialistické republiky předkládá České národní radě k projednání návrh zákona o státní památkové péči. Chtěl bych především podtrhnout jeho podstatu, spočívající ve významném posunu v chápání památkového bohatství. Vyniká zvláště v porovnání s dosud platným zákonem o kulturních památkách z roku 1958. Ano, naše společnost v průběhu čtyřiceti let výstavby socialismu zákonitě dospěla ke kvalitativně hlubšímu vztahu ke kulturnímu dědictví minulosti a jeho soudobé úloze. Právě tyto skutečnosti doceňujeme, prohlubujeme a rozvíjíme. Nutno tedy zdůraznit, že předmětem nové zákonné úpravy se stávají nejen památky samotné, ale zároveň sama péče socialistického státu o významné doklady dějin našeho národa a naší země.

Nechci se příliš vracet do minulosti, ale je nesporné, že dosud platný zákon z roku 1958 upravoval cestu k praktickému uplatňování tradičního vztahu českého národa ke kulturním památkám. Vždyť dědictví zanechávané předchozími generacemi sehrávalo významnou úlohu v jeho životě již od dob národního obrození a bojů za národní i sociální osvobození. Za třicet let své účinnosti se zákon osvědčil a kulturním památkám zajistil odpovídající postavení při utváření a obohacování pozitivního společenského vědomí. Upevňoval v našich občanech hrdost na to, že se naše země přes tisíc let významně podílela a podílí na kulturním životě Evropy. Je právem počítána mezi klenotnice památek historie a umění. Náš zákon o kulturních památkách, jako jeden z prvních v mezinárodním srovnání, konstituoval nejen ochranu jednotlivostí, ale především celků. Dotýkal se nejen architektonicky významných měst, ale i venkovských sídel. Předznamenal vývoj úsilí o záchranu a nové společenské využití význačných hodnot historicky formovaného životního prostředí v jednotě jeho přírodních složek i výsledků tvořivé práce člověka a podstatně přispěl ke sjednocení organizace a řízení státní památkové péče.

Další vývoj společnosti, nově vznikající vazby a společenské zájmy i celkový vývoj právního řádu socialistického státu měly vliv také na kvalitativní změny v postavení a úloze státní památkové péče. Na sklonku padesátých let nebylo pochopitelně možno všechny změny předvídat. Chyběly znalosti, síly i prostředky pro soustavnější a nové situaci odpovídající uvádění zájmů státní památkové péče do souladu s celospolečenskými potřebami.

Dokumentem základního významu, který posunul péči o kulturní památky do nové, kvalitativně vyšší roviny společenského poznání, se stala Koncepce dalšího rozvoje státní památkové péče. Ve vládě byla schválena v roce 1973 a zároveň naléhavě upozorněno na nezbytnost vytvoření komplexnějších a modernějších legislativních nástrojů.

Při přípravě nového zákona byly využity všechny dosavadní zkušenosti a také poznatky ostatních socialistických států.

Budujeme tak spolehlivou právní základnu a také jejím prostřednictvím podporujeme a usměrňujeme další úsilí o zdokonalování celospolečenského systému komplexní péče o památkový fond. O jeho organické začleňování do života společnosti. O jeho slaďování s tvorbou a ochranou životního prostředí. I takto chceme napomáhat k utváření socialistického životního způsobu.

K základním obsahovým rysům nového zákona patří zásadní změna v přístupu k památkovým hodnotám. Společnost přejímá plnou odpovědnost za ty kulturní statky, které prohlásí za kulturní památky. Poskytuje jim ochranu na základě promyšlené a cílevědomé objektivizace hodnot. Snad není třeba rozvádět, že ta se opírá o vědecké posouzení jejich kulturně politického, historického, vědeckého a uměleckého, celospolečensky pojatého významu.

Z týchž hledisek vychází i diferenciace kulturních památek a určení míry starostlivosti státních orgánů a o borných organizací v ústředí i krajích za konkrétní péči o ně. Zákon tak reaguje na často kritizované nedostatky. I vy sami jste nejednou upozorňovali na to, kolik dlužíme v přísném stanovování priorit, zejména v péči o početné nemovité památky a zvláště pak ty z nich, které mají stejnou nebo velmi příbuznou povahu či důležitost. Metoda průběžné aktualizace hodnocení a kategorizace kulturních památek není samoúčelná. Má v praxi přispět nejen k tomu, aby se předmětem péče stávaly častěji než dosud památky z minulosti nedávné a z doby přítomné, ale zároveň zvýrazňuje důsledný kritický pohled na celý památkový fond. Závažnost ochrany historicky nejcennějších pokladů byla zdůrazněna i tím, že za národní kulturní památky je bude prohlašovat vláda.

Na problémy a nedostatky v konkrétní péči o památky reagujeme aktivně, předvídavě a v ucelených koncepcích. Váhu morálních i ekonomických závazků převezmou vlastníci, správci, popř. uživatelé. Vzroste rozhodovací a dohlédací úloha národních výborů, zvláště okresních, jak přísluší jejich postavení ve struktuře orgánů státní moci a správy. V podmínkách jednotlivých okresů můžeme za pomoci bezprostředních, snadno ověřitelných znalostí a za přispění odborných organizací zajišťovat praktická opatření k ochraně a využití památkového fondu. Je přirozené, že jsme si určitých úskalí vědomi. Mohou být v oblasti finanční a materiálové, v součinnosti i ve sdružování sil a prostředků, ale v této zásadě vidíme východisko a záruku příznivějšího vývoje.

Nový zákon zakotvuje existenci komplexních krajských pracovišť památkové péče. Jejich místo vidíme mimo jiné ve vazbě na obdobná pracoviště v ústředí. Vytváří se tak předpoklad pro rozvoj sjednocené odborně kvalifikované základny. Prvořadým úkolem těchto pracovišť je rozšiřování a prohlubování potřebné pomoci národním výborům, jak v péči o památkový fond, tak v plnění jejich kulturně výchovných povinností vůči občanům.

Zřízením památkové inspekce se významným způsobem posiluje i úloha státu ve vztahu ke kulturním památkám. Ve shodě s důsledným dodržováním principů socialistické zákonnosti zakotvujeme sankce proti porušování zákona ať už ze strany občanů nebo organizací.

Do popředí stavíme zvýšený zájem socialistické společnosti na tvorbě užitně i esteticky kvalitního životního prostředí. To se odráží v posunu k výraznější ochraně sídelních souborů a urbanistických celků. Jako příklad mohu uvést prohlašování památkových rezervací nařízením vlády. Zároveň se otevírá prostor pro odpovídající ochranu menších, však důležitých celků, jak je představují kupř. památkové zóny sídlištního nebo krajinného charakteru.

Značnou pozornost věnujeme ochraně archeologických památek. Mají - pravda - svůj zvláštní charakter, ale rozhodně ne okrajový. Přece víme, jak se jejich počet a význam díky pokračujícímu výzkumu stále rozšiřuje.

Za důležitou součást návrhu pokládáme institut předkupního práva státu. Ten umožňuje v odůvodněných případech převést význačné kulturní památky za úplatu do státního vlastnictví.

Za uplynulé desetiletí byla celá struktura řízení a uskutečňování státní památkové péče více než kdykoliv v minulosti spjata se zabezpečováním údržby existujícího fondu. Nacházela své vyjádření v rekonstrukcích objektů a v jejich funkčním začleňování do současného života. Proto také celou problematiku vidíme v širších souvislostech. Důkladně přitom vážíme i její ekonomiku. To nás rovněž vedlo k obšírnějšímu rozboru postupů při obnově nemovitých i movitých kulturních památek. Chceme tak mimo jiné zajistit plné slaďování s dalšími obecně závaznými předpisy, upravujícími problematiku předprojektové a projektové přípravy, územního plánování, stavebního řádu i dalších norem.

Prosazování nového zákona, soudružky a soudruzi, je a bude trvalým procesem. Vytvoříme - a to neberte jako proklamaci - reálné předpoklady pro to, aby docházelo k dalšímu prohlubování uvědomělé péče o památkové objekty jako součást národního majetku i bohatství naší republiky. Zvlášť sledujeme, aby se zákon stal účinným nástrojem jak při řešení aktuálních otázek, tak při uskutečňování dlouhodobých úkolů rozvoje této závažné oblasti naší národní kultury s výhledem do roku 2000.

Dynamický rozvoj socialistické společnosti zákonitě vyžaduje, aby některé staré hodnoty ustupovaly novým, aby postavení památkového fondu ve svém celku nebylo posuzováno strnule, v zaběhnutých stereotypech. Nebudeme, ani se nemůžeme smiřovat ovšem se zánikem nenahraditelných hodnot, s přístupy, za nimiž stojí pohodlnost a neplnění základních zákonných povinností vlastníků, správců a uživatelů. Takový postoj je projevem neúcty vůči socialistické zákonnosti, je porušováním státní disciplíny.

Stejně kriticky musíme posuzovat i nediferencovaný, leckdy až nadmíru staromilský přístup k památkovým hodnotám ze strany některých pracovníků památkové péče. Ani ten nemá společenské opodstatnění a ve svých důsledcích často stojí v cestě urychlené obnově a účelnému využití toho nejcennějšího kulturního odkazu. Bylo by ale také krátkozraké promíjet jim malou aktivitu, nepohotovost a nerozhodnost k záchraně a účelnému využití často obdivuhodného díla našich předchůdců. Udržení a zdokonalování soustavnosti a pořádku v práci s památkovým fondem považujeme za povinnost, za čestný a odpovědný závazek.

Musíme ale plně podpořit naše památkáře při uplatňování a prosazování spravedlivých a náročných kritérií, pokud směřují k tolik potřebnému úsilí o zachování skutečných hodnot a jejich odpovídajícího zapojování do současného života.

Při obnově kulturních památek se osvědčují jednotné programy péče o vybrané kulturní památky. Připravujeme je pro pětiletku společně s orgány národních výborů a odbornými organizacemi památkové péče. Schvalují je, jak víte, rady jednotlivých krajských národních výborů a Národního výboru hlavního města Prahy.

Aktivní přístup národních výborů se promítá do výrazného zvyšování objemů finančních prostředků na tyto účely. Oproti 2,9 mld korun v šesté pětiletce, bylo v sedmé pětiletce vynaloženo již 4,1 mld korun. Trend předpokládaných výdajů v osmé pětiletce by měl být také vyšší.

Národní výbory a jimi řízené organizace jsou nejen správci asi 50 % všech kulturních památek, ale řídí i většinu stavebních kapacit, které se do procesu obnovy všech památek zapojují. Nechci zde, i když se to nabízí, opakovat, kolik obtíží a často nepředstavitelných těžkostí přinášejí chybějící projektové a stavební kapacity. Jak to negativně ovlivňuje stavebně technický stav památkového fondu. Jsme si vědomi, že priority perspektivního rozvoje leží samozřejmě jinde, ale přesto je zarážející, kolik neporozumění zde vzniká. Vážné problémy existují v oblasti výroby a kvality materiálů, hmot a výrobků potřebných pro tyto rekonstrukce.

Prosazování nových vědeckotechnických poznatků a technologických metod, jak o nich hovoří i závěry 5. zasedání ústředního výboru naší komunistické strany, je ztěžováno či prakticky znemožňováno nedostatečným pochopením pro komplexní řešení celé problematiky. Důsledky tohoto přístupu se tíživě projevují například při obnově památkového fondu postiženého zvýšenou agresivitou ovzduší v některých oblastech České socialistické republiky, která až pětinásobně urychluje cyklus obnovy památek. Těmto ekonomickým, technickým i technologickým otázkám péče o naše památky musíme nutně věnovat stále větší pozornost.

Stejně tak ale nemůžeme v nejmenším ustupovat v naší zodpovědnosti za uměleckou úroveň a kvalitu prací restaurátorských. Proto při realizaci nového zákona musíme trvale usilovat o zvyšování kvalitativní úrovně našeho restaurátorství, o podporu výchovy a uplatňování vysoce kvalifikovaných restaurátorů a o rozvoj technicky dobře vybavené a na vědeckých metodách založené základny pro jejich působení ve státních restaurátorských ateliérech.