Česká národní rada 1986 – 1990

Zpravodajka poslankyně Eva Hálková: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi, abych na úvod jednání o vládním návrhu zákona ČNR o umělém přerušení těhotenství konstatovala, že snaha lidí určovat a regulovat počet svých dětí je neoddělitelnou součástí moderní civilizace. Organizace spojených národů tuto skutečnost akceptovala a prohlásila právo na plánované rodičovství za jedno ze základních lidských práv. Ze stejných principů vycházela i konference Světové zdravotnické organizace svolaná v roce 1978 do Almy-Aty, která zařadila plánované rodičovství mezi primární základní typy zdravotnické péče v rámci péče o ženu a dítě. V roce 1979, který byl vyhlášen Organizací spojených národů za Mezinárodní rok dítěte, bylo definováno právo dítěte narodit se jako dítě chtěné. V souladu s požadavky Evropského regionálního výboru Světové zdravotnické organizace má být všem dětem dána šance, aby se narodily zdravé, rodičům, kteří si je přáli a mají na ně čas, prostředky a schopnosti je vychovávat a řádně se o ně starat.

Problematika uvědomělého a plánovaného rodičovství a s tím spojená nutnost řešit i případy nechtěného těhotenství našla v Československé socialistické republice svůj odraz již v roce 1957, v tehdy přijatém zákoně č. 68/57 Sb. o umělém přerušení těhotenství. Předložený vládní návrh zákona České národní rady o umělém přerušení těhotenství vychází z toho, že za období téměř 30 let od vydání dosud platné právní úpravy se podstatně změnily společenské i klinické podmínky pro povolování a provádění umělého přerušení těhotenství.

Při řešení otázek umělého přerušení těhotenství je třeba mít na paměti, že každé takové přerušení je nežádoucí, je zásahem do organismu ženy a i při sebepečlivější léčebné péči může vést k nepříznivým zdravotním důsledkům. Snahou naší společnosti musí proto být předcházet těmto negativním jevům a vést zejména mladou generaci k plánovanému a odpovědnému rodičovství, jak je to také zdůrazněno v § 1 a 2 návrhu zákona.

Pokud k nežádoucímu těhotenství přesto dojde, je třeba vytvořit vhodné klinické i právní podmínky pro jeho přerušení. Právní úprava umělého přerušení těhotenství musí proto především působit k zajištění maximální ochrany zdraví ženy a škodlivé následky zákroku, zvláště pokoutného a tím zpravidla ze zdravotních hledisek nebezpečného, omezovat na minimum.

Můžeme s uspokojením konstatovat, že nová právní úprava tyto požadavky plně respektuje. V širší míře než dosud se uplatňuje svobodné rozhodování ženy o jejím mateřství, umožňuje se provádět umělé přerušení těhotenství v jeho nejranějším stádiu metodami, které jsou pro ženu šetrnější a výrazně omezují riziko zdravotních následků, zejména neplodnosti.

Vedle těchto lékařských hledisek je třeba poukázat na některé aspekty sociologické a demografické. Československá socialistická republika má prioritu ve výzkumu některých sociologických aspektů umělého přerušení těhotenství. V Praze se například poprvé na světě začaly zkoumat souvislosti a důsledky pro děti, které se narodily jako nechtěné. Podrobné výzkumy prokázaly, že tyto děti, které nejsou do života vítány, jsou psychicky, citově i jinak labilní a mají příznačné deprivace, což se nepříznivě promítá do celého jejich života.

Vedle výrazného snížení zdravotního rizika u žen je nová metoda provádění umělého přerušení těhotenství, vycházející z nových poznatků lékařské vědy, výhodnější i z ekonomického hlediska. Její uplatnění bude mít podstatný vliv na snížení provozních nákladů ve zdravotnických rozpočtových organizacích.

Náklady na jeden výkon umělého přerušení těhotenství podle nové metody činí přibližně polovinu nákladů podle klasické metody a rovněž náklady na hospitalizaci pacientky se zkracují ze tří dnů na jeden den. Sníží se i náklady na nemocenské dávky, neboť předpokládaná doba pracovní neschopnosti ženy po provedeném umělém přerušení těhotenství se oproti současnému stavu rovněž výrazně sníží.

Při projednávání navrhovaného zákona je také třeba upozornit na očekávané důsledky právní úpravy z hlediska populačního vývoje. Jak vyplývá ze studií federálního statistického úřadu lze předpokládat, že v prvních dvou letech dojde k určitému zvýšení žádostí i počtu provedených umělých přerušení těhotenství. Předpokládá se, že toto zvýšení by nemělo přesáhnout 7% počtu prováděných zákroků. V tomto počtu jsou zahrnuty i případy, kdy byly podle současné praxe žádosti o umělé přerušení těhotenství zamítnuty (2 %) a dvě procenta případů, kdy se žadatelka před interrupční komisi nedostavila nebo vzala svou žádost zpět.

Konjunkturální zvýšení, které by se mělo projevit v prvních letech po zavedení nové právní úpravy, by nemělo podle názoru odborníků přesáhnout 3 %. Půjde o vliv krátkodobý, který je zcela vyvážen přínosy nové zákonné úpravy v oblasti morální, sociální i ekonomické a po odeznění konjunkturální změny se potratovost nepochybně vrátí na původní hodnoty.

V souvislosti s projednáváním předloženého návrhu zákona o umělém přerušení těhotenství je třeba kladně hodnotit práci interrupčních komisí národních výborů, které vykonaly při aplikaci zákona o umělém přerušení těhotenství z roku 1957 záslužnou práci. Zrušení interrupčních komisí by však nemělo vést k tomu, aby zkušenosti, které jejich pracovníci získali, zůstaly nevyužity. Bude jistě účelné zapojit nejen poslance národních výborů, ale i ostatní členy komisí do společensky významné činnosti při výchově mladé generace k odpovědnému manželství, uvědomělému a plánovanému rodičovství a ke správným zásadám péče o dítě a jeho výchovu.

Pokud jde o návrhy změn k vládnímu návrhu zákona o umělém přerušení těhotenství, jsou vedeny ve společné zprávě výborů České národní rady, která vám byla předložena jako tisk 23. Zejména je třeba upravit účinnost zákona. Ustanovení o účinnosti, tak jak je uvedeno v návrhu, vycházelo z předpokladu, že zákon nabude účinnosti ještě před všeobecnými volbami, konanými v letošním roce. Nyní se doporučuje, po dohodě s ministerstvem zdravotnictví České socialistické republiky, stanovit účinnost od 1. ledna 1987.

Závěrem chci zdůraznit, že navrhovaná právní úprava je přínosem a znamená výrazně humánnější řešení umělého přerušení těhotenství se zvláštním zřetelem na ochranu života a zdraví ženy a v zájmu plánovaného a odpovědného rodičovství. Proti dosavadní úpravě je přínosem jak v morální, tak v klinické i ekonomické oblasti.

Jménem výborů České národní rady, které vládní návrh zákona České národní rady o umělém přerušení těhotenství projednaly, doporučuji České národní radě, aby předložený vládní návrh zákona schválila se změnami, které jsou uvedeny ve společné zprávě výborů (tisk 23). Tolik zpravodajská zpráva. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji zpravodajce poslankyni Hálkové.

Do rozpravy se přihlásily poslankyně Libuše Faltýnková, Marcela Černá a Miroslava Němcová.

Prosím poslankyni Libuši Faltýnkovou, aby se ujala slova.

Poslankyně Libuše Faltýnková: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté!

Při projednávání vládního návrhu zákona České národní rady o umělém přerušení těhotenství ve výboru pro národní výbory a národnosti se poslanci našeho výboru jednoznačně shodli na tom, že lékařské, morální a ekonomické přednosti nově navrhované úpravy jsou nesporné. Svobodné rozhodování ženy o jejím mateřství, výrazné omezení rizika zdravotních následků umělého přerušení těhotenství, značné snížení nákladů na výkon interrupce a především možnost skutečně plánovaného a odpovědného rodičovství, to jsou přínosy navrhované právní úpravy.

Schválíme-li dnes uvedený zákon, zanikne tím také složité, administrativně náročné a přiznejme si často i nemilé řízení před interrupčními komisemi národních výborů. Vždyť pro členy komisí i pro ženy, které před nimi stály, nebylo příjemné rozebírat rodinné nebo jiné důvody, které vedly k podání žádosti o povolení interrupce.

Dovolte mi při této příležitosti říci, že dlouholetá, od roku 1957, činnost interrupčních komisí byla rozhodně opodstatněná a že ji musíme hodnotit kladně. Jednání komisí se většinou uskutečňovala každý týden. Zkušení funkcionáři, převážně ženy, pečlivě projednávali každý individuální případ, vedeni maximální snahou vyřešit ho v mezích právních předpisů, přitom ohleduplně ve vztahu k ženě a s plným zřetelem pro prospěch naší společnosti.

Je faktem, že postupem času se situace vyvinula natolik, že žádosti jsou v mezích zákona tak odůvodněné, že se většinou umělé přerušení těhotenství povolí. Svědčí o tom několik čísel. Tak například v roce 1985 bylo z 87 539 žádostí zamítnuto okresními interrupčními komisemi pouze 1 618, z toho bylo v odvolacím řízení krajskými interrupčními komisemi přezkoumáno 821 žádostí, jimž nebylo vyhověno pouze ve 198 případech. Ve srovnání s množstvím podaných žádostí je tedy zřejmé, že se zamítnou ve skutečně mizivém procentu případů.

Uvedená čísla by mohla svádět k závěru, že práce komisí se stala pouze administrativním výkonem a že je vlastně formalitou. Tato domněnka by však nebyla zcela správná. Je na místě při této příležitosti připomenout a kladně zhodnotit také dva zásadní aspekty, které se k činnosti interrupčních komisí vázaly po celé období jejich existence.

Interrupční komise vykonaly velký kus práce v otázkách zdravotně výchovného působení na ženy, vyvíjely značnou osvětovou činnost ve věcech užívání m vhodných antikoncepčních prostředků, seznamovaly ženy s rizikovými faktory spojenými s umělým přerušením těhotenství a s eventuálními dlouhodobými nebo trvalými následky tohoto zákroku. V mnoha případech poskytly také velkou pomoc svým tlakem na příslušný národní výbor, například při umisťování dětí do předškolních zařízení, v řešení bytových problémů, poskytování finanční výpomoci apod.

Tímto způsobem se činnost komisí promítá do práce národních výborů při odstraňování příčin podání žádosti o interrupci a při zdravotně výchovné činnosti, neboť převážná část důvodů podaných žádostí jsou jiné než zdravotní.

Schválením nového zákona o umělém přerušení těhotenství skončí pro mnoho poslankyň jejich práce v interrupčních komisích. Jistě uplatní svou pracovní iniciativu a poslanecké zkušenosti v jiných orgánech národních výborů. Domnívám se však, že by bylo správné jim při této příležitosti za jejich dlouholetou, z pohledu určitého časového období plně opodstatněnou, záslužnou a dobrou práci v těchto komisích poděkovat.

Soudružky a soudruzi, tolik chtěl výbor pro národní výbory a národnosti při projednávání nového zákona o umělém přerušení těhotenství říci na adresu interrupčních komisí. Znovu připomínám, že všichni poslanci výboru jednomyslně odsouhlasili předložený vládní návrh a doporučují, aby jej Česká národní rada schválila.

Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Libuši Faltýnkové. Slovo má poslankyně Marcela Černá.

Poslankyně Marcela Černá: Vážené soudružky a soudruzi! Jako gynekolog jsem několik let byla přísedícím členem interrupční komise. V posledních letech bylo 97 % žádostí vyřízeno kladně, přičemž v roce 1975 byl v ČSR provedeno 55 911 interrupcí, v roce 1985 83 042 interrupce.

Považuji za překonané a v podstatě za nedůstojné pro emancipovanou ženu konce 20. století, aby svůj osobní problém nechtěného těhotenství řešila v interrupční komisi po předchozím obstarávání dokladů, potvrzeními o platě, půjčkách, bytě, nemoci partnera či dítěte počínaje a potvrzením o studiu ženy či rozvratu rodiny konče. Několikrát se zde mluvilo také o závažném právu dítěte narodit se jako chtěné. Tím vším samozřejmě nepopírám to, že při normálně fungujících partnerských vztazích, při příštím rodičovství ano či ne, se vždy spolu domlouvají oba zainteresovaní partneři. Ovšem právo ženy svobodně se rozhodovat o svém budoucím mateřství v souladu se svým přesvědčením, možnostmi, schopnostmi a potřebami je nezadatelné.

Jako ostatní gynekologové i já dávám svůj hlas za nový zákon ČNR o umělém přerušení těhotenství. Tento zákon umožní uplatnit a rozšířit moderní šetrné metody umělého přerušení těhotenství v raných stádiích, tzv. miniinterrupce, odstraní i když ojedinělé, ale stále ještě existující případy úmrtí ženy po pokoutně provedeném přerušení těhotenství, kdy z důvodů ostychu žena nešla do komise, těhotenství nechtěla a neodborně situaci řešila se všemi následky.

Nový zákon také umožní rozšířit bezplatné používání antikoncepce.

Profesionálně se my, gynekologové, nezříkáme svého podílu na sexuální výchově a na výchově k plánovanému rodičovství.

Mohu ubezpečit všechny přítomné, že naše medicínské znalosti a schopnosti plně patří komplexní péči o zdraví ženy-matky a novorozeného dítěte.

Děkuji. (Potlesk.)

Předseda ČNR Josef Kempný: Děkuji poslankyni Marcele Černé. Slovo má poslankyně Miroslava Němcová.

Poslankyně Miroslava Němcová: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté! Projednáváme návrh zákona mimořádné důležitosti a jeho přijetím zakotvíme výraznou změnu praxe v provádění umělého přerušení těhotenství, které platí bezmála třicet let.

Hlavním rysem nové právní úpravy je větší míra svobody ženy v rozhodování o otázce, která se ženy bezprostředně týká - a to nejen jako nositelky nového života, ale i jako nezastupitelného spolučinitele ve výchově a zdravám tělesném a duševním rozvoji nového člověka.

Naše společnost vytváří pro ženu a dítě optimální podmínky. Ochrana mateřství, dítěte a rodiny jsou zakotveny v zákonech a jsou důsledně uskutečňovány. Na jejich zabezpečení vynakládáme také rozsáhlé prostředky. Společnost však může jen částečně působit na osobní důvody, byť nezřídka vyplývající z objektivních příčin, které ženu vedou k rozhodnutí těhotenství přerušit. Ve spořádaném rodinném partnerství budou všechny důvody zvažovat jistě oba manželé a konečné řešení bude tak, jak to předpokládá navrhovaný zákon, ovlivněno přístupem lékařů. Nicméně stanovisko ženy je a mělo by být rozhodující. Je to její základní lidské právo, a proto podle našeho názoru je výchozí úvaha nové právní úpravy výrazem hlubokého socialistického humanismu.

Můžeme s plnou odpovědností říci, že naprostá většina žen zákon uvítá. Interrupční komise už jsou vesměs považovány za instituce, které ztratily svůj význam. V rámci průzkumu skupiny žen, který Českému svazu žen sloužil k vypracování studie o sociálních podmínkách a sociálních problémech žen, se většina respondentek vyslovila ve prospěch jejich zrušení. Byly kvalifikovány jako přežitá forma a ženy se často kriticky vyslovovaly k pohovorům, které přes dobrou snahu někdy až příliš zasahovaly do ženina soukromí.

Ani kritický pohled však nesnižuje jejich dobrou práci, úlohu, kterou ve své době sehrály. Je, myslím, zcela na místě všem členům těchto komisí vyjádřit poděkování. Vždyť nejednou stáli před těžkým rozhodnutím, protože svou životní zkušenost museli konfrontovat s očividnou nezralostí nebo těžkostmi, které sami nemohli ovlivnit. Podle mého názoru bychom měli usilovat o to, aby se zpravidla dlouholetá činnost členů interrupčních komisí zúročila ve výchově k odpovědnému rodičovství.

O výhodách nového klinického způsobu přerušení těhotenství hovořili odborníci. Za ženy je nutno zvlášť akcentovat šetrnost zákroku a optimistickou prognózu podstatného snížení rizika budoucí neplodnosti.

Bylo by však chybou nevyslovit na tomto místě jisté obavy z toho, aby zdánlivě benevolentnější postup při vyřizování žádostí žen o umělé přerušení těhotenství nebyl podnětem k méně odpovědnému chování partnerských dvojic, zejména mezi nedospělými.

Proto ještě s větší naléhavostí vyvstává potřeba zkvalitňovat výchovu k manželství a rodičovství, dosáhnout toho, aby byla komplexní, aby byla doceňovanou programovou složkou výchovy v rodině, škole i společenských organizacích, v kulturní a umělecké sféře, ve sdělovacích prostředcích a v televizi zejména.

K tomuto úkolu se Svaz žen staví odpovědně při působení na mladé ženy a dívky. Naše organizace budou rády spojovat síly s dalšími organizacemi Národní fronty, které působí na mládež, zejména chlapce a mladé muže. Vždyť odpovědný přístup k rodičovství, tedy rodičovství plánované, musí být vlastní i - a především - mužům. Na ně je také - podle našeho názoru třeba výrazněji zaměřit osvětu, pokud jde o zlepšení metod a prostředků antikoncepce.

Dítě má právo na to, aby se narodilo jako chtěné, aby matka i otec jeho narození s radostí očekávali a také jeho další život s láskou, citem a vysokou odpovědností formulovali. Rodinné zázemí, jež se dětem začíná vytvářet vlastně již početím, je pro každého jedince cenným vkladem. Je-li z jakýchkoliv důvodů narušeno, jsou důsledky zřejmé a někdy těžce napravitelné. Přirozeně ještě horší důsledky pro jedince samotného, pro jeho rodinu a pro společnost má narození dítěte poškozeného geneticky.