- 35 -
/největší roční přírůstek činil v roce 1982 13, 8 %; pří-
růstek v roce 1984 byl 4, 0 %/.
Evidovaná kriminalita se zvyšovala rychleji v ČSR než
v SSR, kde se její vzrůst prakticky zastavil již v roce
1982. Během posledních pěti let se ČSR podílí na celostát-
ní kriminalitě přibližně třemi čtvrtinami /u trestných či-
nů představuje tento podíl 70 %, u přečinů 77 %/.
Koeficient trestnosti /počet stíhaných z 10 000 trest-
ně odpovědných osob/, který v roce 1981 činil 111, vystou-
pil v následujících letech na 120, 122 a 121. V ČSR je koe-
ficient trestnosti vyšší než celostátní průměr, v SSR je na-
opak pod celostátním průměrem.
Z celkového počtu stíhaných osob bylo v průměru posled-
ních pěti let obžalováno pro trestné činy /a téměř ve všech
případech také odsouzeno/ 64, 5 % osob. U přečinů je procen-
to podaných návrhů na potrestání ještě nižší /49, 5 %/.
Přehled o stavu a vývoji evidované kriminality vyplý-
vá z následujících údajů:
|
Pro trestné činy |
Pro přečiny |
|||
|
Rok: |
stíháno |
obžalováno |
stíháno |
podáno návrhů |
|
1980 |
128 169 |
79 969 |
66 559 |
31 922 |
|
1981 |
135 253 |
90 568 |
67 462 |
38 355 |
|
1982 |
139 220 |
90 726 |
76 802 |
39 888 |
|
1983 |
141 538 |
94 889 |
82 070 |
41 071 |
|
1984 |
139 095 |
92 365 |
85 361 |
41 351 |
Při celkovém posuzování kriminality je třeba brát v ú-
vahu nejen kvantitu trestných činů a přečinů, ale také jejich
závažnost a povahu zájmů, které byly trestnou činností poru-
šeny nebo ohroženy. Jako příznivý lze posuzovat především ta-
- 36 -
kovy stav či vývoj, kdy se snižuje podíl závažných trest-
ných činů. Samotné celkové snížení kriminality bez snížení
podílu závažných trestných činů není jednoznačně příznivé.
Z toho hlediska lze současný stav a vývoj kriminality hod-
notit jen jako relativně příznivý v některých směrech.
Pozitivním jevem je například celkový pokles trestných
činů proti republice. V poslední době jejich podíl na evi-
dované kriminalitě nepřesahuje 5 %. Je to však důsledek sní-
žení nelegální emigrace čs. občanů, která byla nejčastější
formou této trestné činnosti. Za poslední tři léta zde došlo
ke snížení o více než 37 %. Naopak se však vyskytly i jevy
značně negativní. Po delší přestávce došlo k případům tero-
ru /pokusy útoků výbušnými nebo zápalnými náložemi na růz-
né osoby a zařízení, pokus vraždy vojenské stráže za účelem
získání zbraní, vraždy motivované politickou nenávistí, po-
kus únosu autobusu přes hranice/.
Další závažnou protistátní činností je vyzvědačství,
pro něž bylo stíháno v roce 1983 22 a v roce 1984 7 osob.
Ostatní trestná činnost proti republice má menší význam
pro nízkou frekvenci /podvratná a ideologicky diverzní čin-
nost/ nebo pro menší objektivní závažnost /verbální pobuřo-
vání a obdobné činy/.
S trestnou činností proti republice souvisí v některých
případech maření dozoru nad církvemi a náboženskými společ-
nostmi, páchané zejména výkonem duchovenské činnosti bez
státního souhlasu. Zvýšený výskyt této trestné činnosti na-
svědčuje snaze přesunout podvratnou činnost do nábožensko-
církevní oblasti.
I když podle kvantity se stav trestné činnosti proti
republice jeví příznivě, nelze podcenit mimořádnou nebezpeč-
nost některých jejích forem, zejména pokud se v nich vysky-
tují agresivní a brutální prvky jako u teroru. Společenskou
- 37 -
nebezpečnost trestných činů proti republice dále zvyšuje
napjatá mezinárodní situace a psychologická válka, vedená
imperialismem proti socialistickému táboru.
O kriminalitě v ekonomické oblasti, zejména o rozkrá-
dání majetku v socialistickém vlastnictví a porušování po-
vinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky
jako jejích nejčastějších formách, byla již zmínka v kapi-
tole I.
Úmyslné trestné činy proti životu a zdraví tvoří již
po několik let přibližně 8 % veškeré evidované kriminality.
Průměrně je stíháno 10 až 11 tisíc osob pro tyto činy roč-
ně. Nepříznivá je skutečnost, že jejich počet - alespoň v
případech úmyslného ublížení na zdraví - neklesá. Na nej-
závažnější z těchto trestných činů - vraždu - připadá mé-
ně než
0, 2 % celkové evidované kriminality /ročně kolem
200 případů vražd včetně jejich pokusů/. Procento obžalob
je u trestných činů proti životu a zdraví vyšší než celko-
vý průměr; dosahuje 75 % - 80 %. Rozdíl mezi počtem útoků
na život jiného a počtem obžalovaných osob spočívá mimo ji-
né v tom, že část pachatelů není pro duševní poruchu trest-
ně odpovědná a že vraždy bývají nezřídka spojeny s násled-
nou sebevraždou pachatele /zejména vraždy rodinných přísluš-
níků a blízkých osob/.
Ve srovnání s jinými státy je situace v této krimina-
litě - zejména pokud jde o vraždy - v ČSSR velmi příznivá.
I když je srovnání obtížné pro rozdílné vypočítávání koe-
ficientu trestnosti /v ČSSR se vypočítává z počtu trestně
odpovědných osob, ve státech sdružených v Interpolu z cel-
kového počtu obyvatel/, lze přibližně říci, že v ČSSR při-
padá na 100 000 obyvatel 1 až 2 vraždy ročně, kdežto v ro-
ce 1982 jich na stejný počet obyvatel připadlo v USA 10, 6,
v NSR 4, 9, ve Francii 4, 2, v Rakousku 2, 1 a ve Velké Brita-
- 38 -
nii 2, 0. Také objasněnost vražd je na dobré úrovni / v prů-
měru asi 95 %/. Je sice nižší než v Norsku /100 %/ a NSR
/95, 9 %/, ale značně vyšší než v Itálii /58, 8 %/, ve Švéds-
ku /68 %/ a USA /72 %/.
Stav evidované kriminality výrazně ovlivňují útoky
proti osobnímu vlastnictví. Nejčastěji mají formu krádeže.
Pro ni je stíháno každoročně přibližně 20 000 osob, tj. 15 %
všech pachatelů. Nejnebezpečnější jsou bytové krádeže / Pra-
ha a Bratislava /. Tato forma krádeží v poslední době zazna-
menala značný přírůstek. O její soustavnosti a organizova-
nosti svědčí skutečnost, že pachatelé si pečlivě vybírali
objekty a zaměřovali se na takové, kde se dala očekávat vel-
ká kořist. Skutečně také způsobené škody dosahovaly u jed-
notlivých skupin i půlmiliónové výše.
Krádež patří vedle rozkrádání majetku v socialistic-
kém vlastnictví k nejpočetnějším trestným činům. Negativ-
ním jevem u ní je zejména skutečnost, že mnoho pachatelů
zůstává neznámých, resp. že jsou odhalováni teprve po del-
ší době v souvislosti s další trestnou činností / dodatečné
objasnění není pak již ve statistice prokuratury zachyceno,
projeví se jen ve statistice VB /. Z toho důvodu je procen-
to podaných obžalob u krádeže velmi nízké; v posledních
třech letech činí 29, 6 %. Toliko malá část trestních říze-
ní pro krádež končí zastavením nebo postoupením věci jiné-
mu orgánu. Z toho vyplývá, Že přibližně 65- 70 % pachatelů
krádeží zůstává nevypátráno / přinejmenším během 3 měsíců po-
činu /. Jinak lze mít za to, že u krádeží se skutečná krimi-
nalita kryje s evidovanou, poněvadž téměř všechny krádeže
jsou poškozenými oznamovány.
Potřeba účinněji chránit majetek občanů i nedotknutel-
nost jejich obydlí vyžaduje učinit vše pro to, aby se postup-
ně tento neuspokojivý stav zlepšil.
- 39 -
Velmi závažnou kriminalitu představují v poslední do-
bě loupeže. Mají obdobnou motivaci a následky jako krádeže,
avšak jejich nebezpečnost je vyšší, protože pachatel reali-
zuje úmysl zmocnit se cizí věci násilím vůči poškozenému.
Jejich následkem může tedy být i ublížení na zdraví nebo do-
konce smrt. V roce 1984 bylo stíháno 1627 pachatelů loupeží,
tj. o 9, 3 % více než v roce 1983. Je to vůbec nejvyšší po-
čet, který byl kdy evidován. Na rozdíl od obecné tendence
vývoje kriminality v obou republikách se zvýšil počet pří-
padů loupeže pravé v SSR /o 21, 6 % oproti roku 1983/.
Na rozdíl od krádeží je převážná většina pachatelů lou-
peže vypátrána a potrestána. Podíl obžalovaných na celkovém
počtu stíhaných činí za období posledních tří let průměrně
76, 5 %.
U loupeží se projevuje vliv alkoholu nejen u pachate-
lů, a to jako činitel ovlivňující jejich násilné chování,
ale také u poškozených jako okolnost usnadňující spáchání
trestného činu.
Na ostatní kriminalitu /bez hospodářské kriminality a
kriminality v dopravě, o nichž bylo hovořeno v kapitole I/
připadá asi 30 %. Je to skupina velmi různorodá jak co do
početnosti, tak i závažnosti jednotlivých trestných činů.
žádný z nich nepředstavuje problematiku, která by vyžadova-
la zvláštní pozornost.
Za hlavní problémy kriminality je tedy třeba považovat
- trestnou činnost proti socialistické ekonomice, především
rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a porušo-
vání hospodářské kázně, pro její početnost a závažné ná-
sledky,
- úmyslné trestné činy proti životu a zdraví, zejména ublí-
žení na zdraví, pro jejich závažnost a stoupající tenden-
ci,
- 40 -
- trestné činy proti osobnímu vlastnictví, v prvé řadě krá-
deže, pro jejich početnost a výši způsobených škod,
- trestné činy v dopravě pro jejich početnost a následky,
- loupeže, vzhledem k jejich stoupající tendenci a nebezpeč-
nosti.
2. Příčiny kriminality a její vývojové tendence
Kriminalitu v socialistické společnosti nepochybně trva-
le ovlivňuje opožďování společenského vědomí za společenským
bytím. Může ji ovlivňovat i mezinárodní dění. Podíl na příči-
nách kriminality má i řada konkrétních společenských vztahů
a souvislostí v naší společnosti.
Socialistická společnost odstranila řadu objektivních
příčin kriminality, které dosud existují v nesocialistických
společenských formacích. Ovšem i v socialistické společnos-
ti se mohou vyskytnout jevy, které jsou specifickými příčina-
mi či podmínkami kriminality v daném období vývoje společ-
nosti. V ekonomice to jsou například místní, resortní a sku-
pinové zájmy, vlivy a tlaky, občasné disproporce uvnitř eko-
nomické sféry, nedostatečné uspokojování některých potřeb
obyvatelstva, nedostatky v činnosti řídících a kontrolních
orgánů, jakož i přežitky minulosti, porušování základní zá-
sady socialistického odměňování, lhostejný postoj ke škodám
způsobeným socialistickým organizacím, nízká úroveň právních
znalostí a oportunismus v práci některých hospodářských ve-
doucích.
Vezme-li se v úvah u skutečnost, že nejpočetnější kate-
gorii úmyslných trestných činů tvoří rozkrádání
majetku v socialistickém vlastnictví a krádeže a že i znač-
ná část ostatních hospodářských i jiných trestných činů je
- 41 -
motivována přímým nebo nepřímým hmotným a osobním prospě-
chem pachatele, je plně odůvodněn závěr, že jednou z hlav-
ních příčin kriminality je jev, který byl ve výzkumu práv-
ního vědomí označen jako spotřebitelský přístup k životu
/85 % občanů dotazovaných v anketě v něm spatřovalo hlavní
příčinu kriminality mládeže, má však nepochybně platnost
i pokud jde o dospělé pachatele/.
Motivem pachatelů je rozšířit vlastní konzumentské
možnosti nad hranici danou jejich pracovními příjmy. Formy
a způsoby mohou být nejrůznější. Nemusí jíž vždy o přímé
obohacení pachatele /krádeží, rozkrádáním, spekulací ap. /,
ale i o prospěch nepřímý /například získání a udržení vliv-
ných známostí, dosazení do dobře placené pracovní funkce,
vyslání na výhodný zahraniční pracovní či studijní pobyt,
umožnění výhodné "koupě" vozidla či nemovitosti apod. /.
Z podmínek, které samy o sobě trestnou činnost nevy-
volávají, ale umožňují ji páchat, má největší význam lho-
stejný vztah k celospolečenským zájmům i k zájmům spoluob-
čanů a z něho vyplývající nedodržování nebo přímé porušová-
ní zákonnosti v netrestní oblasti /nerespektování předpisů
o ochraně majetku v socialistickém vlastnictví, bezpečnost-
ních předpisů, technologických postupů, předpisů o boji pro-
ti alkoholismu atd. /.
Dialektickou jednotu prevence a represe vyjadřuje po-
vinnost orgánů trestního řízení odhalovat příčiny a podmín-
ky trestné činnosti. Bez toho by trestní řízení zůstalo
jednostranně omezeno na represivní opatření a ztrácelo by
účinnost. Orgány trestního řízení však nemohou samy odstra-
ňovat ani příčiny trestné činnosti, ani podmínky, které je-
jí spáchání umožnily. To je povinností jiných orgánů, jimž
- 42 -
orgány trestního řízení adresují upozornění na poznatky o
konkrétních příčinách či podmínkách projednávané trestné
činnosti.
Z dosavadního vývoje kriminality lze usuzovat, že se
kvantitativně i kvalitativně stabilizuje, což ovšem nevyluču-
je menší výkyvy v obou směrech u jednotlivých trestných činů.
3. Zvláště sledované problémové oblasti
Dlouhodobě je sledována recidiva, trestná činnost mla-
distvých /15 - 18 let/ a trestná činnost pod vlivem alkoho-
lu. V poslední době se sleduje též trestná činnost souvisí-
cí s nealkoholickými toxikomániemi.
a/ Recidiva
Problém recidivy trestné činnosti nelze v celkovém kon-
textu boje proti kriminalitě přeceňovat, zejména by nebylo
správné spatřovat v něm jeden ze základních problémů tohoto
boje. Recidiva ovlivňuje kriminalitu především kvantitativ-
ně. Její existence je do určité míry projevem malé účinnos-
ti resocializačního působení. Proto je nutno boj proti ní
chápat především jako úsilí o vyšší efektivnost převýchovné-
ho procesu a resocializace pachatelů trestných Činů.
Určitá část pachatelů-recidivistů patří mezi protispo-
lečenské živly, které se vlastní vinou zbavily jakéhokoliv
sociálního zázemí. Ovšem jejich podíl na celkovém počtu re-
cidivistů nebyl ještě přesně stanoven. Nejvíce recidivistů
se trvale vyskytuje mezi pachateli zanedbání povinné výživy,
majetkových trestných činů všeho druhu, příživnictví, úmysl-
- 43 -
ného ublížení na zdraví a útoků na veřejné činitele. Vesměs
jde o trestné činy, které vzbuzují pozornost veřejnosti.
Někteří recidivisté páchají trestnou činnost soustavně
a zpravidla nebezpečnějším způsobem než jiní pachatelé. Vůči
nim je nutno používat vedle důrazného trestního postihu i
zesílených resocializačních opatření.
Podíl recidivistů na počtu odsouzených je poměrně vy-
soký. U trestných činů činil v roce 1983 28, 3 %, v roce
1984 29, 5 %. U přečinů byl podíl recidivistů dokonce ještě
vyšší /32, 6 % a 34, 0 %/. Ukazuje to, že resocializační
opatření nejsou ještě dostatečně účinná. Zejména bude tře-
ba prohloubit součinnost orgánů Veřejné bezpečnosti s ná-
rodními výbory, podniky a společenskými organizacemi při
výkonu ochranného dohledu podle zákona č. 44/1973 Sb. a
plně využívat ochranných opatření, zejména ochranného léče-
ní, a vůbec všech prostředků postpenitenciárního působení.
Především jde o pracovní zařazení recidivistů po výkonu
trestu, aby se jim nedávala příležitost k nové trestné čin-
nosti. Naléhavým požadavkem je sloučení všech prostředků
postpenitenciární péče v ucelený účinně fungující systém.
b/ Kriminalita mladistvých
Tento problém je v popředí pozornosti především proto,
že současný stav kriminality mladistvých může v budoucnosti
ovlivnit vývoj kriminality jako celku.
Kriminalita mladistvých se v letech 1971 až 1979 snižo-
vala shodně s celkovým trendem. Potom se v období let 1980
až 1982 zvýšila, ale poznatky z roku 1983 a 1984 nasvědčují
tomu, že se její vzestup zastavil. Její dynamika byla nižší
než u kriminality dospělých ve stejném období. V současné
době se mladiství podílejí na kriminalitě necelými 8 % u
- 44 -
trestných činů a necelými 10 % u přečinů. Koeficient odsou-
zených mladistvých /na 10 000 obyvatel této věkové katego-
rie/ stoupl ze 103 v roce 1980 na 150 v roce 1984 /v obou
národních republikách stoupal do roku 1982, potom však se
zvyšoval pouze v ČSR, a to na 166 v roce 1984, zatím co v
SSR klesal ze 153 v roce 1982 na 130 v roce 1984/.
Nejvíce mladistvých bylo stíháno pro útoky proti majet-
ku v socialistickém a osobním vlastnictví. Pachatelé těchto
útoků představují téměř třetinu všech stíhaných mladistvých.
To se týká jak trestných činů, tak i přečinů. Zbývající by-
li stíháni zejména pro neoprávněné užívání cizího motorové-
ho vozidla, výtržnictví, úmyslné ublížení na zdraví, pohlav-
ní zneužívání, příživnictví a loupeže.
c/ Trestná činnost pod vlivem alkoholu
Zhruba třetina všech známých pachatelů se dopouští
trestné činnosti pod vlivem alkoholu. Tento podíl se nemění
již po delší dobu. V SSR je poněkud vyšší než v ČSR. Poměr-
ně značné rozdíly jsou i mezi jednotlivými kraji. Například
v krajích Jihočeském a Středoslovenském v roce 1983 se vliv
alkoholu vyskytoval u více než 40 % pachatelů.
Vliv alkoholu je výrazný u trestné činnosti spojené
s násilným jednáním, jako jsou loupeže/ znásilnění, úmysl-
né ublížení na zdraví, výtržnictví a útoky na veřejné čini-
tele. V mnohem menší míře je zjišťován u majetkových trest-
ných činů a přečinů. Pokud se vyskytl, šlo zpravidla o neo-
právněné užívání cizího motorového vozidla, výjimečně o krá-
dež. Specifickým problémem je vliv alkoholu na trestné činy
v dopravě, jak o tom byla již učiněna zmínka na jiném místě
zprávy.
- 45 -
V souvislosti s vlivem alkoholu na kriminalitu je tře-
ba připomenout, že jedním z důležitých prostředků jeho ome-
zování je ukládání ochranného protialkoholního léčení. Toto
opatření však nepřináší očekávané výsledky. Ambulantní for-
ma protialkoholního léčení přináší výsledky poněkud přízni-
vější než léčení ústavní; účinnější je však ústavní léčení
vykonávané během výkonu trestu odnětí svobody. U ochranné-
ho protialkoholního ústavního léčení zůstává problémem ne-
dostačující kapacita příslušných ústavů a zařízení.
d/ Nealkoholická toxikománie
Tzv. nealkoholická toxikománie se v kriminalitě proje-
vuje velmi odlišně od vlivu alkoholu. Pod jejich přímým vli-
vem, tedy po požití drog je pácháno podstatně méně trestných
činů než pod vlivem alkoholu. Jejich problematiku tvoří pře-
devším nedovolená výroba, držení a rozšiřování omamných pro-
středků. Jejím spíše nepřímým důsledkem je majetková trest-
ná činnost, zejména vloupání do lékáren a jiné krádeže za
účelem získání léků a vůbec látek obsahujících drogy. Vliv
této toxikománie se však také projevuje u příživnictví a
ohrožování mravní výchovy mládeže.
Nebezpečnost nealkoholických toxikománií spočívá jak
v jejích sociálních důsledcích, tak v přímém ohrožení lid-
ských životů. Každým rokem je zaznamenáno několik případů
úmrti především v důsledku inhalace chemických látek.
V ČSSR spočívá nealkoholická toxikománie převážně v ap-
likaci různých náhražek. Z klasických drog se vyskytuje pře-
devším indické konopí, často pěstované podomácku. Jinak nar-
komani získávají omamné látky úpravou léků. Velmi často in-
halují výpary čistících prostředků a rozpouštědel. V této
skutečnosti spočívá jedna z obtíží boje proti nealkoholic-
- 46 -
kým toxikomániím. Spektrum použitelnosti látek je velmi ši-
roké a většinu z nich je možno získat legálně.
Zatím jde o problém spíše zdravotně sociální a výchov-
ný než trestní. Trestní postih se zaměřuje na osoby, které
omamné látky vyrábějí a rozšiřují /pěstování indického kono-
pí, úprava léků/ a které k toxikománii svádějí jiné osoby,
zejména mladistvé. Prokuratura připravuje vyhodnocení této
problematiky na základě poznatků z trestního řízení i všeo-
becného dozoru. Podle výsledků bude připraven soubor opatře-
ní k boji proti nealkoholickým toxikomániím.
4. Plnění úkolů orgánů trestního řízení
a/ Činnost prokuratury v trestním řízení
Z otázek trestního řízení, jimiž se prokuratura zabý-
vala, stála v popředí jeho rychlost. Na ní totiž závisí do
značné míry účinnost trestního postihu. Koncem roku 1983
zpracovala Generální prokuratura ČSSR vyhodnocení, které
bylo projednáno na součinnostní poradě vedoucích pracovní-
ků ústředních orgánů trestního řízení. Ti pak učinili ve
vlastní kompetenci opatření k urychlení řízení.
Ve vyhodnocení bylo konstatováno, že průměrně asi v
80 % případů je trestní stíhání zahajováno včas, resp. v
přiměřené lhůtě /do tří měsíců/ od spáchání nebo zjištění
trestné činnosti. Asi v 16 % případů je trestní stíhání
zahajováno do jednoho roku a ve zbytku ještě později, ča-
sové průtahy se tedy vyskytují již v předprocesním stadiu.
Přitom zkušenosti z praxe ukazují, že čím větší je časový
odstup od spáchání činu do zahájení stíhání, tím obtížně-
ji se věc vyšetřuje.
- 47 -
V samotném přípravném řízení je přibližné jen 70 % vy-
šetřovaných či vyhledávaných věcí skončeno do dvou měsíců.
U složitějších hospodářských trestných činů však trvá pří-
pravné řízení zpravidla déle než šest měsíců. Hlavní příči-
nou je povaha a složitost vyšetřovaných věcí, avšak délku
řízení ovlivňuje i kvalita a včasné zpracování revizních
zpráv a znaleckých posudků. Znalecké posudky ovlivňují ne-
příznivě délku řízení v případech vražd a dokonce i v do-
pravních věcech.
Délka řízení může být ovlivněna též nekvalitním zpra-
cováním věci, které vedlo k jejímu vrácení k došetření, a
to prokurátorem vyšetřovateli nebo soudem prokurátorovi.
Prokurátoři vracejí k došetření průměrně 8, 5 % vyšetřova-
ných nebo vyhledávaných věcí ročně.
Poznatky z rozboru jednotlivých stadií trestního říze-
ní a z vybraných konkrétních trestních věcí vedou k obecně
platnému závěru, že průtahy v řízení nemají zpravidla jedi-
nou příčinu, ale že je vyvolává celý komplex objektivních
i subjektivních příčin různé intenzity. Rychlost a plynu-
lost řízení závisí nejen na práci orgánů trestního řízení,
ale i znalců a v hospodářských věcech revizních a kontrol-
ních orgánů.
Objektivní příčiny průtahů se nedají vždy odstranit,
zejména spočívají-li ve složitosti a rozsáhlosti věci.
Subjektivní příčiny však lze odstranit nebo jejich vliv ale-
spoň omezit důsledným výkonem prokuratorského dozoru.
Z procesních úkonů zasahuje do osobní sféry občanů nej-
více zadržení podezřelého a vazba obviněného. Jde o omezeni
osobní svobody občana v době, kdy jeho vina není ještě pro-
kázána. Je proto důležitým požadavkem ochrany osobních práv
občanů, aby takové opatření bylo zkráceno na nezbytnou dobu.
- 48 -
Neuspokojivá rychlost řízení ve všech jeho stadiích pak pro-
dlužuje i trvání vazby.
Generální prokuratura ČSSR v roce 1982 vyhodnotila
stav a úroveň ve vazebních věcech a učinila opatření, aby
se tento stav zlepšil. Prokurátorům bylo uloženo neustále
sledovat, zda trvají vazební důvody, aby obviněný mohl být
propuštěn na svobodu i před ukončením přípravného řízení
ihned, jakmile pominou. Dlouhodobé vazby pravidelně sledu-
jí generální prokuratury republik. Byly zpřísněny podmínky
pro prodlužování vazeb v přípravném řízení. Stav dlouhodo-
bých vazeb se pozvolna, ale trvale snižuje. K 1. 1. 1985
bylo v ČSSR ve vazbě v přípravném řízení 36 obviněných dé-
le než jeden rok. Převážně šlo o osoby obviněné ze závažných
hospodářských trestných činů a vražd.
Další otázkou, které prokuratura věnovala zvýšenou po-
zornost, byl postih pachatelů méně závažných trestných či-
nů. Účelem provedené analýzy bylo zjistit, zda orgány trest-
ního řízení správně hodnotí stupeň společenské nebezpečnos-
ti každého stíhaného činu a zda nejsou trestně stíhány oso-
by, jejichž jednání bylo sice v určitém směru protiprávní,
ale nedosáhlo intenzity trestného činu nebo přečinu.
Bylo zjištěno, že se poměrně často vede řízení proti
pachatelům činů menší závažnosti, ačkoliv měli být postiže-
ní jen pro přestupek, kárně nebo kázeňsky, resp. k postihu
nemělo vůbec dojít. Neodůvodněnost stíhání bývá zjištěna až
po skončení přípravného řízení nebo dokonce až v řízení
před soudem. O tom svědčí poměrně značný počet případů, kdy
věc byla prokurátorem nebo soudem postoupena či odevzdána
jinému orgánu k projednání přestupku nebo kárného provině-
ní, nebo kdy bylo trestní stíhání zastaveno či věc odlože-
na. Příčinou nesprávného postupu bývá přecenění společenské
nebezpečnosti činu a přehnaně záporné hodnocení osoby pa-
chatele.
- 49 -
Prokuratura učinila opatření, aby prokurátoři při do-
zoru v přípravném řízení věnovali větší pozornost přezkou-
mávání usnesení o zahájení trestního stíhání a vznesení ob-
vinění. Pokud mají pochybnosti o jejich důvodnosti, musí
přezkoumat jejich zákonnost a důvodnost na podkladě vyžá-
daných spisových materiálů. Nezákonná usnesení budou rušit,
aby se zamezilo bezdůvodnému nebo nesprávnému trestnímu
stíhání. Obdobně musí postupovat orgány SNB při objasňová-
ní přečinů, kde je rovněž stupeň společenské nebezpečnosti
spáchaného činu často přeceňován. Zde však prokurátoři ne-
mají možnost zasáhnout při zahájení objasňování ani v jeho
průběhu, protože nad ním podle platné právní úpravy dozor
nevykonávají.
Zamezení zbytečného a neodůvodněného trestního stíhá-
ní má vedle ochrany práv občanů i praktický význam pro prá-
ci orgánů trestního řízení. Tyto orgány jsou někdy množst-
vím drobných případů velmi zatěžovány. Jestliže odpadne ne-
odůvodněné stíhání, bude možné soustředit jejich úsilí a
pozornost na případy skutečně závažné.
b/ Rozhodování soudů v trestním řízení
Rozhodování soudů o vině a trestu, popř. o ochranném
opatření představuje vyvrcholení trestního stíhání. Z toho
důvodu jsou na soudní řízení a rozhodnutí kladeny vysoké
nároky hlavně v tom, aby pozitivně ovlivňovala širokou ve-
řejnost svou profesionální úrovní a přirozenou autoritou
a odpovídala trestní politice KSČ a socialistického státu.
Snaze o zlepšení praxe soudů na všech důležitých úse-
cích byla podřízena řídící, dozorová i kontrolní činnost
nejvyšších soudů a ministerstev spravedlnosti. Zvláštní
pozornost byla věnována postihu pachatelů trestných činů
- 50 -
a přečinů namířených proti socialistické ekonomice a proti
rodině a mládeži, postihu mladistvých, ukládání trestů vů-
bec a spolupráci soudů se společenskými organizacemi. Na
zjištěné nedostatky byly soudy neprodleně upozorňovány a
k sporným právním problémům byla zaujímána stanoviska ke
správnému a jednotnému výkladu zákona. Současně byly soudy
vedeny k důslednému plnění úkolů vyplývajících pro ně ze
souborů opatření k boji proti recidivě, trestné činnosti
mladistvých a trestné Činnosti páchané pod vlivem alkoho-
lu, jakož i k náležitému postihu osob, které získaly maje-
tek z nepoctivých zdrojů.
Vyřizování trestních věcí u okresních soudů je vcelku
plynulé, neboť početně zůstává nevyřízen jen něco více než
jednoměsíční nápad obžalob a návrhů na potrestání. Mezi tě-
mito nevyřízenými věcmi je necelá jedna desetina věcí star-
ších šesti měsíců. U krajských soudů jako soudů prvního
stupně je však takových starších věcí téměř polovina /ke
konci roku 1984 62 věcí/. Zpravidla jde o větší skupinové
věci týkající se rozsáhlé hospodářské trestné činnosti,
především rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví,
které jsou mimořádně náročné na kvalitní projednání a roz-
hodnutí. I když zákonnost a spravedlivost každého soudního
rozhodnutí je prvořadým požadavkem, věnují řídící orgány
stálou pozornost i tomu, aby ani ve velkých věcech, jejichž
projednání vyžaduje delší doby, nedocházelo k neodůvodně-
ným průtahům.
K nejzávažnější trestné činnosti patří vraždy a je-
jich pokusy. V letech 1974 až 1984 bylo za ně odsouzeno
celkem 1100 osob /v ČSR 681, v SSR 419/, tedy průměrně 100
ročně; zhruba z jedné třetiny šlo o pokus tohoto trestného
činu. Oproti předcházejícímu desetiletí počet odsouzených
vzrostl, neboť dřívější roční průměr činil 79 odsouzených.
- 51 -
K páchání této trestné činnosti dochází nejčastěji v důsled-
ku vyhrocených konfliktních situací a mezilidských vztahů
zejména v manželském nebo partnerském soužití a pod vlivem
alkoholu. Podíl vražd loupežného charakteru nebo sexuálně
motivovaných zůstává na stejné úrovni, a to okolo 20 %.
Pachatelům vražd a jejich pokusů ukládaly soudy dlou-
hodobé tresty odnětí svobody. V rámci sazby do 15 let byly
v posledních deseti letech tresty odnětí svobody uloženy
84 % a ve výjimečné sazbě odnětí svobody nad 15 až 25 let
12 % osob; výjimečný trest smrti byl uložen 4 % odsouzených
osob, konkrétně v letech 1982 - 1984 sedmi osobám. Tento
trest soudy uložily zletilým pachatelům vražd spáchaných na
příslušnících SNB, Sboru nápravné výchovy a Ozbrojené ochra-
ny železnic a pachatelům loupežných a zvláště surových
vražd, kdy předmětem útoku bylo více osob.
Nejvyšší soud ČSSR, který je ze zákona povinen přez-
koumat každé rozhodnutí, jímž byl pravomocně uložen výji-
mečný trest smrti, přezkoumal v letech 1974 až 1984 47 ta-
kových rozhodnutí. Jako zákonný shledal výrok o trestu smr-
ti u 37 osob, kdežto ohledně 10 osob rozhodnutí zrušil a
věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, nebo sám roz-
hodl jinak. Tresty smrti pak byly po doplnění řízení znovu
uloženy 3 obviněným /a shledány zákonnými/ a tresty odnětí
svobody ve výměře 25 let 5 obviněným; v jedné věci bylo
trestní stíhání pro smrt obviněného zastaveno a v další
krajský soud po doplnění dokazování obviněného obžaloby
zprostil.
Pokud se ostatní odsouzené kriminality týká, od roku
1981 stoupá počet odsouzených, což je nejvíce ovlivněno
vzestupem pachatelů majetkové trestné činnosti a dále též
zvýšením počtu odsouzených za trestné činy výtržnictví,
příživnictví, zanedbání povinné výživy a loupeže. Trestná
činnost v silniční dopravě, která patří k nejpočetnějšímu
- 52 -
druhu kriminality / podíl odsouzených představuje okolo
25 % ze všech odsouzených /, se v dlouhodobém průměru udr-
žuje v podstatě na stejné úrovni. Nejčastěji projednávaný-
mi přečiny jsou přečiny proti majetku v socialistickém a
v osobním vlastnictví / více než 50 % / a přečiny proti pra-
covní kázni.
Skutkový stav tvořící základ pro rozhodnutí o vině,
trestu, popř. i o ochranném opatření se soudy zpravidla
snaží co nejlépe objasnit, a proto této činnosti věnují
nejvíce pozornosti a úsilí. Přesto se v komplikovaných,
zejména hospodářských věcech stává, že skutková zjištění
ohledně viny obviněného nejsou úplná a správná a věc musí
být - někdy i vícekrát - soudem vyššího stupně zrušena a
vrácena k novému projednání, čímž se řízení, nezřídka va-
zební, prodlužuje. Příčiny tkví v neprovedení nebo nezhod-
nocení všech důkazů, popř. v porušení procesních předpisů.
Ani právní posuzování žalovaných skutků není bez chyb, ne-
jde však o výraznější negativní jev; kladně tu působí
skutečnost, že většina sporných právních otázek byla ře-
šena v uveřejňovaných rozhodnutích nebo stanoviscích nej-
vyšších soudů. Některé chyby se však opakují, přestože
již byly orgány soudního dozoru vytýkány. Zvyšování odbor-
né úrovně soudců proto nadále patří k aktuálním úkolům
v oblasti výchovy kádrů.
Zhruba jedné třetině odsouzených osob jsou ukládány
nepodmíněné tresty odnětí svobody. Mladistvým osobám jsou
ovšem tyto tresty ukládány v podstatně menší míře, u trest-
ných činů činil jejich podíl v roce 1984 21, 9 % a u přeči-
nů 5, 7 %. Specifickým problémem je trestná činnost pacha-
telů z řad cikánského obyvatelstva, především v SSR. Jejich
přísnější postih projevující se v tom, že nepodmíněné tres-
ty odnětí svobody ukládané jim za trestné činy převyšují