- 41 -
Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí trest-
ního stíhání sobě nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpo-
vědi rozhoduje soud.
(2) Na začátku výslechu je třeba zjistit totožnost svědka a okol-
nosti, které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Déle je třeba pou-
čit svědka o významu svědecké výpovědi, o jeho právech a povinnostech
a o trestních následcích křivé výpovědi.
(3) Předseda senátu vyzve svědka, aby souvisle vylíčil vše, co
ví o předmětu výslechu. Pak mu klade otázky potřebné k doplnění a vy-
jasnění jeho výpovědi. Otázky mohou dávat i členové senátu a se sou-
hlasem předsedy senátu i účastníci a znalci.
§ 127
(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je
třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce.
Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypraco-
val písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný
posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech
spokojit písemným posudkem znalce.
(2) Znalecký posudek je možno také dát přezkoumat jiným znal-
cem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.
(3) Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda se-
nátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné před-
měty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření,
popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestli-
že to je k podání znaleckého posudku třeba.
(4) Místo posudku znalce lze použít potvrzení nebo odborné vy-
jádření příslušného orgánu, o jejichž správnosti nemá soud pochyb-
nosti.
- 42 -
§ 128
(1) Jestliže to může přispět k objasnění věci, dotáže se soud
národního výboru nebo společenské organizace na jejich stanovisko;
národního výboru se soud vždy dotáže na stanovisko, jde-li o posou-
zení otázek, které se týkají hospodaření s byty.
(2) Orgány a organizace, i když se neúčastní řízení, jsou povin-
ny na dotaz sdělit soudu písemně nebo prostřednictvím pověřeného zá-
stupce skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí.
§ 129
(1) Důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jed-
nání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah.
(2) Předseda senátu může uložit tomu, kdo má listinu potřebnou
k důkazu, aby ji předložil, nebo ji opatří sám od jiného soudu, or-
gánu nebo organizace.
§ 130
(1) Ohledání předmětu, který je možno dopravit k soudu, prove-
de se při jednání. Za tím účelem může předseda senátu uložit tomu,
kdo má potřebný předmět, aby jej předložil.
(2) Jinak se ohledání provádí na místě. Je k němu třeba předvo-
lat ty, kteří se předvolávají k jednání.
§ 131
(1) Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastní-
ci povinni dostavit se k výslechu; mají vypovědět pravdu a nic neza-
mlčovat. O tom musí být poučeni.
(2) Ustanovení § 126 odst. 3 se zde použije obdobně.
- 43 -
Hodnocení důkazů
§ 132
Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednot-
livě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečli-
vě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co
uvedli účastníci.
§ 133
Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež při-
pouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel na-
jevo opak.
§ 134
Listiny vydané československými soudy nebo jinými státními or-
gány v mezích jejích pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštní-
mi předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení ne-
bo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak,
i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
§ 135
(1) Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl
spáchán trestný čin, přečin nebo přestupek a kdo je spáchal, jakož
i rozhodnutím o osobním stavu.
(2) Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu,
může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno přísluš-
ným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.
§ 136
Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo
- 44 -
nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.
Hlava třetí
NÁKLADY ŘÍZENÍ
Druhy nákladů řízení
§ 137
Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich
zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich
zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupová-
ní, je-li zástupcem advokát.
§ 138
(1) Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela ne-
bo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování
nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se
osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplace-
né před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
(2) Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odej-
me, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skon-
čení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, po-
případě neodůvodňovaly.
(3) Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustano-
ven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přizná-
no, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.
§ 139
(1) Svědci mají právo na náhradu hotových výdajů a ušlého výděl-
ku (svědečné ). Toto právo zaniká, není-li uplatněno do tří dnů od
- 45 -
výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku oznámeno, že k výslechu ne-
dojde. O tom musí soud svědka poučit.
(2) Byl-li podán znalecký posudek, vzniká právo na náhradu ho-
tových výdajů a na odměnu (znalečné ). Zvláštní zákon stanoví, ko-
mu se znalečné vyplácí.
(3) Ten, komu soud uložil při dokazování nějakou povinnost, zej-
ména aby předložil listinu, má tatáž práva jako svědek, není-li účast-
níkem. Musí je uplatnit za týchž podmínek jako svědek.
Placení nákladů řízení
§ 140
(1) Každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu
osobně, a náklady svého zástupce. Společné náklady platí účastníci
podle poměru účastenství na věci a na řízení.
(2) Účastní-li se řízení prokurátor, národní výbor nebo spole-
čenská organizace, platí své hotové výdaje.
(3) Je-li ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové výda-
je advokátní organizace.
§ 141
(1) Soud může uložit účastníku, u něhož nejsou podmínky pro
osvobození od soudních poplatků, aby složil zálohu na náklady důka-
zu, který navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvede-
ných anebo v jeho zájmu.
(2) Náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové
výdaje ustanoveného zástupce, který není advokátem, a náklady spoje-
né s tím, že účastník jedná ve své mateřštině, platí stát.
- 46 -
Náhrada nákladů řízení
§ 142
(1 ) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud ná-
hradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění prá-
va proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení zahájeném
k návrhu prokurátora na popření otcovství podle § 62 zákona o rodi-
ně a k návrhu prokurátora, aby plnění z neplatného právního úkonu
připadlo státu podle ustanovení § 457 odst. 2 a 3 občanského zákoní-
ku, přizná soud odpůrci náhradu těchto nákladů proti státu. *)
(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu
nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků
nemá na náhradu nákladů právo.
(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu
soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměr-
ně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na zna-
leckém posudku nebo na úvaze soudu.
§ 143
Odpůrce, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu ná-
kladů řízení proti navrhovateli, jestliže svým chováním nezavdal
příčinu k podání návrhu na zahájení řízení.
§ 144
Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení o rozvod ne-
bo neplatnost manželství anebo určení, zda tu manželství je či ne-
ní. Soud však může přiznat i náhradu těchto nákladů nebo jejich
části, odůvodňují-li to okolnosti případu nebo poměry účastníků.
*) Viz též čl. II. č.1 zák.č. 133/1982 Sb.
- 47 -
§ 145
Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná
i náhradu nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů.
§ 146
(1) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení pod-
le jeho výsledku, jestliže řízení
a) mohlo být zahájeno i bez návrhu;
b) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno
něco jiného;
c) bylo zastaveno.
(2) Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být
zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování
odpůrce vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit
náklady řízení odpůrce.
§ 147
(1) Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili
náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili
svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se
jim přihodila; způsobil-li tyto náklady advokát, uloží soud jejich
náhradu advokátní organizaci.
(2) Soud může uložit svědkům, znalcům nebo těm, kteří při doka-
zování měli nějakou povinnost, jestliže zavinili náklady řízení, kte-
ré by jinak nebyly vznikly, aby je nahradili účastníkům.
§ 148
(1) Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na ná-
hradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků.
- 48 -
(2) Soud může uložit svědkům, znalcům nebo těm, kteří při do-
kazování měli nějakou povinnost, aby nahradili státu náklady říze-
ní, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je zavinili.
§ 149
(1) Zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada ná-
kladů, advokát, je ten, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení,
povinen ji zaplatit advokátní organizaci.
(2) Má-li účastník zastoupený ustanoveným advokátem právo na
náhradu nákladů řízení, přizná soud advokátní organizaci i odměnu
za zastupování.
§ 150
Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimeč-
ně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
Rozhodnutí o nákladech řízení
§ 151
(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez
návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.
O právech podle § 139 rozhoduje předseda senátu.
(2) I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostat-
ným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnu-
tí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána.
(3) Náklady řízení určí soud podle sazebníků a podle zásad plat-
ných pro náhradu mzdy a hotových výdajů. Určit výši nákladů může i před-
seda senátu až v písemném vyhotovení rozhodnutí.
- 49 -
Hlava čtvrtá
ROZHODNUTÍ
Rozsudek
§ 152
(1) Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé.
(2) Rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci.
Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdří-
ve jen o její části nebo jen o jejím základu.
§ 153
(1) Soud rozhoduje na základě skutečného stavu věci.
(2) Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit více, než
čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit
i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způ-
sob vypořádáni vztahu mezi účastníky.
§ 154
(1) Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
(2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plně-
ní dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
§ 155
Obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku.
Ve výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení, po-
kud se o ní nerozhoduje samostatně.
- 50 -
§ 156
(1) Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda
senátu jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvod-
něním a poučením o odvolání a o možnosti výkonu rozhodnutí.
(2) Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání,
které rozsudku předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení roz-
sudku odročí jednání nejdéle na dobu tří dnů. Ustanovení § 119 odst. 2
se v tomto případě nepoužije.
(3) Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.
§ 157
(1) V písemném vyhotovení rozsudku se po slovech "Jménem repub-
liky" uvede označení soudu, jména a příjmení soudců, přesné označe-
ní účastníků, jména jejich zástupců, účast prokurátora, národního vý-
boru nebo společenské organizace, označení projednávané věci, znění
výroku, odůvodnění, poučení o odvolání, poučení o možnosti výkonu roz-
hodnutí a den a místo vyhlášení.
(2) V odůvodnění rozsudku uvede soud podstatný obsah přednesů,
stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které niko-
liv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se
při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí
zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil.
(3) V zájmu výchovného působení rozsudku dbá soud o to, aby odů-
vodnění rozsudku bylo přesvědčivé a zabývalo se i příčinami sporu.
§ 158
(1) Písemné vyhotovení rozsudku podepisuje předseda senátu. Ne-
může-li je podepsat, podepíše je jiný člen senátu a důvod se na pí-
semném vyhotovení poznamená.
- 51 -
(2) Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účast-
níkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou.
§ 159
(1) Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je
v právní moci.
(2) Výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky a pro
všechny orgány; je-li jím rozhodnuto o osobním stavu, je závazný pro
každého.
(3) Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být pro-
jednávána znovu.
§ 160
(1) Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do
tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo
stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž vý-
ši a podmínky splatnosti určí.
(2) Odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splat-
ných dávek, je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splat-
nými.
(3) Odsoudil-li soud k vystěhování z bytu, za který je nutno
poskytnout náhradu, je účastník povinen vystěhovat se teprve, až
mu bude přidělen náhradní byt, popřípadě náhradní ubytování tam, kde
stačí poskytnout náhradní ubytování.
§ 161
(1) Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění.
(2) Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek
vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.
- 52 -
(3) Pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazu-
jí toto prohlášení.
§ 162
(1 ) U rozsudků předběžně vykonatelných běží lhůta k plnění od
jejich doručení.
(2) Předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění
výživného nebo pracovní odměny za poslední tři měsíce před vyhláše-
ním rozsudku.
(3) Na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslo-
vit, a to ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo
nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy.
§ 163
(1) Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek
nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se
podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a dal-
ší trvání dávek nebo splátek. Změna rozsudku je přípustná od doby,
kdy došlo ke změně poměrů.
(2) Rozsudky o výchově a výživě nezletilých dětí a o omezení
rodičovských práv lze změnit i bez návrhu, změní-li se poměry.
§ 164
Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby
v psaní a v počtech, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti. Týká-li se
oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom předseda senátu opravné usne-
sení, které doručí účastníkům; přitom může odložit vykonatelnost
rozsudku na dobu, pokud opravné usnesení nenabude právní moci.
- 53 -
§ 165
(1) Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skut-
kového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní
moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno.
(2) Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloží věc od-
volacímu soudu, který o opravě rozhodne.
(3) o opravě důvodů rozhoduje předseda senátu usnesením. Jedná-
ní není třeba nařizovat.
§ 166
(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu ří-
zení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účast-
ník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění.
Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.
(2) Doplnění učiní soud doplňujícím rozsudkem, pro nějž platí
obdobně ustanovení o rozsudku. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka
na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.
(3) Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatel-
nosti výroků původního rozsudku.
Usnesení
§ 167
(1) Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usne-
sením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo
přerušení řízení, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o ná-
kladech řízeni, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přimě-
řeně ustanovení o rozsudku.
- 54 -
§ 168
(1) Usnesení vyhlašuje předseda senátu přítomným účastníkům.
(2) Usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolení
nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení,
kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost.
§ 169
(1) V písemném vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vy-
dal, dále označení účastníků a věci, výrok, odůvodnění, poučení o od-
volání a den a místo vydání usnesení.
(2) Písemné vyhotovení usnesení, kterým se zcela vyhovuje návr-
hu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení ří-
zení, nemusí obsahovat odůvodnění.
(3) Jestliže se usnesení nedoručuje, stačí v písemném vyhotove-
ní uvést výrok a den vydání.
§ 170
(1) Soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li
k vyhlášeni, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jak-
mile bylo vyhotoveno.
(2) Usnesením, kterým se upravuje vedení řízeni, není však soud
vázán.
§ 171
(1) Lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím
uplynutím je usnesení vykonatelné.
(2) Nebyla-li v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnese-
ní vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat,
jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno.
- 55 -
(3) Je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu
vykonatelné až po právní moci, běží lhůta k plnění až od právní mo-
ci usnesení.
Platební rozkaz
§ 172
(1) Předseda senátu může i bez výslovné žádosti navrhovatele
a bez slyšení odpůrce vydat platební rozkaz, je-li v návrhu na zahá-
jení řízení uplatněno právo na zaplacení peněžité částky nepřevyšu-
jící 5000 Kčs nebo právo na zaplacení peněžité částky, která se opí-
rá o výpis z knih tuzemského peněžního ústavu, vyplývá-li uplatněné
právo ze skutečností uvedených navrhovatelem. V platebním rozkazu
odpůrci uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu navrho-
vateli zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v té-
že lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.*)
(2) Platební rozkaz nelze vydat
a) jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát;
b) není-li znám pobyt odpůrce nebo kdyby měl být platební rozkaz
doručen do ciziny.
(3) Nevydá-li předseda senátu platební rozkaz, nařídí jednání.
§ 173
(1) Platební rozkaz je třeba doručit odpůrci do vlastních ru-
kou, náhradní doručení je vyloučeno.
(2) Nelze-li platební rozkaz doručit, předseda senátu jej usne-
sením zruší.
*) Viz též čl.II. č. 2 zák.č. 133/1982 Sb.
- 56 -
§ 174
(1) Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky
pravomocného rozsudku.
(2) Podá-li odpůrce včas odpor, ruší se tím celý platební roz-
kaz a předseda senátu nařídí jednání. Opravným prostředkem jen pro-
ti výroku o nákladech řízení je však i zde odvoláni.
(3) Pozdě podaný odpor předseda senátu usnesením zamítne; pro
nedostatek odůvodnění nelze odpor zamítnout.
§ 175
(1) Předloží-li navrhovatel v prvopisu směnku nebo šek, o je-
jichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplat-
nění práva, vydá na jeho návrh předseda senátu směnečný (šekový )
platební rozkaz, v němž odpůrci uloží, aby do tří dnů zaplatil poža-
dovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky,
v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směneč-
ný (šekový ) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou
odpůrce. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, neří-
dí předseda senátu jednání.
(2) Nepodá-li odpůrce včas námitky nebo vezme-li je zpět, má
směnečný (šekový ) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku.
Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, před-
seda senátu zamítne.
(3) Podá-li odpůrce včas námitky, nařídí předseda senátu k je-
jich projednání jednání, k námitkám později vzneseným však již ne-
lze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový ) pla-
tební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém roz-
sahu. Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je
odvolání.
- 57 -
Hlava pátá
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
Péče soudu o nezletilé
§ 176
(1) Ve věcech péče o nezletilé rozhoduje senát o výchově a vý-
živě nezletilých dětí, o styku rodičů s nimi, o omezení nebo zbave-
ní rodičovských práv, o schválení důležitých úkonů nezletilého a o
záležitostech nezletilého, o nichž se rodiče nemohou dohodnout.
(2) O ostatních věcech péče o nezletilé, zejména o ustanovení
opatrovníka, o opatřeních při dohledu na činnost opatrovníka a při
správě majetku takto zastoupeného nezletilého, jakož i o běžných opa-
třeních, týkajících se péče o nezletilého, rozhoduje předseda sená-
tu.
(3) Ve věcech péče o nezletilé rozhoduje senát také o prodlouže-
ní ústavní výchovy po dosažení zletilosti a o zrušení takového opa-
tření.
§ 177
(1) Není-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit,
zakročí soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Jakmile však je
to možné, postoupí věc soudu příslušnému.
(2) Změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost,
může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže
je to v zájmu nezletilého. Nesouhlasí-li tento soud s přenesením
příslušnosti, rozhodne jeho nadřízený soud.
§ 178
(1) Soud vede rodiče, popřípadě opatrovníky nezletilých, k řád-
nému plnění povinností při péči o nezletilého. Vyřizuje podněty a
- 58 -
upozornění občanů a organizaci stran výchovy nezletilého a činí
vhodná opatření.
(2 ) O vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatře-
ní soud zpravidla zjistí názor národního výboru, společenské organi-
zace nebo i jednotlivých občanů, kteří jsou obeznámení s poměry.
Jestliže to je vhodné, vyslechne o nich i nezletilého.
§ 179
Je-li k platnosti právního úkonu, který učinil zákonný zástup-
ce za nezletilého, třeba schválení soudu, soud jej schválí, jestli-
že to je v zájmu nezletilého.
§ 180
(1) Soudem ustanovený opatrovník nezletilého složí do rukou
předsedy senátu slib, že bude řádně vykonávat své povinnosti a že
bude přitom dbát pokynů soudu. Po složení slibu mu předseda senátu
vydá listinu obsahující pověření k výchově a zastupováni dítěte a
vymezení rozsahu práv a povinností vyplývajících z tohoto pověření.
(2) Soud dohlíží na správu majetku nezletilého zastoupeného
opatrovníkem a činí nutná a vhodná opatření ke zjištění a zajiště-
ní jeho majetku.
(3) opatrovník předloží soudu po skončení zastupování závěreč-
ný účet ze správy majetku; soud au může též uložit, aby mu během
zastupování podával pravidelné zprávy o své činnosti.
Řízení o osvojení
§ 181
(1) Účastníky řízení jsou osvojované dítě, jeho rodiče, osvo-
jitel a jeho manžel.
- 59 -
(2) Rodiče osvojovaného dítěte však nejsou účastníky řízení,
jestliže jsou zbaveni rodičovských práv nebo jestliže nemají způ-
sobilost k právním úkonům, jakož i v případech, kdy není třeba k osvo-
jení jejich souhlasu, ačkoli jsou zákonnými zástupci osvojovaného
dítěte.
(3) Manžel osvojitele není účastníkem řízení, není-li k osvo-
jení třeba jeho souhlasu.
§ 182
(1) Osvojované dítě soud vyslechne, jen jestliže toto dítě je
s to pochopit význam osvojení a výslech není v rozporu s jeho zájmem.
Nemá-li být osvojované dítě vyslechnuto, nepředvolává se k jednání.
(2) Ostatní účastníky musí soud vždy vyslechnout, a to podle
možnosti osobně.
§ 183
(1) Na základe lékařského vyšetření zjistí soud, zda zdravot-
ní stav osvojovaného dítěte i osvojitele se nepříčí účelu osvojení.
S výsledky šetření seznámí soud účastníky.
(2) Účastníky poučí soud o významu osvojení z hlediska zájmu
společnosti i z hlediska zájmu osvojovaného dítěte, jakož i o tom,
jaké povinnosti má osvojitel.
§ 184
V rozsudku, jímž se vyslovuje osvojení, uvede soud i příjmení,
které osvojenec bude mít.
§ 185
O zrušení osvojení platí přiměřeně ustanovení § 181 až 184.
Návrh však může podat i osvojenec.
- 60 -
Řízení o způsobilosti k právním úkonům
§ 186
(1) Návrh na zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům
(zbavení, omezení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům ) mů-
že podat též zdravotnické zařízení, které je v takovém případě účast-
níkem řízení.
(2) Nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdra-
votnické zařízení, může soud uložit navrhovateli, aby do přiměřené
lhůty předložil lékařské vysvědčení o duševním stavu vyšetřovaného;
není-li v této lhůtě lékařské vysvědčení předloženo, soud zastaví
řízení.
(3) Návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům může podat
i ten, kdo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Jestliže však
soud jeho návrh zamítl a nelze-li očekávat zlepšení jeho stavu, mů-
že soud rozhodnout, že mu toto právo po přiměřenou dobu, nejdéle
však po dobu tří let, nepřísluší.
§ 187
(1) Tomu, o jehož způsobilost k právním úkonům jde, ustanoví
předseda senátu opatrovníka pro řízení.
(2) Od výslechu vyšetřovaného může soud upustit, nelze-li ten-
to výslech provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav vyšetřo-
vaného.
(3) O zdravotním stavu vyšetřovaného vyslechne soud vždy znal-
ce. Na návrh znalce může soud nařídit, aby vyšetřovaný byl po dobu
nejvýše tří měsíců vyšetřován ve zdravotnickém zařízení, jestliže
je to nezbytně třeba k vyšetření zdravotního stavu.
§ 188
(1) Jsou-li sice podmínky pro omezení způsobilosti k právním