- 17 -
Odůvodnění:
Jednorázové mimořádné odškodnění je specifickou úpravou
platnou pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti a vojáky
z povolání s tím rozdílem, že pro vojáky z povolání není upra-
veno zákonem, ale resortními předpisy federálního ministerstva
národní obrany a federálního ministerstva vnitra. Zákoník prá-
ce obdobné ustanovení neobsahuje.
Socialistické organizace řeší tento problém pojištěním
některých profesí svých pracovníků podle vyhlášky federální-
ho ministerstva práce a sociálních věcí č. 17/1978 Sb., o úhra-
dě pojistného z pojistných smluv uzavíraných o pojištění osob
socialistickými organizacemi. Toto pojištění umožňuje vyplatit
stanovenému okruhu pracovníků v případě pracovního úrazu vedle
odškodnění podle zákoníku práce jednorázové odškodnění až do
výše 80 000 Kčs. To znamená, že tato úprava je v řadě srovna-
telných činností výhodnější než dosavadní úprava platná pro
příslušníky Sboru národní bezpečnosti.
Dosavadní úprava rovněž neumožňuje poskytnout příslušníku
toto odškodnění při celé řadě činností, kdy lze v socialistic-
kých organizacích pracovníky podle cit. vyhlášky pojistit
/potápěčské práce, záchranné a havarijní práce při živelních
pohromách, požárech, výbuších, práce s rizikem pádu z velkých
výšek apod. /, ani poskytnout odškodnění do výše 80 000 Kčs, kdy
k úrazu příslušníka dojde za zvlášť nebezpečných podmínek
/zákroky proti teroristům nebo zvlášť nebezpečným zločincům,
pyrotechnické práce při likvidaci výbušnin, včetně válečných
apod. /.
Federální ministerstvo národní obrany již obdobnou úpravu
jednorázového mimořádného odškodnění vojáků z povolání ve svém
resortním předpise provedlo.
- 18 -
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je třeba změnit a dopl-
nit i ustanovení § 89 odst. 4. Taxativní výčet případů /čin-
ností/, ve kterých se jednorázové mimořádné odškodnění poskyt-
ne, přímo v zákoně není však s přihlédnutím ke specifickým
podmínkám činnosti Sboru národní bezpečnosti vhodný ani účel-
ný.
Proto se v souvislosti s navrhovanou změnou ustanovení
§ 89 odst. 4 navrhuje rozšířit v tomto směru zmocnění ministra
vnitra československé socialistické republiky dané mu v § 92
odst. 2.
b/ Zásada:
Rozšířit zmocnění ministra vnitra Československé socia-
listické republiky v § 92 odst. 2 o stanovení jiných obdobně
nebezpečných a zvlášť nebezpečných podmínek.
Dosavadní stav:
Se zřetelem k obsahu dosavadní úpravy § 89 odst. 4 je
ministr vnitra Československé socialistické republiky zmocněn
v § 92 odst. 2 jen ke stanovení výše jednorázového mimořádné-
ho odškodnění, postupu služebních orgánů při projednávání a
určování náhrady škody a dalších podrobností.
Odůvodnění:
Několikaletá praxe s prováděním ustanovení § 89 odst. 4
potvrdila a vydání vyhlášky federálního ministerstva práce a
sociálních věcí č. 17/1978 Sb. tento stav ještě zvýraznilo,
že taxativně vymezený okruh činností pro účely jednorázového
mimořádného odškodnění nevyhovuje.
- 19 -
časté doplňování zákona není však žádoucí. Proto je
účelné, aby podrobný okruh činností pro účely jednorázo-
vého mimořádného odškodnění byl, tak jako je tomu v působnosti
federálního ministerstva národní obrany, upraven resortním
předpisem. Dosavadní ustanovení § 92 odst. 2 však ministru
vnitra Československé socialistické republiky takové opatře-
ní neumožňuje.
11. Náhrada věcné škody při smrtelném úrazu /§ 90/
Zásada:
Jestliže příslušník následkem služebního úrazu nebo
nemoci z povolání zemřel, je Sbor národní bezpečnosti po-
vinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout též náhradu
věcné škody. Náhrada věcné škody náleží dědicům příslušní-
ka.
Dosavadní stav;
Podle § 90 je Sbor národní bezpečnosti povinen v pří-
padě, kdy příslušník následkem služebního úrazu nebo nemo-
ci z povolání zemřel, v rozsahu své odpovědnosti poskytnout
náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léče-
ním, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhra-
du nákladů na výživu pozůstalých a jednorázové odškodnění
pozůstalých. Povinnost nahradit věcnou škodu zákon v tomto
případě dosud nestanoví.
- 20 -
Odůvodnění:
Náhradu věcné škody vzniklé v souvislosti se služeb-
ním úrazem je možno podle dosavadní úpravy poskytnout jen
v případě, kdy příslušník služební úraz přežil. Návrhem se
zabezpečuje tento nárok dědicům. Jde o obdobu úpravy zave-
dené novelou zákoníku práce - zákonem č. 20/1975 Sb. /§
197 odst. 1 písm. e// § 200 odst. 2/.
12. Náhrada nákladů na výživu pozůstalých /§ 91 odst. 2/
Zásada:
Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých
neodpočítávat od dávek důchodového zabezpečení částku od-
povídající výši výchovného poskytovaného dříve na děti.
Dosavadní stav:
Podle § 91 odst. 2 se při výpočtu náhrady nákladů na
výživu pozůstalých odečítá částka, která odpovídá výši vý-
chovného poskytovaného dříve na děti.
- 21 -
Odůvodnění:
Zákonem č. 20/1975 Sb., kterým se mění a doplňují někte-
rá další ustanovení zákoníku práce, bylo v § 199 odst. 3 záko-
níku práce vypuštěno ustanovení druhé věty, podle něhož se při
výpočtu náhrady nákladů na výživu odečítala od dávek důchodo-
vého zabezpečení Částka odpovídající výši přídavku na děti,
které byly dříve na děti vypláceny.
Vzhledem k tomu, že výchovné je příslušníkům poskytová-
no za stejných podmínek jako jsou poskytovány přídavky na dě-
ti /§ 33 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovo-
lené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocen-
ského pojištění/, není žádných důvodů pro odlišnou úpravu
v posuzování výchovného při výpočtu náhrady nákladů na výživu
pozůstalých.
13. Vliv změny poměrů na výši náhrady za ztrátu na služeb-
ním příjmu při služebním úrazu /§ 94/
Zásada:
Rozšířit § 94 o ustanovení obdobné § 202 odst. 2 zá-
koníku práce takto:
Ministr vnitra československé socialistické republiky
může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji úrovně slu-
žebního příjmu, upravit v rozsahu schváleném vládou Českoslo-
venské socialistické republiky pro pracovníky v pracovním
poměru podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na služeb-
ním příjmu náležející příslušníkům po skončení neschopnosti
k službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání.
- 22 -
Dosavadní stav:
Tuto možnost zákon dosud neupravuje.
Odůvodnění.
Zapracování obdoby ustanovení § 202 odst. 2 zákoníku
práce do zákona je odůvodněno obecně platnou úpravou plat-
nou nejen pro pracovníky, ale i jiné osoby uvedené v §
206 zákoníku práce. Podle § 202 odst. 2 zákoníku práce může
vláda československé socialistické republiky vzhledem ke
změnám/ které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit pod-
mínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku přísluše-
jící pracovníkům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé
pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
K takové úpravě již jednou došlo vydáním nařízení vlá-
dy Československé socialistické republiky č. 138/1976 Sb., o
úpravě některých náhrad za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí
z povolání, podle něhož se náhrada za ztrátu na výdělku
v uvedeném případě upravila tak, že průměrný výdělek rozhod-
ný pro výpočet této náhrady se zvýšil o 2 % za každý kalendář-
ní rok následující po vzniku nároku na tuto náhradu do 31. pro-
since 1971. Tato úprava se vzhledem k ustanovení § 138 odst.
2 č. 3 na příslušníky nevztahovala.
Účelem navrhovaného opatření je zajistit do budoucna v té-
to oblasti pro příslušníky stejnou úpravu jako pro pracovníky
a jiné osoby uvedené v § 206 zákoníku práce.
Jestliže tedy k takové úpravě opět dojde v dalším naří-
zení vlády Československé socialistické republiky, provede
obdobnou úpravu ministr vnitra Československé socialistické
republiky pro příslušníky.
- 23 -
IV
Skončení služebního poměru
a nároky s ním souvisící
14. Lhůty pro rozhodnutí o propuštění /§ 100 odst. 1 písm. d/
a odst. 2/
Zásada:
Stanovit, že doba, po kterou je příslušník uznán dočas-
ně neschopným služby pro nemoc nebo tiráž, se v případě rozho-
dování o propuštění z důvodu uvedeného v § 100 odst. 1 písm. d/
/ jestliže příslušník byl při služebním hodnocení hodnocen jako
nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou
funkci/ nezapočítává do lhůty dvou měsíců stanovené pro vydání
a vyhlášení rozhodnutí o propuštění.
Dosavadní stav:
Podle § 100 odst. 2 může být o propuštění z důvodu
uvedeného v odstavci 1 písm. d/ /příslušník byl při služeb-
ním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý
zastávat jinou, méně odpovědnou funkci/ rozhodnuto pouze do
dvou měsíců ode dne, kdy služební orgán důvod propuštění
zjistil, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento
důvod vznikl; v těchto lhůtách musí být rozhodnutí přísluš-
níku též oznámeno. Podle § 102 odst. 1 nesmí však být přísluš-
ník propuštěn /vyhlášeno mu rozhodnutí o propuštění/ v ochran-
né době, to je mimo jiné v době, kdy byl uznán dočasně neschop-
ným služby pro nemoc nebo tiráž, pokud si tuto neschopnost
úmyslně nezpůsobil. Pokud rozhodnutí o propuštění podle § 100
odst. 1 písm. d/ není vydáno a příslušníku oznámeno ve výše
uvedených lhůtách, dochází k zániku práva propustit přísluš-
níka /§ 129 odst. 2/.
- 24 -
Odůvodnění:
V praxi se vyskytují problémy v případech, kdy příslušník,
který má být propuštěn proto, že byl při služebním hodnocení hod-
nocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně
odpovědnou funkci /§ 100 odst. 1 písm. d/ /, po seznámení se
schváleným služebním hodnocením onemocní. Rozhodnutí o propuště-
ní nesmí být příslušníku s ohledem na § 102 odst. 1 písm. a/
v době jeho dočasné neschopnosti k službě vyhlášeno, zatímco
lhůta dvou měsíců běží ode dne, kdy bylo služební hodnocení schvá-
leno, dál.
I krátkodobé onemocnění příslušníka v některých případech
způsobí, že lhůta dvou měsíců zatím uplyne, a i když důvod pro-
puštění stále trvá, je nutno rozhodnutí, které bylo již přísluš-
ným služebním orgánem podepsáno, zrušit. Vzhledem k nezbytné
nutnosti zachovat i nadále ochrannou dobu podle § 102, která je
jedním z důležitých prostředků zabezpečení právních a sociálních
jistot příslušníků, navrhuje se uvedený problém řešit tak, že při
propuštění podle § 100 odst. 1 písm. d/ se doba dočasné neschop-
nosti příslušníka k službě nebude počítat do doby dvou měsíců
stanovené pro vydání a oznámení rozhodnutí o propuštění.
15. Platové vyrovnání /§ 109 odst. 1/
Zásada:
Stanovit, že platové vyrovnání náleží při splnění stano-
vených podmínek pouze v případě, že příslušník nemá nárok na
důchod ze sociálního zabezpečení nebo na příspěvek za službu.
Podrobnosti o poskytování platového vyrovnání, o způsobu
výpočtu jeho výše a výplatě upraví ministr vnitra Českoslo-
venské socialistické republiky. Ministři vnitra mohou
- 25 -
odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění to-
hoto ustanovení.
Dosavadní stav;
Podle § 109 odst. 1 platové vyrovnání náleží příslušní-
ku, který byl uvolněn ze závažných osobních nebo rodinných
důvodů nebo propuštěn s výjimkou propuštění, pro odsouzení za
úmyslný trestný čin, jestliže jeho služební poměr trval
alespoň 10 let a příslušník nepobírá důchod ze sociálního
zabezpečení nebo příspěvek za službu.
Odůvodnění:
V době před schválením zákona č. 100/1970 Sb. se před-
pokládalo, že v prováděcím předpise bude v rámci podrobnos-
tí k úpravě příspěvku za službu stanovené zákonem č. 59/1969
Sb., o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z po-
volání, upravena možnost poskytovat propuštěnému příslušní-
ku, který se připravuje se souhlasem služebního orgánu na bu-
doucí povolání denním studiem, do uplynutí dvou let od skončení -
služebního poměru namísto příspěvku za službu platové vyrovná-
ní. Proto byla volena dikce "nepobírá důchod nebo příspěvek".
Tento záměr však v prováděcím předpise nebyl zakotven ani se
do budoucna s takovou úpravou nepočítá. Aby byla vyloučena
jakákoliv pochybnost, zda příslušník má možnost zvolit si
výplatu platového vyrovnání namísto příspěvku za službu nebo
důchodu ze sociálního zabezpečení, navrhuje se v souladu s
úpravou platnou v současné době pro vojáky z povolání nahra-
dit v odstavci 1 slovo "nepobírá" slovy "nemá nárok".
Ze zkušeností z poskytování platového vyrovnání vyplý-
vá, že je potřeba v prováděcím předpise stanovit některé podrob-
nosti pro poskytování platového vyrovnání, zejména způsob
výpočtu jeho výše a výplaty. Na základě navrhovaného zmocnění
- 26 -
bude v prováděcím předpise stanoveno, že se platové vyrovná-
ní neposkytuje po dobu, po kterou organizace poskytne pracov-
níku neplacené pracovní volno, a dále, že se výše platového
vyrovnání určuje zálohově a po uplynutí šesti měsíců se prová-
dí vyúčtování podle dosaženého průměrného čistého měsíčního
výdělku.
Dále se ustanovení doplňuje v souladu s úpravou platnou pro
vojáky z povolání tvrdostní klauzulí.
Ustanovení § 109 odst. 2 upravující dobu poskytování
platového vyrovnání a jeho výši zůstává nezměněno.
16. Příspěvek za službu /§ 110 až 114/
Úpravu příspěvku za službu doplnit takto:
a/ Zásada:
Při souběhu nároku na příspěvek za službu s nárokem
na příspěvek za službu podle jiných předpisů náleží příspě-
vek jen jeden, a to vyšší.
Dosavadní stav:
Při přijetí uvolněného nebo propuštěného příslušníka do
služebního poměru vojáka z povolání se příspěvek za službu
neposkytne, popřípadě se jeho výplata zastaví /§ 110 odst. 3/.
Souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na příspěvek
za službu podle jiných předpisů zákon neupravuje.
- 27 -
Odůvodnění:
Podmínky pro poskytování příspěvku za službu a výpočet
jeho výše byly do 31. prosince 1978 v podstatě shodné jak
pro příslušníky, tak pro vojáky z povolání. Zákonem č. 65/
1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb.,
o některými služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších
předpisů, byly pro vojáky z povolání stanoveny odlišné pod-
mínky a jiný způsob výpočtu příspěvku za službu. Protože
v praxi dochází k přijímání propuštěných vojáků z povolání
do služebního poměru příslušníka a naopak, je potřeba přímo
v zákoně upravit souběh nároků na příspěvek za službu tak,
aby při propuštění ze služebního poměru příslušníka náležel
příspěvek jen jeden, a to vyšší. Způsob uplatnění nároku
na příspěvek za službu v těchto případech, jakož i v přípa-
dech souběhu nároků na příspěvek za službu ve stejné výši
bude upraven v rámci podrobností v prováděcím předpise.
b/ Zásada:
Doplnit ustanovení upravující souběh nároku na příspěvek
za službu s nárokem na starobní nebo invalidní /částečný inva-
lidní/ důchod o důchod za výsluhu let /částečný důchod za výslu-
hu let/.
Dosavadní stav:
Souběh nároku na příspěvek za službu s nárokem na důchod
za výsluhu let /částečný důchod za výsluhu let/ je upraven na
základě zmocnění obsaženého v § 172 zákona č. 121/1975 Sb. /
o sociálním zabezpečení, v prováděcím předpise.
- 28 -
Odůvodnění:
Zákonem č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, byl
od 1. ledna 1976 obnoven důchod za výsluhu let i pro někte-
ré vojáky z povolání a příslušníky. Aby byla vyloučena mož-
nost pobírat současně obě dávky, bylo zákonem o sociálním
zabezpečení zmocněno federální ministerstvo národní obrany
a federální ministerstvo vnitra upravit v souladu se zása-
dami o souběhu nároku na příspěvek za službu s nárokem na
starobní nebo invalidní /částečný invalidní/ důchod souběh
nároku na příspěvek za službu s nárokem na důchod za výslu-
hu let /částečný důchod za výsluhu let/. Při příležitosti no-
velizace zákona se navrhuje upravit souběh nároků přímo v zá-
koně, obdobně jako to bylo provedeno při novelizaci zákona
č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků z po-
volání.
c/ Zásada:
Po dobu, po kterou se příjemce příspěvku za službu
zdržuje v cizině trvale, příspěvek za službu nenáleží. Jestli-
že se příjemce příspěvku za službu zdržuje v cizině přechod-
ně, příspěvek za službu mu náleží, avšak do ciziny se nevyplá-
cí. Po dobu, po kterou je příjemce příspěvku za službu ve vý-
konu trestu odnětí svobody nebo je ve vazbě, příspěvek za
službu se nevyplácí. Manželu a dětem oprávněného se na žádost
vyplácí část příspěvku za službu, které je třeba k úhradě
jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny. Osamělému
oprávněnému lze výjimečně povolit výplatu části příspěvku za
službu k úhradě jeho závazků. Byl-li příjemce příspěvku za
službu propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se příspě-
vek za službu zpětně za celou dobu vazby.
- 29 -
Dosavadní stav:
Tyto problémy zákon dosud neřeší.
Odůvodnění:
Ze zkušeností z uplatňování § 110 až 114 vyplývá, že je
žádoucí přímo v zákoně upravit výplatu příspěvku za službu
v případech/ kdy se příjemce příspěvku za službu zdržuje v ci-
zině, kdy je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,
a to v podstatě obdobným způsobem, jakým je v těchto přípa-
dech upravena výplata důchodu zákonem č. 121/1975 Sb., o so-
ciálním zabezpečení.
d/ Zásada:
Organizace jsou povinny na výzvu plátce příspěvku za
službu podávat v určené lhůtě hlášení pro účely krácení přís-
pěvku za službu, zejména o výši výdělku příjemce příspěvku
za službu. Plátce příspěvku za službu má právo přezkoumat
správnost a úplnost tohoto hlášení. Zavinila-li organizace
nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, že příspěvek za
službu byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší výměře, než nále-
žel, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky.
Byl-li příspěvek za službu poskytnut neprávem nebo ve
vyšší výměře, než náležel, zaviněním příjemce příspěvku za
službu i organizace, odpovídají příjemce příspěvku i organi-
zace za vrácení neprávem vyplacených částek společně a neroz-
dílně.
O promlčení a promlčecí době platí ustanovení druhého
odstavce zásady č. 19.
O povinnosti organizace nahradit neprávem vyplacené část-
ky rozhoduje orgán provádějící výplatu příspěvku za službu; pro
řízení se použije obdobně ustanovení upravujících řízení v sociál-
ním zabezpečení příslušníků. +/
+/§ 116 odst. 1, 2 a 6 a § 134 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním
zabezpečení,
- 30 -
Dosavadní stav;
Povinnosti a odpovědnost organizací zákon dosud neupra-
vuje.
Odůvodnění:
Praktické provádění ustanovení § 113 odst. 1 upravujícího
souběh příspěvku za službu s výdělkem ze zaměstnání vyžaduje
součinnost organizace, u níž je příjemce příspěvku za službu
zaměstnán, s plátcem tohoto příspěvku. Povinnosti organizací
a jejich odpovědnost však nejsou v zákoně výslovně stanoveny.
Proto se navrhuje doplnit ustanovení o příspěvku za službu
o povinnost organizací na výzvu podávat plátci příspěvku hlá-
šení, zejména o výši výdělku příjemce příspěvku za službu, o
právo plátce příspěvku za službu přezkoumat správnost tohoto
hlášení a o odpovědnost organizací za škodu vzniklou nespráv-
ným hlášením.
Povinnosti organizací a jejich odpovědnost, včetně říze-
ní v této věci, se navrhuje upravit obdobně jako v zákoně č.
121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, neboť vztah plátce
příspěvku k organizaci, u níž je příjemce příspěvku zaměstnán,
je obdobný vztahu plátce důchodu k organizaci zaměstnávající
příjemce důchodu přitom se však upravuje jen nezbytný rozsah
povinností a odpovědnosti.
e/ Zásada:
Příjemci příspěvku za službu, který byl pravomocně odsou-
zen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný
čin, nebo se dopustil takového jednání, pro které by mu jinak
za trvání služebního poměru byla odňata hodnost /§ 13 odst. 1
písm. a/ /, může být příspěvek za službu odňat. O odnětí příspěv-
ku za službu rozhoduje příslušný ministr vnitra po předchozím
projednání ve zvláštní komisi jím zřízené.
- 31 -
Dosavadní stav:
Možnost odnětí příspěvku za službu zákon dosud neupra-
vuje.
Odůvodnění:
Příspěvek za službu je hmotným zabezpečením propuštěné-
ho příslušníka, které kromě náhrady za ztrátu kvalifikace
k původnímu povolání a za fyzické a psychické opotřebení dlou-
holetou službou obsahuje především odměnu za zásluhy při
ochraně socialistického společenského řádu. Pokud příslušník
svým jednáním prokáže nepřátelský poměr k socialistickému
zřízení nebo se dopustí jednání, jež je v příkrém rozporu
s morálněpolitickými požadavky kladenými na příslušníka, ne-
guje tyto zásluhy, jeho služební poměr skončí odnětím hod-
nosti /§ 13, § 98 odst. 1 písm. c/ / a příspěvek za službu
mu nenáleží. Obdobně mu příspěvek za službu nenáleží při pro-
puštění z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. e/ /jestli-
že porušil služební přísahu, služební povinnost nebo pravo-
moc veřejného činitele zvlášť hrubým způsobem a jeho ponechá-
ní ve služebním poměru by bylo na újmu důležitých zájmů služ-
by/ nebo podle § 100 odst. 1 písm. f/ /jestliže byl pravomoc-
ně odsouzen pro trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí
svobody/ a při skončení služebního poměru v důsledku ztráty
hodnosti na základě rozhodnutí soudu. Ve zřetele hodných pří-
padech však může být příspěvek za službu přiznán i při skon-
čení služebního poměru z těchto důvodů.
Dosavadní ustanovení § 110 až 114 však neumožňují odej-
mout příspěvek za službu příjemci tohoto příspěvku ani tehdy,
když příjemce příspěvku po skončení služebního poměru se úmysl-
ně dopustí závažného trestného činu, pro který je odsouzen k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo se dopustí takového
-32-
jednání, pro které by mu jinak za trvání služebního poměru
byla odňata hodnost /§ 13 odst. 1 písm. a/ /. Protože v ta-
kovýchto případech není odůvodněné poskytovat nadále příspě-
vek za službu, navrhuje se v zákoně stanovit, aby příslušný
ministr vnitra měl možnost odejmout příspěvek za službu po
předchozím projednání ve zvláštní komisi.
V podstatě jde o analogii s předpisy upravujícími pod-
mínky pro poskytování příspěvku za službu vojákům z povolá-
ní /§ 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb. ve znění zákona č.
65/1978 Sb, /.
V
Řízení o odvolání,
společná a přechodná ustanovení
17. Odvolání /§ 116 odst. 2 a 3/
a/ Zásada:
Stanovit odkladný účinek podání odvolání /rozkladu/ proti
rozhodnutí o odnětí hodnosti /§ 13/ a proti služebnímu
- 33 -
hodnocení, podle něhož je příslušník hodnocen jako nevyho-
vující pro výkon služby ve Sboru národní bezpečnosti.
Dosavadní stav:
Podle § 116 odst. 2 má odkladný účinek pouze podání
odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo
o náhradě škody.
Odůvodnění:
Podle § 104 skončí služební poměr příslušníka
z důvodů odnětí hodnosti nebo ztráty hodnosti na základě
rozhodnutí soudu dnem, kdy rozhodnutí o odnětí nebo ztrátě
hodnosti nabylo právní moci. Přitom však podle § 116 odst. 2
dnem, kdy příslušníku byla odňata hodnost, je rozhodnutí vy-
konatelné. Z těchto ustanovení zákona vznikají nejasnosti
v otázce, jaké postavení, práva a povinnosti má příslušník
od doby, kdy mu byla služebním orgánem odňata hodnost, do do-
by skončení služebního poměru, tzn. do doby, kdy rozhodnutí
nabude právní moci. Navrhovaným doplněním budou tyto problémy
odstraněny.
Podle § 100 odst. 1 písm. d/ může být příslušník,
propuštěn ze služebního poměru, jestliže byl při služebním
hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý za-
stávat jinou, méně odpovědnou funkci. Proti tomuto služeb-
nímu hodnocení má příslušník možnost podat odvolání, avšak
podání odvolání nemá odkladný účinek. Služební hodnocení
má tedy obdobnou povahu jako vykonatelné rozhodnutí /§ 123
odst. 2/. To vede v praxi k tomu, že se na základě takové-
ho služebního hodnocení vydá rozhodnutí o propuštění přísluš-
níka podle § 100 odst. 1 písm. d/, aniž by bylo vyčkáno výsled-
ku řízení o odvolání proti služebnímu hodnocení. V případech,
kdy odvolací orgán odvolání proti služebnímu hodnocení vyho-
ví, musí pak služební orgán, který rozhodl o propuštění, své
rozhodnutí zrušit.
- 34 -
Důvod propuštění by však měl být pravomocně zjištěn
již v okamžiku, kdy se o propuštění rozhoduje. Navrhovanou
úpravou se docílí toho, že o propuštění příslušníka podle
výše citovaného ustanovení bude rozhodováno vždy až poté,
kdy služební hodnocení nabude právní moci /§ 123 odst. 1/.
b/ Zásada:
Změnit úpravu odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeň-
ského trestu V tom smyslu, že služební orgán, který napadené
rozhodnutí vydal, může sám odvolání vyhovět.
Dosavadní stav:
Podle § 116 odst. 3 může služební orgán, který napadené
rozhodnutí vydal, odvolání sám vyhovět, nejde-li o odvolání
proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu.
Odůvodnění:
Dosavadní praxe ukazuje, že počet odvolání podaných
proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu je poměrně
malý. Přitom by však v řadě případů bylo možno vyhovět
odvolání již na prvním stupni řízení, tedy autoremedurou.
Navrhovaná změna přispěje k rychlému a především jed-
noduchému odstraňování nesprávností rozhodnutí, na něž
byl služební orgán odvolatelem upozorněn.