Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Sněmovna národů

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, před svým dnešním vystoupením jsem znovu navštívil některá spojová zařízení ve svém volebním obvodu. Znovu jsem si potvrdil závěry našich provedených průzkumů.

I přes velké úsilí okresní správy spojů a rychlé tempo stavebních prací při budování nových objektů zůstává řada nevyhovujících pracovišť v tomto odvětví.

Na druhé straně jsem se přesvědčil o dobrých výsledcích ve spolupráci s národními výbory. za aktivní pomocí občanů a bez velkých investic a v dosti krátkém čase bylo rekonstruováno několik pošt, např. Vacenovicích, Petrově, v Dambořicích a jinde. Jejich interiéry se zlepšily a byly vybaveny novými sociálními zařízeními, jako jsou šatny a sprchové kouty. Vyšší spokojenost pracovníků pošt se promítá i do lepšího poskytování služeb a tedy i spokojenosti občanů.

Osobně se domnívám, že i my, poslanci, v duchu dnešního jednání budeme na svých pracovištích, ve svých volebních obvodech všemi silami napomáhat, aby se slova přeměňovala v konkrétní činy právě v období příprav XVII. sjezdu KSČ. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Děkuji poslanci Charvátovi.

Hlásí se ještě někdo z poslanců o slovo? (Nehlásí.) Není tomu tak. Mohu tedy rozpravu považovat za skončenou.

Dovolte, abych nyní přerušil naše jednání na deset minut.

Schůzi bude dále řídit předseda Sněmovny národů soudruh Dalibor Hanes.

Po přestávce vystoupí ministr spojů ČSSR soudruh Vlastimil Chalupa, který se přihlásil, aby odpověděl na otázky poslanců z rozpravy a potom přednesl závěrečné slovo.

(Jednání přerušeno ve 14.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.19 hodin.)

(Řízení schůze převzal předseda Sněmovny národů D. Hanes.)

Předseda SN D. Hanes: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, pokračujeme v rokovaní. Udeľujem slovo ministrovi spojov s. Chalupovi, aby odpovedal na otázky a uviedol záverečné slovo.

Ministr spojů ČSSR V. Chalupa: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážený soudruhu předsedo Sněmovny národů, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci! Dovolte nejprve, abych reagoval na otázky na otázky konkrétně poslanci Oravecze, zda doba výstavby televizního vysílače Praha (6 let) je přiměřená nebo úměrná a zda by nešla zkrátit. Chtěl bych říci, že stavba televizního vysílače Praha-město, zejména televizní věže, je stavbou na našem území ojedinělou, dosud nerealizovanou. Jedná se o výstavbu v centrální oblasti hlavního města, na stísněném stanovišti, uvnitř blokové bytové zástavby. Lhůta výstavby je stanovena na základě technologických postupů, odsouhlasených s vrchním dodavatelem stavby IPS Praha a jeho subdodavateli, zejména Hutními montážemi, Teplotechnou apod.

Závažnou okolností je zde stísněné staveniště, nutnost dodržení ochranných pásem při provádění prací výškového objektu a z toho vyplývá další postup výstavby. Limitní lhůta stanovená státní expertízou, tedy SKVTIR k projektovému úkolu, činí 74 měsíce, tj. 6 let a 2 měsíce. Pokusili jsme se ji zkrátit a objektivizovaná a technicky reálná lhůta výstavby, odsouhlasená všemi účastníky výstavby činí 64 měsíce, tedy o 10 měsíců méně, tzn. 5 let a 4 měsíce. Pro srovnání: Ostraváci jistě znají televizní vysílač Ostrava-Hošťálkovice. Tam je výška anténního nosiče 180 m. Je to menší stavba, 87 miliónů Kčs, doba výstavby byla 5 let. Televizní vysílač Bratislava-Kamzík, výška 185 m, doba výstavby 7 let. Televizní vysílač Drážďany, výška 280 m, doba výstavby 6 let. Řekl bych, že tato doba výstavby je skutečně zkrácená podle daných možností. Zdá se nám, že je optimální. Já sám v nejbližší době, myslím kolem 6. prosince, budu řídit 1. kontrolní den na zahájení této výstavby. Budeme usilovat o to, aby výstavba byla podle možností zkrácena a zejména abychom ověřovací provoz zahájili dříve než bude úplné dokončení celé stavby.

Je možno říci, že jsme hledali zkušenosti v zahraničí pro jednotlivé části stavby, zkušenosti s údržbou, požární ochranu apod. V současné době pojede skupina projektantů do Frankfurtu nad Mohanem a jiných míst, aby si tyto věci ověřili a usilovali o dokonalé dobudování televizního vysílače a o zabezpečení odpovídající výstavby. To bych chtěl říci k první otázce.

Nevím, jestli poslanec Oravecz je spokojen s mojí odpovědí.

Předseda SN D. Hanes: Pýtam sa poslanca Oravcza, či je s odpoveďou súdruha ministra spokojný.

Poslanec Oravecz: Ďakujem, som spokojný

Ministr spojů ČSSR V. Chalupa: Druhá otázka. Poslankyně Lefflerová poukazovala na slabší slyšitelnost našich rozhlasových vysílačů a jejich přehlušení západními vysílači a ptá se, jaká opatření se přijmou k zlepšení současného stavu.

Chtěl bych říci, že touto otázkou se už zabýváme dlouho. Usilovali jsme na Světové administrativní konferenci, abychom si pro naše vysílače zajistili nejen optimální frekvenci, ale i optimální výkony. Mám zde tabulku celkem 52 vysílačů, kde jsou stanoveny a mezinárodní dohodou určeny i výkony našich rozhlasových vysílačů. Řekl bych, že jsme už začali trend na posílení rozhlasových vysílačů. Jistě jste zaregistrovali rozhlasový vysílač Liblice, tj. vysílač Praha, který má 2 X 750 kW, tj. sdružené 1,5 MW, který vysílá program Prahy na středních vlnách. Vybudovali jsme dlouhovlnný vysílač v Topolné u Gottwaldova, který má rovněž 2 X 750 kW, který rovněž znamená na dlouhých vlnách nejen pokrytí naší republiky, ale i dosah za hranice naší republiky. Vybudovali jsme 3 X 200 kW, tj. 600 kW vysílač Čížatice u Košic, který znamená podstatné zkvalitnění rozhlasového příjmu na východním Slovensku. Pracuje velmi dobře, nedávno jsem ho navštívil. Renovovali jsme vysílač Banská Bystrica, jehož výkon se zvýšil dvakrát. V současné době je ve výstavbě vysílač západní Slovensko dvakrát 750 kW, který bude vysílat program Bratislava. V této pětiletce zahájíme poslední velice výkonný vysílač v západních Čechách. Bude to vysílač dvakrát 750 kW, který bude určen převážně pro zahraniční vysílání tak, abychom šířili naše myšlenky přes západní hranice.

Jinak bych chtěl říci, že máme dost rozhlasových programů a máme je možnost po republice skutečně chytit, jestliže víme, co máme chytit. Máme celostátní program Hvězda, který pracuje na dlouhovlnném a středovlnném pásmu a dále na pásmu VKV a dokonce i stereofonně. Ten je slyšet po celém území republiky. Takových VKV vysílačů je 42. Máme národní okruh Praha v pásmu středních vln a velmi krátkých vln. V ČSR máme program Vltava, tj. velmi krátkovlnné vysílání, stereofonní. Na Slovensku máme národní okruh Bratislava v pásmu středních a velmi krátkých vln a jak jsem řekl, budujeme zde nový velmi silný vysílač. Máme program Děvín v SSR, který vysílá v pásmu VKV stereofonně.

Celkově bych řekl, že vnitrostátní vysílání zajišťuje 47 vysílačů na středních vlnách, jeden vysílač na dlouhých vlnách a 42 vysílačů na VKV. Kromě toho organizujeme zahraniční vysílání celkem 21 vysílači, z toho pro oblast západní Evropy třemi vysílači středovlnnými. Vybudovali jsme v této pětiletce velmi mohutné vysílací středisko zahraničního vysílání v Rimavské Sobotě, která má čtyřikrát 250 kW a anténní systém, který nám pomáhal vybudovat SSSR a také smontovat (má zesílení 130krát). Jestliže tedy zaměříme cílově antény na jakoukoliv plochu na zeměkouli, tak v podstatě docílíme několikanásobné převahy úrovně signálu nad vysílači, které tam může kdekoliv provozovat. Platí to jak pro Severní a Jižní Ameriku, tak pro Afriku, Austrálii atd. Je nám známa kritika, že jsou ještě určitá místa se slabší slyšitelností, ale domníváme se, že jestliže v těch místech, kde nejsou dobře slyšitelné střední vlny, by se přešlo na VKV, měla by být slyšitelnost na celém území dobrá. Jinak jsem vás chtěl požádat, abyste nám z místa, kde zjistíte špatnou slyšitelnost, konkrétně uvedli denní nebo noční hodinu a my si sami tyto věci přešetříme.

Nebývá to vinou jenom výkonu vysílačů nebo nasměrování jeho antény, ale rozhodující je i vlastní anténa i kvalita vlastního rozhlasového přijímače. Myslíme, že jsme dosáhli stavu, abychom mohli pokrýt jeden km² asi hodnotou 77 W. Dnes už dosahujeme asi 50 W. Kdybych to měl srovnat s Německou spolkovou republikou a NDR, tak intenzita signálu na plochu 1 km² v NSR je 34 W, a v Německé demokratické republice 45 W. My již máme 50 W, budeme chtít v 8. pětiletce dosáhnout 77 W a jako cílový stav chceme do roku 2000 dosáhnout asi 81 W na 1 km². Tolik k této problematice.

Předseda SN D. Hanes: Ďakujem. Poslankyňa Lefflerová spokojná?

Poslankyně N. Lefflerová: Áno, ďakujem.

Předseda SN D. Hanes: Prosím súdruha ministra, aby uviedol záverečné slovo.

Ministr spojů ČSSR V. Chalupa: Ještě bych chtěl reagovat na některé připomínky, které zde byly uvedeny. zejména se zde hovořilo o platebním styku obyvatelstva a všechno bylo zaměřeno na resort spojů. Chtěl bych říci, že gestorem platebního styku v Československu je Státní banka československá. Je třeba říci, že např. počet poštovních poukázek činil v roce 1960 87 miliónů kusů a jejich počet se zvýšil na dnešních 143 miliónů, čili o 164 %. Máme asi 5100 pošt a možná, že na sobě máme velikou tíhu, protože máme i nejrozsáhlejší hodiny pro veřejnost, během kterých lze realizovat veškeré platby pro obyvatelstvo i socialistický sektor. Pobočky státní banky přijímají platby do 11 hodin a od poboček státní spořitelny, které mají prodloužené hodiny zpravidla jen dvakrát týdně, se příjem tržeb maloobchodu úplně zrušil. Na rozdíl od ostatních zahraničních správ spojů doručujeme všechny peněžní poukázky na udané adresy. Těžko lze dimenzovat obsazení přepážek na "špičkovou hodinu". Kolísavost uživatelského zájmu je velká a s překvapivými špičkami. V dopoledních, tedy pracovních hodinách, mají naše pracovnice na peněžních přepážkách co dělat. Provedli jsme určité rozšíření těchto peněžních přepážek o tzv. sdružené přepážky tam, kde jsou listovní přepážky, kde jsou na to schopné pracovnice, vytvořili jsme možnost, aby přijímaly i peníze. Všechno toto je velice složité a samozřejmě jako východisko vidíme dořešení nebo rozpracování koncepce bezhotovostního platebního styku. Jedna z cest je přes sporožiro, to se ovšem rozvíjí velice pomalu, takže rychlé řešení to neznamená.

Velké problémy nám dělají platby za školní jídelny. Měli jsme k tomu několik jednání a žádali jsme, aby ministerstva školství tyto platby za obědy jednotlivými žáky zrušila a aby se vybíraly ve třídě a předávaly hromadně za celou třídy. Počet je obrovský a my nemůžeme na špičky dimenzovat peněžní přepážky.

Pokud se týká bezhotovostního styku, už před několika lety jsme podepsali určitou dohodu s ministrem financí a předsedou SBČS (tenkrát to byl s. Potáč). Ta věc se bohužel neuzavřela a doufáme, že bude koncepce bezhotovostního platebního styku uzavřena a dopracována co nejdříve.

Několik slov k otázce přenosu dat. Od roku 1971 jsme zavedli službu přenosu dat a neměli jsme zatím žádné souhrnné požadavky na tuto službu. Po asi 12 letech jsme získané zkušenosti vyhodnotili a dokonce jsme vydali Řád přenosu dat. Jak vypadal problém uživatelů? Když jsme požadovali, aby nám hospodářské organizace i další orgány sdělily, jaká data, odkud kam chtějí přenášet, dalo by se říci hovorové trasy, nedostali jsme uspokojivé podklady a proto jsme museli naši meziměstskou kabelovou síť dimenzovat s potřebnou zálohou pro přenos dat. Tenkrát jsme byli schopni přenášet po telegrafní síti rychlostí od 50-200 bodů. Dnes už jsme bohatší, rozšířili jsme kabelové magistrály, radioreléové spoje, máme i širokopásmové kanály, můžeme tedy přenášet vyššími rychlostmi. Ale jak vypadá skutečnost s uživateli.

Dnes uživatelé za pomoci protekce a doporučení to chtějí od zítřka za týden nebo tak nějak a nedávají včas svoje požadavky, abychom se na to mohli připravit. Zvláště v Praze je situace velmi svízelná, kde je většina kabelových otvorů v jednotlivých tratích obsažena. Postupně rozšiřujeme možnosti vnitřního spojení i mezi jednotlivými ústřednami, mezi jednotlivými obvody i sdruženými stupni. Těžko se dostáváme do několika tras metra, budou se zřizovat kolektory. Není to lehké vytvářet v Praze možnosti pro budování spojů, které nejsou typické, aby se vázaly k nějaké ústředně. To je jedna věc.

Druhá věc, k zabezpečení přenosu potřebujeme modemy. Kdysi je vyráběla Tesla Banská Bystrica, když se to potom změnilo na ZAVT, tak prostě ZAVT je vyrábět nechtěl. Přivedli jsme tedy ministra Kubáta k tomu, aby dal příkaz, že se budou zase vyrábět. Pokud jde o požadavek na příští rok, chtěli jsme 960 kusů modemů pro přenos dat. Všichni uživatelé se obracejí na nás, i když je to zařízení, které si opatřují sami a také si ho sami platí. ZAVT objednává dodávky těchto modemů také z Maďarské lidové republiky a v minulých dnech jsem musel dělat intervence, aby tento kontrakt byl uzavřen a aby byly tyto dodávky zahrnuty do dohody na příští rok. V příštím roce je naděje, že dostaneme 800 modemů, ještě však nejsou přesně dojednány termíny. Pak bychom mohli některé požadavky na přenos dat uspokojit. Doufám, že na výrobu modemů v ZAVT v Banské Bystrici najedou, ale slyšel jsem skoro ověřenou zprávu, že se má výroba modemů předávat do JZD Slušovice. Takto vypadá situace s těmi modemy a tedy i s přenosem dat.

Třetí otázkou je otázka odměňování pracovníků jednotlivých profesí v poštovním provozu. V řade vašich vystoupení bylo řešeno, že naši pracovníci na poště, pokud jde o nižší kategorie, mají velkou fluktuaci, protože jsou málo placeni. Mluvilo se o doručovatelích tisku, ale i o jiných funkcích. Tak např. doručovatel tisku má měsíční plat za 42,5 hodin týdně a při nejvyšším osobním ohodnocení podle platného katalogu 1530 Kčs měsíčně. Uvažte sami, zda na tato místa můžeme sehnat pracovníky. Pokud pracují na kratší dobu, tj. na méně než 8 hodin, pohybuje se jejich odměna kolem 600-800 Kčs. Pokud se týká pracovnic u přepážek, tedy u výkonné profese poštovního provozu, pohybuje se jejich mzda na výši 2200 Kčs. Poštovní doručovatel má např. na Praze 10 2260 Kčs, pracovnice u listovní přepážky má 2100 Kčs měsíčně, u sdružené přepážky 2160 Kčs a u peněžní přepážky 2600. tam se jedná o příjem velkých částek a jsou tu proto příplatky ve formě ztratného. Tolik k této otázce.

Žádali jsme a navrhovali jsme do plánu mzdový nárůst, abychom provozně obsluhující personál mohli v 8. pětiletce preferovat a tím zabránit zmíněné velké fluktuaci.

Další takovou věcí je otázka vztahů veřejnosti k československému státu. Mohu říci, že veřejnost, nebo spíše někteří příslušníci našeho obyvatelstva mají dost macešský vztah ke státu, a to ke svému vlastnímu státu. Společně s Československým rozhlasem a Československou televizí jsme před několika lety udělali již dvě akce k odhalení tzv. černých posluchačů. Totiž někteří naši občané neplatili měsíční poplatky za poslech Československého rozhlasu a za poslech Československé televize. Budete se velmi divit, že jsme při tomto jednorázovém průzkumu vlastně zjistili, že se ročně neplatí za poslech 70 mil. Kčs. Naši poštovní doručovatelé proti našim dispozicím prováděli detektivní zjišťování. Ale výsledkem jejich práce bylo, že každý rok od černých posluchačů, kteří byli nově přihlášeni, dostáváme do státního rozpočtu navíc 70 mil. Kčs. Samozřejmě, že nejlepší doručovatele i okresní správy spojů, kteří to organizovali, už jsme odměnili.