Předsedající místopředseda
SN V. Vedra: Děkuji poslanci Helbichovi. Hlásí
se ještě někdo z poslanců o slovo? (Nikdo.)
Není tomu tak. Vyhlašuji proto rozpravu za skončenou.
Nyní přerušuji naše jednání
na 15 minut. Schůzi bude dále řídit
předseda Sněmovny národů soudruh Hanes.
Po přestávce budou následovat odpovědi
členů vlády. Jako první vystoupí
místopředseda vlády ČSSR soudruh Obzina.
(Jednání přerušeno v 15.07 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 15.20 hodin.)
(Řízení schůze převzal předseda
Sněmovny národů D. Hanes.)
Předseda SN D. Hanes: Vážené
súdružky poslankyne, súdruzi poslanci, budeme
pokračovať v jednaní. Ukončili sme rozpravu,
nasledujú odpovede členov vlády. Ako prvý
sa prihlásil podpredseda vlády ČSSR súdruh
Obzina. Prosím ho aby sa ujal slova.
Místopředseda vlády ČSSR J. Obzina:
Vážený soudruhu předsedo, milé
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, současně s otázkou poslance Baloga
bych chtěl odpovědět i na některé
kritické připomínky dalších poslanců,
soudruhů Křenka, Mráze, soudružky Plíškové
a ostatních, a to pokud jde o základní problematiku
vědeckotechnického rozvoje ve stavebnictví
a s tím související otázky odbourávání
některých administrativních nebo byrokratických
zábran v této oblasti.
K prvé části otázky soudruha poslance
Baloga: efektivnost vědeckotechnického rozvoje.
Chci se zcela a v plné šíři ztotožnit
s vystoupením místopředsedy vlády
soudruha Gerleho k této problematice, protože pokud
jde o sedmou pětiletku, není třeba k jeho
vystoupení nic dodávat. Skutečnost je taková,
jak ji všichni dobře známe ze své každodenní
praxe z rozestavěných a dokončených
účelových staveb, komunálních
i bytových. Když bychom to pro srovnání
chtěli dát do určitých relací
s hlavními nebo nejvyspělejšími zeměmi
světa, museli bychom říci, že ve srovnání
s nejvyspělejšími zeměmi můžeme
zaznamenat u vědeckotechnicnického rozvoje ve stavebnictví
jen velmi skromná aktiva. Pokud jde přímo
o řízení práce na staveništích,
bude zde více kritických připomínek
než pozitivních výsledků. Diskusí
nebo nějakým umělým vyhodnocováním
či vylepšováním nemůžeme
nic změnit.
Myslím, že proto je správná ta část
návrhu usnesení Sněmovny národů
na straně dvě, kde se hodnotí tato oblast
za uplynulé období.
Pokud jde o výhled na příští
pětiletku, jak byl projednán v měsíci
září t. r. ve vládě a v předsednictvu
ústředního výboru KSČ, chtěl
bych stručně uvést tyto skutečnosti:
Objem stavebních prací v ročním vyjádření
se očekává přibližně ve
výši 92 - 94 mld. korun a přitom rozsah veškerých
nákladů na vědeckotechnický rozvoj
ve stavebnictví, a to v oblasti investiční
i neinvestiční, se na léta 1986 - 1990 předpokládá
přibližně ve výši 800 mil. Kčs
neinvestičních výdajů a 700 mil. Kčs
investičních nákladů.
Očekávaný efekt, nebo-li návratnost
z vynaložených prostředků na vědeckotechnický
rozvoj v příští pětiletce je
kalkulován takto: na jednu vynaloženou korunu neinvestičních
nákladů 8,- korun a na jednu vynaloženou korunu
investičních a neinvestičních nákladů
vcelku 4,- koruny. Není to vynikající očekávání,
ale je to podle nás pozitivní trend, který
- podaří-li se ho beze zbytku splnit - bude znamenat
určitý krok kupředu i v oblasti našeho
stavebnictví.
Obsahově, pokud jde o příští
pětiletku (pro léta 1986 - 1990) z 11 komplexních
státních vědeckotechnických programů
se pro oblast stavebnictví vyčleňuje jeden
komplexní program - "Zvýšení efektivnosti
výstavby objektů pozemních staveb".
Na tento komplexní program státního výzkumu
specializovaného pro stavebnictví navazuje dalších
6 hlavních úkolů z jiných komplexních
programů, jako jaderné energetiky, paliv a energie,
elektronizace, dopravy, nových materiálů
a aplikace elektroniky, které dílčím
způsobem stavebnictví přispívají.
Domníváme se, že v rámci celkové
koncepce hlavních směrů vědeckotechnického
rozvoje na příští pětiletku je
vyčleněna pro stavebnictví odpovídající
část.
K druhé části otázky, pokud jde o
zkvalitnění projektových prací a činnosti
projektových organizací v Československu.
V ČSSR pracuje v současné době 58
centrálních samostatných projektových
organizací, v nichž je soustředěno 52
000 pracovníků, 6 oborových pracovišť
pro racionalizaci projektování a přes 1000
projektových složek v hospodářských
organizacích. V hospodářských organizacích
pracuje 34 400 pracovníků. To znamená celkem
ve všech projektových organizacích ČSSR
86 000 pracovníků. Z toho v pravomoci federálních
ústředních orgánů je 30 900
pracovníků, v pravomoci ČSR 38 300 pracovníků,
v pravomoci SSR 17 500 pracovníků.
Celostátní centrální řízení
projektových organizací neexistuje, protože
tyto organizace jsou řízeny přímo
a bezprostředně jednotlivými resorty, a to
v rámci federálních orgánů
i v rámci republikových orgánů. Do
pravomoci federální vlády a naší
Státní komise přísluší
pouze legislativně právní činnost
v oblasti projektové přípravy a metodické
ovlivňování a usměrňování
projekčních činností a aplikace právních
norem.
Nechci zde posuzovat, zda tento stav, kdy neexistuje jednotné
centrální celostátní řízení,
je optimální, nebo zda vyžaduje změny.
K tomu je třeba provést analýzu a odpovídající
hospodářské a politické rozhodnutí.
Ale vycházím-li z daného současného
stavu, je třeba říci, že přesto,
že tyto organizace a 86 000 pracovníků jsou
v pravomoci jednotlivých resortů, vláda ČSSR
každoročně projednává a schvaluje
plán projektové přípravy závazných
staveb státního plánu a ostatních
centralizovaných staveb a současně schvaluje
udělení všech výjimek pro tyto stavby.
Avšak i v těchto případech spočívá
veškerá výkonná moc na příslušných
resortních orgánech.
Přesto 2. února t. r. vláda ČSSR provedla
celkové hodnocení úrovně činnosti
projektových organizací a přijala závazná
opatření a návrhy ke zlepšení.
Je jich celkem 7, dotýkající se 4 úkolů,
které mají být vyřešeny v roce
1984, a další 3 v roce 1985 a 1986. Aniž bych
uváděl některé podrobnosti, chci z
těchto 7 úkolů, které byly přijaty
vládou 2. února ke zkvalitnění projektových
ústavů, uvést některé hlavní
směry, které vidíme my, jako Státní
komise při zkvalitňování projektových
prací:
1. Jsme toho názoru, že je možné dosáhnout
podstatného zlepšení využitím projektových
kapacit ke zkvalitnění přípravné
fáze investičního procesu a při provedení
některých strukturálních změn
v celé projektové základně, a to ve
prospěch elektrotechniky, paliv a energetiky, těžkého
strojírenství a obou ministerstev stavebnictví,
to je ministerstva stavebnictví ČSR a SSR.
2. Je možno a nutno usilovat o další zlepšení
kvalifikační a profesní struktury pracovníků
projekčních organizací. I když u pracovníků
do 45 let je pouze 10,5 % pracovníků, kteří
nemají předepsané vzdělání,
a pouze 4,5 % těchto pracovníků nesplňuje
předepsanou praxi. Ve zbývající věkové
kategorii je značná část pracovníků,
která kvalifikační podmínky neoslňuje
a to ani v oblasti praxe, ani v oblasti vzdělání.
To samozřejmě ztěžuje situaci. Ale hlavní
problémy vidíme v tom, že pokud jde o profesní
složení je nedostatek projektantů-technologů,
ekonomů, systémových analytiků a programátorů,
prostě všech těch, kteří se účastní
prací na technickoekonomických koncepcích
jednotlivých výrobních oborů.
Z tohoto důvodu vidíme těžiště
své práce a svého úsilí v usměrňování
této kvalifikační a strukturální
oblasti.
3. Je to dále otázka nasazení a využívání
výpočetní techniky v projektových
organizacích a zavádění automatizovaných
systémů projektování.
Pokud jde o výpočetní techniku, můžeme
říci, že ve federálních projektových
organizacích takřka 70 % všech těchto
ústavů má tu či onu formu výpočetní
techniky, i když ne nejmodernější, ale
přesto jí lze řadu prací řešit.
Na úrovni národních projektových ústavů,
to znamená těch, které jsou v pravomoci národních
republik a jejich resortů. je toto procento výpočetní
techniky řádově o 20 - 25 % nižší.
Přesto tato oblast není v nejhorším
stavu, i když není dostatečná. Avšak
z hlediska automatizace je vybavení, zejména projektových
ústavů. zcela nedostatečné, a to ve
dvou směrech: jednak z hlediska technického vybavení,
jednak i z hlediska připravenosti pracovníků
pro systém automatizovaného projektování,
například systému, který se zavádí
v SSSR (pod zkratkou SAPR).
Abychom hovořili konkrétně, ze statistických
údajů situace někdy vyhlíží
velmi dobře, protože za posledních 5 let se
oblast pracovníků, kteří jsou schopni
pracovat v oblasti automatizovaného projektování,
zvýšila, jak uvádějí čísla
o 350 %. To je sice procentuálně zdánlivě
vysoké zvýšení, ale z těch 86
000 pracovníků je to konkrétně necelý
tisíc lidí. Čili to znamená, že
až donedávna jsme v této oblasti na využívání
výpočetní techniky měli velmi málo
odborných pracovníků. Z toho tisíce
pracovníků, kteří mají zkušenosti
a jsou odborně připraveni na práci na automatizovaném
systému projektování je přibližně
60 % s praxí a 40 % z nich - většinou absolventi
vysokých škol - s velmi krátkou praxí
nebo bez praxe. Zde tedy jsou a budou určité problémy.
Tolik stručně k základním otázkám,
které vidíme k řešení, abychom
mohli situaci zlepšit.
Byla zde kritizována i otázka využívání
typových podkladů stavebních objektů
a opakovatelných projektů u jednotlivých
druhů staveb. Je zde třeba skutečně
rozlišovat, i když můžeme mít určité
připomínky, ale existují určité
druhy staveb, kde opakovatelnost dosahuje v procentuálním
vyjádření z výrobních nákladů
slušné procento.
Nejhorší je v rozsahu 5 - 10 % u objektů výrobních;
u bytových objektů tato opakovatelnost dosahuje
v rozpočtových nákladech až 55 % a v
některých oblastech dokonce 90 %.
Čili jde o to: rozeznávat možnosti jednotlivých
typů staveb a jednotlivých oblastí, avšak
pokud jde o bytovou výstavbu je situace poměrně
slušná. Tolik k druhé otázce.
K třetí otázce - o administrativních
a byrokratických bariérách, jmenovitě
pak k tomu, co zde bylo v rozpravě řečeno
k vyhlášce č. 105 z roku 1981.
Chtěl bych nejprve na úvod říci, že
od 1. listopadu 1983 Státní komise pro vědeckotechnický
a investiční rozvoj zrušila k 1. únoru
t. r. 17 obecně závazných předpisů
a ostatních obecně platných právních
norem. V roce 1984 - v současné době - je
připravováno zrušení dalších
17 předpisů a novelizace 24 předpisů,
čili dalších 41 předpisů. Dalších
86 směrnic a předpisů je připraveno
k novelizaci na další léta.
Dovolte, abych k těmto číslům řekl
svůj osobní názor. Prosadit zrušení
oněch 17 směrnic a projednat zrušení
a novelizaci dalších 41 směrnic není
lehké. Rušení a novelizace jsou prováděny
zcela jednoznačně pod přímým
politickým tlakem od nás, ze Státní
komise, bez jakékoli iniciativy od kohokoli jiného.
Vyjádřeno kvantitativně, z celé sféry
- výrobní i nevýrobní - přišel
pouze jeden jediný konkrétní návrh.
Samozřejmě nemohu považovat za konkrétní
návrh to, co se objeví v tisku nebo na schůzi,
protože z téhož podniku, z něhož
je autor článku, příslušné
hospodářské, stranické nebo odborové
orgány zaujímají zcela opačné
stanovisko, než autor ve svém soukromém vystoupení
v tisku. Je zde taková zvláštní situace,
že ti, co vystupují v tisku, nejsou asi přizváni,
když se jedná na úrovni hospodářských
a státních orgánů a společenských
nebo politických organizací, aby se vyjádřili
ke svým stanoviskům. Skutečnost je taková,
že jak při rušlení těchto 17, tak
i dnes projednávaných 41 předpisů,
neočekáváme bez přímého
politického tlaku žádné dobré
výsledky ani velké naděje pro novelizaci
či zrušení dalších 86 směrnic,
které jsme zařadili na další rok. Proto
zcela upřímně děkuji soudruhům
poslancům, zvláště, které jsem
jmenoval, ale i ostatním, kteří usilují
o změny v této oblasti, protože dále
můžeme postupovat jednotně. Byl bych velmi
rád, kdyby kterýkoli z vás se mohl účastnit
naší práce při legislativních
úpravách, abyste se mohli seznámit se stanovisky
těch, kteří obecně kritizují
předpisy a nařízení.
Nicméně, k otázce vyhlášky č.
105. Sdílíme rovněž názor, že
vyhlášku č. 105/1981 Sb. o stavební
dokumentaci je třeba novelizovat, Tento návrh jsem
předložil osobně vládě na podzim
tohoto roku. Byl přijat s tím, že do konce
tohoto roku předložíme společně
se soudruhem Gerlem a soudruhem Potáčem návrh
zásad, jak toto provést. To znamená, které
statě vyhlášky č. 105 budeme doporučovat
ke zrušení, které k novelizaci a které
doporučujeme beze zbytku ponechat.
Přitom chci říci zcela otevřeně,
že tuto první část děláme
bez připomínkového řízení,
protože i jako poslanci si musíme uvědomit,
že vyhláška vychází z vyšších
právních norem, ze zákonů. A zákonů,
které upravují tuto činnost, nebo se jí
dotýkají, je příliš mnoho, a
každý z nich stanovuje určité povinnosti.
Jinými slovy tím říkám: bude-li
přijato politické rozhodné opatření,
znamená to samo sebou i novelizaci nebo zrušení
určitých částí a pasáží
dnes platných zákonů, protože by nebylo
možné zachovat stávající stav.
Nebo v rámci tohoto právního stavu můžeme
provést jenom dílčí úpravu,
kde to považujeme za účelné a nezbytné.
Celkovou úpravu novely vyhlášky č. 105
chceme provést tak, aby mohla být v platnosti od
1. ledna 1986.
Myslím, že i zde si budeme moci ověřit,
že nebude prosté provést novelizaci této
vyhlášky.
Chci to uvést na jednom příkladu. Tato vyhláška
není z hlediska právního tak stará.
Byla jednomyslně přijata v roce 1981, v roce 1982
byla jednomyslně kritizována a v roce 1983 přicházíme
jednomyslně k návrhu, že je ji třeba
změnit. Jsou-li pro to důvody, je to správné,
ale měli bychom tuto novelizaci provést společně
tak, abychom novelizovanou vyhlášku č. 105
nemuseli za rok nebo za dva stejně jednomyslně kritizovat
a jednomyslně žádat novelizaci.
Říkám to zde zcela otevřeně
po získaných zkušenostech, protože se
při řešení této problematiky
mnohdy střetáváme s postoji, které
neumožňují tak jednoznačné řešení,
jak se zdá při dílčím návrhu.
Kromě toho ještě v tomto roce, jak zde uvedl
místopředseda vlády soudruh Gerle, vydáváme
doplňující pokyny, lépe řečeno
výjimky pro dokumentaci na stavbách pro atomové
elektrárny, a to především pro Temelín,
které jsou připraveny, a za druhé pro Mochovce,
které jsou již hotovy.
Chci zde také otevřeně říci,
že čtyř-pětiměsíční
zdržení na stavebních pracích na výstavbě
jaderné elektrárny v Mochovcích není
zapříčiněno tím, že až
dosud nebyla udělena výjimka z vyhlášky
č. 105/1981 Sb. Jsou tam zcela jiné důvody,
nikoliv tyto. Soudruzi ze stavebnictví a jiných
organizací by mohli lépe podat vysvětlení,
proč na atomové elektrárně v Mochovcích
je několik měsíců stavebního
výpadku. V žádném případě
ne z důvodu toho, že nebyla připravena výjimka
z vyhlášky č. 105/1981 Sb.
Chci tedy na závěr říci, že bychom
si přáli a usilujeme o to, abychom během
prvního pololetí roku 1985, v dohodě se všemi
zainteresovanými resorty, předložili návrh
novelizace vyhlášky č. 105/1981 Sb., která
by mohla být moderní nebyrokratickou normou, která
vyžaduje pořádek a kázeň a nikoliv
výjimky. Chci vás ubezpečit, že z naší
strany uděláme všechno pro to, abychom takto
prováděli celou přípravu, a to nejenom
u této konkrétní vyhlášky, která
byla dnes nejvíce předmětem kritiky, ale
i u všech dalších vyhlášek a obecně
platných norem, které jsou v kompetenci Státní
komise pro vědeckotechnický a investiční
rozvoj. Děkuji.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem. Pýtam
sa poslanca Baloga, či súhlasí s odpoveďou.
Poslanec E. Balog: Áno.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem. Nyní
nasleduje odpoveď na otázku súdružky Vackovej,
na ktorú budú odpovedať súdruhovia minister
hutníctva a ťažkého strojárstva
súdruh Saul a minister elektrotechnického priemyslu
súdruh Kubát. Prosím najprv súdruha
Saula.
Ministr hutnictví a těžkého strojírenství
ČSSR E. Saul: Vážený soudruhu předsedo,
soudružky a soudruzi poslanci, ve svém vystoupení,
v odpovědi poslankyni Vackové bych chtěl
jednoznačně říci, jak situaci vidím.
Kromě toho řada vašich vystoupení se
přímo či nepřímo dotýká
mého resortu. Když dovolíte, řekl bych
o věcech z komplexnějšího pohledu.