Všeobecne možno konštatovať, že všetky
navštívené stavebné podniky si plne
uvedomujú závažnosť úloh, ktoré
miestnemu stavebníctvu uložili najvyššie
stranícke orgány a vytvárajú predpoklady
pre ich napÍňanie.
Miera úspešnosti riešenia týchto úloh
je závislá od vybavenia miestnych podnikov tak kádrovo,
ako aj materiálne, ale aj od ekonomických podmienok,
ktoré sa podnikom pre plnenie stanovených úloh
vytvárajú.
Zložité je zabezpečovanie úloh, ktoré
v tejto oblasti uložilo 6. zasadanie ÚV KSČ
v hlavnom meste Prahe. Krása Prahy, ktorá nás
a každého návštevníka nadchýňa,
má i svoju druhú stránku. 60 % bytov bolo
postavených pred rokom 1945 a vyžaduje zvýšenú
údržbu a opravy, ale údržbu a opravy vyžadujú
i panelové domy v novopostavených sídliskách,
pretože niektoré panely nedostatočne tepelne
izolujú a zateká cez ne.
Dobre obhospodarovať bytový fond nie je jednoduché.
Preto ma v poslednom čase zaujal návrh v Hospodárskych
novinách na ustavenie ústredného orgánu
riadenia bytového fondu a bytovej politiky, ktorý
by možno bolo vhodné posúdiť.
Rozbor súčasného stavu, ktorý bol
získaný pri prieskumoch ukazuje, že i Pražská
stavebná obnova, ktorej základnou úlohou
je vykonávanie stavebných prác pri obnove
a modernizácii bytového fondu a zabezpečovanie
údržby a opráv domového fondu hlavného
mesta Prahy a ktorá za necelých 20 rokov svojej
existencie odovzdala už veľký kus dobrej práce,
potrebuje i naďalej pre splnenie tejto úlohy trvalú
pomoc príslušného ministerstva.
V porovnaní s bežne vykonávanými prácami
sú stavebné práce pre obyvateľstvo z
hľadiska nákladov najnáročnejšie.
Práce pre obyvateľstvo sú drobné, krátkodobé
a rozptýlené a nedosahuje sa v nich vždy taká
produktivita, ako u bežných stavebných akcií.
Pritom v miestnom stavebníctve sa kladú vysoké
nároky na remeselnú zručnosť pracovníkov
pri opravách a údržbárskych prácach
na všetkých druhoch objektov vrátane pamiatkovo
chránených. Vysokú fyzickú náročnosť
týchto prác i sťažené pracovné
podmienky nemôže väčšina podnikov
(OPS) podľa platnej mzdovej sústavy vyjadriť
priznaním určitého platového nadlepšenia.
Navyše pracovníci miestneho stavebníctva sú
zaradení do nižšej tarifnej platovej triedy ako
pracovníci tzv. veľkého stavebníctva.
Tieto problémy ovplyvňujú postoje pracovníkov
a často majú vplyv i na ich odchody z podnikov.
Za posledné roky miestne stavebníctvo, Pražská
stavebná obnova, Pražský stavebný podnik,
ale i obvodné podniky bytového hospodárstva
a ostatní dodávatelia urobili kus práce a
v súčasnej päťročnici pokrývajú
polovicu potrieb pri modernizácii bytového fondu,
pri premene elektrického napätia, pri opravách
vonkajších plášťov a pri ostatných
opravách. Finančne to predstavuje stavebné
práce za 9,6 mld. korún.
Napriek tomu je však možné mobilizovať ďalšie
rezervy v riadení stavebných procesov, hlbšie
využívať vlastné stavebné kapacity
a zavádzanie modernizácie nielen v Prahe, ale v
každom okrese. Presvedčili sme sa o tom napríklad
u OSP Trnava, ktorý okrem toho, že úspešne
plní svoje úlohy, postavil "Areál zdravia"
(ihrisko, bežeckú dráhu, tenisové kurty,
halu pre základnú telesnú výchovu,
saunu atď.), má rozsiahly areál pionierskeho
tábora, rekonštruoval svoj vlastný kultúrny
dom v Modranke, má vlastné byty a stavia ďalšie.
V súvislosti s plánovanou štrukturálnou
prestavbou stavebných kapacít v prospech opráv
a údržbárskych prác pre obyvateľstvo
je nutné výraznejšie riešiť vybavenosť
podnikov zodpovedajúcou mechanizáciou.
Ďalším z limitujúcich činiteľov
pôsobiacich na možnosť zvyšovať rozsah
požiadaviek na údržbu bytového fondu je
i nedostatok kvalifikovaných pracovníkov, murárov,
pokrývačov, fasádnikov a ďalších.
Navyše títo nie sú vždy ochotní
dochádzať za prácou, ale hľadajú
možnosť pracovať v mieste bydliska v rôznych
stavebných čatách iných podnikov a
často za lepších podmienok.
Súhrnne možno konštatovať, že úlohy
miestneho stavebníctva spojené so zmenou štruktúry
ich výkonov sú zabezpečované s niektorými
ťažkostiam, ktoré by si vyžadovali rýchlejšie
riešenie za účinnejšej pomoci ministerstiev
stavebníctva a príslušných národných
výborov.
Pri prieskumoch v Prahe, Bratislave, Trnave, v Plzni i v ďalších
mestách sme sa presvedčili, že jedna z vážnych
úloh miestneho stavebníctva - je údržba
a obnova historických pamiatok. Naša socialistická
spoločnosť dôsledne chráni tieto historické
hodnoty a vynakladá na ich správu, údržbu
a obnovu obrovské prostriedky. Vzbudzuje to obdiv i zahraničných
návštevníkov a odborníkov, ako to dokumentárne
uviedla nedávno aj naša televízia.
Treba uviesť, že údržba a obnova historických
pamiatok je remeselne veľmi náročná
a pre stavebné organizácie nie je tak atraktívna,
ako práca na ostatných stavbách.
Navyše sa v tejto oblasti odrážajú aj
ostatné problémy stavebníctva - ako nedostatok
profesií, kvalita materiálu, napr. trvanlivosť
pálených krytín, náterových
hmôt používaných na fasády atď.,
a v neposlednom rade nadmerné predlžovanie opráv
a ďalšie.
V mojom volebnom obvode vo Zvolene bol rekonštruovaný
starobylý zvolenský zámok, ktorý patrí
medzi najvýznamnejšie kultúrne pamiatky pochádzajúce
z konca 13. storočia. Po dokončení opráv
slúži Slovenskej národnej galérii, ktorá
tu zriadila vysunuté pracovisko s expozíciami stredovekého
umenia. Tieto expozície navštevuje ročne vyše
100 tisíc domácich i zahraničných
návštevníkov. Priestory sa celoročne
využívajú na politické a kulturno-spoločenské
akcie, ako sú napr. "zámocké hry zvolenské",
koncerty vážnej hudby, ale i celoslovenská
súťaž súborov Slovenského zväzu
žien "Vansovej Lomnička". Je tu stála
expozícia protifašistického odboja. Slovenského
národného povstania, obradná sieň
Mestského národného výboru a pod.
Prostriedky, ktoré naša socialistická spoločnosť
vkladá do týchto objektov, sú prínosom
k celkovému zvyšovaniu kultúrnej úrovne
ľudí a sú inšpiráciou pre rozvíjanie
novej tvorivej práce.
Ak máme zachovať historické pamiatky, nesmierne
bohatstvo našich národov, vyžaduje to rešpektovať
aj krajské programy sústavnej obnovy nemovitých
kultúrnych pamiatok, schvaľované príslušnými
radami národných výborov, a to v súlade
s možnosťami nášho národného
hospodárstva. Domnievam sa, že by bolo užitočné,
keby sa niektoré objekty obnovovali prioritne.
Ešte niekoľko slov k prácam a službám
pre obyvateľstvo. Presvedčili sme sa, že podniky
miestneho stavebníctva stále zvyšujú
objem prác, ktorý má v roku 1985 predstavovať
5 % z celkového objemu ich prác.
A to by mali podniky pokrývať požiadavky obyvateľstva
či už ide o sklenárske, rámarské,
alebo kominárske práce vrátane vložkovania
komínov, ale aj práce inštalatérske,
maliarske, lakýrnické, murárske a ďalšie.
Pri týchto službách ide pravidelne o práce
drobné, krátkodobé, rozptýlené,
a preto pre podnikové hospodárstvo často
neatraktívne.
Poskytovanie a rozvoj služieb samozrejme nie je bez problémov.
Tak napr. niekde chýbajú určité profesie,
ako v Litoměřicích je nedostatok murárov,
v Plzni sa zasa ukázalo, že nie je záujem o
elektroinštalačné práce a kapacity podniku
v tomto smere nie sú celkom využité. Plnenie
záväznej úlohy na rozvoj služieb naráža
i na obmedzené dodávky limitovaného materiálu
klampiarskeho, inštalatérskeho a kúrenárskeho.
K tomu by som chcela ešte dodať, že z poznatkov
na Obvodnom národnom výbore v Prahe 3, ale i z iných
miest vyplýva, že pre modernizáciu a rekonštrukciu
domového fondu nie je v dostatočnom množstve
a čase krytá dodávka plynových kotlov
z ČKD Dukla. Údajne k nim chýba predovšetkým
meracia a regulačná technika. Mám preto otázku
na ministra ťažkého strojárstva a hutníctva
súdruha Saula, ako je to, resp. bude s riešením
výroby a dodávok kotlov, a na ministra elektrotechnického
priemyslu súdruha Kubáta, ako Závody priemyslovej
automatizácie k ním zabezpečia meraciu a
regulačnú techniku. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
SN V. Vedra: Děkuji poslankyni Vackové. Slovo
má poslanec Andrš. Připraví se poslankyně
Železniková.
Poslanec J. Andrš: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky poslankyně
a soudruzi poslanci, mezi rozhodující fronty našeho
národního hospodářství, na
nichž je veden usilovný zápas za splnění
úkolů XVI. sjezdu KSČ a 7. pětiletky,
patří oblast stavebnictví - téma dnešní
samostatné schůze naší sněmovny.
Hlavními aktéry tohoto zápasu jsou pracující
ve stavebnictví - jejich politická, odborná,
morální a kulturní úroveň -
tedy faktory, které v rozhodující míře
ovlivňují výsledky jejich celospolečensky
významné práce.
Při omezených zdrojích nových pracovních
sil stoupá význam jejich efektivního využití.
Snižuje se podíl mládeže vstupující
do pracovního procesu bez přípravy na povolání.
Pro zabezpečení strukturálních přeměn
našeho stavebnictví má proto stále větší
význam kvalitní politická a odborná
příprava učňů a dalších
stavebních odborníků - absolventů
středních odborných a vysokých škol.
Proto výbor pro kulturu a výchovu Sněmovny
národů se v rámci přípravy
dnešní schůze zaměřil především
na tyto otázky. Poslanci výboru provedli řadu
skupinových průzkumů v oblasti výchovy
a vzdělávání mládeže ve
stavebních profesích a architektuře a získané
poznatky jsem si ještě doplnil individuálním
průzkumem ve svém volebním obvodu, v okresech
Ústí nad Orlicí a Rychnov nad Kněžnou.
Poznatky, které jsme získali o výchově
a vzdělávání budoucích mladých
stavebních odborníků a architektů
ukazují, že zdaleka ne všechno je plně
v pořádku a že na tomto úseku bude nutné
soustředit pozornost politických i řídících
orgánů.
V popředí našeho zájmu byla příprava
mládeže na stavbařská povolání
na středních odborných učilištích
a otázky jejího náboru, které jsou
spojeny s řadou problémů. Hlavní příčinu
vidíme v tom, že prioritní postavení
stavbařských povolání není
v současných podmínkách i v praxi
dostatečně výrazné. Citelně
se to projevuje především v posledních
letech, kdy soustava čtyřletých učebních
oborů spolu se středními školami odčerpávají
značnou část nadaných a dobře
prospívajících žáků. Navíc
vznikla též náborová konkurence a do
jisté míry i popularita jiných resortů,
např. místního hospodářství,
strojírenství a zemědělství,
které nabírají do vybraných oborů
zvýšené počty učňů.
Snížila se prospěchová úroveň
přijímaného dorostu a těžko se
v těchto podmínkách uplatňují
výběrová kritéria. Dříve
se hlásili např. na učební obor zedník
chlapci s poměrně dobrým prospěchem
a zanedbatelná nebyla ani tradice dělnických
rodin, kde se povolání dědilo z jedné
generace na druhou. Dnes přicházejí na stavební
profese obvykle žáci s velmi průměrným
až podprůměrným prospěchem.
Vedoucí hospodářští pracovníci
by měli všude respektovat skutečnost, že
v učební době je cílem výuka,
zatímco výroba je prostředkem k dosažení
tohoto cíle. Jsou totiž případy, že
se učni stávají doplňkovou silou potřebnou
pro splnění plánu. Ředitel středního
odborného učiliště odpovídá
v plném rozsahu za řádnou přípravu
kvalifikovaných pracovníků, a proto musí
mít i nedělitelnou pravomoc k disponování
se skupinami učňů podle učebních
osnov na odborných pracích v rámci podniku.
Jakákoli jiná praxe nezaručuje plnění
osnov ani řádnou výuku ani dodržování
zásady správného řízení.
Ve stavebnictví a jeho učňovském školství
je celá řada problémů, jako nedostatek
učebnic, nedostatek míst pro ubytování
učňů atd., nedaří se plně
stabilizovat kádr mistrů odborného výcviku
a vychovatelů a další, avšak pracovníci
učňovského školství to považují
za přechodné období s řadou možností
řešení těchto problémů.
Je třeba, aby i všichni vedoucí hospodářští
pracovníci ve stavebních organizacích plně
napomáhali výchovnému procesu, vždyť
jde o kvalitu nové dělnické třídy
a úroveň současného i budoucího
stavebnictví.
Problémy se vyskytují i při uplatňování
absolventů středních odborných učilišť
v praxi. Podle zkušeností z mého volebního
obvodu úspěšně absolvuje 75 - 80 % učňů.
I u nich se však projevuje otázka fluktuace a po splnění
závazku, spočívajícího v odpracování
určitého počtu let, někteří
odcházejí do jiných organizací nebo
zemědělství. Mnohem lepší výsledky
jsou tam, kde se učni již ve třetím
ročníku zaučují pod zkušenými
instruktory z řad dělníků, kteří
jsou odborně na výši a politicky vyspělí.
Ti dbají na jejich odborný rozvoj a především
v nich probouzejí opravdový zájem o zvolené
profese.
Lepší je situace při uplatňování
absolventů středních odborných a vysokých
škol. I v minulosti zastávali funkce mistrů,
stavbyvedoucích i vedoucí funkce ostatních
stavebních profesí převážně
lidé z praxe se základním vzděláním.
Pokud šlo o řídící a správní
funkce na závodech a podnicích, nebyla situace o
nic lepší. Například v OSP Ústí
nad Orlicí ještě před 10 lety splňovalo
kvalifikační předpoklady u hospodářských
funkcí necelých 30 % pracovníků. V
současné době je to již přes
80 % a podle zpracovaných plánů kádrového
rozvoje se předpokládá v příštích
10 letech stoprocentní kvalifikace u všech těchto
pracovníků. Obdobná je situace i v ostatních
podnicích, které jsme při našich průzkumech
poznali. Obrovské změny, které jsme zaznamenali
v růstu kvalifikovaných odborníků
pro stavebnictví za posledních deset let, by nebylo
možno realizovat bez vytváření podmínek
na středních a vysokých školách.
Do výrobního procesu nyní přichází
dostatečný počet absolventů a tito
mladí absolventi tvoří širokou základnu
kádrových rezerv. Na druhé straně
však i při vstupu a zapojení absolventů
do výrobního procesu se vyskytují mnohé
problémy.
Organizace, které chápou, že absolvent střední
nebo vysoké školy získal vystudováním
pouze předpoklady pro určitou funkci, jej samy postupně
připravují, dokáží absolventa
získat, stabilizovat jej v organizaci a po určitém
čase mu mohou svěřit odpovědnou funkci,
kterou bez větších problémů zvládne.
Při neuváženém, necitlivém postupu
v zařazování absolventů do funkcí
se absolventi v organizacích neadaptuji, stagnují
v osobním rozvoji a nakonec třeba řeší
situaci odchodem z organizace.
Většina absolventů středních
i vysokých škol je na vysoké teoretické
úrovni. Zkušenosti ukazují, že jsou schopni
samostatně pracovat na technických úsecích
a většina z nich má také o tyto funkce
zájem. Poměrně malé procento absolventů
má však zájem pracovat ve výrobě,
kde se vyžaduje schopnost jednání s lidmi a
kde jsou podstatně vyšší pracovní
rizika. Ukazuje se tedy, že jsou ještě velké
rezervy i ve výchově mladých stavebních
odborníků. Chtějí-li vést jiné,
musí sami jít příkladem a k tomu musejí
být vedeni od počátku své praxe ve
stavebních organizacích i při studiu.
Průzkumné skupiny našeho výboru se odpovědně
zabývaly i otázkou kvality výchovy mladých
architektů a jejich postavením a uplatňováním
v praktických procesech investiční výstavby.
Poznatky poslanců ukazují, že zkrácení
doby studia architektury o jeden rok je sice reálné
z hlediska potřeby okamžitých vědomostí
při vstupu absolventa do praxe, ale celkově bude
úroveň absolventů nižší.
Bylo by třeba uvážit prodloužení
studia alespoň o jeden další semestr, neboť
například termín na přípravu
diplomního projektu musel být zkrácen na
pouhých 5 týdnů. Postgraduální
studium je nezávazné a je zatím o ně
minimální zájem. V posledních dvou
letech se snížilo směrné číslo
studentů architektury, což je zdůvodňováno
současnou malou poptávkou po absolventech. To vyplývá
především z toho, že inženýry
- architekty v praxi nahrazují absolventi oboru "pozemní
stavby" - stavební inženýři. Zvláště
ve státní správě na oborech územního
plánování a architektury národních
výborů je tato situace z hlediska perspektivního
řízení výstavby nepříznivá,
protože stavební inženýři nemají
potřebné znalosti architektury a urbanismu a nemohou
tedy kvalifikovaně zastávat řídící
funkce v této oblasti. Také na úseku výroby
staveb ve velkých výrobních podnicích,
v zemědělských projektových ústavech
i v investorské činnosti není dostatečně
využíváno absolventů fakult architektury.
Domnívám se, že je třeba znovu posoudit
vztah mezi profilem absolventa architektury a absolventa oboru
pozemních staveb na stavební fakultě, jednoznačně
vymezit jejich uplatnění v praxi i z hlediska nezbytné
dělby práce v projektové i řídící
činnosti a tím předcházet jejich nežádoucímu
zaměňování v praxi při plánování
jejich potřeby.
Osvojování nejnovějších poznatků
řídícími pracovníky ve stavebnictví
a ve výrobě stavebních hmot není všude
na potřebné úrovni. Řada těchto
pracovníků si ještě doplňuje
vzdělání podle kvalifikačních
požadavků na středních odborných
nebo vysokých školách. Dobré jsou zkušenosti
s pravidelným školením v Ústavu vzdělávání
pracovníků ve stavebnictví, někde
je dobrá spolupráce s ČVTS, případně
socialistickou akademií a v řadě podniků
se organizují pravidelná školení. Neexistuje
však jednotný systém celoživotního
vzdělávání řídících
pracovníků v této oblasti, a to se ukazuje
jako závažný nedostatek.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
poznatky a zkušenosti, které jsme získaly v
přípravě na samostatnou schůzi Sněmovny
národů k problematice stavebnictví o výchově
a vzdělávání a uplatnění
stavebních odborníků v praxi, jednoznačně
ukazují, že kvalifikační struktura a
profesní struktura přípravy mládeže
musí důsledně vázat na budoucí
profesní strukturu práce, aby nedocházelo
k ekonomickým i sociálním ztrátám.
Tuto vazbu musí zabezpečit i plán přípravy
kvalifikovaných kádrů. Rychlé zastarávání
poznatků vede k nutnosti růstu všeobecného
vzdělávání a k posilování
výchovy, která vede k rozvíjení aktivity
a schopnosti každého pracovníka. Dosažení
určitého stupně vzdělání
však samo o sobě ještě nemůže
opravňovat k vykonávání určité
funkce. Proto je třeba dále výrazně
prohlubovat kvalitu veškeré přípravy
a výchovy všech odborníků, jak ze středních
odborných učilišť, tak i ze středních
odborných a vysokých škol. Změna ekonomiky
a rychlý technický rozvoj vyvolává
i potřebu vytváření a zabezpečování
systému přípravy během celého
života. Ve všech těchto směrech stojí
před námi ještě mnohé úkoly.
Jsem však přesvědčen, že naše
socialistická společnost má pro jejich splnění
všechny předpoklady.