Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Sněmovna národů

Prieskum nám ukázal, že podnikom sa zatiaľ nedarí v širšom rozsahu a dôslednejšie uplatňovať princípy chozrasčotu, spočívajúce v krytí potrieb predovšetkým z vlastných zdrojov organizácií podľa ich skutočnej tvorby.

Príčin tohto stavu je viac a sú pomerne zložité. V stavebných organizáciách je v priemere nízka tvorba zisku a rentabilita. V roku 1983 dosiahli podniky stavebnej výroby ČSR rentabilitu z nákladov 6,11 % a z výrobných fondov 7,7 %. V SSR rentabilitu z nákladov 0,78 % a z výrobných fondov 0,94 %. To neumožňuje kryť v stavebných organizáciách, na rozdiel od priemyslu, ich potreby predovšetkým zo zisku. Fond rozvoja, pôsobiaci ako fond hmotnej zainteresovanosti na princípoch chozrasčotu, bol zriadený iba v 6 organizáciách stavebnej výroby v ČSR.

Aj napriek zvýšenému záujmu o rast celkovej efektívnosti výsledkov stavebnej výroby v podnikoch VHJ, v ktorých sme prieskum uskutočnili, sme sa stretli s niektorými tendenciami, ktoré ovplyvňujú dosahovanú úroveň ekonomickej efektívnosti vykonaných prác, mimo ich vlastnú sféru. Ide o prípady, keď stavebné podniky pociťujú negatívny vplyv nedostatkov niektorých materiálov a keď náhradné riešenie je nákladnejšie. Podobne je to aj s vplyvom limitovania investičných prostriedkov, keď tento neumožňuje rozvíjať vlastnú výrobnotechnickú základňu (dielne, sklady) i získanie potrebného strojného vybavenia v závislosti od bilančných prídelov príslušných orgánov. Nákladovosť stavebnej výroby je ovplyvnená i medzikrajovými presunmi kapacít.

Vykonaný poslanecký prieskum nás ďalej presvedčil, že:

- vplyv Súboru opatrení za roky 7. päťročnice na efektívnosť rozvoja národného hospodárstva sa výraznejšie neprejavil v tých úsekoch reprodukčného procesu, pre ktoré je charakteristický dlhodobý cyklus, do ktorého spadá investičná výstavba i technický rozvoj

- pre pomerne vysoký rast základných prostriedkov, ktorý v roku 1982 dosiahol prírastok v sume 69,5 mld. Kčs, t. j. rast o 5,3 %, v roku 1983 bol vývoj v podstate rovnaký a pre nízku dynamiku výroby znížila sa účinnosť základných prostriedkov. Nedarí sa výraznejšie zvyšovať podiel likvidácie zastaralých a nepotrebných základných fondov. Tieto a iné skutočnosti nás vedú k záveru, že možnosti ďalšieho skvalitňovania výsledkov ekonomiky posilňovaním intenzifikačných faktorov je potrebné hľadať v širšom rozsahu, t. j. u všetkých účastníkov investičného procesu i keď rezorty stavebníctva, hlavne z hľadiska uplatňovania výsledkov vedeckotechnického rozvoja v ňom zohrávajú obzvlášť významnú úlohu.

Došli sme k poznatku, že pre splnenie požiadaviek rozvoja zámerov našej ekonomiky v tejto i budúcej päťročnici je nutný súhrn zlepšenia vo všetkých oblastiach riadenia, t. j. v plánovaní, koncepčnosti v rozhodovaní, v rozsahu začatých stavieb a v komplexe hmotnej stimulácie.

Poznatky z uplynulého obdobia ukázali, že plán ani Súbor opatrení pre urýchlenú realizácii vplyvu technického rozvoja na kvalitu a úroveň výroby a na riešenie niektorých problémov nevytvorili zatiaľ komplexné podmienky. Problémy v tejto oblasti majú charakter dlhodobého riešenia pri intenzívnom využívaní súčasných prvkov riadenia a skvalitnenia riadiacej práce.

Významnou etapou v uplatňovaní výsledkov vedy a techniky v praxi sa stalo 8. zasadnutie ÚV KSČ, ktoré stanovilo základnú orientáciu vedeckotechnického pokroku za hlavný faktor intenzifikácie našej ekonomiky. Podniky rezortov stavebníctva majú zásady tohto uznesenia rozpracované na vlastné podmienky so zameraním na využitie jestvujúcich rezerv stavebnej výroby ďalším spriemyselňovaním jednotlivých odborov stavebnej výroby, na zmenu štruktúry a zvyšovanie adaptability stavebných kapacít, zvyšovanie kvality, úspory palív, energie a úzkoprofilových materiálov a na znižovanie investičnej náročnosti.

Postupy sú rozpracované v realizačných opatreniach VHJ, podnikoch a výskumných ústavoch. V súčasnosti ide o 85 inovovaných programov v stavebnej i priemyslovej výrobe.

Rozhodujúcim nástrojom riadenia vedeckotechnického rozvoja rezortu sa vo väčšej miere stávajú plány vedeckotechnického rozvoja a racionalizácie, ktoré sú previazané s ostatnými dielmi plánov a zvyšujú reálnosť vyčíslených prínosov. V roku 1983 sa technický rozvoj podieľal 58 % na prírastku upravených vlastných výkonov a 65 % na znižovaní celkových nákladov. Obdobný vývoj pokračuje i v roku 1984.

Popri tom však pretrvávajú niektoré problémy v systémovom prepojení jednotlivých fáz cyklu, pri výbere a realizácii niektorých úloh, v komplexnosti unifikácie stavebných sústav pre občiansku výstavbu. Realizácia týchto úloh však potrebuje úzku súčinnosť rezortu stavebníctva s rezortami zabezpečujúcimi materiálovú základňu stavebnej výroby vrátane dopravných a mechanizačných prostriedkov.

Vážené súdružky, súdruhovia. Skúsenosti z doterajšieho pôsobenia Súboru opatrení v podnikoch stavebnej výroby ukazujú, že obdobne ako v celom národnom hospodárstve, boli prijaté princípy zodpovedajúce požiadavkám intenzifikácie našej ekonomiky. Uplatňovaním Súboru v rámci celkovej spoločensko-organizátorskej a riadiacej práce KSČ a štátu sa postupne menia prístupy ľudí k riešeniu úloh efektívnosti a kvality. Súčasne však ukazujú, že jeho princípy nie sú doposiaľ všade realizované a využité. Poslanecké prieskumy plne potvrdzujú aktuálnosť plnenia úloh stanovených XVI. zjazdom strany i následných plén ÚV KSČ k dôslednému uplatňovaniu a ďalšiemu rozvíjaniu princípov Súboru opatrení.

Významným impulzom k realizácii týchto zámerov sú i závery Vlády ČSSR prijaté minulý mesiac ku kontrole úloh vyplývajúcich zo stanoviska Predsedníctva ÚV KSČ k situácii v stavebníctve, o ktorých hovoril s. Gerle, podpredseda vlády ČSSR, vo svojom dnešnom vystúpení. Realizácia týchto úloh kladie významné požiadavky na orientáciu riadiacej a organizátorskej práce v rezorte, na rozvoj všetkých foriem účasti pracujúcich na riadení, k čomu môžeme prispieť i my poslanci svojou prácou vo volebných obvodoch i na svojich pracoviskách. Ďakujem za pozornosť.

Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Vojtekovej. Hovorí poslanec Kačírek, pripraví sa poslanec Ernest Balog.

Poslanec B. Kačírek: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, problémy, kterými se na dnešní schůzi Sněmovny národů zabýváme, názorně svědčí o tom, že hlavní starostí Komunistické strany Československa a celé socialistické společnosti je i v nynější složité mezinárodní situaci vytváření nových hmotných a kulturních hodnot, zabezpečení harmonického mírového života dnešních i příštích generací. Sotva může být přesvědčivějšího důkazu o naší vůli žít v míru, nežli odhodlání cílevědomě vytvářet příznivé životní prostředí pro rozvoj socialistického člověka, stavět nové domovy, ve kterých by se lidem dobře žilo, a všestranně zabezpečovat i cestou bytové výstavby uspokojování materiálních a duchovních potřeb pracujících.

Stálé zkvalitňování úrovně bydlení, rozsah i tempo a efektivnost komplexní bytové výstavby, patří mezi základní úkoly naší socialistické společnosti. Soustřeďuje se na ně zájem urbanistů, architektů, projektantů staveb a stavební výroby, ale hlavně široké veřejnosti. Jejich úspěšné řešení je předpokladem realizace usnesení XVI. sjezdu strany a naplnění slov generálního tajemníka ÚV KSČ soudruha G. Husáka, že důsledné zabezpečování jak průmyslové investiční výstavby, tak i komplexní výstavby a vybavenosti sídlišť je "nejen ekonomická, ale velmi důležitá politická úloha stavbařů, investorů, dodavatelů a národních výborů".

Také poslanci výboru pro kulturu a výchovu Sněmovny národů měli možnost hlouběji nahlédnout do některých urbanistických, architektonických i ekonomických problémů současné bytové výstavby a její občanské vybavenosti během průzkumu, který byl organizován v rámci přípravy tohoto zasedání. Přesvědčili jsme se, že tato oblast představuje jeden z výrazných zdrojů ovlivňující efektivnost národního hospodářství, jež navíc plní i důležité kulturní a sociální poslání a podstatně se podílí na vytváření socialistického způsobu života.

U bytových a občanských staveb v posledních letech právem kladně hodnotíme, že prokazují určitý vzestup kvality a úrovně urbanistického řešení i architektonického a stavebního provedení jak některých typů obytných domů, tak i objektů občanského vybavení nových sídlišť. V rozhovorech s odpovědnými funkcionáři a současně takříkajíc v terénu, v Praze, v Bratislavě, v Nitře a Piešťanech, jsme se setkali s doklady nezastupitelného společenského poslání urbanistovy a architektovy práce i s důkazy jejich odpovědnosti a odpovědného přístupu k efektivnosti, kvalitě, technické úrovni a komplexnosti výstavby, ale také s problémy a rezervami, které tu existují. S jejich zvládnutím ovšem souvisejí četné a mnohdy značně složité otázky, které je velmi obtížné hlouběji analyzovat v jednom vystoupení. Z toho, co jsme měli možnost poznat, chtěl bych proto poukázat alespoň na dvě rozsáhlejší skupiny problémů.

První z nich lze charakterizovat jako zabezpečení dalšího rozvoje komplexní bytové výstavby v podmínkách postupujícího vědeckotechnického rozvoje. To vyžaduje všude prosadit takovou praxi, aby architektonická a projekční řešení respektovala procesy a potřeby technického rozvoje a zprůmyslnění bytového stavitelství a na druhé straně, aby technická politika ve stavebnictví nesledovala jen plnění technologických a ekonomických ukazatelů bez ohledu na ostatní společenské požadavky. To všechno ovlivňuje úroveň bydlení, hospodárnost výstavby i provozní ekonomiku staveb, ale v neposlední řadě také jejich úroveň.

Ze zkušenosti např. víme, že u obyvatel nových sídlišť brzy vystřídají první radost z přiděleného bytu starosti s tím, jak v něm uspořádat život rodiny vzhledem k rozložení a rozměrům místností určených k obývání i současným nárokům, zejména mladých rodin na bydlení. Stavbaři říkají, že postavili to, co navrhl architekt a co bylo vyprojektováno. Architekti ovšem poukazují na to, že musí navrhovat a projektovat podle toho, co jim dává stavební výroba k dispozici, a v tomto případě nejčastěji používané stavební soustavy zatím neumožňují optimální využití užitkové plochy vyjádřené počtem pokojů a ostatních bytových prostor podle jejich předpokládaných funkcí.

Nebo jiný příklad: Konstrukční soustavy současné komplexní bytové výstavby jsou založeny na důsledném oddělení objektů občanské vybavenosti od bytových. Z mnoha důvodů, k nimž nepochybně patří i nedostatky v řízení bytové výstavby, se stále ještě nedaří dokončovat objekty občanské vybavenosti včas tak, aby sloužila obyvatelům hned, jakmile se do nových bytů nastěhují. Že je však možné tento závažný problém komplexní bytové výstavby efektivně řešit, mohli jsme se přesvědčit v Praze na výstavbě Jihozápadního města, kde se urbanisté, architekti i stavební dodavatelé právě v tomto bodě poučili z nedostatků jiných, dříve stavěných sídlišť. Stejně tak v Bratislavě se u výstavby nových čtvrtí na Petržalce podařilo integrovat do bytových objektů hlavní objekty občanské vybavenosti, obchodní síť, garáže i potřebné technické vybavení, takže slouží obyvatelům ihned, jak je sídliště předáno k bydlení.

S řešením dalšího technického rozvoje v bytovém stavitelství ve smyslu rozšíření sortimentu stavebních dílců souvisí i možnosti volby různorodějších architektonických tvarů individuálních staveb i stavebních komplexů tak, aby se jednotlivá sídliště od sebe odlišovala a nepůsobila - jak tomu většinou bývá - dojmem uniformity a fádnosti. S estetickým vzhledem, ale i s požadavky nezbytné údržby souvisí nutnost zvýšení kvality povrchových úprav obvodových plášťů a panelových domů, zajištění kvalitních nátěrových hmot či jiných prvků, např. keramiky, které podtrhnou estetický účin staveb a budou vyhovovat i klimatickým podmínkám, a to jistě není nepodstatná otázka.

Nelze opomíjet ani četné problémy, kdy dnes používané konstrukční soustavy nedovolují řešit uspokojivě některé závažné ekonomické požadavky, především zvětšování hustoty zastavění a zvýšení provozní hospodárnosti, zejména u vícepatrových staveb tak, aby se zamezilo dosud značným ztrátám tepelné energie apod.

Stále naléhavější nutnost přísného hospodaření se zemědělskou půdou bude nepochybně vyžadovat - kromě modernizace starých budov - i postupný přechod k výstavbě nového bytového fondu uvnitř měst. Má-li být tato výstavba efektivní, jistě bude muset být uskutečňována převážně rovněž průmyslovými metodami, tedy s prefabrikovanými prvky. Současně půjde o to, aby tyto nové budovy vhodně zapadaly do existující, často historicky cenné zástavby. Proto by měly být včas a plánovitě vytvářeny podmínky zajišťující v potřebné míře jak určitou individualizaci architektonického řešení vzhledu a uživatelských potřeb, tak i využití dosavadních osvědčených metod průmyslového stavění bytů a občanských staveb.

Není jistě bez zajímavosti, že v Československu se ve srovnání s jinými státy nejvíce používá při výstavbě bytových komplexů panelová technologie. Mám-li správná čísla, pak je to 93,5 %, zatímco v SSSR 60 %, ve Francii 12 % a ve Švédsku dokonce pouze 8,6 %. Nabízí se otázka, zda při existenci prakticky této jediné monopolní technologie, kdy stavební výroba nedokáže zajistit jinou moderní technologii, která by umožnila také samozřejmě úspory materiálu, vyšší ekonomické parametry i větší přizpůsobivost urbanistickým a architektonickým záměrům, existuje dostatečný prostor pro plné využití technického pokroku ve výstavbě bytů a občanské vybavenosti sídlišť.

Jen z těchto několika poznatků, myslím, dostatečně vyplývá, že řešení současných aktuálních problémů komplexní bytové výstavby tak, aby zajišťovala moderní socialistické bydlení a vytvářela zdravé životní prostředí, aby byla také kvalitní a ekonomicky efektivní, nemůže být jednostrannou záležitostí pouze stavbařů nebo jen architektů, jak se někdy zjednodušeně na tu nebo onu adresu kritizuje. Konečné dílo může být účelné, esteticky působivé a současně ekonomicky efektivní a bude jistě přispívat i k vytváření skutečně socialistického bydlení, bude-li vždy výsledkem společného úsilí architekta, projektanta stavby, ekonoma a nakonec stavbaře, který dílo realizuje, když ti všichni budou tvořit v celém procesu přípravy i provedení stavby jeden kolektiv.

Současné problémy komplexní bytové výstavby jsou převážně odrazem toho, že tato souhra je dosud nedostatečná, že neodpovídá rostoucím nárokům rozvíjející se socialistické společnosti. Na jedné straně se vytýká architektům, že málo respektují dané ekonomické a realizační podmínky, na druhé straně se dává vina stavební výrobě, že není v technickém rozvoji dost pružná, že je málo přizpůsobivá nárokům na urbanistickou a architektonickou kvalitu obytných souborů i jednotlivých staveb. Na zdokonalování vzhledu našich měst a jejich obytných souborů, na zvyšování jejich užitné hodnoty i na celkovém zefektivnění bytové výstavby se však musí vedle urbanistů a architektů podílet všichni, technology a organizátory stavitelství nevyjímaje.

Druhý komplex problémů dotýkajících se bytové výstavby a její občanské vybavenosti se soustřeďuje - jak je možné odvodit z uvedeného průzkumu poslanců výboru SN pro kulturu a výchovu - do souboru otázek místa a úlohy urbanistů a architektů v naší společnosti. V socialistické společnosti je architektura povolána vytvářet kromě užitných hodnot také hodnoty kulturní a plnit důležité funkce sociální. Není pochyb, že to plně platí především v takové oblasti, jakou je komplexní bytová výstavba. Navíc architektonická tvorba zde plní i důležité poslání ideologické a politické, přispívá k formování socialistického způsobu života, podílí se na plnění náročných úkolů stanovených našemu stavebnictví XVI. sjezdem KSČ a sedmou pětiletkou.

O tom, že nejvyšší stranické a státní orgány přikládají architektuře a urbanismu vysokou společenskou závažnost, svědčí zřízení fakult architektury a urbanismu na všech rozhodujících školách Vysokého učení technického po celé republice, i usnesení federální vlády a usnesení vlád ČSR a SSR a jiné dokumenty, které určují poslání a směry dalšího rozvoje socialistické architektury a urbanismu.

Z četných diskusí s představiteli zejména projektantských útvarů, které poslanci výboru pro kulturu a výchovu SN během průzkumu navštívili, i z rozhovorů se členy Svazu architektů však vyplynulo, že realizace uvedených usnesení, a to i z hlediska zajišťování komplexní bytové výstavby, není vždy na odpovídající úrovni. Doposud žádný státní orgán, jak bylo poukazováno, nemá zákonnou povinnost starat se o rozvoj architektury a urbanismu. Např. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, uvádí pouze velmi stručně, že územní plány mají dbát také o architektonickou úroveň navrhovaných řešení a stanoví, že se mají zpracovávat urbanistické studie. Z praxe je ovšem dobře známo, že právě úloha architekta je velmi důležitá - a doposud nejvíc chybí - zejména v procesu stavební přípravy a pak samozřejmě i realizace díla. Mnohokrát jsme se setkali s připomínkou, jak je naléhavé přijetí autorizačního zákona, jak už o tom hovořil s. Vedra, v němž by bylo jasně stanoveno, kdo smí projektovat a jaké z toho plynou povinnosti. Připomínky se ovšem týkaly i složitosti nynějšího systému vyhlášek a podobných norem o stavebnictví, který komplikuje řešení řady problémů i v komplexní bytové výstavbě.

Zdůrazňujeme právem, že v plánování bytové výstavby, v investorské činnosti i v samotné realizační praxi připadá stále významnější odpovědnost národním výborům. Je skutečností, že ty se také této odpovědnosti ve stále větší míře chápou. Přitom na příslušných odborech výstavby a územního plánování a na stavebních úřadech, i po zvýšení pravomoci národních výborů, působí jen něco kolem pěti procent architektů. I když jednou z příčin jsou i platové otázky, citelně zde chybí závazná nomenklatura funkcí, které by měli zastávat připravení architekti a urbanisté tak, aby rozhodování národních výborů v těchto oblastech mohlo být skutečně kvalifikované.