Za druhé: v oblasti pracovní výchovy ukazují
poznatky ze všech typů škol, že v tomto
procesu se utváří pozitivní vztah
mladého člověka k práci, pěstuje
úcta k ní a k vytvořeným hodnotám
předcházejících i současných
generací, učí se být hospodářem
své země. Pracovní výchova napomáhá
také k uvědomělé volbě povolání.
Problémy se vyskytují při zajišťování
odborné praxe žáků vpodnicích
a závodech, oprávněné požadavky
školy jsou prořadu z nich přítěží.
Stále se projevuje snaha přidělovat žáků
práci, která má podniku pomoci při
plnění plánu, a není často
v souladu s požadavky osnov volitelných skupin odborných
předmětů. Významným prostředkem
pracovní výchovy žáků a studentů
se stala pracovní aktivita rozvíjená SSM.
zejména kolektivní brigády uskutečňované
v jednotlivých odvětvích národního
hospodářství.
Za třetí: v oblasti studijní se často
setkáváme s názory žáků
a studentů, že vystačí s podprůměrnými
studijními výsledky, že prospěch je
výhradně věcí jednotlivce. V mnohých
studijních kolektivech převládá spokojenost
s průměrem, netečnost k případům
neodůvodněné absence některých
jednotlivců ve vyučování.
To vyžaduje, aby zejména škola vedla žáky
a studenty k vysoké odpovědnosti za to, co se naučí,
jak budou připraveni uskutečňovat nejen svá
vlastní přání a cíle, ale spojovat
je s celospolečenskými potřebami, především
při uplatňování vědeckotechnického
rozvoje ve výrobě. Proto je důležité
podněcování žáků a studentů
k uvědomělé studijní iniciativě
a disciplíně. V tomto směru musí sehrávat
- společně se školskými pracovníky
a SRPŠ - větší úlohu pionýrské
a svazácké kolektivy, lépe využívat
v tomto směru hnutí Zenit, středoškolskou
odbornou činnost i studentskou vědeckou a odbornou
činnost na vysokých školách.
A za čtvrté: důležitou úlohu
ve zvyšování účinnosti komunistiské
výchovy stále více sehrávají
sdělovací prostředky, které v tomto
směru vykonávají záslužnou práci.
Specifické poslání mají deníky
a časopisy vydávané pro děti a mládež
orgány SSM. Zejména ve výchově dětí
mají nezastupitelnou roli dětské časopisy,
počínaje těmi, které jsou určeny
pro děti předškolního věku a
konče 14-15 letou mláděží.
Specifickou otázkou, která by vyžadovala hlubší
pozornost, je působení sdělovacích
prostředků na rodiče. Nezřídka
jsme svědky toho, že rodiče, často i
v dobré snaze vyzbrojit děti pro život, absolutizují
své vlastní poznatky, zkušenosti a okamžité
dojmy. Působení sdělovacích prostředků
by mělo účinněji napomáhat
tomu, aby si rodiče správně uvědomovali,
že socialistická společnost nemůže
mlčky přecházet vypočítavost
a chytračení některých jednotlivců,
že "zlatá střední cesta",
kterou část rodičů svým dětem
zejména při volbě povolání
i dnes ještě doporučuje, musí zákonitě
vyústit do slepé uličky, že je v rozporu
s výchovným úsilím a potřebami
celé společnosti.
Závěrem chci vyjádřit přesvědčení,
že poznatky, které jsme získali v přípravě
na dnešní jednání, přispějí
k tomu, aby komunistická výchova prostupovala veškerou
činností škol a dalších výchovných
činitelů, účinněji pomáhala
utvářet ideově-politické, pracovní
a charakterové vlastnosti žáků a studentů.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Procházkovi
za vystúpenie. Prosím poslanca Švestku o slovo.
Poslanec B. Švestka: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky poslankyně
a soudruzi poslanci, problém "Vysoká kvalita
výchovy a vzdělanosti - předpoklad dalšího
rozvoje socialistické společnosti", který
projednáváme na naší schůzi,
shrnuje a charakterizuje mnohaleté úsilí
socialistické společnosti a Komunistické
strany Československa o rozvoj výchovy a vzdělanosti
socialistického člověka. V podstatě
běží o realizaci práva na vzdělání,
které je zaručeno ústavou.
Socialistická společnost vytváří
příznivé materiální a společenské
podmínky, aby každý měl možnost
rozvinout plně své schopnosti. Ale uplatňování
práva na vzdělání by mělo být
pro každého těžkou a houževnatou
prací především sama na sobě
a mělo by být velkou odpovědností
vůči rodině, přátelům
a soudruhům, i vůči celé společnosti.
Vždy musíme mít na paměti, a především
mladí lidé by si to měli uvědomovat,
že nevzdělanost a diletantismus vyjdou dříve
nebo později na povrch při každé práci,
jako olej na vodu, a jsou nepřítelem každého
z nás i celé společnosti.
Zpráva místopředsedy federální
vlády s. Matěje Lúčana vyčerpávajícím
způsobem a plasticky vylíčala postavení,
význam a cíle výchovy a vzdělání
v rozvinuté socialistické společnosti. V
tomto ohledu neexistují žádné problémy
a rozpory a všichni souhlasíme se zásadami
a principy školské a výchovně vzdělávací
politiky naší vlády, poněvadž jsou
správné.
Ale nás především zajímá
to, jako výši dosahuje kvalita výchovy a vzdělání
jak ve výchově vzdělávací soustavě
tak i mimo ni, a zda dosahovaná kvalita odpovídá
potřebám jednotlivých oblastí společenského
života.
Proto v zahraničním výboru Sněmovny
lidu jsme se velmi intenzívně zabývali tím,
jak naše škola připravuje mladé lidi pro
oblast zahraniční politiky a zahraničního
obchodu a jak je pečováno o postgraduální
vzdělávání.
Práce v zahraniční službě a v
zahraničním obchodě je náročná
na tělesné i duševní zdraví a
složitá v důsledku nelehkých politických
a ekonomických vztahů. Práce v zahraniční
službě klade dále vysoké požadavky
na politickou uvědomělost, morální
hodnoty a odbornou kvalifikaci. To také určuje výběr
pracovníků a metody a formy výchovy a vzdělávání.
S uspokojením mohu konstatovat na základě
našich průzkumů, že odpovědní
pracovníci na obou ministerstvech si plně uvědomují
své úkoly v péči o kádry a
zanjí i obtíže v tomto směru, které
mnohdy těžko překonávají. Vědí,
že výchovná a vzdělávací
soustava, jinak řečeno škola, nemůžejim
připravit již hotové odborníky pro zahraniční
službu. Jimi se stávají teprve v praxi, postgraduálním
vzděláváním a vedením k samostatnému
studiu. Škola dává teoretické a praktické
předpoklady, špičkovým odborníkem
se stává každý pod kvalifikovaným
vedením v praxi a sebevzděláváním.
A tady jsme u líčového problému. Dává
školský systém mladým absolventům
dostatečné předpoklady pro zahraniční
službu? Kritérií pro posouzení tohtot
problému je více, ale na jednom bych chtěl
ukázat, kde škola zůstává mnoho
dlužna. Do zahraniční služby přicházejí
absolventi právnických, ekonomických politických
a filozofických fakult nebo vysokých škol.
Ale žádná z těchto škol nesplňuje
základní předpoklad pro zahraniční
službu, a tím je dobrá znalost alespoň
dvou světových jazyků.
Říkáme, že hlavní problémy
našeho národního hospodářství
jsou: jak dovedeme uplatňovat vědu a techniku, jak
slepšíme řízení naší
výroby a ekonomiky a jak se zapojíme do světové
dělby práce, a to prostřednictvím
zahraničního obchodu. A v tomto jazykové
znalosti jsou nezbytnou podmínkou. Avšak nesmíme
všechno svádět na školu. Jsem přesvědčen,
že oba resorty b mely ve spolupráci s vysokými
školami vypracovat způsob a metody výběru
mladých adeptů pro zahraniční službu,
a to jíž v průběhu vysokoškolského
studia. Do zahraniční služby by pak neměl
být nikdo přijímám bez prověření
jazykových znalostí odbornou komisí; a v
tom by se nemělo slevovat.
K přípravě adeptů pro zahraniční
službu využíváme možností
studia na Moskevském Státním institutu pro
mezinárodní vztahy (MGIMO). Budoucí posluchači
tohoto institutu jsou vybíráni z absolventů
prvního ročníku vysokých škol.
Studium na moskevském institutu trvá až pět
až šest let s intenzívním studiem různých
jazykových kombinací a v posledním roce studia
předkládají diplmovou práci.
Již několik let se neplní naplánovaná
kvóta posluchačů na moskevském institutu.
Jedním z důvodů jsou vysoké nároky
při přijímací zkoušce. A to je
zcela správné. Jiným důvodem, který
ovlivňuje nábor na studium v Moskvě, je délka
studia. Jeden ročník vysoké školy u
nás, pět až šest let studie v Moskvě,
prodlužují studium na vysoké škole proti
našim vysokým školám o dva až tři
roky, např. ve srovnání se studiem na naší
právnické fakultě nebo na vysoké škole
ekonomické, kde trvá jen čtyři roky.
Domnívám se, že délka studia na Moskevském
Státním institutu mezinárodních vztahů
je správná, poněvadž zaručuje
vysokou kvalitu výuky i výchovy. Myslím,
že na výchově a výuce se nemá
a ani nedá šetřir a domnívat se, že
zkrácením doby studia zvýšíme
produktivitu czdělanosti, je přinejmenším
hrubý omyl, obzvláště v dnešní
době bouřlivého rozvoje vědy a techniky.
Cenným poznatkem našich průzkumů je,
že federální ministerstvo zahraničních
věcí i federální ministerstvo zahraničního
obchodu velmi intenzívně rozvíjejí
postgraduální studium svých zaměstnanců
a nároky na odbornou kvalifikaci se neustále zvyšují.
Na federálním ministerstvu zahraničních
věcí 43 pracovníci obhájili kandidaturu
věd a 30 dalších je ve vědecké
aspirantuře. Přitom získání
vědecké hodnosti není podmínkou kvalifikace.
Tato skutečnost svědčí o tom, že
samostatné studium na tomto ministerstvu se stává
běžným jevem. Dále 33 % kmenových
diplomatů jsou absolventy speciálních kursů.
Diplomatické akademie ministerstva zahraničních
věcí Sovětského svazu, dvouletého
postgraduálního studia na Vysoké škole
politické ÚV KSČ a institutů mezinárodních
vztahů v Moskvě a v Berlíně. Rozvíjí
se i postgraduální studium žurnalistiky na
fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy.
Na federálním ministerstvu zahraničního
obchodu o postgraduální studium pečuje resortní
institut zahraničního obchodu, který má
blízky vztah k Vysoké škole ekonomické
v Praze a v Bratislavě. Ale v oblasti postgraduálního
studia existují zde stále velké rezervy.
V zahraničně politické oblasti má
význam pro výchovu a vzdělání
i podíl Československa na práci Organizace
spojených národů pro výchovu, vědu
a kulturu - UNESCO.
Československo je zakládajícím členem
UNESCO a členem jeho výkonné rady; UNESCO
je výrazně ideologickou organizací a má
velký vliv v oblasti výchovy, vědy, kultury
a sdělovacích prostředků.
V posledních deseti letech se podařilo důsledným
působením socialistických a rozvojových
zemí prosadit, aby činnost UNESCO se zaměřila
na řešení světových globálních
problémů, jako boj proti negramotnosti a v neposlední
míře otázka míru a války.
V boji za mír drží UNESCO krok s mohutnou vlnou
mírového hnutí na celém světě,
a proto v poslední době se UNESCO stává
terčem útoků reakčních kruhů
kapitalistických států.
Na 4. zasedání genrální konference
UNESCO byl přijat plán činnosti na léta
1984-1989, v němž se správně reaguje
na nejnaléhevější úkoly dneška
a věnuje se v něm příslušné
místo i otázkám míru a války.
Československo používá velkou autoritu
v oblasti výchovy a o českoslovenksý výchovně
vzdělávací systém je projevován
mimořádný zájem. Je to dobrá
známka naší spolupráce UNESCO, ale to
neznamená, že by spolupráce nemohla být
ještě lepší. Před pěti lety
vznikl iniciativní návrh, aby UNESCO vydalo ve 25
jazycích antologii české a slovenské
poezie, ale naší vinou do dneška se v této
oblasti nestalo vůbec nic.
Výchova kmíru, výchova k odzbrojení
a ke spolupráci mezi národy je koneckonců
obsahem boje evropské veřejnosti proti rozmístění
amerických raket v západní Evropě.
Tyto rakety středního doletu jsou zbraní
prvního úderu a namíření proti
národům Sovětského svazu a ostatních
socialistických zemí, a to znamená i proti
nám.
Vážené soudružky a soudruzi, včera
jsme se vrátili z Moskvy, kde se konala porada mírových
výborů socialistických zemí. Všichni
jsme vyjádřili jménem svých národů
hluboké znepokojení nad dobrodružnými
úmysly vlády USA a vyjádřili jsme
rozhodnou podporu mírové politice stran a vlád
socialistického společenství, které
usilují zastavit závody ve zbrojení a odstranit
hrozbu jedrné války.
A dnes rádo jsme byli seznámeni se stanovisky vlády
ČSSR a ústředního výboru Komunistické
strany Československa k uejdnání mezi Československou
socialistickou republikou a Sovětským svazem. Je
to těžký krok, ale byli jsme ktomu donuceni,
ponvadž narušení rovnováhy sil by ohrozilo
mírový život všech národů.
Náš cíl zůstává neměnný
- odstranit války ze života lidské společnosti.
Spolu s tisíci a statisíci účastníky
protiválečného hnutí, kteří
svými demonstracemi otřásají desítkami
měst západní Evropy, se budeme bít
za zbavení Evropy od jaderných zbraní a se
všemi mírumilovnými lidmi uděláme
vše, aby světová kampaň za odzbrojení
a týden OSN za odzborjení, se staly mocnou hrází
proti novým závodům ve zbrojení a
projevem odhodlání národů zachránit
mír a život na zemi. (Potlesk.)
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Švestkovi.
Bol posledným z písomne prihlásených
poslancov do rozpravy, preto sa pýtam, či ešte
niekto z poslancov žiada v rozprave o slovo. (Ne.) Ak nie,
vyhlasujem rozpravu za skončenú.
O slovo sa prihlási ministri federálnej vlády
s. Kubát a s. Boďa, aby odpovedali na otázky
poslancov. Žiadam najskôr o slovo ministra elektrotechnického
priemyslu ČSSR súdruha Kubáta, aby odpovedal
na otázku poslanca Blažeja.