Ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR
M. Kubát: Vážený soudruhu předsedo,
vážené soudružky poslankyně, vážení
soudruzi poslanci, soudruh poslanec Blažej vyslovil obavu
o to, že jsou starosti s umístěním absolventů
a položil otázku, jaká opatření
se činí v resortu elektrotechnického průmyslu,
aby kvalifikační struktura odpovídala současným
i perspektivním potřebám tohoto odvětví
a co je třeba udělat, abychom urychlili elktronizaci
národního hospodářství právě
prostřednictvím inženýrsko-technických
kádrů. Dovolte, abych odpověděl tkato:
Především pro vaši informaci, jaká
je stav v podílu pracovníků s vysokoškolským
vzděláním v elktrotechnickém průmyslu.
Je účelné to vidět v časové
řadě. V roce 1980 u nás bylo necelých
5% pracovníků z celkového počtu s
vysokoškolským vzděláním. V roce1983,
tedy letos, už je to 6,1%, v roce 1985 počítáme,
že to bude 5,6%, v roce 1990 8% pracovníků
s vysokoškolským vzděláním v
našem odvětví. Je tedy vidět z několika
čísel, že počítáme s růstem
podílu vysokoškolsky vzdělaných pracovníků,
což pochopitelně odpovídá potřebám
rozvoje technické prípravy výroby u nás,
potřebám vědeckotechnického rozvoje
a odpovídá to i zvyšující se
složitosti našich technologií.
Dovolte, abych vás informoval, že ročně
přijímáme rostoucí počty absolventů
vysokých škol v absolutních číslech.
Zase několik čísel v časové
řadě: v roce 1980 jsme přijali necelý
jeden tisíc absolventů z vysokých škol.
V roce 1982 už to bylo 1380, v letošním roce
1630, v příštím roce 1774 absolventi.
Vidíte zase vzrůstající řadu
v absolutních čislech počtů prijímaných
absolventů vysokých škol. K tomu chci říci,
že jsme v podstatě přijali téměř
plný počet absolventů vysokých škol.
K romu chci říci, že jsme v podstatě
přiajli téměř plný počet
absolventů, který nám byl plánem určen.
Přiznávám, že naše kádrově
persönální útvary s tím mají
trochu starostí. V roce 1982 například uvedených
1380 přijatých absolventů bylo asi o 200
méně, než stanovil plán.
Jsem přitom jednoznačně toho názoru,
že je třeba přijmout a využít všechny
absolventy podle plánovaných počtů
z vysokých a středních škol do našeho
odvětví a k tomu jsem také vydal pro naše
kádrově personální útvary jednoznacné
pokyny. Je třeba říci, ze některé
naše kádrově personální útvary
v některých podnicích a výrobních
hospodářských jednotkách dosud nepracují
zcela dobře. Zejména se neoprostily od určitého
zjednodušeného schematismu v tom, že vycházejí
pouze z nárůstu celkového počtu pracovních
sil příslušného podniku - a ten je pochopitelně
poměrně malý, proto že růst výroby
převážně kryjeme růstem produktivity
práce. Přitom počet vysokoškoláků
a středoškoláků z počtu narůstajících
pracovních sil je pochopitelně jen zlomkem. Počet
přijímaných vysokoškoláků
tak vychází velmi nízký. Ovšem
to je velmi zjednodušené schema, od kterého
je nutno odejít a je nutno vzít v pvahu další
důležité faktory.
Za prvé to, že počet míst v elektrotechnickém
průmyslu, obsazených lidmi s nižší
než předepsanou kvalifikací v oblasti kvalifikace
vysokoškolské, je stále ještě 23%.
Tedy 23% míst není obsazeno lidmi s příslušnou
kvalifikací. Dále u nás dochází
k významným změnám struktury v elektrotechnické
průmyslové výrobě, to znamená,
že máme řadu echnologických míst
v elektronice a mikroelektronice, které je nutno postupně
obsazovat inženýry a průmyslováky. Máme
rostoucí potřeby vysoce kvalifikovaných externích
montérů a oživovačů i testovacích
techniků, kde využíváme i průmyslováky
a vyjímečně i inženýry.
Dále můsíme nutně pečovat o
rozvoj útvarů vědeckotechnického rozvoje
a technické přípravy výroby, tedy
konstruktérů, projektantů, vývojařů,
technologů, experimentálních pracovníků,
což je spojeno s rozvojem inovací. Zde mohu pro ilustraci
uvést, že právě minulý týden
jsem strávil jeden den na jednání ve Zbrojovce
Brno, kde jsme konstatovali, že Zbojovka má tisíc
lidí, ale jen 100 vývojových pracovníků,
zatímco obdobný podnik v zahraničí
by měl nejméně tisíc pracovníků
v této obalsti.
To všechno tedy svědčí, soudružky
a soudruzi, o tom, že naše kádrově personální
práce musí přejít také na výrazně
vyšší úroveň a i tam to samozřejmě
často vyžaduje vyšší kvalifikaci.
Setkáváme se dále také s tím,
že někteří mladí lidé,
přicházející z vysokých škol,
nejdou do těch pracovišť, kam bychom je potřebovali
(je to např. v Praze, kde nemůžeme poskytnout
ve všech případech příslušné
sociální zajištění, zejména
byty).
Tedy - jaká opatření přijímáme:
1. Je uloženo všem podnikům a VHJ operativně
každoročně plnit a využívat všech
plánovaných absolventů pro elektrotechnický
průmysl, a to jak z vysokých škol, tak z odborných
škol.
2. V souvislosti s rozpracováním koncepce rozvoje
elektrotechnického průmyslu je třeba rozpracovat
také příslušné formy kádrově
personální práce včetně sociálního
rozvoje, a přitom vzít do hry všechny nové
faktory, o kterých jsem mluvil, a přijmout bezpodmínečně
plný počet plánovaných absolventů
také v budoucích letech, v dlouhodobější
perspektivě.
3. V kádrově pesonálním a sociálním
rozvoji uplatnit všechny momenty také sociálního
zajištění a příslušnou propagaci
v této oblasti. Sociálním zajištěním
myslíme závodní stravování,
bydlení, zabezpečení výchovy dětí,
péči o ženu, náborové příspěvky,
odborný růst a zaškolování atd.,
ale také některé nové přístupy
k náročným a potřebným povoláním,
jako je externí montér, oživovač, zkušební
technik apod. Jde o to vyzvednout tato povoláí jako
náročná na kvalifikaci a současně
provázená řadou výhod.
4. Zavedli jsme spolu s federálním ministerstvem
práce a sociálních věcí některé
nové kategorie, jako povolání nasazená
na jednicové (to znamená na výrobní)
práce, které jsou přitom ale v technické
kvalifikaci třídy 8-12 kvalifikačního
katalogu. Jde o práce na složitých technologických
postupech a složitých technologických zařízeních,
zejména v elektronice a mikroelektronice, práce
na testerech pro elektroniku a mikroelektroniku, jako je testování
plošných spojů, testování integrovaných
obvodů a mikroelektronických bloků, kde testery
mají charakter počítačů.
To jsou naše rozhodující opatření
v této oblasti.
Elektronický průmysl počítá
s přijetím zvyšujícícho se počtu
vysokoškoláků a středoškoláků
z odborných škol v souladu s rychlým a náročným
rozvojem elektroniky a mikroelektroniky v naší zemi.
Děkuji vám za pozornost.
Přeseda SN D. Hanes: Ďakujem ministrovi Kubátovi
za odpoveď na otázku poslanca Blažeja. Pýtam
sa poslanca Blážeja, či je spokojný
s odpoveďou.
Poslanec A. Blažej: Áno.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem.
Teraz prosím ministra práce a sociálnych
vecí ČSSR súdruha Boďu, aby odpovedal
na otázku poslanca Rigu.
Ministr práce a sociálních věcí
ČSSR K. Boďa: Vážený súdruh
predseda, súdružky a súdruhovia poslanci, súdruh
Rigo uviedol poznatok, že majstri odbornej výchovy
sú všeobecne hodnotení a odmeňovaní
nižšie ako majstri z výroby a v tejto súvislosti
položil otázku, či sa týmito otázkami
príslušné orgány zaoberajú.
Chcel by som vás predovšetkým informovať
o tom, že podľa platných smerníc majstri
odbornej výchovy - právd, keď plnia kvalifikačné
predpoklady, to znamená, že musia mať alebo musia
získať doplnkové pedagogické vzdelanie
(a treba dodať, že toto pedagogické vzdelanie
sa nemôže odpustiť) - môžu byť
zaradení rovnako ako majstri vo výrobe vrátane
toho, že môžu byť zaradení rovnako
ako majstri vo výrobe vrátane toho, že môžu
byť zariadení o triedu vyššie a že
môžu získať príplatok za sťažené
prostredie, za sťaženie podmienky.
Rozhodujúce pre platové zaradenie teda je plnenie
kvalifikačných predpokladov a výsledky vo
výchovnej práci. Pravda, z toho, čo hovoril
súdruh Rigo, je zrejmé, že nie všade sa
tieto zásady dodržiavajú a že nie všade
sa postupuje podľa nich.
Ďalšie rozdiely, ktoré môžu byť
a zrejme aj sú, sú v nadstavbovej zložke mzdy.
Formovanie tejto zainteresovanosti je plne v rukách jednotlivých
rezortov, jednotlivých podnikov. Niektoré využívajú
tento priestor dobre, niektoré ho využívajú
málo, niektoré ho využívajú nedostatočne.
Rozdiely a niekedy aj značné v jednotlivých
prípadoch treba predpokladať, pretože nadstavbová
zložka mzdy súvisí s výsledkami práce
a pokiaľ budú rozdiely vo výsledkoch práce,
budú aj rozdiely v odmeňovaní.
Nesprávnosti v zaraďovaní a formách
nadstavbovej zložky mzdy bude možné konkrétne
v podnikoch a organizáciách riešiť v súvislosti
s uplatňovaním zásad druhej etapy zvyšovania
ekonomickej účinnosti mzdových sústav,
ktoré pripravuje v súčasnej dobe vláda
a ktoré by sa mali postupne, počínajúc
druhým polrokom budúceho roka v jednotlivých
organizáciách uplatňovať podľa
toho, ako si jednotlivé organizácie budú
vytvárať pre ich uplatnenie podmienky a predpoklady.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem súdruhovi
ministrovi Boďovi za jeho vystúpenie, za jeho odpoveď
na otázku. Pýtam sa poslanca Rigu, či je
spokojný s odpoveďou.
Poslanec E. Rigo: Áno.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem.
Vážené súdružky a súdruhovia,
o záverečné slovo sa prihlásil podpredseda
vlády ČSSR súdruh Lúčan. Udeľujem
mu slovo.
Místopředseda vlády ČSSR M. Lúčan:
Vážené súdružky poslankyne, vážení
súdruhovia poslanci, priebeh rokovania Snemovne národov
ukázal, že nie je nutné vystupovať s obsiahlym
záverečným slovom. Diskusné vystúpenia,
ktoré tu odzneli, neboli v rozpore s tým, čo
bolo povedané v úvodnom prejave, naopak, možno
povedať, že boli v súlade s jeho hlavnými
myšlienkami, že v mnohom úvodný prejav
doplnili ďalšími veľmi zaujímavými
podnetmi a návrhmi.
Celý priebeh dnešného rokovania Snemovne národov
potvrdil, že súdružky poslankyne a poslanci aktívne
podporujú školskú politiku strany a nášho
štátu, že právom žiadajú od
výkonných orgánov štátu, aby
dôsledne realizovali túto politiku, aby vzdelanostná
ideovo-politická a kultúrna úroveň
nášho ľudu, našich národov stále
rástli a zdokonaľovali sa.
V mene vlády ČSSR i osobne chcem oceniť, že
Snemovni národov, a to potvrdil celý priebeh rokovania,
veľa záleží na tom, aby investície,
ktoré spoločnosť dáva do vzdelania,
boli aj v praktickom živote dobre využité, že
Snemovňa národov vidí v kvalifikácii
nenahraditeľnú silu, nenahraditeľného
činiteľa rastu spoločenskej produktivity práce,
intenzifikácie národného hospodárstva,
nášho spoločného boja za kvalitu všetkej
práce.
Pritom nesmieme zabúdať - a to by som chcel na záver
podčiarknuť, že celá táto činnosť
má nielen svoj ekonomický význam, ale i veľký
význam politický. Ide koniec koncov o sebarealizáciu
nastupujúcej generácie, o jej uplatnenie sa v živote,
o jej uplatnenie sa v praxi, a to má zásadný
politický význam.
Na mladých ľudí musíme byť nároční,
musíme od nich žiadať, aby viac vedeli, aby viac
vedeli, aby boli lepšie pripravení pre život.
Zároveň musíme vytvárať podmienky
na to, aby ich schopnosti boli maximálne pre potreby spoločnosti
využité.
Veľmi by sa osvedčilo, kedy sme cieľavedomejšie
dokázali kombinovať využitie schopností
a elánu mladých so skúsenosťami starších.
My vieme, že v živote, v praxi dochádza niekedy
k určitým problémom, k mnohým nedorozumeniam
v tejto otázke. Niekedy postupujeme pomaly. My vieme, ako
sme kedysi my do života nastupovali. Samozrejme, že
doba je dnes iná, ale práve preto, že žijeme
v socialistickom spoločenskom poriadku, my existujúce
problémy riešiť môžeme a rieši
vieme, keď sa k nim, samozrejme, všetci postavíme
čelom. Ja viem, že známky človeka, ktorý
končí školu, vždy nezodpovedajú
jeho schopnostiam, rovnako ako medzi kvalifikáciou a vzdelaním
nie je možné dávať znak rovnosti. Viem,
že sa mnohí jedinci nevydaria, ktorí opúšťajú
naše základné, stredné či vysoké
školy. Ale neplatí to o populácii ako celku.
Populácia ako celok je tak pripravovaná, aby dobre
plnila úlohy, ktoré jej ukladá naša
strana, náš socialistický štát.
Rokovanie Snemovne národov môžeme označiť
za významný príspevok k realizácii
zámerov našej školskej politiky. Je to o to dôležitejšie,
že ťažisko prestavby nášho školstva
sa presúva na stredné školy a pokračuje
na školách vysokých. A prestavba na stredných
školách a na školách vysokých je
oveľa zložitejšia ako na školách základných.
Osobitné by som chcel oceniť rozsiahly prieskum, ktorý
výbory Federálneho zhromaždenia uskutočnili
a ktoré výsledky sú obsiahnuté v záverečnej
správe. Mal som si možnosť prezrieť tento
materiál, túto správu a je to materiál
naozaj veľmi zaujímavý, obsahuje nesmierne
množstvo faktov a údajov i podnetov, ktoré
pochádzajú priamo zo života. To má pre
nás všetkých, ktorí pracujeme v riadiacej
sfére, ktorí pracujeme na tomto úseku, menovite
na úseku Ministerstva školstva i pre iné rezorty,
pre naše národné výbory, obrovskú
hodnotu, aby sa riadiaca práca na tomto úseku zlepšovala,
prehlbovala a zdokonaľovala a aby problémy, ktoré
sa vyskytujú v živote boli i pružnejšie
riešené.
Chcem vás ubezpečiť, že my vo vláde,
a myslím, že môžem hovoriť aj za Ministerstvá
školstva i za iné rezorty, výsledky tohto prieskumu
dôkladne preštudujeme, vaše návrhy zvážime
a všetky oprávnené sa vynasnažíme
realizovať v praxi.
Medzi otázkami, ktoré tu odzneli a ktoré
treba dôkladnejšie preštudovať, zvážiť
a urobiť závery, ako s nimi naložiť, sa
opäť objavila problematika estetickej výchovy
na našich školách. Vieme o tom. Mám stanoviská
Ministerstiev školstva, ktoré sú toho názoru,
že nemáme priestor, aby sme nejakú hodinu estetickej
výchovy do niektorého ročníka základnej
školy zaviedli. Myslím si, že tento problém
by sme dnes ešte nemali uzatvárať. Osobne nemám
k tejto veci ešte vyhranený názor. Bude vari
správne, keď Ministerstvá školstva sa
opäť zídu s poslancami Výborov pre kultúru
a výchovu FZ a tieto otázky opäť posúdia
a nájdu schodnú cestu k riešeniu.
Ďakujem vám ešte raz v mene vlády za veľmi
užitočnú prácu, ktorú ste ako
zástupcovia ľudu vykonali, ďakujem vám
za Ministerstvá školstva za túto prácu
a tešíme sa všetci na ďalšiu spoluprácu.
(Potlesk).