Je třeba urychleně vyrábět nové
unifikované řady traktorů, a to jak v Zetoru
Brno, tak i v ZTS Martin a zvýšit dodávky náhradních
dílů. Že i za současné komplikované
mezinárodní situace je možno i do zahraničí
vyvážet naše zemědělské
stroje, o něž je zájem, svědčí
kupř. skutečnost, že Zetor Brno vyvezl v I.
pololetí t.r. do kapitalistických států
traktory v hodnotě 826 mil. Kčs, že Agrostroj
Pelhřimov má odbytiště na své
žací a univerzální rozmetadla hnoji
i v řadě nesocialistických zemí atd.
Naproti tomu u traktoru unifikované řady II ze ZTS
Martin dochází stále k odsunu modernizované
řady. Na společné československo-polské
technické radě o modernizaci B dne 14.7. t.r. vyplynulo,
že dojde k dalšímu odsunu výroby na rok
1984. Tím je také signalizován i odsun realizačního
výstupu nové ÚŘ IV. Situace v nedodávkách
náhradních dílů je v ZTS Martin rovněž
velmi vážná. Objednávky s požadovaným
plněním k 31.7. t.r., jak jsem si zjistil, činily
včetně skluzů 37 mil. Kčs, vyexpedováno
bylo pouze za 11,7 mil. Kčs. V posledních měsících
činí storna za nedodané náhradní
díly dalších cca 7 mil. Kčs.
Stále větší složitost a náročnost
zemědělských strojů i celých
komplexů a linek by vyžadovala také odpovídající
růst kvalifikovaných pracovníků, kteří
tyto stroje obsluhují a pracují s nimi. Dosavadní
vývoj však ukazuje, že tak rychle a takové
množství kvalifikovaných pracovníků
přece jen nebude. Nezbývá tedy, než
aby strojírenské závody již při
konstrukci a požadavcích na obsluhu zemědělské
technologie počítaly s tím, že stroje
mohou obsluhovat i nekvalifikovaní, resp. méně
kvalifikovaní pracovníci a podle toho je konstruovat
a řešit. Je to také i jeden z požadavků,
který byl formulován v usnesení schůze
naší sněmovny dne 16. listopadu 1977, kde bylo
požadováno zvýšení účinnosti
práce vědeckovýzkumné a vývojové
základny a užší spojení vědy
i výzkumu s výrobní praxí. Rovněž
je nutno objektivně konstatovat, že dosavadní
péče, zejména o zemědělskou
mechanizaci, jejíž ceny stále rostou, není
ještě v některých družstvech, závodech
i podnicích taková, jakou by si tato technika zasluhovala.
Soudružky a soudruzi poslanci, vážení
hosté, při poslaneckých průzkumech,
které poslanci výborů pro průmysl,
dopravu a obchod uskutečnili, jsme si také ověřili,
že výrobní základna strojů a
zařízení pro náš potravinářský
průmysl je značně roztříštěna
jak územně, tak i z hlediska podřízenosti
resortům a jiným orgánům. Našemu
potravinářskému strojírenství
i průmyslu chybí dlouhodobá komplexní
koncepce a perspektiva, je velká závislost na dovozu
zejména z nesocialistických zemí a možno
říci, že až na některé výjimky,
je současná technická úroveň
vlastní výroby i některých zemí
RVHP zaostalá za současnými, zejména
špičkovými technologickými celky a systémy,
známými u rozhodujících světových
výrobců a dodavatelů těchto technologií.
Značně zaostáváme v technické
úrovni i mechanizaci proti zemědělství
a v automatizaci i proti průměrně světové
úrovni. Naše výrobky jsou materiálově
i energeticky nadprůměrně náročné.
Dodávky pro náš potravinářský
průmysl mají stále klesající
tendenci, dlouhé dodací lhůty a naproti tomu
vykazují poměrně vysoký růst
cen na jednotku výkonu. Rozhodujícím dodavatelem
potravinářské technologie je výrobní
hospodářská jednotka Chepos Brno, která
je schopna pokrýt dosud uplatněné požadavky
federálního ministerstva zemědělství
a výživy pro většinu oborů, které
vyrábí, nepokryje však v této ani příští
pětiletce požadavky pro cukrovary a pivovary. Modernizací,
objektivizací výkonových norem mezi podniky
VHJ Chepos může zajistit zvýšení
dynamiky růstu výroby u oborů, kde jsou největší
rozpory ze 131 % na 154 %. Další případné
zvýšení by muselo jít na úkor
výroby chemických zařízení,
jejíž úkoly se stále zvyšují,
nebo přičleněním nových kapacit
strojírenského závodu o objemu výroby
cca Kčs ročně. V ostatních VHJ resortu
federálního ministerstva hutnictví a těžkého
strojírenství má výroba potravinářské
technologie pouze doplňkový charakter. V rámci
federálního ministerstva všeobecného
strojírenství jsou naším významným
dodavatelem Blanické strojírny Vlašim - jeho
dodávky kvalitní balící techniky tvoří
jen malý podíl z celkových dodávek
v souvislosti s jinými výrobními úkoly.
Největší podíl v dodávkách
potravinářské technologie mají závody
resortu federálního ministerstva zemědělství
a výživy. Vzhledem k nízkým dodávkám
federálního ministerstva hutnictví a těžkého
strojírenství činí strojírenský
výrobní program těchto výrobních
podniků 1600 opakovaně vyráběných
strojů a zařízení. Ročně
se zde vyrábí cca 6000 unikátních
výrobků a 10 tisíc dílů.
V období 5. a 6. pětiletky se přistoupilo
ze strany čs. strojírenství ke specializaci
výroby potravinářské technologie členskými
zeměmi RVHP. Bylo uzavřeno celkem 8 dvou i mnohostranných
specializačních a kooperačních smluv,
z nichž však některé do současné
doby prodlouženy nebyly. Tato specializovaná produkce
činí cca 15 % celkového objemu dodávek
ze zemí RVHP, avšak nutno říci, že
dovážená zařízení jsou
v porovnání s našimi výrobky nižší
technické úrovně a vykazují i nižší
výkon. Problém způsobilo i to, že v
rámci uzavřených smluv zastavilo naše
strojírenství vývoj i výrobu specializovanou
u našich partnerů, kteří tato zařízení
resp. technicky a výkonně ekvivalentní zařízení
nedodávají. potíže spočívají
také v neúplném sortimentu nabízených
a vyráběných strojů v porovnání
se stejnými typy, vyráběnými v nesocialistických
zemích i v otázkách cenových. Tyto
stroje také často nevyhovují čs. bezpečnostním
a hygienickým předpisům, což způsobuje
pozastavení nebo úplné zastavení jejich
dovozu našimi státními zkušebnami. Situace
v možnostech zabezpečování dodávek
potravinářské technologie v potřebném
sortimentu a objemu se stále zhoršuje, zejména
u dodávek strojírenských resortů.
Toto snižování dodávek vyvolalo nutnost
dalšího rozvoje strojírenské základny
federálního ministerstva zemědělství
a výživy, jejíž dodávky se zvýšily
ze 17 na 25 %. Neuspokojivá je rovněž situace
v balicí technice. Kupř. v roce 1981 činily
dodávky z Československa jen 61,6 % z požadavků
a na tuto pětiletku bylo nabídnuto pouze cca 34
% celkové potřeby. Problematika se zde koncentruje
zejména na zabezpečení pocínovaných
plechů.
Z nesocialistických zemí jsou dováženy
stroje a zařízení, která se dosud
v zemích RVHP nevyrábějí. Jedná
se o vysoce výkonné stroje, z nichž některé
obory, např. drůbežářský,
tukový, tabákový průmysl a jiné,
jsou na jejich dovozu a dodávkách náhradních
dílů zcela závislé. Limity na dovoz
těchto strojů jsou neustále snižovány
a potravinářskému strojírenství
zemí RVHP se nedaří vyvíjet srovnatelné
stroje a tím snižovat na dovozech z nesocialistických
zemí. V minulé pětiletce činil podíl
dovozu těchto strojů na celkových dodávkách
cca 14 %, v této pětiletce má činit
pouze cca 5 %. Že naše potravinářská
technologie zaostává, bych chtěl dokumentovat
v souladu se získanými poznatky v Koospolu Praha
na výkonech našich cukrovarů, sladoven, pivovarů,
na problémech v našem masném průmyslu
atd. Je nutno urychleně provést modernizaci potravinářských
závodů, ježte podíl investic do potravinářského
průmyslu za posledních 10 let u nás byl nejnižší
ze všech států RVHP. Stáří
strojů v našem národním hospodářství
činí v průměru 10,5 roku, v zemědělství
6,7 a v potravinářském průmyslu 12,5
roku. Kapacity některých našich cukrovarů,
sladoven a pivovarů pocházejí prakticky z
minulého století.
Soudružky a soudruzi, je známo, že náš
Jihomoravský kraj je také významným
producentem a dodavatelem zeleniny a ovoce. Při prováděném
průzkumu v podniku Zelenina Brno a v jeho některých
jihomoravských závodech i JZD jsem zjistil, že
největším problémem je nedostatek sklizňové
techniky na kořenovou zeleninu, zejména karotku
a petržel, výstavba zasklených ploch s vazbou
na topnou bilanci, zvýšení počtu výkonných
linek na posklizňové zpracování brambor
a cibule, etiketovacích váh Hobart, uzavíracích
strojů, vysokozdvižných vozíků,
je nedostatek výkonných mechanismů pro aplikaci
herbicidů, pesticidů a hnojiv, strojů na
mechanizovaný řez do sadů, shrnovačů
a drtičů větví, strásačů
peckovin a bobulovin, pojízdných plošin pro
sklizeň jablek a posklizňových linek pro
třídění jablek a zejména broskví.
Pro výšení produkce drobných pěstitelů
se nedostává malotraktorů unifikované
řady T 4-10, K 12, K 14, dále systému TERRA
a je naprostý nedostatek pomůcek pro zahrádkáře
i tzv. základního sortimentu.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
vážení hosté, snažil jsem se poukázat
po provedených průzkumech v našem výboru
na úspěchy, ale i některé problémy,
potíže a nedostatky se zabezpečováním
techniky pro naše zemědělství, potravinářský
průmysl i zahraniční obchod a byl bych rád,
kdyby to přispělo k řešení některých
potíží a problémů. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
SN V. Vedra: Děkuji poslanci Hudečkovi, slovo
má poslankyně Železniková, připraví
se poslanec Csémi.
Poslankyně E. Železniková: Vážené
predsedníctvo, vážení hostia, súdružky
poslankyne a súdruhovia poslanci, otázka výživy
národa sa v súčasnej etape právom
zaraďuje medzi strategické, a to vo vzťahu k
vnútornými vonkajším podmienkam, získavaniu
surovín, materiálov, ale i plnení ďalších
odvetví, ktoré sa podieľajú na zabezpečovaní
rozvoja poľnohospodárstva a výroby potravín.
Dovoľte mi rozvinúť niekoľko myšlienok
k problematike investičnej výstavby a nadviazať
na téma, o ktorej hovoril poslanec Hudeček. Od roku
1950 sa zvýšila hodnota základných výrobných
fondov v Československej socialistickej republike na 1
ha poľnohospodárskej pôdy skoro trojnásobne.
Rozsiahlou výstavbou poľnohospodárskych závodov
bola zvýšená koncentrácia zvierat od
roku 1955 u dojníc 9x, u odchovu jalovíc 24x a napr.
u výkrmu ošípaných 50x, čo umožnilo
podstatne zvýšiť produktivitu práce v
poľnohospodárstve. Súčasne sa ale zvyšuje
náročnosť údržby týchto
základných prostriedkov a vyniká nutnosť
ďalšieho využitia už vybudovanej siete poľnohospodárskych
prevádzok formou trvalých modernizácií
a rekonštrukciami celých komplexov.
Pokiaľ ide o investičnú výstavbu v poľnohospodárstve,
sú s uspokojením prijímané opatrenia,
ktoré vyplynuli z uplatnenia zdokonalenej sústavy
plánovitého riadenia a zvyšujú hranicu
rozpočtových nákladov z dvoch na 5 mil. Kčs;
pravda, tento limit sa nevzťahuje na zvláštne
poľnohospodárske investície: rozširovanie
o poľné cesty, úpravy malých vodných
tokov, nádrže, rybníky, hnojiská, silážne
jamy a pastvinové areály.
Zdokonalená sústava v oblasti reprodukcie základných
prostriedkov si však vyžaduje aj zvýšenie
disciplíny na úseku spotreby energie, palív,
pôdneho fondu, nové hodnotenie efektívnosti
investícií so zreteľom na nadobúdacie
náklady, výrobnú lehotu výstavby,
redukciu dovozov, odberateľskú i dodávateľskú
disciplínu na všetkých úsekoch.
Úlohy v znižovaní počtu rozostavaných
stavieb, rozostavanosti a skracovania lehôt výstavby
sú záväzné pre poľnohospodárstvo
i potravinársky priemysel. Normy lehôt sú
vyhlasované ako maximálne, a nie priemerné.
Mali by to pochopiť aj dodávatelia, ktorí často
uplatňujú názor, že ich nikto nemá
právo nútiť skracovať normovanú
lehotu. Ako dobrý príklad uvádzam stavbu
chovu dojníc Hrabice v okrese Strakonice o rozpočtových
nákladoch 28 mil. Kčs, ktorá bola postavená
za 13 mesiacov, miesto normovaných 30 mesiacov. Mnohé
problémy sa však vyskytujú na stavbách
dodávateľov iných rezortov a ich prípadné
obmedzenia v materiálovej sfére.
Vo volebnom okrese, ktorý mi bol zverený - Michalovce
- sú to napr. Chemkostav, n.p., Humenné, pri stavbe
mylnice hnojivých vápencov Oreské, OSP Michalovce
- stavby pre Štátny majetok Michalovce, ale úlohy
neplní ani najväčší dodávateľ
Agrostav, n.p., Michalovce, u stavby Veľkoošipáreň
a Vodovod, Pláne.
Pri poslaneckých prieskumoch vo vybraných okresoch
poľnohospodári poukazovali na to, že sú
dotovaní nízkym počtom traktorov a že
sa používajú také traktory, ktoré
sú odpísané a mali byť už celkom
vyradené z prevádzky.
Tak napr. v okrese Litoměřice bolo v posledných
troch rokoch pridelených v priemere 72 traktorov, čo
je k celkovému fyzickému stavu 3,48 %, takže
podľa takého postupu by mohlo dôjsť k obnove
traktorového parku cca za 29 rokov, ak životnosť
traktora je stanovená na 8-10 rokov. Podobná situácia
je v okresoch Kladno, České Budějovice i
v ďalších.
Súdružky, súdruhovia, surovinu získanú
v poľnohospodárstve, v prevažnej miere spracúva
potravinársky priemysel, ktorý je povinný
prispôsobovať výrobu bežným, ale
aj odchylným podmienkami, často promptne, najmä,
keď ide o suroviny a finálne výrobky podliehajúce
skaze.
Aj keď treba konštatovať, že najväčšiu
zmenu dosiahla výrobnotechnická základňa
potravinárskeho priemyslu v dobe znárodňovania,
i v ďalších rokoch, kedy boli riešené
základné otázky jej prestavby, problémy
v tejto oblasti však je nutné posudzovať aj z
hľadiska jej vývoja a zmien. Počet výrobných
jednotiek v roku 1948 presahoval 40 tisíc prevádzok,
ktoré mali prevažne živnostenský charakter.
Dôslednou koncentráciou a špecializáciou
výroby sa podarilo bez podstatných investičných
vkladov znížiť do roku 1958 tento počet
na 7160 a v súčasnej dobe je v odvetví potravinárskeho
priemyslu v prevádzke zhruba 3600 výrobných
jednotiek. Možnosti rozvoja výrobnotechnickej základne
potravinárskeho priemyslu boli v priebehu rokov obmedzované
investičnými prostriedkami, ktoré boli vydeľované
so zreteľom na celospoločenské potreby len
v nevyhnutnom rozsahu, potrebnom pre splnenie plánovaných
výrobných úloh. V dôsledku toho došlo
k postupnému zaostávaniu spracovateľských
kapacít za rastom poľnohospodárskej výroby.
O zastaralosti a opotrebovanosti výrobnej základne
svedčí celkové opotrebovanie základných
prostriedkov, ktoré dosiahlo v roku 1981 55 %, z toho stavby
41 % a stroje a zariadenia 50 %. V ČSR dosiahlo celkové
opotrebovanie základných prostriedkov 61 % u cukrovarníckeho
a mlýnsko-pekárenského odboru a 54 % u pivovarníckeho
odboru. V SSR vykazuje najvyššie opotrebovanie odbor
pivovarnícky 59 %, cukrovarnícky 52 % a mlýnsko-pekárenský
49 %.
Nepriaznivý stav je aj v kapacitách konzervárenského
priemyslu - výrobných aj skladovacích, čo
najlepšie dokazujú problémy spracovanie bohatej
úrody ovocia a zeleniny v sezóne roku 1982.
Skutočná miera opotrebovania je v potravinárskom
priemysle však oveľa vyššie, ako uvedené
údaje, keďže koncom 6. päťročnice
používal potravinársky priemysel zhruba za
5,5 mld Kčs celkom odpísané stroje a zariadenia.
Otázka údržby, modernizácie a rekonštrukcie
základných fondov nadobúda pri týchto
okolnostiach zvláštny význam.
Na práce spojené s údržbou sa v potravinárskom
priemysle ročne vynakladá cca 1,19 mld Kčs.
S údržbou sú však spojené nedostatky
v servisnej službe opravárenských závodov,
a to pre nedostatok náhradných súčiastok
pre technologické stroje a zariadenia a nedostatok kapacít
stavebných podnikov pre údržbu budov a stavieb.
O to dôležitejšiu úlohu, v súlade
so zámermi plánu rozvoja národného
hospodárstva, by mali mať rekonštrukcie výrobnej
základne.
Z doterajších skúseností sa dajú
vyvodiť tieto závery pre modernizáciu a rekonštrukciu
v potravinárskom priemysle.
Rozhodujúcim problémom je dodávateľské
zabezpečenie akcií. Strojárstvo nemá
o komplexnú modernizáciu a rekonštrukciu výrobnej
základne v potravinárskom priemysle záujem.
Je ochotné dodávať väčšinou
jednotlivé stroje v rámci svojho výrobného
programu. Rekonštrukcia potravinárskych kapacít
však nie je dostatočne riešená ani v rámci
strojárskej špecializácie RVHP, keďže
nie je doriešená otázka vyšších
dodávateľských foriem, otázky servisu
a dodávok náhradných súčiastok.
Riešenie je spojené nielen s organizačnými,
ale aj finančnými problémami, pretože
špecializácia v prípade potravinárskeho
strojárstva znamená podstatné zvýšenie
cien strojov nakupovaných v rámci tejto spolupráce.
To znamená aj pokrytie finančnými prostriedkami
v patričnom rozsahu. Obšírnejšie o tom
hovoril súdruh Hudeček.