Súdružky a súdruhovia poslanci, sme si vedomí
toho, že úspešný rozvoj našej ekonomiky,
a na jej základe i ďalší vývoj
vyspelej socialistickej spoločnosti, sa nemôže
uskutočniť bez obranného zabezpečenia
proti vonkajším vplyvom a hrozbou imperialistických
síl, ktorého pevnou hrádzou a štítom
je vojensko-politické zoskupenie krajín socialistického
spoločenstva v obrannom bloku Varšavskej zmluvy. Pripomeňme
si v tejto súvislosti slová generálneho tajomníka
KSČ a prezidenta ČSSR s. Husáka na XVI. zjazde
strany: "Nezameniteľnú úlohu v spoločnom
úsilí socialistických krajín o zabezpečenie
mierovej budúcnosti ľudstva plní organizácia
Varšavskej zmluvy."
Chcel by som podčiarknuť, že je to obranná
organizácia, vytvorenie ktorej nám doslova vnútili
imperialistické sily, ktoré ohrozujú svetový
mier a ich terčom sú predovšetkým socialistické
štáty. A preto upevňovanie mierových
síl krajín Varšavskej zmluvy v daných
podmienkach je nanajvýš potrebné.
Varšavská zmluva je zárukou zadržania
každého pokusu o útok proti ktorejkoľvek
socialistickej krajine a stala sa spoľahlivým štítom
ochrany a bezpečnosti socialistických vymožeností
bratských krajín. Potvrdila sa už osvedčená
zásada, že jednota krajín Varšavskej zmluvy
má veľký význam tak pre výstavbu
socializmu a komunizmu, ako aj toho, že je pevnou záštitou
pre boj za udržanie svetového mieru a medzinárodnú
bezpečnosť.
Určite vyjadrím názory a postoje členov
JRD, pracovníkov štátnych majetkov a všetkých
pracovníkov socialistického poľnohospodárstva,
keď sa pripojím k stanovisku predrečníkov
a vyslovím plný súhlas s Protokolom o predĺžení
doby platnosti Zmluvy o priateľstve, spolupráci a
vzájomnej pomoci, podpísanej vo Varšave.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Feketemu.
Vystupuje místopředseda Federálního
shromáždění soudruh Srb, připraví
se hrdinka socialistické práce, členka předsednictva
Federálního shromáždění,
členka KSČ, poslankyně Sněmovny národů
soudružka Horečná.
Místopředseda FS J. Srb: Vážený
soudruhu generální tajemníku ústředního
výboru Komunistické strany Československa
a prezidente republiky, vážený soudruhu předsedo
Federálního shromáždění,
soudružky a soudruzi poslanci, vážení
hosté, podepsáním Varšavské smlouvy
- Smlouvy o přátelství, spolupráci
a vzájemné pomoci - v květnu roku 1955 učinilo
Československo krok odpovídající nejživotnějším
zájmům našeho lidu.
Své trvalé místo po boku osvoboditele a našeho
nejvěrnějšího spojence - Sovětského
svazu - jsme však zaujali již o 12 let dříve.
Osvobození naší země Sovětskou
armádou navždy přesvědčilo milióny
našich lidí, že bezpečnost a šťastnou
budoucnost může naší zemi zajistit jen
těsné sepětí s bratrským Svazem
sovětských socialistických republik.
Před třemi desetiletími vznikla v Evropě
nebezpečná situace. Jak je uvedeno v textu Varšavské
smlouvy stalo se tak - cituji: "... v důsledku ratifikace
pařížských dohod, předvídajících
vytvoření nového vojenského seskupení
v podobě Západoevropské unie za účasti
remilitarizovaného západního Německa
a jeho zapojení do severoatlantického bloku, což
zvyšuje nebezpečí války a ohrožuje
bezpečnost mírumilovných států".
Za těchto okolností musely "mírumilovné
státy Evropy učinit nutná opatření
k zajištění své bezpečnosti a
v zájmu zachování míru v Evropě".
Potud Smlouva.
Je třeba připomenout, že Varšavská
smlouva byla vytvořena až 6 let po vzniku útočného
Severoatlantického paktu. Uplynulých 30 let potvrdilo
účinnost Varšavské smlouvy pro věc
pokroku, socialismu a míru. Stali jsme se pevným
článkem tohoto svazku socialistických zemí.
Díky jemu jsme mohli rozvinout budování socialistické
společnosti v mírových podmínkách
a dosáhnout podstatných úspěchů
v našem hospodářském, vědeckém,
technickém, kulturním, sociálním a
ideovém rozvoji i ve výstavbě naší
socialistické Československé lidové
armády a upevňování obranyschopnosti
naší země.
Ve stále větší míře jsme
využívali výhod bratrské, vzájemně
výhodné a rovnoprávné spolupráce
socialistické mezinárodní ekonomické
integrace a především stále těsnější
spolupráce se Sovětským svazem. Sami jsme
aktivně přispívali a přispíváme
k tomuto procesu, jemuž podstatně vděčíme
za to, že jsme dnes z ekonomického a sociálního
hlediska na světové úrovni.
Socialistická přestavba ekonomiky zabezpečila
mohutný rozvoj výrobních sil a vybudování
kvalitativně nové materiálně technické
základny. Objem základních prostředků
dosáhl hodnoty 2,3 biliónů Kčs, kapacita
vědeckovýzkumné základny se za čtyřicet
let od osvobození zvýšila více než
šedesátkrát, národní důchod
více než šestinásobně a jeho objem
přesáhl v běžných cenách
výši 520 mld Kčs. Historických úspěchů
bylo dosaženo ve vyrovnání ekonomické
úrovně českých zemí a Slovenska
a mezi největší úspěchy socialistické
výstavby patří vysoký vzestup životní
úrovně lidu.
Na dosažených výsledcích v hospodářské
a sociální oblasti se právě výraznou
měrou podílela naše prohlubující
se účast v socialistické ekonomické
integraci. Bratrské socialistické země jsou
naším největším obchodním
partnerem, zabezpečujícím rozhodující
dodávky surovin a rozhodující odbyt našich
výrobků. Blahodárně se projevuje specializace
a kooperace v oblasti výroby, vědy a techniky. To
vše je solidním základem intenzifikace a celkového
zefektivňování našeho národního
hospodářství. Například výměna
zboží se Sovětským svazem činí
42 % celkového obratu našeho zahraničního
obchodu; Sovětský svaz se podílí na
našem dovozu surovin ze 100 % u zemního plynu, z 98
% kryje naši potřebu ropy, z 62 % kamenného
uhlí, z 80 % železné rudy, z 52 % barevných
kovů a podobně. Na těsné spolupráci
s bratrskými socialistickými zeměmi je založen
celý náš energetický program, rozvoj
chemického průmyslu a další obory národního
hospodářství. Tím se naše republika
dostala mezi přední průmyslově vyspělé
země světa.
Varšavská smlouva, tento obranný vojenskopolitický
svazek socialistických zemí, prokázala v
uplynulých třiceti letech, že je prvním
takovým svazkem v dějinách, který
vyvíjí zásadní a důsledné
mírové úsilí. V něm dosáhl
významných úspěchů, které
byly dnes již připomenuty a na nichž se naše
republika také podílela. Výsledkem je čtyřicetiletý
mír v Evropě.
Vyvrcholením politiky uvolňování napětí
se stala helsinská Konference o bezpečnosti a spolupráci
v Evropě a slavnostní podpis jejího Závěrečného
aktu před deseti lety. Došlo k ní právě
z iniciativy a na základě vytrvalého úsilí
zemí Varšavské smlouvy.
Spojené státy americké však na přelomu
sedmdesátých a osmdesátých let opustily
politiku uvolňování mezinárodního
napětí a přešly v rámci snahy
o dosažení vojenské převahy od plánování
akcí k praktickým opatřením, k rozmísťování
nových jaderných zbraní prvního úderu
v některých evropských zemích NATO,
k prvním krokům pro militarizaci kosmu a k zatahování
zemí NATO do tohoto nebezpečného dobrodružství.
Varšavská smlouva je naší záštitou,
ochráncem naší budoucnosti, zárukou
pokroku a míru. Prodloužení její platnosti
je dnes stejně nezbytné jako její založení
před třiceti lety. Tak to chápe náš
pracující lid, tak se vyjadřují naši
spoluobčané v našich volebních obvodech.
Výrazem jejich souhlasu je zvyšování
jejich občanské angažovanosti, rozvoj pracovní
iniciativy, zvyšování úsilí a
dosahování nejlepších výsledků
ve všech oblastech našeho národního hospodářství.
Náš lid se také jednoznačně ztotožňuje
s Provoláním ústředního výboru
Komunistické strany Sovětského svazu, prezídia
Nejvyššího sovětu Svazu sovětských
socialistických republik a rady ministrů Svazu sovětských
socialistických republik k národům, parlamentům
a vládám všech zemí, přijatým
ke 40. výročí ukončení druhé
světové války.
Vyslovuji naprostý souhlas s Protokolem o prodloužení
platnosti Varšavské smlouvy za Klub poslanců
- členů Československé strany lidové
ve Federálním shromáždění.
Zároveň bych vás chtěl všechny
ujistit, že mírovou politiku Varšavské
smlouvy bude i nadále plně podporovat celá
Československá strana lidová jako pevná
součást politického svazku našich pracujících
v Národní frontě. Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji místopředsedovi
Federálního shromáždění
soudruhu Srbovi. Slovo má poslankyně Horečná.
Připraví se hrdina socialistické práce,
člen předsednictva Federálního shromáždění,
bezpartijní poslanec Sněmovny národů
soudruh Huml.
Poslankyně SN I. Horečná: Vážený
súdruh generálny tajomník ÚV KSČ
a prezident republiky, vážený súdruh
predseda, vážené súdružky a súdruhovia
poslanci, vážení hostia. Európa prežíva
s ohľadom na ťažko zaplatené skúsenosti
historického vývoja celkom mimoriadnu situáciu.
Národy a štáty tohto kontinentu už 40
rokov žijú v mieri. Pravda, nie všetky štáty
sa o tento stav zaslúžili rovnakou mierou. Najväčšiu
zásluhu na mierovom živote nášho kontinentu
má Sovietsky zväz a ostatné socialistické
štáty, ich mierová ofenzívna zahraničná
politika.
ZSSR a jeho spojenci celý čas po druhej svetovej
vojne, i v najťažších časoch studenej
vojny sa vždy usilovali o mierové spolunažívanie
so štátmi s rozdielnym spoločenským
zriadením.
Brániť a chrániť mierové spolunažívanie
a vymoženosti socializmu, ktoré sú ohrozované
argesivitou a rozpínavosťou imperialistických
štátov, je poslaním Varšavskej zmluvy,
ktorá bola utvorená šesť rokov po vzniku
NATO.
Žiadny iný vojensko-politický zväzok nevyvíja
v záujme mierového života celého ľudstva
tak sústavnú iniciatívnu činnosť
ako Varšavská zmluva, bojujúca o udržanie
mieru, o upevnenie bezpečnosti a rozšírenie
vzájomne výhodnej spolupráce.
K najdôležitejším úlohám
súčasnosti patrí odvrátenie hrozby
jadrovej vojny. Preto všetci mierumilovní ľudia
obracajú svoju pozornosť do Ženevy, kde prebieha
rokovanie medzi ZSSR a USA o jadrových a kozmických
zbraniach, započaté 12. marca 1985. Cestu k nemu
otvorili výsledky stretnutia medzi ministrami zahraničných
vecí ZSSR a USA 8. januára 1985, na ktorom sa dosiahla
dohoda o predmete a cieli tohto rokovania. Stručne možno
tieto ciele charakterizovať takto: nezačínať
horúčkovité zbrojenie vo vesmíre,
zastaviť ho na Zemi a pristúpiť k radikálnemu
zníženiu zbraní, pričom konečným
cieľom je ich úplná likvidácia.
Súdruh Gorbačov navrhol, aby na celú dobu
rozhovorov medzi ZSSR a USA vyhlásili obe veľmoci
moratórium na vývoj, skúšky a rozmiestňovanie
úderných kozmických zbraní a aby zmrazili
stav svojich útočných strategických
zbraní. ZSSR od 7. apríla 1985 vyhlásil jednostranne
moratórium na rozmiestňovanie sovietskych rakiet
stredného doletu a pozastavil uskutočňovanie
ďalších odvetných opatrení v Európe,
vyvolaných rozmiestňovaním amerických
rakiet. Toto moratórium platí do novembra 1985.
Očakávanou reakciou na toto moratórium zo
strany USA by malo byť zastavenie rozmiestňovania
amerických rakiet stredného doletu v Európe.
V platnosti naďalej zostávajú i predošlé
sovietske návrhy. A nie je ich málo, hovoril o nich
predo mnou súdruh poslanec Kučera.
Zodpovedajúca reakcia zo strany USA na mierové iniciatívy
ZSSR by zaiste bola vhodným východiskovým
bodom pre úspešné vedenie rozhovorov v Ženeve.
Skutočnosťou však zostáva, že ani
na jeden z týchto návrhov vláda USA neodpovedala
gestom dobrej vôle. Naopak, stupňuje nebezpečnú
politiku, stupňuje horúčkovité prípravy
na "hviezdnu" vojnu a dokonca sa pokúša
militarizáciu vesmíru "zmedzinárodniť"
a do výroby kozmických zbraní vtiahnuť
ďalšie kapitalistické krajiny.
Na to, aby sa v medzinárodných vzťahoch dosiahol
obrat k lepšiemu, je nutný neprestajný húževnatý
a cieľavedomý boj. Členské štáty
Varšavskej zmluvy a celé socialistické spoločenstvo
vedú tento zápas na všetkých frontoch.
Vznikom Varšavskej zmluvy došlo k vytvoreniu celkom
nových foriem spolupráce v politickej oblasti medzi
jednotlivými členskými štátmi.
Členské štáty cieľavedome koordinujú
svoju zahraničnú politiku tak, aby mohli čo
najoptimálnejšie prispievať k zabezpečeniu
mieru a bezpečnosti v Európe.
Za 30 rokov svojej existencie sa Varšavská zmluva
plne osvedčila. Členstvom v nej Československo
získalo po prvý raz v histórii skutočné
záruky za zabezpečenie našej suverenity, nezávislosti,
nedotknuteľnosti hraníc, záruky za ďalší
socialistický rozvoj našej spoločnosti.
Celý život pracujem ako robotníčka,
a preto ako príslušníčka robotníckej
triedy chcem jednoznačne vyhlásiť, že
predĺženie Varšavskej zmluvy plne zodpovedá
želaniu nášho ľudu, jeho životnému
záujmu o udržanie a upevnenie svetového mieru.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Horečné.
Slovo má poslanec Huml. Připraví se předseda
Strany slovenské obrody, člen předsednictva
Federálního shromáždění
a poslanec Sněmovny národů soudruh Šimúth.
Poslanec SN A. Huml: Vážený soudruhu
generální tajemníku ústředního
výboru Komunistické strany Československa
a prezidente republiky, vážený soudruhu předsedo,
vážené soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci, vážení hosté. Chtěl
bych podtrhnout význam Varšavské smlouvy jako
rozhodujícího činitele zajišťujícího
bezpečnost v Evropě a zabraňujícího
vzniku nové války v současné složité
mezinárodní situaci.
Vývoj postojů rozhodujících kapitalistických
států ke státům socialistických
zemí není v poslední době příznivý,
zejména sousední Německé spolkové
republiky k naší zemi. Spolu s nástupem nové
západoněmecké vlády v říjnu
1982 došlo k výraznému oživení
západoněmeckého revanšismu a začínají
se ozývat hesla, o nichž jsme se domnívali,
že patří již jen minulosti. Znovu jsou,
v rozporu s uzavřenými mezinárodními
smlouvami vznášeny požadavky na "Obnovení
Německé říše v hranicích
z roku 1937" a na "Vyřešení německé
otázky, tedy na revizi poválečného
uspořádání Evropy. Kdyby šlo
jen o výkřiky jednotlivců, dalo by se nad
nimi mávnout rukou. Věc je však daleko vážnější;
tyto názory získávají stále
větší podporu bonnské vlády.
Nejde tedy, tak jak tomu bylo ještě před několika
lety, o "soukromou aktivitu" několika revanšistických
spolků, případně o "svobodu projevu"
v západním pojetí, ale o nebezpečný
politický záměr, k jehož prosazování
nemohou státy Varšavské smlouvy nečinně
přihlížet. Fašistická zvůle
měla za následek zničení půl
Evropy a ztráty na lidských životech jdoucí
do desítek miliónů. Tyto ohromné oběti
minulé světové války nelze přehlížet.
Právě těm, kteří položili
své životy za lepší, spravedlivější
svět, jsme všichni zodpovědni za to, že
jejich oběť nebyla marná.
S údivem a zároveň s odporem se každý,
kdo ví, co přinesl hitlerovský fašismus,
odvrátil od amerického prezidenta Reagana, který
provokačně navštívil hřbitov
v západoněmeckém Bitburgu, a vzdal tím
i poctu tam pohřbeným esesáckým zločineckým
hrdlořezům. To je přece otevřené,
hrubé pošlapání památky obětí
fašismu.
Tvrdě vybojované normy mezinárodního
práva je nutno bezvýhradně hájit a
proto proti vznikající revanšistické
aktivitě vznesly oficiální protesty vlády
SSSR, ČSSR, NDR a PLR. Akce sudetoněmeckého
landsmanšaftu jsou v rozporu s duchem a literou Smlouvy mezi
ČSSR a NSR z roku 1978 a Společným prohlášením
z roku 1978 a jsou závažným rušivým
momentem všeho pozitivního, čeho bylo ve vzájemných
vztazích obou sousedících států
dosud dosaženo.
Přitom revanšistické akce a stále smělejší
tendence nejsou vlastní jen politickému vedení
NSR, ale i dalších kapitalistických států.
A zde mi dovolte, abych trochu odbočil: Západní
Němci, kteří navštěvují
pravidelně Chomutovsko a severní Čechy, zcela
bezostyšně prohlašují: "Hezky nám
to tu opatrujte, ať to máme v pořádku,
až se sem vrátíme!". To by si těžko
dovolili říci, kdyby se v jejich dnešní
zemi takto veřejně nehovořilo a kdyby tyto
názory neměly podporu oficiálních
míst.
Poválečné mírové uspořádání
Evropy zpochybňují v poslední době
mnohá oficiální prohlášení
nejvyšších představitelů USA. Je
smutné, ale zároveň i nebezpečné,
že bývalí spojenci v nesmiřitelném
boji proti fašismu nejednou nezakrytě odmítají
dohody mocností protihitlerovské koalice uzavřené
jejich vlastními politickými předchůdci
v Jaltě a Postupimi. Americké představy o
evropské bezpečnosti jsou jednostranné a
jsou v rozporu jak se zásadami mírového soužití,
tak i s reálným poměrem sil mezi socialistickými
a kapitalistickými státy.