Všetky opatrenia, ktoré za tridsať rokov prijali
štáty Varšavskej zmluvy, mali obranný
charakter. Prinútil ich k tomu zbrojný kolotoč,
ktorý uviedol do chodu pakt NATO.
Všetci občania našej republiky, ktorým
leží na srdci osud vlasti v mieri a ktorí vidia
zmysel svojho života v mierovej práci, si v dnešných
dňoch naliehavo uvedomujú povinnosť prispieť
svojím hlasom, všetkými svojimi silami za zachovanie
svetového mieru. Vojensko-priemyselný komplex USA
a jeho satelitov dáva nezakryte svetu najavo, aké
sú jeho ciele. Prípravy na jadrovú vojnu
dostali v súčasnosti hrozivú podobu.
Draho zaplatené skúsenosti našich národov
nám pripomínajú, že sme sa často
museli brániť ohrozeniu zo Západu. Dnes sa
na našich západných hraniciach opäť
hromadia zbrane, ktoré znamenajú pre nás
potenciálne americké útočné
rakety stredného doletu, ale aj veľký arzenál
jadrových a konvenčných zbraní, chemických
zbraní a ďalších ničivých
prostriedkov. Ministerstvo obrany NSR sa zaoberá ďalšou
fázou militarizácie, plánovanej Reaganovou
administratívou, konkrétne projektom hviezdnej vojny.
Dokladá to aj vládne vyhlásenie z 18. apríla
1985, v ktorom sa kancelár Helmut Kohl jednoznačne
vyslovil pre účasť Nemeckej spolkovej republiky
na amerických plánoch militarizácie vesmíru.
Preto my, členovia a funkcionári Strany slobody,
spolu so všetkými občanmi Československej
socialistickej republiky, rozhodne odsudzujeme obludné
plány Pentagonu a krajín NATO na tzv. obmedzenú
jadrovú vojnu, preto hlboko odsudzujeme prípravy
na prenesenie jadrových zbraní do kozmu. Ako občania
socialistického Československa plne chápeme
a podporujeme jednomyseľné rozhodnutie signatárov
Varšavskej zmluvy predĺžiť jej platnosť
na ďalších 20 rokov. Pre zmluvné strany,
ktoré do roka pred uplynutím tejto lehoty neodovzdajú
vláde Poľskej ľudovej republiky vyhlásenie
o vypovedaní tejto zmluvy, zostane zmluva v platnosti po
dobu ešte desať rokov. Ako plnoprávni voliči
súhlasíme s krokmi predstaviteľov nášho
štátu, ktoré smerujú k zabezpečeniu
obranyschopnosti socialistickej vlasti, s osudom ďalších
generácií ľudstva, ba určite s osudom
celej našej planéty.
Prejav súdruha Michaila Gorbačova prednesený
vo Varšave 26. apríla 1985 pri príležitosti
podpísania Protokolu o predĺžení doby
platnosti Zmluvy o priateľstve, spolupráci a vzájomnej
pomoci, vyjadruje aj naše túžby po mieri, osobitne
tieto jeho slová: "Vojna sa nesmie opakovať.
Pamätáme na to, pamätáme na ponaučenia
z vojny. A jedným z najdôležitejších
je príklad spolupráce protihitlerovskej koalície.
Vyzývame dnes všetky štáty Európy
a iných kontinentov, aby sa povzniesli nad rozpormi a stali
sa partnermi v boji proti novému nebezpečenstvu,
ohrozujúcemu všetko ľudstvo, proti nebezpečenstvu
jadrovej záhuby."
V týchto slovách popredného predstaviteľa
prvého socialistického štátu sveta vidíme
aj my, členovia a funkcionári Strany slobody, zmysel
našich doterajších dejín, zmysel našej
spolupráce s krajinami Varšavskej zmluvy. Svoje činorodé
vlastenectvo vyjadrujeme tým, že budeme stáť
neochvejne na stráži mieru. Odsudzujeme plány
NATO, zamerané na rozpútanie jadrovej vojny, ktorá
by ohrozila, ba natrvalo vymazala život z našej planéty.
Spolu so všetkými občanmi našej socialistickej
vlasti vrele a jednoznačne podporujeme také kroky
vlád sveta, ktoré ich vedú k spoločnému
rokovaniu, k spoločnému stolu, ozdobenému
krehkou ratolesťou mieru. Ďakujem za pozornosť.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Škulovi.
Prosím místopředsedu Federálního
shromáždění soudruha Kučeru,
aby se ujal slova; připraví se hrdina socialistické
práce, člen předsednictva Federálního
shromáždění, člen KSČ,
poslanec Sněmovny lidu Jozef Fekete.
Místopředseda FS B. Kučera: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, vyslechli
jsme zprávu předsedy vlády a jeho doporučení
k vyslovení souhlasu s Protokolem o prodloužení
doby platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci
a vzájemné pomoci, uzavřené ve Varšavě
před třiceti lety. Chtěl bych v souladu se
zprávou předsedy vlády zdůraznit,
že Varšavská smlouva od samého začátku
byla společenstvím obrany. Její zrod byl
vyvolán vojensko-politickým vývojem na Západě.
Byla reakcí na vytváření společenství
západních zemí, namířených
proti bývalým spojencům, i kroky směřující
k remilitarizaci Německé spolkové republiky.
To byly faktické kroky k rozdělení Evropy,
uskutečněné USA a jejich spojenci. Na tuto
situaci musel Sovětský svaz i jeho spojenci reagovat.
Obranný charakter Varšavské smlouvy v plné
míře respektuje i Protokol, podepsaný koncem
dubna ve Varšavě, o jejím prodloužení.
Země Varšavské smlouvy jsou i nadále
připraveny v případě, že bude
rozpuštěn Severoatlantický pakt, zrušit
existenci Varšavské smlouvy. To by byla nepochybně
optimální alternativa z hlediska evropské
bezpečnosti i dalšího rozvoje mírové
spolupráce.
Iniciativy zemí Varšavské smlouvy se však
nespokojují jen s návrhem tohoto cílového
řešení. Není-li na straně západního
bloku ochota k takovému radikálnímu kroku,
pak je tu ještě druhá možnost. Totiž
možnost uzavřít dohody, jež by postupně
vedly ke stejnému cíli. Takovým vhodným
počátečním krokem by kupříkladu
mohlo být uzavření smlouvy o vzájemném
nepoužití síly a zachování mírových
vztahů, jak to navrhla Pražská deklarace ze
zasedání politického poradního výboru
Varšavské smlouvy v lednu 1983. Tento návrh
je ovšem pouze jeden z mnohých, se kterými
přišel Sovětský svaz a jeho spojenci
v posledních třech desetiletích.
V celém tomto období jsme hledali cesty, jak vytvořit
skutečnou platformu všech evropských zemí
s cílem zastavit zbrojení, upevnit mír a
rozvinout vzájemně výhodnou spolupráci.
Vždyť už před třiceti lety v červnu
1955 navrhl Sovětský svaz celoevropskou smlouvu
o kolektivní bezpečnosti v Evropě. A v letech
následujících až do dnešních
dnů to byly nesčetné návrhy a iniciativy.
Lze jich napočítat více než sto. Chtěl
bych se zmínit alespoň o některých
z nich. Kupříkladu o návrhu sovětské
vlády z roku 1958 na podepsání smlouvy o
přátelství a spolupráci mezi evropskými
státy. Již v roce 1963 předložil Sovětský
svaz návrh na podepsání paktu o neútočení
mezi státy NATO a Varšavské smlouvy. V roce
1966 navrhly členské státy Varšavské
smlouvy svolání konference o bezpečnosti
a spolupráci v Evropě. Neměli bychom zapomenout
ani na prohlášení "Za mír a bezpečnost
v Evropě", jež bylo přijato na konferenci
evropských dělnických a komunistických
stran v Karlových Varech v dubnu 1967. V letech pozdějších
přišly přirozeně ještě další
návrhy a iniciativy ze strany Sovětského
svazu a jeho evropských spojenců.
I když země NATO desítky mírových
návrhů socialistických zemí o bezpečnosti
a spolupráci v Evropě či jiných iniciativ
mírového zaměření odmítly,
nakonec přece jen pod tlakem veřejnosti souhlasily
se svoláním konference o bezpečnosti a spolupráci
v Evropě, jež byla zahájena 3. července
1973 v Helsinkách za účasti 33 evropských
zemí, USA a Kanady. Právě před deseti
lety, 4. srpna 1975, byl po dlouhém a mnohdy i kontraverzním
jednání podepsán v Helsinkách závěrečný
dokument této konference, známý Závěrečný
akt.
Byl to významný předěl v historii
poválečné Evropy. Od Postupimi přímo
sem do Helsinek vede spojnice, která vychází
z uznání změn, k nimž došlo v Evropě
v důsledku druhé světové války.
Závěrečný akt tyto změny znovu
potvrzuje, včetně existence obou německých
států a uznání poválečných
hranic. Dále tu byly uznány principy rovnosti, mírového
soužití států s různým
společenským zřízením a jejich
spolupráce.
Konference sama o sobě se stala důležitým
prvkem posílení vzájemné důvěry
mezi účastnickými státy. Závěrečný
akt této konference není vítězstvím
ani jedné ani druhé strany za konferenčním
stolem, je vítězstvím rozumu, zdravým
a vyváženým kompromisem. Helsinky znovu přesvědčivě
dokázaly, že je-li politická vůle, je-li
zachovávána zásada rovné bezpečnosti,
je dohoda mezi Západem a Východem možná.
Socialistické země se zasazovaly o to, aby tento
nadějný proces, jehož prospěšnost
poznaly evropské země v následujících
letech, i nadále pokračoval. Právě
díky jejich diplomatické aktivitě byly potvrzeny
principy Závěrečného aktu znovu na
následné schůzce v Bělehradě.
Madridská schůzka pak po tříletém
obtížném jednání skončila
přece jen přijetím vyváženého
dokumentu, na jehož základě se dnes ve Stockholmu
jedná o opatřeních k posílení
důvěry, bezpečnosti a odzbrojení v
Evropě. Jsme přesvědčeni, že
k upevnění této důvěry by přispěla
především politická opatření,
s nimiž země Varšavské smlouvy přišly.
O snížení vojenských sil ve střední
Evropě jedná už mnoho let i konference ve Vídni.
Bohužel, i ona je příkladem snah zemí
NATO, jak nikoliv hledat konstruktivní řešení,
ale naopak pod různými záminkami mu bránit.
Minulá léta ukázala, že je-li dobrá
vůle na obou stranách, chce-li každá
z jednajících stran ujít potřebný
kus cesty, pak je možno upevnit důvěru, učinit
opatření směřující k
odzbrojení a zajištění míru.
V posledních letech jsme však v Evropě svědky
prosazování snah, které jsou v rozporu s
duchem a literou Závěrečného aktu
z Helsinek. Jsou to snahy, které jsou v protikladu zásadám
rovnosti, mocenské rovnováhy, odzbrojení
a mírové spolupráce. Vládnoucí
kruhy v USA, ale spolu s nimi i četní jejich spojenci
NATO, nastoupily cestu získání mocenské
nadvlády místo dosavadní vojenské
rovnováhy. Vyvolávají nové kolo horečného
zbrojení, jak o tom svědčí s velkým
spěchem a nátlakem prováděné
rozmísťování nových amerických
raket středního doletu v západoevropských
zemích a s ním i pokusy o militarizaci oblastí,
jež toho byly dosud ušetřeny, jako je kosmický
prostor. To samozřejmě neblaze ovlivňuje
vývoj v Evropě, zbrzďuje i proces, který
před deseti lety začal v Helsinkách. I za
této vyhrocené situace země Varšavské
smlouvy však nepřestaly usilovat o změnu ovzduší.
Dokladem toho je i nedávný návrh generálního
tajemníka ústředního výboru
Komunistické strany Sovětského svazu Michaila
Gorbačova, aby u příležitosti desátého
výročí podpisu Závěrečného
aktu v Helsinkách představitelé signatářských
zemí znovu potvrdili svou vůli pokračovat
v procesu, zahájeném v Helsinkách.
Evropské veřejné mínění
i četní realističtí politikové
západoevropských zemí si v plné míře
uvědomují nebezpečnost situace, do níž
Evropu USA dnes zavádějí. Mírové
akce, mnohé z nich masového charakteru, v západní
Evropě i v USA, jak jsme to třeba viděli
o posledních velikonocích, jsou toho nejlepším
dokladem. Tyto mírové síly pochopily, že
v ženevských jednáních mezi SSSR a USA
se pro Evropu otevírá nová šance a že
přirozeně i na nich záleží, bude-li
toto jednání úspěšné.
Význam nejširšího protiválečného
hnutí se tedy v nadcházejícím období
nezmenší, protože Evropané si dobře
uvědomují, že odpovědnost za mír
je nedělitelná, že je to odpovědnost
každého z nás.
Jestliže dnes projednáváme Protokol o prodloužení
platnosti Varšavské smlouvy, pak je třeba říci
totéž, co bylo naším cílem už
před třiceti lety. Naším cílem
je odvrátit válku, zastavit horečné
zbrojení, zahájit cestu k odzbrojení a navázat
rovnoprávnou, vzájemně výhodnou spolupráci
zemí s různým společenským
zřízením. Prostě vytvořit takovou
situaci, jež by činila jakékoliv vojenské
společenství zbytečné. Avšak
do té doby, než se nám podaří
tyto cíle uskutečnit, je třeba, aby v zájmu
naší bezpečnosti a obrany Varšavská
smlouva existovala, zajišťovala bezpečnost pro
naši mírovou práci tak, jak to činila
v uplynulých třiceti letech. S těmito pocity
naši občané také podpořili podpis
prezidenta naší republiky na tomto Protokolu.
Soudružky a soudruzi, na nedávném slavnostním
zasedání ústředního výboru
Československé strany socialistické jsme
v plné šíři kroky vlády Československé
socialistické republiky k upevnění naší
bezpečnosti podpořili. Chtěl bych zdůraznit,
že poslanci naší strany ve Federálním
shromáždění podpoří i
svými hlasy prodloužení platnosti Varšavské
smlouvy, v níž vidíme záruku naší
bezpečnosti, svobody a nezávislosti. (Potlesk.)
Předseda FS A. Indra: Děkuji místopředsedovi
Federálního shromáždění
soudruhu Kučerovi, slovo má poslanec Fekete.
Poslanec SL J. Fekete: Vážený súdruh
predseda, vážené súdružky poslankyne
a súdruhovia poslanci, vážení hostia.
V tomto roku vstupujeme do 40. výročia vyvrcholenia
národnooslobodzovacieho boja československého
ľudu s hitlerovským fašizmom a oslobodenia územia
našej vlasti hrdinskou Sovietskou armádou. Uplynulo
už 40 rokov od skončenia najkrvavejšieho celosvetového
vojnového požiaru, od doby nesmiernych útrap,
biedy a obrovských strát na životoch a zdraví
ľudí, ako aj na materiálnych hodnotách,
ktoré ľudia vytvárali po celé stáročia.
Je to už 40 rokov, čo sme po víťaznom
boji s hitlerovským fašizmom nastúpili v Československu
cestu budovania novej spoločnosti, nového samostatného
a skutočne slobodného domova robotníkov,
roľníkov a pracujúcej inteligencie na princípoch
marxizmu-leninizmu. Vybudovali sme socialistickú spoločnosť
bez vykorisťovania človeka človekom, spoločnosť,
v ktorej všetka moc patrí ľudu. Stali sme sa
pevnou súčasťou socialistického spoločenstva,
síl pokroku a mieru.
Pripomeňme si, súdružky a súdruhovia,
niektoré myšlienky z aprílového vyhlásenia
Ústredného výboru Komunistickej strany Československa,
Ústredného výboru Národného
frontu ČSSR a vlády ČSSR k 40. výročiu
vyvrcholenia národnooslobodzovacieho boja československého
ľudu a oslobodenia našej vlasti Sovietskou armádou,
ku ktorému sa spontánne prihlásil náš
ľud.
Československá socialistická republika dnes
disponuje mohutným hospodárskym a duchovným
potenciálom. Socialistický priemysel vyrobí
dnes za necelý mesiac viac produkcie, než vyrobila
predmníchovská republika za celý rok. Osobitne
výrazné výsledky priniesla socialistická
industrializácia Slovenska, ktorého priemyslová
produkcia vzrástla oproti roku 1948 dvadsaťsedemkrát.
Vybudovaním družstevnej socialistickej veľkovýroby
sa zásadne zmenila nielen tvár, ale i život
našej dediny. Poľnohospodárska výroba
je dnes o polovicu vyššia než pred vojnou, hoci
v nej pracuje v porovnaní s vtedajšou dobou necelá
tretina ľudí. Životnú úroveň
občanov charakterizuje pomerne vysoká osobná
a najmä spoločenská spotreba, ktorá
je osemkrát vyššia, než bola v roku 1948.
Naše zdravotníctvo, školstvo a kultúrno-osvetový
systém patria k najlepším. Náš
štát vytvára potrebné podmienky pre
rovnoprávne postavenie žien, pre všestranný
rozvoj mladej generácie i pre zabezpečenie pokojnej
staroby. Starostlivosť o blaho človeka je v strede
pozornosti komunistickej strany a celého socialistického
štátu.
K historickým vymoženostiam socialistickej výstavby
patrí aj vyriešenie národnostnej otázky.
Československá socialistická republika je
dnes spoločnou vlasťou skutočne rovnoprávnych
národov a národností vo federatívnom
štáte. Vzťahy medzi nimi sú založené
na vzájomnej dôvere a úcte, bratskom spolunažívaní
a spolupráci.
Vážené súdružky a súdruhovia
poslanci, socialistická výstavba, celá cesta
k socializmu, po ktorej ideme, preverila a preukázala zásadný
a trvalý význam spojenectva a spolupráce
s krajinami socialistického spoločenstva tak v ekonomickej
oblasti, ako aj pri spoločnej ochrane vymožeností
nového spoločenského poriadku.
V oblasti ekonomickej je to predovšetkým Rada vzájomnej
hospodárskej pomoci, ktorá nám významne
umožňuje plánovitý rozvoj národného
hospodárstva na princípoch rovnoprávneho
postavenia partnerov za vzájomne výhodných
podmienok a rešpektovania nezávislosti.
Ekonomická spolupráca ČSSR s druhými
členskými štátmi RVHP sa v roku 1984
ďalej prehĺbila a posilnili sa aj integračné
väzby medzi členskými štátmi. Celkove
plánované úlohy vo vývoze i v dovoze
boli prekročené a pasívne saldo obchodnej
bilancie s touto oblasťou bolo nižšie než
plánované. Dovozom z krajín RVHP, predovšetkým
zo ZSSR, bola krytá rozhodujúca časť
československej dovoznej potreby dôležitých
surovín, materiálov a energetických zdrojov.
Na trhu RVHP sa v minulom roku realizovalo vyše 83 % z celkového
vývozu československých strojárskych
výrobkov.
Základný význam pre integráciu československej
ekonomiky do medzinárodného socialistického
spoločenstva má proces špecializácie
a kooperácie výroby. Realizácia vývozu
na základe mnohostranných a dvojstranných
dohôd o špecializácii a kooperácii v
roku 1984 tiež vzrástla.
Na zabezpečenie surovinových a energetických
zdrojov, nevyhnutných pre ďalší rozvoj
ekonomiky, sa podieľala ČSSR v roku 1984 na investičnej
výstavbe spoločných ťažobných
a výrobných kapacít.
Výsledky spolupráce ČSSR v rámci socialistického
spoločenstva RVHP ukazujú značné prínosy
i pre československú ekonomiku s cieľom prispievať
k rastu efektívnosti nášho národného
hospodárstva ako aj celého ekonomického potenciálu
ČSSR v duchu zásady "Buduj vlasť - posilníš
mier!".