Za třicet let své existence Varšavská
smlouva mnohokrát názorně prokázala,
že je vojensko-politickou organizací nového
typu - organizací obrannou, která nemá v
dějinách mezinárodních vztahů
obdoby. Organizací, která je účinným
nástrojem zajišťování a upevňování
obranyschopnosti a rozvoje všestranné spolupráce
mezi jejími členy a současně i významným
faktorem evropské i světové bezpečnosti
a míru.
Dvě soustavy, na něž je rozdělen současný
svět, nejsou běžnými koalicemi států
spjatých dočasnou shodou určitých
zahraničně politických cílů,
jak je známe z dřívější
historie, ale jsou to dvě zásadně odlišné
společensko-ekonomické formace, dožívající
kapitalistická a nastupující socialistická.
Přechod od kapitalismu k socialismu probíhá
v ostrém zápasu sil pokroku a reakce ve všech
sférách společenského života
- ideologie, politiky, ekonomiky i vojenství a dnes je
do něj vtažen již celý svět.
Pevná vojenská jednota našich zemí,
jak bylo zvýrazněno již ve vystoupení
předsedy vlády soudruha Lubomíra Štrougala,
je proto v současné době zvlášť
významná a aktuální. Vývoj
mezinárodní situace znovu potvrzuje, jak předvídavá
byla slova V. I. Lenina, že národy, které se
daly na cestu socialistického vývoje, potřebují
nezbytně těsný vojenský a hospodářský
svazek, neboť jinak je kapitalisté rozdrtí
a zardousí jednoho po druhém.
Zvláště naléhavý je tento požadavek
v současné době, kdy Reaganova administrativa
v souladu se zájmy vojensko-průmyslového
komplexu USA rozvíjí nové kolo horečného
zbrojení včetně jeho přenesení
i do kosmického prostoru. Zvyšující
se intenzitu válečných příprav
USA a NATO kromě jiného dokumentují i jejich
výdaje na zbrojení. Zvláště rychlý
růst těchto výdajů je patrný
od konce 70. let, kdy byl přijat dlouhodobý vojenský
program, zaměřený až do roku 1995.
Prezident Reagan navrhl vynaložit jen v USA na vojenské
výdaje v letech 1985 až 1989 astronomickou sumu téměř
dvou biliónů dolarů, což je téměř
tolik, co Spojené státy vydaly na zbrojení
za 35 let od skončení třetí světové
války.
Obrovské sumy výdajů na zbrojení samy
o sobě nedávají dosti konkrétní
představu. Proto si alespoň informativně
připomeňme, že celkové výdaje
USA ve druhé světové válce představovaly
280 mld dolarů, přičemž všechny
kapitalistické státy na vedení druhé
světové války vynaložily celkem 832
mld dolarů. Již v letošním roce však
dosáhnou vojenské výdaje Spojených
států a ostatních zemí NATO téměř
730 mld dolarů. K tomu netřeba komentáře.
Tímto způsobem chtějí imperialistické
kruhy všestranně zabezpečit současnou
americkou vojenskou strategii "přímé
konfrontace" se Sovětským svazem, která
nabývá stále agresivnějšího
charakteru.
V souladu s touto strategií se v přípravách
ozbrojených sil Severoatlantického paktu, v jejich
organizační struktuře a zejména ve
vyzbrojování bojovou technikou nové generace,
objevuje celá řada nových nebezpečných
prvků, které mají podstatně zvýšit
možnost rozpoutat ozbrojený konflikt se zeměmi
Varšavské smlouvy nenadálým napadením.
Záměrně a systematicky je vytvářena
situace, kdy spolu s přesuny pozemních vojsk a letectva
ze zámoří jsou značné počty
vojsk a zbraňových systémů, dislokovaných
na území NSR, uváděny do vyšších
stupňů bojové pohotovosti. To vše v
rámci probíhajících rozsáhlých
manévrů a cvičení každoročně
konaných v bezprostřední blízkosti
našich hranic a NDR. Jejich cílem není jen
příprava vojsk na vedení útočných
operací, ale i snaha, abychom těmto nebezpečným
stavům přivykli a abychom oslabili svou bdělost.
Rozhodující význam ve vztahu k Československu
má strategický prostor západního Německa,
který v plánech NATO představuje nejdůležitější
nástupiště proti zemím socialistického
společenství. Přitom naše země
nemá předpoklady zajistit svoji obranu v soudobých
podmínkách pouze vlastními prostředky.
Tuto zásadní myšlenku strategické povahy
vyjadřuje včetně Ústavy Československé
socialistické republiky a ústavního zákona
o československé federaci i zákon o obraně
republiky, který zdůrazňuje: "K obraně
vlasti spojuje československý lid své úsilí
v duchu proletářského internacionalismu s
lidem Svazu sovětských socialistických republik
a ostatních socialistických zemí pevnými
spojeneckými svazky, jejichž výrazem je Varšavská
smlouva".
Perspektivy další výstavby rozvinutého
socialismu v naší vlasti jsou spolehlivě založeny
především na spolupráci a spojenectví
s naším nejvěrnějším přítelem
- Sovětským svazem a ostatními bratrskými
zeměmi socialistického společenství,
ale zákonitě také na zvyšování
našeho podílu při upevňování
spolehlivé internacionální obrany socialismu.
Díky trvalé péči nejvyšších
stranických a státních orgánů
je dnes Československá lidová armáda
moderní soudobou armádou, kdykoli připravenou
čestně splnit svoje vlastenecké a internacionální
povinnosti. Přesvědčivě to dokumentují
výsledky, kterých naše vojska dosahují
při plnění úkolů vojensko-politické
linie XVI. sjezdu naší strany.
Československý lid i příslušníci
našich ozbrojených sil poučeni tragickými
zkušenostmi mnichovského diktátu a věrni
odkazu našich osvoboditelů - sovětských
vojáků i všech bojovníků našeho
národně osvobozeneckého zápasu, si
velmi dobře uvědomují nebezpečnost
současné agresivní politiky imperialismu.
Spontánně se proto ztotožňujeme se slovy
generálního tajemníka ústředního
výboru Komunistické strany Československa
a prezidenta republiky soudruha Gustáva Husáka,
přednesenými na slavnostním zasedání
ÚV KSČ letošního 8. května, že
"státy Varšavské smlouvy budou stupňovat
ofenzívní mírové úsilí,
nemohou však připustit narušení existující
strategické rovnováhy sil, o něž imperialisté
usilují. Proto přikládáme v zájmu
míru i své bezpečnosti zásadní
význam společným obranným opatřením,
na kterých se ve vlastním i společném
zájmu aktivně podílíme".
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
vážení hosté, jako společný
zpravodaj výborů Sněmovny národů
na základě stručně uvedených
vojensko-odborných hledisek navrhuji vám vyjádřit
souhlas s Protokolem o prodloužení doby platnosti
Smlouvy o přátelství, spolupráci a
vzájemné pomoci, jenž byl podepsán ve
Varšavě dne 26. dubna 1985.
Předseda FS A. Indra: Děkuji společnému
zpravodaji výborů Sněmovny národů
poslanci Blahníkovi.
Po zpravodajských zprávách budeme pokračovat
rozpravou, do které se zatím písemně
přihlásili poslanci: Marie Kabrhelová, Jozef
Škula, Bohuslav Kučera, Jozef Fekete, Jaroslav Srb,
Irena Horečná, Alois Huml a Jozef Šimúth.
Jako první vystoupí členka sekretariátu
ústředního výboru Komunistické
strany Československa, předsedkyně Československého
svazu žen, členka předsednictva Federálního
shromáždění, poslankyně Sněmovny
národů soudružka Kabrhelová. Připraví
se místopředseda Strany slobody poslanec Sněmovny
lidu Jozef Škula.
Poslankyně SN M. Kabrhelová: Vážený
soudruhu Husáku, soudruhu předsedo, soudružky
a soudruzi poslanci, marxisticko-leninské učení
představuje v celé epoše nejnovějších
dějin nejpropracovanější humánní
koncepci rozvoje civilizace. Od Velké říjnové
socialistické revoluce až po dnešní dny
se tato koncepce prokazatelně naplňuje životem.
Existence světového socialistického společenství
a jeho zvyšující se úloha v evropské
a světové politice je toho nejpádnějším
dokladem. Historie i současnost dokazují, že
ideály socialismu nikdy nepotřebují pro svou
stále se rozšiřující přitažlivost
a životnost války. Reálný socialismus
od svého vzniku prokazuje, že socialismus a mír
jsou neoddělitelné.
Byl to Dekret o míru, který zásluhou Lenina
dal světu výzvu, ale i možnost vidět
své perspektivy ve všestranném rozvoji a spolupráci
zemí s rozdílným společenským
zřízením. Tento odkaz důsledně
naplňuje Komunistická strana Sovětského
svazu a ostatní bratrské strany.
Ušlechtilá myšlenka prvního leninského
dekretu je i v současné době základním
kamenem, na němž je vybudována pevná
stavba zahraniční politiky Sovětského
svazu, Československa, celého našeho společenství.
Ztělesněním této politiky, která
odpovídá životnímu zájmu všeho
lidstva, je i organizace Varšavské smlouvy. Její
činnost je, jak prohlásil generální
tajemník ústředního výboru
Komunistické strany Sovětského svazu soudruh
Michail Gorbačov, "živou praxí socialistického
internacionalismu".
Varšavská smlouva, která vznikla jako akt obrany
na ustavení útočného imperialistického
Severoatlantického paktu, se za třicet let své
existence stala důležitým stabilizujícím
prvkem mezinárodních politických vztahů,
přispěla k mírovému vývoji
v Evropě a k upevnění mezinárodní
bezpečnosti. Díky vysoké politické
a morální autoritě, ekonomické a vojenské
síle členských států, především
Sovětského svazu, díky přitažlivosti
a vlivu její mírové politiky Varšavská
smlouva plní v mezinárodním životě
dějinné poslání garanta míru,
garanta tužby stamiliónů lidí na právo
žít a pracovat ve světě bez válek
i bez strachu z válek.
Je to zásluha Sovětského svazu a ostatních
socialistických zemí, jejichž politiku Varšavská
smlouva vyjadřuje, že evropský kontinent žije
již plných čtyřicet let v míru.
Vytvořením vojenskostrategické rovnováhy
s NATO imperialismus nemá sil, aby ji znovu ve svůj
prospěch zvrátil. Smlouva reprezentuje semknutost
a jednotu socialistického společenství, úspěšně
čelící jakýmkoliv pokusům o
oslabení či likvidaci socialismu v některé
z jeho zemí. Je zárukou, že i současné
široce založené "křižácké
tažení" proti světovému socialismu
je odsouzeno ke krachu.
Na půdě Varšavské smlouvy se rodí
iniciativy, konkretizované ve věcné návrhy
směřující k uvolnění
mezinárodního napětí, k postupnému
odzbrojení, k prosazení stálého stavu
mírového soužití států
s rozdílným společenským zřízením
a k všeobecně prospěšné spolupráci,
ke spolehlivému a komplexnímu systému mezinárodní
bezpečnosti. Připomeňme si jen pražskou
Politickou deklaraci členských států
Varšavské smlouvy, přijatou v lednu 1983. Návrhy
této deklarace byly mnohokrát obohacovány
novými podněty, které předkládají
především vedoucí představitelé
Komunistické strany Sovětského svazu a sovětského
státu.
Všechny tyto návrhy a iniciativy však narážejí
na tvrdou hráz odmítání či
pokrytecké rétoriky vlády Spojených
států a Severoatlantického paktu.
Plány vládnoucích kruhů Spojených
států jsou jednoznačné. Jejich politice
je vlastní kult síly, militarismu, agrese, teroru,
vměšování se do vnitřních
záležitostí jiných zemí, bezostyšný
nátlak na vlastní spojence, podvratná činnost
proti pokrokovým státům a sílící
hospodářská expanze proti nim. Jde jim o
vytvoření takového stavu, kdy by mohly znovu
z pozice síly diktovat svou vůli celému porobenému
světu.
Naštěstí pro lidstvo stojí imperialistickým
plánům v cestě Sovětský svaz,
celé socialistické společenství, reprezentované
Varšavskou smlouvou. A naštěstí pro lidstvo
je to překážka, kterou imperialismus zdolat
nemůže. Taková je i logika, objektivní
zákonitost vývoje lidské společnosti.
Československý lid, poučen svými životními
zkušenostmi, trpkou lekcí mnichovského diktátu,
útrapami válečných let, průběhem
národně osvobozeneckého boje, ale i slavným
květnovým vítězstvím před
čtyřiceti lety a celou etapou socialistické
výstavby, stojí pevně za mírovou politikou
naší komunistické strany a socialistického
státu, za politikou Sovětského svazu a celého
socialistického společenství. Vidí
ve Varšavské smlouvě pevný svazek bratrských
zemí, ochraňující bezpečnost,
tvůrčí mírový život nejen
naší republiky, ale i ostatních socialistických
zemí, evropského kontinentu a celé planety
Země. Je si vědom toho, že mír může
ubránit a dále upevnit pouze v obranném svazku
Varšavské smlouvy. Taková je naše zkušenost,
takové je i naše poznání.
Proto, když bylo 26. dubna tohoto roku na setkání
nejvyšších stranických a státních
činitelů států Varšavské
smlouvy rozhodnuto o prodloužení její platnosti
o dalších dvacet let, přijal náš
lid tuto skutečnost s upřímným souhlasem
a podporou.
Zachování míru a trvalé uspořádání
mírových poměrů ve světě
je jedním z hlavních cílů komunistických
stran a bratrských socialistických zemí.
Jsme přesvědčeni, že neexistují
takové mezinárodní otázky, které
by se nedaly vyřešit jednáním.
Proto také jednoznačně podporujeme Provolání
ústředního výboru Komunistické
strany Sovětského svazu, prezídia Nejvyššího
sovětu Svazu sovětských socialistických
republik, rady ministrů Svazu sovětských
socialistických republik, které u příležitosti
čtyřicátého výročí
ukončení druhé světové války
vyzvalo národy světa, jejich parlamenty a vlády,
aby udělaly všechno, co je možné pro účinné
odvrácení zbrojení ve vesmíru i na
Zemi.
Československý příspěvek při
jejím naplňování bude platným
a účinným v celém příštím
mezinárodním procesu upevňování
konstruktivního mírového dialogu se všemi,
kdo si přejí mír, klid, stabilitu, spolupráci
a všestranný rozvoj.
Naše politika, naše stanoviska jsou vedena nejušlechtilejšími
principy skutečného humanismu. Vycházejí
z podstaty socialismu, nejhumánnějšího
a nejspravedlivějšího společenského
řádu, který je vyvrcholením tisíciletých
dějin lidské společnosti.
Vážené soudružky poslankyně, vážení
soudruzi poslanci, jménem Klubu komunistických poslanců
Federálního shromáždění
vám doporučuji jednomyslně schválit
vládní návrh o souhlasu s Protokolem o prodloužení
doby platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci
a vzájemné pomoci, jenž byl podepsán
ve Varšavě dne 26. dubna t. r.
Učiňme tak jednomyslně - tak, jak to odpovídá
našemu nejhlubšímu přesvědčení,
hlasu našeho rozumu i srdce. Tak, jak to na pražském
Světovém shromáždění za
mír a život, proti jaderné válce ve
jménu nás všech výstižně
vyjádřil soudruh Gustáv Husák: "Horoucně
si přejeme a usilujeme, aby na Zemi v míru žili,
pracovali a radovali se i naše děti, vnuci, příští
pokolení..." "... Jen v míru je možno
budovat šťastný život na Zemi. Ne pláč
matek, ale jejich štěstí a radost dětí
je naším programem".
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Kabrhelové.
Slovo má poslanec Škula. Připraví se
předseda Československé strany socialistické,
místopředseda Federálního shromáždění,
poslanec Sněmovny lidu Bohuslav Kučera.
Poslanec SL J. Škula: Vážený súdruh
generálny tajomník Komunistickej strany Československa,
vážený súdruh predseda Federálneho
zhromaždenia, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, keď v októbri 1954 podpísali
v Paríži Spojené štáty americké,
Veľká Británia, Francúzsko a Nemecká
spolková republika dohodu o remilitarizácii a zapojení
Nemeckej spolkovej republiky do Severoatlantického paktu
NATO a Západoeurópskej únie, vzniklo na západných
hraniciach socialistického spoločenstva vojenské
zoskupenie s nezakryte útočným charakterom.
Porušili sa tým nielen Postupimské dohody a
ďalšie zmluvy, uzavreté medzi víťaznými
mocnosťami po druhej svetovej vojne, ale každý
súdny človek si uvedomil, že je narušená
stabilita Európy a ohrozený mier vo svete. Vojská
bundeswehru posilnili vojenský potenciál NATO a
vojská NATO, predovšetkým americké,
získali na území NSR základňu
pre svoje agresívne zámery, predovšetkým
proti Sovietskemu zväzu a jeho spojencom. Až dnes možno
plne oceniť prezieravosť vedúcich predstaviteľov
ôsmich socialistických krajín, ktorí
14. mája 1955 svojimi podpismi dali najavo odhodlanie socialistického
spoločenstva chrániť bezpečnosť
členských štátov, ako aj európsky
a svetový mier. Obranné spoločenstvo Varšavskej
zmluvy, tento dobrovoľný zväzok rovnoprávnych
socialistických krajín, za tridsať rokov svojej
existencie zohral vo vývoji Európy významnú
úlohu, ako stabilizujúci a konsolidujúci
faktor.
Tridsaťročné jestvovanie Varšavskej zmluvy
je od začiatku naplnené ustavičnými
mierovými iniciatívami socialistických krajín.
Sovietska vláda mnohokrát jednostranne znížila
početný stav svojich vojsk a dala tak svetu najavo,
čo je základom politiky socialistických krajín.
Nie je to súťaž v zbrojení, ale v mierovej
práci.