Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

odzbrojení, zvláště v nenukleární oblasti a spolupráci, která učiní proces uvolnění reálným. V tomto duchu jsme vystupovali na desítkách jednání, jejichž čestnost, zvláště v bilaterálních rozhovorech, značně vzrostla.

A to je kurs, který vláda ČSSR bude sledovat i nadále.

To znamená především se rozhodně zasazovat o zastavení rozmisťování amerických raket v západní Evropě, o prosazování bezjaderných pásem na našem kontinentě, o prosazení Smlouvy o vzájemném nepoužití síly a zachování mírových vztahů mezi zeměmi Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu. A naším konečným cílem je přitom stav skutečného odzbrojení, zákazu a zničení zbraní, zvláště všech zbraní nukleárních.

Soudružky a soudruzi poslanci, stále platí, že úhelným kamenem československé zahraniční orientace je spojenectví se Sovětským svazem a bratrskými socialistickými zeměmi, s nimiž jsem členy obranného svazku Varšavské smlouvy, který vkrátku oslaví 30. výročí existence. Na nedávném setkání vedoucích představitelů zemí Varšavské smlouvy v Moskvě na úrovni generálních tajemníků komunistických a dělnických stran bylo v této souvislosti správně konstatováno, že "upevnění jednoty a semknutosti bratrských zemí a zintenzívnění koordinace jejích akcí na mezinárodním dějišti nabývá zvláštního významu". Proto nejvyšší orgány ČSSR vyjádřily zásadní souhlas s návrhem na prodloužení platnosti této smlouvy, neboť ji právem považujeme za jeden z rozhodujících faktorů strategické vojenské i politické rovnováhy.

Vedle osvědčených, desítiletími spolupráce prověřených politických, společenských a vojenských aspektů součinnosti, nabývají na důležitosti rozmanité kontakty hospodářské, dnes hlavně vyšší formy socialistické vzájemnosti, integrační procesy včetně úzké spolupráce na poli vědy a techniky. To jsou zásady, jimiž se řídíme ve stycích se socialistickými státy.

Naše zahraniční působení je dlouhodobě orientováno na rozvojový svět, v němž máme mnoho dobrých přátel, ale i významných politických a hospodářských partnerů. Rozšiřovat tyto styky budeme především se zeměmi, jež nastoupily pokrokovou cestu vývoje s tím, že podle svých možností chceme být nápomocni při náročné společenské přestavbě těchto zemí, v zápasech, které vedou se silami reakce, nadnárodních monopolů a s imperialistickým vměšováním. Přitom posilujeme spolupráci se všemi státy, které sledují antiimperialistické a protiválečné cíle kdekoliv na světě. Proto stojíme pevně na straně Kambodže a Afghánistánu, které hájí suverenitu své země. Proto prosazujeme právo na sebeurčení palestinského lidu, jemuž mírové urovnání na Blízkém východě by mělo poskytnout možnosti vytvoření vlastního státu. Proto podporujeme mírové řešení irácko-iránského konfliktu. Proto požadujeme vykořenění rasismu a apartheidu na jihu Afriky.

Principy soužití států s rozdílným společenským zřízením určují rozsah a úroveň styků s vyspělými kapitalistickými zeměmi, s nimiž navíc máme zčásti i společné hranice a rozvinuté styky v řadě oblastí. Jsme přesvědčeni, že jedinou rozumnou politikou je vzájemně výhodná spolupráce a přísné respektování zásady nevměšování, což ve svých důsledcích znamená se rovněž vzájemně neohrožovat. Proto odmítáme projevy, které zpochybňují platnost hranic v Evropě a hlasy revanšismu, ať znějí odkudkoliv. Za neslučitelné s mírovou budoucností Evropy považujeme rozšiřování počtu amerických raket středního doletu a program hvězdných válek. Naopak cesta užitečné spolupráce a mírového soužití vyžaduje plně ozdravit politické ovzduší, obnovit stav důvěry a vést dialog o všech složitých otázkách doby s cílem, aby bylo lidstvu zajištěno základní právo, právo na život.

Internacionální odpovědnost naší země vůči socialismu, vůči míru, za odvrácení nukleární katastrofy vyjádřil za nás všechny generální tajemník ÚV KSČ a prezident Československé socialistické republiky když řekl: "Československo bude i nadále přispívat k tomu, aby naše politická, ekonomická a obranná síla se upevňovala."

Spolu se Sovětským svazem a bratrskými zeměmi budeme prosazovat mír, odzbrojení a soužití zemí rozdílného společenského zřízení, jako jedinou rozumnou alternativu politiky naší epochy.

Soudružky a soudruzi poslanci, hlavní pozornost federální vlády byla a je soustředěna ke zvládnutí efektivního a dynamického rozvoje našeho národního hospodářství. Usilovali jsme o naplnění strategické linie, kterou pro sociálně ekonomickou oblast vytyčil XVI. sjezd Komunistické strany Československa.

Vzhledem k tomu, že výsledky loňského roku byly široce publikovány ve zprávě Federálního statistického úřadu, omezím se pouze na charakteristiku základních vývojových tendencí a konkrétních aktuálních úkolů, kterým společně musíme věnovat pozornost.

Vám, poslancům Federálního shromáždění, je dobře známo, za jakých okolností jsme vstupovali do této pětiletky a s jakými těžko předvídatelnými vlivy jsme se, zejména v jejím počátečním období, setkali. Proto chci připomenout nejzávažnější z nich.

V důsledku krize v kapitalistických státech a podstatného zrychlení vědeckotechnického rozvoje se výrazně zostřila konkurence, především na světovém trhu výrobků zpracovatelského průmyslu.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let došlo ve světovém hospodářství k podstatnému zvýšení cen surovin, čímž se dále rozevřely nůžky mezi cenami těchto, povětšinou námi dovážených zdrojů a, cenami hotových výrobků, které převážně vyvážíme.

V tomto období také nová americká administrativa v rámci své politiky konfrontace a boje proti socialismu sáhla k hospodářským sankcím a širokému vějíři diskriminačních opatření, která v různé míře a v různých oblastech praktikovali i jejich západní spojenci. Nešlo pouze o embargo na vývoz špičkové technologie do socialistických zemí a další administrativní restrikce, ale zvláště o omezování přístupu k zahraničním úvěrům.

Z hlediska vnitřních podmínek reprodukčního procesu se projevovalo u nás doma jisté zpoždění v adaptaci naší ekonomiky na změněné vnější podmínky, zejména z hlediska účinnějšího využívání intenzifikačních faktorů růstu. Přitom možnosti extenzívního způsobu hospodaření, jak bylo již konstatováno na XVI. sjezdu KSČ, byly v podstatě vyčerpány.

Za této situace zvolily ústřední výbor strany a federální vláda velmi náročný postup, jehož podstata spočívala ve zpomalení ekonomického růstu v prvých dvou letech pětiletky, v zájmu posílení celkové rovnováhy a vytvoření podmínek pro účinnější využívání intenzifikačních faktorů rozvoje v dalších letech.

Páteří tohoto řešení bylo především podstatné omezení materiálových, investičních a zejména energetických vstupů do reprodukčního procesu. Vzhledem k celkové situaci na devizových trzích jsme se současně rozhodli pro rychlejší postup v oddlužování ve volných měnách, omezili jsme přijímání zahraničních úvěrů a prováděli úspornou dovozní politiku.

V žádné předchozí pětiletce jsme nepracovali s tak rozsáhlým omezením zdrojů surovinových, energetických, investičních i devizově finančních. Byly to však v dané době nezbytné, praktické kroky, které spoluvytvářely mnohem náročnější ekonomické prostředí a ve značné míře usměrňovaly reprodukční proces k vyššímu zhodnocování zdrojů, k vyšší hospodárnosti. A není pochyb o tom, že této orientaci napomáhaly i změny v hospodářském mechanismu, zakotvené v Souboru opatření ke zdokonalení plánovitého řízení.

Souhrnné výsledky za uplynulá čtyři léta pětiletky potvrzují, že zvolený postup byl správný a přinesl své plody. Navíc pak zcela názorně svědčí o možnostech a schopnostech našeho hospodářství vyrovnávat se s kvalitativně novými náročnějšími úkoly dnes i v budoucnu.

Především se podařilo podle záměrů obnovit dynamiku ekonomického růstu při snížených vstupech do reprodukčního procesu. V loňském roce jsme dosáhli nejvyššího vzestupu národního důchodu. Jeho objem činil bezmála 543 mld. Kčs, což znamená, že za 4 léta pětiletky vzrostl národní důchod o 7,5 %. Letošním ročním plánem jsou vytvořeny reálné předpoklady, aby růst národního důchodu stanovený sedmou pětiletkou byl zabezpečen.

V souladu s naším záměrem se daří snižovat zadluženost ve volných měnách. Je zcela reálné, že ke konci roku 1985 budou naše závazky a pohledávky vůči nesocialistickým zemím vyrovnány. A pokud jde o socialistické země, udržujeme s nimi po celou pětiletku vyrovnanou devizovou pozici.

To vše představuje velký vklad pro hospodaření v příštích letech, neboť jsme tím vším získali poměrně solidní manévrovací prostor, který můžeme a chceme v optimální míře využít.

K obnovení vnější a k posílení vnitřní ekonomické rovnováhy nesporně přispělo i to, že se nám poměrně úspěšně daří realizovat naše cíle i v zemědělsko-potravinářském komplexu. Zabezpečení výživy obyvatelstva se v podstatě stalo záležitostí růstu vlastní zemědělské produkce. Předstih růstu rostlinné výroby m. j. umožnil minimalizovat dovozy krmiv i bílkovinných komponentů, takže proti minulým pětiletkám došlo k jejich řádovému snížení. To vše je důsledek dlouhodobě působících faktorů, jež podněcují efektivní růst rostlinné i živočišné výroby a zvyšují výkonnost a iniciativu lidí, kteří trvale spojují svůj život s rozvojem socialistické velkovýroby. Je to zároveň důsledek plné podpory, kterou strana dává a dále chce dávat a nadále poskytovat procesu intenzifikace našeho socialistického zemědělství.

Dosažené výsledky v národním hospodářství jsou výrazem i toho, že se učíme lépe hospodařit se surovinovými, materiálovými i energetickými zdroji. Je možné říci, že sice ne všichni, ale přece jen značná část pracovníků pochopila, že ve vysokém zhodnocování zdrojů spočívá klíč k soustavnému růstu národního bohatství, hmotné a kulturní úrovně našeho lidu. Tato skutečnost se v průběhu dosavadního plnění úkolů sedmé pětiletky projevila ve změně tendencí jak pokud jde o vývoj společenské produktivity práce, tak pokud jde o podíl výrobní spotřeby na společenském produktu.

Po určité stabilizaci tohoto podílu se v této pětiletce prosadila tendence k jeho poklesu. Nesporně k tomu přispěly i úspory dosažené na základě reálných cílových programů ke zhospodárnění spotřeby paliv, energie a kovů.

Souhrnně řečeno - materiálová náročnost společenské výroby má klesající tendenci. V loňském roce se například snížila o 0,7 %. Je tu ovšem třeba přiznat, že jsme v plánech počítali s vyšším poklesem. Proto si klademe pro letošní rok v této oblasti mnohem náročnější úkoly. Je si třeba uvědomit, že v uplynulém období se tendence k růstu úspor opírala ve značné míře o snáze mobilizovatelné rezervy a že se v potřebném rozsahu neprosadila opatření realizovaná na bázi vědeckotechnického rozvoje, tedy komplexní opatření zajišťující vyšší zhodnocování paliv, energií, surovin a materiálů.

Je zřejmé, že musíme v řídící činnosti a v soustavě řízení vůbec ještě naléhavěji zvýraznit orientaci na podstatné zlepšení celkového hospodaření, na snižování výrobní spotřeby, neboť její úroveň je z hlediska mezinárodních srovnání stále ještě v Československu nepřiměřeně vysoká. Potřebujeme takové ekonomické prostředí, podněty i sankce, které k tomu budou ještě účinněji působit. Tomu musí odpovídat i reálná moderní normotvorná základna i komplexní podmínky - morální i materiální - pro stimulování a uplatnění tvůrčí invence projektantů, konstruktérů, technologů, vynálezců, zlepšovatelů a zvláště celých pracovních kolektivů.

Požadavek vysoké hospodárnosti, snižování materiálové náročnosti často adresujeme pouze průmyslu, ale to bychom věc velmi zjednodušovali.

Imperativ vysokého zhodnocování všech vstupů je všeobecný, platí pro všechna odvětví i oblasti výrobní i nevýrobní sféry a je nedělitelně spjat s vysokou kvalitou a užitečností produkce i veškerých činností. Pod tímto zorným úhlem je nutné hodnotit i výsledky zemědělství, stavebnictví, dopravě, ale i ve vědeckovýzkumné základně, ve službách, v bytovém hospodářství, ve školství, zdravotnictví, až po vlastní státní správu.

Soudružky a soudruzi, v uplynulém období, zejména v minulém roce, jsme docílili příznivých výsledků v oblasti podnikového hospodaření, v rentabilitě, snižování celkových nákladů a v růstu zisku našich podniků. S tímto vývojem podnikového hospodaření však nekoresponduje efektivnost zahraničního obchodu a míra zhodnocování našich výrobků na zahraničních trzích, ale částečně i na vnitřním trhu.

Za čtyři roky pětiletky došlo k poklesu směnných relací mezi cenami vyváženého a dováženého zboží, a to ve vztahu k socialistickým i nesocialistickým zemím. Je jisté, že zde působí některé faktory - vývoj světových cen, vzestup kursu dolaru a z toho vyplývající negativní důsledky na kapitalistických trzích, které pochopitelně my nemůžeme změnit. My musíme působit na vnitřní příčiny negativního vývoje efektivnosti. A zde jde hlavně o pomalou přizpůsobivost výrobců, nedostatečnou technickoekonomickou úroveň i kvalitu výrobků a existují zřejmě i rezervy v komerční práci.

Vůči nesocialistickým zemím se příznivě vyvíjí efektivnost, vyjadřovaná i jinými ukazateli. Potvrzuje to například podíl mezi dosahovanou zahraniční cenou a velkovýrobní cenou, který se snížil za čtyři roky této pětiletky zhruba o 15 bodů. I cena, kterou realizujeme za 1 kg vyvážené produkce, se postupně snižuje. To má samozřejmě vliv na úroveň národního důchodu a na zhoršování stavu zahraničního obchodu ke státnímu rozpočtu.

Je nesporné, že ztráty v efektivnosti nelze trvale nahrazovat vývozem výrobků s nižším stupněm zpracování.

Změnit dosavadní tendence vyžaduje realizovat komplex věcných a systémových opatření. Velkou důležitost přikládáme užší součinnosti mezi výrobou a zahraničním obchodem, zpracování a následné realizaci jejich společných, dlouhodobých proexportních programů na bázi aplikace vědeckotechnického pokroku ke zvýšení a zefektivnění vývozu důležitých položek a sortimentů, ke zlepšení vývozní struktury a technické úrovně výrobků. V systému řízení počítáme s propojením výsledků zahraničního obchodu s hospodářským výsledkem z tuzemské činnosti.

Budeme cenově podněcovat pouze výrobu efektivně realizovatelnou na náročných zahraničních trzích a znevýhodňovat výrobu z tohoto hlediska zaostávající.

Požadavky intenzifikace nás vedou k tomu, že musíme věnovat mnohem větší pozornost takové důležité otázce, jakou je využití základních fondů - staveb, strojů, zařízení. V uplynulém období jsme do nich investovali značné zdroje. Svědčí o tom fakt, že vybavenost pracovníků výrobními základními prostředky se v letech 1980 - 1984 zvýšila o 21,6 %. Jejich účinnost se však dále snižuje, i když v posledních dvou letech značně pomalejším tempem. Přesto pokles účinnosti za čtyři roky pětiletky činí 14 %. Využití strojů a zařízení dosahuje v průměru jen 66 % z dvousměnného použitelného časového fondu. V této oblasti máme nesporné rezervy, které lze uvést do pohybu hlavně cestou ekonomického tlaku, který vytvoří takové podněty a podmínky, z nichž bude vyvěrat mnohem vyšší zájem podniků na plnějším využití svěřených prostředků. Pochopitelně potřebné předpoklady musí být vytvořeny již v systému plánování, kde se nám stále nedaří - a to je třeba si přiznat - sladit odpovědnost a pravomoc centra s potřebnou motivací a prostorem pro rozvoj iniciativy pracovních kolektivů na závodech a podnicích.

Naše úsilí o zvyšování úlohy stimulačních faktorů, zejména hmotné zainteresovanosti na konečných výsledcích musí být ovšem spojeno s mnohem přísnější kontrolou míry kvality práce, musí jíž ruku v ruce s upevňováním kázně a pořádku. My přece nemůžeme zavírat oči před skutečností, že úroveň disciplíny a odpovědnosti každého jednotlivce na svěřené prostředky a stanovený úkol není v mnoha případech dobrá. A všeobecné výzvy, stejně tak jako uhýbání před těmito problémy, tu mnoho nepomohou.

Upevnění kázně a odpovědnosti je záležitost zcela konkrétní. Jedinou cestou k řešení je vyšší kvalita celého systému řízení; od vysoké organizovanosti až po přísné sankce. Předpokládá to ovšem také adresnost a konkrétnost, nebát se ukázat a postihnout nositele nepořádku a nekázně. A v tomto směru mají nezastupitelnou úlohu řídící pracovníci i pracovní kolektivy, pochopitelně za podpory politických a společenských orgánů a organizací.

Jsme jistě všichni zajedno v tom, že smyslem veškeré naší činnosti je lepší uspokojování potřeb národního hospodářství, celé společnosti i jednotlivců. Proto klademe takový důraz na soulad struktury vyráběné produkce se strukturou spotřeby, protože jestliže výrobky nenajdou užití, tak koneckonců dochází k plýtvání společenskou prací, k nedostatkům v rovnováze národního hospodářství. Jde nám hlavně o to, aby se vynaložená práce neumrtvovala v neúčelných zásobách nebo v přírůstcích nedokončené investiční výstavby. Navíc máme stále co činit s tím, že některé nové výrobní kapacity nejsou využívány na úrovni projektovaných parametrů, že stroje, ať už dovezené či z domácí produkce, jsou opožděně předávány do užívání.

Proto je stále aktuální, abychom v celém hospodářském mechanismu, po celé ose řízení, zamezovali růstu nežádoucích zásob, zejména hotových výrobků a urychlovali jejich obrátku. Stejně tak musíme pokračovat ve zdokonalování řízení investičního procesu. Všechny řídící články musí věnovat mnohem větší péči průběhu a organizaci investiční výstavby s cílem urychlovat dokončování staveb. Hlavní ovšem je, aby to byly stavby technologicky moderní, kde výroba bude na patřičné technickoekonomické úrovni.