Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

A za druhé proto, že jsme se již tradičně mohli za účasti místopředsedy vlády soudruha Karola Laca na zasedání předsednictva ÚV Národní fronty předem k této zprávě vyjádřit.

V bohaté, pozitivní a podnětné diskusi uplatnili předsedové všech čtyř nekomunistických politických stran a představitelé všech celostátních společenských organizací Národní fronty připomínky své i svých organizací. Ty byly podle možnosti v konečném textu zprávy zohledněny. Za to patří vládě poděkování.

Celá Národní fronta, organizace v ní sdružené, cítí proto spoluodpovědnost za realizaci všech záměrů ve zprávě obsažených.

Účast mnohamiliónové členské základny organizací sdružených v Národní frontě je a může být přitom mnohostranná.

Každá organizace se vedle svých vlastních, specifických úkolů, které jsou ovšem v souladu s celospolečenskými zájmy, soustřeďuje na čtyři základní, trvalé, všem společné celospolečenské úkoly, odvozené ze závěrů XVI. sjezdu KSČ a které jsou obsaženy i v programovém prohlášení vlády.

Jde o:

- aktivní, iniciativní účast členů všech organizací při realizaci ekonomického a sociálního rozvoje, úkolů pětiletého plánu, při plnění volebních programů Národní fronty

- o výchovu socialisticky myslícího a jednajícího občana, všestranně připraveného k budování i k obraně socialistické vlasti, zaníceného vlastence, přítele SSSR, internacionalisty, se zvláštní pozorností k přípravě mladého pokolení pro život a práci v rozvinuté socialistické společnosti

- o stálé prohlubování podílu společenských organizaci a občanů na tvorbě, realizaci a kontrole politiky, na řízení a správě věcí veřejných, tedy na rozvoji socialistické demokracie

- a konečně všestrannou podporu mírové zahraniční politiky KSČ, státu, Národní fronty.

Nemohu rozebírat plnění těchto - úkolů v tom velkém, širokém spektru pozitivních výsledků a nedostatků pro limitaci časovou. Dovolte mi však, abych při dnešní příležitosti obrátil pozornost na některé aktuální problémy mobilizace některých rezerv a zdrojů, k jejichž využití ve prospěch občanů mohou velmi rychle přispět všechny organizace sdružené v Národní frontě.

Jde mezi jiným o pomoc v zajišťování výživy lidu, o rozvoj služeb, o sběr druhotných surovin, o rekonstrukci bytového fondu a o aktuální úkoly ochrany životního prostředí, přírody.

Osvědčenou formou při zabezpečování výživy lidu je brigádnická pomoc všech organizací Národní fronty a jejich členů při špičkových zemědělských pracech. V ní budeme stále pokračovat. Málo se však ve veřejnosti ví o významné práci pěti českých a pěti slovenských zájmových zemědělských svazů - zahrádkářů, chovatelů, myslivců, rybářů a včelařů - členských organizací Národní fronty, které mají dohromady přes 1200 tis. členů a hodnota, kterou jejich dobrovolná zájmová práce přináší pro výživu lidu, je skutečně významná.

Výsledky všech těchto 10 zájmových zemědělských organizací jsou překvapující. A přitom je to naše socialistická cesta doplňkové zemědělské výroby, cesta prostřednictvím dobrovolných zájmových organizací Národní fronty, které spojují záliby i ekonomické zájmy svých členů se zájmy a potřebami celé společnosti.

Totéž se týká i druhé oblasti, která má význam pro uspokojování oprávněných potřeb občanů. Jde o služby obyvatelstvu. Jako součást Národní fronty zde mají velké úkoly a možnosti družstva spotřební, výrobní a bytová, která se sdružují v Ústřední radě družstev. V nich jsou organizovány přes 3 milióny členů. Spotřební družstva zajišťují téměř jednu čtvrtinu celého maloobchodního obratu v naší republice. Výrobní družstva dodávají na trh doplňkové výrobky a kryjí prakticky jednu třetinu placených služeb obyvatelstvu. Bytová družstva pečují o podstatnou část bytového fondu, o jeho údržbu, modernizaci a výstavbu.

Rovněž účast téměř všech organizací sdružených v Národní frontě, počínaje pionýrskými oddíly a konče jednotami ČSTV, na sběru druhotných surovin přináší velké hodnoty národnímu hospodářství. Šetří stále dražší prvotní suroviny i energii potřebnou k jejich zpracování.

Oblast rekonstrukce bytového fondu. účast společenských organizací Národní fronty, občanů při pomoci ji realizovat, prakticky ještě čeká na vypracování příslušných směrnic a vytvoření odpovídajících podmínek - ve srovnání např. s postupem v Německé demokratické republice.

V poslední době se jak z hlediska potřeb národního hospodářství, tak ochrany přírody dostává do popředí otázka vody. Domnívám se, že je čas, abychom se vrátili k osvědčené praxi padesátých let při budování tzv. malé vody, při co nejdelším zadržení a optimálním využití vody, která odtéká téměř všechna z ČSSR, na všech možných místech. Jde o obnovu malých elektráren, jejichž kapacita představuje jen několik set MW, ale které nad jezy zpomalují průtok vody, zadržují ji, o výstavbu malých vodních nádrží a rybníků všude tam, kde je to možné, kde se využijí plochy, které jsou zamokřené, kyselé apod.

Nastínil jsem jenom úkoly, ale jak tyto věci řešit, jak dostat do pohybu ještě větší iniciativu lidí? Klíčové postavení ve všech uvedených oblastech mají právě národní výbory. A to zejména poté, co byla zvýšena jejich pravomoc ve vztahu ke všem orgánům, organizacím a institucím působícím na jejich území. Dále je proto třeba při vzájemné iniciativě a pochopení prohloubit již existující spolupráci národních výborů se všemi organizacemi Národní fronty, podniky, závody, všemi pracovišti v místě, s JZD, státními statky. Vážnou brzdou je v řadě míst dosud existující resortnost; správnou cestou je vzájemně prospěšná, uvědomělá spolupráce při opravdu komplexním, vzájemně propojeném rozvoji místa, okresu, kraje.

K uspokojování oprávněných potřeb občanů v místě, okrese, kraji je proto nezbytné zkvalitnit regionální a oblastní plánování, daleko lépe než dosud znát co chceme dnes i pro další perspektivu. Je třeba mobilizovat všechny místní materiálové zdroje, pracovní síly, sdružovat prostředky, přičemž právě společenské organizace Národní fronty mohou získávat své členy především pro dobrovolnou práci při řešení těchto úkolů. Ale jde i o jiné vazby, jejichž správné dopracování by dopomohlo rychlému rozvoji iniciativy v těchto oblastech. Např. vazby na zpracovatelský průmysl. Jde o oblast cenové politiky, o zásobování nezbytným nářadím, pomůckami a potřebami. Jeví se účelné rychleji vyřizovat žádosti o přidělení půdy, a to především a přednostně prostřednictvím orgánů a organizací uvedených zájmových zemědělských svazů. Jen u zahrádkářů čeká na přidělení půdy 29 tis. kandidátů. A čekací lhůta je někdy 3 až 4 roky. Jeví se tedy pružnější vyřizování těchto věcí velmi náročné a potřebné. Jde zejména a především o mobilizaci místních zdrojů, avšak tam, kde je to odůvodněné, celospolečensky prospěšné, i o pomoc ze zdrojů centrálních.

Otevřeně je možno říci, že tvůrčí iniciativa a aktivita občanů, členů organizací sdružených v Národní frontě, prakticky nemá hranic jako osvobozená práce. Samozřejmě za podmínky, že se tato iniciativa správně zaměří, dobře organizuje, vytvoří se pro její rozvoj, a především z místních zdrojů, zdůvodněné podmínky a že se tato iniciativní práce náležitě ocení. Vše to se soustřeďuje především u volených orgánů moci lidu a správy státu u národních výborů. Včera o tom podrobně hovořil na zasedání Klubu komunistických poslanců soudruh Poledník. Jde o rychlejší řešení všech konkrétních problémů, o odstranění byrokratických forem, zastaralých předpisů, které iniciativu lidí podvazují. Prostě k iniciativě lidí je nezbytné mít citlivý vztah, neustále mít na zřeteli, že jde o dobrovolnou účast občanů na řešení uvedených i dalších úkolů.

Všechny tyto úkoly se také tím či oním způsobem objevují ve volebních programech Národní fronty, které se stále více stávají skutečným plánem komplexního rozvoje dané obce, města, okresu a kraje.

V této souvislosti mi dovolte poznámku a současně námět k úvaze pro vládu. Povzbudilo nás i ocenění, kterého se dostalo jedné části volebních programů Národní fronty, tj. investiční části akce "Z" z úst předsedy vlády ve zprávě, kterou přednesl. Máme za sebou téměř tři roky volebního období, tři roky plnění volebních programů Národní fronty. Již dnes je důležité společně na všech úrovních analyzovat dosavadní zkušenosti i pozitivní a negativní tendence, abychom úspěšně volební období završili a začali vytvářet podmínky pro dlouhodobou, ještě promyšlenější, koncepčnější přípravu volebních programů Národní fronty na příští volební období.

Právě v této souvislosti by bylo žádoucí mít hlubší pohled zejména na další vývoj investiční části akce "Z". Nejvyšší hodnota vytvořeného díla v této investiční části akce "Z" byla dosažena v prvních letech minulé pětiletky, a to kolem 5,5 mld. Kčs. Pak došlo k postupnému poklesu až na hodnotu 3,8 mld. Kčs v loňském roce.

Přitom si ovšem všichni uvědomujeme, že investiční část akce "Z" je sice politicky významnou, ale zdaleka nikoliv rozhodující částí rozvoje našeho národního hospodářství, že se tedy i ona musí podřídit celkové linii omezení investic, jejich rychlejšímu uvádění do provozu a zejména efektivnějšímu využívání.

Přes to všechno bych požádal, aby příslušné orgány v souvislosti s rychlejší dynamikou tvorby národního důchodu tuto situaci analyzovaly, a zdůrazňuji, bude-li to možné, poskytly větší prostor pro zajištění dalších oprávněných potřeb občanů, umožnily tak úspěšnou přípravu volebních programů Národní fronty pro příští období 8. pětiletky a napomohly tak naplnění politického a výchovného cíle ještě aktivněji, uvědoměleji rozvíjet dobrovolnou občanskou aktivitu i iniciativu občanů - členů všech organizací sdružených v Národní frontě. Promítlo by se to zcela jistě v ještě uvědomělejší podpoře politiky KSČ i při plnění úkolů obsažených ve vládním prohlášení, jímž celá Národní fronta slibuje svou podporu a mobilizaci všech tvůrčích sil a schopností mnoha miliónů svých členů.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Trávníčkovi. Prosím poslance Kučeru, místopředsedu Federálního shromáždění.

Místopředseda FS B. Kučera: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, zpráva předsedy federální vlády s. Lubomíra Štrougala věnovala právem mimořádnou pozornost všestrannému rozvoji naší socialistické společnosti v duchu cílů XVI. sjezdu KSČ, jež se staly i volebním programem celé Národní fronty, všech jejích politických stran i společenských organizací. K těmto otázkám také z této tribuny hovořili moji předřečníci. Naplňování programu rozvoje naší socialistické společnosti však je i předpokladem k naplňování zahraničně politických cílů vládního prohlášení, k zajištění obrany a bezpečnosti naší země.

I těmto otázkám věnovala v uplynulém roce ve své praktické politice - jak je patrno z předložené zprávy - federální vláda mimořádnou pozornost. Upevňovala a prohlubovala naše spojenectví se Sovětským svazem, zemí, jež vždy byla a i dnes je bezpečnou zárukou svobodného života našich národů. Opírala se ve své zahraniční politice o spojenecké svazky s ostatními zeměmi socialistického společenství, zejména o obrannou sílu spojeneckých zemí Varšavské smlouvy. Aktivní a cílevědomou politikou na mezinárodních fórech přispívala k obraně míru, k úsilí o odzbrojení, zejména o odzbrojení jaderné. Podporovala snahy těch národů, které usilují o prohloubení své národní i hospodářské samostatnosti, i těch, které o své skutečné národní osvobození teprve bojují. Zásadově a principiálně přistupovala ke všem ohniskům napětí ve světě, ať už se to týká Libanonu, karibské oblasti, či Perského zálivu. Mimořádnou pozornost věnovala přirozeně problémům Evropy.

Chtěl bych prohlásit, že ve všech těchto krocích se vláda opírala o mínění nejširších vrstev naší veřejnosti, která v politice naší vlády i v zahraničněpolitické oblasti právem vidí ztělesnění svých požadavků, vyslovených v průběhu minulého roku nejen v přípravách Světového shromáždění za mír a život, proti jaderné válce, ale i v miliónových manifestacích loňského podzimu. Právem můžeme my, představitelé československé veřejnosti i mírového hnutí říci, je to naše vláda, vláda mírových tužeb. Jak falešné jsou v tomto směru snahy některých rozbíječů mírových hnutí ve světě označit naše mírové hnutí za hnutí jen vládou inspirované. Opak je pravda! Naše mírové hnutí má to štěstí proti obdobným hnutím na západ od našich hranic, že nemusí vládu nutit k mírové politice, ale naopak vláda cílevědomě realizuje jeho představy a tužby.

Zjištění této skutečnosti je zvlášť významné v současné době, která je charakterizována zvýšeným mezinárodním napětím a úsilím nejreakčnějších imperialistických kruhů Spojených států i jejich spojenců roztočit nové kolo zbrojení, především zbrojení jaderného. Ve vzdálenosti dvou až tří set kilometrů od našich hranic, na území Německé spolkové republiky, bylo započato s rozmísťováním nové generace amerických raket prvního úderu Pershing 2. Území Německé spolkové republiky se tak stalo územím s největší koncentrací zbraní nejen konvenčních, ale i jaderných. Stalo se jím z vůle současné vládní koalice proti vůli většiny občanů i realističtějších politiků v Bonnu. Podivně to kontrastuje s četnými prohlášeními bonnských vládních představitelů, že si nepřejí, aby z jejich území vzešla další válka. Ale nejen to, ve Velké Británii a Itálii se rozmísťují rakety s plochou dráhou letu. Přes stále ještě trvající odpor belgického a holandského lidu i některých politiků těchto zemí připravuje se rozmístění těchto raket v Belgii a Holandsku.

Je přirozené, že za tohoto stavu věcí nemohl Sovětský svaz jinak než odejít ze ženevských jednání o raketách středního doletu, protože v Ženevě nebylo už o čem jednat. Nelze přehlédnout, že k rozmístění amerických raket středního doletu došlo ještě za probíhajícího jednání a tedy proti duchu a liteře vlastního usnesení NATO. Není ovšem divu. Vždyť přístup americké vlády k těmto jednáním byl neupřímný a neseriózní od samého počátku. Už výchozí pozice k jednání, s níž americká delegace přišla, měla jasný cíl vytvořit převahu nad Sovětským svazem i zeměmi Varšavské smlouvy. Od tohoto principu se přes četné sovětské návrhy, vycházející ze zásady rovné bezpečnosti, americká delegace po celou dobu neodchýlila. Jejím cílem zřejmě nebylo najít oboustranně přijatelný kompromis na bázi rovné bezpečnosti, ale naopak získat převahu, o níž zcela programově usiluje prezident Reagan od okamžiku svého vstupu do Bílého domu. Cílem Spojených států v Ženevě nebylo hledat dohodu, ale vytvořit si předstíraným jednáním předmostí pro své rakety prvního úderu v Evropě.

Nejednou jsme slyšeli z úst washingtonských činitelů i z úst jejich spojenců ve vládách NATO, kteří toto rozmístění umožnili a nesou tedy stejnou odpovědnost, že jsou to opatření obranná. Je tomu však skutečně tak? Jde-li podle nich o obranná opatření, proč se tedy Spojené státy ani nechtějí zříci použití jaderných zbraní jako první, proč hlasují proti rezoluci OSN, jež právem prohlašuje jadernou válku za nejtěžší zločin proti lidstvu. K jaké obraně potřebují tyto další a další zbraně, když je známo, že Sovětský svaz se už před dvěma lety zavázal nepoužít jadernou zbraň jako první. Je zřejmé, že o obranu nejde. Naopak. Právě nejreakčnější síly světového imperialismu se nevzdaly myšlenky, kterou se ostatně zabývají už od Velké říjnové socialistické revoluce a kterou vyslovují tajné dokumenty Pentagonu i dnes: zničit socialismus jako systém.

Je přirozené, že za tohoto stavu věcí nelze nemyslet na vlastní obranu, na obranu naší země, naší vlasti i celého socialistického společenství. Proto naše veřejnost přijala s pochopením i podporou dohodu naší vlády s vládou Sovětského svazu o zahájení přípravných prací k rozvinutí raketových komplexů operačně taktického určení na našem území. Proto i naše Federální shromáždění na své říjnové schůzi loňského roku tento krok naší vlády ve svém prohlášení schválilo. Od samého počátku, kdy se začalo jednat o rozmístění amerických raket prvního úderu v západní Evropě nenechali jsme nikde nikoho na pochybách, že tento krok si vynutí přímá obranná opatření na naší straně. Hovořil o tom předseda federální vlády právě z této tribuny před rokem. Bylo to vyjádřeno prezidentem naší republiky i politickými činiteli naší země nejednou. Otevřeně jsme na různých mezinárodních fórech o tom hovořili i my, poslanci Federálního shromáždění. Rozhodnutí naší vlády je krokem k obraně naší vlasti proti možnému útoku. Naše národy, které prožily martyrium druhé světové války, se poučily ze svých dějin. V Mnichově poznaly, že násilí, které se připravuje, je možno se ubránit jen solidní obranou a plněním spojeneckých závazků. Rozhodnutí naší vlády má však i širší význam. Je součástí opatření Sovětského svazu a zemí Varšavské smlouvy k obnovení rovnováhy sil. A z tohoto hlediska je to i krok k ochraně míru. Tuto skutečnost, jak jsem se mohl sám přesvědčit na mnoha mezinárodních fórech, chápou i naši přátelé. Význam těchto opatření správně oceňují i představitelé rozvojových zemí, kteří cítí, že ve stínu nerovnováhy sil by jen dále rostla agresivita Spojených států v Latinské Americe, na Blízkém východě, Asii i v Africe.