S dosavadním stavem na tomto důležitém
a politicky citlivém úseku se nemíníme
spokojit. V úzké součinnosti s národními
vládami budeme prosazovat zkvalitnění řízení
a potřebné změny vnitřní struktury
podniků služeb, odstranění zbytečné
administrativy a různých organizačních
mezičlánků, zkrátka všeho, co
služby zbytečně komplikuje a zdražuje.
Zároveň je potřebné, aby národní
výbory pružněji a ve větší
míře zřizovaly jednoduché a laciné
formy služeb, aby dopracovaly a upřesnily koncepce
jejich rozvoje na delší časové období.
Bude jen užitečné, aby občané
tyto záměry znali a mohli jejich realizaci podporovat
i kontrolovat.
Služby však nemohou v plném rozsahu zabezpečit
jen organizace místního hospodářství
a výrobní družstva. I v ostatních úsecích
ekonomiky je nutno vytvářet podmínky pro
poskytování a rozšiřování
takových služeb, které jsou v možnostech
těchto organizací.
Soudružky a soudruzi! V živém, tvůrčím
pohybu je naše školství, kde už řadu
let pokračuje proces zdokonalování výchovně
vzdělávací soustavy. Dospěli jsme
do závěrečného stadia na základní
škole a přistupujeme k celkové přestavbě
středního stupně. V září
letošního roku začneme realizovat významný
počin v oblasti vzdělávání
mládeže, zavedení desetileté povinné
školní docházky. Je to krok, který je
v souladu s objektivními tendencemi a potřebami
naší socialistické společnosti, odpovídá
dosaženému, relativně vysokému stupni
jejího sociálně ekonomického rozvoje.
K tomu byly vytvořeny nebo se dokončují potřebné
materiální a kádrové předpoklady,
završuje se příprava nového pojetí
gymnázií, středních odborných
škol a středních odborných učilišť.
Vláda počátkem ledna schválila a předložila
Federálnímu shromáždění
návrh nového zákona o soustavě základních
a středních škol. A v témže měsíci
projednaly předsednictvo ÚV KSČ a vláda
i zevrubnou kontrolní zprávu o plnění
programu dalšího rozvoje výchovně vzdělávací
soustavy, která bude základem pro jednání
druhé celostátní konference učitelů
v červnu tohoto roku.
Mohli jsme konstatovat, že v plnění výchovných
a vzdělávacích úkolů dosahujeme
poměrně dobrých výsledků.
V mateřských školách, na jejichž
výstavbě a rozšiřování
se výrazně podílejí i závody,
je dnes umístěno už přes 90 % dětí
předškolního věku.
Na základní škole dochází ke
zkvalitnění výchovného a vzdělávacího
procesu, rozvíjí se aktivita žáků
a jejich myšlení, prohlubuje se i pracovní
výchova. Dílčí nedostatky, které
se ještě projevují, jsou řešeny
zejména úpravou učebních osnov a zvyšováním
kvalifikace pedagogických kádrů.
Modernizovaný obsah výuky na vyšším
stupni umožňuje lepší přípravu
mládeže na všech druzích středních
škol, a to jak pro praktická povolání,
tak pro vysokou školu. Nejvýrazněji se nové
pojetí projevuje na gymnáziích, především
důslednějším uplatňováním
polytechnického principu, v zařazení odborných
předmětů technického a ekonomického
zaměření i posílením pracovní
výchovy.
Trvalou pozornost věnujeme přípravě
mládeže na dělnická povolání.
Chceme, aby v souladu s rozvojem výrobních sil,
uplatňováním vědeckotechnického
pokroku a celkovým rozvíjením naší
společnosti měla tato mládež hlubší
všeobecné vzdělání a aby byla
i po stránce profesionální kvalitněji
vybavena. Proto klademe takovou váhu na materiální
a kádrové dobudování středních
odborných učilišť.
Jde o úkoly velmi náročné, a to tím
spíše, že při jejich zajišťování
je třeba počítat i s nástupem silnější
populační vlny, kterou naše střední
školy musí úspěšně zvládnout.
K tomu byla v úzké spolupráci s vládami
republik připravena řada opatření
s cílem komplexně zabezpečovat povinnou desetiletou
školní docházku a účelně
řešit hmotné a finanční podmínky
studujících na všech školách, včetně
škol vysokých.
Rád bych se ještě alespoň krátce
zastavil u jedné otázky, která je stále
středem zájmu naší veřejnosti.
Jde o rozmisťování absolventů středních
a vysokých škol. Po pravdě je nutno přiznat,
že se nám ještě nedaří usměrňovat
zájem o studium tak, aby byl v souladu s potřebami
a možnostmi společnosti, národního hospodářství
a samozřejmě i absolventů škol samých.
Důsledkem toho je, že na některé studijní
obory se hlásí neúměrně velký
počet a na jiné je zase málo uchazečů.
Přitom máme nedostatek odborníků v
řadě oborů, které jsou perspektivní
a rychle se rozvíjejí.
Ti, kteří o studiu uvažují nebo je dokončují,
musí chápat, že kvalifikovaná práce
v jejich oboru nepřijde za nimi, ale že oni musí
jít tam, kde na ně práce čeká.
A že i pro ně, pro jejich profesní i lidskou
seberealizaci je správné nastoupit do takového
zaměstnání, kde mohou uplatnit odbornost,
jejímuž osvojení věnovali celá
léta.
Rovněž je nutno počítat s tím,
že stále více absolventů středních
škol bude nastupovat i na kvalifikačně náročná
dělnická místa, protože postupující
vědeckotechnický pokrok ve výrobě
bude přinášet stále zřetelnější
změny i do charakteru těchto profesí.
K rozmisťování absolventů středních
a vysokých škol a k využívání
vzdělání a kvalifikace pracovních
sil v národním hospodářství
se připravuje komplexní materiál, který
federální vláda chce projednat ještě
v tomto pololetí.
Velmi významný byl uplynulý rok také
pro oblast kultury a umění, který vyvrcholil
slavnostním otevřením Národního
divadla.
Stále aktuální platnost v této oblasti
mají závěry, které pro oblast kultury
a umění stanovil XVI. sjezd strany. Snažíme
se vytvořit všestranné podmínky k tomu,
aby veškerá kultura a umělecká tvorba
ovlivňovaly názory, morálku a občanské
postoje našeho člověka, aby se spolupodílely
na utváření socialistického způsobu
života. Právě v těchto souvislostech
vystupuje do popředí požadavek rozhodněji
čelit všem negativním vlivům a tendencím
buržoazní kultury, které jsou k nám
zanášeny nejednou i pod pláštíkem
falešné světovosti a módnosti.
Ve zdravotnictví jsme věnovali pozornost zkvalitňování
péče zejména v ambulantních službách
pro pracující v průmyslu a zemědělství.
V současné době ji závodní
lékaři poskytují téměř
šedesáti procentům pracujících
a chceme ji rozšířit tak, aby počátkem
devadesátých let zahrnovala tři čtvrtiny
pracujících. V loňském roce přibyly
další územní a závodní
zdravotní obvody a také lékařů
je v ambulantních službách téměř
o 700 více. Nyní je na řadě další
zlepšování preventivní lékařské
péče, její ještě těsnější
propojení s hygienickou službou, národními
výbory, podniky a institucemi.
Mnohé se vykonalo pro zdokonalování nemocniční
péče. Jen v poslední době byla otevřena
nová gynekologicko-porodnická klinika v Brně,
dětská část nemocnice v České
Lípě, Nových Zámcích a Galantě,
nemocnice v Jihlavě, klinika plastické chirurgie
v Praze a další objekty. Vzrostl celkový počet
lůžek intenzívní péče
a lůžek pro doléčování
dlouhodobě nemocných.
Na adresu národních výborů a stavebních
organizací však musíme poznamenat, že
vlivem nedostatečné údržby a modernizace
starších nemocničních budov i neuspokojivého
plnění investiční výstavby
v této oblasti dosud značný počet
nemocničních lůžek chybí. Přetrvávají
dlouhé objednací a čekací lhůty
zejména na chirurgické, ortopedické, gynekologické
nebo oční nemocniční ošetření.
Neuspokojivá situace zůstává hlavně
v Praze, kde téměř 64 % lůžkových
zařízení je zde starších 75 let
a více než polovina zařízení
vyžaduje naléhavou rekonstrukci, protože je v
havarijním stavu nebo dokonce vyřazena z provozu.
Tato záležitost nesnese odkladu tím spíše,
že poslání zdravotní služby v Praze
je širší, neboť se podílí
i na rozvoji medicíny, na výchově lékařů
a na dalších oblastech péče o zdraví
v celostátním měřítku.
Předpokládáme proto, že v zájmu
odstranění uvedených nedostatků posoudíme
v nejbližší době návrh generelu
rozvoje zdravotnictví hlavního města Prahy.
Zlepšuje se, i když zatím pomalým tempem,
zabezpečování zdravotních a sociálních
služeb pro starší generace, dobrých výsledků
je dosahováno v péči o ženu a dítě.
V roce 1983 byly otevřeny další jesle, jejich
celkový počet stoupl na téměř
123 tisíce v celostátním měřítku
a je v nich umístěno už skoro 23 % dětí
do tří let.
Celkově můžeme říci, že
naše zdravotnictví má poměrně
dobrou a v nejednom případě špičkovou
úroveň. Rozhodně však nemůžeme
být všude spokojeni s kvalitou poskytovaných
zdravotnických služeb, se vztahem některých
lékařů a některých zdravotníků
k pacientům. Tato morálně politická
stránka věci je oblastí, které jak
ministerstva, tak i národní výbory musí
věnovat mnohem více pozornosti a důsledně
dbát, aby i v tomto směru docházelo k rychlejšímu
zlepšení.
Dovolte mi, soudružky a soudruzi, malou poznámku k
problematice rozvoje tělesné výchovy.
Dobré výsledky československé atletiky
loňského roku v Helsinkách a letos v Goteborgu
a zejména úspěšné vystoupení
naší reprezentace na XVI. olympijských hrách
v Sarajevu ukazují na jistý zlepšující
se trend v naší tělovýchově.
Tuto tendenci podporují závěry a opatření
předsednictva ÚV KSČ k některým
otázkám dalšího rozvoje vrcholového
sportu a k ekonomickému zabezpečení tělesné
výchovy, které byly vyhlášeny jako základní
směr pro činnost všech státních
orgánů a pochopitelně i příslušných
společenských organizací.
Úspěchy špičkových sportovců
nás přirozeně těší, ale
přitom jsme si plně vědomi odpovědnosti
za prioritní prohlubování a zkvalitňování
těch oblastí tělesné kultury, které
mají masový dosah a v nichž se mohou aktivně
účastnit široké vrstvy našeho obyvatelstva.
V této oblasti vykonaly státní orgány
a národní výbory v uplynulém období
mnoho užitečného v úzké spolupráci
se společenskými organizacemi, zejména Československým
svazem tělesné výchovy, Svazem pro spolupráci
s armádou, Revolučním odborovým hnutím
a Socialistickým svazem mládeže. Ovšem
to hlavní a rozhodující je stále ještě
před námi. Počítáme s tím,
že v nejbližším období se budeme
otázkami dalšího masového rozvoje tělesné
výchovy a sportu znovu zabývat. Stejně tak
hodláme věnovat pozornost přípravě
a celkovému zabezpečení Československé
spartakiády v roce 1985.
Soudružky a soudruzi poslanci, v zahraniční
politice jsme se důsledně drželi zásad
zakotvených v linii XVI. sjezdu strany a v obsahu programového
prohlášení vlády Československé
socialistické republiky z roku 1981. Za nejdůležitější
úkol jsme považovali úsilí o odvrácení
nebezpečí jaderné války, zastavení
zbrojení a postupné odzbrojení, uvolnění
mezinárodního napětí a soužití
mezi státy rozdílného společenského
zřízení v duchu deklarace pražského
zasedání Poradního politického výboru
států Varšavské smlouvy z ledna 1983
a moskevského setkání nejvyšších
stranických a státních činitelů
z června téhož roku. Tímto směrem
nás konečně orientuje i 9. zasedání
ÚV KSČ v listopadu minulého roku, které
zásadním způsobem hodnotilo současnou
mezinárodní situaci a zároveň určilo
československé zahraniční politice
základní úkoly v tomto náročném
období.
Mezinárodní situace se v důsledku stupňování
agresívních akcí reakčních
sil imperialismu v posledním roce značně
zhoršila a zůstává nadále složitá.
Ve Spojených státech a v některých
dalších členských zemích Severoatlantického
paktu pokračovalo nové kolo závodů
ve zbrojení s cílem získat vojenskou převahu
nad zeměmi socialistického společenství.
Imperialismus přitom zbrojí nejen na zemi, ale i
na moři a v kosmu, uplatňuje politiku vydírání
a diktátu a svévolně vyhlašuje sféry
tak zvaných amerických životních zájmů.
Ukázalo se, že washingtonská vláda již
vůbec neváhá použít ozbrojené
síly k potlačení revolučních
osvobozeneckých hnutí, jak svědčí
události na Grenadě a v Libanonu a situace kolem
Nikaragui. Velké nebezpečí se skrývá
v posilování vojenské přítomnosti
USA v Indickém oceánu, v Perském zálivu
a ve Středozemním moři.
Zvláště nebezpečná situace se
vytvořila v Evropě, kde v posledních měsících
minulého roku začalo rozmisťování
nových amerických jaderných zbraní
prvního úderu na území tří
západních států z pěti celkem
předpokládaných. Sovětský svaz
a jeho spojenci včetně Československa včas
varovali, že rozmístění nových
raket nezůstane bez odvetných opatření
ze strany států Varšavské smlouvy, že
nepřipustíme zvrácení strategické
rovnováhy a ohrožení bezpečnosti společenství.
Současně jsme předložili řadu
mírových iniciativ a při všech jednáních
usilovali o spravedlivé řešení existujících
problémů při respektování zásady
rovné a stejné bezpečnosti. Není tedy
naší vinou, že Spojené státy a
někteří jejich spojenci zůstali k
těmto gestům dobré vůle zcela hluší,
čímž na sebe vzali velkou odpovědnost
před národy Evropy a celého světa.
Za této situace bylo nevyhnutelné přijmout
příslušná opatření k zabezpečení
obrany naší socialistické vlasti a členských
zemí Varšavské smlouvy. Po dohodě vlád
ČSSR a SSSR jsou instalovány raketové komplexy
operačně taktického určení
i na území Československa. Předsednictvo
ÚV KSČ ve svém stanovisku z 24. října
1983 vyjádřilo nezbytnost a nevyhnutelnost těchto
opatření k posílení obranyschopnosti
Československa, celého našeho společenství,
v zájmu zachování míru a odvrácení
války. Poučeni trpkými zkušenostmi z
dějin jsme nemohli nečinně přihlížet
k ohrožení nezávislosti naší vlasti
a ostatních socialistických zemí. Přijatá
opatření slouží k zachování
rovnováhy a proto i celoevropské bezpečnosti;
nesleduje v žádném případě
cíl získat pro nás vojenské výhody.
V této souvislosti chci zdůraznit, že nadále
plně platí naše mírové iniciativy,
které navrhují uzavření smlouvy o
vzájemném nepoužití vojenské
síly a zachování mírových vztahů
mezi členskými státy Varšavské
smlouvy a Severoatlantického paktu, návrhy na omezení
zbrojení a zákaz zbraní chemických
a kosmických, na zmrazení a postupné snižování
vojenských rozpočtových výdajů.
K životní otázce lidstva, k nebezpečí
nukleární zkázy se nedávno zásadně
vyjádřil generální tajemník
ÚV KSSS soudruh Konstantin Černěnko i za
nás, když řekl, že odvrácení
jaderné války považujeme za hlavní cíl
vlastní zahraniční politiky a že je
nutné krok za krokem, podle zásady stejné
bezpečnosti usilovat o snížení jaderné
výzbroje až po úplnou likvidaci všech
jejích druhů.
Neděláme si pochopitelně žádné
iluze, že by v nejbližší době zeslábly
agresívní záměry imperialismu. Proto
i nadále považujeme upevnění akční
jednoty a semknutosti zemí socialistického společenství
za imperativ doby. Internacionální jednotou a všestrannou
spoluprací se Sovětským svazem a dalšími
bratrskými zeměmi v celém systému
Varšavské smlouvy a Rady vzájemné hospodářské
pomoci je možno čelit ohrožení a zároveň
hledat rozumná východiska ze složité
mezinárodní situace. Důraz klademe na důslednou
koordinaci zahraničněpolitického postupu
všech bratrských států.
Společně jsme vynaložili velké úsilí
na úspěšné zakončení madridské
schůzky signatářů Závěrečného
aktu z Helsinek. V září minulého roku
přijatý Výsledný dokument z Madridu
prokázal, že politika uvolňování
zapustila hluboké kořeny, že tyto ideje dále
žijí a že lze dosáhnout vzájemně
přijatelného výsledku v jednáních
mezi státy s rozdílným společenským
zřízením i ve složité situaci.
Proto jsme uvítali i následné svolání
konference o opatřeních k posílení
důvěry a bezpečnosti a o odzbrojení
v Evropě, která již od ledna t. r. zasedá
ve Stockholmu a měla by přispět k nastolení
ovzduší důvěry v Evropě a v další
fázi k dosažení odzbrojovacích dohod.
Mírové iniciativy socialistických zemí
jsou základem čs. zahraniční politiky
v Organizaci spojených národů, na konferencích
pro odzbrojení v Ženevě a ve Vídni,
kde se začalo minulý týden opět jednat,
i při všech našich mezinárodních
jednáních. Věc míru se stala záležitostí
všeho československého lidu. Stačí
vzpomenout loňský červen, kdy Praha hostila
Světové shromáždění za
mír a život, proti jaderné válce.
Rád bych se v této souvislosti, soudružky a
soudruzi poslanci, zmínil i o záležitosti dvaceti
unesených čs. občanů, které
zadržuje na jihu Angoly organizace UNITA. Již je tomu
celý rok, co tito muži byli spolu se svými
ženami a dětmi odvlečeni od mírové
práce na komplexu Alto Catumbela. Po celou tuto dobu vedoucí
orgány strany a státu, osobně a velmi angažovaně
i generální tajemník ÚV KSČ
a prezident republiky Gustáv Husák, vynakládají
velké úsilí na jejich záchranu. Do
vlasti se vrátili ženy, děti a někteří
muži. O návrat zbývajících dvaceti
usilujeme všemi dostupnými diplomatickými prostředky.
A nebudeme litovat ani nadále, abychom ochránili
jejich životy a přivedli je k nám domů,
do jejich vlasti.
V duchu linie XVI. sjezdu KSČ hlavním úkolem
zahraničně politické aktivity ČSSR
bylo i v uplynulém období upevňování
jednoty, pevného spojenectví a bratrské spolupráce
s SSSR a dalšími socialistickými zeměmi.
Především na všestranné spolupráci
a součinnosti se Sovětským svazem závisí
naše bezpečnost, nezávislost a další
rozvoj socialismu v naší vlasti.