Vážené soudružky a soudruzi, chtěl
bych vás seznámit s tím, jak to vypadá
v praxi. V mém volebním obvodě má
sídlo největší výrobce výrobků
ze skla - SKLO UNION, koncern pro výrobu průmyslového
skla. Tato výrobní hospodářská
jednotka exportuje zhruba 27 % svých výrobků,
a proto jakost hraje důležitou roli. Hlavní
poznatek je ten, že neustálým připomínáním
a řešením jakosti se dosáhlo, že
jakost jako nutná součást výrobku
vešla do vědomí vedoucích pracovníků
a pracovníků řídících
výrobu. Celá práce byla, tak jako v jiných
výrobních hospodářských jednotkách,
v podstatě ponechána na útvarech řízení
a kontroly jakosti, ostatní útvary se omezily na
spolupráci v rámci pracovních skupin. Přes
tyto potíže se výsledky dostavily. Zatímco
v letech 1978 až 1980 bylo dosaženo průměrně
12 mil. Kčs ztrát z nekvalitní výroby,
za první dva roky 7. pětiletky došlo k poklesu
na 7,5 mil. Kčs. Podíl výroby výrobků
vysoké technicko-ekonomické úrovně
se zvýšil z 3,3 % v roce 1979 na 8,3 % v roce 1982.
Kvalita výrobků koncernu dosahuje světového
průměru, což je z hlediska současného
světového obchodu nedostačující.
Problémy v zajišťování kvality
tkví v nižší kvalitě používaných
surovin, která se neustále zhoršuje. V zahraničí
se proto potřebné suroviny převážně
upravují. Zde budou muset tuzemští dodavatelé
přidat. Dále v nutnosti dovozu určitých
materiálů, které naše chemie nedodává
v potřebném množství, nebo je nevyrábí
vůbec. K celkovému zlepšení kvality
by přispěla změna používané
palivové základny z generátorového
plynu na ušlechtilejší paliva, což současně
přinese i snížení energetické
náročnosti. Problémy nejsou jen mimo koncern,
ale řadu jich musí řešit sám.
Jde např. o modernizaci výrobní základny
a automatizaci technologických procesů. Zde musí
ovšem být těsná spolupráce se
strojírenskými obory. Další oblastí
je modernizace metod kontroly v technologickém procesu,
kde vzhledem k převládající hromadné
výrobě je nutné zavádět automatická
kontrolní zařízení.
Vážené soudružky a soudruzi, dále
bych vás chtěl seznámit s některými
problémy, které se projevují v práci
útvarů řízení a kontroly jakosti.
Jejich základní povinností je provádět
rozborovou činnost celého reprodukčního
procesu, která na základě sběru informací
odkrývá hlavní příčiny
nekvalitní produkce a na jejich základě předkládá
útvar opatření ke zlepšení jakosti
výrobků a ke zdokonalení organizačních
a pracovních vazeb mezi vývozními, technickými
a ostatními útvary podniků. Kromě
těchto činností útvary zabezpečují
vstupní, mezioperační i výstupní
kontroly jakosti a dále provádějí
a zajišťují činnosti spojené s
technickou normalizací, metrologií a zkušebnictvím.
Tyto tři činnosti, souhrnně nazývané
standardizací, značně rozšířily
dřívější okruh činností
útvarů a zde vzniká mnoho problémů.
Metrologie byla již několikrát diskutována
na různých úrovních, ale zatím
nejsou patrny nějaké pokroky. Podle dosud platného
zákona je každý uživatel měřidel
povinen zajistit si kontrolu jejich správnosti, ale na
vybudování kontrolních měrových
středisek nejsou potřebné prostředky
ani přístrojové vybavení, které
se musí převážně dovážet.
Pro národní hospodářství by
bylo nejefektivnější vytvořit oblastní
podniky, např. podřízené Úřadu
pro normalizaci a měření, které by
ověřování měřidel zajišťovaly
jako odbornou službu pro výrobní podniky včetně
potřebných oprav.
V organizaci činnosti při řízení
metrologie existuje ještě jeden dlouhodobý
poznatek. Jde o funkci metrologa. Kontrolní orgány
vytýkají, že organizace nemají svého
metrologa, ale jak ho mohou mít, když příslušné
katalogy tuto funkci ani neznají. Myslím, že
ministerstvo práce a sociálních věcí
by už mělo konečně funkci metrologa
do platných katalogů zařadit. Ve zkušebnictví
existuje značné množství předpisů,
podle nichž se výrobky zkoušejí, hodnotí
nebo schvalují. Jde např. o zákon o státním
zkušebnictví a jeho prováděcí
vyhlášky, stavební zákon, hygienické,
zdravotnické a požární předpisy
apod. Myslím, že je na čase systém státního
zkoušení výrobků sjednotit.
V technické normalizaci je hlavní problém
v tom, že řešení normalizačních
úkolů je nutné plánovat u mezinárodní
normalizace s dvou až tříletým předstihem
a u domácí s jedno až dvouletým předstihem.
Z tohoto hlediska není možné rychle reagovat
na změny v podmínkách. Kromě toho
řízení o technické normě trvá
velmi dlouho, u státních a mezinárodních
norem až 3 roky.
Měly by se hledat cesty ke zkrácení normotvorného
procesu a normy tvořit tak, aby zakládaly postupné
zpřesňování parametrů výrobků,
např. v období 2 let a tak působily tlak
na výrobce, který by byl nucen neustále zvyšovat
jakost výroby.
Ukazuje se, že koncepce útvarů by se měla
ještě zvážit, protože pro kvalitní
práci musejí příslušní
pracovníci znát velice dobře danou výrobu,
orientovat se v hospodářském i pracovním
právu, ovládat předpisy pro technickou normalizaci,
metrologii a zkušebnictví. Vezmeme-li v úvahu,
že oblast technické kontroly je jednou z nejkonfliktnějších
činností ve výrobním procesu, je zřejmé,
že v těchto činnostech se nám nedaří
zajišťovat potřebnou kvalitu pracovníků.
Velmi často funkce vykonávají pracovníci,
kteří se jinde neosvědčili, a má
se za to, že v řízení jakosti toho nemohou
moc pokazit.
Řízení a kontrola jakosti je technickou činností,
proto je nutné útvary oprostit od zbytečné
administrativy, kterou je např. přebujelé
výkaznictví jakosti. V současné době
existuje celá řada státních a resortních
statistických i účetních výkazů,
kde se vykazují výsledky jakosti. Obdobné
údaje obsahuje třeba státní výkaz
Real 13 - 04 a výkazy resortu ministerstva průmyslu
České socialistické republiky V (MP ČSR)
1 - 04 a V (MP ČSR) 2 - 04. Opatření ke snižování
administrativní náročnosti se v oblasti řízení
jakosti vůbec neprojevila.
Vážené soudružky a soudruzi, v závěru
bych chtěl připomenout, že jakost kromě
svého vlivu na exportní schopnost národního
hospodářství se projevuje i tím, že
jako nekvalitní výroba odčerpává
potřebné zdroje. Za I. pololetí 1983 činily
sankce za nekvalitní výrobu 377 mil. Kčs,
přitom celková výše nekvalitní
výroby, tj. především zmetky a reklamace,
je zhruba osm až desetkrát vyšší.
Zde jsou značné rezervy národního
hospodářství, které jsou ukryty v
podnicích a závodech. Pro využití této
rezervy musíme přesvědčit každého
výrobního dělníka, technického
kontrolora, konstruktéra, projektanta a ředitele
o tom, že jakost je nutno řešit a zvyšovat.
Získáme tak bez velkých a nákladných
investic značné prostředky. Děkuji
za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Kordiakovi, dávam
slovo poslancovi Gejzovi Šlapkovi.
Poslanec SN G. Šlapka: Vážený súdruh
predseda, vážené súdružky poslankyne,
vážení súdruhovia poslanci, vážení
hostia, dovoľte mi v rámci rozpravy oboch snemovní
Federálneho zhromaždenia k závažnému
vládnemu návrhu zákona o štátnom
rozpočte československej federácie na rok
1984 vystúpiť k problematike medzinárodných
politických vzťahov. Nedávno 9. zasadanie ústredného
výboru našej strany uskutočnilo dôslednú
analýzu najaktuálnejších zahraničnopolitických
problémov, ako aj obraz tvorivého úsilia
nášho ľudu pri sústavnom plnení
úloh sociálno-ekonomického rozvoja našej
spoločnosti, vytýčených na XVI. zjazde
KSČ.
K plneniu náročne stanovených zjazdových
úloh pristupujeme s vedomím, že boli, sú
a budú uskutočňované nielen v pozitívnych
podmienkach vytvorených efektívnosťou nášho
spoločenského zriadenia a vysokou angažovanosťou
i obetavosťou nášho ľudu, ale aj v podmienkach
ustavičného ekonomického súperenia
a nášho ideologického boja proti bezohľadným
a koristníckym silám pokúšajúcim
sa zahatiť revolučný vývoj vo svete,
zachovať staré poriadky. V posledných rokoch,
popri týchto stránkach boja dvoch svetových
sústav, čoraz zreteľnejšie vstupujú
do diania vo svete vojenské faktory, s pôsobením
ktorých treba rátať. Preto aj my, poslanci
nášho ľudu, sme povinní posúdiť
rýchlo sa vyvíjajúcu a stále nové
okolnosti vytvárajúcu situáciu z hľadiska
jej politickej závažnosti i pôsobenie týchto
faktorov v medzinárodných vzťahoch a samozrejme
aj ich dôsledok na našu vnútornú politiku.
Niet sporu o tom, že v dôsledku agresívnej politiky
vrcholne reakčnej vlády Spojených štátov
amerických prežíva ľudstvo najnapätejšiu
situáciu v medzinárodných vzťahoch od
konca druhej svetovej vojny a takisto niet sporu o tom, že
sa táto veľmi markantne v zápornom a neželateľnom
zmysle pridružuje k podmienkam, v ktorých uskutočňujeme
všetky naše budovateľské zámery.
Militaristická konfrontačná politika, ktorú
nastolila najreakčnejšia časť vládnych
kruhov, sleduje jediný cieľ: bez ohľadu na záujmy
iných štátov a národov, zabezpečiť
USA vládnucu úlohu vo svete stupňovaním
horúčkovitého zbrojenia a zvyšovaním
napätia. Kapitál USA postupne pod tlakom zaťahuje
do militaristických agresívnych akcií vládnuce
kruhy ďalších imperialistických krajín,
najmä členských štátov NATO a Japonsko.
V minulých dňoch sme boli svedkami, ako pod tlakom
USA, proti vôli väčšiny obyvateľstva,
niektoré západoeurópske krajiny, najmä
Nemecká spolková republika, Veľká Británia
a Taliansko vo svojich parlamentoch dali súhlas k rozmiestneniu
útočných jadrových zbraní USA
na ich území. Realistickejšie zmýšľajúci
parlament, berúci do úvahy pomery síl medzi
krajinami s odlišným spoločenským zriadením,
ako parlament Dánska, rozmiestnenie rakiet odmietol. Nórsky
parlament vyslovil súhlas s opatrením NATO len rozdielom
jedného hlasu. Parlamenty západoeurópskych
krajín vyslovili súhlas s rozmiestnením amerických
rakiet proti vôli vlastných voličov. Prieskumy
verejnej mienky ukázali, že väčšina
obyvateľstva týchto krajín je proti americkým
raketám, ale nielen to - väčšina ľudí
je si vedomá, že americké rakety sú
rozmiestňované pod hrubým nátlakom
USA bez toho, že by bolo dodržané tzv. dvojité
uznesenie NATO.
Podľa nich malo dôjsť v závere tohto roka
k zvolaniu osobitného zasadania Rady NATO, na ktorom sa
malo posúdiť, či vzhľadom na rokovanie
Zväzu sovietskych socialistických republík
a USA v Ženeve, je rozmiestnenie rakiet nutné. Keď
sa Dánsko dožadovalo na zasadaní Stálej
rady NATO, aby toto uznesenie paktu bolo aplikované, bolo
hrubo okríknuté predstaviteľmi USA, aby s takýmito
požiadavkami nevystupovalo. Z toho však plynie jednoznačný
záver, že USA mali v úmysle rozmiestniť
nukleárne zbrane stredného doletu v Európe
za každú cenu, pretože ide o zbrane prvého
úderu v blízkosti hraníc Zväzu sovietskych
socialistických republík a krajín socialistického
spoločenstva a rokovanie v Ženeve malo len kryť
ich úmysly pred verejnou mienkou západoeurópskych
krajín.
Mimoriadne závažnou záležitosťou
je hlasovanie západonemeckého parlamentu a prístup
vlády Nemeckej spolkovej republiky, najmä kancelára
Kohla, ktorý zohral veľmi reakčnú úlohu
pod taktovkou Washingtonu. Snažil sa oklamať nemeckú
verejnú mienku demagogickými výrokmi, podľa
ktorých rozmiestnenie týchto zbraní neznamená
ešte ich použitie. Možno očakávať,
že USA, ktoré rozmiestňujú zbrane proti
vôli národov, nebudú konzultovať s vládami
o ich použití. Pozitívne je, že nemecká
sociálna demokracia pod vedením Willyho Brandta
zaujala realistickejšie stanovisko a rozmiestnenie zbraní
odmietla.
Imperializmus Spojených štátov robí
ďalšie rozsiahle akcie na zostrenie politickej konfrontácie
medzi štátmi. Zintenzívňuje podiel sily
a diktátu, upevňovanie a rozdeľovanie sfér
vplyvu, vytvára nové ohniská napätia,
permanentne zasahuje do vnútorných vecí iných
krajín a neštíti sa ani otvorenej agresie,
čoho sme boli svedkami v prípadoch Nikaragui, Libanonu
a hanebnej agresie v Grenade a iných častiach sveta.
S upevňovaním pozícií vojensko-priemyselného
komplexu zvyšuje sa i militaristická psychóza.
Rozsahu militarizácie Spojených štátov
a krajín Severoatlantického paktu zodpovedá
i rozsah psychologickej vojny proti reálnemu socializmu,
ktorá má presvedčiť svetovú verejnosť,
že vojenská konfrontácia je nevyhnutná.
Propagandistické, ideovo diverzné ústredia
Spojených štátov a ďalších
imperialistických krajín dennodenne vnášajú
do vedomia ľudí antikomunistické stereotypy
o neexistujúcej "sovietskej vojenskej hrozbe"
a o vývoze revolúcie.
V tejto situácii má mimoriadny význam a aktuálnosť
politika krajín reálneho socializmu a všetkých
mierumilovných pokrokových síl, ktorá
je zameraná na zachovanie a upevnenie medzinárodného
mieru, na obmedzenie horúčkovitého zbrojenia,
na uvoľnenie napätia a vzájomne výhodnú
spoluprácu medzi štátmi.
Naše národy, trpko skúšané vojnovými
útrapami druhej svetovej vojny, rozhodne odsúdili
a verejne protestujú proti šialeným plánom
imperialistických kruhov Spojených štátov
- vohnať Európu a celý svet do zničujúceho
požiaru. Presvedčivým dôkazom toho nie
sú len mnohotisícové protivojnové
demonštrácie a spontánny súhlas našich
pracujúcich so začatím rozmiestňovania
takticko-operačných rakiet, ale najmä ich odhodlanie
plnením úloh XVI. zjazdu KSČ prispievať
k obrane vlasti, celého nášho spoločenstva
a mieru.
Rád by som, vážené súdružky
a súdruhovia, vyjadril i v tejto významnej rozprave
dobrý pocit istoty človeka, ktorý sa zúčastnil
na deväťdesiattisícovej manifestácii Bratislavčanov
za mier, ktorý s obdivom sledoval podobnú manifestáciu
v našom hlavnom meste Prahe, v mnohých ďalších
mestách našej vlasti i v krajinách socialistického
spoločenstva, na ktorých ľudia vyjadrovali
svoju vôľu žiť, pracovať v mieri a udržať
ho predovšetkým svojou prácou a s odhodlaním
vykonávať ju na svojom pracovisku dobre a efektívne.
Rád by som vyjadril i povznášajúci pocit
zadosťučinenia, ktorý vo mne vyvolávajú
mohutné masové zhromaždenia ľudí
rôznych povolaní a názorov, ktorých
aj v najmocnejších kapitalistických štátoch
vedie pred ostnaté zátarasy, pred vodné delá
i slzný plyn polície spoločná myšlienka
mieru, protestu proti tzv. dozbrojovaniu armád Severoatlantického
paktu. Všetky tieto prejavy ľudí na Západe
- či už ide o prejav rozumovej úvahy, inštinktu
či pudu sebazáchovy - sú zadosťučinením
našej pravde, sú a naďalej budú brzdou
uskutočňovania vojnových plánov maniakov
z Pentagónu a ich pomáhačov; no tieto sú
a budú aj činiteľom potvrdzujúcim správnosť
presvedčenia našich ľudí o tom, že
mier môže a bude zachovaný, ak sa k úsiliu
o jeho udržanie účinne spoja vôľa
a činy miliónových más na celom svete.
V súčasnej situácii majú celkom mimoriadny
význam iniciatívy členských krajín
Varšavskej zmluvy, najmä Sovietskeho zväzu, ktoré
smerujú do oblasti odzbrojenia. Západ nereagoval
na mierové návrhy krajín socialistického
spoločenstva zakotvené v Politickej deklarácii
Politického poradného výboru členských
krajín Varšavskej zmluvy z januára t. r. a
v spoločnom vyhlásení najvyšších
straníckych a štátnych predstaviteľov
z 28. júna t. r. Spojené štáty odmietli
aj návrhy prednesené súdruhom Jurijom Andropovom
z 27. augusta a októbra t. r. Ženevské rokovania,
ktoré prerušil Sovietsky zväz 21. novembra t.
r. na neurčito, využili Spojené štáty
ako zastierací manéver pred verejnosťou v záujme
realizovať rozmiestnenie nových jadrových rakiet
v krajinách Severoatlantického paktu. Pokračovanie
v rokovaní je možné obnoviť iba vtedy,
ak Spojené štáty a ďalšie krajiny
NATO budú ochotné vrátiť sa k stavu,
ktorý jestvoval pred začatím rozmiestňovania
rakiet stredného doletu v Európe.
Pod vplyvom Spojených štátov sa nedosiahol
pokrok ani v rokovaní ženevského výboru
pre odzbrojenie, najmä v otázke Zmluvy o úplnom
a všeobecnom zákaze jadrových zbraní
a ich úplnej likvidácii. Na mŕtvom bode zostávajú
viedenské rokovania o znížení stavu
ozbrojených síl a výzbroje v strednej Európe.
Spojené štáty nereagovali ani na iniciatívu
Sovietskeho zväzu v otázke podpísania Zmluvy
o zákaze použitia sily v kozmickom priestore a v kozmu
voči Zemi. Naopak, zásadne zvyšujú svoj
štátny rozpočet pre účely umiestňovania
agresívnych bojových systémov vo vesmíre.
K jedinému pozitívnemu aktu zásluhou socialistických
štátov vo vzťahoch Východ - Západ
došlo v Madride, kde sa napriek odporu Spojených štátov
dosiahli priaznivé výsledky. Výsledný
dokument zakotvuje pokračovať v politike mieru, uvoľňovania,
dialógu Východ - Západ a rozvíjania
spolupráce na zásadách mierového spolunažívania.
Mierové hnutie zostáva i naďalej významným
faktorom svetovej politiky, priamou demokratickou účasťou
na rozhodovaní o zásadných medzinárodných
problémoch. V boji za svetový mier, za uplatnenie
línie mierovej spolupráce bude mať značný
význam i zvolanie konferencie o opatreniach na posilnenie
dôvery a bezpečnosti a odzbrojenie, ktorá
sa začne začiatkom roku 1984 v Stockholme. Konferencia
by mala významným spôsobom prispieť k
zmierneniu možnosti vojenskej konferencie. Jej cieľom
je za účasti všetkých signatárskych
štátov Záverečného aktu po etapách
uskutočniť nové účinné
a konkrétne kroky na dosiahnutie pokroku pri upevňovaní
bezpečnosti a pri odzbrojení vo svete.
Významný podiel na realizácii československej
mierovej zahraničnej politiky má i Federálne
zhromaždenie ČSSR. Stretnutie popredných predstaviteľov
najvyššieho orgánu štátnej moci ČSSR,
na čele s jeho predsedom súdruhom Aloisom Indrom
so zástupcami parlamentov kapitalistických a rozvojových
krajín, ako aj úzka spolupráca s parlamentmi
krajín socialistického spoločenstva, najmä
s Najvyšším sovietom ZSSR, napomáha realizovať
zásadné ciele československej zahraničnej
politiky, stanovenej XVI. zjazdom našej strany.