Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Víme, jak jsou tyto vztahy ovlivňovány působením faktorů, které dnes tkví např. ve snižování potřeby různých druhů paliva a energie, či v omezení surovinových a materiálových zdrojů nebo v nutné regulaci potřeb investiční výstavby a potřeb dovozního charakteru.

Při dořešení jejich důsledků bývá málo respektován faktor času. Dochází k příliš zdlouhavému překonávání různých rozporů. Výsledná řešení nejsou příliš uspokojivá a efektivní. Docházívá až k případům svérázného postupu dodavatelů, jehož důsledky neodpovídají platné zásadě, která činí dodavatele "odpovědnými za plynulé krytí potřeb v národním hospodářství". Naše ekonomika to citlivě pociťuje zejména v případech potřeby rychlejší kompletace výrobků a vnitřní či zahraniční trhy zvláště u výrobků nových a kvalitativně vyšších, které by měly rychleji přicházet na tyto trhy.

Přitom nemusí jít jen o výrobky charakteru průmyslového. Působím v oblasti se silnou produkcí ovoce a zeleniny, v níž se vyskytují různé zájmy organizací a nákupu. Nedodržování některých článků jejich hospodářské smlouvy a složitost cest vedoucích ke konečnému spotřebiteli vyvolává i v této oblasti potřebu zlepšovat místní řízení, koordinaci a kooperaci, odpovědněji přistupovat k uzavírání a plnění závazků, i umět pružněji a hlavně s přihlédnutím k celospolečenskému zájmu reagovat na změny nabídky a poptávky.

Nemálo podobných rozporů ovlivňuje též kvalitu procesu investiční výstavby. Přetrvávají v něm zejména rozpory mezi potřebami různých stavebních prací a mírou kapacit, která je má pokrývat, aby mohla být zkracována doba výstavby či zabezpečována její plynulost a tím podporováno též dodržení plánovaných rozpočtových nákladů jednotlivých akcí. Potřebnou měrou v něm není zúčastněnými partnery také prosazována plánovací a dodavatelská kázeň. Není tomu tak dávno, kdy byla např. kritizována chybějící souhra jednotlivých dodavatelů na výstavbě Masokombinátu v Olomouci, rozpor činů a slov a postupy odchylující se od režimu stavby, který se nestal nástrojem řízení a koordinace všech prací.

Je třeba vidět, že cesty z těchto stavů nemohou spočívat jen v řadě opatření operativního charakteru, ale daleko více ve větší odpovědnosti a ukázněnosti každého účastníka zmíněných vztahů. Proto také v příštím roce nebude asi možno příznivě hodnotit některé podniky jen podle toho, že splnily plánovaný rozsah výroby a dodávek, jestliže nenaplní také všechny své závazky vůči odběratelům a bude docházet k jejich skluzům.

Ve výborech pro plán a rozpočet jsme při různých příležitostech poukázali na to, že ke zlepšení stavu dodavatelsko-odběratelských vztahů musí více působit také užší propojování účinnosti Souboru opatření a které sledují dosáhnout v dalším rozvíjení soustavy řízení těsnějšího spojení hmotných bilancí se vztahy hodnotovými (a to zvláště při důslednějším zbilancování některých výrobních kapacit a stupně jejich využívání).

Resorty a jejich výrobní hospodářské jednotky si budou při rozpisu úkolů příštího roku vytvářet též určité hmotné a finanční rezervy. V praxi se s nimi má pracovat jako s rezervami mobilizačního charakteru či jako s pojistkou proti mimořádným obtížím. Bohužel se však v praxi ukazuje, že vytvořené rezervy bývají používány také ke snižování plánovaných úkolů těch organizací, které - i když mají možnost dosahovat lepších výsledků - tyto úkoly nesplňují.

Zákon o národohospodářském plánování váže používání rezerv výslovně na realizaci cílů a úkolů národohospodářského plánu a připouští změny plánu, jen když navrhovatel prokáže jejich "účelnost". Zřejmě bude třeba dávat v příštím roce tomuto pojetí jednoznačný výklad. V každém případě jím založit postup, který nebude oslabovat autoritu plánu a úsilí o zvládnutí jeho úkolů či tolerovat nedostatky v plnění požadavků kladených zvláště na efektivnost, kvalitu a hospodárnost.

S rizikem možného negativního dopadu do výsledků příštího roku se musíme vypořádat též v oblasti pracovní kázně, jejíž úroveň je ve značné míře odvislá od organizace práce a úrovně řízení. Zatím víme o ní více spíše z údajů vykazovaných např. o zameškaných směnách či o ukládaných kárných opatřeních. Ale řada dalších případů a zvláště ztrát pracovního času zůstává mimo takovou evidenci.

Vládou již byla přijata různá opatření, sledující zejména snižování ztrát pracovní doby. Podařilo se jimi zlepšit situaci všude tam, kde se k jejich uplatnění nepřistoupilo jen formálně či bez kontroly. Ztráty pracovního času však zůstávají ještě nemalé. Vedle ryze subjektivních příčin, které jsou zvláště "trnem v oku" naší veřejnosti, tkví řada těchto ztrát také např. v problémech zásobování a dopravy či přechodného výpadku některé výroby. Je třeba proto připomenout, že všechny představují určitou ekonomickou rezervu, kterou je nutno nyní aktivizovat hlavně lepšími formami a vyšší účinností každé organizátorské, řídící a kontrolní práce, k jejímuž využití není třeba hledat další zdroje či investiční prostředky.

Na XVI. sjezdu Komunistické strany Československa byla zdůrazněna potřeba důsledně zvyšovat úroveň řízení a odpovědnosti za výsledky hospodaření. Podle našeho názoru to znamená netrpět v příštím roce také různé nepořádky a formy nekázně. V podstatě pak volat k osobní odpovědnosti každého, kdo by svým postojem znehodnocoval práci a úsilí jiných a kdo by neměl dobrý vztah ke společenským hodnotám, které mají být a budou v příštím rozpočtovém období vytvářeny.

Soudružky a soudruzi, v tomto smyslu už přikročila vláda Československé socialistické republiky například ke společenské prověrce spotřeby paliv a energie v národním hospodářství.

Chtěl bych se zeptat místopředsedy federální vlády s. Gerleho, jaké jsou výsledky této společenské prověrky a jaká další opatření v této oblasti připravuje vláda Československé socialistické republiky na rok 1984. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Búřilovi. Slovo má poslanec Kubinsky, připraví se poslanec Löbl.

Poslanec SL F. Kubinsky: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, v predloženom vládnom návrhu štátneho rozpočtu na rok 1984 a v úvodnom výklade ministra financií súdruha Léra ma zaujali výdavkové položky, ktoré sú plánované na to, aby sme udržali doteraz dosiahnutú vysokú životnú úroveň a mohli tak zabezpečiť sociálne istoty všetkých obyvateľov našej socialistickej krajiny.

Výdavky na sociálne zabezpečenie a zdravotnú starostlivosť určite patria k tým položkám, ktoré sa výrazným spôsobom podieľajú na upevňovaní sociálnych istôt všetkých našich občanov.

Celkové rozpočtové výdavky na sociálne zabezpečenie z roka na rok narastajú a v porovnaní s rokom 1983 majú v roku 1984 opäť vzrásť viac ako o 3 %. Pritom najvýraznejšie rastúcou položkou sú výdavky na dôchodkové zabezpečenie. Už dnes tvoria dôchodcovia asi jednu pätinu všetkého obyvateľstva a demografický vývoj ukazuje, že tento počet bude naďalej rásť. Súčasne s tým, ako sa zvyšujú mzdy, ktoré sú základom pre vypočítanie dôchodku, vzrastá i priemerná výška nových priznávaných starobných dôchodkov. V roku 1984 sa predpokladá, že priemerná výška starobného dôchodku pracovníkov prekročí už 1300 Kčs a u nových priznávaných dôchodkov to bude viac než 1570 Kčs. Je pochopiteľné, že na tomto raste výdavkov na dôchodkové zabezpečenie sa rovnako podieľajú i dôchodky družstevných roľníkov, na čo sme právom hrdí.

Túto skutočnosť môžem dokumentovať na príklade priamo z môjho pracoviska, z JRD Júliusa Fučíka v Hlohovci v okrese Trnava.

V roku 1976, t. j. už po vykonaní úpravy vyplácaných dôchodkov, v zmysle zákona o sociálnom zabezpečení č. 121/1975 Zb., podľa ktorého sa zvyšovali starobné a invalidné dôchodky priznané pred 1. 1. 1976, poberali naši členovia družstva priemerný mesačný dôchodok vo výške 764 Kčs.

Dnes, takisto po zákonnej úprave zvýšenia dôchodkov, v zmysle opatrenia Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č. 7/1982 Zb., je dosiahnutá výška dôchodkov na našom JRD u pracujúcich, ktorí odišli do dôchodku v roku 1982, priemerne 1368 Kčs.

V našom JRD, tak ako aj na iných JRD, žijú však i dôchodcovia, ktorí majú pomerne nízke dôchodky, pretože na zaslúžený odpočinok odišli v čase, kedy na našich JRD boli pomerne nízke zárobky. Týmto našim 184 členom pirspieva družstvo od roku 1976 trvalým a pravidelným príspevkom priemerne ročne 200 tis. Kčs z fondu kultúrnych a sociálnych potrieb. Takto aspoň čiastočne riešime náhradu za prácu, ktorú statočne, ale za menšiu odmenu vykonávali v minulých rokoch. V špičkových jesenných prácach na našom JRD pracuje priemerne 350 dôchodcov, ktorým sa zabezpečuje stravovanie priamo na jednotlivé chotáre a lány.

Ako prejav úcty k starším na sklonku roka organizujeme v meste i v jednotlivých obciach každoročne spoločne so zložkami Národného frontu a DO KSS stretnutie s dôchodcami nad 70 rokov. Oboznámime ich s celkovým hospodárením toho ktorého roku, odovzdáme im spomienkové darčeky, čo ich veľmi poteší. Takýchto dôchodcov máme 512.

Naša socialistická spoločnosť vynakladá značné finančné prostriedky aj na rozširovanie a ďalšie skvalitňovanie zdravotnej starostlivosti. Pokiaľ ide o počet lekárov na obyvateľa, zostávame natrvalo na poprednom mieste na svete. Je však prepotrebné niektorým našim lekárom pripomenúť, že humánnu prísahu skladali socialistickej spoločnosti a mali by sa riadiť podľa nej, a nie inak.

V zdravotnej starostlivosti sme však dosiahli veľké pozoruhodné výsledky. Výrazne je to vidieť najmä v detskom lekárstve. U nás takmer vymizli zákerné detské choroby, ako je záškrt, čierny kašeľ, detská obrna. I celý rad ďalších lekárskych odborov sa dostal na svetovú špičku. To všetko sa podarilo vďaka starostlivosti našej spoločnosti, vďaka spoločenským prostriedkom, ktoré na rozvoj zdravotníctva vynakladáme. Neznamená to však, že už nie sú v tejto oblasti problémy. Nie je zanedbateľný fakt, že v dôsledku pracovnej neschopnosti denne chýba na našich pracoviskách v priemere 300 tisíc pracovníkov. Keď sme sa vo Výboroch pre sociálnu politiku týmito otázkami zaoberali, kriticky sme hodnotili skutočnosť, že stále sa nedarí stabilizovať závodných lekárov, ba dokonca sú územia, kde nie sú systemizované lekárske miesta ani plne obsadené. S týmto stavom nie je možné sa uspokojiť, treba prijať zásadnejšie opatrenia. Znižovať pracovnú neschopnosť vyžaduje predovšetkým zvýšiť zdravotnú prevenciu, a to priamo na pracoviskách, teda dokonale poznať podmienky na pracoviskách a odstraňovať rizikové faktory, ktoré ovplyvňujú pracovnú neschopnosť. Táto úloha je bez dobrých, kvalifikovaných závodných lekárov veľmi sťažená a nemôže mať požadovaný efekt.

To sa pochopiteľne netýka len priemyslu. Dnes má už i poľnohospodárska veľkovýroba priemyselný charakter, a preto aj zdravotná starostlivosť by sa mala týmto novým podmienkam prispôsobiť. Naše JRD J. Fučíka v Hlohovci i v tejto oblasti pokročilo dopredu. Za pomoci našej polikliniky máme všetkých členov JRD z jednotlivých obcí sústredených u jedného lekára, čím je ľahšie zvládnuteľná zdravotnícka starostlivosť, najmä preventívna. Robia sa pravidelné zdravotné hygienické preventívne prehliadky i v jednotlivých prevádzkach, teda priamo i v maštaliach. Náš okres Trnava, spolu s okresmi Trenčín a Topoľčany a v spoluinvestorstve všetkých družstiev postavil Liečebný dom "Poľnohospodár" v Trenčianskych Tepliciach s kapacitou 120 postelí, kde sa uskutočňuje tá najlepšia prevencia. Od roku 1978, kedy bol liečebný dom odovzdaný do prevádzky, len z nášho JRD sa v ňom liečilo 289 členov, z okresu Trnava 3300 členov. Dnes cestou Ústredného výboru Zväzu družstevných roľníkov sa už v našom liečebnom dome liečia členovia JRD a štátnych majetkov z celej našej ČSSR. Naše JRD si zriadilo, hoci len so 7 posteľami, liečebné stredisko i v Dudinciach, kde naši členovia majú povinné rehabilitačné liečenie. To všetko sú investície, ktoré sa vyplatia. A na tieto výsledky, ktoré sme mohli realizovať len v našej socialistickej spoločnosti, sme právom hrdí.

Vážené súdružky a súdruhovia, všetko, čo naša socialistická spoločnosť v oblasti sociálnej a zdravotnej starostlivosti môže zabezpečiť, všetko to, čo môže urobiť pre upevnenie sociálnych istôt všetkého obyvateľstva, je závislé od ďalšieho rozvoja nášho národného hospodárstva.

Nedávne novembrové zasadnutie ÚV KSČ znovu so všetkou dôraznosťou poukázalo na cesty, ktorými sa musí naša ekonomika uberať, aby náš vývoj bol skutočne efektívny, aby sme vynaloženú prácu vedeli čo najlepšie, najhospodárnejšie využívať, aby sme dosiahli súlad medzi výrobou a jej užitím. Nemalú úlohu zohráva aj vzájomný vzťah medzi rastom produktivity práce a rastom priemerných miezd. Zatiaľ sa však nedarí dosiahnuť to, aby produktivita práce, resp. jej vzostup dostatočne predstihol nárast miezd.

Pritom všetkom je to jedna zo základných požiadaviek preto, aby sme skutočne efektívne vyrábali. Narušenie tohto dôležitého ekonomického vzťahu vidím okrem iného i v tom, ako sa uplatňujú mzdové zásady v praxi. To znamená vedieť správne odmeniť nielen množstvo práce, ale aj jej kvalitu a spoločenský význam v zmysle konečného efektu výroby, ale to je ťažšie a nie je to veľmi populárne. Ak platíme rovnako za kvalitnú ako za nekvalitnú prácu, je samozrejmé, že pri nedodržaní kvality odvedený pracovný výkon nemá a nemôže mať zodpovedajúcu hodnotu vyplatenej odmeny. Ak platíme za čas strávený v práci namiesto za skutočne vykonanú a odovzdanú prácu, rastú nám mzdové náklady, teda vyplatené mzdy a nerastie nám žiadúca produkcia. V takých prípadoch treba urobiť skutočne poriadok v odmeňovaní.

Dnes už máme dosť podnikov, kde si uvedomujú, že takto sa nedá hospodáriť, že pracovná morálka, dobrá organizácia práce, efektívne využívanie pracovnej doby je nutný predpoklad na dosiahnutie dobrých ekonomických výsledkov a v tomto zmysle i prácu podnikov organizujú. Nám však nestačí, aby nutnosť odvádzať dobrú a kvalitnú prácu pochopili len niektoré podniky. Povinnosť dodržiavať pracovnú disciplínu, pracovné režimy, mať v poriadku normy spotreby práce, efektívne využívať pracovnú dobu sa musí stať záležitosťou všetkých pracovísk, všetkých riadiacich pracovníkov na všetkých úsekoch národného hospodárstva. Vyžaduje to, pravda, veľmi veľa oragnizátorskej práce a nie vždy sú prijímané opatrenia v oblasti noriem a kontroly pracovnej morálky populárne.

Z vlastnej skúsenosti riadiaceho pracovníka viem, že keď našim pracovníkom správne a zrozumiteľne vysvetlíme, že socialistická spoločnosť nemôže a samozrejme nebude trpieť, aby na výsledkoch práce jedných parazitovali nezodpovední pracovníci a chytráci, vždy som našiel osobne u väčšiny svedomitých a statočných pracovníkov pochopenie.

Že to v praxi tak skutočne je, dokumentujem ďalej na príklade z Trnavského okresu, kde je môj volebný obvod.

Národný podnik Slovakofarma Hlohovec využitím rýchlo mobilizovateľných rezerv pri súčasnej realizácii dlhodobých opatrení dosiahol výrazný nárast výroby. Počet pracovníkov vzrástol len o 2,1 percent, ale produktivita práce vzrástla viac ako o 15 %. Na základe týchto výsledkov sa zvýšili priemerné zárobky z 2412 Kčs na 2600 Kčs, to jest o 10,3 %, čo je veľmi správne. V roku 1984 vznikne v podniku špecifická situácia v dôsledku postupného zábehu nového farmaceutického pavilónu, o čom bola spracovaná a predložená správa z vykonaného prieskumu v našom okrese v tomto roku. Verím, že táto správa z prieskumu nájde riešiteľa.

Národný podnik Drôtovňa Hlohovec, venuje mimoriadnu pozornosť zvýšeniu ekonomickej účinnosti mzdových sústav. Do roku 1982 sa dosiahli tieto výsledky: úspora prácnosti predstavuje 23 950 normohodín, relatívna úspora pracovníkov 13 osôb, úspora mzdových prostriedkov 342 320 Kčs.

Tento podnik komplexnými opatreniami do plánu na rok 1984 plánuje zvýšenie priemerných zárobkov o 1,6 %, podložené rastom produktivity práce o 5,4 %.

V okrese Trnava však nie sme celkom spokojní so službami automatického riadenia. Je potrebné, aby Podnik racionalizácie a riadenia poľnohospodárstva a výživy spracoval požadované programy na operatívne využitie v riadiacej sfére. Na dosiahnutie vyššej účinnosti v oblasti riadenia hľadať nové možnosti v malej mobilnej výpočtovej technike pri aplikácii na prax. Mám na mysli poľnohospodárstvo.

V poznatkoch z rastu produktivity práce v živočíšnej výrobe sa nemôžeme a nesmieme orientovať len na zabezpečovanie produktivity živej práce. Nie každý rast produktivity živej práce vedie k rastu produktivity celkovej práce. Musí nám ísť o rast produktivity živej a hmatateľnej práce na jednotku úžitkovej hodnoty. Tieto poznatky treba zohľadniť tak pri budovaní nových objektov, ako aj pri rekonštrukciách objektov existujúcich s cieľom preukázateľného zvýšenia produktivity práce. V oblasti prípravy kádrov je veľmi dôležité na stredných odborných školách vychovávať absolventov špecialistov, ktorí budú schopní na vysokej úrovni zvládať náročnú techniku.