V socialistických zemích je problematice životního
prostředí věnována stálá
pozornost státních a stranických orgánů.
V červnu tohoto roku jsme byli svědky jednání
Světového shromáždění
za mír a život, proti jaderné válce,
které se konalo v hlavním městě naší
republiky a kde delegáti z celého světa jednali
o zachování míru ve světě a
diskutovali o otázkách životního prostředí.
V Československé socialistické republice
nejsou opomíjeny ani praktické, ani teoretické
přístupy řešení tohoto problému.
Ze základních principů naší zahraniční
politiky vyplývá naprosto pozitivní vztah
k řešení všech problémů
ve prospěch lidstva, tedy včetně otázek
životního prostředí, protože boj
za ně je spjat s bojem za mír.
Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny
lidu proto doporučuji, aby s Úmluvou o dálkovém
znečišťování ovzduší
přecházejícím hranice států,
vyslovili poslanci Sněmovny lidu souhlas.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji společnému
zpravodaji výborů Sněmovny lidu poslanci
Vébrovi. Do rozpravy k tomuto bodu se písemně
nikdo nepřihlásil. Ptám se proto, zda někdo
z poslanců žádá o slovo. (Nikdo se nehlásil.)
Nikdo.
Můžeme tedy přistoupit k hlasování.
V zasedacím sále jsou přítomni 153
poslanci Sněmovny lidu, 54 poslanci Sněmovny národů
zvolení v České socialistické republice
a 53 poslanci Sněmovny národů zvolení
ve Slovenské socialistické republice.
Obě sněmovny jsou tedy podle ústavního
zákona o československé federaci usnášení
schopné.
V parlamentním tisku č. 103 se navrhuje usnesení,
kterým se doporučuje souhlasit s projednávanou
úmluvou.
Nejdříve prosím o hlasování
poslance Sněmovny lidu.
Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s návrhem
usnesení podle doporučení společného
zpravodaje výborů Sněmovny lidu, nechť
zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Nikdo.
Poslanci Sněmovny lidu návrh usnesení schválili.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
národů. Kdo z poslanců Sněmovny národů
souhlasí s návrhem usnesení podle doporučení
společného zpravodaje výborů Sněmovny
národů, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Nikdo.
Také poslanci Sněmovny národů schválili
jednomyslně návrh usnesení.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji, že Federální shromáždění
Československé socialistické republiky souhlasí
s Úmluvou o dálkovém znečišťování
ovzduší přecházejícím
hranice států, sjednanou v Ženevě dne
13. listopadu 1979.
Dále máme na pořadu
Uvedený vládní návrh odůvodní
ministr práce a sociálních věcí
Československé socialistické republiky soudruh
Miloslav Boďa. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr práce a sociálních věcí
ČSSR M. Boďa: Vážený súdruh
predseda, vážené súdružky poslankyne
a poslanci, vážení hostia.
Z ústavy Medzinárodnej organizácie práce
vyplýva pre členské štáty povinnosť,
aby ich vlády zaujali stanovisko k dohovorom a odporučeniam
prijatým Medzinárodnou konferenciou práce,
ktorá se každoročně koná v Ženevě,
a aby také stanovisko spolu s textami týchto dohovorov
a odporučení predložili zákonodarnému
zboru.
Texty dohovorov a odporučení, ktoré máte
pred sebou, sa dotýkajú troch rôznych oblastí
pracovného práva: jednak kolektívneho vyjednávania,
ďalej rovnakých príležitostí a
zaobchádzania s mužmi a ženami, ktorí
majú povinnosti k rodine, a bezpečnosti a ochrany
zdravia pri práci a pracovného prosredia.
Pokiaľ ide o prvé dva dohovory, t. j. o Dohovor o
kolektívnom vyjednávaní a o Dohovor o rovnakých
príležitostiach pre mužov a ženy, ktorí
majú povinnosti voči rodine, vláda neodporúča
pristúpiť k ich ratifikácii. Dôvody sú
podrobnejšie uvedené v stanovisku vlády, ktoré
vám bolo doručené. Dovoľte uviesť
ešte niekoľko slov na objasnenie.
Dohovor o podpore kolektívneho vyjednávania je medzinárodným
dokumentom, ktorý vychádza z podmienok existujúcich
v kapitalistických štátoch. Ak venujeme pozornosť
definícii "kolektívne vyjednávanie",
ako je uvedené v článku 2 Dohovoru číslo
154, zisťujeme podstatný rozdiel v prístupe
k tejto problematike medzi kapitalistickým a socialistickým
spoločenským zriadením. To, čo majú
zamestnanci v kapitalizme dosiahnuť, a to ako vieme, neraz
veľmi obťažne, kolektívnym vyjednávaním,
je v socializme už upravené priamo zákonodarstvom,
na tvorbe ktorého sa podieľajú sami zástupci
pracujúcich v zákonodarných zboroch. My,
pravdaže, tiež poznáme kolektívne zmluvy;
v tých však nejde už o stanovenie základných
pracovných podmienok a o úpravu vzťahov medzi
zamestnávateľmi a pracovníkmi. Tie sú
upravené zákonom a kolektívna zmluva v našom
poňatí má dvojjediné poslanie: prispieť
k rozvoju socialistických podnikov či inej socialistickej
organizácie a v súvislosti s tým aj k ďalšiemu
zlepšovaniu pracovných, zdravotných, sociálnych
a kultúrnych podmienok pracovníkov.
Dohovor o kolektívnom prerokúvaní z uvedených
dôvodov nezodpovedá našim podmienkam a potrebám
a preto jeho ratifikácia neprichádza pre Československú
socialistickú republiku do úvahy.
Vláda tiež neodporúča t. č. ratifikovať
Dohovor číslo 156 o rovnakých príležitostiach
a zaobchádzaní s pracovníkmi obidvoch pohlaví,
ktorí majú povinnosti voči rodine.
Cieľom Dohovoru je umožniť mužom a ženám
s povinnosťami voči rodine, ktorí sú,
alebo chcú byť zamestnaní, vykonávať
toto právo bez toho, že by boli vystavení diskriminácii
preto, že sa starajú o rodinu a aby, pokiaľ je
to možné, nedošlo k nesúladu medzi ich
povinnosťami k rodine a povinnosťami, ktoré vyplývajú
z ich zamestnania.
Náš štát v priebehu rokov uzákonil
mnohé opatrenia, ktoré sú v Dohovore formulované.
Československý právny poriadok obsahuje celý
rad predpisov, ktorých účelom je umožniť
vykonávať pracovnú činnosť tak
ženám, ako aj mužom, ktorí sa starajú
o nezaopatrené deti, poprípade o iných členov
svojej domácnosti odkázaných na ich pomoc.
Československé právo neobsahuje žiadne
diskriminačné ustanovenia voči pracovníkom
s povinnosťami k rodine.
Vzhľadom na doteraz ešte neprekonané tradície
však niektoré zvýhodnenia, ktoré ustanovenia
československého práva poskytujú pracujúcim
ženám, neposkytujú ich mužom, ktorí
by mohli plniť voči nezaopatreným deťom
alebo ďalším rodinným príslušníkom
rovnaké povinnosti. K uplatneniu takýchto povinností
sa pripravujú postupne potrebné podmienky. Zvažuje
sa, aby niektoré opatrenia boli v najbližších
rokoch premietnuté do Zákonníka práce
a ďalších predpisov. Pretože s týmito
vybranými ustanoveniami nie sú predpisy československého
práva zatiaľ v plnom súlade a zistili sme,
že akékoľvek odchýlky od ratifikovaných
dohôd sa hrubo zneužívajú proti nám,
proti reálnemu socializmu, neodporúča sa
Dohovor toho času ratifikovať.
Ostáva zmieniť sa o Dohovore o bezpečnosti
a ochrane zdravia pri práci a o pracovnom prostredí,
ktorý vláda ČSSR prijala.
Československá socialistická republika tak
ako iné socialistické štáty, venuje
veľkú pozornosť ochrane zdravia a bezpečnosti
pracovníkov pri práci, ako aj prostrediu v ktorom
pracujú. V stanovisku vlády sa uvádza takmer
sto predpisov, ktoré boli vydané a plne sa uplatňujú
v záujme bezpečnosti a ochrany zdravia našich
pracujúcich. A pochopiteľne, ide len o časť,
o najvýznamnejšie predpisy.
Medzinárodná organizácia práce od
svojho založenia a zvlášť v poslednom desaťročí,
venuje tiež pozornosť týmto otázkam. V
minulosti sa zameriavala len na čiastkové otázky,
ktorých úplný zoznam je uvedený v
prílohe odporučenia číslo 164. Československá
socialistická republika niektoré Dohovory z tejto
oblasti ratifikovala a bez problémov ich uskutočňuje,
napríklad Dohovor o lekárskych prehliadkach mladých,
o ionizujúcom žiarení a iné.
Ako vyplýva z materiálu, ktorý ste dostali,
československé právo už pred prijatím
Dohovoru úspešne riešilo základné
ustanovenia bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci.
Zatiaľ však nie je zavedené poradenstvo o bezpečnosti
pri práci pre podniky a oragnizácie, ktoré
by im uľahčilo plniť ich právne povinnosti
v tejto oblasti, ako sa spomína v Dohovore. Vláda
ČSSR preto uložila príslušným podpredsedom
vlády, aby do konca polovice budúceho roku úpravu
na zriadenie takéhoto poradenstva pripravili. Zatiaľ
sa tak stane internou cestou. Neskôr, až sa pristúpi
k novelizácii zákona číslo 174/1968
Zb., o štátnom odbornom dozore nad bezpečnosťou
práce, navrhneme, aby táto nová pôsobnosť
bola premietnutá aj do tohto zákona. Akonáhle
príslušné orgány, t. j. úrady
bezpečnosti práce a banské úrady zmienené
poradenstvo zavedú, bude sa Dohovor číslo
155 ratifikovať.
Vzhľadom na to, že československému právu
zásadne zodpovedajú aj ustanovenia odporučenia
číslo 164, ktoré dopĺňa spomenutý
Dohovor, vláda Československej socialistickej republiky
sa uzniesla jeho ustanovenia prijať a uskutočňovať.
Dohovory a odporučenia, ktoré vám predkladá
vláda Československej socialistickej republiky,
prerokovala i Ústredná rada odborov a stotožnila
sa so stanoviskom vlády.
Odporúčam preto, vážené súdružky
a vážení súdruhovia poslanci, aby ste
vyslovili súhlas so stanoviskom vlády Československej
socialistickej republiky k predloženým dokumentom.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji soudruhu ministru Boďovi
za výklad k projednávanému vládnímu
návrhu. Návrh byl přikázán
k projednání výborům ústavně
právním, zahraničním a pro sociální
politiku obou sněmoven.
Výbory Sněmovny lidu pověřily funkcí
společného zpravodaje člena ústavně
právního výboru poslance Miroslava Urbana
a výbory Sněmovny národů členku
výboru pro sociální politiku poslankyni Vieru
Gogovou.
Prosím nejdříve poslance Miroslava Urbana,
aby přednesl zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
M. Urban: Vážený soudruhu předsedo,
vážené soudružky poslankyně a vážení
soudruzi poslanci, vláda ČSSR předložila
Federálnímu shromáždění
k projednání stanovisko k úmluvám
a doporučením, jež byly přijaty v roce
1961 na 67. zasedání Mezinárodní konference
práce v Ženevě. Vláda tak učinila
podle článku 10 ústavy Mezinárodní
organizace práce, podle něhož jsou členské
státy Mezinárodní organizace práce
povinny předložit ve stanovené lhůtě
úmluvy a doporučení přijaté
Mezinárodní konferencí práce k zaujetí
stanoviska těm svým ústavním orgánům,
do jejichž pravomoci náleží promítnout
ustanovení mezinárodních úmluv a doporučení
do vnitrostátního zákonodárství.
Mezinárodní konference práce v roce 1981
jednala jednak o kolektivním vyjednávání,
dále o bezpečnosti a ochraně zdraví
při práci a pracovním prostředí
a konečně o rovných příležitostech
a zacházení s muži a ženami, kteří
mají povinnosti k rodině. Ve všech těchto
případech přijala úmluva upravující
danou otázku a doporučení, které úmluvu
rozvádí a doplňuje.
Úmluva a doporučení o kolektivním
vyjednávání jsou dokumenty významné
především pro státy s kapitalistickým
systémem hospodářství. V nich totiž
nejednou pracovní a mzdové podmínky pracovníků
jsou určeny nikoli přímo zákonodárstvím
státu, jako tomu je v ČSSR, ale na základě
kolektivního vyjednávání, na základě
jednání mezi zástupci pracujících
a kapitalistickými zaměstnavateli. Vzhledem k tomu
tyto dokumenty se nehodí pro ČSSR, která
je státem socialistickým.
Významná je nová úmluva o bezpečnosti
a ochraně zdraví při práci a o pracovním
prostředí. Jde o velmi obsáhlou oblast, která
se rozšiřuje s technickým pokrokem, jenž
je nepochybně přínosem pro lidstvo, který
má však též negativní stránky,
neboť přináší nová rizika
a ohrožení pro zdraví pracujících.
Mezinárodní organizace práce proto zejména
v posledních letech věnuje značnou pozornost
této problematice. Dosud však svými mezinárodními
normami upravovala jen dílčí otázky.
Nová úmluva a doporučení však
tuto oblast zastřešují tím, že
upravují všechny hlavní otázky, které
se obecně dotýkají bezpečnosti při
práci a pracovního prostředí. S potěšením
můžeme konstatovat, že i náš stát
věnuje této problematice velkou pozornost a že
čs. právní řád zásadně
vyhovuje ustanovením úmluvy a doporučení
Mezinárodní organizace práce. Zbývá
jen vnitrostátně upravit poradenství o bezpečnosti
při práci poskytované státními
orgány zaměstnavatelům. Podle usnesení
vlády ČSSR se tak má stát do poloviny
příštího roku. Jde o významnou
otázku, neboť nejen pracující, ale nejednou
i zaměstnavatelé, socialistické organizace,
se potřebují informovat a poradit, jak v tom či
onom směru zajistit bezpečnost pracujících
při práci
Při rozpravě ve výborech bylo doporučeno,
aby, jakmile by bylo takové poradenství zajištěno,
vláda ČSSR ve vlastní kompetenci přistoupila
k ratifikaci úmluvy č. 155, neboť čs.
právní řád bude v plném souladu
s požadavky úmluvy
Konečně je třeba se zmínit o úmluvě
a doporučení o rovných příležitostech
a zacházení s muži a ženami, kteří
mají povinnosti k rodině. Tyto dokumenty provádějí
v uvedeném směru zásadu, obsaženou i
v článku 20 odst. 3 Ústavy Československé
socialistické republiky o právní rovnosti
mezi muži a ženami. Samozřejmě, rovnost
není možná tam, kde existuje fyziologická
odlišnost muže a ženy. Jinak by však práva,
a možno říci výhody, které právní
řád poskytuje ženám, které pečují
o děti, popř. o jiné rodinné příslušníky,
měla být zásadně poskytnuta i mužům.
Náš právní řád tuto zásadu
v mnohém respektuje; stačí připomenout
např. podporu při ošetřování
člena rodiny, nebo přídavky na děti
aj.
Naproti tomu jsou však v našem právu stále
určitá ustanovení, jež zvýhodňují
výlučně ženy s povinnostmi k rodině,
nikoli však obdobně též muže. Stačí
vzpomenout některá ustanovení zákoníku
práce, např. § 51 odst. 1 písm. c),
podle něhož pracovnice, nikoli však pracovník,
může dát výpověď bez prodloužení
výpovědní lhůty, jestliže pečuje
o dítě, atp. Takových případů
by bylo možno uvést více. Sám tzv. "mateřský
příspěvek" by mohl být po určité
době po narození dítěte vyplácen
muži, pokud by pečoval o novorozeně místo
matky, která mezitím opět nastoupila do zaměstnání.
Při posuzování této úmluvy
z těchto hledisek poslanci ve výborech konstatovali,
že by bylo užitečné, aby vláda
v budoucnosti podle daných možností za tím
účelem učinila taková opatření,
aby v uvedené oblasti došlo postupně k zajištění
stejných příležitostí a zacházení
jak s ženami, tak s muži s povinnostmi k rodině.