Súdružky a súdruhovia poslanci, jedným
z presvedčivých príkladov o spojení
vonkajších hospodárskych vzťahov krajín
socialistického spoločenstva s politikou mieru a
uvoľňovania medzinárodného napätia
je "exportný" plynovod zo Sovietskeho zväzu
do západnej Európy v dĺžke 5000 kilometrov.
Toto gigantické dielo je už teraz a bude i v ďalekej
budúcnosti príkladom vzájomnej výhodnej
hospodárskej spolupráce. Obchod "plyn-rúry"
je právom nazývaný obchodom storočia.
V nastávajúcich rokoch bude tento transeurópsky
plynovod dodávať ročne 30 miliárd kubických
metrov sovietskeho zemného plynu do krajín západnej
Európy. Samotná skúsenosť z výstavby
plynovodu Urengoj-Užhorod, uskutočnenej namiesto pôvodne
plánovaných troch rokov iba za jeden rok, ukazuje,
že akékoľvek "sankcie" proti ZSSR a
sabotáže sú neúčinné a
obracajú sa proti svojim pôvodcom. Niet sporu o tom,
súdružky a súdruhovia, že 5 %-ný
podiel sovietskeho plynu v energetike západoeurópskych
krajín nebude zďaleka len technickou záležitosťou,
ale že významne prispeje k posilneniu vedomia potrebnosti
a výhodnosti hospodárskej spolupráce Západu
s Východom v podmienkach mieru a uvoľňovania
napätia.
Hospodárske styky krajín socialistického
spoločenstva s rozvojovými krajinami sa rozvíjajú
na zásadách vzájomnej výhodnosti a
rešpektovaní národnej i ekonomickej zvrchovanosti.
Tým sa zásadne odlišujú od vykorisťovateľskej
expanzívnej politiky nadnárodných kapitalistických
monopolov, ktoré pri svojom prenikaní do rozvojových
krajín sledujú predovšetkým ľahké
dosiahnutie vysokých ziskov exploatáciou prírodného
bohatstva, alebo vykorisťovaním lacnej pracovnej sily.
Krajiny socialistického spoločenstva svojimi stykmi,
výmenou tovaru a výdatnými formami svojej
hospodárskej pomoci účinne podporujú
úsilie rozvojových krajín o rozvoj ich ekonomiky
i zabezpečenie spoločenského pokroku. Podporujú
predovšetkým rozvoj štátneho spoločenského
sektoru a stávajú sa spoľahlivým garantom
národnej nezávislosti rozvojových krajín,
usilujúcich sa o skutočné vymanenie sa z
celkovej ekonomickej závislosti od bývalých
metropolách kolonializmu a súčasných
centrálach neokolonializmu. A v týchto aspektoch,
vážené súdružky a súdruhovia,
tkvie proletársky internacionalizmus, ktorý treba
i naďalej prehlbovať a rozvíjať, podporovať
leninskú mierovú politiku Sovietskeho zväzu
i ostatných socialistických krajín, upevňovať
a prehlbovať naprostú jednotu štátov socialistického
spoločenstva za odvrátenie hroziacej jadrovej katastrofy,
za odzbrojenie a zachovanie svetového mieru.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL V. David:
Děkuji poslanci Turošíkovi, který
byl poslední z písemně přihlášených
řečníků do rozpravy. Žádá
ještě někdo z poslanců o slovo? (Nikdo.)
Není tomu tak. Vyhlašuji rozpravu za ukončenou.
O slovo se přihlásil ministr zahraničního
obchodu ČSSR s. Urban, aby odpověděl na otázky
poslanců Hudečka, Adamíka a Bartoše.
Dávám mu slovo.
Ministr zahraničního obchodu ČSSR B. Urban:
Vážený soudruhu předsedo, vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, odpovím postupně na tři otázky.
Poslanec Hudeček se ptá, jaké výsledky
přináší systém stáží,
jaký z nich získáváme prospěch.
Nejdříve proč stáže vůbec
používáme.
Obecně se dá říci, že ve srovnání
se světem, pracovníci výroby u nás
v průměru málo znají potřeby
a problémy zahraničního obchodu a dovoluji
si to říci, protože jsem také jeden
z nich. Znají málo jeho práci, znají
málo světový vývoj a znají
málo stav konkurence. A na druhé straně pracovníci
zahraničního obchodu velice málo znají
současnou situaci ve výrobě, sortimentní
možnosti, anebo neměli, bohužel, v minulosti
možnost tuto výrobu poznat, ať už z jakýchkoli
důvodů.
Také přirozená obměna kádrů,
zejména středních, mezi zahraničním
obchodem a výrobou je malá, proto bylo třeba
udělat něco, aby v tomto směru došlo
ke zlepšení.
Účelem stáží pracovníků
zahraničního obchodu ve výrobě, je
seznámit se s technologií, surovinami, materiálem,
poznat, jaké mají naše závody sortimentní
možnosti, jak se dá sortiment obměňovat,
a zejména mladým lidem, kteří k nám
nastupují, má umožnit tato stáž
povinnou praxi, do které po vstupu do zaměstnání
nastupují.
Lidé z výroby se naopak u nás učí
a seznamují se s vyřizováním obchodních
případů, se světovými trendy,
s cenami, cenovou politikou apod. Ale co je, soudružky a
soudruzi poslanci, hlavní? Hlavní je, že všichni
se poznají navzájem. Poznají své partnery,
se kterými se, bohužel, vídávali málo,
ale spíše se znali po dálnopisu, telefonu a
prostřednictvím korespondence. A protože je
to opatření prakticky bez investic, myslíme
si, že je to opatření účinné.
Nechci mluvit o zkušenostech, někteří
soudruzi poslanci tady o tom mluvili. Mohu říci,
že v počátcích zavádění
tohoto systému jsme se setkávali s podceňováním
významu stáží, ale dnes se dá
říci, že stáže mají pozitivní
vliv na chování, na vzájemné vztahy
lidí, protože lidé, kteří neznají
práci druhého, často posuzují problémy
jednostranně a z toho plyne ten resortismus, který
oprávněně kritizujeme, ale který nelze
v nových podmínkách naší práce
nechat dlouho přetrvávat.
Druhá část otázky poslance Hudečka
se týkala výsledků experimentů a názoru
na jejich budoucí vývoj. Hovořilo o tom několik
poslanců, nechci opakovat problémy. Zkoušíme
v podstatě tři typy. Od 1. ledna letošního
roku:
1. plné předání vývozu a dovozu
výrobním organizacím. Jak víte, předali
jsme tuto činnost v pěti případech
- ne malých - plně do režie výroby;
2. zkoušíme ekonomické propojení vývozních
skupin PZO a výrobních podniků. O příkladech
tady bylo hovořeno. Smysl celého tohoto experimentu,
celé zkoušky je v tom, že všechna pozitiva
i negativa, to znamená reklamace, nebo i dobrý výsledek,
dopadá stejnoměrně do obou kolektivů,
aby se buď o minusy podělily, nebo aby se oběma
kolektivům přičetly určité
plusy.
Chtěl bych říci, že my ještě
zkoušíme jeden typ uvnitř zahraničního
obchodu, a to je koncentrace podniků zahraničního
obchodu, v případě sloučení
Strojimportu s Investou. Vycházíme z toho, a už
jsem to tady jednou ve výboru řekl, že ve světě
dnes obstojí především finančně
silné koncerny, finančně silné firmy,
a myslím, že tento příklad by nám
měl ukázat, zda to platí i v našich
podmínkách.
Hodnocení těchto experimentů by bylo předčasné
a já bych dokonce řekl, že i neodpovědné,
kdybych se o to dneska pokoušel. Hlavním smyslem tedy
je experiment poctivě vyhodnocovat, postupně jej
zdokonalovat, abychom alespoň za rok, za rok a půl
mohli s klidným svědomím doporučit,
jakou cestou by se měl zahraniční obchod
ubírat v letech 8. pětiletky, tedy v letech 1986-1990,
abychom tady nevycházeli z teorie, ale z poznatků,
které jsme si sami ověřili.
Druhá otázka soudruha poslance Adamíka, který
hovořil o hospodaření se surovinami: ptá
se, zda zahraniční obchod připravuje spolu
s výrobními resorty určitá opatření,
která by vedla k lepšímu zhodnocování
surovin a dovážených materiálů.
Je to otázka aktuální, protože Československo
je značným dovozcem surovin a materiálů.
Pro ilustraci: dovážíme ročně
zhruba za 55-56 mld. Kčs ze socialistických zemí
surovin a materiálů a za 24 mld. Kčs z nesocialistických
oblastí.
Jak všichni víme, ceny surovin měly ve světě
svůj vývoj, v posledních deseti letech to
byl vývoj, který lze spíše označit
za dramatický. Nechci zdržovat s tím, v jakých
letech se zvyšovaly ceny základních surovin
a materiálů. Dnes, kdy píšeme rok 1983,
když srovnáme ceny surovin a materiálů
před deseti lety a vezmeme rok 1974 za sto, můžeme
říci, že se suroviny v průměru
v cenách zvýšily na trojnásobek, ropa
na 18 násobek, potraviny 2,9 krát a železná
ruda a barevné kovy v průměru 1,8 krát.
To znamená, že za suroviny platíme, v celém
světě více a každá jejich úspora,
každé zhodnocení má samozřejmě
svůj národohospodářský význam.
Na spotřebu materiálů a surovin mají
vliv zejména tři faktory. A myslím, že
v tom se shodujeme i se stanoviskem, které zde bylo soudruhem
poslancem řečeno.
Za prvé je to struktura výroby, za druhé
výrobní proces, její technologie a technická
úroveň a za třetí hospodárnost
se surovinami při jejich zpracování ve výrobě.
Chci říci, že první dvě otázky
- struktura výroby a úroveň technologie -
jsou faktory, které, budeme-li chtít změnit
- a my je musíme změnit - nás budou stát
určité investice, určité peníze.
Třetí oblast - hospodárnost - ta v praxi
znamená mít pořádek ve spotřebních
normách, mít pořádek v evidenci, mít
technicko-hospodářské normy na úrovni
konkurence, vypsat na to potřebnou hmotnou zainteresovanost.
Když vzniknou úspory, je třeba zařídit,
aby z toho také měli něco samotní
lidé.
Osobně se domnívám, že toto všechno
soudruzi ve výrobě ovládají, že
ovládají situaci a že jsou si vědomi
toho, že se rezervy tohoto druhu budou vždy rekrutovat
zejména ve výrobě, ve výrobní
oblasti.
Celý tento proces hospodaření se surovinami
ovšem musí také ovlivňovat vlastní
práce zahraničního obchodu. Co považujeme
v této oblasti za nejpodstatnější?
Za prvé to, že chceme do budoucna daleko více
využívat konjunkturní situace na světových
trzích k nákupům. Hovořil o tom poslanec
Sommer. To ovšem znamená nakupovat burzovní
položky nikoliv podle čtvrtletí, ale v době,
kdy je to cenově nejvýhodnější,
třeba i na celý rok najednou. Samozřejmě,
brání nám v tom systém regulace, který
uplatňujeme, ale který byl v určité
době nutností. Ani před těmito problémy
se nesmíme zastavit, zvláště pak proto,
že nechceme vydávat více deviz, ale chceme
naopak v této oblasti více šetřit.
Druhé opatření, které připravujeme
nebo o které se snažíme, je třeba postupně
odejít od dlouholeté praxe dvacet až třicet
let uplatňované, kdy se nakupovalo množství
surovin, zejména surovin v nejlevnějších
kvalitách. Protože když koupíme dobrou
kůži, stojí sto, když druhou kvalitu,
stojí devadesát, když třetí,
stojí osmdesát a když čtvrtou, stojí
70 % ceny. Musím říci, že v minulosti
když jsme extenzívně rozvíjeli hospodářství,
přece jen převládalo hledisko množství.
Tato kritéria se v současné době mění,
protože z podřadné suroviny nelze udělat
zcela prvotřídní výrobek, konkurence
schopný. Zde se domlouváme s výrobou, jaký
podíl kterých kvalit je třeba volit.
Za třetí - rezervy v naší práci
vidíme i v dopravě surovin, zejména těch,
které přicházejí z neevropských
zemí. Totiž tarify dopravy stouply za posledních
pět let v západních zemích o 30 %,
námořní dopravy zhruba o 50 % a kamiónové
dopravy o 28 %.
Jestliže kupujeme pozdě, volíme často
takový postup, aby to došlo do výroby v té
nejrychlejší formě dovozu a nikoliv nejhospodárnější
dopravou. To všechno ovlivňuje náklady na cenu
vstupních surovin.
Za čtvrté bych chtěl k této otázce
soudruha poslance říci, že svůj podíl
úkolů vidíme, samozřejmě, i
v prosazování změn struktury našeho
vývozu. Domnívám se, že je to vůbec
nejdůležitější úkol, který
nás čeká. Při různých
diskusích s poslanci jsme uváděli i konkrétní
příklady. Je tomu tak proto, že svět
se mění, chce nové výrobky, nové
kvality, vyšší užitnou hodnotu. Poslání
zahraničního obchodu vidíme v tom, ukazovat
aktivněji a častěji a s větším
důrazem kam svět půjde, co žádá
a nastavovat si zrcadlo konkurence především
pro naše domácí výrobky.
Myslím, že tento stav si, soudružky a soudruzi,
vyžádá pravděpodobně i některá
systémová opatření v ekonomických
pravidlech. Dnes, když půjdete za podnikovým
ředitelem nebo za generálním ředitelem,
aby změnil strukturu výroby, musím říci,
že i uvědomělí generální
ředitelé to často neudělají
především proto, pokud jim nikdo neřekne,
že jej ekonomicky na dva nebo tři roky podrží,
aby tyto změny struktury nedopadaly jednoznačně
na výrobu. Můžeme-li to říci,
či nikoliv, tj. druhá otázka, ke které
se musíme v každém případě
vrátit.
Na zpracování surovin má samozřejmě
vliv i cenová práce. Soudruzi poslanci o ní
zde hovořili. V minulosti se cenovými otázkami,
především ve vztahu k socialistickým
zemím, zabýval relativně velmi malý
počet lidí převážně na
úrovni resortu; v PZO již skoro vůbec ne. Proč
tomu tak bylo? Protože ceny byly odtrženy od světových
relací a byly pevně dohodnuty na 3-5 let. Nikdo
s tím neměl složitou práci. Bralo se
to jako hotová věc a řekl bych, že to
nemůžeme jednoznačně kritizovat, protože
v té době to bylo dohodnuto a bylo to i výhodné.
Ovšem, situace se, soudružky a soudruzi, mění.
Není to dlouho - zhruba jeden a půl roku - co jsme
konstatovali, že na cenových jednáních,
na která chodíme, se setkáváme se
složitějšími problémy, že
jsme na ně často málo připraveni a
že neznáme vždy ceny konkurence. Argumentovat
při jednání v zahraničí s rozdílovými
ukazateli, s vlastními náklady, to nikoho nezajímá
a ani do budoucna zajímat nebude. Reálným
argumentem je pouze užitná hodnota výrobků,
jejich technická úroveň, konkurenční
srovnání, záruky a eventuálně
servis.
Proto jsme začali budovat tyto cenové útvary.
Jde nám o to, aby zde pracovalo více odborníků,
aby věděli, co můžeme od zahraniční
konkurence očekávat, kam napřít pozornost,
kde můžeme "povolit" a kde nikoliv.
K této otázce bych chtěl říci
poslední poznámku: budeme-li měnit strukturu
výroby, je třeba dosáhnout vysoké
kvality, vysoké užitné vlastnosti; toho dosáhneme
jen lepší technickou prací a budeme-li mít
k dispozici moderní technologii. Zde bych se nerad postavil
do situace, že někomu radíme. My, jako zahraniční
obchod, budeme v daleko větší míře
podporovat především otázku postupné
modernizace formou devizově návratných úvěrů.
Soudruzi, nemám zde absolutní čísla
k dispozici. Ale mám počet devizově návratných
úvěrů, které jsme dělali dříve
a které nyní.
Dříve - v minulé pětiletce - bylo
devizově návratných úvěrů
v průměru 200-250 případů ročně
a nyní, v posledních třech letech již
dáváme republice zhruba 110-120 - tedy polovinu.
Samozřejmě platí přísnější
kritéria, ta je třeba podpořit a myslím,
že to není jediný důvod. Je třeba
zvýšit angažovanost v technických oblastech.
Chtěl bych na závěr k této otázce
říci, že všechno to, o čem hovořím,
důsledně uplatňujeme nebo připravujeme.
Všechno děláme ve spolupráci s výrobou,
protože si myslíme, že jedině v jednotě
s výrobou můžeme dosáhnout pozitivních
výsledků.
Podmínkou úspěšné realizace je
dobrá práce lidí. Pokud jim jasně
řekneme, co chceme, můžeme počítat
s jejich podporou.
Poslední otázka je otázka poslance Bartoše,
který se ptal, jak je naplňován stav kvalifikovaných
pracovníků v zahraničním obchodě.
Velice stručně: v zahraničním obchodě
pracuje v současné době asi 30 tisíc
pracovníků, z toho v zahraniční síti
asi 1600, jednak na obchodních odděleních
a také na majetkových účastech. V
resortu je v současné době k novému
roku 19 % vysokoškolsky vzdělaných lidi, pak
největší část středního
vzdělání a 14 % lidí má základní
vzdělání.
Z těchto čísel, soudružky a soudruzi
poslanci, vyplývá za prvé, že stále
existuje mnoho funkcí u nás, kde nepracují
lidé s potřebným předepsaným
vzděláním. Nechci říci, zda
pracují dobře nebo špatně, někdy
může člověk bez vzdělání
udělat divy, ale nelze to brát jako pravidlo.
Za druhé, k čemu jsme došli, to je závěr,
že mezi organizacemi zahraničního obchodu v
oblasti vzdělání je značný
rozdíl. Máme podniky zahraničního
obchodu, kde je kvalifikační struktura příkladná
a v pořádku. Ferromet má cca 92 % lidí
splňujících kvalifikaci, Polytechna má
více než 91 %, Technopol 89 % atd. Ale na druhé
straně máme podniky zahraničního obchodu,
kde je kvalifikační struktura nedostatečná.
Skloexport Liberec má 21 %, Centrotex 30,5 %, Kovo 41 %.
Je přirozeně naším programem tyto rozdíly
vyrovnat, k čemuž byl přijat i program s konkrétními
úkoly, který je ročně kontrolovatelný.
Chci k tomu, soudružky a soudruzi poslanci, dodat, že
naše ministerstvo je resortem v průměru mladým.
V současné době totiž odchází
do důchodu řada lidi, zakládajících
zahraniční obchod před 25 až 30 lety.
Takže dnes je více než 60 % pracovníků
zahraničního obchodu ve věku do 40 let. Zdroje
pro doplňování vidíme ve vysokých
školách. Vysokoškoláků nabíráme
zhruba 350 ročně, středoškoláků
600 a víme, ze absolventům škol - jak o tom
zde bylo hovořeno - chybí zkušenosti z obchodních
jednání. Ty nemůžeme po škole chtít.
Dále znalosti výrobního procesu a ve většině
případů, musím po pravdě říci,
chybí kvalitní jazykové znalosti.