Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

l u dodávek z dovozu je třeba zvýšit úroveň plánování, řízení a důsledně zabezpečit dodržování stanoveného postupu pro projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů, aby nedocházelo v praxi k rozporům mezi závazky do zahraničí a potřebami tuzemské výroby. Zahraniční dodávkovou smlouvu, která se často opírá o mezistátní závazek, přijatý se souhlasem příslušných ústředních orgánů státní správy, lze totiž změnit jen se značnými potížemi a zpravidla i s vynaložením dalších devizových prostředků. K takovým disproporcím došlo např. u dovozu ozubených kol ze Socialistické federativní republiky Jugoslávie pro LIAZ Jablonec a Tatru Kopřivnice, u dovozu měděných trubek z Polské lidové republiky pro Kovohutě Čelákovice, u dovozu dřevotřískových desek ze Svazu sovětských socialistických republik pro Východočeské dřevařské závody

Takový postup nesvědčí o odpovědném přístupu některých pracovníků k citlivým otázkám zahraničního obchodu. Zde je nutno zdůraznit, že hlavní faktor, který ovlivňuje výsledky dosahované při naší účasti na mezinárodní dělbě práce, tkví v úrovni činnosti příslušných pracovníků v podnicích a v orgánech hospodářského řízení. V této souvislosti jsou plně namístě slova předsedy federální vlády soudruha Lubomíra Štrougala, pronesená na celostátním aktivu k zabezpečení závěrů předsednictva ÚV KSČ a vlády ČSSR, přijatých v souvislosti s projednáváním plnění plánu za l. pololetí tohoto roku: "Požadavek větší disciplíny ovšem nutno vidět v celé jeho šíři. Patří sem i kázeň plánovací či technologická nebo dodržování smluvních závazků jednoho závodu či podniku vůči druhému. Naše každodenní praxe přináší doklady o tom, jak vztahy kooperace a vzájemné provázanosti v moderní vyspělé ekonomice, které jsou tak složité, jsou citlivé na jakékoliv nedodržení dohodnutého pořádku, na porušení plánovací disciplíny či svévolnou úpravu úkolů na některém úseku a jak i z jednoho takového případu může vzniknout porucha řetězová. Proto je třeba chápat potřebu bezpodmínečné disciplíny a nejpřísnějšího pořádku i jako jednu z podmínek zvyšování efektivnosti národního hospodářství."

Tato slova platí plně i pro vztahy naší výrobní sféry zahraničního obchodu. Bez důsledné disciplíny a dodržování právních předpisů se míjí účinkem i jakkoliv dobrá právní úprava. Jakékoliv neplnění tohoto požadavku má pak nutně za následek vznik škod a ztrát pro celou naši společnost. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji poslanci Grégrovi. Slovo má poslankyně Božena Kocinová. Připraví se poslanec Alois Huml.

Poslankyně SN B. Kocinová: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, pro úspěšný rozvoj naší ekonomiky má životní význam mezinárodní směna zboží. Je to dáno vysokým stupněm otevřenosti naší ekonomiky vůči zahraničí, jak to soudruh Rohlíček zdůraznil ve svém referátu.

Proto také úkoly národohospodářského plánu, které jsou stanoveny v oblasti vnějších ekonomických vztahů, musíme pokládat za ty, které zahrnujeme do nejdůležitějších. Hledáme cesty, jak se s nimi co nejlépe, nejefektivněji vyrovnat, neboť rozvoj mnohých odvětví a výrobních oborů je závislý na dovozu surovin, krmiv a zařízení. Abychom měli za co toto nezbytné zboží dovézt, musí naše ekonomika vyrobit prodejné zboží nebo poskytnout požadované služby, kterými budeme schopni v zahraničí platit.

Máme to štěstí, že ze tří čtvrtin obchodujeme se socialistickými státy, a to je pro náš další rozvoj základ stability a jistoty. Státy Rady vzájemné hospodářské pomoci, se kterými úspěšně obchodujeme, tak jako ostatní naši obchodní partneři z nesocialistických zemí, mají plné právo požadovat od nás výrobky vysoké technické úrovně, špičkové kvality, odpovídající současným požadavkům a směrům vývoje. Vyrábět zboží, které má tyto požadované vlastnosti, není vždy lehké. Rozhodně se to neobejde bez aktivního přístupu, bez nápaditosti, bez uplatnění nové techniky, nových tvůrčích přístupů a iniciativy lidí.

Svůj význam při zabezpečování růstu efektivního exportu má také to, jak dokážeme využít hmotné podněty, které by potřebným směrem rozvíjely zájem podniků, kolektivů a jednotlivců na výrobě zboží, které by bylo, tak říkajíc, výhodně prodejné.

Jak to v praxi děláme, jsem si ověřovala v některých podnicích ve svém volebním obvodě v Praze 9 a konzultovala jsem tuto otázku i na některých resortech.

Získané poznatky potvrzují, že máme mnoho obětavých pracovníků, ať jsou to dělníci nebo technici, kteří svůj pracovní um a dovednost dávají ve prospěch společnosti, pracují kvalitně a spolehlivě, jsou nositeli nových pokrokových výrob a ne vždy se současně ptají, co za to bude navíc na výplatní pásce.

Měli bychom je v odměňování umět odlišit od těch jedinců, kterým je jedno, že vyrábějí technicky zastaralý, těžko prodejný výrobek, včetně těch řídících hospodářských pracovníků, kteří takovouto nežádoucí výrobu navrhují, plánují a organizují.

Samozřejmě, že plnění exportních úkolů není jediným ukazatelem, který má vliv na odměňování. Ale v situaci, kdy máme před sebou úkol zvyšovat dynamiku vývozu, lze spolu s technickým rozvojem považovat plnění plánu vývozu za přední úkol podnikových plánů a v tomto směru je také třeba rozvíjet hmotný interes.

V podnicích, kde jsem spolu s dalšími členy výboru pro sociální politiku tyto otázky zkoumala, nebylo k dosavadní praxi mnoho připomínek. Hmotná stimulace vývozu je využívána uvnitř podniků na všech úrovních řízení. Plnění ukazatele vývozu je rozhodující pro vyšší prémie a odměny ředitele podniku, jeho náměstků, vedoucích provozů a dalších pracovníků, kteří ovlivňují plnění termínů a kvalitu vývozních dodávek. Jako základní pravidlo platí, že při výraznějším "přeplnění" stanovených ukazatelů vývozu se zvyšuje základní prémiová sazba, a to někdy až o jednu pětinu a naopak. Tak je tomu například v koncernovém podniku v Závodech elektrotepelných zařízení v Praze 9, kde k včasnému a kvalitnímu splnění exportních úkolů je rovněž využívána i operativní výplata odměn ze šekové knížky vedoucích hospodářských pracovníků, od mistrů až po ředitele. Je to velmi účelná forma hmotné zainteresovanosti, která je bezprostředně svázána s odvedenou prací. Dobré zkušenosti mají také v oborovém podniku ČKD Praha, kde jsou přiznávány mimořádné odměny řediteli až do výše 10 % jeho základního platu, ovšem za podmínky, že jsou plněny plánované dodávky pro vývoz a dodávky zabezpečující finální výrobu pro export.

Obdobné zásady platí i pro řídící pracovníky na nižších útvarech, kteří se bezprostředně podílejí na plnění vývozních úkolů.

Současná praxe umožňuje organizačním jednotkám výrobní hospodářské jednotky ČKD Praha, které se podílejí na plnění vývozních úkolů, aby samy používaly k stimulaci rozvoje dynamiky a efektivnosti vývozu mzdové prostředky, které jsou poskytovány diferencovaně podle velikosti úkolů exportu.

Tím je dosahována poměrně silná motivace při plnění vývozních úkolů, a to přímo v pracovních kolektivech i u jednotlivých pracovníků. Ukazuje se, že tato forma diferencované hmotné zainteresovanosti je poměrně dosti účinná a odpovídá také přijatým zásadám "Souboru opatření".

Ne zcela jednotný je přístup podniků, pokud jde o uplatňování zainteresovanosti až na jednotlivé dělníky. Některé podněty hmotnou zainteresovanost dělníků neuplatňují přímo, ale přes ukazatele operativního plánu výroby, jehož součástí je i operativní plán vývozu.

Rozdílnost přístupu, dovést hmotný zájem až na jednotlivé dělníky, vyplývá ze sortimentní skladby, z podílu vývozu na celkových výkonech, ale také z toho, jak na kterém pracovišti dovedou hmotné stimuly využívat.

Osvědčenou formou hmotné zainteresovanosti na vývozu jsou také tzv. přísliby. Například v Avii Letňany, kde pracuji, je fond hmotné stimulace na vývozu vytvářen na úrovni generálního ředitelství. Podřízeným podnikům, jako je Avia, jsou vydávány přísliby na dotace do fondu odměn za plnění exportních úkolů. V loňském roce získal touto formou náš podnik přes 5 mil. Kčs. Je to sice vysoká částka, ale je třeba se na ni dívat v poměru k celkovému objemu mzdových prostředků. O těchto otázkách jsem hovořila také s vedoucími pracovníky ministerstva elektrotechnického průmyslu. Byla jsem informována, že za rok 1981 bylo takto do fondů odměn přiděleno 50 mil. 87 tis. Kčs.

Absolutně jde o velkou částku, ale v porovnání s celkovým objemem mzdových prostředků je to 0,73 %. V roce 1982, protože podniky se zcela nevyrovnaly s plněním plánu vývozu, byl příděl nižší a představoval 0,28 % z celkového objemu vyplacených mezd.

Domnívám se, že by bylo vhodné volit diferencovanější postup, aby podniky byly výrazněji rozlišeny podle podílu vývozu na celkové výrobě zboží a tomu pak přizpůsobeny i formy hmotné stimulace, obdobně jako je to v ČKD.

Soudružky a soudruzi, cenová politika, jejíž součástí jsou i poskytovaná cenová zvýhodnění, je složitá ekonomická oblast, která ovlivňuje uplatnění nové techniky. Měli bychom jí proto věnovat náležitou pozornost, neboť se nemalou měrou podílí na docilovaných ekonomických výsledcích podniku, z nichž se odvozuje i osobní hmotná zainteresovanost. A tam by měla vždy platit zásada, že odměna, prémie i jiná mzdová zvýhodnění, se má poskytovat jen za skutečně mimořádné pracovní výkony při plnění exportních úkolů.

Když jsem zde hovořila o hmotné zainteresovanosti na plnění exportních úkolů, nechtěla bych, aby vznikl dojem, že je to pouze jediná forma, jak můžeme vzbudit větší zájem o uplatnění našeho zboží na světových trzích. V žádném případě bychom neměli zapomínat na důležitost morálních stimulů. Dobře víme, že poctiví dělníci, technici, organizátoři výroby, politicky vyspělí hospodářští i řídící pracovníci si neméně váží veřejného společenského ocenění a uznání za obětavou, iniciativní práci, kterou pomáhají proslavit naši socialistickou vlast za hranicemi. Jsou hrdi na to, že jejich výrobky dobře obstály v tvrdém konkurenčním zápase na světových trzích, že jméno jejich podniku je ve světě vyslovováno s uznáním a vážností. Domnívám se proto, že bychom měli více doceňovat i různé formy morálních stimulů, které ovlivňují výkonnost pracovníka a navíc pomáhají socialisticky formovat jeho myšlení a postoje. A to jistě stojí za trochu toho přemýšlení, jak co nejúčinněji využívat komplexně všechny formy zainteresovanosti na dosažení co nejlepších výsledků při výrobě i prodeji zboží na zahraničních trzích. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji poslankyni Kocinové, slovo má poslanec Alois Huml. Připraví se poslanec Juraj Turošík.

Poslanec SN A. Huml: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, význam a důležitost vnějších ekonomických vztahů pro vyvážený a úspěšný rozvoj naší ekonomiky byl dnes přesvědčujícím způsobem dokumentován jak v úvodním vystoupení místopředsedy vlády s. Rohlíčka, tak i dalšími řečníky.

Úkoly, které v této oblasti musíme plnit, nejsou malé, tím méně lehké. Současné výsledky jejich plnění nás právem nemohou uspokojovat. Proto hledáme cesty, jak překonávat problémy, které způsobují, že o některé naše výrobky je v zahraničí malý zájem.

Nejsou to jen problémy v zaostávání technické úrovně některých výrobků, jejich pomalá inovace, ale i takové "maličkosti", jako nedodržování sjednaných dodacích lhůt, nekvalitní balení, nepružnost servisní služby, problémy s dodávkami náhradních dílů apod.

Myslím, že to jsou zbytečné nedostatky, které bychom měli umět operativně odstranit.

Důležitou úlohu v plnění exportních úkolů sehrává pochopitelně správně postavený plán, to znamená v dostatečném časovém předstihu znát zakázkovou náplň, umět práci zorganizovat včetně plynulého přísunu materiálu, subdodávek apod. Nezastupitelnou úlohu má v tomto procesu přímý výrobce, podnik, závod, dílna, pracovní kolektiv - každý jedinec!

Poctivým dělníkům není a nemůže být jedno, když jejich výrobky nejdou v zahraničí na odbyt, když není někdy spolehnutí na sjednané dodací lhůty, na kvalitu zboží, když úsilí a um, které vložili do práce, je znehodnoceno třeba špatným zabalením výrobku, nepohotovým servisem, chybějícími náhradními díly. Jak pomoci řešit tyto problémy, jak přispět k jejich odstranění?

Jednou z účinných forem, které nám mohou pomoci řešit některé z těchto problémů, je a musí být socialistická soutěž. Iniciativní, tvůrčí přístup k práci je tím základním lékem na některé neduhy, kterými trpí naše ekonomika a které mají svůj odraz i v našich vnějších ekonomických vztazích.

Socialistickému soutěžení vděčíme za včasné plnění exportních úkolů do Sovětského svazu i ostatních socialistických států. Nemálo brigád socialistické práce přijalo za svůj přední úkol plnit včas a v požadované kvalitě zakázky pro Sovětský svaz, který je naším největším odběratelem, ale současně i dodavatelem.

Jako příklad bych chtěl uvést Válcovny trub a železárny Chomutov (VTŽ), které jsou v mém volebním obvodu. Jejich výrobní program je založen ze dvou třetin na exportu trubek do SSSR. Zároveň se tento podnik stal jediným výrobcem trubek pro parogenerátory jaderných elektráren a jadernou energetiku pro ostatní země RVHP.

V tomto podniku je široce organizována socialistická soutěž, která je zaměřena na zvyšování hospodárnosti, efektivnosti, úspory kovů, paliv a energie. Důležitou úlohu sehrává i úsilí pracovníků o to, abychom mohli nahradit dovozy z kapitalistických států vlastním řešením z domácích zdrojů.

Těžiště soutěžení je v BSP, kterých má podnik 103. Kromě dělnických profesí je dobře organizována i soutěž mezi tvůrčími techniky. V loňském roce uzavřeli 299 závazků a jejich činnost přinesla podniku úspory ve výši 28 a půl mil. Kčs.

Další důležitou, široce rozvinutou formou soutěže, je hnutí komplexních racionalizačních brigád. V průměru jich ve VTŽ pracuje přes 30, z toho 5 ustavených kolektivů je mezipodnikových. Přínosy z jejich činnosti činily v roce 1982 10 a půl mil. Kčs.

Efekt z práce těchto brigád je pro podnik velmi významný. Například v oblasti exportních úkolů vyřešila komplexní racionalizační brigáda, vedená ing. Hyským, přepravu trubek do SSSR místo přetíženou železniční tratí přes Čop - po Dunaji. Tím se řešil nejen problém vzájemných dodávek, ale současně tyto postupy přinesly podniku úspory v hodnotě 5 a půl mil. Kčs.

Plnění exportních úkolů podniku je závislé také na kvalitních dodávkách surovin a polotovarů.

I tyto otázky se staly předmětem řešení KRB. Například společným postupem brigád VTŽ a podniku Škoda Plzeň se řeší kvalita výchozích polotovarů, které jsou zpracovávány v chomutovském podniku. Významnou formou pracovní iniciativy, která přispívá k plnění exportních úkolů, je ve VTŽ také hnutí vynálezců, zlepšovatelů a novátorů. Toto hnutí přináší přes 18 mil. Kčs ročních úspor.

Ve VTZ však usilují kromě účinných opatření ve sféře vlastního řízení a rozmanitých forem rozvoje soutěží a iniciativy pracujících také o účinnější formy mezinárodní spolupráce. Poukazují na to, že zde jsou v rámci RVHP ještě značné rezervy, existuje mnoho duplicit ve spolupráci výrobce - uživatel. VTŽ se snaží je operativně řešit například v oblasti výroby nejdražších a technicky nejnáročnějších trubek pro jadernou energetiku. Pravidelně se setkávají k pracovním konzultacím odborníci z VTŽ a Výzkumného ústavu hutí a železa se sovětskými specialisty. Jejich spolupráce je potom završena stanovením technických podmínek a uzavřením obchodní smlouvy. Tak dochází nejenom ke zvyšování kvality výrobků, ale i k vysoce efektivnímu a pružnému vztahu výrobce - uživatel a naplňují se tak zásady spolupráce v rámci RVHP.

Zkušenosti soudruhů z VTZ jsou takové, že existuje množství způsobů, jak ovlivňovat člověka v pracovním procesu. Jejich aplikace se musí stát neoddělitelnou součástí řídící práce a formy musí být stále aktualizovány a vyhodnocovány. Jinak jejich účinnost klesá. Zároveň se vysoce efektivní ukazuje rozvíjení iniciativy mezi výrobci a uživateli i v rámci RVHP a právě zde bude správné více prohlubovat možnosti přímého styku pracujících výrobních podniků.